Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 303. ze dne 6. listopadu 1903.

Různé zprávy. = Studentské demonstrace proti ministrovi. Z Lon- dýna se oznamuje: Finanční ministr Ritchie, čestný rektor university aberdeenské, jenž minulého čtvrtku chtěl promluviti ke studentům této university, by přivítán hlučnými demonstracemi. Již hodinu před příchodem ministrovým ulevovali si studenti hluč ným dupotem a voláním. Hosté university jakmile vešli do síně, byli uchopeni a studenti nesli je na ramenou na místa pro ně určená. Studentkám há- zeny pod židle prskavky, rozbito několik židlí a sku- piny studentů několikráte se pokusily ztéci řečniště. při čemž se udály srážky s pedelly. Když se Ritchie objevil, byl z počátku přivítán s velkým jasotem, ale jedva poča! mluvit, počali studenti zpívat. Tento zpěv a hlučný křik střídaly se vždy po několika mi- nutách Přes to pokračoval ministr ve své řeči o sociálním pokroku Anglie v devatenáctém století. Při tom voláno na něj několikráte: »Jak je tí s fis- kální politikou?« — »Jak je to s bojovnými cly ?« což provázeno hlučným smíchem. Konečné provolá- no trojí hurá Joeovi (Chamberlainovi), odpůrci Ritchie- ovu. Skončiv svoji řeč, opustil Ritchie universitní síň postranním východem. Přes to však neunikl stu- dentům. Shlukli se kolem jeho povozu, vypřáhli koně a táhli jej za pekelného povyku před obydlí rektorovo. = Pes, jenž žere diamanty. Z Pešti se ozna- muje: Těchto dnů objednal jakýs pán v klenotnickém závodě bratři Zirnerů na Vácovské třídě pár brillian- tových náušnic. Firma objednala pro tyto náušnice z Amsterdamu dva brillianty v ceně 20.000 korun.

Chef firmy přijal osobně kameny, když došly do Pešti a odnesl je ihned do své pracovny, aby je za- sadil. V tom přišel vrchní prodavač a oznamoval mu, že jakýs pán přeje si mluviti se chefem. Cheí zamkl svoji pracovnu, odebral se do krámu a když se po několika minutách vrátil, byly brillianty ty tam. Veškeré hledání bylo marné. Potom udal Zirner věc policii, načež se detektiv odebral do závodu a podro- bil personál důkladnému výslechu. Ale vše bylo marno. Tu zpozoroval detektiv v pracovně psíka tázal se, byl-li psík v pracovně, když klenotník ode- šel do krámu. Detektiv prohlásil, že není jinak možno, než že psík oba drahokamy spolkl. Psík do- dán do ústavu zvěrolékařského, zde zabit a ve vnitř- nostech jeho nálezeny nejen oba brillianty, ale i ně- kolik jiných drahokamů a zlaté knoflíčky. = Útěk pověstného vraha a lupiče z vězení Z Bukurešti se oznamuje: Pověstnému vrahovi a lu- piči Pipovi podařilo se těchto dnů uprchnout z vyše- třovací vazby v Bacau. Pipa již jako výrostek pácha loupeže ve zdejších hostincích a vraždil jejich maji- tele. Konečně přece byl dopaden a odsouzen do ža láře, kde jej spoutali a bedlivě střežili. Poněvadž však jej potřebovali v Bacau při líčení pro krádež, by dopraven do tamějšího vězení pro vyšetřovance. Zde proboural zeď své cely a uprchl, oděn toliko ko- šilí. Zatím co jej hledaly hlídky v okolních lesích, meška! Pipo ve městě, kdež si byl ukradl šaty a po- tuloval se tu. Konečně se dověděla policie o jeho skrýši a podařilo se jí zatknout jej po tuhém zápasu, v němž probodl mladíka, jenž mu chtěl zabrániti v útěku. — Zmizelý americký millionář. Zmínili jsme se již onehdy, že dřevorubci lovci některých okresů

Spojených států, vypověděli válku millionářům, kteří zkupují ohromná prostranství lesů a zřizují si v nich výhradně pro sebe revíry. Tak zmizel před několika dny mladý millionář Wentz v horách virginských. Předpokládalo se, že byl zajat, aby získáno bylo za něho výkupné. Příbuzní pohřešovaného vypsali od- měnu 5000 lib. st. tomu, kdo mr. Wentza živého za- chrání a pro případ, že byl zavražděn, vypsali cenu 6000 lib. st. na zatčení vraha. Také uhelná společnost Virginia, s níž mr. Wentz jest v obchodních stycích, vypsala na jeho vyprostění cenu 5000 lib. st. Výška ceny ovšem přiměla tisíce lidí, aby pátrali v lesích virginských po zmizelém, ale až dosud nebylo po něm nalezeno stopy. = Simplonský tunel. Z Milána se oznamuje Toho času dosáhla štola simplonského tunelu na straně severní 10.000 metrů a na jižní straně 7382 metrů délky; denní postup prací na obou stranách dohromady páčí se as na 11 metrů. Poněvadž cel- ková délka tunelu páčí se as na 20 kilometrů, zbývá prorazit ještě více než 2500 metrů. Předpokládá se že příště bude možno pokročit na jižní straně denně as o 6 metrů, na straně severní však jen o 4 metry. poněvadž po dosažení vrchole na trati tunelu se trať snižuje, čímž vznikají značné technické překážky.

