1
masthead
Ročník XXXXVIII
5
masthead
V Praze, v úterý 3. listopadu 1909.
Praha
6
masthead
oileda ove 1hnhoz lnhoďovu.
9
article
Na ranní a odpol. listy
přodplácí se
v Praze v alulnlstrae
měsle
k čtvrtleta. . . . S K —
s dvojí donáškou
na čtort Iota .
na mě-fe . . . . . . 2 K 30 h
Toštout
za měste, . . . . . . K co
na čtvrt lela
s drojí zásilkou
na měsl
čtrt ta . . . 11 K so
Praha
Toštout
10
article
Baron Beck sestavuje nově
ministerstvo.
Baron Beck sestavuje nově
ministerstvo.
»Polozastřeným zákazem bumlu« nazva
známý prof. Bachmann včerejší úplné uza-
vření Příkopu pražského po tři dopolední
hodiny velikou silou četníků a policistův
čímž prý »Čechové dosáhli velikého úspě
chu«. S největším vztekem mluveno o ne
zbytném tom opatření policie za ranní pilky
aktivních i vysloužilých buršů v německém
kasině a vyhrožováno vládě jako nám, že
veškeří němečtí poslanci neustupně hájit
budou práva německých studentů na bum
a vůbec dokážou, že se Němci déle znásil
ňovati nedají.
Nelze tedy znamenati na straně něme-
ckých vůdcův naprosto žádné oblevy jejich
furoru, tak jako nepolevila také prostopášíci
luza v zněmčených městech u svém fanati
ckém vzteku proti tamním klidným českým
občanům. Slovem, daleko, velmi daleko ještě
do jakéhos takéhos uklidnění vášní a bněvů
v Čechách. —
Ale to nevadí ve Vídni J. Ex. baronu
Beckovi, aby zahajoval klopotně a usi
lovně své vyjednávání s Němci i s našino
o další udržení posavadní koalice německo-
česko polské v parlamentě i v kabinetě svém
a to pouhou přeměnou i výměnou osobnost
na křeslech ministerských, jako ve známé
dětské hře »škatule hýbejte se« — beze vší
opravy systému vládního, beze
všeho odčinění příčin, pro nez
oba naši ministři podali svou
demisi, z kteréž pak nynější kabinetn
jako parlamentní krise vzešla.
To je opět ryze rakouská polovičatos
a pouhé politické břidilství hlásající jen oka-
mžitou odpomoc v tísni a nesnázi, nechťsi
v budoucnosti z té anomalie, z té vratké
lichostavby na písku pojde cokolivěk.
Baron Beck
Polozastřený
Bachmann
Čecho
Němec
Beck
Čechy
Vídeň
11
article
Co bylo příčinou, že oba čeští ministr
se poděkovali?
Byla to hříšná německá obstrukce proti
sněmu království českého, kteréž němečtí
ministři v radě ministerské proti našim držel
palec a náhlým odročením sněm
českého dopomohli k snadnému, všal
českou zemi osudně poškozujícímu vítězství
Neboť doznaným účelem německé ob
strukce bylo, mařiti násilně všechnu ústavní
činnost sněmu českého po tak dlouho, až
my a s námi rozhodující činitelé státní svo
lime k rozůvojení Čech a ke zřízení
samostatné v nich německé provincie »Deutsch-
böhmen« zvané. Důsledným korrelatem tohoto
obmyslu a úsilí pak bylo zahájení hotové ob
čanské války proti statisicům klidných če
ských občanů v tom německém území use-
dlých, vypuzení odtamtud boykotem všech
českých živnostníkův i úřadníků státních
nejen soudních, nýbrž všech kategorií, okotr
všem základním zákonům státním a zemským
Staletě rovné právo jazyka našeho u soudů
v celé zemi mělo býti pošlapáno, Čech neměl
více v třetině vlasti své nalézti na soudech
a úřadech státních práva svého jazykem svým
Ba ne dosti na tom: ale jak sám německý
poslanec Chiari doznal, rozpálilo německé ob
strukčníky také to, že v úřadech a soudech
ryze českých krajův »vnitřní čeština« se roz-
mabala Tak tedy rozumějí Němci zdejší
»autonomii národní«. V krajích převahou ně-
meckých výhradné samopanství němčiny jako
vnitřní i vnější řeči úřadní, v krajích
ryze českých však nesmí býti jazyk český ani
po rozdělení země české vnitřním jazykem
soudův a úřadův zdejších, nýbrž opět jen
němčina.
