2
masthead
NÁRODNÍ LISTY-
3
masthead
27. července 1909. Císlo 205.
4
article
Na švédské mohyle u Poltavy.
Sděluje Albert Polák.
Na švédské mohyle u Poltavy.
Sděluje Albert Polák.
Z konce Kurakinské ulice v Poltavě ke švědsko
mohyle je asi 5 verst. Cesta nedaleká a dobrý turista
namisto izvosčíka upotřebí svých nohou. Tak jsem uči
nil i já. Z Kurakinské ulice za malou čtvrihodinku
octnul jsem se na široké Zenkovské silnici, vedouc-
k slavnému poli poltavské bitvy. Za rohem Kura-
kinské ulíce několik set kroků po levé straně —
hlavní nádraží 70tisícové Poltavy a za ním nizounkt
stavení a baráčky. Z vynikajících budov, postave-
ných na této silnici ještě jmenují po téže stranč
sklady vodky a sklady poltavskéhio gubernského
zemstva a veliký parní mlýn, po levé pak slévárnu
E. Poljakové. Cestou dále po silnici uprostřed dlá
žděně a po obou stranách široké ještě na několik
metrů, již viděti jen nizoučké baráky a chaty, ktere
na konec zmizejí docela.
Je jasný a parný letní den. První den po veli-
kých slavnostech! Všechny budovy i chaty pešt
ozdobeny prapory, obrazy i zelení. Silnice, vedou-
k mohyte, od časného rána je oživena. Všichni t
již nemohli si prohlédnouti z různých příčin pa-
mátné místo poltavské bitvy, spěchají, aby je uvi-
děli. Kočáry hrčí v malých přestávkách a zanechá-
vají po sobě kotouče bílého prachu. Na štěstí panuje
vítr, který schlazuje vzduch a zanáší prach v jednu
stranu. Vyšel jsem na prázdné prostranství a vidím
v pravo baráky, v nichž nálezli nocleh po dobu slav-
rostí selští zástupci poltavské gubernie. Prohlížím
si zařízení v nich a vidím, že je zcela jednoduché-
několik stolů, zbitých z prken, stojí na dvoře a v
barácích, krytých taškami, nastlána sláma a senok
Většina noclehářů již odjela do svých vesnic, zbyli
jen někteří. Prapory na žerdích před baráky ještě ve-
sele vlají — jen slávobrána s nadpisem „Bože.
carja chrani“ již skácena leží na dvoře. .
Albert Polák
E Poljaková
Kočár
Poltava
Kurakinský ulice
5
article
Baráky tyto navštívil sám car. Krátce po jeho
odjezdu z Poltavy zapáleny zde velmi umělé ohňo-
stroje: carský znak v různobarevných ohních, poprst
Petra Velikého, dále ohňostroj, zobrazující Petra na
koni v přirozené velikosti a naposled poprsí cara Mi-
kuláše II. s nadpisem dole: „Bože, carja chrani,“
Baráky, o nichž píši, vystavěny jsou na planině.
možno říci stepi, táhnoucí se po pravé straně až
k samě švédské mohyle. Po pravé straně místy na-
seto obilí. Nízké, dozrávající žito, ječmen a pšenice
Nedaleko od baráků po téže straně rozprostí-
rají se bílé stany, letní tábory ruského vojska, Před
stany, bílými jak sníh, ještě vesele vlají ruské pra-
pory. Dosti prudký vítr nedá jim klidu a napíná je
skoro neustále vodorovně k východu. V leženích pa-
nuje ještě slavnostní život. Hudba, parády. Fotograi
s velikým přístrojem dělá snímky. Viděl jsem, jak
fotografoval čtyry vojáky v uniformách petrovských
vojínů s prapory, různé skupiny atd
Asi 3 versty od Poltavy na téže silnici slojí
sloup. Tabulka na něm umístěná ukazuje cestu. Jed-
na vede do vesnice Dalne Pavlenki a druhá ke švéd
ské mohyle. Pohlédneme-li na pravou stranu, uvi-
díme při železné tráti, která se táhne podél silnice.
