Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXVII.

2

V Praze, v úterý 26. února 1907.

Praha

3

Číslo 57.

4 article

Ka ranní a odpol. nlst předplácí nei Praze v sdmlniel R.: .. k= si drojí čenáskoe R í iate n nse ... a K o K e drojí siai

Praha

5 article

„Národní autonomie“ něme- ckých nacionálů. Věru, až nápadným je úsilí, s jakým poslední dobou němečtí a zvláště německo- nacionální vůdcové podněcují zdejší Němc pro myšlenku »národní samosprávy« německého obyvatelstva Čech. předstírajíce, že prý za nynějšího stavu my Čechové žijeme a tyjeme z daní pře- tížených německých poplatníkův, utiskujeme Němce svou nadvládou v zemské autonomní správě, ba ohrožujeme je svými úřadníky a dělníky i v samé jejich domo- vině. Proti všem těmto škodám, příkořím nebezpečím nevidí jiné ochrany, než v sná- rodní své samosprávě«. Jak vylhány jsou všechny tyto důvody. zná každé dítě v Čechách. Jestliže se kdo během věků naplatil na cizí, byli jsme to věru v této říši my Čechové a nikoliv Němci; do výše závratných set milionů vyrostla by zajisté hromada krvavých platův, jež z nás během 300 let od konce naší samostatnosti vyždímány na prospěch a zve- lebení německé kultury v našich vlastech, kdyby se který dějepisec svědomitý podjal mozolné práce to spočíst.

Čecho Němec Čechy

6 article

A rovněž by zjistila statistika bistorická kdo koho zde tísnil a obrožoval v domovině jeho, kdo tu byl živlem výbojným, pohlcují- cím a kdo od věkův trpicím a toliko bytu svého bránfcím. Či nemluví s dostatek hrozný skutek, že jsme od bitvy bělohorské pozbyl my Čechové na 200 čtverečných mil oblast své. A nedoznal teprv nedávno německý statistik Rauchberg sám, že z každěho sta Čechův, usadivších se v krajich zněmčených 75 se jich za nedlouho odnárodní? — Jak lichými a vylhanými jsou tedy důvody Němcův pro důkaz, že potřebují zde zástity a ochrany proti nám, rovně tak neupřímné a pokrytecky mysli to s celým tím svým heslem o snárodní autonomií«. — Slovem autonomie vyrozumívá se ve všem světě dvojí: Buď protiklad zeměpanské úřadovlády, tedy samospráva občanstva, která sobě opatřuje správu svých obcí, okresů, krajů a zemí s vými volenými orgány na místě úřadníků vládou jmenovaných, anebo autonomie ústavní, politická, jako protiklad státní centralisace, při níž se jedná o míra a způsob rozdělení zákonodárné i vý. konné moci mezi ústřední orgány celo státní a mezi orgány zemské. Nuže, tane Němcům na mysli při. jejieh »národní autonomii« ta neb ona z obou ob- vyklých forem samosprávy? Domahají se snad toho, aby. každý z osmi národů Ra- kouska měl své vlastní minister- stvo, svůj plnoprávný národní sném s prá- vem povolování daní a rekrutů, aby každý byl tedy úplně pánem sám pro sebe, jako na př. dnes národ maďarský? Bůh uchovej. O takové národní autonomii nechce ani Prade, ani Chiari slyšet, proti takové samo- správě národní byli by všichni němečtí na- cionálové do posledního muže na palube dnes právě tak, jako r. 1849, když jimji ponavrhnul náš Palacký v Kroměříži. Oni s

