Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX

2

V Praze, v neděli 7. února 1909.

Praha

3

Číslo 38.

4

Na rannt a večerná listy V Prazo v adiňlinistrani na rti : . . . s dvojí donáškou nčsle. na rii: : : : ? k ae vo sliská , K no na měsio..

5

ranní dislo o eohě . . a lh

6

V drobném prodejis

7

RODNÍLIS

8

Ve fliálkách na venkov ranní čislo . . . . . . . sk večerní Inseráty platí se hotové Bapřed. Předptscení a fnserty, příjim admnistrace v Marianské nl.,a

9

Tam nacházejí so tel edake, tiskárpa , a expodiee Rukopisy zo novraeejl

10 article

Dnsšní čísla pre Prahu le o 18 stranácb. Příšti číslo „Národních Listů“ vyjde v pondělí dne 8. února v ob vyklou hodinu polední.

11 article Bar. Bienerth při práci.

Bar. Bienerth při práci. Čtyřiadvacet hodin po uzavření posla necké sněmovny cislajtánské, uza vřen také — sněm království českéh Zajímavá to věru logika politiky páne Bienerthovyl Uzavření parlamentu vídeň ského roz zlobilo německé centralisty tak, že v pro volání svém proti nám jako nevzdělaní hrube zuří; uzavření sněmu českého za to je o pe potěší, neboť dle svědectví »Bohemie toužili po něm Němci již dne 25 října m.r. kdy byl sněm naš pro skandální obstruko německou odročen. — Než, jaka jest politická myšlenka obou těch skutkův? V řeči, již proslovil bar. Bienerth na poradě předsedů parlamentních stran dne 4. t. m., připomínal, kterak prý se ociťujeme v poněkud nevšední situaci, jež chová v sobě jistá nebezpečenství. Parlament prý dnes sku- tečně není schopen práce, poněvadz 42 pil- ných návrhů, jichž počet nepochybně ještě vzroste, jest mu překázkou nezdolnou, kdežto vláda potřebuje rychlé vyřízení některých neodkladných záležitostí státních. — Kladi tedy předsedům stran na srdce, aby bledal prostředku pro ukonejšenní česke oposice, tak, aby nejen dostalsvou j a zy- kovou předlohu do výboru, nýbrz aby současně sněmovně byla dopřána po třebná volnost k vyřízení ostatních předloh vládních. Než, jakým způ- sobem německé strany i s Excelencemi sa- mými přičinily se o ukonejšení těžce uraze- ných a rozhořčených poslancův našich o tom podal na ručest památné svědectví předseda- polského kola dr. Glabiúski, řka: Před- sednictví kola polského učinilo, seč bylo, aby zajistilo řádnou práci říšské rady. Ještě v po- slední chvíli jsem usiloval, přiměti barona

Bienerth doktor Glabiúski Bohemia

12 article

Bienertha, aby zkonejšil rozechvění Čechů vládním prohlášením, že žádný člen vlady neměl úmyslu dotknouti se urázlivě nějakého rakouského národa. Bar. Bienerth byl by býval ochoten žádosti té vyhověti, kdyby mu nebyli Němci to zabránili svým prohlášením, že by každou povolnost považovali za casus belli. « K tomu ještě blíže sděluje »polská kor- respondence«: Předseda polského kola prof. Glabiňski, poradiv se s vůde českých stran, vyrozuměl chefa kabi netu, že Čechové byli by ochotni ustati ode všech demonstrací, kdyby ministerský před seda hned před počátkem schůze z minister ské lavice učinil toto prohlášení: »Ohrazuji se proti všeliké domněnce, jakoby člen ra- kouské vlády měl úmysl uraziti nějaký národ rakouský.« Baron Bienerth odvětil, že tento návrh jest proň přijatelný. Potom radil se krátce se členy svého kabinetu a bylo usne- seno vznésti dotaz na vůdce německých stran, zdali jsou ochotni přijati kompromis v naznačené formě. Když dr. Glabiňski meškal ještě v saloně presidenta dra. Weis kirchnera, dostavili se k němu dr. Chiari a dr. Sylvester a prohlásili, že by nemohli takovýto kompromis přijati, poněvadž podle mínění německého ani dr. Mataja ani ka- binet jako takový nesmějí Č- chům v této věci vyhověti. Bar. Bienerth prohlásil na to, že mu nezbude. bude li obstrukce se dále provozovati, ne zasedání říšské rady prohlásiti za u za- vřene. A to také za nedlouho pak učinil. O tato dvě polská svědectví odraží se ob- vinění, vržené vládním ličením v neúřadní části dnešního »Wiener Zeitungu« proti opo- sici českého poselstva jako pěna o skálu.