železniční pavilon, ve kterém se při návštěvě
Pollavy car zastavil. Je to dřevěná budova s různo-
barevnými skly se stupínkovým přechodem přes drá-
hu, táhnoucí se na tomto místě v úžlabině. Verstu
dále spatříme již po obou stranäc T6s, větsinou mna-
dé doubky. Vše svědčí o tom, že ten starý památný
les, který zde stál v době bitvy, byl dávno vymí-
těn... Za lesíkem po pravé straně přejdeme želez-
niční trať po dřevěném můstku a octneme se u níz-
kého, z prostého mramoru vytesaného, asi 4 metry
vysokého obelisku. Čteme: „Reduta pátá od pra-
vého křídla příční linie. 27. června 1709—1909.
Barák
Petro Veliký
Petro
Poltava
T 6 s
6
article
Takových obelisů je mnoho. Na každém z nich
je umístěn nápis a nahoře zlatý ruský orel. Obelisky
sdělány podle návrhu inženýra Ligorenka v továrně
Kommaville, Charkov. Jsme na slavném poli bitev-
ním — jež rozhodlo osud dvou velikých říší. Rozhlí-
žíme se po válečném poli a vidíme: s prava, s leva
lesy, jež protíná želézná dráha .v. Před nimi ohrom-
né pláně, na nichž na jedné straně ležení vojska, na
druhé chrám a dvě budovy (učitelský ústav a dvou-
třídní církevní škola). Na straně levé je viděti tri-
buny a pomník. Namířím ku pomníku a za krátko
uvidím pomník, postavený na památku švédským vo-
jínům, padnuvším v bitvě u Poltavy. Je to vysoký
pískovcový obolisk s křížem nahoře. Uprostřed na
vsazené desce čteme ruský nápis z předu: „Věčná
pamět udatným švědským vojínům, padnuvšímv
boji pod Pollavou 27. června 1709“ a pod ním švěd-
ský: „Till ewig Amminelse af de Tappre Svenske
Frigarne som fallit slaget vig Pultava den 27. Jun
Till
Tappre
Jun
Charkov
Poltava
8
article
obroušení ve Varšavě. Zasedli ve čtyřech u stolkua
když rozdány byly karty, ozvál se Rafal až po uši. za-
rudlý:
»Jak vysoko se hraje ?«
Jarzymški odvětil nedbale:
»Jako tady obyčejně. Dukát a sázka na tři díly.«
Rafal měl u sebe několik dukátů, které mu na
rozkaz knížete dal: komornik, jako zálohu na budouci
plat sekretářský. Stud nedovolil mu již povstati od
stolku a studený pot vystoupil mu na čelo při vzpomínce
na strašnou cenu karly.
Jarzymski nachýlil se k němu a zašeptal mu do
ucha:
»Neměj starost o peníze! Zaplatím za tebe !«
Po chvíli opět mu zašeptal:
»Hrej směle !«
Ale Rafal již bez pobídky nabyl klidu a sebevě-
domí. Z průběhu samé hry vanulo k němu dávné, dávno
zapomenuté opojení. Jako zvuky hudby, připomínající
uprchlé mládí a spojené s ním štěstí, tak působil naň
Bezděčně vyhazuje, bera, karty míchaje, problha-
sněním, jež o jsouenosti své neví, rozlehlé chvíle ubě-
hlých přihod. City, pohřbené v zemi, zdvihaly se ze
svých loží a půda kol něho se chvěla. Divným rozma-
rem osudu báječně mu bylo stěstí příznivo. Nezastavoval
se ani okamžik nad žádnou kombinací, nevěděl ničeho
o tom, co dělá a přece konal vše skvostně, jako by mu
to satan diktoval. Litvíni hráli stále lhostejně, ale tváře
jejich byly stále strnulejší a oči víe a více se jim mžily.
Jarzymski se někdy zasmál, chvílemi hovořil nedbale o
Sandomierzsku a o šlechtě od Koprzywnice . . . Chví-
whist.
Dukát
Varšava
9
article
Čerstvý žlutý písek nasypán kolem pomníku.
Žluté, uschlé dubové listí, ve velikých věncích vple-
tené a kolem chladného kamene obtočené, smutně
šelestí, jakoby pělo tichou, unylou pohřební píseň
Kolem poletují havrani a smutně krákorají. To vše
připomíná na smrt, na marnost života. Ale vesele
vlající prapory, z ležení zaznívající hudba, jasný
sluneční den zahánějí všechny smutné vzpomínky
a reflexc .,.