Čecho Rauchberg Čechův Němcův Němec Prade Chiari slyšet Kroměříž

7 article NARe

NARe přejí docela jinou »národní autonomii« — ušitou pouze a výhradně na tělo Němcův Čechách: »autonomii« totiž se všemohouci centrální vládou vídeňskou a jej byrokracií, »autonomii« při nezten- čené zákonodárné moci ústřed- ního parlamentu, »autonomii« s ne- změněnou prosincov kou — slovema autonomií s německou centrali sací státní na úkor sněmu če- ského a na úkor tisícileté jednoty země české. Jim běží jen o to, aby království české bylo rozpoltěno a z něho aby byla vykrojena »autonomní německá země«, v níž by Čech byl bezprávným helotem, aby zřízením na- rodních krajův a krajských německých vlá byl do bezvýznamnosti stlačen český sněm, jak to již Körber chystal: my Čechové pak abychom zůstali i na dále poddáni poručni- ctví vídeňských vlád a jejich byrokracii s státní němčinou, tak že by u nás byla »ná- rodní autonomie« pouhým dýmem, šalbou, b paskvilem. Mimočeským německým nacionálům ne mohla ovšem ujíti hrubost a nestvůrnost této koncepce »libereckých státníkův« — bylo jim jasno, že na tento »sud octa« nelapí ani jediné živé mouchy a proto vynasnažuje s nejnověji pan dr. Chiari zabaliti nám něme ckou tu vnadu v medový papírek. Spokojuje se s částečnou národní auto- nomií.«

Jim Körber Čecho doktor Chiari Čechy Němcův Čechy

8 article

Bez ohledu na země a bez ohledu na oblasti svých sídel nechť prý se jednotliví národové Řakouska oddělí od sebe v celk národní pomocí na Moravě zavedeného na- rodního katastru, v nějž se příslušníci jejich zapíšou za tím účelem, aby si na své školství a vůbec na své kulturní potřeby sami ukládali daně mezi sebou. Nejprve by ovšem, dle pana dra. Chiara, musily byu zaplaceny státní daně. Ty beze všeho ná- rodního katastru, všemi poplatníky bez roz- dílu jako dosud. A potom teprve by přišly na řadu daně na školy a kulturní potřeby národů a tu by se národové dle národního katastru rozstoupili a každý by si na své kulturní potřeby bez ohledu na země území na svém sjezdu neb sněmu národním stanovil příslušnou výši přirážek školních kulturních pro sebe dle vlastní vůle a po- třeby. Tím prý se dosáhne toho, že budou i z parlamentu i ze sněmů zemských za- žehnány spory národní, pokud se týče, školství národního a všelikých potřeb kulturních. — Přiznáváme, to ujde na první poslech. Ale přihlédneme-li ke věci blíže, tož zejí v návrhu páně Chiarově veliké velmi mezery.

Chiara Chiarův Morava

9 article

Má na mysli pouze školstvi obecné, či také střední školství, obchodní, průmyslové, ho- spodářské a vysoké školy národův Slovem je hotov nejen okresní a zemské, alebrž i státní rozpočet škol s ký přenésti v autonomii nár odův? Je tedy pro zrušení ústředního viděnského ministeria osvěty a pro zřízení osmi národních mini- sterstev vyučování a kultu? Je ochoten zůstavit každému národu, aby si zřídi veškeré své školství od školy nejnižší p nejvyšší zcela samostatně v duchu s v ém národní m, s vlastní svéráznou organisací a vyučovací methodou. Pak nezbývá než všem těm kulturním sněmům národním přiřknouti neobmezené zákonodárné právo u věcech školských, bez ohledu na ústřední parlament i na sněmy zemské. Toho vymahá přece důsledně ná rodní autonomie finanční ve věcech škol- ských a kulturních. Než, o tom všem není u pana Chiari ani zmínky, ani potuchy. A krom toho — i kdyby národní autonomie zůstala obme- zena pouze na školství, jaké obtíže by na- staly již při zakládání a vedení berní h katastru národního! Jak těžko bylo by roz- hodovati o národní povaze a příslušnosti podniků akciových, spočívajících na zásade sdružování se kapitálu, a na jaké nepřekona- telné obtíže narazilo by se teprv při národ- nostním katastrování daní nepřímých Dle jakého klíče chtěl by tu pan Čhiari vyměřovat poplatní sílu národa proti národuí

