V Praze, ve čtvrtek dne 12. listopadu.

K císlu 309 Číslo v Praze za 2n a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Telefonické zprávy „Nár. Listu. Z poslaneckých klubů. Z Vídně, 12. listopadu. Klub po- slanců polských je svolán ke schůzi na pondělí o 5. hodině večerní a klub po- slanců slovinsko-chorvatských »slovanská Zvezu« na úterý odpoledne. Moravské university. Z Vídně, 12. listopadu. Německo- nacionální poslanci vyplňují čas před sestoupením se říšské rady epištolami o vě- cech českoněmeckých. Německý na cionál na moravském sněmu dr. Ober leithner uveřejňuje v »Německo-nacionální korrespondenci« dlouhou stať o moravských universitách, kterou končí heslem: »Něme- cká universita v Brně — česká v Kroměříži«. Za tuto universitu českou žádá, aby Němcům povoleny byly všechny požadavky od Čechů, které zanáší do tak zv. výboru vyrovnacího. Jak vidno, pan Ober leithner byl by se mohl naroditi v » Berouně« Učte se česky! Z Vídně, 12. listopadu. Poslanec Albrecht vyzývá opětně své rodáky ně- mecké, aby se učili jazyku českému, ba žádá, aby se tento zavedl jako povinný předměttaké na gymna- siích moravských. Podivní pánové jsou tito němečtí nacionálové! Proti výno- sům Badenovým, ve kterých se žadalo, aby určití úřadníci prokázali znalost obou zem- ských jazyků a to teprve po době mnoha let, způsobili revoltu. Nyní sami žádají, aby všichni žáci středních škol a všichni Němci se učili jazyku českému. Z všeněmeckého tábora. Z Liberce, 12. listopadu. Poslanee dr. Schalk hodlal včera promluviti ve schůzi německo-lidového spolku. Přátelé Wolfovi byli však připraveni schůzi tuto zmařiti a měli uchystaný velký koš shnilých jablek, jimiž hosta vše- německého chtěli poházet. Dr. Schalk, zvěděv o plánu tom, věc si roz myslil, do Li

berce nejel a odložil přednášku na dobu pří znivější, na měsíc prosinec. Sociálně-demokratické divadlo. Z Pešti, 12. listopadu. Dnes bude zde otevřeno divadlo, podporované stranou sociálně-demokrati- ckou, jež bude provozovati převážně hry tendence sociálnědemokratické. Počátek má býti učiněn s dramatem Galdosovým »Pa- ternidade. Klerikálové zakoupili velký počet sedadel a chtějí představení zmařiti Pořadatelé se obávají, že následkem toho policie vůbec představení zakáže. Uherská politika hohenzollernská. Z Pešti, 12. listopadu. Zde byl včera žurnalista Jakey postaven před porotu, jsa obžalován pro urážku arcivévody Fran- tiška Ferdinanda. Příčinou byla brožura, kterou žurnalista ten v dubnu t. r. vydal pod názvem »Uherská politika hohenzollern- ská«. Porovnává tam jmenovaného arcivé- vodu s německým císařem. Na dotaz před- sedův prohlásil obžalovaný, že psal knihu za tou příčinou, že procestovav mno- hé kraje uherské, všude slyšel vyprávět o uherské politice ho- henzollernské. Všude na světě pozo- roval prý rozmach hospodářský, v Uhrách však hospodářský úpadek, poněvadž se na tomto poli nic neděje. Ostatně hlavním úče- lem knihy jest, aby byla vypátrána pravá příčina uherské politiky hohenzollernské, po případě, aby zámysly hohenzollernské byly rozhodně odvráceny. K situaci v Uhrách. Z Pešti, 12. listopadu. Opposičníci nejsou spokojeni se včerejším vyjádřením Tiszovým o prapo- rech a znacích. Soudí se, že vláda chce zavésti prapory, které by měly na jedné straně znak rakouský, na druhé uherský. Opposice nedala by souhlas k tomu, poněvadž dle jejího mínění musí dostati uherské pluky prapory výhradně uherské. V opposičních kruzích se věří, že dnes bude navrženo pro- Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