Bienerth Čecho Němec profesor Glabiňski Baron Bienerth doktor Weis Chiari Sylvester Mataja Wiener Zeitung

13 article

Komu to chce oficiósní »samoadvokát« na- mluvit, že vláda teprv v tom posledním okamžiku bouřlivých výjevů rozhodla s »učiniti tomu náhle přítrž« a uzavříti říšskou radu, »aby parlament byl ušetřen těžkéh nebezpečí a bylo od něho odvráceno to nj- krajnější.« — Po této »jemné pohrůžce« — možným ještě — rozpuštěním, následuje za- přísáhání se, že vláda přikročila k uzavření parlamentního zasedání jen v zájmu posla- necké sněmovny, aby poskytla stranám čas i možnost k vystřízlivění a k roz- vaze. »Jen plné uvědomění si následků. k jakým by vedlo opakování chyby, může věsti k záchraně« — vyznívá kapucináda »V dohledné době bude vyzkou- šeno, kam až toto poznání dospělo. Vláda chce svými opatřeními při- pravovatapodporovat tento o brat. »Na stranách jest, aby dokončily tento dobrý úmysl a zabezpečily bezpod míne ným návratein ku povinnosti — trvání li- dové sněmovny, jejíž další osud spočívá v jejich rukou.« Jedním z prvních těch ohlášených opa- tření pak jest — myslíte snad oktroyování zostřeného jednacího řádu postanecké sne- movně cislajtánské? Nikoliv, alebrž — uza vření sněmu království českého, jejž lon- ského září a října němečtí posfa ne hatili a zneuctívali po čtyři neděle nej s ve volnější obstrukcí pro — něme- ckého aktuára — až vláda Beckova před nimi couvla a sněm, na jehož pomoc zeme čekala, rázem odročila. Stalo to ovšem par- lamentní vládu Beekovu vaz, ale obrat v staré bídě to nepřivodilo žádný.

Beekův necký sněmovna dová sněmovna

14 article

Doufá jej snad nyní následkrně Beckov — byrokratická vläda Bienerihova — způsobi uzavřením sněmu českého? Přizná váme se, že nám to není v tu chvíli jasno. Den před tím, než vláda Beckova sněm český (15 října m. r.) odročila, rozlétla se pověst, že prý němackým obstrukčníkům uči- něna byla bar. Beckem nabídka: »Z necháte-li obstrukce, dostanete říšský jazv kový zákon, jímž vyhoví s vašim tužbám po národním roz dělení Čech. — Pověst byla tehda oficiálně popřena Ale dnes po čtyřech mesících plesají Němei že předlohami Bienerthový m jest jim zpola vyhověno. Možno tedy, že jeví se býti bar. Bienerthovi psy chologický moment blízkým, kde by mohl opět hledati se svými smiřovačkami štěstí na českém sněmu, ježto by němečtí obstrukčníci, nyní jemu nadšeně oddáni, za

