Ročník XXXXV

V Praze, v pátek dne 17. března 1905.

Číslo 76.

Na rnnní a odpol. listy přodplácí se v Praze v admialsirnei a seěsl na čtvzt léta . . . . 6 K — s dvojí donáškou na čtní lata . . . . 7 K 50h va alialkách: „ K 90k na měsíe. P'oštous s drejí zisilkes na mě rt ll. . . ikook

Válka. L. Z Petrohradu, 16 března. (Pav tel. zvl. dop. »N. L.«) Generál Kure- patkin opustil Tělin po tuhém boji Japonci postupují zvolna za ním snažíce se obejít a ohrožovat obě křídla jeho vojska. Dopisovatel »Nov. Vr.« ozuomuje že všechna skladiště byla Rusy spá- lena, také všechno, co se nemohle odvézti. Vážné informace naléhají na jme- nování velkoknížete Nikolaje Niko- lajeviče vrchním velitelem mandžur ské armády. Z Petrohradu, 16 března. (Spb. Ag Dopisovatel »Nov. Vr.« oznamuje: Ruské vojsko opustilo Tělin a odtáhlo na postavení severně od Tělina, kde se očekává krutá bitva. (Ostatní telegrafické a telefonické zprávy víz na straně 4.)

Smutné příznaky systému. Úsporná síla německého národa, která po dekonání sjednocovacího úsilí politiky Bismar- kovy vytvořila div hospodářského rozmachu. která dodala kapitály rozvíjejícímu se a mohutní- eímu průmyslu a která tak očividně a proni- kavě zvýšile blahobyt lidu ve spojené říši, není náhodným zjevem, ani výsledkem nějakýeh zvláštních racovních rozmachů. Léta dlouhéa těžké výchovy, léta silné a mužné kázně připra- vovala tento rys, který splynul s povahou lidu. Málo úrodná půda německého severu kladla vždy vyšší předpoklady pracovní a její výnos nebyl nikdy neobyčejným, desetiletí úporne práce prošla, než dosaženo stavu dneška, zatím co se průmysl jen krajním napjetím sil a hloub- kou technické vyspělosti vyšinul k výši dnešní. Požadavky pracovní byly tu vždy přísny a tak byl i výsledek práce, výnos její, ať v té čí oně formě, výše ceněn a vážen. Ovšem: vlády ně mecké měly vždy jasné porozumění prc povzná- šení hospodářského života a snažily se všemožně rovnati dráhu jeho rozmachu. Ale dále nemůže jíti žádná pomoc vlády, než že usnadňuje příle žitost ku podnikání, ulehčuje možnost jeho; v rámci tomto musí se pak projeviti vlastní sily národa a jeho členů, musí se ukázati, do jaké míry národ vyspěl, aby mohl toho, co se mu naskytá, cele využiti. Nejen vyspělá výchova technická a obchodní, ale i hluboce utkvělé pře- svědčení o nulnosti klopotného uchraňování vý- nosu a výsledek práce padá tu mocně na váhu.

Hodně vydělávati, neznačí samo o sobě ještě nic více než blahobyt určitého okruhu lidí určité periodě. Nějaký zvrat konjunktury, která hraje v průmyslu a obchodu tak značnou roli, o jejímž pronikavém působení jsme se tak často i my přesvědčili, smete celý ten chvilkový blaho- byt, nedruží-li se k němu moment další: snaha schrániti z výnosu práce, co jen možno. Modernímu člověku dosažení osobního blahobytu cílem samo o sobě není a nesmí býti; jeho výdělečná čmnost má poslání vyšší: za- bezpěčiti majetkový základ ro- diny i pro budoucno, anebo alespoň po- ložiti základy, by příští generace mohla dále k tomuto cíli. Zabezpečení rodu, výchova gene- rací k nové, vyšší, šíře založené práci, úsilío udržení nabytého a rozmnožení jeho — toť eíle, které dávají dennímu zápasu hospodářskému pečeť vysoce kulturní. Toť fundamenty, na kte- rých vyrůstá nejen blahobyt národů, ale i jich neodvislost, síla, mohoucnost kulturní a politi- cká a výše mravní. Bez těchto mravních faktorů a rozněcovatelů hospodářské prácea krajního úsilí zůstává zápas o chléb, jak jsme si široce zvykli označovati, pouhým oborem bez vyššího cíle a bez hlubší oprávněnosti. Zaklá- dati majetkovou basi rodin, sesilovati ji, vycho- vávati k dalšímu úsilí — co tu mravní hloubkyí

