ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 ab6bba00-70f3-11dc-a6b0-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 13 celkem · entity: person 77, place 18, org 7, work 7
1 masthead
Románová přiloha
2 masthead
„Národních Listů“ k číslu 293. ze dne 27. října 1903.
3 masthead
Různé zprávy.
4 article
= W. E. Hartpole Lecky, slavný anglický historik zemřel v pátek v Londýně. Proslavil se nejprvé svým spisem „Historie mravů v Evropě od Augusta až do Karla Velikého“, dílem, v němž dokonalá učenost ve všech oborech pojí se s ušlechtilým smýšlením a dokonalým uměním vypravovatelským. Kráčeje ve sto- pách Buckleových, snažil se rovněž jako slavný jeho předchůdce nejen podniknouti co možná četné obory věd, ale také podstatu člověka pochopiti tou měrou, aby jeho pudy a cíle jasně měl před sebou. Osvojilt si takto methodu slavných filosofických autorů, kteří při veškeré schopnosti abstraktního myšlení nikdy nespouštějí s mysli člověka. Veškeru historii zakládá Lecky na člověku. Ať líčí historii náboženskou nebo ryze politickou, vždy odvozuje počátky, vývoj a směr historických událostí od působení člověka. Toliko s tím rozdílem, že běh historie někdy bývá určován člověkem jediným — geniem — jindy impulsem ve- škerého národa. Skvělosti dodává tomuto konkretně filosofujícímu způsobu historického vypravování zna- menitý sloh Leckyův, jejž dovedl předstihnouti toliko Macaulay, nejskvělejší stylista britský, jemuž ve mno- hých ohledech byl podoben. Tyto přednosti lze naléz li v jiných jeho dílech, jako „Demokracie a svoboda“, „Historie Irska v 18. století“ a ostatních spisech. Wil- ſliam Ed. Hartpole Lecky byl rozený Irčan a byl r. 1895 zvolen do sněmovny poslanců jakožto zástupce university dublínské. Dosáhl věku 65 let.
W E Hartpole Lecka Augusta Veliký Leckyův Macaulay Irčan Londýn Evropa Irsko Wil
5 article
= Jak se „vyrábí“ dlouhý ženský vlas. Z Paříže se oznamuje: Onehdy přišla 23letá švadlena Charlotta F—ova k policejnímu komisaři své čvtrti a vypravo- vala mu následující historii. Dny před tím, když od- cházela z dílny, oslovil ji na boulevardu des Capu- cines elegantně oděný pán a vychvaloval její překrásný zlatoplavý vlas a po delším hovoru ji vyzval, aby mu prodala svoje vlasy za 1000 franků. Vypravoval, že jest vynálezcem „neomylného“ prostředku pro vzrůst vlasu a že chce proň dělat reklamu. Sl. F—ova vyžádala si 24 hodiny na rozmýšlenou a po této lhůtě svolila ku prodeji. Neznámý, do jehož „atelieru“ se odebrala, fotografoval ji nejprvé s vlasem úplně rozpuštěným. pak odstřihl vlasy ve výši ramen, fotografoval ji po- druhé, načež vzal přístrojek k holení, oholil jí hlavu úplně a po třetí ji fotografoval. Když se sl. F—ov spatřila v zrcadle, dala se do pláče a žádala svých 1000 franků. Ale „vynálezce“ dal jí toliko sto franků a vyhodil ji. Na žalobu poškozené poslal komisař taj- ného policistu do bytu X—ova v ulici de Tocqueville, aby se přesvědčil, jak se věc má. Detektiv se vrátil se třemi fotografiemi, číslovanými v obráceném po- řadu, tak že na první, s oholenou hlavou, stálo „před užitím“, na druhé „po třech měsících“ a na třetí, s bo- hatým dlouhým vlasem „po šesti měsících“. Takto „dokazuje se“ lehkověrným kupcům účinnost všelikých těch mastiček pro vzrůst vlasů a „neomylných“ pro- středků proti holohlavosti. Komisař šejdíře důkladně vyplísnil a přinutil jej, aby žalobkyni zaplatil aspoř pět set franků náhrady.
