Periodikum ALTO Viewer

1

Strana 4.

2

NÁRODNÍ LISTY-

3

27. července 1909. Císlo 205.

4 article Na švédské mohyle u Poltavy. Sděluje Albert Polák.

Na švédské mohyle u Poltavy. Sděluje Albert Polák. Z konce Kurakinské ulice v Poltavě ke švědsko mohyle je asi 5 verst. Cesta nedaleká a dobrý turista namisto izvosčíka upotřebí svých nohou. Tak jsem uči nil i já. Z Kurakinské ulice za malou čtvrihodinku octnul jsem se na široké Zenkovské silnici, vedouc- k slavnému poli poltavské bitvy. Za rohem Kura- kinské ulíce několik set kroků po levé straně — hlavní nádraží 70tisícové Poltavy a za ním nizounkt stavení a baráčky. Z vynikajících budov, postave- ných na této silnici ještě jmenují po téže stranč sklady vodky a sklady poltavskéhio gubernského zemstva a veliký parní mlýn, po levé pak slévárnu E. Poljakové. Cestou dále po silnici uprostřed dlá žděně a po obou stranách široké ještě na několik metrů, již viděti jen nizoučké baráky a chaty, ktere na konec zmizejí docela. Je jasný a parný letní den. První den po veli- kých slavnostech! Všechny budovy i chaty pešt ozdobeny prapory, obrazy i zelení. Silnice, vedou- k mohyte, od časného rána je oživena. Všichni t již nemohli si prohlédnouti z různých příčin pa- mátné místo poltavské bitvy, spěchají, aby je uvi- děli. Kočáry hrčí v malých přestávkách a zanechá- vají po sobě kotouče bílého prachu. Na štěstí panuje vítr, který schlazuje vzduch a zanáší prach v jednu stranu. Vyšel jsem na prázdné prostranství a vidím v pravo baráky, v nichž nálezli nocleh po dobu slav- rostí selští zástupci poltavské gubernie. Prohlížím si zařízení v nich a vidím, že je zcela jednoduché- několik stolů, zbitých z prken, stojí na dvoře a v barácích, krytých taškami, nastlána sláma a senok Většina noclehářů již odjela do svých vesnic, zbyli jen někteří. Prapory na žerdích před baráky ještě ve- sele vlají — jen slávobrána s nadpisem „Bože. carja chrani“ již skácena leží na dvoře. .

Albert Polák E Poljaková Kočár Poltava Kurakinský ulice

5 article

Baráky tyto navštívil sám car. Krátce po jeho odjezdu z Poltavy zapáleny zde velmi umělé ohňo- stroje: carský znak v různobarevných ohních, poprst Petra Velikého, dále ohňostroj, zobrazující Petra na koni v přirozené velikosti a naposled poprsí cara Mi- kuláše II. s nadpisem dole: „Bože, carja chrani,“ Baráky, o nichž píši, vystavěny jsou na planině. možno říci stepi, táhnoucí se po pravé straně až k samě švédské mohyle. Po pravé straně místy na- seto obilí. Nízké, dozrávající žito, ječmen a pšenice Nedaleko od baráků po téže straně rozprostí- rají se bílé stany, letní tábory ruského vojska, Před stany, bílými jak sníh, ještě vesele vlají ruské pra- pory. Dosti prudký vítr nedá jim klidu a napíná je skoro neustále vodorovně k východu. V leženích pa- nuje ještě slavnostní život. Hudba, parády. Fotograi s velikým přístrojem dělá snímky. Viděl jsem, jak fotografoval čtyry vojáky v uniformách petrovských vojínů s prapory, různé skupiny atd Asi 3 versty od Poltavy na téže silnici slojí sloup. Tabulka na něm umístěná ukazuje cestu. Jed- na vede do vesnice Dalne Pavlenki a druhá ke švéd ské mohyle. Pohlédneme-li na pravou stranu, uvi- díme při železné tráti, která se táhne podél silnice. železniční pavilon, ve kterém se při návštěvě Pollavy car zastavil. Je to dřevěná budova s různo- barevnými skly se stupínkovým přechodem přes drá- hu, táhnoucí se na tomto místě v úžlabině. Verstu dále spatříme již po obou stranäc T6s, větsinou mna- dé doubky. Vše svědčí o tom, že ten starý památný les, který zde stál v době bitvy, byl dávno vymí- těn... Za lesíkem po pravé straně přejdeme želez- niční trať po dřevěném můstku a octneme se u níz- kého, z prostého mramoru vytesaného, asi 4 metry vysokého obelisku. Čteme: „Reduta pátá od pra- vého křídla příční linie. 27. června 1709—1909.