Deutsch
Chiari
Němec
Čechy
12
article
Tento krutý a nesmírný rozpor vyvolaný
německým Volksratem před rokem a zjevný
v revoltě německých soudcův v Chebsku
i jinde, vypjat německou obstrukcí na sněmu
českém do prasknutí a do hluboké trhliny
v kabinetě koaličním.
Jen že místo co měli z kabinetu logicky
vystoupit ministři němečtí, zastupující stranu
revoltující proti vládě, nadešel rakouský opak
byli donuceni složiti své úřady ministři čeští
ježto při hájení praporu legálnosti byli pře
moženi německou většinou v radě mini-
sterské, hlasující pro náhlé uzavření sněmu
českého, t. j. pro kapitulaci před německou
obstrukcí. —
Tak stojí otázka nevyřízena pro tuto
chvíli. Ale přes její nevyřízenost slyšíme
dnes z Vídně, že bar. Beck pracuje tolik
o rychlém přestrojení svého kabinetu koalič-
ního, že chce oba naše ministry Práš ka
Fiedlera přiměti, aby setrvali
přidá-li k nim ještě jednoho českého ministra
a sice moravského klerikála dra. Hrubana
jako ministra krajana, kdežto Prášek by
obdržel ministerium orby a Fiedler podržel
ministerium obchodu. —
Oba polští ministři Abrahamowicz jako
polský ministr krajan a Korytowski jako
ministr financí prý zůstanou; tolikéž Němec
Bienerth podrží důležité minister
stvo vnitra, jako Němec Georgi mini-
sterstvo zeměbrany. Prade, Klein, Derschatta.
Beck
Fiedler
Hruban
Prášek
Němec
Bienerth
George mini
Prade
Klein
Derschatt
Chebsko
Vídeň
13
article
Marchet a Ebenhoch prý půjdou, ale na
místě jich nastoupí: jako německý ministn
krajan — pověstný ultragerman Schrei
ner, jako ministr spravedlnosti německý
klerikál Pattay, jako ministr železnic německý
křesťanský sociál, dosavadní president sně
movny Weiskirchner, jako ministr veřejných
prací německý klerikál kn. Alois Liechten
stein a jako ministr vyučování německý
mírný liberál dr. Baerenreither nebo Stürgkh
Beck sám zůstane předsedou ministerstva.
Tedy opět 8 Němců proti 3 Čechům
2 Polákům, ačkoliv Slovanů jest v říší 60
procent, Němců pouze 36. Druhdy byla by
snad padala na váhu domněnka, že těch tre
křesťansko -sociálních německých ministrů
(Pattav, Liechtenstein a Weisskirchner) ne-
osvědčí proti nám Čechům takou úpornou
zarytou podjatost německo nacionální, i že
tudíž bylo by lze našim třem českým mi-
nistrům v takto rekonstruovaném kabinetě
Beckově pro národ náš za lepších poměrů
působit, než dosud bylo možně.
Ale dnes nelze sobě v té příčině činiti
žádnému Čechu illusí. Dnes všichni Němci
bez rozdílu vyznání táhnou za jeden řemen
proti nám a právě poslední dobou křesťanšt
sociálové okázale prohlašovali svou solidár
nost s Wolfy, Glöcknery, Iry a Prady v boji
proti snahám a požadavkům našeho národa
na celé čáře.
Pouhé to zbarvení německé ministerské
většiny do fialova klerikálního neznamená
pro nás tedy v ohledu národním žádného
zisku, neznamená žádnou změnu k lepšímu,
a proto doufáme, že nepůjde to tak zlehka.
aby sbor národních poslanců chtěl se znovu
dát s třemi ministry svými zapřáhnout do
služeb Beckových. Veškera česká veřejnost
stojí dnes ostražitě na stráži, tak že bohda
vedení politiky české nedopustí se žádného
poklesku nerozvážného.
Pattay
Liechten
Baerenreither
Stürgkh
Beck
Němec
Čecho
Polák
Liechtenstein
Čech
Wolf
Glöckner
Ir
Beckův
Slovan
Prado
14
article
Demise kancléře Bülowa a
Vilémův sensační projev.
Demise kancléře Bülowa a
Vilémův sensační projev.
