Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXVII.

2

V Praze, ve středu 27. února 1907.

Praha

3

Číslo 58.

4 article

Ja ranní a odpol. listy předplácí se- v Praze v administraní n als něrt kat. . . . s dvojí donáškou sěnt lata . . . . 7 K 50h ve Elialkáchi 2 KS0 n něslo . Poštou: netrrt lela . . . . 9 K 8o s dvojí zísilkou pl s alnit ket

Praha

5 article Poslední kapitola v rakousko- uherském vyrovnání?

Poslední kapitola v rakousko- uherském vyrovnání? Otázka obnovy rakousko- uherského vy- mvnání táhne se již na jedenáctý rok a c ae nepodařilo dosíci v průběhu tak dlouh dsby, má se nyní vyříditi do Velikonoc i přesněji řečeno do 31. března. Tak aspon psvítá ze zajímavé polemiky, kteráž vznikla neži Peští a Vídní po nedávném projev therského ministra obchodu Košuta, dle něho uto lhůta jest obsažena i ve známém do- kodnutí uherské koalice s korunou. Časopisy, jideňskému ministerstvu blízké, ovšem s táří, jakoby nechápaly, proč mají v Pešti taspěch s vyrovnáním, zvláště, když hlav sporné otázky se nalézají stále ještě v tém savu nehotovosti, v němž se octly, když brly všecky vyrovnací předlohy, podané radě řišské, nynějším předsedou ministerstva o- rolány a prohlášeno, že se bude jednat znova o celém souboru záležitostí vyrov- nacích, protože v Uhrách opatřili obchodn slouvu se Švýcarskem zvláštní svou kla- sulí ve smyslu autonomního celního tarifu, byť i s rakouským jinak totožného.

Košut Pešť Vídeň Uhry Švýcarsko

6 article

Od onoho okamžiku jednaly sice od- borné komise, zastupující ministerstva ví deňské i pešťské, v opěrných přestavkách četných poradách o celém souboru vyro- nacím, a vyřídily tak zvané první čtení jejich, t. j. probraly nesporné části vyrovnání kdežto všecky sporné záležitosti zůstavily pe tak zvané druhé čtení. Obě vlády asi dle povahy oněch sporných záležitostí seznaly, že by druhé čtení odborných komisí skon- čilo právě tak jako čtení prvé, a proto ve schůzi obou předsedů ministerstva bar- Beck i Wekerla stalo se ujednání, že odborné ko- mise dále ve své práci pokračovati nemají a že úkol druhého čtení záležitostí vyrov- nacích obstarají sami, jinými slovy řečeno te se nyní sami osobně pokusí o skoncování vvrovnání. Právě do doby mezi tímto usne- sením a skutečným počátkem porad obou předsedů ministerstva zapadl zmíněný uher- ský obrat co do lhůty, kdy vyrovnání ma býti hotovo.

Wekerla

7 article

Proč v Pešti trvají na rychlém rozhod nutí, jest rovněž jasné. Dle formulky Szellovy končí posavadní reciprocita ve věcech hospo- dařských měsícem prosincem letošního roku a Maďaři chtějí si zjednati dostatek času. aby do té doby učiniti mohli příslušná opa naí, kdyby vyrovnání se nedocílilo; zejména to platí o projednání autonomního celního tarifu jakožto základny uherské hospodářsk samostatnosti. Další, neméně závažný důvod nynějšího spěchu v Pešti jest hledati v posledních sensačních událostech uherských, jak vedly ku pádu ministra spravedlnosti Polonye,je jichž pokračování se dá dobře čeliti tím když pozornost veřejnosti uherské se obráti knové akci ve Vídni. Mimo to se ociťuje zdejší polovina sou stálí v období volebním, takže ministerstvo Beckovo v akci své může se opírati jedině o projevy těch kterých sněmův, jejichž re- soluce Maďaři obratně používají jakožto čin post ohirožující zdar vyrovnání vůbec. Jejich rozumování v tomto ohledu jest asi následující: Deák domníval se jako kdysi Ludvík Košut, že národové budou vždy na- kloněni hospodářskému míru, kterýž dle jejich názoru ohrožoval jediný vídeňský tentralism. Proto kládl Deak za podmínku vyrovnání, aby i v této polovině soustátí za vedena byla ústavnost. Avšak při každé ob nově vyrovnání hospodářského z Vídně da