Beckův Bienerth Beckov Čechy

15 article

vyhlídku na uzákonění jazykových předloh jeho . . . »třebas paragrafem čtrnáctým« připustili sněm český na čas ku práci, což by opět na roztrpčenou českou duši národní tišivě působilo. — Že se politik rázu Bienerthova může po- dobné naději oddávat, tomu nasvědčuje optický jeho klam o dojmu, jaký uči nily jeho jazykové předlohy na v škeren národ český. »Dle příjetí jakého se mým návrhům ja zy ko vým ve velejnosti dostalo,« pravil 4 t. m. předsedům sněmovním, »troufám si s uspokojením říci, že jsem se příliš neodchýlil od zlaté cest prostředníl- Mohlo se to bráti za vtipnou útěchu, k ní utíkávají se dramatikové jako státníci nad ne- zdarem svých pokusů, nezamlouvajících se živé duši. Avšak dnes ve »Wiener Zigu.e dává již autor Bienerth o svých jazykových předlohách tvrditi, že prý »byly cel o veřejností uznány za vhodný podklad k jednání!« — To ve chvíli, kde nejmírnější z poslan- cův našich prohlásili je veřejně a důvodne za naprosto pro nás nepřijatelné, to ve chvíli, kdy v celé české veřej- nosti panuje o-nich jeden hlas naprosto je odsuzující a zavrhu- jící jako nejnebezpečnější akci proti odvě- kému právu našeho zemského ja- zyka českého a proti, jednotě naší vlasti. Nechť dospěje tedy p. baron Bienerth dříve ku poznání svého bludu. nechť si dozná, že svými předlehami jazy kovými neuhodil na pravou strunu, nýbrž dopustil se osudné křivdy a chyby; a proto nechť zahájí obrat sám u seb tím, že tyto své neblahé předlohy uzavře do archivu a nepodá je nikdy více a ni říšs k radě, ani českému sněmu. To je to nejlepší, co může pro Rakousko učini.

Bienerthův Wiener Ziga Bienerth Rakousko

16 title

Defialtivní úřadnický kabinet

17 article Bienerthův.

Bienerthův. z Vídně, 6. února.

Bienerthův Vídeň

18 article

Dnes časně ráno sňali s vysokých žerdí poslavených před parlamentním palácem, čern žluté prapory ktoeá vlály s nich bez přestávky od 17. června 1907. Parlament jest nojen od- ročen, pýbrž též uzavřen a dnes vyslovuje s možnost, že po uzavření následovati bude roz- puštění, nepotká-li se nový pokus, který pod- niká svob. pán Bienerth, s úspěcbem. Potvrzují se totiž velice rychle zprávy vč ra námi zaznamenané, že bar. Bienerth odpově děti chce parlamentu dosazením kabinetu dofini tivního, kabinetu úřadnického. Na čem sejde a ma čem záleží, jest, zdal takový kabinet dojde potřebné podpory sně- movnou vyšlou ze všeobevného a rovného práva hlasovacího. Podobá se, že bar. Bienerth pod- ceňuje odpor českého poselstva a též odpor ve škeré sociální demokracie, která stojí proti ně- mu válečně a která zaujme proti němu posici ještě bojovnější, promění-li se provisorní kabi net Bienerthův v definitivní kabinet úřadnický Ten se již sestavuje velmi horlivě. Víme nyní,proč ministerská rada, na dnes svolaná, se