Ve své knize o mocenském postavení obchodní- kově, ve které složil poznatky svého životaa která bude vždy hlubokou studnou poznánía podnětů ku práci každému mladému podnikateli zdůraznil právem Carnegie, že dosažení bohat- ství samo o sobě nesmí býti cílem, nýbrž pro- středkem ku práci další. Více povinností nemá dle krásných slov Denisových žádná generace než zabezpečiti budoucno následujících gene- Přes nauky o vševládnosti kapitálů v dneš- ním pořádku hospodářském, které běžně přijaty z učení socialismu, jest přece jen pracovní mo- houcnost jednotlvce faktorem stále nedoceně ným. Velicí podnikatelé dneška vyšli vesměs z malých počátků, jakoby na důkaz, co znač síla, rozhled, energie, vůle pracovati a spořiti I v tom má Carnegie pravdu, že spoření jes základní cností a pilířem každého úspěchu. Vý- voj německého národa v posledním desetiletí jes toho stejně skvělým, jako výmluvným příkladem Proto také hospodářská politika německých vlád učinila podporování tohoto momentu jednou z předních svých zásad. Cesta k dosažení úspěchu na tomto poli není snadnou. Zpopula- risování snahy spořiti není lehkým úkolem.

Vyšší výdělky při šíření podnikatelské činnosti národa na všech polích mají v zápětí vyšší po- třeby, nehledě ani k tomu, že obnos, který možne uložiti pro budoucno, po úhradě živo- bytních potřeb rodiny, není vždy značným. Těž- kost a poměrná malost úspor často odráží — proniknutí mravního uvědomění si významua váhy spoření vyžaduje dlouhých příprav pro- pagačních. A právě tu byla národní politika ně- mecká vytrvalou. Nejen že nabádale ke spoření. ale usnadňovala i příležitost jeho. Systém určitých výhod pro malého vkladatele a vytvořo- vání ústavů, poskytujících mu bezpečnou zá- ruku, že peníz, praeně uschráněný, bude mu zachován za všech okolností, měly tu jednu z rolí předních. Kdyby malý člověk ukládal své peníze v ústavu, který může chvíle nějaká ne- příznivá smésti, možno se mu diviti, že konec konců jeho úsporná činnost ochabne? Proto po stránce bezpečnosti vkladů činilo Německo (a stejně jiné země) velmi mnoho. Podnícená spo- řivost národa, která hromadila kapitály, stala se pak takto základem rozmachu dnešního.

Úspory přetékaly, kapitály se hromadily — v tu chvili nutí vše k využití hojných zdrojů, donucuje ku podnikavosti a rovná dráhu vyšším koncepcím. V počáteích obrození našeho života národ- ního nezůstaly tyto momenty nepovšimnuty ani u nás Havliček, který měl tolik zdravého smyslu a pochopení pro význam hospodářského posílení národa, vystihnul plně důležitost pro- bouzení vůle ke spořivosti. Ve svých nezapo- menutelných listech z Brixenu klade svému bratru důležitost úspor silně na srdce. „My jen tenkráte máme naději proraziti a do skutku uvésti své smýšlení, budeme-li my t. j. naše strana, dosti možní v penězích. Šetři hodněa vydělávej hodně, bez prostředků nejde nic, ostatní se všechno podá.“ Ta jeho slova plat ještě dnes. A snad ještě více, kdy Němci tak mocně zdůrazňují své choutky po politické hegemonii svou posicí hospodářskou. Vésti lid ke spořivosti, znamená ale prác s hora. Lid musí pochopiti význam spoření, musí míti příklady úspěchů jeho a především musí míti ústavy, skytající mu plnou bezpečnost vkladů. To vše bylo u nás pochopeno. Snaha o povinnou revisi peněžních ústavů, z počátku debrovolnou a pak zákonnou, jest jen výsled- kem toho poznání, jako utěšeně vzrostlé spoři- telnictví naše. V tomto druhém případu skytá se ukladateli záruka veřejné korporace s dosti širokou základnou zabezpečení. Čím lépea pečlivěji budou tyto ústavy vedeny a vypra- veny, čím více dovedou si uvědomiti povin- nosti, plynoucí z jich poslání, čím intensivněji budou probouzeti úspornou činnost národa, tím lépe i pro celek. Celá mravní základna národa se tím povznese. Tajemství počáteč ných úspěchů není konečně nic jiného, než na- bádati ke spořivosti a dávati příležitost ústavy vzorně vedenými, se silnou zárukou bezpečnosti.