Maďar Beckův Košut Pešť Vídeň

8 article

vali snahám maďarským po hospodářské samostatnosti takový výklad, jakoby hospo- dářský rozvoj Uher ohrožoval zájmy rakou- ské, přes to, že vědecky jest za správnou uznána zásada, že rozvojem hospodářským přibývá mezi národy obchodních a hospo- dářských styků. A tak prý se během doby ujal názor, že hmotné zájmy rakouských ná rodů nedají se uvésti v souhlas s hmotnými zájmy Uher. Timto způsobem prý převzali rakouští národové centralistické stanovisko vídeňské za své, takže jen hospodářská roz- luka může přivoditi odstranění této protivy. Potom nalezne se i cesta k nové hospodářské dohodě. Jest tedy hospodářská rozluka nezbytným pro středkem k tomu, aby se dospělo k opravdo- vému ocenění vzájemnosti obapolných zájmů a jejich šetření Jest z toho patrno, že takovýmto výkla- dem se sporná stanoviska přiostřují, aby Maďaři mohli v rozhodném okamžiku ukazo vati na toto domnělé nepřátelství národův této poloviny státu proti sobě, jako na ne bezpečí, jež ohrožuje jejich ústavnost a nutí je ohraditi se proti němu v zájmu jejíml Za těchto okolností jest ovšem dosti pochybno, kam dospějí v nadcházejících po- radách předsedové ministerstva Becka Wekerle, kteříž na základě ministerských po- rad již pozejtří, ve čtvrtek, ve Vídni se se kají, aby — vyrovnání dojednali. Oba budou k tomu opatřeni mimořádným, na usnesení ministerských porad spočívajícím zmocněním. Dle zpravodaje národohospodářského vý- boru uherského bude do 1. dubna mezi oběma na jisto postaveno, dá-li se docíliti vyrovnání čili nic, a to nejen v zásadách ale i ve všech podstatných jeho částech.

Uher Maďar Uhry Vídeň ministerstvo Beck Wekerle

9 article

Ve Vídni si přejí, aby ujednání pří- padné platilo na delší dobu, asi dvaceti let, a najisto déle než do roku 1917, kterým končí zahraničné smlouvy obchodní. Uherská vláda jest prý také pro obnovu vyrovnání za těchto dvou podmínek: aby se stalo ve formě obchodní smlouvy a aby se neodchylovalo od úmluv Szella s Kör- brem. Nabude-li uherská vláda přesvědčení. že se naleznou způsobilé základy vyrovnací, bude pokračovati ve vyjednávání, třeba se protáhlo přes Velikonoce, kdyby však shle- dala, že nedospěje se k souhlasu, nevidí príčin, proč by lhůtu tu přek ročila, ježto musí pomysleti na nezbytná ochranná opa- tření pro všecky případy. I v případě, že by v zásadě se dospělo k dohodě, nemíní prý vláda uherská uzavříti smlouvu, jež by trvala déle než do r. 1917. Protože bar. Beck právě tu pojal do svého programu delší trvání úmluv, jest pravdě- podobné, že tato okolnost se stane kamenem úrazu. Vyslovuje se již nyní domněnka, že by bar. Beck podal pak žádost za propuštěnou a rozhodnutí by tím bylo položeno do rukou koruny. Ježto rokem 1910 končí privilej spo lečné národní banky a závazky zahraničními obchodními smlouvami převzaté musí být plněny, není pochyby, že případná opatřen samostatná by se týkala především těchto dvou důležitých otázek. Zajímavo jest ovšem, že to byly řeči dvou německých ministrův, jež předcházely nynějšímu přiostření otazky vyrovnací. Jaká asi bude poslední vyrovnací kapitola?

Velikonoce Beck Vídeň

10 article Osvědčení.

