1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, ve středu 10. dubna 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. HIst,
předplácí see
v Praze v alminislraeí
nbsl
k stvrt leta . . . . 6 K —
s dvoji denáškos
na čivit leta . . . . 7 K 50 h
ve hlislkách
2 K 80n
na něsíe .
Poštont
kei
na čtrrt kia . . . .
s dvojí zásllkon
s čtvrí ta . . . . 11 K con
na měsí
KIA
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Prahu je o 10 stranách.
Praha
6
article
Nerozptylujme se!
Nerozptylujme se!
Nynější volební kampaň spadá do doby
jež vnesla do všeho politického světa zvláštní
nervosu a vtiskla mu ráz přechodu a ne
jistoty. Mohutný převrat, jakýž nastal v mo-
cenském postavení nejrozsáhlejší říše na
pevnině evropské a nedohledné konce vnitř
ního kvašení jejího, tvoří téměř nevypočíta-
telnou složku, jíž vážně otřesena jest tak
zvaná rovnováha mezinárodní.
Úvahy německého a ostatního západo-
evropského časopisectva, neméně než nálada
předních evropských burs, stejně nasvědčují
tomu, že vymizela z veřejného mínění evrop-
ského někdejší důvěra v zejtřejší den, že
na všech stranách se očekávají nové kombi-
nace, nová seskupení soupeřících velmocí.
při čemž nejrůznější domněnky stíhají jedna
druhou.
Ke hlavní, výše vzpomenuté příčině to-
hoto povšechného rozpoložení myslí přistu-
pují nad to v každém státu zvláštní poměry
vnitřní, jejichž kolísavost v nemalé míře
souvisí s vývojem poměrů mezinárodních
Nehledě k Rusku s jeho stále ještě nevyjas-
něnou otázkou ústavní, Německo se svými
vnitřními otázkami: sociální, welískou a pol-
skou, Francie se svým bojem církevním
Rusko
Německo
Francie
7
article
Anglie se svou otázkou irskou, pozemkovou
a sněmovny lordů, tedy všecky nejmocnější
říše evropské stojí před velmi vážnými
problémy
A Rakousko Uhersko ! Třeba-liž tu zvlá-
ště vzpomínati po deset let již se vlekoucí
a stále ještě stejně mlhavé otázky vyrov-
nání s druhou polovicí říše? Vedle toho
však každý z nás pociťuje, že neuspokojené
dosud postavení národů, o nadvládu nad
nimiž se podělili Němci s Maďary, přes
všecko umění mužů u vládního vesla se
nalézajících, promění se týmž dnem v otázku
nad jiné kritickou, kdyby kostky vyrovnací
dopadly opětně na prospěch Němců a Ma
ďarů. Tu by nové vyrovnání postavilo ostatn
národy tváří v tvář otázky existenční. A ne-
klepá-li již dnes otázka ta na brány jejich,
u nás v Čechách na př. v podobě bezohled-
ného nastupování na naše menšiny v krajích
smíšených, v brutálném ohrožování jazykové
rovnoprávnosti (viz nejnověji Liberec),
Uhrách pak v neúprosném zneuznávání zá-
sad zákona národnostního?
Němec
Maďar
Anglie
Rakousko Uhersko
Čechy
Liberec
Uhry
8
article
Co se má dále ještě díti proti právům
a zájmům našich českých lidí, když otálí
se i s vykonáváním práva na postup našich
soudních úřadníků?
A v jakém podivném postavení octlo s
naše nižší duchovenstvo, když biskupové
zakazují jeho spolčovací právo, ač organisaci
duchovenstva německého nepřekážejí? Ne-
vtisknuta-li tím v jeho tvář pečeť ponížení
vůči soudruhům německým, ba nepostaveno-li
takto duchovenstvo německé přímo ve vůdči
postavení v církevní »provincii české«?
Jsou-li to vše bezvýznamná znamení věc
příštích? Na jaká znamení další ještě če-
káme, co se má ještě vše díti s našimi če
skými lidmi, abychom se otřásli v nitru svém
a sebrali síly své?