rací. Čím mohutnějším toto hnutí, tím více by je slušelo vítati. A jako bývá v této říši vždy v poslední době pronikají známky že rakouská vláda činí z čistě poli- tických motivů vše, aby zabránila našemu rozmachu v tom směru. Pro ni se vždy kryl pojem hospodářské, státní a ná- rodní německé hospodářské politiky. Kdyžv každém malém místě německém vznikaly obecní spořitelny, byla vláda podporovatelem toho ruchu. Když ale nyní děje se u nás stejně, když české obce počínají chápati, co značí dobrá spo- řitelna pro finance obce a kulturní i hospodářský rozvoj její příslušníků, obrací se pojednou vítr.

Některé příklady z mnohých. Kterási větší česká obec městská na Olomoucku chce založiti obecní spořitelnu. Učiní potřebné kroky a — vyřízení nedochází. Moravské místodržitelství činí pře- kážky, pokud jen možno, a když nezbývá již nic jiného, vyžaduje si dobré zdání — obchodní komory olomoucké, tak smutně proslulé něme- ekým šovinismem. Obchodní komora, chápajíc intence místodržitelství, koná o otázce písemn anketu záložen Raiffeisenových ... V celém tom pletivu nejde o nic, než brániti české obci v za- ložení tak důležitého úsporného ústředí. V jiném případu okresní hejtmanství přímo intrikami snaží se oddáliti a i zmařiti založení spořitelny obecní v jiném místě českém. A stejné proudy začínaji již vyrážeti i z místodržitelství v krá- lovství... To jsou smutné úkazy ve správě státu. Spořicí občan jest nejen dobrým kultur- ním a hospodářským činitelem, ale i příštím dobrým poplatníkem, nechť již za své úspory si kupuje domek, nechť již usnadňuje podnikavost generace příští nebo dává jí výchovu, kteráji otevírá nové dráhy výnosné působnosti. Pakliže národní záští vede místodržitelství k těmto ne- omluvitelným čmnům, pak nelze tohoto jednání desti ostře odsouditi. Faktem jest, že se Čechům dělají překážky, kde Němcům se rychle povo- lilo vše. A již to dostačí k odsouzení systému tohoto, ale tento odpor vlády nesmí odstrašo- vati české obce — a jsou mnohé z nich u samé Prahy, které svých spořitelen nemají, ač v nich převažují vrstvy, které nutno ke spořivosti vy- chovávati — od započaté dráhy.