Osvědčení. Čeští členově obchodních a živno stenských komor česko-budějo- vické, plzeňské a pražské, shro- máždění dne 26. února 1907 v Praze, uváživše povinnost svou, přispěti při na- stávajících volbách do rady říšské, kte réž provedeny budou na základě vše- obecného a rovného práva hlasovacího, k tomu, aby poselstvo české na radě říšské bylo nejen pravým zastoupením národa če- ského jakožto celku, nýbrž též způsobilým zastupitelstvem zájmů hospodářských a snah o kulturní i hospodářské povznesení všech tříd a stavů v národě, zejmena však širo- kých vrstev výrobních i obchodních, usná- šejí se, že utvoří pro králov stv české volební sbor, jehož úko- lem jest napomáhati ke zv olen vlastenecky smýšlejících pokro- kových mužů širokého obzoru, poslání svého plně sobě vědomých a schopných důstojně representovati náš národ i hájit nejen zájmů jeho, ale i všech jeho vrstev zejména též zájmů živností, obchodu a prů myslu. Při tom vyslovují účastníci shromáždění upřímné přání, aby, když vyloučena by byla koncentrace veškerých národních stran, došlo aspoň ke spojenství národní strany svobodo- myslné se stranou národní v této důležité pro národ náš době. Za účastníky: Josef Houdek, president obchodní a živnoslenské komory plzeňské. Václav Němee, vicepresident obchodní a živnostenské komory pražské. Fr. Patzák, president obchodní a živno- stenské komory budějovické.

Houdek Němee František Patzák Praha národní strana svoboda živnostenský komora

11 article

Sněm království českého. V Praze, 26. února. Konference předsedů jednotlivých klubů již pečují o to, aby nedošlo na sněmu k rozčilují- cím výjevům. Nechceme podceňovati nijak zá- ležitosti, jež na jednacím jsou pořadí, však nám se přes uznání hodnou snahu, chránit zákonáno dárný sbor český před bouřemi, nechce nynější taktika nijak libiti. Nechápeme, jakou vlastné cenu má sněmování, bude-li se »rozvíjeti« i na dále způsobem, jako dosud. Što především o návrh komise živnostenské v příčině zřízení živnostenské b soudu v Karlových Varech. Na to pro- jednán ve druhém čtení návrh komise zeměděl- ské ve příčině podporování družstev pro- vozujíelch podniky, sloužíc! ku zvelebení zemědělství. Při této příle- žitosti vyvolána byla krátká debata. Zpravodaj poslanec Hyrš ze řad agrárníků dolknul se p této příležilosti mlynářů, jimž vytýkal, že kupuj na úkor domácí zemědělské produkce uherskou mouku. Poslanec Ronz krátce, ale vydatně uja se napadených, jimž výtky činiti nelze. Při této příležitosti dovohli bychom si pánům, již se do- mnívaji míti privilej hájiti zájmy agrární, připo menouti, že by především měli působiti ve vlast- ních kruzích, pokud jde o podporu domácí vý- roby zemědělské. Jest nejeden mezi nimi, jenž pšenici svou prodá a pro domácnost kupuje mouku uherskou. Vyřízena ještě ve druhém čtení zpráva ko- mise zemědělské o podporování ovocnictví, zelinářství a zahradnictví a zpráva o úrazovém pojišťování menších živnosti, načež oznámil nejvyšší maršálek, že pro dnešek je sněmování již dost, a třeba poskytnouti přileži- tosti komisím a dopřáti jim času ku plodné práci .. Nejdůležitější událost ve včerejší schůz ponechána na konec. Na stůl sněmovní položen

Hyrš Ronz Praha Karlová Vary

12 article

byl předsedy všech klubů bez rozdílu pode- psaný návrh, aby komise, zvolená k vypraco- vání nového volebního řádu sněmovního a zem- ského uvažovala o tom, má-li býti vydán zákon, kterým by účastenství ve volbách na radu říšskou prohlášeno bylo za povinné. Zníť alinea 3. paragrafu 4. nového zákona volebního pro řišskou radu následovně: Zákonodárství zemskému se ponechává ustanoviti, že v obvodu dotyčné země oprávnění k volbe jsou povinni aktivné volebni prá- vo vykonati. V tomto případě zu- staveno zákonodárství zemské mu vydati podrobné ustanovení ohled- ně povinnosti volební, zejmé na vydati nařízení prováděcí a ur- čiti tresty za současného zave- dení eventualního řízení manda- ního. Jest tedy velice možno, že také v Čechách zavedena bude povinnost voliti a že za platnosti zákona toho provedeny budou již květnové volby do vídeňského parlamentu. Jaký bude efekt tohoto z brusu nového ustanovení, jež v zákonech cizích států je vý- jimkou, dnes říci nelze. Nedá se popříti, že bude to vydatný pro- středek politicko-vychovávací a že i ten indo- lentnější, bude-li nucen dostaviti se k volbě, položí si otázku a bude uvažovati o tom, jaký vlastně volba do sboru zákonodárného má úče a koho že do tohoto sboru voliti třeba. Však zároveň bude dána tím velice cenná zbraň oněm stranám, jež dovedou nejvydatněji pů sobiti na ony vrstvy společnosti, jež následkem politické nevyškolenosti a nezralosti stanou se znameni- tým materiálem pro agitaci ne zrovna lidovým zájmům nejprospěšnější. Již to jest podezřelým zjevem, že nejhor- livější fedrovatelé povinnosti volební jsou anti semité a — konservativní velkostatkáři.