Nápadnými při prohlížení bitevního pole zdají
se nám bílé prapory. Co znamenají? Jdeme-li blíže
uvidíme, že mají zcela praktický účel. Nápis na nich
„voda“ po obou stranách ukazuje, že na tom míst
nacházi se vodovod, z něhož voda železnou trubieí
se rozvádí, kohoutky vypouští do lrnéčků, přiváza-
ných k troubě železnými řetízky. Zařízení velmi
praktické při velkém shromáždění zvláště v Rusku
kde pivo při podobných slavnostech v širém poli
r o
čepovati se nedovoluje,,,
Od pomníku Švédů zajdeme do sampsonijevského
kostela, jenž leží od něho asi K versty vzdálen.
Chrám sampsonijevský jest stavěn v čistě ruském
slohu a činí mohutný dojem zevnější i vnitřní. Nád-
hernou výzdobu, jíž se chrám dnes pyšní, dostal na
rozkaz panujícího cara Mikuláše II., který poručil
aby byl přestavěn na památku dvěstěleté oslavy pol-
tavské bitvy. Sampsonijevský chrám rozšířen podl
plánu architekta Nesova a vymalován malířem J.J
Sokolem. (Rusem; snad českého původu?) Mramo-
rové práce provedl Ital Menciene,.
Švéda
Mikuláš II
Nesův
Sokol
Ruse
Ital
Mencien
Rusko
10
article
Za chrámem a blízko před chrámem jsou ješt
velmi pozoruhodná místa, jež každý návštěvník pol-
tavského válečného pole musí vyhledati; švédská
mohyla a museum poltavské bitvy . ..
Švédská mohyla je posvátné místo pro každého
Rusa. V ní jsou pochována těla ruských vojínů, pad-
lých ve slavném bojí. Nápis na jedné straně pomníku
hlásí, že jich pod mohylou odpočívá 1345, mezi ni
miž brigadýr Pelenhaus, plukovník Nečajev a Lov
podplukovník Kozlov, majoři Kropotov, Erst, Ilelí
a 45 vyšších důstojníků i kaprálů. Pomník-mohyl
je ohromný násep země, na způsobi kurhanů, s ni-
miž se v mnohých guberniích ruských často setká-
váme. Na násep vedou se dvou stran kamenné scho-
dy, asi dvoustupňové, každé ohraženě železným-
zábradlím. Na vrchu mohyly stojí vysoký pískov-
cový křiž, na jehož podstavci na straně východní
stojí nápis ve staroslovanštině: „Vojiny blagočestny
je — za blagočeštije — kroviju věnča všigesja -
lěta ot voploščenija Boga — Slova 1709 junja 27
duja.“
A pod ním ještě slova: „A o Petra se nestarejte
jen když bude žíti Rus.
Na straně západní umístěn nápis jmen a poče
pochovanýcho
Kříž s nápisy, stojící uprostřed mohyly, je rov
něž obehnán pěkným železným plotem, tvořícím
kruh...
Rus
Pelenhaus
Nečajev
Kropotov
Erst
Ilelit
Petro
Rus
lov podplukovník Kozlov
11
article
Tráva na mohyle je jasně zelená, je vidáti.
že o svlažování její často pečují. Na zadní straně
vysázen květy letopočet 1709—1909. Uvnitn
mcbyly je malý chrám, skleněné okno na vrcholu
mobyly jej osvětluje. Vchod do chrámu je
s levé strany od průčelí pomníku.
V klenuté chodbě do něho na stropě dva
namalované zlaté meče — symbol to válčících
stran. Na stropě malého chrámu uvnitř mohyly
vymalován xaliký kříž Na stěnách visí ikany
a kovové emblemy praporů, mezi nimiž na zvlášt-
ních deskách zlatými písmenami vyryta jména
pléků, které se zúčastnily bitvy. Na zvláštních
deskách naproti oltáři jsou tytéž nápisy, jako
na pomníku, stojícím na mohyle.