Nestačí-liž vše to, abychom postihli, jak
oprávněný byl varovný hlas nezapomenutel-
ného dra. Eduarda Grégra, když se dne
5. března t. r. netuše loučil s námi: »Varuji
před tím, abychom se neoddávali jásavým
pocitům vítězství. Jsme ještě daleko od cíle
a nikdo nemůže věděti, nebudeme-li ještě
nepředvídanými událostmi vrženi opět nazpět.
Grégr
9
article
To jest jisté, že nás očekává ještě mnoho
těžké a snad dlouhé práce, než dojdeme ký
ženého cíle.«
A jak si počínáme, jak se chystáme na
tuto těžkou a dlouhou práci? Jak
to vypadá v nynější neobyčejně vážné a dů-
ležité době na naší národní lodičce?
V řadách oněch, kdež před léty nej
okázaleji se volalo po práci doma, po práci
vnitřní, a kdež se stíhala jako veliké prohře-
šení všeliká pozornost širšímu okolí, jakoby
se tím zájem lidu odvracel od nejbližších
úkolů — pozorujeme od počátku nesnází na
Východě zarputilé úsili; navykati národ český
na rozklad veliké říše východní a konati
služby pionérů pověstného pudu na Východ,
kdežto jiní jsou přímo nadšení předpokláda-
ným ovládnutím jihu slovanského. Od které
doby přeje si národ český takovéto dobro-
družné politiky vůči svým soukmenovcům a
od které doby podobné záměry mají mu
býti nalehavější než obrana vlastní?
Nebylo-li vhodno v dobách, kdy ostatn
Slovanstvo stálo ještě neotřeseno, uznávati
jeho význam pro nás, od které doby stalo
se nám potřebou, kochati se v jeho ne
snázích?
Bylo-li svého času zásluhou, věsti náš
lid spíše ku pochopování zájmů jeho vlast-
ních, proč nyní odvádí se jeho pozornost ve
směru přímo opáčném?
10
article
Nejinak se to má i se stanoviskem ob-
dobným k druhé polovině soustátí. Dokud
pud na Východ narážel na mocné postavení
Ruska, jen málo kdo všímal si umlčených
Slovanů uherských; dnes, kdy vlastní energií
prodírají se v popředí a kdy pud na V
chod je v plném pochodu a rozkročuje se
až po Bagdad, dnes i my v jeho vleku po-
čínáme se domnívati, že naše nejbližšía
nejnaléhavější úkoly nutno oním směrem
přeložiti.
A přece jest pro národ, jejž očekává
ještě těžká a dlouhá práce doma,
věcí nejdůležitější, aby zajistil své postavení
nejbezpečnějším pravidlem, nerozm no-
žuje počet svých odpůrců,a
maje dosti na těch, kteří prot
němu stojí bezprostředně.
Každý národ má především povinnos
hájiti ony své vlastní posice, na něž byl vý-
vojem věků postaven a odkázán. A naše
posice a naše úkoly se nezměnily v ohledu
tomto dosud ani v nejmenším; náš obranný
zápas na půdě domácí není ještě dobojován
všech našich sil jest třeba soustřediti, aby-
chom zabezpečili své fronty západní, severn
a jižní. Východní naše fronta jest ohrožena
pouze nepřítelem nižšího řádu, a má za
sebou pozadí mnohem mohutnější, třeba že na
okamžik a dočasně zmatené a zneklidněné.
Vzpomenuli jsme předem nejistoty mezi-
národní zvláště proto, abychom upozornili,
jak se rozptylujeme, když čásť svých, nám
tak potřebných sil upínáme na poměry
vzdáleně, na poměry, jejichž konečné vy-
kvašení půjde před se — bez nás.
Neméně pochybné jest naše účastenství
v řešení vnitřních otázek jednotlivých národů
a států, byť i nám pokrevních a přibuzných;
naše otázka stojí a padá zde — na půdě
zemí českých; na tom, jak ji zde dove deme
postaviti a řešiti, vytváří se i význam naš
pro všecky ostatní záležitosti, ať bližší neb
vzdálenější.
Rusko
Bagdád
11
article
Budeme-li zde na této půdě kolísatia
couvati, nebude to na prospěch ani bratří
Slováků, ani všeho ostatního Slovanstva, a
nepřispěje to ovšem ani samodržavné ani
konstituční Rusi. Ale ani ti, kdož jeví o nás
zájem na Západě, nebudou význam náš oce-
ňovati dle toho, s kterou politickou skupinou
zahraničnou souhlasíme neb nesouhlasíme,
nýbrž dle toho, jak si svých dove-
deme uplatniti zde, na své do-
mácí půdě.