Čechy

13 article

Nejvyšší maršálek zemský zahájil sezení o 11. hod 10 min. dop Zádupci vlády: místodržitel v král. českém hr Coudenhove a dvorní rada Vojáček. Calerie obsazeny málo. Petie došlo 102, mezi nimi 7 za zřízení zemské poji šťovny. Došlých spisů bylo 24, mezi nimi zprávy zem- ského výboru o zřízení zemské pojišťovny proti ško- dám z krupobitl; o rozpočtu rady zemědélské n rok 1907 a o účetní závěrce téhož ústavu za r. 1904 o zemské akci ku povznesení malých živností za rok 1906; o zřízení zemské pojišťovny proti škodám z obně; o zřlzení zemské pojišťovny proti pádu do- bytka; návrh na zřízení bonifikačního fondu země- dělského pro starobní pojištění malých zemědělcůa čeledí při Zemském pojišťovacím fondě císaře Fran- tiška Josefa I.; zpráva zemského výboru s osnovou zákona o přivzeti okresů a městských obcí k hražení přispěvků zemských k nákladu na stavbu vodních drah; o poskytování zaopatřovacích požitků bývalým obecním a obvodním lékařům a jich rodinám, na které pensijní zákon ze dne 17. dubna 1907 č. 34. z. z. se nevztahuje; o ponechání subvenci odborným ůstavům oboru pivovarnictví, lihovarnictví a cukro- varnictví na další léta; o navrženém zřízení nových míst v jednotlivých stavech úřadníků a sluhů zem- ských.

Coudenhove Josef

14 article

Volby do komisí. Nejvyšší maršálek zemský sdělil výsledek ná- hradních voleb do komisi. Zvolení byli: v kuri velkých statků do komise rozpočtové posl. br. Wallis; do komise zemědělské posl. svob. pán Aebrenthal; do komise živnostenské posl dr ryt. Jaksch; do komise pro záležitosti okresnía obecní posl. dr. Herrmann; do komise pro ve- řejné práce posl. hr. Lažanský; do komise pro zájmová společenstva zemědělská posl. hr. Ervin Nostitz; do výboru verifi vačního posl. hr. Lsopold Nostitz. V kurii měst a míst průmyslových zvolení poslanci: do komise rozpočtové Marker a Maštálka: do komise pro zaležitosti okresní obecní posl. Ronz a dr. Sehauer. V kurii obcl venkovských zvoleni do komise rozpočtové posl. Z ázvor k a; do komise

Aebrenthal Jaksch doktor Herrmann Lažanský Nostitz Lsopold Nostitz Marker Maštálek Sehauer Wallis

15 article

V drobném prodejít ranní číslo o sobě . . . za 8 h odpolední . . . . . za 2h Ve mlllalkách na venkově ranní čislo, odpolední . . . . . . . . 4 I nseráí plati se hotově napřed Předplacení a inserty přijímá admini straco v Marianské ulici č. 3 Tam nacházejí se též redakce tiskárna s expedice „Národnich Lista“ Rukopisy se nevracsjl.

