V Praze, v sobotu dne 14. listopadu.

K číslu 3Il.

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARODNÍ

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Otázka české university na Moravě Z Vídně, 14. listopadu. Nevíme, kdo jest otcem návrhu, aby na Moravě se zřídila německá universita v městě hlavním, v Brně. česká universita však pro třičtvrtinovou většinu v městě okresním, na př. v Kroměříži. Ale dnes lze říci, že sotva narozené dítko jes mrtvo. Dotloukli je, sotva žilo dva dny, sou- časnou prací v Brně a ve Vídni. »Neue Freie Presse« o závod se svou konkurentkou »Zeitem«, která ji v ničem ne- předstihuje, leč v nepřátelství a štvaní proti Čechům, o závod do něho tloukla. Dnes možno vydat už jenom jeho úmrtní lístek skonalo. Vidíme tu zjev, který byl patrným, když se jednalo o restituci vnitřní češtiny. Tenkráte Němci vydali heslo, na kterém trvají také dosud, že žádná věc nemůže býti vytržena ze souboru všech jazykově národních vyrov- nacích otázek v království českém. Trvají na této parole, ačkoli sami sej zpronevěřili a na ni hřešili způsobem nejpo- vážnějším a jakkoli sám pan dr. Körber se dle ní nezachovál, bodiv Němcům hotovou kořist 21 velkostatkářských německých man- dátů na sněmě království českého. Němei rakouští, o nichž řekl jeden politik, že nále- žejí k lidem, kteří jen berou, nic však ne- dávají, nic se neohlížejíce na to, zdali zásada jimi prohlašovaná, jest porušována, naopak sami ji porušili, žádajíce, by se jim tyto mandáty daly a jako by se nechumelilo, maj državu na sněmě království českého přiči něním a podnětem dra. Körbra rozmnoženu a zvětšenu, na škodu naši.

Stejný zjev můžeme konstatovati na Mo ravě. Tam vrchní komandant spojených Němců, c. k. rada vrchního zemského soudu poroučí: Němci na Moravě nesvolí k žádné české universitě, dokud nebudou vyřízeny všechny jiné záležitosti tak zv. vyrovnacího výboru ve smyslu německém, dokud nebude dána Němcům záruka bezpečná, že se jim zajistí dosavadní jejich majetek. Němečtí na- cionálové pak jdou nyní ještě dále a volají Čechům na Moravě vůbec žádnou uni- versitul Z Brna telegrafují v té věci »Neue Fr. Presse« a »Zeitu« téměř souhlasné projevy, které jsou ve smyslu právě naznačenéma rozhodně proti jakékoliv disposici vlády, kte- rou by se české vysoké učení universitní na Moravě zřídilo. Pro Němce — tak zní depeše »Zeitu« — platí stanovisko, vyložené v řeči o změně volebního řádu moravského barona d'Elverta, že soubor moravských věcí vy rovnacích jest celek, z kterého nesmí být vyňata předem otázka žádná. V politice vy rovnací Čechové jsou »činitelem požadují- cím.« Reforma volebního řádu stala by se na útraty starého politického postavení Němců v zemi. Neboť na sněmu moravském bude pak česká většina zajištěna trvale. Němei nemohou dáti podpisů svých na vyrovnací smlouvy, nedají-li Čechové všech oněch kau- tel, kterými se ochrániti musí Němci prot znásilňování sněmovní většiny české.

Nemůže se přece žádati od Němců, aby se vzdali již nyní svého kompensačního ob jektu — přivolením ke zřízení české univer sity — a tak sami umenšili chance, že na- budou míru, sobě výhodného. Konečně pak jest trvalé národní zajištění němectví na Mo ravě věcí důležitější, než brániti shnilé mini- sterstvo Körbrovo, jehož předstírana nestrannost se ukázala v pravém světle v Hra nicích. Veškero mínění veřejné německého lidu na Moravě je svorno v odmítání ty kadla, vystrčeného německo-nacionální kor respondencí. »Deutsches Blatt«, orgán německé strany lidové a moravských Všeněmců, uve- řejňuje přípis z kruhů německo-lidových, ve kterém se praví: »Publikace ,Německo-nacio- nální korrespondence“ nemůže býti pokládána projevem německé strany národní. Jeto právě soukromý názor jednoho člena jejího, kterým strana sama není nikterak vázána. Stanovisko německých stran v záležitosti university je stejné jako dosud a k žádné české universitě nakloněno, ani v Brně ani v Olomouci ani v Kroměříži ani v žádném místě jiném.« Protože také tu se opakuje míněnío »kompensaci«, musíme opakovati stanovisko

Číslo v Praze za 2h a na venkově za 3h Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice.

své v ten rozum, že moravská universita če- ská nemůže být žádným »objektem kompen- sačním« za národní a jazykové ústupky na prospěch Němců. Moravská česká univer- sita kompensuje se moravskou universitou německou, jako se vnitřní čeština kompensuje vnitřní němčinou. My Če- chové za vnitřní češtinu nedáme Němcům nic, pranic, tolikéž nedáme za českou uni- versitu moravskou Němcům nic, pranic, jed- nak, poněvadž Němci nemohou ničeho žá- dat, jinak a hlavně, poněvadž my nejsme ochotni ničeho dát. Ostatně jsou páni Němci jak pokud jde o vnitřní češtinu, tak pokud jde o druhou českou universitu ve velikém klamu, ze kterého je vyvésti již svrchovaně bude na čase: My nedožadujeme se vnitřni češtiny od milosti pánů Eppin- grů, Grossů atd., my žádáme vnitřní češtinu a českou univer- situ na státní správě, na státěl Z Brna, 14. listopadu. Výbor něme- cko-nacionálního spolku brněnského, který jest pod vlivem Wolfovým, koná v úterý poradu, na které zaujme stanovisko k ná- vrhu, aby se česká universita zřídila v Kro- měříži.