Němci, naši sousedé a krajané, takřka
den jak den nám podávají doklady, kterak
si národ zjednává vliv třeba i přes hlavy stát-
ních orgánů svou vlastní energií, neméně
pevně dovedou i Maďaři postupovati, i když
zdánlivě kde kdo proti nim se staví, proč
bychom my, národ stejně kulturní, stejně hi-
storický, stejně schopný a nadaný, měli
vésti si na své domácí půdě méně energicky.
méně sebevědomě?
Na jednom poli naskytuje se nám právě
nyní příležitost, abychom podali důkaz, že
svému poslání a povolání rozumíme, žeje
chápeme, a to jsou nastávající všeobecné
volby do příštího parlamentu.
Budou-li se volby tyto v národě našem
konati v plném vědomí úkolů, jakéž nám ja-
kožto národu jest opatřiti, sejdeme-li se
všichni u této nejbližší a nejnalehavější práce,
aby z ní měl prospěch celek národa
ideje jej spojující, pak o tom nepo-
chybujeme, že význam národa českého bude
pociťován i za obvodem zemí našich.
Rozptýlíme-li však síly své a pustíme se
v různo za cíli hmotnými, ani těmto nepro-
spějeme, protože rozptýlená armáda — vždy
a všude byla armádou poraženou, pouhým
shlukem marodérských houfů.
Slovák
Němec
Maďar
12
article
Národnost a vojsko.
Národnost a vojsko.
Nedá se popříti, že odstoupením bývalého
ministra války Krieghammra, jenž ostatně vavříny
své, jak známo, na zcela jiném poli hledal, než
na poli válečném, nastala, pokud jde o věc
národní, v armádní správě patrná změna. Ne-
popíráme, že co se stalo, bylo slabým reflaxem
událostí v Uhrách a tamějších zápasů prolomiti
privilej němčiny ve vojště.
Nejsou to sice vymože nosti valné, jež
v ohledu j azykověm zaznamenati můžeme.
však rozhodující kruhy konečně uznaly,že
šilenstvím by bylo, při nynějším lidovém rázu
armády a při národnostním složení říše, protežo-
vati národnost jedinou, ostatní pak pod zá-
minkou armádní jednoty odstrkávati a urážeti.
K ilustraci změny dovolíme si připomenout
pouze odpor vojenských kruhů naproti českému
nápisu na zeměbraneckých kasárnách na Poho-
řelci, kdežto dnes je již na kasárnách a na
ostatních vojenských ubikacích všude nápis
český. Je to sice maličkost, ale je dosti
charakteristická. Toť se ví, že i tak nepatrná
povolnost pobouřila Němce, kteří odedávna právě
armádě spatřovali baštu germanisační a
zároveň také nejbezpečnější oporu, po případě
refugium svých ponémčujících snah. Praskne-li
všechno — filosofovali — zůstane nám armáda
a tato instituce stačí, aby Němectvo zůstalo
v Rakousku vždy vítězným. Spolehali v tom na
nejvyšší kruhy, pohlížejíce na armádu jako na
nejspolehlivější německo-nacionální asekuraci.