Pod chrámem v zemi jsou zakopány Eosti
pedlých vojínů: Existují fotografie, jak jsou vlo
ženy — lebky vedle lebek, hnáty podle hnátů.
Kde by z nich poznal stupeň hodnosti vojenské.
již za živa zastávali? Po smrti lebka křálo vská
jako žebráka, jednostejné . ..
S mohyly překrásný rozhled kolem. Širo-
širé bitevní pole po obou stranách, s lesy jako
na dlani... Na straně levé vidíme černo:žluto-
bílý prapor. Tabulka, umístěná na sloupu, ozna-
muje, že dne 27. června 1907 o 9. hodině ranní
stál zde Petr Veliký... Zde bylo levě křidlo
ruského vojska a kavalerie Menšikova.. . . Dueh
náš mimoděk zalétá v tu dobu a vidí před se-
bou celý obraz bitevní, jak ho líčí dějepisee:
„27. června 1709 ve dvě hodiny ráno před
svítáním švédská armáda hnula se na armádu
Petra a napadla na ni v jejím ležení. Napřed
šla švédská pěchota čtyřmi oddíly, za ní kava-
lerie šesti oddíly. Ze svého leženi Švědové vzal
pouze čtyři kanony; pro ostatní nestačil prach.
Pěchota vrhla se na ruské reduty; kavalerie pro-
skákala mězi nimi a se „strašnou: furií
Tráva
Veliká
Menšikov
Petro
Švědová
Šira
12
article
lemi oči jeho vpíjely se v ruce, v tvář Rafalovu jako
spáry, jakoby chtěly letmo vyslíditi a uchvátiti tajemství
tak podivného štěstí ve hře. Po chvíli však ty jestřábí
pohledy mizely v dobráckém filisterském úsměvu. Všecky
ty okolnosti budily v šťastném hráči jenom jakousi
temnou radost. Byl svým štěstím tak jist, že hotov byl
dáti v sázku i největší sumy, jsa pevný úplně, že je
ztrojnásobené dostane zpět. Jenom že se mu do takového
experimentu nechtělo. Nastával soumrak. Přineseny svíce
a tu teprv Rafal postřehl, že téměř celý den prodlel za
hracím stolkem. Právě ustali ve hře. Z deseti her velkých
vyhrál jich sedm, čímž vyzískal asi sto důkátův. Když
nedbale shrnoval do kapsy onu kupku zlata, odtáhl ho
Jarzymski stranou a s přátelským úsměvem řekl:
»Což, Rafalku, tady možno veseleji žíti než pod
ochranou rodičův?«
»Nu, zajisté . . .«
Rafal se bezmyšlenkovitě usmál.
»Nyní musíš nutně vejíti do společnosti. Budu hle-
děti, abych ti v tom pomohl. Jenom příliš nerozhlašuj
o tom sekretářství u Gintužta.«
»Ale kdež!«
»Inu . . . Však to již zařídím. Především musiš se
trochu po lidsku ustrojit. Dnes máme jeti do klubu a do
divadla. Mohl bys jeti s námi . . . ale v tomto oděvu,
toť nemožno. Ví8 co, oblékni dnes moje šaty, jak jsme to
kdysi dělávali. Jsme stejného vzrůstu . . .«
Rafal souhlasil a šel s Jarzymským do jeho šatny.
Vyšel odtud černě oděn, ve fraku, v punčochách, s mo-
derním šátečkem na krku. Hráči se rozjižděli a brzy
Rafal zůstal sám s Jarzymským. Procházeli se po za-
kouřených pokojích, rozmlouvajíce a čekajíce, až bude
Rafalka
13
article
udeřila na ruské jizdecké pluky. Za redutami
Švédy uvítala silná palba z ruského ležení, švéd
ská armáda nevydržela ji, obrátila se na levo
a odstoupila v les. První útok Švédů byl od-
ražen. Pravé švédské křídlo pod velením gene-
rála Rosena nestačilo couvati za druhý mi a ne-
dorazic k ruským redutám, bylo přinuceno rov-
něž utéci do lesa, pouze na druhou stranu. Men-
šikov dohnal je v tom lese a přinutil složiti
zbraň. Sám Schlippenbach vzdal se Menšikovi.
vzdal se i Rosen. Tak již ze samého prvopočátku
švédská armáda byla zbavena svého pravého
křídla.