(Výborný censor = legační rada Esten
naux. — Anglický tisk o blamáži ně
mecké tíše. — Demise kancléle Bülowa
— Císař a státní tajemství. — Ústavn
bída. — Kanclérské listy se odříkaj
Bülowa. — V Berdíně ztratili hlavu.—
Nečtou ani listů svého pána. — Těžee
poškozená sláva Německa. — E terri
bilel — Politieký Kopník.)
Dnes dopoledne kolovaly v Berlíně opě
pověsti, že kancléř německé říše, kníže
Bülow, přece jen odstonpí. Jako nástupce
jeho uváděn gen. pobočník císařův, generál jízdy
von Mackensen, po připadě nynější vyslanec
německý v Csřihradě svob. p. Marscha ll,
jenž, jak známo, v Turecku zjednal veliké půdy
německému vlivu na úkor vlivu anglického,
kterýž ale nyní po annexi Bosny opět se tam
uplatňuje. Krise kaneléřská také u těch, kteli
nevěří, že by Bülow odstoupil ihned, pokládá
se nanejvýš jen za odročenou. Rozhiodne se
v říšském sněmu německém. Sírany vládníh
bloku mají ovšem veliký zájem na tom, aby
pomohly kaneléři z nynějších nesnází, protože
by pád Bülowa uvolnil opět středu,
to jest katolicko-klerikální straně,
cestu k veslu. Hlhdati bude prý se zatím
cesta, jak ukonejšiti rozčilené veřejné míněnía
přece při tom Bülowa zachrániti. Veřejnost žádá
ale podnes krutou pokutu za všechna ta pro-
vinění proti základním pravidlům
rozumné politiky. Úřadníkem, kterýž ob-
držel anglický rukopis elsařova projevu ku po-
souzení a pranic závadného v tom neshledal
jest prý legaění rada Esternanx, kterýž
v zahraničném úřadě v tiskovém oddělení v době
té zastupoval chefa oddělení dra. Hamanna, jenž
byl na dovolené. Také státní tajemník pro věci
zahraničné nebyl té chvíle v Berlíně přítomen
a vyřizoval věcí úřadní státní podtajemnik
Bülow
Vilémův
Císař
bída
Mackensen
Hamann
Německo
Berlín
Turecko
Bosna
Esten
Esternanx
E terri
Politieký Kopník
15
article
Stemrich. Esternaux brání se tím, že nemohl
mysliti ani věřiti, že by mu projev císařův by
svěřen ku posouzení i po stránce obsahové,
nýbrž jen k tomu etli, není-li v něm formálníeh
chyb a těch prý v něm cvšom nashtedal.
Anglické listy posmívají se dnes leger
nímu způsobu, jakým se vedou záležitosti ně
mecké říše. Celá věc ta prohlašuje se v angli
ckém tisku za velikou blamáž ně-
mecké říše. Překonává i Kopník.
Fraucouzský vyslanec Cambon prohlási
k jednomu žurnalistovi, že nemůže přímo de-
mentovati zprávu, jako by byl podal v Berlině
notu své vlády, ale že ji nemůže též přímo po-
tvrditi. Tedy dle všeho ji — podal . . . Na fran-
couzském vyslanectvu vládne teď horečná čin-
nost. Zvláštní kurýr odjel včer
o 110. hod. več. s důležitými zprá
vami vyslance do P'aříže.
Italské listy oznamují z Berlína, že Bülov
bude míti tyto dny poradu s italským ministrem
Tittonem v Miláně. To by brzké jeho demi
ovšem nenasvědčovalo.
Cambon
Kopník
Berlín
Milán
Bülov
16
article
lolone vaennmnn
17
article
Celá věc činí spíše dojem, jakoby kníže
Bülow byl býval ve věci té obcházen císařem
ale že nyní přejímá po jeho žádosti část aspot
zodpovědnosti na sebe — část, neboť hroty
proti císaři ve včerejším už citovaném projevu
»Nord. Allg. Ztgu« jsou stále ještě ostry dost
— a to proto jen, že by rozpoutala se pro
císaři tím větší bouře v Německu, kterou by
vážnost koruny nesmírně utrpěla. Tomu as
monarchista tak přísný a rozhodný jako Bůlow.
chce zabrániti a chce býti beránkem, jenž snimá
aspoň část hříchů. I nepátrnůstka ukazuje
k tomu: kaneléř byl včera večer u cisaře na
čaji. A to bývá dle dvorních zvyků vnějším
znakem smíru anebo kompromisul
Zvěst o demisi kaneléřské, zatím ovšem již
odmítnuté, účinkovala v sobolu v pruském sněmu.