Krieghammra
Němec
Němectvo
Uhry
Rakousko
13
article
Proto dříve neustále ty útoky na bývalého mi-
nistra války Pitreicha, jenž led prolomil, prolo
útoky i na nynější správu armádní, jež nena-
hlíží, proč by se uchýlila od soustavy, jež
aspoň není v ohledu národním tak příkře od-
mitavá, jakou byly soustavy před tím, kdy za-
povídalo se důstojníkům mluviti i v soukromi
a v místech ryze českých jazykem českým
kdy pověstné německé smýšlení bylo důležitéjším
než sebe důkladnější vzdělání a výcvik vojen-
ský. Co jen z »českých aspirací« podezřelých
důstojníků posláno z trestu do nehostinných
garnison haličských, kde přes všechnu líčenou
polskou loyalitu a přes ochotu polskou povolo-
vati úvěry vojenské, voják do kruhů sou-
kromých i dnes ještě přístupu nemá. Jsme
ovšem od spravedlnosti naproti jazyku našemu
v armádě ještě náramně daleko a co povoleno,
jsou jen málocenné odpadky z bohatého stolu
německých výsad a my ustáti nesmíme v bojí
za práva svého jazyku ve vojště i kdyby ná-
rodní nasí oopůrci sebe vic se rozčilovali a do-
kazovali, jaká opět křivda se jim děje, že i ve
vojště po dlouholetém úsili nám dopřán nepa-
trný cípeček národní spravedlnosti. Jen mimo-
chodem připomínáme včerejší žalobu »Bohemiee
v tomto směru, jež je opět výmluvným dokladem
14
article
zpupnosti, jež jest příznakem dnes všech projevů
německých. Zpupnost, jež za křivdu na něme-
ekých zájmech prohlašuje každý i sebo menš
jazykový ústupek nám a jež drzým způsobem
mluví o počešťování armády proto, že dnes po-
někud více se dbá u důstojníků na znalost řeč
plukovní. »Strateg« z Anenského dvora nazývá
to zbylečným obtěžováním důstojníků, žádá-li se
na nich, aby se s mužstvem smiuvili; nejvíce
ale dopaluje »Bohemii«, že onehdy učiněno bylo
ministerstvem války vyzvání, by hlásili se pod-
důstojníci k dozorčí službě ve vojenských reál-
kách, kteří by vyznali se v němčině aspoň
potud, co stači ke konání služby, češtiny aby
ale byli znalí slovem i písmem. Činí-li mini-
sterstvo války tyto podmínky, ví dojista, z jaké
přičiny, že by v tom bylo nějaké protežováni
jazyka našeho, domnívati se může jen ten, kdo
všechno řemeslně zkrucuje a naráží na brdo
jednostranného německého prospěchu. Dle infor-
mace má býti těchto poddůstojníků použito
české konversaci chovaneů. Nu a to snad není
nijakým zvláštním vyznamenáním pro jazyk náš.
Mimo to naříká »Bohemia« na to, že prý dis-
lokací vojska v Čechách velice jsou Němci po-
škozeni. V českém kraji jsou prý té doby tri
divisní velitelstva pěchoty, dvě divisní velitelstva
zeměbrany, pět brigádních velitelstev pěcholy,
tři brigádní velitelstva zemské obrany a dvě bri-
gádní velitelstva dělostřelecká, kdežlo v něme-
ckém územi pouze jedno brigádní velitelství pě-
choty a jedno brigádní velitelství zemské obrany
ve smíšeném kraji pak jedno divisní velitelství
pěchoty a dvě brigádní velitelstva pěchoty. Ze
53 praporů pěchoty prý jich umístěno pouze 7
v německém kraji, 9 ve smíšeném, v českém
ale 37. Dva prapory polních mysliveů jsou prý
Němec
Čechy
Bohemia
15
article
posádkou v českém, 1 prapor v německém, 14
eskadron jízdy v českém, 6 v německém, 4 ve
smíšeném, 24 baterií v českém, 8 ve smíše-
ném kráji, v německém kraji pak ani jediná
atd. Celkem připadá na český kraj 61 praporů.
20 eskadron, 24 baterií a 2 divise vozotajstva
na smíšený kraj 13 praporů, 4 eskadrony a
bateril, kdežto na německý pouze 14 praporů
a 6 eskadron. Jaký prý to nepoměr! Připomí-
náme, že to rozdělení staré, na němž průběhem
let jen to se změnilo, že velitelství armádního
sboru, jež nalézalo se po dlouhá léta v českém
Josefové, přeloženo na velikou škodu tohot
města do německých Litoměřic. Ostatně nemají
Němci pražádné příčiny stěžovati si na tuto
ubikaci, vždyť právě německé garnisony v če-
ských a smíšených městech byly nejúčinnějším
prostředkem germanisace.
Němec
Litoměřice
16
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
Z Vídně, 8. dubna. (Přelíčení sukra
jinskými studenty.) Vídeňský zemský
soud byl již zpraven, že jest delegován, aby
provedl přelíčení s ruskými posluchači Ivovské
university, kteří jsou žalováni pro výtržnosti dne
23. ledna. Vyšetřování svěřeno soud. adj. dru.