jednání zákona o rekrutech. Všichni op- posiční poslanci jsou mobiliso- váni. Včera již podepsali žádost na hla- sování dle jmen, tolikéž pak návrh, ve kterém se žádá tajná schůze. Vůbec se stanou všechny pokusy, aby vyřízení zákona o kontingentu bylo zmařeno. Z Pešti, 12. listopadu. Situace se uznává všude za velmi pochmurno u. Nesplnily se naděje, které měl nynější mi- nistr honvedů, že bude lze vykonati odvod rekrutů na rok 1903 ve třetím týdnu tohoto měsíce a že bude předloha rekrutová již tento týden povolena. Dnes koncem schůze hodlá ministerský předseda anebo někdo- jiný z vládní strany podati návrh, a b zákon o rekrutech byl položen na jednací pořad. Stane se tak asi o 2. hodině odpolední. Poněvadž o návrhu tom dojde nepochybně na velkou debatu, je možno, že dnešní schůze potrvá pozdě do noci.

Telegrafické zprávy. Giolitti u krále. Ze San Rossore, 11. listopadu. (C.-B.) Mi- nisterský předseda Giolitti byl pozván k rodinné hostině, jež v královském paláci uspořádána byla za příčinou králových narozenin. Alexějev do Petrohradu. Z Tjencina, 11. listopadu. (C.-B.) »Reute- rova kanceláře oznamuje: Místodržitel admirá Alexěje v odjede dne 18. listopadu z Port Arthuru do Petrohradu. Stav obležení v Bogotu. Z Washingtonu, 11. listopadu. (C.-B.) »Reu- terova kancelář« oznamuje: Americký diploma- tický jednatel Beaupré telegrafoval ze dne 9. listopadu z Bogotu, že se tam udály demonstrace proti presidentovi Marroquinovi. Vládní vojsko výtržníky rozehnalo, při čemž mnoho osob bylo poraněno. V Bogotu prohlášen stav obležení. Pokus o vzpouru. Z Tomska, 11. listopadu. (C.-B.) »Ruská telegr. agentura« oznamuje: Předevčírem učinili večer v divadle četně shromáždění s tudenti

FEUILLETON. taremky. Napsal André Lichtenberger, přeložila a své mamiče věnuje B. Slívová.

2. Paní Oreganová.

Říkají jí černá paní. Každý den vyjíždí ve svém otevřeném po voze, taženém černými koni, jede vesnicí ku po břeží. Lidé vídají denně její ostrý profil a zvláštn lesk jejích žlutavých očí. Večer na táčkách často zaznívá její jméno v hovoru. Povídají se o ní podivné věci, které kdo ví jak vznikly; a večer ti, kteří jdou kolem jejíh zámku, slýchají prý podezřelé zvuky. Někteří se jí zastávají. Konečně je stará,je opůštěná a je milosrdná; nepohrdá chudými lid- mi. Ale většina vrtí hlavou a nečeká od ní ni dobrého. Večer raději dělá okliku, slyší-li hrčen kočáru, který starou paní přiváží od pobřeží. Moudří říkají: — Jistě ji něco trápí. A prostá moudrost se neklame. Ano, sešlá paní Oreganová hrozně se trápí. Její šediny ani tíže let nezmírnily vnitřní žár, který háral v ní po celý život. Ve své samotě užírá se zrovna tak vášnivě jako bylo v bouřlivém jejím žití. Líčení jejího života je pravdě nepodobné a vzrušující. Celé svazky vyplnilo by vypsání jejího neutěšeného dětství mezi otcem morfinistou a hy- sterickou matkou; jejích výstředních choutekv mladých létech a jejího náhlého sňatku, potom opojení a nesmyslné nádhery několika měsíců.