nyní zasedajícím, jako puma. Nevěří se, že by
věc tak veledůležitá mohla býli odbyta pouhou
formální demisí. Při nejmenším žádá se, aby
odstoupil státní tajemník Schön neb podtajemnik
Stemrich, neboť nějakou oběť veřejnost si žádi
rozhodně. Také v řlšském sněmu, jenž 4. t m
se sestoupí, chystá se veliká debat
o osobním režimu císařové. Sněm
chce žádati, aby císař na příště ne-
jednal s cizími diplomaty o státnícl
tajemstvích nežli jen v přítomnosti
některého minlstra.
Bülow
Schön
Nord
Německo
18
article
»Freisinnige Ztg.« píše k tomu
Jak se mohlo státi, že kaneléř říše nepročel
osobně listinu tak důležitou. Jest to přím
famosní, že teprve z publikace ciziho listu
dovídá se věcí veledůležitých pro zájmy tíše
Stáčilo kaneléři, že byl tu projev clslař ský
Stačilo-li to kancléři, stačilo to ovšem tím splše
nebohému legačnímu radovil
Svobodomyslní poslanci Träge a S ch rš-
der zle vytýkají Bülowu, že se hledí z věei
té šikovně vytočiti, aby si zachoval důvěru císa-
řovu. »Ale v zemích skutečně ústavních,« praví
oba poslanci, »by zodpovědný ministr vůči ne-
spokojenosti celé země odstoupil na dobro
hned. Je to bída ústavní, že v Německu
může král i na dále ministry v úřadě držeti
z pouhé vůle svojí. Kníže Bülow jednal málo
svědomitě v připadě tak důležitém « V řišském
sněmu bude musit kaneléř ovšem překonati ne
bouři, ale orkán pravýl
Hovor císaře s britským státníkem udál se
prý ostat ě už před 8 týdny.
Träge
Bülow
Hovor
Německo
Freisinnige Ztg
19
article
V dolní sněmovně anglické bude
již zejtra podán dotaz, má li zahraniční úřad
opis přípisu, který poslal Vilém II. královně ve
přičně svojl odpovědi na ruské a francouzské
návrhy. Dnes pak též bude tam podán dolan
jiný, totiž zda skutečně od Viléma doše
operační plán k ukrácení burské války a zdali
se jím lord Roberta skutečně řídil.
Ale poprask největší jest — opaku
jeme — v tisku německém. I některé
»listy kancléřské« se teď Bülowa odřikají. Vše-
německá »Tägl. Rundschau« píše: »Po-
zbýváme mysli, pozbýváme slo v
nad tím, že něco takového je
možno v německé politice.« Svobodo-
myslný »Voss. Ztg« konstatuje: »Úřadní
organisace německá trpí těžkými nedostatky.«
Nár. liberální »Nat. Ztg.« nevychází z úžasu
Konserv. »Post« pociťuje po kaneléřkém vy
svěilení »tím větší nevolno a pochybnosti«. N
agrární »D. Tagesztg« činí vysvětlení to
»velmi trapný dojem«. Svobodom »Bör
Cour.« se táže: »Jest možno vůbec h o rs-
V drobném prouejit
na g
ranní čsjo o sobě . . . za 2l
odpolednl
Ve filialkách na venkově
ranní čáslo. . .
odpolední . . . . . . . . 4h
Inserátv
plati se hotově zapřed
Předplacení a Inserty přljimá hdminl-
strace v Marianské ulicil č. 3.
Tam nacházelí se tél redakee.
tlskárna n expedice „Národnich Listá“
Rukoplsy so novřapei
Vilém
Robert
Bülow
Rundschau
Voss
D Tagesztg
Listat
Rukoplsa
dolní sněmovna
20
article
ještě z kompromitování?« Sucislistický
»Vorwärts« praví, že absolutism v německé
politice bude znamožněn jen tím, když říš-
ský sněm Bülowa již nestrpí. Demo-
kratický »Frankf. Ztg.« míní, že císar by
měl věděti, »že panovnlk nesmí míti
srdce na jazyku«.
»HIamb. Nachr.« praví: »V Berlí n
ztratili hlav u. Nár-lib. »M agdeb.
