1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 293. ze dne 27. října 1903.
4
article
= W. E. Hartpole Lecky, slavný anglický historik
zemřel v pátek v Londýně. Proslavil se nejprvé svým
spisem „Historie mravů v Evropě od Augusta až do
Karla Velikého“, dílem, v němž dokonalá učenost
ve všech oborech pojí se s ušlechtilým smýšlením a
dokonalým uměním vypravovatelským. Kráčeje ve sto-
pách Buckleových, snažil se rovněž jako slavný jeho
předchůdce nejen podniknouti co možná četné obory
věd, ale také podstatu člověka pochopiti tou měrou,
aby jeho pudy a cíle jasně měl před sebou. Osvojilt
si takto methodu slavných filosofických autorů, kteří
při veškeré schopnosti abstraktního myšlení nikdy
nespouštějí s mysli člověka. Veškeru historii zakládá
Lecky na člověku. Ať líčí historii náboženskou nebo
ryze politickou, vždy odvozuje počátky, vývoj a směr
historických událostí od působení člověka. Toliko
s tím rozdílem, že běh historie někdy bývá určován
člověkem jediným — geniem — jindy impulsem ve-
škerého národa. Skvělosti dodává tomuto konkretně
filosofujícímu způsobu historického vypravování zna-
menitý sloh Leckyův, jejž dovedl předstihnouti toliko
Macaulay, nejskvělejší stylista britský, jemuž ve mno-
hých ohledech byl podoben. Tyto přednosti lze naléz
li v jiných jeho dílech, jako „Demokracie a svoboda“,
„Historie Irska v 18. století“ a ostatních spisech. Wil-
ſliam Ed. Hartpole Lecky byl rozený Irčan a byl r.
1895 zvolen do sněmovny poslanců jakožto zástupce
university dublínské. Dosáhl věku 65 let.
W E Hartpole Lecka
Augusta
Veliký
Leckyův
Macaulay
Irčan
Londýn
Evropa
Irsko
Wil
5
article
= Jak se „vyrábí“ dlouhý ženský vlas. Z Paříže
se oznamuje: Onehdy přišla 23letá švadlena Charlotta
F—ova k policejnímu komisaři své čvtrti a vypravo-
vala mu následující historii. Dny před tím, když od-
cházela z dílny, oslovil ji na boulevardu des Capu-
cines elegantně oděný pán a vychvaloval její překrásný
zlatoplavý vlas a po delším hovoru ji vyzval, aby mu
prodala svoje vlasy za 1000 franků. Vypravoval, že jest
vynálezcem „neomylného“ prostředku pro vzrůst vlasu
a že chce proň dělat reklamu. Sl. F—ova vyžádala
si 24 hodiny na rozmýšlenou a po této lhůtě svolila
ku prodeji. Neznámý, do jehož „atelieru“ se odebrala,
fotografoval ji nejprvé s vlasem úplně rozpuštěným.
pak odstřihl vlasy ve výši ramen, fotografoval ji po-
druhé, načež vzal přístrojek k holení, oholil jí hlavu
úplně a po třetí ji fotografoval. Když se sl. F—ov
spatřila v zrcadle, dala se do pláče a žádala svých
1000 franků. Ale „vynálezce“ dal jí toliko sto franků
a vyhodil ji. Na žalobu poškozené poslal komisař taj-
ného policistu do bytu X—ova v ulici de Tocqueville,
aby se přesvědčil, jak se věc má. Detektiv se vrátil
se třemi fotografiemi, číslovanými v obráceném po-
řadu, tak že na první, s oholenou hlavou, stálo „před
užitím“, na druhé „po třech měsících“ a na třetí, s bo-
hatým dlouhým vlasem „po šesti měsících“. Takto
„dokazuje se“ lehkověrným kupcům účinnost všelikých
těch mastiček pro vzrůst vlasů a „neomylných“ pro-
středků proti holohlavosti. Komisař šejdíře důkladně
vyplísnil a přinutil jej, aby žalobkyni zaplatil aspoř
pět set franků náhrady.