pak rozvodu, úpadku; jejího pokusu sebevraždy jejích ztřeštěných cest po Evropě, Indii, Au- stralii . .. Před mnoha lety vrátila se a usadila se v Pa- říži. Povídalo se o ní mnoho, pátralo se úsilovně po její minulosti, vypočítávalo se její nesmírné bohatství a hádalo se o jeho původu; vyprávěly se o jejích milencích a dobrodružstvích báječné věci. Rozumní lidé krčili rameny a nestarali se o ni; ale potkal-li ji kdo a uviděl její tvář bledou a vyžilou, pohled jejích žlutavých dravčích očí nervosní chvění jejích rukou, zamrazilo ho. Ano, v minulosti této ženy bylo mnoho ta jemného, mnoho hrozného — bylo z ní slyšeti vzdechy a pláč a proklínání, bylo viděti zoufalství a krev. Opustila Paříž již po několika měsících, byls stará, unavená, nečekala ničeho již od života, ne- náviděla muže. Zakoupila panství na nejdivočejším místě pobřeží bretoňského; povídaly se o jejím sídle zrovna tak záhadné věci, jako o ní samé. Paní Oreganová žila zcela odloučeně, v úpl ném klidu a přece zuřila v jejím nitru ustavična bouře. Služebnictvo její bylo dobře vycvičené mlčelivé. Měla společnici, ale nemluvila sn nikdy, nejedla s ní u stolu, přenechávala jí všal celou správu domácnosti. Neměla přátel a na přijímala žádných návštěv. Jediným vítaným spo lečníkem bylo jí moře a když nejdivočeji burácelo. bývala u vytržení. V mládí byla otrokem svých nezřízených vášní, poslouchala slepě své choutky, nevěřila ve výčitky svědomí a neohlížela se nikdy, zda-li co ničí svými kroky; byl to šílený hon za požitky.

rozkoší a mocí, a slova: mravnost, ctnost, nábo- ženství neměla pro ni smyslu. Ale se sklonem let, se slábnutím těla, s úbyt- kem sil pohasla i divoká vášeň, zmizela schop- nost užívati a nastalo pusté, strašlivé stáří. Místo vášnivé touhy, všech snů, nezřízené ctižádosti, šílených přání, znenáhla vyplnilo její mysl jediné pomyšlení: smrt, která se blíží každým dnem, ta černá jáma, která ji pohltí dříve nebo později, strašná myšlénka na úplné zanik- nutí a ještě strašnější snad ona na poslední, spra- vedlivý soud. Někdy rozháral se v jejím srdci zapomenutý, plamének bývalé její odvahy. Dívala se směle smrti vstříc, vysmívala se jí. Nu, ano, zemře. Užila života ze všech sil; prožila tolik, jakoby byla žila celá století, jakoby měla sto těl, sto duší. Nezbývalo jí, než umřít nyní. Bylo to tak správné, smrt jest koncem, jest odpočinkem. Tělo její může se nyní rozpadnouti v pracha ožíti pak zase v jiné podobě, která již nebude ona... Ale pojednou myšlénka na zničení stala se jí nesnesitelnou, chvěla se, že má zajíti bez stopy. Choulila se poděšeně ve své lenošce, za- tínala nehty do povlaku. Ne, ne, ona nechce zhynouti, nemůže... To je pošetilost, nemož- nost! Což necítila, jak její duch stále čilýa svěží odpoutává se stále více od chřadnoucího téla? Ano, je záhrobní život, klidný přístav, v němž útulek najdou všichni životem zmítaní. Knihy zbožného obsahu ji uklidňovaly, slibovaly jí ne hluchou tišinu v mrtvé zemi, ale nekonečné slitování milosrdného boha. Ano, to je to pravé... Zanechávala zbožné četby a měla nad- nozemské vidiny, hlas věčnosti mluvil k ní večer z hukotu moře.