Pozor na vládní „reformu“l Dostalo se nám z pramene, o jehož věro- hodnosti nemůžeme pochybovati, zpráv, že mini sterstvo kultu a osvěty koná nové přípravy k „reformě“ učitelských ústavů v tom smyslu, že má starý a veškerou veřejnostía veškerým pokrokovým časopisectvem odsouzený „reformní“ návrh ilirnův přece býti realisová od počátku nového školního roku na některém ústavě ke vzdělání učitelů — na zkoušku. Ač- koliv nevěříme, že by bylo vůbec možno ono monstrum, které s takovým odporem a tak moc- ným protestem všech odborníků a všech učitel- ských organisací bylo zakřiknuto, znovu vy- táhnouti z archivu ministerstva, přece mám oprávněnou obavu, že v nynější reakční době jen nepatrně asi zdokonalilo se na rok odložené dítě Hirnovo, a obáváme se oprávněně, že nám má býti podstrčeno totéž reakční dítě, jen snad se změněným jménem. Pochopitelno, že se ministerstvu nechce v daných okolnostech do radikální a důkladné re- formy učitelského vzdělání cestou zákono- dárnou, a že tudíž naprosto nutné, nalehavé a dalšího odkladu netrpicí záležitosti chce se zhostiti jakous takous výpomocí z nouze. Oče- káváť ministerstvo, že takovouto pomocnou akel vyjde vstříe veškeré pokrokové veřejnosti, která čím dále, tím úsilovněji po reformě učitelského vzdělání volá, a zároveň že nepohorší kruhy re- akcionářské a klerikální, jimž je každé zvýšení úrovně učitelova vzdělání trnem v oku. Proto také ministr v rozpočtové komisi říšské rady při položce školství s takovou resolutností, vešker pechybnost vylučující, prohlásil, že jinak nelze na ten čas ústavy učitelské reformovati, než při- dáním jednoho ročníku, utvořeného ze staré při- pravky. To má býti odpovědí na toužebné volán všech učitelských organisací v celé monarchii

to má býti odpovědí na všeobecné usilování po universitním vzdělání učitelstva, nebo aspoň po vzdělání vědeckém, vyhovujícím moderním po- žadavkům doby, a rovnocennému vzdělání ostat ních intelligentních stavů ve správě státní. Upozorňujeme zavčas na hrozící nebezpečí jež by akci po u zákonění vyššího vzdělán učitelstva řečeným příštipkářským pokusem vzniklo, a voláme na pomoc zvláště naši českou delegaci, aby nedopustila, by reakcionářský ná vrh Hirnův, jakkoliv změněný a upravený, sta se skutkem. Nechceme pověsti Hirnově činiti újmu, po- něvadž je nám známo, že Hirn tu trpí za viny nespáchané a že vlastně otcem návrhu, tak zva- ného Hirnova, byl muž, od něhož bychom byli nikdy návrhu tak zpátečnického nečekali. ale je charakteristickým a pro povahu návrhu příznačným, že jsou spory o paternitu a že se k černému tomu dítěti nikdo nechce hlásiti. Poněvadž pochybujeme, že by za dobu jednoho roku bylo tak zbělelo, aby bylo k světu podobn a poněvadž víme, že tak děravý a chatrný háv jakým je nynější úřadně předepsaná průprav učitelská, nedá se udržeti již nižádnými zápla tami a žádným látáním, za jaké považujeme zři zování přípravek, které znamenají rozšířen ústavů učitelských směrem dolů a nikoliv vzhůru, varujeme před každým pokusem, chtí řešiti velikou otázku zvýšení učitelského vzdě lání způsobem tak malicherným. Budeme pilně sledovati průběh chystanéh vládního pokusy a ubezpečujeme již na- před, že veškera veřejnost a všecky organisace učitelské vzehopí s zase k tuhému odporu, bude-li mi- nistestvo chtíti lačné učitelstv po tak mnohém volání a dychtěn odbýti — nějakou tou přípravkou

Z parlamentních výborů. Z Vídně, 16. března. (C.- B.) Řozpočtový výbor zvolil posl. Rybu čl nem odboru pro záležitost Lloydu. Při položce »Rozpočet pensí« posl. Bär reither ptal se ministra, jak se to má se snížením služby státních úřadníků na 35 let a započítáním aktivních přídavků do pense. Započítání aktivníh přídavku do pense není oprávněno. Táže se, byly-l již pořízeny příslušné výpočty. Posl. Hofmann přimlouval se jménem svým a Derschattovým za zlepšení starších pensí vdo a sirotků, zejmena vojenských a navrhuje příslušnou resoluci. Posl. D'Elvert přimlouval se za zkrácen služební duby a vpočtení aktivního přidavku do pens pro vdovy a sirotky občanské a vojenské. Posl. dr. Kramář praví, že dr. Bärnreithen má pravdu, soudí-li, že výlohy, jež způsobi zkrácen služební doby na 35 let a vpöťtení aktivního při- davku do pense i když nyní státní úřadníci budou je uhražovati sami, pozdějí nezbytně musi býti pře- vzaty státem, poněvadž příjmy úřadníků by se tím povážlivě zmenšily. V této příčině třeba poctiv uznati, že stav státních financí a přelížení výrob ních stavů daněmi sotva umožňuje splnění těcht požadavků tím více, proto že dlužno splniti ješt četné oprávněné požadavky jednotlivých vrstev úřa níků a státních sluhů.