Charlotta Tocquevill Paříž
6 article
= Makedonské poměry v Řecku. Přítel našeho listu píše nám z Athén: Vraždy nabyly zde takových rozměrů, že se obecenstvo nad nimi hrozí a vláda si neví již rady, jak by je zamezila. Minulý pátek šli tři četníci stanice Doriu u vesnice Sulimy do sousední vesnice a potkali na cestě dva ozbrojené sedláky, z nichž jeden utekl z vězení a druhý jest pronásledo- ván od soudu pro dlužné daně. Četníci je chtěli za- tknouti, ale ti se na ně vrhli zbraněmi a klacky a po- ranili těžce jednoho nožem a druhého klackem. Četníci počali stříleti, ale střelba vyburcovala obyvatele ves- nice Sulimy, kteří ozbrojeni puškami útočili na ně, obléhajíce je na jednom návrší, kam četníci utekli. Po- čala pravidelná bitva mezi oběma stranami, v níž četníci, ustupujíce za ustavičné střelby, dosáhli ra- něn a krvácejíce vesnice Klisury. Ale i odtud byli vypuzeni a spasili se teprve ve vesnici Sidirokastro, kde se nalézá druhá strážnice. Zde spojenými silami zahnali sedláky, ale nemohli je pronásledovati, by je zatkli. Jelikož se bylo obávati nového přepadení se strany sedláků, telegrafoval okresní náčelník policie pro vojenskou posilu, která má zatknouti vinníkya zjednati pořádek, což však bude těžko. Téhož dne odebrali se dva rybáři Simu a Karina z vesnice Ko- rinon v Thesalii se 16letým chlapcem Simovým v loďce na lov ryb. Když se vzdálili od břehu, počali se oba rybáři hádati a rváti, při čemž rybář Karina vrazil svému společníku Simovi nůž tak prudce do prsou, že ubožák polomrtev klesl , načež ho shodil do moře.
Doria Sulima Sim Karin Simův Řecko Atény Sidirokastro ko Thesalie
7 article
Nemaje na tom dosti a obávaje se, že chapec ho prozradí, ranil i tohoto hocha těžce a shodiv ho do moře, očistil loďku od krve a vrátil se na břeh zálivu Vanského. Zde však vzbudil u přístavních strážců po- dezření a byl zatčen, načež podroben přísnému vyše- třování, přiznal se ke spáchanému zločinu. = Na ochranu presidenta. Z Washingtonu se oznamuje: Od té doby co potrhlý Švéd Petr Elliot- Olsen, jenž vnikl do Bílého domu, sídla presidentova, aby presidenta „učinil neškodným“, byl zatčen, udála se celá řada podobných případů, z nichž některé byly dost povážlivé. Elegantně oděné dámě jakés dokonce se podařilo, dostati se až k samým dveřím pracovny Rooseveltovy, ale byla v posledním okamžiku za- tčena. Vyhrožovala, že zabije presidenta i jeho ta- jemníka a nalezen u ní ostře nabitý revolver. Jakkoli útočníci až dosud zadržení byli „crankové“ (blázni), přece se netají úřadníci, jimž náleží starati se o bez- pečnost presidentovu, že tito nepříčetní lidé spolu s anarchisty ke všemu odhodlanými tvoří stálé ne- bezpečí pro náčelníka republiky. Po zavraždění Mc. Kinleye přede dvěma lety, očekávalo se, že budou od nynějška učiněna všemožná opatření na ochranu pre- sidenta. President Roosevelt sám, jenž zajisté nenáleží k bázlivcům, učinil v prvním svém poselství návrhy v tom směru, ale kongress v této věci dosud neučinil ničeho, leda že do nového zákona o přistěhovalcích vložil paragraf, jímž se dovoluje vypovídání usvědče- ných anarchistů. Mimo těžkopádnost kongresu účin- kuje tu také rys národní povahy americké, vystříhat se všeho, co by sebe méně připomínalo okázalosta ceremonie, jimiž se obklopují panovníci starého světa.