Ztg«, dosud při Bülowů, žádá jej teď katego-
ricky, aby se uklidil: »Omluvy pro něj« ——
dokládá — »není žádné, na důvěru Němcův
nemůže již činiti nároky! musí tudíž složiti
otěže vlády bez ohledu na nynější potíže mezi-
národní politiky.« Demisi kancléře žádán i kleri-
kální »Köln. Volkaztg « i nár.-liberální »Le i pz.
Tagblatt«, jenž mu vytýká, že pojímá úřa
svůj, nikoliv jako státní úřad, nýbržn j a k
dvorní úřad a dokládá, že musí- býti konee
takým krkolomným pře metům.
Z francouzského tisku část shledává.
že se Bůlow chce obětovati za císaře, druhá
část praví, že vysvětlení kancléře jest ještě trap-
nější než prohlášení císaře sama. Z množství
hlasův těch, jež tíseň o místo nedovoluje nám
citovati jednotlivě, uvádíme jen, že »Figaroe
mluví o pokořujícím doznání v Berllně a po-
smívá se císaři, »přiteli Anglie, jenž nemá ani
poněti o anglickém způsobu smýšlení« a kancléři,
jenž dovolenou tak ukrutně vážně bere, že nečte
ani lstů svého pána. A tyto věci, jež připomí
nají středověké methody, neudály se — praví
Figaro« — ve fantastické říši, nýbrž ve státu,
jenž chce býti první řiší Evropy
»Matin« konstatuje, že Vilém II. poprvé
přiznal veřejně a kajícně své provinění
»Journa!« píše, že Evropa po odhale-
ních císařových zachvěla se nepoko-
jem, po vysvětlení kaneléřově že
se kucká smíchy.
Němcův
Köln
Bůlow
Figaro
Vilém II
Anglie
Evropa
Matin
21
article
»Debats« a »Tempa« nemají té
omluvy pro kaneléře.
»Temps« směje se těmto událostem vna
nejdisciplinovanějším, nejvážnějším a nejpřisněj-
ším dvoře evropském« Ani hejtman kopnický
nebyl by mohl provésti kousek lepší. Jest olázkou
jen, událo-li se to opravdu v říši německé neb
ve vévodství gerolsteinském ... Bylo by ukratno
dále pokračovati — konči »Tempst.
Anglický tisk žasne též nad tím, že
Bülow v úřadě zůstal a konstatuje, že po
případu tomto zmohutnělo volání
protiněmecké strany v Anglii po zbro-
jení a po rychlém dobudování nových lo dí.
»Weokly Dospatach« práví, ž
prestiž německého kancléře jest na
vždy zničena, protože připustil uveřejněnl
rukopisu, kterýž těžve poške dil slávu
Německa, vyvrátiv poslední víru v po-
ctivost a stálost jeho.
Také dojem ve Vídni jest pro kancléře
nepříznivý. Pochopují, že kaneléř chce cisaře
krýli, ale nevysvětlitelno jest i vídeňským listům,
že aki tak veledůležitý vůbec nečetl. Přes to si
ve Vídní zachování Bülowa přejí. To zas po-
chopujeme my-
V Italli nad událostmi berlínskými přímo
zkameněli. Konservativní posl. Chimienti,
býv. st. podtajemník, připomíná výrok Bismarkův;
»Každé slovo panovníkovo musí býti činem.
V Italii jsou takové věci nemyslitelny. Němci
sami musí ale zvolati: »E terribile !« (Jest to
hrozné!) Slovo císaře a slovo národa musí být
Bülow
Bismarkův
Němec
Anglie
Německo
Vídeň
Chimienti
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Rok 1848 v naší belletrii.
Črta jubilejní.