Barák Petro Veliký Petro Poltava T 6 s

6 article

Takových obelisů je mnoho. Na každém z nich je umístěn nápis a nahoře zlatý ruský orel. Obelisky sdělány podle návrhu inženýra Ligorenka v továrně Kommaville, Charkov. Jsme na slavném poli bitev- ním — jež rozhodlo osud dvou velikých říší. Rozhlí- žíme se po válečném poli a vidíme: s prava, s leva lesy, jež protíná želézná dráha .v. Před nimi ohrom- né pláně, na nichž na jedné straně ležení vojska, na druhé chrám a dvě budovy (učitelský ústav a dvou- třídní církevní škola). Na straně levé je viděti tri- buny a pomník. Namířím ku pomníku a za krátko uvidím pomník, postavený na památku švédským vo- jínům, padnuvším v bitvě u Poltavy. Je to vysoký pískovcový obolisk s křížem nahoře. Uprostřed na vsazené desce čteme ruský nápis z předu: „Věčná pamět udatným švědským vojínům, padnuvšímv boji pod Pollavou 27. června 1709“ a pod ním švěd- ský: „Till ewig Amminelse af de Tappre Svenske Frigarne som fallit slaget vig Pultava den 27. Jun

Till Tappre Jun Charkov Poltava

7 title

1700.

8 article

obroušení ve Varšavě. Zasedli ve čtyřech u stolkua když rozdány byly karty, ozvál se Rafal až po uši. za- rudlý: »Jak vysoko se hraje ?« Jarzymški odvětil nedbale: »Jako tady obyčejně. Dukát a sázka na tři díly.« Rafal měl u sebe několik dukátů, které mu na rozkaz knížete dal: komornik, jako zálohu na budouci plat sekretářský. Stud nedovolil mu již povstati od stolku a studený pot vystoupil mu na čelo při vzpomínce na strašnou cenu karly. Jarzymski nachýlil se k němu a zašeptal mu do ucha: »Neměj starost o peníze! Zaplatím za tebe !« Po chvíli opět mu zašeptal: »Hrej směle !« Ale Rafal již bez pobídky nabyl klidu a sebevě- domí. Z průběhu samé hry vanulo k němu dávné, dávno zapomenuté opojení. Jako zvuky hudby, připomínající uprchlé mládí a spojené s ním štěstí, tak působil naň Bezděčně vyhazuje, bera, karty míchaje, problha- sněním, jež o jsouenosti své neví, rozlehlé chvíle ubě- hlých přihod. City, pohřbené v zemi, zdvihaly se ze svých loží a půda kol něho se chvěla. Divným rozma- rem osudu báječně mu bylo stěstí příznivo. Nezastavoval se ani okamžik nad žádnou kombinací, nevěděl ničeho o tom, co dělá a přece konal vše skvostně, jako by mu to satan diktoval. Litvíni hráli stále lhostejně, ale tváře jejich byly stále strnulejší a oči víe a více se jim mžily. Jarzymski se někdy zasmál, chvílemi hovořil nedbale o Sandomierzsku a o šlechtě od Koprzywnice . . . Chví- whist.