Národnich List

16 article

zemědělské posl. Mohl; do komise pro záležitost Zemské banky posl. Firbas. Sdělení předsednictva. Žádost okr. soudu v Aši o svolení ke stihání posl. Steina příká- zána výboru legitimačnímu. Návrby a dotazy: Posl. Dvořák a soudruzi podali návrh na zřízení bonifikačaího fondů země- dělského pro starobní pojišťování malých zeměděleů a čeledi zemědělské v pojišťovacím fondu císaře Františka Josefa I. Posl. dr. Baxa a soudr. podali k místodržilel následující dotaz- Vrchní chudinské ředitelství král. hlav. města Prahy, vykonávajíc jměnem a v zastoupení zrál. hlav města Prahy zákonem uloženou jemu povinnost, ukladajíci domovské obci péči o řádnou výchovu dítek školou povinných, které obci připadly v péči chudinskou, usídlilo trvale již ve školním roce 1904.5 pražské sirotky v rodinách na různých mí- stech král. českého, uvažujíc, že rodinné výchově dítek sluší dáti přednost před výchovou v sirotčin- cích a ústavech vychovavatelských z té příčiny, že ditě vyrůstá v prostředi, svědčicím jeho poměrůma do života vstupuje s přípravou daleko vhodnější, než jakou poskytnouti jemu může internát, který jej skutečnému životu odcizuje a zvyká dítě žíti v po- měrech, které neodpovídají skutečnosti, příštímu určení a povolání dítěte. Ve školním roce 1904 5 usidleno několik těchto sirotků též v Prachaticích, kde zapsány byly do tamější české veřejné školy.

Firbas Stein Posl Dvořák doktor Baxa Aš Praha Prachatice František Josef I . Posl

17 article

Jelikož tento způsob výchovy pražských sirotků ve- lice dobře se osvědčil, ano v mnoných případech docileno bylo takového splynutí sirotků s jich pě- stouny, že tito vyslovili ochotu přijati sirolky za vlastni, pokračovalo vrchní chudinské ředitelstvív tomto způsobu výchovy i na dále a přihlásilo ve škoiním roce 195-6 opět sirotky k zápisu do české veřejné školy v Prachaticích. Místní školní rada v Prachaticích odepřela však ťentokráte přijmout pražské strotky do české školy a okresní školní rada usaesení to také potvrdila. Vrchni chudinské ředilelství bylo nuceno domá- bati se zápisu sirotků postupem instančním. Okresní školní rada v Prachaticích a v souhlase s touto též zemská školní rada pro král. české v Praze, aniž by přihližely k věcnému obsahu stížností a respektovaly jasné ustanovení zákona o povinné návštěvé školy, popřely legitimaci vrchníbo chudinského ředitelství k podání stížnosti. Teprve ministerstvo kultu a vy- učování uznalo, že vrchní chudinské ředitelství jest ke stížnosti oprávnéno a nařídilo zemské školní radě, aby stižnost též po stránce věcné zkoumalaa vyřídila. Teprve teď rozkázala zemská školní rada, aby pražští strotci byli prozatímně a až do koneč- ného meritorního vyřízení stížnosti do školy přijati.

Prachatice Praha

18 article

Za tohoto stavu věcí zůstaly dítky celé 3 měsíce beze všeho školního vyučování a pouze soukromé ochoté jest dékovati, že nezůstaly bez vyučován vůbec. Než však došlo k meritornímu vyřízení stiž- nosti, minul šsolní rok 1905/6 a po názoru školních úřadů stala se tak stížnost bezpředmětnou, sporná olázka zůstala nevyřízena, ačkoliv v opačném pří- padu, kde jednalo se o děti německé, stalo se roz- hodnuti zásadně a uznáno, že dítky v obci trvale bydlíci a školou povinné musí býti přijaty do školy v té obci, v níž mají stálě a řádné bydliště. Účinek této nerozhodnosti a opatrnosti, která rovná se bázlivosti úřadů školních před německou agitací objevil se opětně hned na začatku novéno školnihe roku 1906/7. Mistní školní rada v Prachaticích po druhé odepřela zápis pražských sirotků počtem z9 do české veřejné školy v Prachaticích a okr. školnl rada v Prachalicích rozhodnutí toto potvrdila. To vše stalo se ovšem zase se značným průtahem a dítry zůstaly opět mimo školu, až teprve k nové stížnosti vrch. chudinského ředitelství nařidila zemská školní rada vynesením ze dne 18. listopadu 1906 č. 56 645 že dítky pražské, pokud školou jsou povinny v Prachaticích dosud se nalezají, ihned zatímně, nei otázka, zdali dítky ty v Prachaticích školou povinny jsou, právoplatně rozřešena bude, do české veřejné skoly v Prachaticích přijaty býti mají. Proti tomutc prozatímnému opatření, které zákon nezná, se ovšem vrchní chudinské ředitelství pravem ohradilo.