Švéd Elliot Olsen Rooseveltův Roosevelt Washington bílý dom
8 article
Když za druhé vlády Clevelandovy nastaly zlé poměry a četné výhrůžné dopisy vzbuzovaly v Bílém domě rozčilení, byl president opatřen značnou osobní ochra- nou. Avšak opposiční listy počaly ihned bouřit a vy- tloukaly z tohoto nutného opatření bezpečnosti nej- ošklivější politický kapitál. Od té doby krvavá tragédie situaci ještě přiostřila a dokázala se nutnost ochran- ných opatření, neboť z posledních sedmi presidentů zahynuli nejméně než tři rukou vrahovou. Za takových okolností musí býti dvojnásob nápadno, že také ne- šetrné zprávy jakéhosi „žlutého“ listu, že president Roosevelt ke své osobní ochraně nosí s sebou nabitý revolver, zneužívá k účelům politickým. Všechno sluš- né časopisectvo uznává, že se rozumí samo sebou, když Rosevelt spíše spoléhá na svou bezpečnou ruku a bystrý zrak, než na pochybnou ochranu několika detektivů. Ze mřelí v Praze. Dne 19. října 1903: Zezulova Anna, dcera zed- níka, 5 měsíců, 350—II. Kučerová Josefa, vdova po kostelníku, 67 r., 356—II. Jehlička Ant., uzenář, 68 r. 617—II. — Ve všeobecné nemocnici: Pro- cházka František, obuvník, 28 roků. — U Milosrd- ných sester: Řezáč Václav, žebrák, 51 rok. Wald- mann Jan, zámečník, 60 roků. — U Alžbětinek: Kavalierová Marie, soukromnice, 58 roků. Skálová Berta, posluhovačka, 50 roků.
Roosevelt Rosevelt Kučerová Josef Jehlička František Jan Skálová Praha Waldmann bílý dům Zezulův Anno U Milosrd Řezáč Václav U Alžbětinka Kavalierová Marie
9 article Král.české zem. divadlo v Praze.
Král.české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V úterý dne 27. října. 8. hra v předpl. (4. čtvrtka.) Dáma s kameliemi. Drama o pěti dějstvích. Francouzsky napsal Alexandr Dumas syn. Přeložil Em. Züngel. Režisér Sedláček. OSOBY: Armand Duval, F. Matějovský. Duval, jeho otec, P. Řada. Gaston Řieux, E. Focht. Saint Gau- dens, R. Kafka. Gustave, advokát, F. Steinsberg. Hrabě de Giran, R. Inneman. Baron Varville, A. Sedláček. Marguerita Gautierova, Hana Benoniová. Nichetta, Prudence, šperkářky, A. Červená, L. Dan- zerová. Olympie, Arthur, Annais, přátelé Margueritini, M. Hübnerová, K. Hašler, H. z Towarnických. Lékař, J. Havelský. Posel, F. Gerlický. Nannina, komorná u Marguerity, R. Kolárova. Sluha u Marguerity, V Zintl. Sluha u Olympie, K. Pulc. Hosté. Sluhové. Po druhém dějství přestávka. Začátek o 7. hod. Konec o 1/210. hod.
Král Dumas em Züngel Sedláček Duval F Matějovský Řieux E Focht R Kafka Gustav F Steinsberg Hrabě Giran R Inneman Baron Varville A Sedláček Gautierův Benoniová A Červená L dan Arthur Annais Margueritini M Hübnerová K Hašler F Gerlický Marguerita R Kolárův K Pulc Praha Saint Gao Olympie Towarnický národní divadlo
10 article Lidové divadlo „ Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „ Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. V úterý 27. října. Začátek o 7. hod III. hra v předplacení. Novinka! Po prvé: Na pochodu. Veselobra o jednom dějství. Napsal A. Stankovský. Režisér V. Spurný. Na to po prvé: O Helenu. Divagelní hra o jednom dějství od L. Matuše. Režisér V. Spurný. Ke konci po prvé: Na Krchlebích. Veselohra o 1 dějství. Napsal J. Krchlebský. Režisér V. Spurný.
Veselobr A Stankovský V Spurná Helena Praha lidový divadlo
11 article ŠSvandovo divadlo na Smíchově.