23
article
Náhlé sociální převraty hautí lidových mass,
vzdorné projevy revoluční a násilné výbuchy živlů
Hlouho stlačovaných byly od dávna nejvděčněj
šimi látkovými motivy pro belletristu. Proto se
e nimi v nejrůznějším pojetí a pod individuálně
zbarveným zornýs úhlem setkáme v románě
jako v novole, dramatě i veršovaném eposu. Jako
máme už celou bohatou bolletrii s dějovými ná-
měty husitsk,mi i pobělohorskými a jako zas
na druhé straně historie nešťastné omladiny
pohnutý průběh let devadesátých (v minulém
stoleti) již dnes, krátce po svém uzavření pořád
častěji jsou našimi mladými autory probérány
ve formě románu (Za pravdou, Konec Hacken-
šmidův atd.), těšil se zvýšenému zájmu původ-
ních povídkářů brzo i bouřlivý rok 1848, jako
spíše o vystížení hlavních motivů. A v té přičině
bude nás především zajímmt vztah, jaký ke zvl
něnému ovzduší před i pokonstitučnímu má dslo
belletristů nynějších, posud žijících a činných
konec Hacken
24
article
Moožstvím sneseného a v rámci belletristi
ekého děje nahromaděného látkového materiálu
nejširší i nejpestřejší jest mohutně rozložený
román J. Klecandův „Bludičky“. Vlast
ni románový námět je tu dost podřadný, jsa
omezen na nejmenší míru a o ústřední zájem
autorův dělí se snaha, zachytit i vylíčit spole-
čenské, politické či národně-kulturní prostředí
u nás před šedésáti léty s touhou po narýso-
vání současné situace povšechně evropské. Svým
obvykle prostým, jednoduchým, vychovatelsky
průhledným způsobem kreslí spisovatel vznik
trvehu dobrodružný průběh i předčasné zanik-
nutí „Mladé Čechie“, jež po vzorech zahra-
ničních pokoušela se soustředit agilné domácí
nespokojence a ponenáhlu připravit půdu pro
příští možné hnutí mass. (Před ním arci totéž
svým způsobem podnikl Svátek v „Tajnostech
pražských“.) Bellehista dotkl se při tom všech
společenských vrstev, jež se příprav na toto
houtí jakkoli činně účastnily nebo byly na nich
aspoň z daleka, tedy nepřímo angažovány: uka-
zuje spodní, základní příčinné podmínky pověst
J Klecandův
Vlasta
Svátek
Čechie
25
article
ného solského konservatismu, uplatnivšího se
všude, kde se jednalo o násilný převrat trvajících
útvarů či o náhlé zlomení starých tradie, roze-
pisuje se o neplodném radikalismu vlastenčíc
mládeže a tak probírá postupně náladové dispo
sice i u ostatních význačných stavů sociálních.
Tato obsáhlost dějového terénu dává právě ro
mánu ráz objektivní nestrannosti, látkové pestro-
sti a širokých obrysů dokumentárních. Na všem
(na celkové koncepci, na postupu děje, na moti-
vaci situac i na častých passážích informačně
episodních) se v románě plně projevuje belle-
trista-novinář, jemuž jde, když se byl napřed
o všech důležitějších složkách i prvcích detailně
zpravil, o propagandu myšlenkových názorů a
pokokově demokratických citů neméně než o cí
zábavně příběhový. Vliv germánské kultury na
slovanskou a vzájemné prostupování se obou,
osudy revoluční idey v Ilalii, v Polsce i na půdě
švýcarské, francouzské či německé, odvěký spor
polskoruský a boje Poláků za svobodu, vady
i tragické slabiny kmenové polské povahy a po
měr Poláků k nám Čechům, vládní system
Metternichův v Rakousku, hustá síť špielů, „taj
ných“i t. zv. černých kabinetů v éře absoluti
stické, národní vlažnost a úplatkovost soudobých
českých (stejně jako haličských, uherských
alpsko-německých) úřadníků, otázka chlopstva
v Haliči, kde revoluce inteligentů byla od vlády
paralysována uměle vyvolaným povstáním robot
ného lidu selského (tento sujet zpracoval též Jakul
Čecho
Metternichův
Ilalie
Rakousko
Halič
26
article
Arbes episodně ve svém slavném romanette
„Ukřižovaná“), protistátní agitace v armádě:t
vše Klecanda objasňuje, popisuje a organicky
přiřaďuje k centrální ose dějové. Po stránce my-
šlenkové (a o příběhově-belletristickou nám
tady neběží) vrcholí autorovy informační po-
známky i reminiscence v názor, že revolučního
materiálu, zhutnělé lidové nespokojenostia
ochotných organisátorů bylo u nás, když přišla
velká chvíle, dost, ale široce rozvětvený vyzvě-
dačský system Metternichův že dusil každé re-
formní hnutí v zárodcích; povaha našeho lidu
je v podstati trpná, ale rozbouří-li se v něm, pak
s tímto lidem možno dokázat velké věci; náš
sedlák, vší silou lpě na zděděném statku (ko
r. 1848), houževnatě vzdoruje trvalému poněm-
čení, ale ke branné vzpouře se dá nesnadno po-
hnout, mnohem nesnadněji, než měšťák, jenž
miluje ochu chvilkového rozčilení; o hnulima na
rodnostně-politickým rovnoběžně šlo sociální
hlavním zřidlem revolnění agendy bylo student
stvo... Na barikádách děj končí a dějový zá
věr jest tedy tragický, smutný a zbarvený krví
ale současně v příčině ideové znamená vítězstv
myšlenky, co dříve se jí zdálo efemerními blu-
dičkami, ukázav hlavní jednající osobě na konec
jako zářivá světla.