Prachatice

19 article

Tak stalo se, že sirotci pražští již po druhé teprve po 21/2 měsíci připušteni byli k návštěvě školy, ovšem zase jen prozatímně. Však ani tímte nařízením nespokojila se obec prachatická a podala z něho odvolání k ministerstvu kultu a vyučování. které dodnes o stížnosti te nerozhodlo, ač od zápist školního uplynulo více než pět měsíců a první se- mestr vyučování školního byl již ukončen. Tak vy- hýbají se úřady školní rozbodnuti ve věci, kde zákon nepřipouští žádných odchylek; rozhodnouti by mu- sily dle zákona proti obci prachatické a na základi své o práva dohlédaciho mají povinnost jednat rychle v mezích a duchu zákona o povinné navštěvé školní. Jehikož chováme důvodnou obavu, že ke koneč- nému rozhodnuu před ukončením běžícího školního roku opět nedojde a že pak všechny stižnosti odlo-

20 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Henri Wadsworth Longfellow. (Ke dni 27. února.)

Wadsworth Longfellow

21 article

Pamatuji se dobře, jaké to bylo vzrušení nezi námi mladšími, když nově tenkrát založená „Světová poesie“ u Grégrů přinesla překla lhwathy, neznámého u nás posud básníka ame- tiekého, z péra Sládkova. Bylo to r. 1872. Rá- nem stál tu přede všemi velký básník nového věta s novou naprosto písní. Překlad byl první břistí Sládkovy výpravy do Ameriky, která byl mro literafuru naši tak požehnána. Longfellow stál tenkrát v eizině na výslun slávy a v Americe na výsluní nesmírné popula- rity. Málokterý básník těšil se takové oblibě jiko on, a sláva ta, založená jeho zpěvy proti droetví, dospěla právě písní o Hiawathě svého veholu. Vše ostatní z jeho péra bylo rázu střihu více evropského a vyznívalo ve formách zámých. Ale v písni o Hiawathě byla celá vůně prvotní Ameriky, něco pro Evropu docela no- vého a neznámého.

Grégr Longfellow Amerika Evropa

22 article

Pamatuji, jak jsme ssáli tuto vůni „s vý dechy lesů, s rosou a dechem lučin s vlnivým kouřem vigwamů a hučením pralesa s tisícerými shlasy a divými ozvuky podobnými hřímán v borách“ (Předzpěv k Hiawathě). Zvlášť vý kvazný cech schvátila Hiawatha a nemýlím-li se. že odsud napadl mistru Alešovi jeden list z cyklu jehc „Živly“, umělt Aleš celé strany překladu Sládkova na paměť a recitoval je přátelům na slici a v kavárně při každé příležitosti. Jak jsem řekl, větší část životní práce ležel jit za básníkem, když roku 1872 šťastným či- tem Sládkovým uveden byl k nám. Až do roku 1882 žil ještě a mnohá silná a krásná básen splynula z jeho péra, ano ještě po smrti vyšla dislogisovaná báseň jeho Michel-Angelo (přelo- l de. Frant. Krsek ve Sborníku světové poesie). Pař Longíellow v řady těch, básníků, kteříse po velkém díle neodmlčeli, jichž struny ne ochably a kteří až do šedin nesli přes všechny rány stáří a osudu zelený vavřín na šedinách svých. Stačí jména Walt Whitman, Tennyson Hugo, Carducci aj.