Bienerth Bienerthův Tena

19 article

nokonala a byla odročena na dobu nourčitou Zdá se, že kabinet bar. Bienertha ve složení do- savadním sejde se jenom ještě jednou, v pro- střed týdne nastávajícího, na rozloučenou a ze příští schůze ministerstva bude již poradnou ka- binetu dofipitivníbio. Na dnešní audienci, kterou měl bar. Bie nerth o 10. hod. dopolední u císaře v Schön- brunnu, dostal plnou moc, aby kabinet úřad- nieký sestavil. Nejpozději do konce příštího ty- dne bude vyblášen úřadně, snad již ve stře- dečnímu „Wiener Ztgu.“ Bar. Bienerth zůstane ministr em bez portefeuillu. Zůstane mini str vnitra svob. pán Haerdtl, zůsfanou mini- stři krajani dr. Žáček, ryt. Abraha m - wicz a dr. Schreiner. Správcové jednotli- vých resortů budou — tak se ujišťuje — nahra- ženi všichni jinými muži, vyjímaje správce mi- nisterstva železničního dra. ryt. Forstra, kto- rý budo jmonován skutečným ministrem želoz- ničním. Budoucím ministrem financí jmenuje se dr. Alexandr Spitzmůllor, tou dobou m- stopřodseda dolnorakouského zemského fimnn čního ředitelství, dřive dvor. rada v ministerstvu financí, za nebožtika dra. Kaizla referent o noz- počíu.

Bienerth Wiener Haerdtl doktor Žáček Schreiner Forstra Spitzmůllor Kaizl Schön

20 article

Ministrem vyučování pak jest ka- didován bývalý poslanec a nynější člen panské sněmovny dr. Karol hr. Stürgkh, jenž byl dvorním radou v ministerstvu vyučování, po pádu koalice Windischgrätz-Plenerově vzdal se však státní služby. Vypravuje se dále, že ministerstv justice propůjčeno bude členu panské sně- movny (střední strany) řádnémuu profesoru trest- ního práva na vídeňské universitě dru. Jindti ohu Lammasohovi, učenci, jehož názor jsou všeobecně povědomými, ministorstvo ob- chodu pak dru. Mořici Rösslero v i, ktorý toprve před několika dny povolán byl ze jme- novaného resortu do obchodní sekce minister- stva zahraničního. Kdo by se stal skutečnýu ministrem pro vořojné práco, nopraví se. Podo- týkámo, že všechny vzpomenuté kans dída tur nejsou pověřeny a že podáváme je toliko s r- servou

doktor Karol Stürgkh Plenerův Rösslero Windischgrätz panská sněmovna univerzita doktor

21 article Politické zprávy domáci.

Politické zprávy domáci. V Praze, 6. února. (Důsledky u za vření poslanecké sněmovny.) Ts. že zasedání poslanecké sněmovny bylo u z - vřeno, pozbývají platnosti všechny práce všechna usnesení sněmovny, vyjma ona, jež n- byla panovnické sankce. Až se sněmovna opět sejde, bude třoba zvoliti netoliko pové před- sednicivo a sněmovní výbory, nýbrž bude nulno obnoviti také všechny vládní návrhy, ježt návrhy, podané v prvém zasedání ať vládhou. nobo poslanci, pozbyly platnosti. Z vládních n- vrhů, jež z prvého zasedání v ůstaly nevyřízeny uvádíme sestátnění drah, annekční předlohu. osnovy jazykových zákonů, sociální pojišťování. hornický zákon, kořaleční daň, braneckou před- lohu, státní rozpočet, obchodní smlouvu se Srh- skem, reformu domovní daně, osnovu zákon o elektrině, zákon o obchodních příručích. zákon o vlašské fakultě, zákon o sannci zemských fipancí, ražení dvoukorun, zák o zubních technieích, zákon, týkající se péče o mládež, několik zákonů zvěrolékařských atd. Všechny tyto osnovy zákonů bude třeba znova vytisknout a sněmovně v novém zasedání opět předložiti.