Charlotta
Tocquevill
Paříž
6
article
= Makedonské poměry v Řecku. Přítel našeho
listu píše nám z Athén: Vraždy nabyly zde takových
rozměrů, že se obecenstvo nad nimi hrozí a vláda si
neví již rady, jak by je zamezila. Minulý pátek šli tři
četníci stanice Doriu u vesnice Sulimy do sousední
vesnice a potkali na cestě dva ozbrojené sedláky,
z nichž jeden utekl z vězení a druhý jest pronásledo-
ván od soudu pro dlužné daně. Četníci je chtěli za-
tknouti, ale ti se na ně vrhli zbraněmi a klacky a po-
ranili těžce jednoho nožem a druhého klackem. Četníci
počali stříleti, ale střelba vyburcovala obyvatele ves-
nice Sulimy, kteří ozbrojeni puškami útočili na ně,
obléhajíce je na jednom návrší, kam četníci utekli. Po-
čala pravidelná bitva mezi oběma stranami, v níž
četníci, ustupujíce za ustavičné střelby, dosáhli ra-
něn a krvácejíce vesnice Klisury. Ale i odtud byli
vypuzeni a spasili se teprve ve vesnici Sidirokastro,
kde se nalézá druhá strážnice. Zde spojenými silami
zahnali sedláky, ale nemohli je pronásledovati, by je
zatkli. Jelikož se bylo obávati nového přepadení se
strany sedláků, telegrafoval okresní náčelník policie
pro vojenskou posilu, která má zatknouti vinníkya
zjednati pořádek, což však bude těžko. Téhož dne
odebrali se dva rybáři Simu a Karina z vesnice Ko-
rinon v Thesalii se 16letým chlapcem Simovým v loďce
na lov ryb. Když se vzdálili od břehu, počali se oba
rybáři hádati a rváti, při čemž rybář Karina vrazil
svému společníku Simovi nůž tak prudce do prsou,
že ubožák polomrtev klesl , načež ho shodil do moře.
Doria
Sulima
Sim
Karin
Simův
Řecko
Atény
Sidirokastro
ko
Thesalie
7
article
Nemaje na tom dosti a obávaje se, že chapec ho
prozradí, ranil i tohoto hocha těžce a shodiv ho do
moře, očistil loďku od krve a vrátil se na břeh zálivu
Vanského. Zde však vzbudil u přístavních strážců po-
dezření a byl zatčen, načež podroben přísnému vyše-
třování, přiznal se ke spáchanému zločinu.
= Na ochranu presidenta. Z Washingtonu se
oznamuje: Od té doby co potrhlý Švéd Petr Elliot-
Olsen, jenž vnikl do Bílého domu, sídla presidentova,
aby presidenta „učinil neškodným“, byl zatčen, udála
se celá řada podobných případů, z nichž některé byly
dost povážlivé. Elegantně oděné dámě jakés dokonce
se podařilo, dostati se až k samým dveřím pracovny
Rooseveltovy, ale byla v posledním okamžiku za-
tčena. Vyhrožovala, že zabije presidenta i jeho ta-
jemníka a nalezen u ní ostře nabitý revolver. Jakkoli
útočníci až dosud zadržení byli „crankové“ (blázni),
přece se netají úřadníci, jimž náleží starati se o bez-
pečnost presidentovu, že tito nepříčetní lidé spolu
s anarchisty ke všemu odhodlanými tvoří stálé ne-
bezpečí pro náčelníka republiky. Po zavraždění Mc.
Kinleye přede dvěma lety, očekávalo se, že budou od
nynějška učiněna všemožná opatření na ochranu pre-
sidenta. President Roosevelt sám, jenž zajisté nenáleží
k bázlivcům, učinil v prvním svém poselství návrhy
v tom směru, ale kongress v této věci dosud neučinil
ničeho, leda že do nového zákona o přistěhovalcích
vložil paragraf, jímž se dovoluje vypovídání usvědče-
ných anarchistů. Mimo těžkopádnost kongresu účin-
kuje tu také rys národní povahy americké, vystříhat
se všeho, co by sebe méně připomínalo okázalosta
ceremonie, jimiž se obklopují panovníci starého světa.