Dukát Varšava

9 article

Čerstvý žlutý písek nasypán kolem pomníku. Žluté, uschlé dubové listí, ve velikých věncích vple- tené a kolem chladného kamene obtočené, smutně šelestí, jakoby pělo tichou, unylou pohřební píseň Kolem poletují havrani a smutně krákorají. To vše připomíná na smrt, na marnost života. Ale vesele vlající prapory, z ležení zaznívající hudba, jasný sluneční den zahánějí všechny smutné vzpomínky a reflexc .,. Nápadnými při prohlížení bitevního pole zdají se nám bílé prapory. Co znamenají? Jdeme-li blíže uvidíme, že mají zcela praktický účel. Nápis na nich „voda“ po obou stranách ukazuje, že na tom míst nacházi se vodovod, z něhož voda železnou trubieí se rozvádí, kohoutky vypouští do lrnéčků, přiváza- ných k troubě železnými řetízky. Zařízení velmi praktické při velkém shromáždění zvláště v Rusku kde pivo při podobných slavnostech v širém poli r o čepovati se nedovoluje,,, Od pomníku Švédů zajdeme do sampsonijevského kostela, jenž leží od něho asi K versty vzdálen. Chrám sampsonijevský jest stavěn v čistě ruském slohu a činí mohutný dojem zevnější i vnitřní. Nád- hernou výzdobu, jíž se chrám dnes pyšní, dostal na rozkaz panujícího cara Mikuláše II., který poručil aby byl přestavěn na památku dvěstěleté oslavy pol- tavské bitvy. Sampsonijevský chrám rozšířen podl plánu architekta Nesova a vymalován malířem J.J Sokolem. (Rusem; snad českého původu?) Mramo- rové práce provedl Ital Menciene,.

Švéda Mikuláš II Nesův Sokol Ruse Ital Mencien Rusko

10 article

Za chrámem a blízko před chrámem jsou ješt velmi pozoruhodná místa, jež každý návštěvník pol- tavského válečného pole musí vyhledati; švédská mohyla a museum poltavské bitvy . .. Švédská mohyla je posvátné místo pro každého Rusa. V ní jsou pochována těla ruských vojínů, pad- lých ve slavném bojí. Nápis na jedné straně pomníku hlásí, že jich pod mohylou odpočívá 1345, mezi ni miž brigadýr Pelenhaus, plukovník Nečajev a Lov podplukovník Kozlov, majoři Kropotov, Erst, Ilelí a 45 vyšších důstojníků i kaprálů. Pomník-mohyl je ohromný násep země, na způsobi kurhanů, s ni- miž se v mnohých guberniích ruských často setká- váme. Na násep vedou se dvou stran kamenné scho- dy, asi dvoustupňové, každé ohraženě železným- zábradlím. Na vrchu mohyly stojí vysoký pískov- cový křiž, na jehož podstavci na straně východní stojí nápis ve staroslovanštině: „Vojiny blagočestny je — za blagočeštije — kroviju věnča všigesja - lěta ot voploščenija Boga — Slova 1709 junja 27 duja.“ A pod ním ještě slova: „A o Petra se nestarejte jen když bude žíti Rus. Na straně západní umístěn nápis jmen a poče pochovanýcho Kříž s nápisy, stojící uprostřed mohyly, je rov něž obehnán pěkným železným plotem, tvořícím kruh...