Vlastní průkop byl by tudíž proveden v červnu příštího roku; k tomu dlužno připočítat na roz- šíření a vyzdění další čtyři měsíce, tak že by dílo v nejpříznivějším případě bylo dokončeno v říjnu příštího roku. Avšak nelze předpo- kládat, že nenastanou další nepředvídané překážky. Otevření tunelu musilo již být odročeno z r. 1904 na r. 1905, poněvadž bylo dlužno překonat různé ne očekávané technické obtíže. Bylo třeba odváděti silné prameny vod, zříditi různá opěrná opatření pro dro- bící se kameny stěn atd. Značné obtíže způsobovalo též velké vedro uvnitř tunelu, jež na místech, kde se pracuje, páčí se nyní as na 50°C. Od Briegu vede se do tunelu voda Rhony, dostává se k místům, kde se pracuje, s teplotou as 12° C Na jižní straně použito studených vod z galerií samých. Voda vede sek místu, kde se pracuje, potrubim, obloženým isolační vrstvou a tam se rozprašuje. Mimo to přivádějí velké Salzerovy regulátory stále čerstvý vzduch do vnitř tunelu. Těmito opatřeními podařilo se snížiti temperaturu na 25° C. a tím odstraněna jedna z nej. větších a nejpovážlivějších technických obtíží.

Zemřelí v Praze Dne 31. října: Parvoničová Terezie, vdova po c. k. okr. hejtmanu, 79 roků, 1484—II. Weizenbauer Gothard, syn rukavičkáře, 9 roků, 110—IV. Svobodova Vlasta, dcera kočího, 4 neděle, 564—VIII. — U Mi- losrdných bratří: Šulc Antonín, školák, 11 roků. — U Milosrdných sester: Švejnohová Marie vdova, žebračka, 80 roků. Kareš František, nádenník 74 roky. Vácha Antonín, dělník, 15 roků. Dne 1. listopadu 1903: Jarischko Vavřinec, umělecký sklenář, 38 roků, 315—II. Boháčková Anna, vdova po kníž. pokojském, 88 roků, 189—I. Taušová Ludmiia, manželka krejčího, 64 roky, 286—II. Fische- rová Augusta, soukromnice, 75 r., 1540—II. Fuchsová Kateřina, majitelka domu, vdova, 48 roků, 665—II. Šotta Václav, obchodní sluha, 59 roků, 1177—II. — Ve všeobecné nemocnici: Horynová Franti- ška, žebračka, 66 roků. Kalina Jaroslav, zlatník, 46

roků. Weber Karei, kolportér, 64 roky. — U Milo- srdných sester: Sadilová Anežka, manželka želez. zřízence, 27 roků. — Ve vojenské nemoc- ici čp. 11.: Mára Václav, pěšák, 22 roky.

Král.české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V pátek dne 6. listopadu. 16. hra v předpl. (4. čtvrtka.)

Na starém bělidle. Zpěvohra o čtyřech obra ech. Složil Karel Kovařovic. S textem Karla Šípka dle »Babičky« Bož. Němcové. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Robert Polák. OSOBY: Babička, M. Klánová. Prošek, její zeť, Fr. Šír. Prošková, její dcera, K. Fabiánová. Barunka, Je- ník, Vilém, Adélka, děti Proškových, její vnoučata, M. Matějíčkova, A. Bláhová, G. Hladíkova, B. Ka- linova. Paní kněžna, R. Maturová. Komtesa Hor- tensie, A. Bobkova. Pan otec ze mlýna, V. Kliment. Panímáma ze mlýna, H. Feldenova. Ryzmburský my- slivec, E. Pollert. Jeho žena, H. z Towarnických. Jakub Míla, selský hoch, Boh. Pták. Kristla, M. Kubá- tova. Hospodský, její otec, A. Hlaváček. Kudrna, ko- lovrátkář, J. Karásek. Desátník, R. Polák. Stařena, A. Havránkova. Panský lokaj, R. Kafka. Služka u Proškových, E. Volfova. Služka v hospodě, M. Kode- tova. Vesničané. Knížecí úřadníci. Děj po roce 1825. I. obraz: Svátek na starém bělidle. II. obraz: Hoší jdou na vojnu. III. obraz: U babičky v zimě. IV. obraz: U paní kněžny. Po druhém obraze přestávka. Začátek o 7. hod. Konec o půl 10. hod.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy, V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. V pátek 6. listopadu.