Praha poslanecký sněmovna zákon o vlašský fakulta

22 article

V Praze, 6. února. (Německý hlas o + dru. Rezkoví.) Dr. Antonín Rezek byl- v době, kdy byl ministrem krajanem, vřele ne- náviděnou osobou v německém táboře. Jeho od- chod z kabinetu Körbrova r. 1903 slaven v n- meckých listech jako cenné vítězství německých zájmů. O značném politickém významu Rozkov svědčí i vzpominka, kterou přináší „Zeit“. Vn čteme: Ministerstvo dra. Rezka bylo politické unicum. Zastupoval v kabinetě stranu, která předsedu ministerstva potkrala noúprosnou ob- strukcí. Tato vlastnost ministerstva Rezkova č- nila jeho postavení velice pevným. Demise če- ského ministra krajana byly zjevem stále s opětujícím. Posledně a definstivně Rezek podal demisi r. 1903, když po zamítnutí zvýšeného braneckého kontingentu celý kabinet podal žá- dost za propuštěnou. Kabinet Körbrův sice zu- stal v úřadě, ale bez dra. Rezka, jenž se s nim rozloučil 10. července. Ale odohodem Rezko- vým byla Körbrovu ministerstvu zlomena páteř. Dr. Rozok byl rozhodně národně smýšlejtcí Čech a netajil se tím, ač si vysoce vážil něme- oké kultury. Těšil se proto v parlamentě neob- mezené úctě všech stran, novyjímaje ani Němců, jeho národních odpůrců. Značně k tomu přispí- vala ovšem jeho osobní přívětivost, jeho výmluv- nost. Kdo jej slyšel rozvíjeti jeho námory, ne- mohl se ubrániti jeho argumentům, i když v du- chu s nimi nesouhlasil. Přod drom. Rezkom če- ské krajanské ministerstvo nebylo o mnoho více, než vývěška nad uzavřeným krámom. Teprve dr. Rezek učinil ze svého úřadu ministorstvo. ktoré, jak vývoj následujících let ukázal, stává se stále významnějším.

doktor Rezek Körbrův Rezkův Rozok Němec Praha Čechy

23 title

Politické zprávy zahraničné.

24 article V Praze, 6. dnora.

V Praze, 6. dnora. List Lopuchináv. Pařižský dopisovatel „Timosů“ opatřil si opis listu, který Lopuchin zaslal mínister- skému přodsedovi Stolypinovi a tolegrafo- val výtah z něho svému listu. Dopis onen byl psán bezprostředně po interpelaci v dumě o po- gromech a účelem jeho bylo sděliti Stoly pinovi některé podrobnosti z vnitřní organisace vládní jež, jak Lopuchin soudil, unikly asi pozornosti ministerského předsedy. Lopuchin uvádí, že přijal návštěvu někte- rých židů, kteří přišli prosit, aby se učinil ko- nec pogromům. Následkom této návštěvy se pře- svědčil, že policie má sama tajné tiskárny, o- kudž vycházejí manifesty proti židům, které se pak rozšiřují. Tehdy o tom uvědomil hraběte Vitta. Po- zději zjistil, že Račkovský vydal celou řadu ma- nifestů, určených k posilení renkčního hnut, které se objevilo hned od počátku revoluční agi- tace. Tyto manifesty byly tištěny četnickými dů- stojníky ve vlastních jejich kasárnách. Hrabě Vitto později o všem tom zvěděl a jeden z dů- stojníků učinil také úplné doznání. Tiskařský lis, kterým se manifesty tiskly, byl zabaven k velké ltosti a pobouření Račkovského. Lopuchin dodává: Funkcionáři policie a četnictva nabývají odvahy přesvědčením, které se hluboce zakoře- nilo v jejich mysli, že jedině oni něco znamenají a že ministr, jehož bezmocnost dobře znají, ne- má žáídné váhy. Proto vysocí úřadníci policejní a četničtí důstojníci myslí, že mají právo míti vlastní politiku a prováděti ji. Ministerstvo jest následkem těchto nešvarů

Lopuchináv Lopuchin Stolypin Vitt Račkovský Vitto Praha

25 article FEUILLETON.