Rus Pelenhaus Nečajev Kropotov Erst Ilelit Petro Rus lov podplukovník Kozlov

11 article

Tráva na mohyle je jasně zelená, je vidáti. že o svlažování její často pečují. Na zadní straně vysázen květy letopočet 1709—1909. Uvnitn mcbyly je malý chrám, skleněné okno na vrcholu mobyly jej osvětluje. Vchod do chrámu je s levé strany od průčelí pomníku. V klenuté chodbě do něho na stropě dva namalované zlaté meče — symbol to válčících stran. Na stropě malého chrámu uvnitř mohyly vymalován xaliký kříž Na stěnách visí ikany a kovové emblemy praporů, mezi nimiž na zvlášt- ních deskách zlatými písmenami vyryta jména pléků, které se zúčastnily bitvy. Na zvláštních deskách naproti oltáři jsou tytéž nápisy, jako na pomníku, stojícím na mohyle. Pod chrámem v zemi jsou zakopány Eosti pedlých vojínů: Existují fotografie, jak jsou vlo ženy — lebky vedle lebek, hnáty podle hnátů. Kde by z nich poznal stupeň hodnosti vojenské. již za živa zastávali? Po smrti lebka křálo vská jako žebráka, jednostejné . .. S mohyly překrásný rozhled kolem. Širo- širé bitevní pole po obou stranách, s lesy jako na dlani... Na straně levé vidíme černo:žluto- bílý prapor. Tabulka, umístěná na sloupu, ozna- muje, že dne 27. června 1907 o 9. hodině ranní stál zde Petr Veliký... Zde bylo levě křidlo ruského vojska a kavalerie Menšikova.. . . Dueh náš mimoděk zalétá v tu dobu a vidí před se- bou celý obraz bitevní, jak ho líčí dějepisee: „27. června 1709 ve dvě hodiny ráno před svítáním švédská armáda hnula se na armádu Petra a napadla na ni v jejím ležení. Napřed šla švédská pěchota čtyřmi oddíly, za ní kava- lerie šesti oddíly. Ze svého leženi Švědové vzal pouze čtyři kanony; pro ostatní nestačil prach. Pěchota vrhla se na ruské reduty; kavalerie pro- skákala mězi nimi a se „strašnou: furií

Tráva Veliká Menšikov Petro Švědová Šira

12 article

lemi oči jeho vpíjely se v ruce, v tvář Rafalovu jako spáry, jakoby chtěly letmo vyslíditi a uchvátiti tajemství tak podivného štěstí ve hře. Po chvíli však ty jestřábí pohledy mizely v dobráckém filisterském úsměvu. Všecky ty okolnosti budily v šťastném hráči jenom jakousi temnou radost. Byl svým štěstím tak jist, že hotov byl dáti v sázku i největší sumy, jsa pevný úplně, že je ztrojnásobené dostane zpět. Jenom že se mu do takového experimentu nechtělo. Nastával soumrak. Přineseny svíce a tu teprv Rafal postřehl, že téměř celý den prodlel za hracím stolkem. Právě ustali ve hře. Z deseti her velkých vyhrál jich sedm, čímž vyzískal asi sto důkátův. Když nedbale shrnoval do kapsy onu kupku zlata, odtáhl ho Jarzymski stranou a s přátelským úsměvem řekl: »Což, Rafalku, tady možno veseleji žíti než pod ochranou rodičův?« »Nu, zajisté . . .« Rafal se bezmyšlenkovitě usmál. »Nyní musíš nutně vejíti do společnosti. Budu hle- děti, abych ti v tom pomohl. Jenom příliš nerozhlašuj o tom sekretářství u Gintužta.« »Ale kdež!« »Inu . . . Však to již zařídím. Především musiš se trochu po lidsku ustrojit. Dnes máme jeti do klubu a do divadla. Mohl bys jeti s námi . . . ale v tomto oděvu, toť nemožno. Ví8 co, oblékni dnes moje šaty, jak jsme to kdysi dělávali. Jsme stejného vzrůstu . . .« Rafal souhlasil a šel s Jarzymským do jeho šatny. Vyšel odtud černě oděn, ve fraku, v punčochách, s mo- derním šátečkem na krku. Hráči se rozjižděli a brzy Rafal zůstal sám s Jarzymským. Procházeli se po za- kouřených pokojích, rozmlouvajíce a čekajíce, až bude