Bettelheimovi a dru. Kadeczkovi. Ve vyšetřování
nachází se 125 studentů. Proti 15 z nich po-
dána již žaloba. Soudní akta jsou velice obsáhlá
a vyšetřování bude vyžadovati několi ka
měsíců, takže na přelíčení může dojíti až
někdy na podzim. Přelíčení potrvá snad něko-
lik neděl a bude mu vyhrazeno z v láš tn
porotní období.
Bettelheim
Vídeň
17
article
Z Lublaně, 8. dubna. (Programo vá
řeč Hribarova.) Ve včerejší schůzi slovin-
ské pokrokové strany v Lublani byla schválena
kandidatura starosty Ivana Hribar a. Protin
se vyslovili pouze socialisté. Iv. Hribar ve své
reči přihlásil se otevřeně ke směru národnímu
a pokrokovému, vida cíl slovinské politiky v úpl-
né rovnoprávnosti slovinského národa s ostatní-
mi národy rakouskými. Proto bude se domáhat
zejména vybudování slovinského školství od ško-
ly národní a měšťanské až do škol středních.
odborných a vysokého učení slovinského. Je
však neteliko Slovinec, nýbrž i uvědomělý Slo-
van. Naučil se v nládi všem slovanským jazy-
kům v hovoru i písmě, což, bude-li zvolen na
říšskou radu, přispěje mu ve stycích s poslane
jiných skvanských národů. Své slovanské pře-
svěděení nikdy netajil a také příště bude se
k němu hrdě znáti. Nový volební řád dal již ra-
kouským Slovanům malou většinu v říšské radě;
je to počátek přištího poslovanštění tohoto státu
jež nastati musí ne-li dříve, tedy později. Nepřá-
telství klerikální strany slovinské Hribar se ne-
leká. Přihlásí se do klubu slovinského, poněvadž
to bude jeho povinnost. Bude-li však odmítnut,
jak mu už nyní hrozí orgán klerikální strany, na
lezno na říšské radě jiny klub, o který se bud-
moci opříti, aby mohl pracovati ve prospěch
Lublaně a slovinského národa.
Hribarův
Hribar
Iva
Lublaň
rada jin klub
18
article
Z Pešti, 8. dubna. (Z výroční zprávy
ministerstva obchodu.) Wekerlův kabi
net, jenž slavil právě prvé výročí svého trvání
podal sněmovně zprávu o své činnosti v minulém
roce. Vzhledem k nynějšímu vyjednávání o nové
vyrovnání jest zajímava zpráva ministerstva ob
chodu, v níž se mluví o vyrovnání. Činnost mi-
nisterstva obchodu — praví se tu — vyznačovala
se horlivými přípravami k hospodářsk
samostatnosti jak uvnitř země, tak i v po-
měru k cizině a dalšími přípravami pro ten pří-
pad, nebude-li s Rakouskem uzavřena celn
a obchodni smlouva, jež by vyhovovala
hospodářským zájmům Uherska. V září m.r
zahájeno s rakouskou vládou jednání o takovou
celní a obchodní smlouvu. Ve smlouvě má se
zdůrazniti státní a hospodářská nezávislost obou
států a také samostatnost celníh
území. V jednání se ještě pokračuje; ale vlá-
da učinila ve směru výše označeném důležitý
krok tím, že podala sněmu předlohu samo-
správného celního tarifu. Předloha
dosud nevyřízena jen proto, že příští úprava ho-
spodářského poměru k Rakousku může míti zn
následek některé změny v podrobnostech před-
Z Pešti, 8. dubna. (Protichorvatské-
mu praporu.) Dle platných zákonů vztyčuje
se nad sněmovní budovou v Pešti vedle praporu
uherského také prapor chorvatský, kdykoli za-
sedá říšský sněm uherský. Včera chorvatský
prapor nebyl vyvěšen. Posl. Supilo zakročil
u předsedy sněmu Justha a tu zvěděl, že chor-
vatský prapor dal odstraniti sám Justh, poně-
vadž se prý ve sněmu projednává nyní školská
lohy
Wekerlův
Posl
Justh
Pešť
Rakousko
Uhersko
19
article
V drobném prodejt:
raaní číslo o sobě . . . za 8
odpolečiní .