FEUILLETON. V Praze, 6. února. 5— (K ronika.) Někdy slovo jako bles osvíti nejtemnější situaci. Onehdy za rozmluv se známým to tak přišlo l Je znalec svého odboru, třeba vyslechnout znalce. — Víte, v otázce Slovanstva musí už dile tantism nechat rozhodovat nás, znalce a o borníky — Zajisté! Vzdycky odborníci a znale rozhodují — Nu, tak tedyl — Jen, aby už bylo vidět u práce roz hodovací milé naše odborníkyl — Dočkáte sel — Ale, počkejme! Kteří pak odborníci vlastně rozhodnou splelitou otázku? Historikové Filologové? Starožitníci? Anebo snad — všichn zároveň? Těžko být ve všem všudy odborní- kem! Historikové jsou diletanty filologie, fil logové zase diletanty historie, obě skupiny díle tují v archaeologii. Všecko všudy samý dlle tantism! Kde pak, u čerta, zůstává vlastní — odbornictví? — Inu, všecko je poměrno na světě arci ! .. — A ostatně, co chcete ! Jsou přece velm učení filologové, historikové i staro žitnici, a báj prapůvod Slovanstva na osazené půdě v E ropé. Váš protějšek mávl rukou a potom s ja kýmsi výrazem pohrdy: — Nu ano, víte, jsou, ale j a k jménal Tu máte svůj blesk do situace zdánlive nejasné Jména? Jaká jména? Ode kdy před soudnou stolicí vědy rozho- dují a smějí rozhodovat jména? Jméno je spole- čenský moment, výsledek různých okolností, účinek nejrozmanitějsích činitelů, nahodilých přečasto i pochybných ! Se zvučným jménem jako s vysokým postavením, nejpovrchnější hlav se často k němu dostane. Zvučného jména můžea

Praha

26 article

musí se dovolávat nevědomé o becen s t vo. odkázané na svoji důvěru a konečně na jisté zdání, bez něhož nic ve světě se už neobejde. Také žáček, který skládá zkoušku, musí s oháněl jmény! Ale Věda? Přisná, nestranná Věda? Smí-li pro Védu v otázkách spornýeh rozhodovati jiný moment, než — průkaz a p- znalok? Jména ! Jaká jména Není-li známo, kterak nejskvělejší jmén bývala často sloučena s nejhoršími bludy? A naopak, lidé bezejmenní kterak přečast zvěstovali světu — nové pravdy? A zástupce vědy, který práci nově naskytlou vítá nikoli otázkou, jaké důvody a do- klady přináší, ale jaké jméno má z sebou — nevystavuje-li takový představitel vědy svému »vědectví« vlastně nejsmutnější vy- svědčení?

27 article

Jméno, uznání světa! Co možná široký aby byl svět, který uznává ! A jméno co možná zvučné! — On má jméno i za hranicemi, považte řikají s obdivem A toho dosáhnout je vrchol ctižádosti Jméno za hranicemi ! Světové jméno A prostředníky »světovosti« bývali u nás vezdy a posud jsou, jak víte, naši milí sousedé Kollár, Šefařik, Šembera byli muži vysoké učenosti, vynikající ve svém odboru. Povědali světu, co a jak usoudili o věcech starého Slo- vanstva, ale se svým jménem ve svělě tuze ne pochodili. Němci dali si povědět, co tvrdí Kollár a prohlásili jeho výzkomy za plod fantasie. C té chvíle také domácí »vědecký svět« užs nerozpakoval. Na Kollára vědce, krom té drab básnické duše, hledí se útrpně jako na nesťastníka, který se troš nku minul s rozumem. Vývody Šafařikovy poznamenal předák německé starši vědy za holé bláhoviny (Thorheiten), Šember odbyl nějaký popravčí druhého řádu. Byli hotoi všickni tři. »Svétovosti« svého jména se n- dočkali. Ale za to bylo od té doby jasno : kdo svoji ctižádest pne výše, komu nestačí uznání jen v úzké domovině, kdo chce být jmenován, citován staké za hranicemi«, musí věc popad- nout — docela jinak! Učený svět za hranicemi není dokonce tak předpojat, jak se mysli. Neupírá »vědeckou zá- slubu« slovanskému učenci snad jen proto, že je Slovan. Bůh uchovej! A brzy se ukázalo jak se věci vlastně mají.