Chiari

10 article

Zcela správně Schönererův »Alideutscher Tagblatt« vytýká německým nacionálům ku- sost, nepromyšlenost, mlhavost celého jejich nápadu a praví: Chceme-li myšlenku národní autonomie důkladně a logicky do posledka uskutečniti, pak nelze se zastavit při pouhém školství, ale pak nutno prohlásit, že každa národní samosprávná skupina musí míti právo samostatného sebeurčení v všech otazkách berních k ufiřažení veškerých svých národních potřeb a nejen to, nýbrž i k uhražení všech pospoli- tých národních potřeb, čili svého příspěvku na společné záležito- sti (vojsko, zahraniční záležitosti atd.) a to dle počtu obyvatelstva svého. Musila by pak vůbec veškera státní správa býti rozdělena v rám ee národních skupin, tudíž znárodněna; nebot proč pak by jediné školství mělo spadati v obor národní samosprávy, proč ne také soudnictví, politická správa, ob- chod, zemědělství atd.? Zcela logicky: nemá li býti národni autonomie holým klamem a obmyslem, pak musí se vztahovati k cefému zřízení stát nímu a obsáhnouti všechny jeho agendy Z této můří noby pánové Prade a Chiari se všemi svými německými »národními auto- nomisty« nevyváznou. A proto ať se nepacht jich smělost za nemožným, ale ať přiznají poctivé plnou rovnoprávno s t všem národům v sam oeprávných jejich vlastech: toť jediné možné rozřešenít ra- kouského problému.

Schönererův Musil Prade Chiari Alideutscher Tagblatt

11 article Politické zprávy domáci.

Politické zprávy domáci. V Praze, 25. února. (Germánské ne bezpečí.) Orgán uherské strany neodvislosti „Mag. Orsz.“, reaguje na poslední sněmovní řeč chorvatského poslance, red. Fr. Supila, jenž dohodu srbsko-chorvatské koalice s maďarskou koalicí odavodnil společným nebezpečím, hrozí- cím oběma národům se strany německé. „Mí. O. shledává, že Maďaři jsou germanisací ohroženi ještě více, než Jihoslované. „Jsme — praví — blíže Vídně a Němeeka, naší zemí protéká Duna a každý železniční vlak přiváží nám nové Něm- ce do země. My se o Rusko opříti nemůžeme svých národních knížat nemáme, nemáme také zvého vojska; nám veli Němci v německém ja- zyku. Hospodářsky jsme přivtěleni k Rakousku, ve vnější politice jsme trojspolkem podřízeni Německu. Tím více musíme se tedy snažiti zi- skati si spojenců v Chorvatech, Srbech a Bulha- rech. S Čechy je to obtížnější, protož čeští magnáti a Mladočeší (?) jsou sluhové vídeň- ského dvora. Čechové nedbají neodvislosti Uher, jich hospodářské zájmy činí je odpůrci samo- statného celního území a všechny pokusy o spo- lek maďarsko-český dosud se rozbily. § Chor- vaty dohodli jsme se na podkladě rěcké resoluce. předpokládajíce, že v zápase za neodvislost bu- dou naši spojenci. Německá kamarila pracuje však v Dalmacii proti sloučení s Chorvatskem. v Záhřebě za pomoci starčevičeveů agituje proti Maďarům a proti straně neodvislosti, v Karlov- cích rozštěpila pomoci palriarchy Brankoviče

Mag Orsz Supil Maďar Jihoslovan Duna Němec Chorvat Srba Čecho Praha Francie Vídeň Německo Rusko Rakousko Uhry Dalmacie Chorvatsko Záhřeb Karlov