Posl. Glabiňski prohlašuje, že o splněn přání úřadníků může rozhodovati jen moment, ne ohrožují-li přespříliš státní pokladnu Posl. dr. Menger doznává, že vzrůst výdaje v pensijním rozpočtu značně znepokojuje. Ale t přece neoprávňuje, aby s jiné strany se tomu odpo rovalo, že úřadníci samosprávní snaží se vlastní čin ností zlepšití svůj stav. To jim ne ze přec zbra ňovati. Jednání zúčastnili se ještě posl. Ma zoran a Procházka. Tento líčil velikou bídu vdov p státních úřadnících a přinlouval se za zlepšení je jich pensí. Ministr dr. Kosel kladl důraz na zachován rozpočtové rovnováhy, pravil, že vláda prozkoumá zevrubně pelice za zkrácení slátní služby, ale záro veň podotki, že by to stálo mnoho peněz, pročel třeba jednati opatrně. V otázce vojenských pensí mohlo by se něco stát jen ve shodě s uherskou vládou. Větší příjem daně z jízdních lístků by nijal nestačil na zvýšení slarých pensí. Pense vdov z ob dobí před r. 1868 ustanovují se od případu k při padu cestou milosti. Pol. »Pense« byla potom schválena; rovněž bem debaty další hl. »Daň z jízdních lístků«a rokovalo se o hl. »Podporování živností«. Posl. d'Elvert stěžoval si do zanedbávání maloživnostenského úvěrnictví, přimlouval se za přenechávání strojů a motorů na splátky a ptal se proč společenstevní instruktoří podřízení jsou politi

ckým úřadům zemským: — dr. Hofmann při- mlouval se za státní podporu při zřizování nemoc. pokladen mistrovských a za zřízení učennických útulen a resolucí, vyzval vládu k zakládání obecne prospěšných ústavů. Posl. dr. Kramář opřel se podpoře jednotli- vých živnostníků z úvěru k podporování živností. Podpory maji poskytovati se pouze společenstvům. Říšský živnostenský soud narazil by na odpor, avšak třeba bylo by centralisovati veškerou živnostní službu a společenstva v jedné sekci. Námitka proti příští závislosti společenstevních instruktorů na zem- ské vlálě je přilišným strachem z decentralisace. Posl. dr Fiedler končí, že živnostanská spo- lečenstva nevyvíjejí se tak pěkně jako zemědělská. Pomohlo by se poskytnutím hojnějších prostředků zvláštním poučováním a pomocnými orgány Navr- huje příslušnou resoluci. Dále žádá, by se přikázalo živnostnictvu více vojenských objednávek. Kárá praž- ský případ, kde řezníkům nezadána dodávka masa pro tamější posádku a ralehá na odpomoe Posl. Menger nabádal k opatrnosti při peněž- ních podporách společenstev, ale doufá, že živno- stenstvo bude podporováno v těžkém boji se sou- těží: — dr. Sylvester nalehal na brzkou výplatu slíbených úvěrů pro výstavy a prodejny; —— Gla- biňski žádal, by se dbalo zvláštností a potřeb každé země.

Ministr bar. Cal! příznal, že úvěr na podporu živností je skrovný, takže stačí jen při největší šetr- nosti. Provedená zařízení osvědčila se. Ministerstv orby jest ochotno podporovati poněkud nemocenské pokladny mistrovské, pokud by nestačily uhraditi první zařizovací výlohy, ale jejich závodní fondy posilovati nemůže. Odb. ref. Hasenöhrl poznamenal k resoluci o loňském úvěru pro r. 1906, že ministerstvo ob- chodu pojedná o tom s ministerstvem financí při s- stavování rozpočtu. Ministerstvo obchodu sleduje po- zorně pokusy o organisaci maloživnostenského úvěru na Moravě. Na opatření levného závodního kapitál z úvěru pro podporování živnosti není pomýšlení. musily by se vyžádati zvláštní prostředky. Příšti schůze bude v úterý odpoled ne.