Arbes
Metternichův
27
article
Jiný belletristický kronikář bouřlivého jub
lejního roku, Jan Herben, pro látku k své
knize „Do třetího i čtvrtého poko
leni“ obrátil se na moravské Slováctvo, v svůj
rodný kraj a látkově setrvává skoro výlučně př
vsi i matoměstě, z širokého světového vnějšku
črtaje jen nutnou kostru. „Bludičky“ chytají
celkový obraz revolučního rozvoje v Čechách.
kniha Herbenova koncentruje se ideově kol jed-
noho kraje a ten pak vyčerpává svou karakteri-
stikou ve všech významnějších projevech. Ro-
mán Herbenův thematem se méně rozvětvujea
jedná na užším společenském okruhu, psycho-
logicky i sociologicky jde však hloub. Horbenov
šlo v první řadě o to, aby literárně vystihl a na-
kroslil základní rýsy z povahy, rázu i celkove
nálady v jihomoravském kraji, jak je tam na
lezl ještě ve svém mládí a jak mu o nich re-
ferovali staří pamětníci. Po stránce dokumen-
tární jest jeho dílo hotovou studnicí cenných
Herben
Herbenův
Čechy
jihomoravský kraj
28
article
přispěvků a obsahově bohatých poznatků
v nichž duše kraje i lidu vyzreadlila se jako
v panoramatě. Národnostní neuvědomění, roz-
kvetlé sociální kastovnictví mezi sedláky, cha
lupníky i podruhy, dlouholetou robotou vypěsto-
vaná odvislost na pánech a nesamostatnos
v jednání i smýšlení, poměrně nízký stav kultur
ního vývoje, horečka hromadného opíjení se
kořaleční mor, zanesený sem i podporovaný
zhoubným živlem židovským, zastaralé zlořády
v obecní samosprávě a počáteční nedůvěra k svo
bednějšímu ruchu, později pak nerozumné nad
užívání ho: z těch prvků vyrůstá autorova char
akteristika lidu, pomalá, ale pevná i trvalá. Hlu
bokou analysou i bezohledným kriticismem, jen
nebojí se předsudků a necouvá před sebe odváž
nějšími důsledky, dospívá spisovatel k ostré illu
straci poměrů i k názoru, že revoluční rok za
stihl sice slovenský jih Moravy naprosto nepři
pravený a svými náhle přišlými výsadami
urychlil hmotný rozklad mnohých vesnic, al
pro budoucnost měl ohromný dosali jako pro
Hla
Morava
29
article
buditel i burcovatel ze stoletého kulturnlh
spánku.
Kronikářskou memoirovostí a látkovým ome
zením se na určilý kraj práci Herbenově při
buzny jsou dva jiné romány, z pohnutého roku
čerpané: Josefa Holečka „Boubin“ (čtvrií
část „Našich“) i „Na Librově gruntč
od Teresy Novákové. První hledí si českéh
jihu, jovištěm druhého jsou východní Čechy
oba mají to společné, že se dějově odehrávaj
na vsi, mozi venkovským, většinou selským
domkářským lidem, trpícím až po tu dobu
tísnivým břemenem robotním a právě onoho pa
mátného roku od tohuto staletého jha vysvobo
zeným. Část thematu jest tedy v obou přípa
doch dána otázkou: jak události i vymoženost
rovolučního procesu působily na vesnický lid
pokud zastihly ho zralý pro občanskou svobodu
a v jaké situaci hmotné i duchovní ho nalezly
při svém vzniku. Vztah zemědělského vesničana
k vrchnosti a šlechtě jest centrem pozorovacíh
zájmu Holečkovi i Novákové, u níž přistoupily
k němu ještě konflikty národnostní a společen-
ské. Element náboženský je silně vyvinut v díle
obou autorů, na vesnici jiho- jako východočeské.