Kollár Šefařik Šembera Němec Thorheiten Šember Slovan

28 article

Výzkumy našich prvních badatelů měly ovšem velikou vadu: neuznávaly vý. sledky práce německé vědy, ba stavěly se jim přimo na přlč! Co pak následovalo, byl už zcela přirozeno. Kdo někomu odporuje. smí li na svém odpůrci žádat, aby jej za to vy- nášel, jeho jméno uváděl světu, aby jeho vý- roků se dovolával a práce jeho širší pozornost doporučoval? A kterak jinak možno ziskati zvučného jména »také za hranicemi«, nežli ob- vyklými v učeném světě dovolávkami a doporu čenkami? — Jen si všimněte! Kde až, tam a tam se dovolávají. prací našeho slovátného učence sděluje se pak veřejnosti. A veřejnost, roz umí se, koprní náležitě. Naší přední badalelé slovanovědci takov slávy světa nikterak se dočekat nemohli. Nebyi k tomu v jejich díle potřebných podminekl Však brzo po nich přišli novi muži ! A ko svému úkolu už se postavili mnohem čiper něji. Zásada nového postupu byla zřetelně vi- mezena: obezřele si věsti! A předevšímse vystříhat — všeho odporu ! Nic nepronášet, ni- čeho se nedotýkat, nic nevyvolávat, co by. na proti mohlo pokazit dobrý rozmar ! Není-li věda dilo kulturné, dílo míru? A kdo chce mír, za- chová dobrou vůli a vyhne se všemu, co b mohlo vyvolat vášeň. Předavším sporů ! A t bylo vše jasno! Noví muži byli už praví kul- turníci! Vytkli sobě taková hlediska, hledělis takových látek a otázek, postupovali takovým cestami, které žádoueímu cili musili odpovídati. A methoda znamenitě se osvědčila l Co nevidět se ukázaly účinky blahodárné.

29 article

»Všechen učený svět« projevil svrchované uznání nové slovanské »práci vědecké« a nadále užs nikterak neuzavíral slovanským učencům. Zne- náhla v německé literatuře přestalo se mluvit lehkovážným způsobem o slovanské vědě, ně- kdejší neuctivé, utrhačné titulatury jako »Phan- tast«, »Stümper«, »arger Schovinist«, »Nichta- wisser« a pod. vyméněny novými, způsobně schlazenými obraty a lichotivými apostrofami: »unser verehrter College«, »der bekannte sla- vische Gelehrte«, »ein hochangesehener Slaviste ete. Panečku, jaké čarovné strunky se teď ro- zehrály! Slovanská věda stoupala vůčihleda v uznání světa, v učených kruzích německých přiznána jí bez okolků všecka » salonfähigkeit«a brzo pasována i na sám vrcholný stupeň, z »hoffäbig«.