12 article

Srby ve dva tábory, Rumuny pak chce proti nám rozeštvati z Vídně i z Bukurešti. Rumunsko bylo podmaněno německou politikou, hohenzolleršt králově jsou na Balkáně přodní stráž germánské politiky. Jestliže se Maďaři neohlédnou v cízině po mocných spojencích a nenajdou jich, vydají se somi velkoněmeckému proudu, jenž se pro- jevil při posledních volbách v Německu a pro- jeví také při příštích říšských volbách v Rakou- sku. Ale komu by bylo také na prospěch naše spojenectví, když nemůžeme nikomu poskytnouti díplomatických, hospodářských ani vojenských výhod, poněvadž nemáma práva, abychom sami o sobě rozhodovali a v našem parlamentě strana neodvislosti nedocházi náležité platnosti? Mu- síme proto co nejdřive uzavřiti obchodní smlou vu se Srbškem a Bulharskem a ukončiti celní válku . .. Podávajíce tenfo upřímný stesk maďarského listu, připojujeme k němu poznámku, jež může býti zároven vysvětlením, proč se nedařily do- savadní pokusy o jakousi dohodu maďarsko- českou. „M. O.“ rozhliží se po spojeneích kol kolem království uherského, jen dovnitře to- hoto královstyí ostýchá se nahiédnouti. A přece prvními a nejplatnějšími spojenci Maďarů mohly by býti nemaďarské národností uhee- ské, které by bylo možno získati za kusi národ- ního práva. Dovedou-li se Maďaři poctivě vyros- nali se svými národnostmi, pak se mohou smě- leji ohlednonti po spojeneích i za kiranicé mnii kra- lovství uherského.

Srba Rumun Maďar M O Vídeň Bukurešť Rumunsko Balkán Německo Bulharsko

13 title

Politické zprávy zahraničné.

14 article

V Praze, 25. února.

Praha

15 article

Jaurésovy rady německým socialisi kév ne. V revui »Márz«, vydávané nakladalele »Semplicissima« v Mnichově, uveřejňuje vůdee francouzských socivlistů J aurě s článek, v něm vyzývá némecké socialisty, aby se odloučili od centra a přidružil se k svobodomyslným a provo z - vali s nimi polítiku demokrati ckou. Francouzský politik socialistický praví. že socialismus německý, zachovávající svůj ideál, má podporovati liberalismus, chce-li tento upřímne pracovati pro ustanovení svobodomyslné konsti tuční vlády v Německu, kde jen chaos potíra- jicích se stran umožňuje převahu absolutism a zabraňuje zrození vlády konstituční a demo- kratické. Nastane-li jasno v parlamentu něme-

Jaurésův Márz Mnichov Německo

16 article

V drobném prodejl zo o ě . . . a z k epsleknlo. Ve alialkách na venkorě apl.lni 1nserse plati se hotově napře Předplacení lerty pljmá dpinl- tiskirna a spedina Nroanica loas Rakopley so novraeeji

17 article

ckém a zaujmou-li pokrokové strany určité stano visko, nivoři se svobodomyslnými mocnou levici ktera učiní konec osobní vládě císařově. Do východní Afriky. Soudilo se, že nový osadní ředitel německý svoji cestu africkou věnovati bude především osadám na západě a jihu Afriky, odkudž právě vaposlední době proniklo na veřejnost tolik skandálů. Zdá se ale, že se panu Dernburgovi hlavně do tohoto chléva Augiova nechce. Ob- mezí cestu svou, jak se nyní sděluje, pouze na- východní Afriku. Odjede z Německa v květnu, až bude zasedání říšského sněmu ukončeno.

Dernburg Afrika západ Ob východní Afrika Německo

18 article

Všeobecné právo hlasovací a sociální demo- kracie v Německu. Haed po známém výsledku voleb v Něme- cku, kierýž zvláště sociální demokracii tolik pře- kvapil, s velkým napjetím zadívala se veřejnost německá k trůnu, zvědava jsouc, jaké dů sledky temperamentní panovník z voleb těch učiní pro- vnitřní i vnější politiku německou. Trůnní řeč v příčině té poněkud sklamala: ozývaly se vo ní- ztlumený ton a nejistá ještě, rozpačitá reserva. Za to uvolnil nyní Vilém II. srdei svému ko- nečně vůči předsodnictvu řišského sněmu, jež přišlo vzdáti mu obvyklý hold. Cisař v roz- mluvě, jež trvala přes hodinu, o níž telegram v pondělním čísle našem jen stručný úryvek byl přinesl, vyslovil živou spokojenost svou nad výsledkem voleb, jež netoliko ukázaly (výrok ten sdělen již v pondélním vydání. Pozn. red.), že Ize sociální demokracii přokonati, nýbrž též vzbudily naději, že toto smýšlení protisocialisti- cké potrvá v lidu i po volbách. Císař projevil dále přání, aby se poslanci i cestami po osa- dách německých přesvědčili o ceně jejich. Mlimo. to mluvil ale císař prý též o situaci světové, z níž učinil důsledky velmi přiznivé pro mi světový. Cizině ukázaly prý volby smýšlení, jež ovládá většinu lidu německého v národních ve- cech. Takové poznání musí prý miti zdárny účinek na postavení ostatních států vůčr Ne- mecku. Konečně mluvil cisa? též o všeobecném právu volebním a podotkl, že volební právo to, ač tolik má nepřátel, zůplna se osvědčilo.