. . . . na 2k
Ve úlialkách na venkově
ranní čiala.
10 k
odpolední . . . . . . . . 4h
Inserát
plati se hotově napřei.
Píedplaconí a lnserty přijiná vdnlnl-
strace v Marianské ulici č..
TTam nacházejí se též redskce
tskárna š ezpodice „Národnich Listů“
Rukopisy se novracejí.
20
article
přodloha, která se týká pouze Uher a nikoli také
Chorvatska. Poslanec Supilo správně namitl, že
sněm kromě školské předlohy jedná každodenně
též o podaných návrzích a dotazech, stanoví
jednací pořad atd., vesměs věci, do nichž mají
i chorvatští delegáti právo zasahovati a proto
chorvatský prapor má býti na sněmovně vztyčen
každý den. Důvody Supilovy předsedu Justha
přesvědčily a chorvatský prapor bude se nyní
vyvěšovati opět stále.
Ze Lvova, 6. dubna. (Úřadní jaz yk
v ruských obcích.) Od té doby, co polská
většina haličského sněmu přijala osnovu zákona
o jazyku úřadním v samosprávných úřadech,
usneslo se dle „Dila“ již 634 ruských obcí, že
budou úřadovati jazykem ruským, kdežto dosud
úřadovaly polsky. Ač je to značný úspěch ruské
agitace, již se stejně horlivě účastní přívrženci
obou hlavních ruských stran, je přec dosud ne-
dostatečný, poněvadž převahou ruských obcí jest
v Haliči kolem 3500. Nestane-li se změna úřad-
ního jazyka i v ostatních obcích do schválení
zákona, nebude pak snadno možno změnu ta-
kovou provésti, poněvadž bude záviseti od kvali-
fikované presence v zastupitelstve
Supit
Supilův
Justh
Uhry
Chorvatsko
Lvov
Dila
Halič
21
article
Z Turč. sv. Martina, 6. dubna. (Perse-
kuce Slováků.) Dne 27. m. m. stál před
porotou peštskou redaktor „Slovensk. Týžden-
nika“, Dušan Porubský, aby se zodpovidal
z „podněcování k nenávisti proti Maďarům“, je-
hož se dopustil pěti články, uveřejněnými
v„Týždenníku“. Maďarská porota ovšem přisvěd-
čila na všechny návrhy státního zástupce a Po-
rubský odsouzen na jeden rok státního vě-
zení a 1200 K pokuty. Z redaktorů „Týžden-
níka“ posl. Milan Hodža právě si ve Vácově
odbývá trest měsíčného vězení, z něhož rod.
Matuškovič nedávno se vrátil
Dne 2. t. m. stál před zemským soudem
v Prešově Ivan Pivko, jenž se při lonských
všeobecných volbách ucházel o mandát v giral-
tovském okrese šarišské stolice. Byl žalován, jak
se rozumí samo sebou, pro „podněcování proti
maďarské národnosti“ a dostal 14 dní státního
vězení, 50 K pokuty kromě náhrady soudních
útrat.
Martino
Perse
Slovák
Dušan porubský
Maďar
Hodža
Vácův
Matuškovič
Ivan
Týžden
Prešov
22
title
Politické zprávy zahraničné.
23
article
V Praze, 9. dubna.
Praha
24
article
Schyluje se v Rusku k občanské válce?
Teroristé v Rusku již opouštějí cestu revo-
luce, t. j. cestu branného boje se státní mocí z
účelem převratu, a chystají se k boji s těmi
spoluobčany, kteří jsou jiného politického a soci-
álného přesvědčení. Boj takový jest občanskou
válkou.
Slečna Tatana Leontěva při svém přelíčen
výslovně to pravila, že teroristé takového boje
se neštítí, nýbrž za svatý jej pokládají. Ubije-li
rudosotenec“ „černosotence“, je to veliká zá-
sluha; ubije-li ale „černosotenec“ „rudosoten-
ce“, je to hanebný zločin, který teroristé musejí
krvavě ztrostati na všech svých odpůrcích.
Obyvatelstvo nerevoluční necíti se bezpeč-
ným a nespoléhá již na ochranu vlády, od níž
žádá, aby dala každému právo ozbrojiti se a há-
jiti se dle potřeby.