verehrter College

30 article

Predstavitelem »nového typu« slovanovědy stal se Miklosich, autor mnoha učených sprů svého oboru. Dalek »všeho nevědeckého šovi- nismu« paal muž svoje díla s nepatrnými vý- jimkami jen německy. Neušlo za to »širší pozo- nosti« ani jediné. A byla povahou už taková. že nesměla ji ujíti. Nové jméno rychle se roz- letělo a brzo bylo doma i v cizině všeobecně známo, kdo je zakladatelem »pravé vědecká- slavistiky. A mezitím, co veliký a skromný autor »Slovanských Starožitností« v Praze n- zoval se v úřadě několika stovkového knihov- níka, jmenován Miklosich ve Vídni z prostého bibliotékáře rychle universitním profesorem, po- volán do Akademie, zahrnován pozornostmi vyznamenáními se všech stran. S leskem jména má se věc jako s kapitálem, jakmile dosáhne jisté výše, sám se množí! Nikdo neměl přiště říci, že to slovanský učenec k ničemu nepřivadl ! Byl muž evropského jména, vílaný host a člen nejvzácnějších kruhů ! Míuž světo vého jména! A jméno je — moc! A pokořit se moci a nabidnout jí své služby je výhodnější, než moc — překonávat. A tak příště v oboru slo vanovědy chodilo to už jako v dobře zřízene společnosti. Byla tu uznaná mocná hlava kdo se cítil slabým a potřebným ochrany spěchal se pokořit a nabídnout své služby A spěchaly celé davy! A prolože, kde je moe je i uznání a jsou teplá místečka pro každého. kdo chce stát v řadě, stál tu brzo mocný tábor, hotový na výboj a odboj! Byly řady sra žené disciplinované hluboko cítěným zájmem! Byla škola, byla výchova, byla hesla ! A když ve liký mistr a zakladatel odešel, nebyla už dávno starost o nového, důstojného nástupce. Skvělých, uznaných »jmén« byl už pohotově celý — hodnostní žebrikl

Dalek Miklosich Praha Vídeň

31 article

Jmény zvučnými daleko za hranicemi by tedy už slovanská věda nebyla chuda! A vědecká pravda ? Kde ta se nachází? Nevíte. Pravda je u boha! O pravdu jsou spory, je zápas a bouře! Pravda teprv na konec sama vyplyne jako vrak na povrch roz- zuřených vlnl Jenom něco je jisto ! Získat jméno a ob- jevit pravdu dokonce není — jedno ! Získat jméno je věc osobního zájmu a objevit pravdu věc zájmu obecného. A oba zájmy přečasto — se rozcházejí ! Osobní zájem slovanského učenca snad ukládá, zachovat přátelský poměr k něme- cké vědě. Však zájem vědecké pravdy ? Kdo vl. neukládá li právě v tu stranu výpovéď — vá- Miklosich vydal množství učených spisů. Vyšla kniha o slovanských živlech v rumun- štině, jiná o živlech v maďarstině, jiná zase v nářečich cikánů, veliký apis o cizých slovach v jazyku slovanském a pod., ale jednoho spisu marně bys hledal v pozůstalosti proslulého za- kladatele »vědecké slavistiky«: díla »o s l 9- vanských živluch v jazycích germánskýcha románských« ! Nikde ho nět! A právě na tom díle v otázce starověku slovanského nejvíce by záleželo. A věren tradici svého mistra a ná- čelníka všechen tábor zůstal tu důležitou práci slovanské vědé dlužen podnes. Byla prilia — choulostiva.

Cikán

33 article

Za to učiněna jiná opatření. Mocný tábor daleko široko rozvětvený dostal svůj »ústřední orgán«. A to bylo velmi důležité pro zájem — táboru. Sidlem »ústředního orgánu« je Berlln. A vydáván je — orgán spojené slovanské vědy! — německým jazykem. Úkol orgánu je jasný. Má prostredkovat mezi slovanskou prac vědeckou a — uznáním ciziny. A postup je vyložen. Nově příchozí není tázán, jaké otázky klade, jské důvody a doklady přináší, nýbrk ze kterého tábor a přichází, jaké má heslo a jakou barvu, jaký nosí kabát a jaké má — jméno! Je-li muž z tábora vlastního, je. procedura velmi snadná. Pilné výpisky a přepisky, akademické srovnávačky, seminářské cviky a toho druhu neškodné výkony podavačské bez okolků jsou pasovány »na vědecké práce«. Než. se nadá, má muž svojí zásluhu a svou pečet. Je-li muž před branou »ústředního orgánu« z jiného tábora, běda! Dilo sebe více opravdové, nejširšího rozhledu a veliké třeba mrav ne sily — marná řeč, není opravdu velkého díla v žádném oboru kulturném, vědu nevyjímaje,

Dila