Hiawatha Aleš Michel Angela František Krsek Whitman Tennyson Hugo Carducci

23 article

Život Longfellowa byl dlouhý, bohatý prae ale udalostí a převratů náhlých prosty. Pře stem roků narodil se nejpopulárnější lyrik ame rický v Portlandě (Maine) jakožto syn advokáta, studoval na koleji Bowdoinské a měl oýti tak právníkem. Ale ještě dříve, než se k temu do- stal, bylo mu nabídnuto, aby se připre voval pro profesuru moderních jazyků na koleji této a do- stalo se mu ihned zcela po ameřicku dostaleč- ného stipendia cestovního na tři léta. Longfellow pobyl poprvé v Evropě a sice ve Francii, Špa- nělsku, Nizozemí a v Německu. Byla to léta hor livé a neúnavné práce, studia jazykového i lite- rárního, při které hromadil básník poklady svých překladů básnických. Již první tato ceste do Evropy položila základ k celému životnímu dílu Longfellowa, toto studium literatur cizích zbar vilo silně ráz jeho poesie, učinilo z něho bás- níka-kosmopolitu, kterému nabyly cizí zvuky lyry provencalské, ani zpěvy bardů severních. Teprve hodně později ozvaly se tóny čistě ame- rické, probleskly v Zpěvech proti otroctví, až v Hiawathě a Zásnubech Milese Standishe opa- novaly úplně. Roku 1829 nastoupil svou profe- suru, za dvě léta se oženil s duchaplnou a zvlášt v mathematice vynikající dámou Potterovou z Portlandu. Ale po pěti letech zemřela mu na druhé jeho cestě evropské v Roterodamě. Po na- vratu domů oženil se Longfellow po druhé se slečnou Appletonovou, s niž měl dva syny a tri dcery. Roku 1835 přijal profesuru novějších řečí a literatur na známé koleji Harwardské v Cambridgi, kde si koupil dům. Ale i druhá choť mu zemřela a to způsobem tragickým Chytly šaty na ni a než mohl básník přichvátati jí ku pomoci, stála v plamenech a brzy popále- ninám podlehla. Roku 1855 vzdal se Longfello

Longfellow Potterův Appletonův Portlanda Main Evropa Francie Nizozemí Německo Portland Cambridge Zásnuby Miles Standish op

24 article

profesury a věnoval se výhradně literatuře. Jinak bychom si sotva mohli vysvětliti tu spoustu vy konané jím práce, zvlášť na poli překladatel- ském. Ale i nejhorší rány jej ještě neuchráni osud. Ve vysokém stáří krátce před smrtí zemřel mu dospělý vyn (viz krásncu báseň „O Abso- lone, můj synu!“ v „Ultima Thule“). Všem ctěn a milován — ač drobných nájezdů a útoků různých jednotlivců a literárních koterií též ušetřen nezůsta! — zemřel 24. března r. 1882. V trojici tří velkýeh poetů první klasické doby, Longfellow, Wall-Whitman a Poe, zaujímá Longfellow zvláštní místo. Oba poslední jsou pro Ameriku typičtější a v celku mnohem větší původností i vlchou, než on. Jemu připadla, jak jej k tomu již vzdělání jeho souvisící s jeho životním povoláním vedlc, více úloha geniál- ního zprostředkovatele mezi kultu- rou starého a nového světa. Bystrým duchem záhy on vycítil, že Americe chybí znalost staré poctické kultury a jal se prací Herakleovskou vlasti své předváděti hlavní její zástupce. Jeho obrovská anthologie „The pcets and poctry o

Longfellow Wall Whitman Poe Amerika Thule the pcets and poctr

25 article

Europe“, vydaná v New-Yorku a Londýně roku 1857, jest snad největším z analogických děl světových, která známe. Obsahuje výbory z bás- nictví anglo-saského, islandského, dánského švédského, německého, hollandského, francouz- ského, italského, španělského a portugalského v chronelogickém seřaděni s literárními a kriti- ekými poznámkami na víc než 750 stranách hu- stého dvousloupcového tisku. Podobným dílem jest jeho anthologie „The poemes cí places“. Ne poslední pak jeho překlad „Bežské komedie“ Dantovy s obsáhlým a látku vyčerpávajícím ko- mentářem, v Americe nejrozšířenější, ač z jeho básnických převodů nestojí na místě prvém. Jest bez rýmů pracován a trpí poněkud suchostí a zvláštní oblibou pro slova archaická a zapadlá. Toto životní obírání se cizími literaturami v míře tak přehojné nezůstalo bez vlivů a dů- sledků na Longtellowa tvorbu původní. Ohybnost a pružnost jeho ducha, dokonalost a obratnost formální, kterou se dovedl aklimatisevati všem tónům poesie evropské, svedly jej ke zpracování námětů a látek cizích, při čemž vždy uhájil svou básnickou mohutnost, ale často ztrácel na původ- nosti. Jsou to zejména dva kusy, líbezná kome- die „Španělský student“ a velká skladba roman- tická „Zlatá legenda“. Sem patří též rámeové skladby „Pevídky z hospody zájezdní“, v nichž invence skoro docela odpadá a zpracování bás nické jest nestejné. Za to ryze původní, ame- rické jsou jeho tři skladby: „Píseň c Hiawathě“ „Zenitba Milese Standislie“ a proslulá „Evane lina“.