Vilém Německo Nout Iza

19 article Konec hladové stávky ruských studentů ve Lvově.

Konec hladové stávky ruských studentů ve Lvově. Studentská stávka hladem ve Lvově je ko- nečně „překonána“, vazbu rusínských studentů je skončena. Hladová stávka trvala plných 8e hodin a skončila propuštěním všech studentů, ktorl bylí zatčeni a uvězněni. Byla provázena plnou sympatií veřejnosti, jakož i nelíčenou sou- sírastí a doeflila také krok za krokem žádoucího úspěchu. Ve čtvrtek ráno začala la již v pátek bylo proti 16 uvězněným řízení docela zasta- veno. V sobotu pak usnesla se radní komora zemského soudu, aby 41 zatčených na kauej bylo propuštěno. Ale obě tyto skupiny zdráhaly se podávané jim svobody použiti, dokud všichni uvěznění kolegové nebudou také vazby zbaveni,. V sobotu rozhodl vrchní zeníský soud, aby 65 studentů beze vší kauce ihned byle na svobodu dáno a v další vazbě aby zůstalo jenom pět, kteři- jakožio hlavní strůjci byli označeni. Však ani- tento ústupek nebylo lze prověsti, ježto se uvěznění studenti jednomyslnu a s neústupnou

Lvov

20 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Exceluior. (Poslední slov ) Naše dramatická autorka, pl. B. Viková- Kunětická, vyznamenala můj poslední feuilleton úvahot, kterou, jak praví, jí diktovala revolta proti mým „theoriím“. Ráda bych k jejimu textu přídala několik poznámek. Nefvrdila jsem — a shoduji se s pí. Kuně tickou, že psychologické studie k rolím, rozširo vání obzoru, střádání dojmů a sbírání potreh ného materiálu jsou již samy o sobě uměním Každý umělec, nebo ten, kdo se o umění zajímá, ví, že božská jiskra, jež vytryskne z nej hlubsiho nitra umělce, musí tyto snesené a na- stiádané prvky žárem svým roztaviti a sli v umělecké dílo. To se přec samo sebou rozumi že kdo této božské jiskry v sobě nemá, nemůže umělecky zužitkovati nasliromázděných poklado studii a zkiz. Kdo nemá telentu vrozeného a nedoved čerpati z vlastních fondů tvořivosti, toho ovšen ani zebe vyšší vzdělání, ani studijni cesty umel cem dramatickým — a vůbec žádným umělceu — neudělají. Pi. Kunětická nazývá sama svou revoliu „nepochopitelnou“. Tím méně ji chápu já. M feuilfeton nebyl přednáškou o umění, nýbrž jednal — toto předpokládaje — o zjemnění zdokonaiení prostředků vyjadřovacích a o sbírán materišlu k umělecké tvorbě.

B Viková

21 article

Ovšem že se umělee musí ponořiti do sebe a čerpati z toho, co ho bolí a čím trpí. Leo pouhé ponoření nestačí. Musi uměti vynésti n povrch vlastní nitro, a otevříti jiným: nusí se učiti vybavovati dojmy a formovati je. Musí pra- covali. Ta je t. zv. „řemeslná“ stránka umění, „devhnika“, bez které žádného umění nelze mysliti. Pi. Kunětická se toho hrozi; prý stává se umění řemeslem. Zbytečné obavy. Rozený umělee dovede vždy řemeslnou stránku postavii do služeb umění skutečného. „Umění vyvírá a schvacuje“ praví pí. Kuně- tická. Správně. Leč třeba mu dáti formu, v které se může projeviti; a to co možná dokonalou Proto musí být umělec technicky vyspělý, aby dovedl své umění druhým zpřístupniti. A aby vyspěl technicky, musí stále se zdokonalovati — pracovati vice a usilovněji, nežli kterýkoli jiní emrtelník.