Přípravy pro delegace. Z Vídně, 14. listopadu. Zde jsou zase plni naděje o situaci v Uhrách. Dou- fají, že půjde už všecko hladce, že obstrukce je vyčerpána i unavena a že nebude už těžko ji docela povaliti. Očekávají tedy důvěrně, že nynější předseda poslanecké sněmovny Perczel dovede v příhodnou chvíli zatočiti klikou a že pomocí přísného šetření jedna- cího řádu zákony o rekrutech a o rozpočtu vyřízeny budou a též volby do delegací se vykonají. Nadějí touto kojí se zdejší kruhy tím více, jelikož tak zv. strana neodvislosti voleb do delegací se neúčastní a delegací neobe- sílá. Dějí se nyní mezi Vídní a Peští porady v příčině společného rozpočtu vo- jenského, které ještě nejsou skončeny. Stane se tak na společné poradě minister- ské, jež se bude konati v nejbližší době ve Vídni.

FEUILLETON. Synové své práce.

Nejvíce nám imponují mužové, kteří vlastn silou, z nepatrných počátků vyšinuli se nejvýše. Dělník, jenž stal se vynálezcem, chudý tudent. jenž se stal věhlasným učencem, řemeslník neb obchodník, jenž nabyl velkého jmění a moci ve- řejné, jsou zajisté krásné zjevy lidské spo- lečnosti. Život lidí osudem vehnaných do boje o chléb, do krutého zápasu existenčního, přinášt často slavnější vítězství a krásnější překvapení, nežli odměřený, rovnočarý život těch, kteří po stupních hodností a úřadů zvolna stoupají k ji stému blahobytu. V Paříži před nedávnem odhalili pomník slavnému architektu Charles Garnierovi, který dal minulému století jednu z nejkrásnějších bu- dov: Velkou operu pařížskou. Na podstavci pomníku vyryta jsou slova »Syn kováře«. Pěkná, hrdá slova. Sláva synova vzdává úctu skromnému otci. Je v tom projev demo- kratického holdu k práci. Naše doba je již tak pokročilá, že nemožnou směšností a hloupostí zdá se býti opovrhování člověka »vyšší kasty« dělníkem neb řemeslníkem. Akademické vzdě- lání, rod starý neb úřadní titul neoprávňuje ni- koho, aby se cítil něčím více nežli chytrý a zkušený truhlář, zámečník, kloboučník. O hlou- pých a omezených nemluvíme, ti mají stejnou

cenu, ať jsou hrabaty, professory, úřadníky neb ševci. Ale takový tesař nebo jirchář či obchod- ník, má-li vzdělání a energii i povahu, může se jednou státi presidentem republiky jako Garfield, jako Felix Faure anebo velkým státníkem jako Chamberlain. Ve světě intelektuálním, vědeckém a umě- leckém jeví se stále ještě mnoho příkladů zna- menitých mužů, kteří vyšli z nejnižších vrstev společnosti a kteří jsou opravdovými — syny své práce. Je jich celá legie. Vzpomínáme na Dickense slavného romanopisce anglického, jenž byl sluhou pomocníkem v obchodě, pak stenografem a re- portérem; na Zolu, jenž začal jako knihkupecký zřízenec a nejnověji na Gorkého, jehož začátky byly stejně nízké jako dobrodružné. V historii francouzské najdeme zejmen mnoho »synů své práce«. Jedním z nich byl geniální malíř J. Millet, syn sedláka, žijící na venkově jako sedlák, prodávající za 15 franků kresbu, aby měl na chleba pro svou ženu a děti. Za své obrazy s bídou utržil pár set franků. Nyní se platí statisíci. Jeho »Klekání« bylo z Ameriky odkoupeno pro »Louvre« za 750.000 franků. Neméně velký mistr francouzský Daubigny musil malovat hodiny a krabice, aby se uživil. A podobně trudný život měli i ostatní umělci kteří s Milletem a Daubignym založili slavnou školu francouzského moderního krajinářství. Diaz, zcela osiřelý, byl z prvu malířem porculánového nádobí

Frangais, jemný krajinář, v mládí byl učed- níkem u knihkupce. Podobně i karikaturista Daumier začal svou karieru jako knihkupecký příručí. Revolucionář Gustav Courbet, který okázal umění nové cesty a který za komuny dal po- valiti Vendomský sloup, byl chudým selským synkem. Slavný malíř dekorativní, Paul Baudry. autor maleb ve foyeru Velké Opery, přišel do Paříže jako syn ševce s podporou 400 franků ročně od okresní rady svého kraje. Bastien-Lepage byl z prvu poštovním pří- ručím, pak se živil malováním vějířů a velmi mlád stal se slavným, bohužel, v největším roz- machu svého mladého talentu zemřel. Mezi francouzskými sochaři je celá řada umělců trudných a nízkých začátků. Rude, geniální mohutný autor »Odchodu dobrovolníků«, byl až do patnácti let v práci u svého otce kamnáře. Carpeaux, syn zedníka, musil se jakoji- noch oháněti zednickou lžicí. Teprve dobročin- nost sousedů v obci rodné dopomohla mu, aby se mohl dáti na sochařství. Chapu, Falguire, Mercié byli velmi chudi bídně se protloukali v mládí. Rodin, největší sochař naší doby, byl dlouho pomahačem, dělníkem v atelieru Carriere-Bel- leusa. dříve, nežli se mohl uchopiti práce n vlastní vrub. Mnozí slavní skladatelové, kteří pak oplý- vali bohatstvím, byli chudými šumaři na po- čátku své dráhy.