Herbenův
Holeček
Boubin
Librův
Novák
občanský svoboda
30
article
Nováková v mladém Librovi vykreslila typ pro-
budilého selského robotníka, jenž pro panská
břemena nemohl se v čas ani oženiti a po jejich
zrušení stal se vůdeem místního lidu, Holeček
takové výrazné representanty selské dal nám
svými Kojany i Králenci. Zajímavé je, že jak
Holeček na hajném Boubínovi, tak i Herben
na třech generacích Hrabců ukazují degenerační
vliv, jemuž selský vesničan byl v té době nutně
vydán, jakmile překročil hranice svých život
ních, společenských i zvykových tradie a přešel
ve sféru úřadnicky panskou. A u všech tří po
Klecandovi jmenovaných beletristů, zabývajících
se líčením naší vsi před a v éře konstituční, jest
význačno, že mimo vzácný materiál historick
politický a sociální zachovali ve svých knihách
dobovou přichuť i ve směru etnografickém, ná-
zorovém a dialektickém. To je také nejcennější
žeň, jíž jsou pro nás tyto knihy i dnes, v roce
jubilejním, stejně aktuální, jakoby byly vyšly
bezprostředně po roce 1848.
Učinek revolučně-konstitučního obratu n
středočeského vesničana stopuje také F. X
S vobod-a v druhém svazku svého šestidilnéh
„R oz květu“, jenž jest v základě zrovna tal
Nováková
Libra
Holeček
Boubín
Herben
Hrabec
Klecanda
31
article
belletristiky přioděnou, rodinně společenskou
kronikou, jako jsou jí „Naši“, „Do třetího i do
čtvrtého pokolení“, „F. L. Věk“ a „U nás“ (Ji-
ráskův), „Rok na vsi“ (Al. Meštíkův) a pod.
Novák s Nedomou jediní v rodní vsi (u Mnísku)
věřili v konstituci a v opravdové zrušení roboty.
Ostatní sedláci tak byli zvyklí svému ujařmení
a do té míry překvapeni jeho náhlým možným
zrušením, že dlouhe nechtěli věřit ani hotovým
událostem. Prohlášení ústavy narazilo u nich
na nedůvěru a staletmi upčehovanou ztrnulost
duchovou; proto zprávy o ní s počátku ani ne-
vzrušily ani nepolěšily, nesouce se nad krajem
jako prázdný zvuk a teprve později, když fak
všestranně potvrzován, rozvlnil se starý, cha-
bostí prosáklý život místní a vesničanů zmoc-
nilo se bouřlivé nadsení, vášnivá živelní ra-
dost, všeobecné vzrušení a v blízkém městečku
i horečka gardistická.
Novák
Nedoma
32
article
Velkoměstské víření politické r. 1848 svým
známým delailním způsobem popisuje Jakub
Arbes ve třech romanettech (Barikád-
níci, Ukřižovaná, Sivooký Démon)
a v nejrozsáhlejším společenském románě „Me
siáš“, z něhož vyjímám charakteristický citát:
„Bylo to cosi jako neočekávaný jarní den: všad
svěžest, radost, naděje a jásot; v každé ruce
jará síla, v každé noze pružnost, v každé hlavě
náhle nový mozek, nové myšlenky, nové sny,
nová přání, nové plány, v každém srdci nový
vřelý cit, ale zároveň také nové prudké
mnohdy nezkrotitelné vášně. A z těchto posled-
ních vznikaly pak ony neblahé nesrovnalosti.
příkrosti i surovosti, kterými zmařeno později
v úžasné krátké době vše, co bylo onoho roku
pro všeobecnost získáno a dobyto.“ Širší, ná-
rodně-politický podklad má ještě líčení doby re-
voluční v románě Václava Vlěka „Sněhy
i ledy“ a řada jiných belletrií všímá si vždy
spíše jen jedné stránky hnuti. Zejména se roz-
mohla líčení (často satyricko-humoristická) tk
zvaných gard: Fr. Ad. Šubert (Obležená my-
slivna), Servác Heller (Marie Šťastná) ald.
Celkem lze říci, že naše domácí belletrie vyko-
nala už k roku 1848 svou povinnost po všech
hlavnějších stránkách a postarala se, aby byl
dnešnímu čtenáři náležitě i přístupnou formou
ujasněn.
V. Dlr..
Arbes
Vlěk
Ada
Šubert
Heller
Marie
V Dlr
I siáš