V odboru železničního výboru činěny do- tazy po vyšších požadavcích pro trať lvovsko šam- borskou a po rozmnožení a doplnění obozu nákla- dem 11.8 mill Posl. Kaftan vyslovil přání, by z tohoto úvěru opatřily se moderní vozy osobní pro trať pražsko- plzeňskou. Při rychlících vídeňsko-pražských je ne- dostatečné spojení, rovněž na trati pražsko inšprucké. kudy jezdívá mnoho nemocných na jih Ministr dr. Wittek omlouval skrovnější dotaci ředitelstev pražského a plzeňského a ubezpečoval že rychliky mezi Vídní a Prahou vyrovnají se rychlíkům na mezinárodních routách. S topením jsou velké svízele, neboť doposud není dokonalého systému, možná, že snad elektřina pomůže také zde. Tak se to má i s osvětlováním. Odbor rokoval dále povšechně o dodateč- ných úvěrech. Posl. Steinwender soudí, že vláda doká- zala nutnost požadovaných úvěrů a tím svou nej lepší vůli. Námitka proti pozdnímu předložení dodatečných požadavků byla zjevně vyvrácena.

Avšak vláda zamičela, že dřívější podání předloby pro obstrukci bývalo by zbytečným. Jest ochoten podporovati nebo navrhnouti příslušnou resoluci, jež nesmí se omeziti na minislerstvo železnic, nýbrž rozšířiti se na všecky podobné akce. Dále by si přá! resoluce, aby dopravní investice se hradily dle mo nosti z běžných příjmův a ne půjčkami. Navrhne, aby se povolila úbrnná suma; rozvrhovati potřebu na jednollivá léta bylo by zbytečno. Mluví-l se o vině, musí se k ní přiznati také parlament. neboť v r. 1901 nečinily se proti vládní předloz žádné námitky Posl. Kafta n lituje, že Steinwender připlet k této záležitosti také politické otázky a protestuje proti tomu, aby čeští poslanci činili se zodpověd- nými za průtah s dodatečnými předlohami, nebot za české obstrukce bylo podano nesčíslné ninožství vládních předloh Rokování bylo potom přerušeno a příští schůze položena na s tře du.

Tiskový výbor ukončil poradu o 8 10. tiskové novely stran neschopnosti k odpovědně redakci. Usnešená změna záleží naproti dřívějšku v tom, že stanoví se neschopnost za předběžné nebo řádné vyšetřovací vazby, kdežto dříve bylo tak jen při zločinech. 88 11.—13. (Zrušení zákazu kolpo- táže) přijaty bez debaty dle odborových návrhů. Delší debata rozpředla se o § 14. (V yloučen oprávněnosti ku kolportáži.) Odbor škrtl odst. a) 1. tohoto článku vládní předlohy, jenž sta- noví vyloučení pro případ některých v periodickém tisku opětně spáchaných zločinův a přečinů proti veřejné mravopočestnosti. Posl. Starzyňski a Freudentha! př mlouvali se za obnovení vládní předlohy, poslanci Rieger, Stránský, Ryba a Licht se tomu rázně opřeli. Debata dospěla až k referentovu doslovu.