V 9 Hodin ráno začal hlavní, Eeneršlní boj. Obě
armády, švédská i ruská, postavily se proti sobě n
poli mezi ruským ležením a švédským lesem. Rusové
postavili své pluky do dvou linil, v prostřed každé
linie umístili pěchotu, po stranáchi kavalerii. Karlu
XII. zbývalo všelio vojska 18—20 tisíc a mohl proto
rozestaviti svoji pěchotu pouze v jednu linii; v dru-
hou řadu a ní postavil neveliké reservní oddíly.
Švédská kavalerie stála po stranách. Petr čekal útok
se strany švédské, nedočkav se, napadl sám. Dvě
hodiny trval krutý boj. Ruská artillerie střílelav
lovo, kde stál Karel XII., ruská kavalerie se dvou
stran zachvátila Švédy. Oba vladaři byli na poli
bitvy. Petr udílel rozkazy. Klobouk jeho i sedlo byly
prostřeleny. Švědský král rovněž před několika dny
byl raněn do nohy a nyní ho musili mezi vojskem
voziti. V tom ruská kule uhodila do vozu, v němž
Karel seděl a vyhodila ho z něj. Švědové myslili,
že jejich král je zabit. Rusové pokračovali v útoku
švédská armáda couvala, až konečně dala se na útěk
Marně snažil se Karel zadržeti utíkající..
Švéda
Rosen
Schlippenbach
Menšik
Rus
Karel XII
Petr
Švědský
Karel
Mena
14
article
Poručil vyzvednouti se na skřížených kopíchido
výše a volal na své vojíny: „Svédové! Svédové!“
Nic však nepomáhalo. Švédové utíkali, neslyšíce hlaa
svého krále a v,
Vlající bílo-modro-červeně prapory na vysokýe
žerdích, promísené pomorančovými žluté barvy
černými orly uprostřed, hovor, hudba, probouzejí
ze shiašného vidění ke skulečnosti.
Jaký byl tehdáž pohled na to pole a jaký dnes
Tehdáž krev, všude nářek a proklínání a dnes všude
zeleň, květy, jásot v.
Švéda
15
article
Se švédské mohyly je dobře viděti též Poltavu
v níž již úplně vymizely bastiony: kyjevský, čtvrtý.
spásský, mazurovský a vrata podolská, samsonovská
kirilovská a spásská. Jen některé chrámy připomínaj
ze zdáli starou Poltavu ,
Za švédskou mohylou je ještě druhý pomník a
památku padlých vojínů. Je mnohem menší a pouze
plechem pobitý, bíle natřeným a nese tytéž nápisy
jako první,
Ze švédské mohyly navštívíme ještě museum
poltavské bitvy. Je to malý domek, na němž z chvoje
sdělanými písmeny čteme nápis: „Muzej.“ Na stropě
musea jsou vymalovány čtyry ruské orly (v každem
rohu jeden) a uprostřed nich věnec s korunou a p-
smenami: P. I. Museum otevřeno teprve ve sla-
nostní dny a je již naplněno. Nejvíce je zde podob
zen Petra Velikého, Karla XII. a jich současníkůa
Šeremetěva, Dolgorukého, Golicyna, Repina, polního
maršálka Brusa, Kočubeje (popraveného, z jehož
„kantuše“ chová se zde též zhotovená říza), ministra
Pipera, Levenhardla, Hamiltona, Renšilda, Stakel-
berga, Gillenkroka. a
Z podobizen Petrových je tu též několik kopi
krajana rašeho Kupeckého, který Petra Velikého ma-
loval za jeho návštěvy v Karlových Varech. Kromě
toho je tu ještě obraz „Kopečného“ s nadpisem:
„Isobrazenije Kopečnago razrošenija švedsko
armiji ot rossijskago vojska poslě glavnoj poltavskoj
bataliji, slučivšajosja nedaleko- Operavoločiny. Gdě
o naja bez vsjakago suprotivlenija ružje svoje polo-
žila.“