Dantův Evan Europe NewYork Londýn Amerika Zenitba Miles c Hiawath

26 article

Bez odporu jest Longfellow v čisté lyrice nejlepší, a té, myslím, děkuje též svou světovou pověst. Lyrickou svou slávu zahájil „Hlasy noč ními“ mírnou lyrikou přírodních krás a čistě osobních dojmů. Poesic velké prostoty a jima- vosti, čistých akcentů a pravé hudby. Jeho „Žalm života“ pronikl do poslední chaty, byl přeložen snad do všech jazyků světa. Jest zvlášt pro životní filosofii Lengfellowu směrodatný. Na něm se potvrzuje stará pravda, že ne jádro, ale že forma má v poesii poslední slovo. Nebo ty pravdy, které žalm ten hlásá, jsou obecné, staré jako svět. Musil bych probírati kus pe kusu, řeknu jen z výborného výboru Antonína Klášter- ského (Světová knihovna), abych ukázal, že má

směrodatný Musil ský

27 article

Longfellow kusy ještě mnchem krásnější, než je tento proslavený žalm. Časte se ozývají v jeho lyrice obrazy úplně nové a překvapující, z leh- kého toku písně se základní tón zvedá k zvláštní velebnosti a jemnosti výrazu. Svádělc by te k uvádění přikladů, ale zavedlo by nás to da- leko. Vedle „Zalmu života“ stojí hned známá báseň „Excelsior“. Jest mnoho sklonu v Long- fellowovi k živlu didaktickému, ale neupadá tu básník nikdy v suchost kazatele, umí dobře po- intovati svou myšlenku a lehce se přenáší přes všechna úskalí suchého doktrinářství. „Básně o otioctví“ dýší ušlechtilou tendenci, hýří pěk- nými obraty a obrazy, ale nedostihují síly ana- logických skladeb Whittierových. „Stavba lodi“ vzniklu nepochybně podle Schillerovy „Pisně o zvonu“. Lyrické sbírky Longfellowovy pozdější chovají také nejeden klenot ryzosti a velke krásy. Zajímavé jsou jeho ballady a romance, silně prostoupené živly lyrickými. Umělecky do- konalé jsou jeho sonety, z nichž nejeden patr ke Kohinurům poesie světové. Připomínám oner na smrt básníka Richarda Duna v „Ultima Thule“. Tato malá, poslední sbírka Longfellow jest jistě z nejkrásnějších. Co tu intimní vroue nosti, co něžnosti, co elegie resignující! I výtk stáří, kterou kritika kmetu v tvář vrhla, jes příliš laciná vůči těmto z největší hloubky čer- paným básním.

Excelsior Whittierový Schillerův Longfellowův Duna Longfellow Longa Thule

28 article

K vůli úplnosti poznamenávám, že Long fellow psal také dramata. Byl a zůstal v nich opět básníkem, ale slávy jeho jménu nepřidaj ani „Božská tragedie“, projednávající umučení Kristovo, ani krvavé obrazy Tragedií Novoangli- ckých. Své dojmy z cest shrnul Longfellow v ně kolik knih. Jsou to cestopisy „Za mořem“, „Hy perion“, podivná směs vláken románových dojmů osebních především literárního zájmu vy. znívající v hold kultuře a duchu německému. Vesnický život v Nové Anglii líčí novel „Kavanagh“. Život velké a bohaté práce! Jen v ob rysech bylo možno nastíniti její postup a rozvoj V několika bodech stihl Longfellow to nejvyšší co od possie vyžadujeme. Bylo to vždy tam, kdle pracoval víc divinací, nežli svou velikou básni ckou erudiel. Myslím, že se nemýlím, když po- važuji jeho drobnou lyriku — ovšem ve výboru — a „Hiawathu“ za vrcholné body jeho bás nické tvorby. Ostatní má význam víc lokalní pro Ameriku a její literaturu, ale zmíněné dvi věcí patří celému světu. J. V.

Long Kristův Longfellow Kavanagh Novoangle Anglie Amerika