Začátek o 7. hod. 6. hra v předplacení. Po drubé: Za srdcem Drama o 3 jednáních. Napsal Ferd. Tomek. Režisér B. Lachman.

ŠSvandovo divadlo na Smíchově. V pátek 6. listopadu. Začátek o 7. hod.

11. hra v předplacení (páteční). Novinka. To jisté něco. Poprvé. Vaudeville o 3 oddé!. Napsali Viktor Leon a Lev Stein, přel. V. Táborský. Dirigent Václav Soukup. Režisér Josef Kubík. 25392 Denní prodej lístků u knihkupce p. Urbánka v Praze a v trafice proti zimnímu divadlu na Smíchově.

Pištěkovo lidové divadlo vnohrateon. na Král. V pátek 6. listopadu. Začátek o 7. hod Lidové představení za poloviční ceny. Kříž u potoka. Obraz ze života venkovského s předehrou o 10 odděl. Dle Kar. Světlé od E. Peškové. Zejtra je lidové představení za poloviční ceny: Na jednu kartu. 25374 Drama o 5 jednáních od H. Stenkiewicze.

»Ej!. .. v takové samotě a opuštěnosti to by si vzpomenula na polštinu. A vždycky co útěcha, to útěcha.« »A kterak byste ji těšily?« namítala posměvačka. »Ona se baví jinak a truchlí jinak než my, prostí lidé. U nich jsou myšlenky zcela jinaké. To hned jak některá s tebou začne hovořit ne o hospodářství, nic jí nerozumíš a ona tobě také ne. To je právě tak, jakoby svině roz- mlouvaly s pastuchou. Já bych si k ní netroufala !« Takto opuštěná dědička nemohla nikterak očekávat pomoc se strany počestných žen vesnických. Mezi chalu- pami a dvorem stála zeď předsudků, do níž manželé Ja- novi po celou dobu svého pobytu nechtěli či nedovedli učinit průlom. Kolem desáté hodiny v noci, když rosa padala na zemi, ozval se skrze skřek žab jakýs odlehlý šramot. An- dělka vyběhla do podkroví a postavila se k oknu. Vskutku kdosi jel po silnici, ale ne k nim. Opřela se o oknoa zaslzela. »Bože! bože! pošli k nám též otce!« zašeptala. Kdyby jakýs zázrak byl zkrátil vzdálenost mezi ní a otcem, snad že by ho nalezla ve společnosti lidí vese- lých, pijícího na zkoušku nově vynalezený nápoj, jenž se skládal z porteru a šampaňského. Jak v podobné směsici chutnají slzy opuštěného děcka? — o tom snad nikdo neví, nejméně pak pan Jan, jenž se cítil ve zlatém humoru. Noc byla hvězdnatá, klidná a polou jasná. Vzduch nasycen byl vlhkostí. Ve vsi již světla pohasla. Bylo sly- šeti toliko skřek žab a štěkot psů. Snad že je tam i Ka- rušek mezi nimi, neboť od poledne není ho v domě . .. Nehodný pes, ne lepší než lidé.

včera. »Považ si,« pravila Andělce, »zdálo se mi dnes o Chalubinském, byl jak živý. Prosím tě, zapamatuj si všecko, neboť mu dnešní svůj sen povím, aby viděl, že mne předtucha nikdy neklame. Ach, jaký to krásný člo- věk. Černá, dlouhá brada, černé oči. . . jedva že na mne pohlédl, cítila jsem, že jest mi lépe. Potom předepsal mi jakýs prášek; zdá se mi, že si ještě pamatuji recept a .. tím mne vyléčil úplně! O, musím k němu přijet..« »Také já,« připomenul Joža jednotvárným hlasem, »neboť jsem oslaben.« »Naturellement, mon fils! .. . 1) Andělko, podívej se, zdali se otec nevraci. Nebudu mít pokoje, dokud ne- přijede.« Andělka vzavši s sebou několik kousků chleba, od- běhla do podkroví. Podívala se — na silnici nebylo nikoho. Za to slétali se k oknu vrabci s obvyklým hlukem. Bylo mezi nimi několik mladých, kteří teprve zkoušeli křídla a jeden starší bez ocasu. Takovýto host objevil se tu poprvé, neboť celé jeho chování dokazovalo, že se ne- cítil doma v této společnosti. »Zajisté, že mu někdo ocas vytrhl!« pomyslilasi Andělka. Avšak podivila se, zpozorovavši, že má vrabec spá- lený ocas. »Či snad spadl do ohně? Anebo snad nehodní kluci mučili ho takovým způsobem ?« 1) Ovšem že, milý synu Andělka.

Druhého dne ráno byla matka ještě veselejší než