Revoluční „Kolokol“ v Petrohradě bez
obalu ohlásil, že „se dějí účinné přípravy k vy-
hlazení všech černosotenců“. Odpůrci revoluce
dostávají písemné ortely smrti, a to ne již jen
byrokraté, generálové, policisté a jiní sloupové
vládního systemu, ani ne již konservativní po-
slanci Hosudarstvenné dumy, nýbrž lidé politi-
cky nečinní, jen ve svém společenském posta-
vení známí jako odpůrci revoluce.
Tatan Leontěv
Rusko
Petrohrad
25
article
Petrohrad si teroristé rozdělili na čtvrti.
V každé čtvrti učiněn soupis „černosotenců“.
Nyní se tvoři „bojové desítky“, k nimž se ver-
bují dobrovolníci, kteří se hlásí z řad studentů
a dělníků. Tito dobrovolníci opatřují se elektri-
ckými svítilnami a úřadnickými čepicemi, aby
při činu odvrátili od sebe pozornost. Chy staji
se provésti v celém Petrohradě
bartolomějskou noc.
Stejně jest v provincii. I duchovní žádaji
od policie dovolení, aby směli ozbrojiti sebe
i své ženy. Policie by nebyla proti tomu, ale kon-
sistoře to zakazují, protože křesťanský duchovní
nemá ani zvíře zabit, neřku člověka; a protože
nesmí zabíjet, nesmí nositi zbraně.
Mariavité v Polsku mstí se katolikům.
Vražedné přepadení loďských mariavitů,
když na Bílou sobotu dleli na modlitbách kolem
svého duchovního, popudilo mariavity k odvetě.
V Zgeři u Lodi zástup přes sto mariavitů pře-
Petrohrad
Polsko
26
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 9. dubna 1907.
H. (Hanna Kvapilová.) Měli by kvě
tinami pokrýti poslední cestu té bytosti něžné
poetické. Sladce a smutně zpívající dívky měly
by sypati světlé hyacinty a bilé lilie před rakev
Ofelie a rudé máky a uzardělé slzičky metat
pro Markétu a pyšné růže a rozechvělé fialky
rozložiti kolem krásného čela, v němž dřímí
sen Titanie a hrdá tragika Marie Stuartky.
Hanna Kvapilová . ..
Její život dozněl náhle, jak přerušená píseň
Odešla s úsměvem rozkošné a rozmarne
Blaženy. Dovedla být libezně harmonickou, sma-
vou, zpěvnou, a zdálo se, že z její bytosti vy-
zařuje jas radostný a čistý, jakoby v její duši
stále zpívalo jaro a kouzlo života.
Byla velkou herečkou ta, která se dovedla
takto usmívati a která tři dny před svou smril
zasažená již a unavená, tak bujně se rozveselila
v rozmarech a v kokelním šveholení Blaženy
osvěžila srdce našel
Ale jaký smutek skrýval se v jejích očích
jakými horečkami planuly její krásné, jemné.
rozcitlivělé ruce! Neměla klidu ta žena zdánlivě
harmonická, nebylo vyjasnění v její nitru roz
bolestněném a zmitaném.
Byla příliš umělkyní! Žila jen pro umění
Vydávala ze sebe více nežli přijímala od života
v němž poznala tolik práce, strasti, zápasů
A její zjemnělé ženství uštvalo se, zničilo se
Klesla vysílena skoro ještě na jevišti, ta, která
všechno obětovala svému umění, své mládí, své
nervy, své zdraví.
Hanna Kvapilová
Markéta
Titanie
Marie Stuartka
Blažena
Klesl
Praha
27
article
Nezapomeneme na největší naši herečku
Nezapomeneme na největší naši herečku
moderní.
Budeme mlti stále před očima její čarovnou
Ofelii, její nádhernou Monu Vannu, její pravdivou
a rozechvívající Noru, její zneklidňující Ellidu
Wangelovou, její hlubokou Marii Stuartku.
Ve všech postavách, jež vytvobila, o
naivních holčiček měšťáckých z domácích her
až k ženám Ibsenovým a Shakespearovým, byly
dvě základní tendence její povahy: vzlel
ušlechtilý a básnický a citová prohloubenost.