Rafalka

13 article

udeřila na ruské jizdecké pluky. Za redutami Švédy uvítala silná palba z ruského ležení, švéd ská armáda nevydržela ji, obrátila se na levo a odstoupila v les. První útok Švédů byl od- ražen. Pravé švédské křídlo pod velením gene- rála Rosena nestačilo couvati za druhý mi a ne- dorazic k ruským redutám, bylo přinuceno rov- něž utéci do lesa, pouze na druhou stranu. Men- šikov dohnal je v tom lese a přinutil složiti zbraň. Sám Schlippenbach vzdal se Menšikovi. vzdal se i Rosen. Tak již ze samého prvopočátku švédská armáda byla zbavena svého pravého křídla. V 9 Hodin ráno začal hlavní, Eeneršlní boj. Obě armády, švédská i ruská, postavily se proti sobě n poli mezi ruským ležením a švédským lesem. Rusové postavili své pluky do dvou linil, v prostřed každé linie umístili pěchotu, po stranáchi kavalerii. Karlu XII. zbývalo všelio vojska 18—20 tisíc a mohl proto rozestaviti svoji pěchotu pouze v jednu linii; v dru- hou řadu a ní postavil neveliké reservní oddíly. Švédská kavalerie stála po stranách. Petr čekal útok se strany švédské, nedočkav se, napadl sám. Dvě hodiny trval krutý boj. Ruská artillerie střílelav lovo, kde stál Karel XII., ruská kavalerie se dvou stran zachvátila Švédy. Oba vladaři byli na poli bitvy. Petr udílel rozkazy. Klobouk jeho i sedlo byly prostřeleny. Švědský král rovněž před několika dny byl raněn do nohy a nyní ho musili mezi vojskem voziti. V tom ruská kule uhodila do vozu, v němž Karel seděl a vyhodila ho z něj. Švědové myslili, že jejich král je zabit. Rusové pokračovali v útoku švédská armáda couvala, až konečně dala se na útěk Marně snažil se Karel zadržeti utíkající..

Švéda Rosen Schlippenbach Menšik Rus Karel XII Petr Švědský Karel Mena

14 article

Poručil vyzvednouti se na skřížených kopíchido výše a volal na své vojíny: „Svédové! Svédové!“ Nic však nepomáhalo. Švédové utíkali, neslyšíce hlaa svého krále a v, Vlající bílo-modro-červeně prapory na vysokýe žerdích, promísené pomorančovými žluté barvy černými orly uprostřed, hovor, hudba, probouzejí ze shiašného vidění ke skulečnosti. Jaký byl tehdáž pohled na to pole a jaký dnes Tehdáž krev, všude nářek a proklínání a dnes všude zeleň, květy, jásot v.

Švéda

15 article

Se švédské mohyly je dobře viděti též Poltavu v níž již úplně vymizely bastiony: kyjevský, čtvrtý. spásský, mazurovský a vrata podolská, samsonovská kirilovská a spásská. Jen některé chrámy připomínaj ze zdáli starou Poltavu , Za švédskou mohylou je ještě druhý pomník a památku padlých vojínů. Je mnohem menší a pouze plechem pobitý, bíle natřeným a nese tytéž nápisy jako první, Ze švédské mohyly navštívíme ještě museum poltavské bitvy. Je to malý domek, na němž z chvoje sdělanými písmeny čteme nápis: „Muzej.“ Na stropě musea jsou vymalovány čtyry ruské orly (v každem rohu jeden) a uprostřed nich věnec s korunou a p- smenami: P. I. Museum otevřeno teprve ve sla- nostní dny a je již naplněno. Nejvíce je zde podob zen Petra Velikého, Karla XII. a jich současníkůa Šeremetěva, Dolgorukého, Golicyna, Repina, polního maršálka Brusa, Kočubeje (popraveného, z jehož „kantuše“ chová se zde též zhotovená říza), ministra Pipera, Levenhardla, Hamiltona, Renšilda, Stakel- berga, Gillenkroka. a Z podobizen Petrových je tu též několik kopi krajana rašeho Kupeckého, který Petra Velikého ma- loval za jeho návštěvy v Karlových Varech. Kromě toho je tu ještě obraz „Kopečného“ s nadpisem: „Isobrazenije Kopečnago razrošenija švedsko armiji ot rossijskago vojska poslě glavnoj poltavskoj bataliji, slučivšajosja nedaleko- Operavoločiny. Gdě o naja bez vsjakago suprotivlenija ružje svoje polo- žila.“ dpvsei