FEUILLETON. V Praze, 16. března 1905 H. (Daleko od nás.) Četli jsmes zájmem první český bálový referát z Londýna. Bylo to příjemné překvapení letošního plesového období, milý vzkaz krajanský z dale é ciziny. Kdybych byl cituplnější povahy, snad bych byl vzrušen jakýmsi vlasteneckým pohnutím. A na každý pád byl hezký, mimořádný ten večer našich vzdálených krajanů v »Hotelu Tudore s patriotickým přípitkem hr. Lůlzowa, ozářený přítomností vynikajících mužů a žen anglické společnosti. Jisté je, že tento první český ples v Lon dýně byl velmi — anglický. Stylem svým se přizpůsobil ovzduší grandiosního města svobody a osvícenosti. Hrstka českých občanů zapadlých do víru londýnského, lidi ponejvíce prostých, skromného povolání, vzmužila se ku prvnímu veřejnému projevení své společenské existence, A ples našich řemeslníků v Londýně — zajisté tento stav byl nejhojněji zastoupen — přes svoj ryze demokralický ráz vykazoval v seznamu hostů několik pyšných jmen aristokratických slavných jmen literárních. Dvě z nejdistingova- nějších dam velkého světa londýnského, hra- běnka Lützowová a Lady of Cromartie pobavily se dobře na té malé slavnosti našich živnost níků a obchodníků, jež byla ostatné aranžována se vkusem a úhledností. Ten kontrast dvou světů tak si vzdálených v naší vlasti, kde jisté kruhy urozené a nabob- ské povznášejí se ve feudální hrdosti a nepřístup- nosti nad orofanním davem vmslých lidi«, nen

tak příkrý ve svobodomyslné Anglii, kde du ševní vyspělost, vybraná kulturnost společnosti mající jinde právo na lenost a omezenost, o straňuje mnohé předsudky. Půvabná a neobyčejně vzdělaná hraběnka Cromartie, patřící k nejpřednější aristokraci anglické, sídlící v nádherném Stafford Housu. paláci vévod Southerlandských, slavném svým uměleckými sbírkami, je bližší prostému lidu venkovskému neb dělnickému nežli mnohá naše měšťácká slečinka, pro kterou vůbec existuje člověčenstvo teprve od lajtnanta a banko vníh úřadníka nahoru . .. Mladá lady dokázala to jak svým účasten stvím na hnutí keltickém, svými vroucími sym- patiemi pro boj lidu irského, tak i svými po vídkami a legendami ze života skotských a ir ských rybářů. Zdá se, že ze skvělých zámků vévodských, nebo z »manorů« svého skotského hrabství často zašla autorka do chat selských a rybářských. Hraběnka Crom rtie je vzácným zjevem. Příroda ji obdařila přednostmi krásy i ducha. Její graciešní stepilosti, jeji bohatým, černým vlasům, její útlé a pružné postavě tanagrovské sošky tanečnice, její profilu jemnému a jej očím, vyjadřujíeím duši vzletnou a nadšenou, velkolepě slušel šarlatový oblek, v němž se jednoho večera objevila ve společnosti. Hlaholná barva, harmonické linie toalety, smělá ta kom- binace antické řízy a roby moderne-stylu, byly by uchvátily Gustava Moreana a Burne-Jonesa. A kdosi nadšeně pozdravil krásnou dámu jmé- nem Flaubertovy heroiny: Salambo Mladá dáma navštívila před dvěma roky Čechy, zaujatá dějinami a znovuzrozením če- ského národa, horlivá čtenářka spisů hraběte

Lützowa a chystající se použiti zkušeností z Čecl pro keltickou propagandu, Intellektuální, umě lecké a literární ovzduší zámku Žampachu roz- nětlivělo mysl mladistvé lady a svedlo ji ke psaní a po roce již vydala svou první knihu. Dámy velkého světa anglického projevuji často činně svou zálibu pro plsemnictví a umění. V práci a jakémsi vyšším zájmu hledají vyplnění svého života, jenž je mnohdy tím prázdnější chudši, čím je skvělejší a šumnější společen- skými radovánkami, slavnostmi, sporty, hrami .. Každá žena samostatného ducha, neodvislé po vahy, musí si vybojovati svůj odboj proti niz kosti a zaujatosti předhistorických, ale stále řá- dících názorů o podřízeném, spoutaném posta- vení žen. A proto se chápe péra učitelka i kom- tessa. A rovněž z Londýna byla do Prahy za slána právě milá a cenná kniha, která zasluhuje, aby radostně byla pozdravena českou veřejnosti. Bude tomu bez mála rok, co dr. hrabé Lülzow vstoupil do sálu Taylorova ústavu pro moderní řeči a literatury, tvořicího součásť ox fordské university, aby před elitou anglické in- telligence promluvil o českých historicích. By to dojemný, pro českou duši hřejný, povznáše- jící okamžik. A jak jsme nadšeně applaudovali hr. Lützowovi za jeho skvělý čin. Dovedl svým výmluvným, vážným slovem historika moderního, jenž je zároveň psychologem, myslitelem a sty- listou, cele upoutati pozornost posluchačů pro sujet tak nový a vzdálený.“ Vždyť poprvé na starobylé universitě oxfordské promluvil Čech o dějích naší vlasti. Byl to úspěch. Velký úspěch. Vidím hra- běnku Lützowovou uemívajíci se v uvědomění