Zdálo se, že té umělkyni, jež dovedla s nej-
prostší pravdivostí vyjádřiti smích a stesk ne-
vinného mládí nebo drama ženství milujícíhoa
trplelho, scházely některé tony. Zachovala a
jakousi jasnou a dojemnou ucelenost ve svém
poslání uměleckém a proto v galerii její postav
nenajdeme ženy svůdnické, rozvášněné a demo-
nické, kurtisánské a světácké.
O jejím krásném a produševnělém umění
nelze říci, že zaznívalo všemi strunami. Toute
la lyre! Jen struny snivé, poetické, něžnéa
cituplné nejplněji rozechvivaly se pod kouzlem
jeji hry.
A přece ona sama byla vtělenou vášní.
Byla zosobněnou vášní umění, ctižádosti, di-
vadla! Celý její život, od divčích let, byl
jediným dychtěním a hledáním, pouze praci
mučednictvím tvoření. Tak jsme ji znali skoro
20 let . .
Poznala mnoho zlého, ale též často vítězila.
Ofelie
Mona Vanna
Wangelův
Marie Stuartka
Ibsenův
Shakespearův
28
article
Měla obdiv a přátelství lidí milujících krásu.
Ale nevím, zdali ji umění dalo aspoň tu
útěchu a to úločiště, které od něho požadovala
neklidná a melancholická Duseová.
»Zapomněla jsem již na vše«, řekla velká
tragédka francouzskému spisovateli, »minulos
již žádná není. Chei jen pracovat, nehledám
v umění úspěch, ale úločiště.«
Ale naše umělkyně i po slavných večerech
kdy nejkrásněji se vyžla v některé své roli —
hrála tak málokdy — mívala smutný stín ve
svých očích a její ruce se vždy horečně chvěly
Její smích byl roajařením, ale nebyl radosti,
její humor byl duchaplností, ale ne veselím.
Měl jsem vždy pocit, že jí cosi zimničně lom
cuje, že její srdce se chvěje, její mozek je
v ohni. Oddávala se až do vysílení svému
umění, chtěla jíti dále nežli jí dovolovala její
fysická mohoucnost. A není divu, že se ušívala
tím životem.
29
article
Ostala vždy stejnou. Nebylo rozdílu mez
tou Hannou Kubešovou, kterou jsem jako dívku
poznal při jakýchsi zkouškách pro představen
v »Umělecké besedě« a mezi Hannou Kvapilo-
vou, s kterou jsem se setkal naposled pře
krátkou dobou.
Vždy byla jemnou, milou a vznětlivou
K nadšení měla stejně blízko jako mladá naivka
i jako vyspělá tragédka. Její zájem byl velm
živý a všestranný.
Bylo málo inteligentních žen. A měla vzácný
Obklopovala se rozkošnými předměty. Mi-
vkus.
lovala krajky a výšivky, starožitné i exotické
bibeloty. Její budoar byl jedním z nejzajímavěj-
ších a svědčil o vybroušeném její vkusu.
Dovedla roztomile vypravovali o svých lek-
turách a cestách, neboť to byla největší dobro-
družství jejího života. Proto tak dovedla hovořit,
poněvadž tak snadno obdivovala. Přicházela hned
do extase a nebyla skeplickou. Taková byla
vždy a kdož ji viděl poprvé jako veselou tiv-
činu, jež tak ráda se pouštěla do estetických
filosofických besed, z nichž přecházela do bez-
starostného smíchu, i když jsem ji viděl v po-
slední době, libeznou a rozechvělou s tajemstvím
smutku v očích, s horečným pláním něžných
rukou.
Hanna Kvapilová byla velká umělkyně a
zářivý zjev ženství. Umřela v kráse. Dostoupla
vrchole. Osud ji ušetřil sestupu, tak trpkého té,
jež vítězila. A proto je cosi smiřujícího v její
smrti. Tušila ji a pravila své oblékačce diva-
delní:
»Oblékněte mne krásně do rakve. Vite, ž
to mám ráda. Dejte mi nejlepši mé bílé šaty
upravte mi pěkně vlasy . ..«
Ano, odešla sličná, opustila nás s úsmě-
vem Blaženy ta bytost něžná a postická.
Hanna Kubešův
Hanna
Hanna Kvapilová
Blažena