dpvsei
Petro Veliký
Karel XII
Dolgoruký
Golicyn
Repin
Brusa
Piper
Levenhardl
Hamilton
Renšild
Stakel
Petrův
Kopečný
Poltava
Šeremetěvo
Karlová Vary
16
article
Zajímavou je celá fada podobizen liejtmana Ma
zepy, z nichž mnohé jedna od druhié značně se liší
Nejpoutavější atrakcí celého musea jsou finu
riny petrovskýchi vojínů, v jichž středu umístěn
v zeleni poprsí Velikého Petra,
Figuriny vojáků stojí kolem dokola poprsí Petra
ve svých modrých, zelených kabátech, přesahujících
přes kolena, s červenými soukennými podšívkami
divnými klobouky, nohavicemi i střevícemi a připo-
mínají nám pohádkové zjevy. Hned po pravé stran
poprsí stojí petrovský granadýr preobraženského
pluku, házející ruční granáty ., Figurina drží graná
v rukou a na zádech těžkou ručnici. Ruční granáty
házely se tehda na povel: „Vyndej granát, kousn
zubem, zapaluy a házejí“
V pravém rohu budovy stojí těžkopšdný švědský
vozík na náboje, leží koule, na stěně visí různorodí
palaše. pistole, fuzeje a mezi nimi roztrhaný, pro-
střílený se všech stran prapor.
Ač strašné jsou na pohled zbraně petrovské do-
— 307
by, přece mnohem měně vyžadovaly ve válce obět
nežli dnešní Kruppova děla něbo kulomet. Považm
jen, že v takové bilvě, jako byla pollavská, padlo
s ruské strany pouze 1345 vojínů.
Mnoho, přemnoho je ještě v tomto museu zají-
mavých věcí, zejména pro Slovana. Žádný Čech
jehož osud zažene do krásně Poltavy, neopomeř
navštíviti ta místa, kde se odehrála veliká episoda
ve věkovém boji mezi světem slovanským a ger-
mánským ar-
nnu
Petro
Kruppův
Slovan
Čo
Ma
Poltava
17
article
Na. Národní Lis
Na. Národní Lis
ranní a večerní předplácí se
v Praze v administraci:
na měsíc . . . . . . . 2 K — h
na čtvrt leta . . . . . . 6 K —h
o dvojí donáškou
na měsíc . . . . . . . 2 K 50h
na čtvrt leta . . . . . . 7 K 50h
Na venek poštou:
v Rakousko-Uhersku:
na měsíc
. . . . . 3 K 20
na čtvrt leta . . . . . . 9 K 60h
o dvojí zásilkouu
na měsíc . . . . . . . 3 K 80h
na čtvrt leta . . . . . . 11 K 40h
Předplatitl se lze každým dnem,
avšak předplatné zakončiti musi posled-
ním dnem v měsícl.
Předplaceni na večerní vydání zvlášť se
nepřijimá.
Praha
RakouskoUhersko
31
article
Vesty
Vesty
skvostných vzorů, hoto-
vé neb látky.
Zbyk
suken a mod. látek
za poloviční ceny
Zásilky k výběru!
Vzorky franko
H. VOPÁLKA
obchod a zasílatelství s
suknem
v Praze, na Perštýně, 13.
Majitelé: dědicové JÚDra. Julia Grágra. — Prokop régr, vydavatel. — Josef Anýž, odpovědný
redaktor. — Tiskem v tiskárné „Národnioh Listů“ v Praze
Stuhy, krajky, záclony,
prýmky a knoflíky
doporučuje
Marie Pavlousková
Václavské náměstí l0.
Vesta
H Vopálka
Grágr
Prokop régr
Anýž
Pavlousková
Praha
na Perštýn
Václavský náměstí
33
article
Neznámá
Františkovo nábřeží 18./7.
Však Tebe, dívko, netřeba
mi zřit,
bych v žáru cel a v slasti
mohl mřít:
Tvůj obraz září v ňadru
mém tak zlatě,
kdy třeba jen se rozpo-
menu na Ti.
Já pro Té plám — však
chladný pohled Tvůj,
ač sama klidna — ničiš
poklid můj.
pociť sama žár, jejž roz-
síváš.
buď sama blažena, jak
blažíváš
Františkův