Petro Veliký Karel XII Dolgoruký Golicyn Repin Brusa Piper Levenhardl Hamilton Renšild Stakel Petrův Kopečný Poltava Šeremetěvo Karlová Vary

16 article

Zajímavou je celá fada podobizen liejtmana Ma zepy, z nichž mnohé jedna od druhié značně se liší Nejpoutavější atrakcí celého musea jsou finu riny petrovskýchi vojínů, v jichž středu umístěn v zeleni poprsí Velikého Petra, Figuriny vojáků stojí kolem dokola poprsí Petra ve svých modrých, zelených kabátech, přesahujících přes kolena, s červenými soukennými podšívkami divnými klobouky, nohavicemi i střevícemi a připo- mínají nám pohádkové zjevy. Hned po pravé stran poprsí stojí petrovský granadýr preobraženského pluku, házející ruční granáty ., Figurina drží graná v rukou a na zádech těžkou ručnici. Ruční granáty házely se tehda na povel: „Vyndej granát, kousn zubem, zapaluy a házejí“ V pravém rohu budovy stojí těžkopšdný švědský vozík na náboje, leží koule, na stěně visí různorodí palaše. pistole, fuzeje a mezi nimi roztrhaný, pro- střílený se všech stran prapor. Ač strašné jsou na pohled zbraně petrovské do- — 307 by, přece mnohem měně vyžadovaly ve válce obět nežli dnešní Kruppova děla něbo kulomet. Považm jen, že v takové bilvě, jako byla pollavská, padlo s ruské strany pouze 1345 vojínů. Mnoho, přemnoho je ještě v tomto museu zají- mavých věcí, zejména pro Slovana. Žádný Čech jehož osud zažene do krásně Poltavy, neopomeř navštíviti ta místa, kde se odehrála veliká episoda ve věkovém boji mezi světem slovanským a ger- mánským ar- nnu

Petro Kruppův Slovan Čo Ma Poltava

17 article Na. Národní Lis

Na. Národní Lis ranní a večerní předplácí se v Praze v administraci: na měsíc . . . . . . . 2 K — h na čtvrt leta . . . . . . 6 K —h o dvojí donáškou na měsíc . . . . . . . 2 K 50h na čtvrt leta . . . . . . 7 K 50h Na venek poštou: v Rakousko-Uhersku: na měsíc . . . . . 3 K 20 na čtvrt leta . . . . . . 9 K 60h o dvojí zásilkouu na měsíc . . . . . . . 3 K 80h na čtvrt leta . . . . . . 11 K 40h Předplatitl se lze každým dnem, avšak předplatné zakončiti musi posled- ním dnem v měsícl. Předplaceni na večerní vydání zvlášť se nepřijimá.

Praha RakouskoUhersko

31 article Vesty

Vesty skvostných vzorů, hoto- vé neb látky. Zbyk suken a mod. látek za poloviční ceny Zásilky k výběru! Vzorky franko H. VOPÁLKA obchod a zasílatelství s suknem v Praze, na Perštýně, 13. Majitelé: dědicové JÚDra. Julia Grágra. — Prokop régr, vydavatel. — Josef Anýž, odpovědný redaktor. — Tiskem v tiskárné „Národnioh Listů“ v Praze Stuhy, krajky, záclony, prýmky a knoflíky doporučuje Marie Pavlousková Václavské náměstí l0.

Vesta H Vopálka Grágr Prokop régr Anýž Pavlousková Praha na Perštýn Václavský náměstí

33 article

Neznámá Františkovo nábřeží 18./7. Však Tebe, dívko, netřeba mi zřit, bych v žáru cel a v slasti mohl mřít: Tvůj obraz září v ňadru mém tak zlatě, kdy třeba jen se rozpo- menu na Ti. Já pro Té plám — však chladný pohled Tvůj, ač sama klidna — ničiš poklid můj. pociť sama žár, jejž roz- síváš. buď sama blažena, jak blažíváš

Františkův