pochopení celého významu té nevšední události »Můžete telegraďovati do Prahy vítěznou zprávu!« pravila. Nyní dostal jsem z Londýna nové potvrzen opravdovosti tohoto úspěchu, jenž nebyl nijak přehnán v dopisech, zasílaných loni z Oxfordu Čtyři konference hraběte Lülzowa byly právě vydány londýnským nakladatelem Henryem Frow- »Lectures on The Historians of Bohemiae Being the Ilehester lectures for the year 1904 zní titul elegantně vypraveného svazku. Předmět i charakter knihy je znám z loň ských dopisů oxfordských a naší kritice nálež teď slovo, aby ocenila nový spis českého histo- rika, seznamujícího Anglii s dějinami národa našeho. Ve čtyřech kapitolách načrtl hrabě Lülzov obraz činnosti českých kronikářů a historiků o nejstaršíeh, Kosmasa a Dalemila, až k Pala ckému a Gollovi. Hrabě Lützow dává své činnosti literárn vždy důraz vlasteneckého poslání, fedrován české myšlenky před velkým národem, honosí eím se stejně velkou mocí jako vysokou kul turou. Do nedávna byli jsme umlčeni pře Anglií. Tím větší je zásluhou hraběte Lůtzowa který svůj úkol provedl tak znamenitě, že ne vykonal pouze dílo neocenitelného užitku pre českou věc, ale i skutečného obohacení litera tury anglické, o čemž svědčí věhlas a popularita spisovatelova v Anglii. V předmluvě k svým »Lectures« auto opětně tlumočí své city vlastenecké. »Dějiny Čech jsou snad nej truchlivější v historii světové- Země, která jistý čas kráčela dem.

předvoji civilisace, stala se skoro pouští a po staletí trpěla útiskem politickým, národním církevní m.« Několik takových výrazných, jasných vět otvírá čtenáři anglickému celou perspektivu dra- matu českého národa. A dále píše spisovatel v předmluvě: »Je snad pochopitelno, že příslušníci ne- velkého a málo známého národa pokládají za svou povinnost horlivěji se starati o šíření zná- mosti jejich vlasti, nežli ti, kteří jsou občany země světového jména. Slova velkého historik Palackého, pronesená při jeho posledním vy- stoupení na veřejnosti, jež cituji na konci svého čtvrtého čtení, povzbuzovala mne dlouho, abych pracoval, aspoň pokud je to v mé moci, kši ření znalosti své vlasti a k vyvrácení lži těch, kteří snažili se očerniti její pověst.« Jak pěkně a skromně řečeno Hrabě Lützow je z duše oddán myšlence propagandy české za hranicemi. Od svého dět- ství žil v cizině, studoval za hranicemi, jako mladý diplomat poznal poměry různých státůa společností a jako spisovatel a historik pronik hluboko do velkých kultur evropských. Proto sympaticky vítá každou akci, která může pro- spěti jménu českému za hranicemi. Uznává svrchovanou nulnost našich styků, zejmena s Paříží a Lendýnem a slovanskými zeměmi. Věří, že z této práce nebude ničeho ztraceno pro budoucnost. A nám všem, kteří smýšlíme podobně pokoušime se i v tomto směru působiti, přišla jeho nová kniha jaho povzbuzení, jako posílňu- jící povzbuzení — z daleka od nás!