Švéd
Elliot
Olsen
Rooseveltův
Roosevelt
Washington
bílý dom
8
article
Když za druhé vlády Clevelandovy nastaly zlé poměry
a četné výhrůžné dopisy vzbuzovaly v Bílém domě
rozčilení, byl president opatřen značnou osobní ochra-
nou. Avšak opposiční listy počaly ihned bouřit a vy-
tloukaly z tohoto nutného opatření bezpečnosti nej-
ošklivější politický kapitál. Od té doby krvavá tragédie
situaci ještě přiostřila a dokázala se nutnost ochran-
ných opatření, neboť z posledních sedmi presidentů
zahynuli nejméně než tři rukou vrahovou. Za takových
okolností musí býti dvojnásob nápadno, že také ne-
šetrné zprávy jakéhosi „žlutého“ listu, že president
Roosevelt ke své osobní ochraně nosí s sebou nabitý
revolver, zneužívá k účelům politickým. Všechno sluš-
né časopisectvo uznává, že se rozumí samo sebou,
když Rosevelt spíše spoléhá na svou bezpečnou ruku
a bystrý zrak, než na pochybnou ochranu několika
detektivů.
Ze mřelí v Praze.
Dne 19. října 1903: Zezulova Anna, dcera zed-
níka, 5 měsíců, 350—II. Kučerová Josefa, vdova po
kostelníku, 67 r., 356—II. Jehlička Ant., uzenář, 68 r.
617—II. — Ve všeobecné nemocnici: Pro-
cházka František, obuvník, 28 roků. — U Milosrd-
ných sester: Řezáč Václav, žebrák, 51 rok. Wald-
mann Jan, zámečník, 60 roků. — U Alžbětinek:
Kavalierová Marie, soukromnice, 58 roků. Skálová
Berta, posluhovačka, 50 roků.
Roosevelt
Rosevelt
Kučerová
Josef
Jehlička
František
Jan
Skálová
Praha
Waldmann
bílý dům
Zezulův Anno
U Milosrd
Řezáč Václav
U Alžbětinka
Kavalierová Marie
9
article
Král.české zem. divadlo v Praze.
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
V úterý dne 27. října.
8. hra v předpl.
(4. čtvrtka.)
Dáma s kameliemi.
Drama o pěti dějstvích. Francouzsky napsal Alexandr
Dumas syn. Přeložil Em. Züngel. Režisér Sedláček.
OSOBY: Armand Duval, F. Matějovský. Duval, jeho
otec, P. Řada. Gaston Řieux, E. Focht. Saint Gau-
dens, R. Kafka. Gustave, advokát, F. Steinsberg.
Hrabě de Giran, R. Inneman. Baron Varville, A.
Sedláček. Marguerita Gautierova, Hana Benoniová.
Nichetta, Prudence, šperkářky, A. Červená, L. Dan-
zerová. Olympie, Arthur, Annais, přátelé Margueritini,
M. Hübnerová, K. Hašler, H. z Towarnických. Lékař, J.
Havelský. Posel, F. Gerlický. Nannina, komorná u
Marguerity, R. Kolárova. Sluha u Marguerity, V
Zintl. Sluha u Olympie, K. Pulc. Hosté. Sluhové.
Po druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/210. hod.
Král
Dumas
em
Züngel
Sedláček
Duval
F Matějovský
Řieux
E Focht
R Kafka
Gustav
F Steinsberg
Hrabě
Giran
R Inneman
Baron Varville
A Sedláček
Gautierův
Benoniová
A Červená
L dan
Arthur
Annais
Margueritini
M Hübnerová
K Hašler
F Gerlický
Marguerita
R Kolárův
K Pulc
Praha
Saint Gao
Olympie
Towarnický
národní divadlo
10
article
Lidové divadlo „ Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „ Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
V úterý 27. října.
Začátek o 7. hod
III. hra v předplacení.
Novinka! Po prvé: Na pochodu.
Veselobra o jednom dějství. Napsal A. Stankovský.
Režisér V. Spurný.
Na to po prvé: O Helenu.
Divagelní hra o jednom dějství od L. Matuše. Režisér
V. Spurný.
Ke konci po prvé: Na Krchlebích.
Veselohra o 1 dějství. Napsal J. Krchlebský. Režisér
V. Spurný.
Veselobr
A Stankovský
V Spurná
Helena
Praha
lidový divadlo
11
article
ŠSvandovo divadlo na Smíchově.
ŠSvandovo divadlo na Smíchově.
V úterý 27. října.
Začátek o 7. hod.
7. hra v předplacení (úterní).
Lodní kapitán.
Fraška o 3 jednáních. Napsali G. Moser a Thilo
Troher. Přeložil V. Táborský. Režisér J. Kubík.
ištěkovo lidové divadlo vinohradcen.
na Kral,
V úterý 27. října.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení za poloviční ceny.
Po druhé: Na jednu kartu.