ŠSvandovo divadlo na Smíchově. V úterý 27. října. Začátek o 7. hod. 7. hra v předplacení (úterní). Lodní kapitán. Fraška o 3 jednáních. Napsali G. Moser a Thilo Troher. Přeložil V. Táborský. Režisér J. Kubík. ištěkovo lidové divadlo vinohradcen. na Kral, V úterý 27. října. Začátek o 7. hod. Lidové představení za poloviční ceny. Po druhé: Na jednu kartu. Drama o pěti jednáních od Henrika Sienkiewicze
Fraško G Moser Troher V Táborský J Kubík Kral Sienkiewicz Smíchov ŠSvandovo divadlo ištěkovo lidový divadlo
12 article
utekl, plakala bych jen . . . Ona snad je honila, ale kdyby ji některý uhodil kopytem, jistě by ji zabil. ..« Na tváři sedlákově jevil se úžas, hraničící na bázeň. Z očí, hlasu, každého pohybu Andělčina obrážel se takový poklad citů, že hrozný obr viděl se proti ni malým. », nebijte ji!« pravila Andělka, sepjavši ruce. » V jste tak silný a ona tak slabá . . . Kdybyste ji silněji udeřil, mohl byste ji zabit ... Kdybyste věděl, jak se teď bojí! Zajisté že sedí u okna a poslouchá, zdali ne- přicházíte . . . Musí plakat a třást se . . ., ale cožsi mohla počít? .. . Byli tím vinni koně a ti zasluhují bití . . . Proč pak. . . .« »Andělko, Andělko!« ... ozval se ze zahrady ostrý hlas slečny Valentiny. Andělka na chvíli umlkla. Jako v rozpacích ohlédla se kolkolem a pak, jakoby prodchnuta šťastnou myšlen- kou, rychlým pohybem vyndala z pod živůtku zlatý me- daillonek a sňala jej se šíje. »Hleďte, Gajdo . . . Tato Matka boží jest ze zlataa posvěcena v Římě. Dostala jsem ji od matinky . . . Stojí mnohem víc než tři ruble . . . Dala mi ji maminka a při- kázala, abych ji nosila po celý svůj život ... Ale mějte si ji, abyste Magdě neudělal nic zlého! . ..« Dívčinka, držící v rukou takovouto svátost, vzrostla v očích sedlákových na kněze, podávajícího hostii. Sejmul čapku a všecek vzrušen pravil: »Schovejte si, slečinko, ten nejsvětější obrázek, Ne jsem žid, abych s takovými věcmi obchodoval.« »Andělko! Andělko!. . .« volala slečna Valentina »A budete bít Magdu? ...« »Ne.« »Vskutku ne ?«
Andělčin Andělka Valentinos Gajda Magda Řím zlatý Idaillonek
13 article
»Jakže?« počal pan Jan. »Zase se tvým koním za- líbila moje pšenice?« . .. »Hned, jasný pane, povím pravdu, hned od za- čátku«, pravil sedlák, klaně se až k zemi. »Jak vyšlo slunce, přikázal jsem svému děvčetí, aby popáslo koně nad cestou, tam, kde ještě úhor. Ale ty herky se sebraly, obrátily se a vešly do pšenice. Snad že neuštíply jediné trávky, když přišel čeledín a zajal je. Tak to bylo, ať se nedočkám svého skonání.« Sedlák stál, drže čapku v obou rukou, ale směle hleděl do očí dědicovi, jenž se strnule usmíval. »Nu,« pravil dědie, »slyšel jsem, že se už nechcet smlouvat o zrušení servitutů.« Gajda poškrábal se za uchem. »Hospodáři povídají, že za takovou věc bychom žá- dali aspoň po pěti jitrech na usedlost,« odpověděl. »Myslím, že byste i všecko vzali, kdybych vám to dal. « . .. »Kdyby jasný dědic chtěl dát, to bychom brali.« »Nu, já budu lepší a nechci od tebe všecko . .. Dáš toliko tři ruble čeledínu, který koně zajal . . .« »Ale, bože! celé tři ruble?« zvolal sedlák. »Tedy jdi k soudu!« pravil dědic. »Pane ! ale kterak mám jít k soudu, když se židé v městě na mne smluvili. Smilujte se, pane a od- pusťte!« »Poslyš, a což pak ty, co chceš pět jiter za servi- tuty, odpustil bys mi něco ?e Sedlák mlčel. »Nu, pověz, smiloval bys se a odpustil ?« »Já nechci nic, než aby bylo tak, jak jest !« »Je tobě lépe tak, jak jest?« Andělka.
Jan Sedlák Gajda Al Ted