Drama o pěti jednáních od Henrika Sienkiewicze
Fraško
G Moser
Troher
V Táborský
J Kubík
Kral
Sienkiewicz
Smíchov
ŠSvandovo divadlo
ištěkovo lidový divadlo
12
article
utekl, plakala bych jen . . . Ona snad je honila, ale kdyby
ji některý uhodil kopytem, jistě by ji zabil. ..«
Na tváři sedlákově jevil se úžas, hraničící na bázeň.
Z očí, hlasu, každého pohybu Andělčina obrážel se takový
poklad citů, že hrozný obr viděl se proti ni malým.
», nebijte ji!« pravila Andělka, sepjavši ruce. » V
jste tak silný a ona tak slabá . . . Kdybyste ji silněji
udeřil, mohl byste ji zabit ... Kdybyste věděl, jak se
teď bojí! Zajisté že sedí u okna a poslouchá, zdali ne-
přicházíte . . . Musí plakat a třást se . . ., ale cožsi
mohla počít? .. . Byli tím vinni koně a ti zasluhují
bití . . . Proč pak. . . .«
»Andělko, Andělko!« ... ozval se ze zahrady ostrý
hlas slečny Valentiny.
Andělka na chvíli umlkla. Jako v rozpacích ohlédla
se kolkolem a pak, jakoby prodchnuta šťastnou myšlen-
kou, rychlým pohybem vyndala z pod živůtku zlatý me-
daillonek a sňala jej se šíje.
»Hleďte, Gajdo . . . Tato Matka boží jest ze zlataa
posvěcena v Římě. Dostala jsem ji od matinky . . . Stojí
mnohem víc než tři ruble . . . Dala mi ji maminka a při-
kázala, abych ji nosila po celý svůj život ... Ale mějte
si ji, abyste Magdě neudělal nic zlého! . ..«
Dívčinka, držící v rukou takovouto svátost, vzrostla
v očích sedlákových na kněze, podávajícího hostii. Sejmul
čapku a všecek vzrušen pravil:
»Schovejte si, slečinko, ten nejsvětější obrázek, Ne
jsem žid, abych s takovými věcmi obchodoval.«
»Andělko! Andělko!. . .« volala slečna Valentina
»A budete bít Magdu? ...«
»Ne.«
»Vskutku ne ?«
Andělčin
Andělka
Valentinos
Gajda
Magda
Řím
zlatý Idaillonek
13
article
»Jakže?« počal pan Jan. »Zase se tvým koním za-
líbila moje pšenice?« . ..
»Hned, jasný pane, povím pravdu, hned od za-
čátku«, pravil sedlák, klaně se až k zemi. »Jak vyšlo
slunce, přikázal jsem svému děvčetí, aby popáslo koně
nad cestou, tam, kde ještě úhor. Ale ty herky se sebraly,
obrátily se a vešly do pšenice. Snad že neuštíply jediné
trávky, když přišel čeledín a zajal je. Tak to bylo, ať se
nedočkám svého skonání.«
Sedlák stál, drže čapku v obou rukou, ale směle
hleděl do očí dědicovi, jenž se strnule usmíval.
»Nu,« pravil dědie, »slyšel jsem, že se už nechcet
smlouvat o zrušení servitutů.«
Gajda poškrábal se za uchem.
»Hospodáři povídají, že za takovou věc bychom žá-
dali aspoň po pěti jitrech na usedlost,« odpověděl.
»Myslím, že byste i všecko vzali, kdybych vám to
dal. « . ..
»Kdyby jasný dědic chtěl dát, to bychom brali.«
»Nu, já budu lepší a nechci od tebe všecko . ..
Dáš toliko tři ruble čeledínu, který koně zajal . . .«
»Ale, bože! celé tři ruble?« zvolal sedlák.
»Tedy jdi k soudu!« pravil dědic.
»Pane ! ale kterak mám jít k soudu, když se
židé v městě na mne smluvili. Smilujte se, pane a od-
pusťte!«
»Poslyš, a což pak ty, co chceš pět jiter za servi-
tuty, odpustil bys mi něco ?e
Sedlák mlčel.
»Nu, pověz, smiloval bys se a odpustil ?«
»Já nechci nic, než aby bylo tak, jak jest !«
»Je tobě lépe tak, jak jest?«
Andělka.
Jan
Sedlák
Gajda
Al
Ted