Lea

22 article

Ať již umělec pracuje štětcem. diátem, po- rem, hudebním nástrojem, či vlastní svou oso- bou jako heree, vždy musí rozšiřovati a zjemno- vati sehopnost dojmovou a výrazovou. K. Mauclair zachytil následující výrok Ro- dinův: „Dělnici druhidy bývali umělci, ježto chtěli pracovaty nalezli nový způsob, jak zho- tovit nohu u stolu anebo závoru. Jest to všechno věe čestnosti. Byl bych raději kramářem nebo natěračem podlahy, než bych dělal nepoctivé umění. Neprovozujeme-li své umění s poctivostí řemesla, stojíme pod slévačem, který dobře spájí rouru. Nikdo nás kstomu nenutil, o důvod. více, proč nemáme práva si to usnadňovati. Jsme děl- níky, jejichž pracovní den nikdy nekončí.“ To pravi Rodin, vyslovený individualistní umě- lec, jemuž nikdo neupře, že se dovede nořiti sám do sebe. Jak dlouho musil pracovati, nežli do- spěl k dokonalosti tvůrčího uměleckého podání. o tom sám praví: „Když jsem před 20 lety děla sochy na průčelí brusselské bursy, také jsem ještě nechá pal.“ A což Meunier, k jehož „Hymně práce jsme nedávno putovali do Rudolfina! Jak dlou- ho hledal, zkoušel, učil se a pracoval, nežli n- lezl sama sebe.

K Mauclair Meunier Rudolfinum

23 article

A Ibsen! Jak dlouho byl ředitelem divadl a učil se prakticky „řemeslné stránce umění nežli dovedl tak plasticky ztělesniti gigantick myšlenky Přimo idešlně dokonalé ukázky výkonnéh dramatického umění předvedli nám loní Mosker- ci. Myslíte, že to, čím nás uvedli v nadšení, jen tak samo „vyvřelo a schvátilo!? Když mn tehdy Staníslavský navštívil, pravil mezi jiným „Divat se musíme umět. Jinak dívat, nežli ostat- ní lidé. Aní nejmenší a nejnepatrnější věc z li- ského zivota nesmí se nám zdáti přílis nepatrna. abychom ji nemohli jednou v umění užiti.“ Zeptejte se jen Stanislavského, kolik a kd všudy cestoval, studoval, učil se, aby mohl po- učiti sebe i jiné. Z jak různých květů sbíral pel. nežli podal obecenstvu jemný med své včel práce. Ani Stanislavskému tedy nestačilo ponoři se pouze do vlastního nitra. Sbírá a uči se všude a vždy, nastřádané zpracuje sám, i jeho spolupracovnici ve vlastn výhni umělecké duše, a výsledek tepry je velko lepým dílem uměleckým S talentem musí se umělec naroditi, ale t je teprv nebroušený démant. Aby zazářil v plnén lesku brilantu, třeba dovedně brousiti hirany.

Ibsen Aní Stanislavský

24 article

Také pí. Kuněfická, myslím si, dojista pře konávala technické obtíže, musila pracovati učiti se a vzdělávati, nežli dospěla k skvělé for mě, vjaké dovede dnes výstilnouti, co uvyvr a schvátí“?. — — Pí. Kunětická žádá dále: „Dát se, cele se dát, abychom netrpěli nevyřčením.“ — Tímto nevyřčením však trpí a (bohužel!) musí trpět každý nadaný fvořivý hereč. Právě jeho uměn nemůže se, přes všechen „protest a revoltu“ vyprostiti z discipliny, jinak by přestalo být tím čím jest. Spisovatel ovšem nemusí lrpěti nevyřčením Povi, čím mu duše překypuje, ve formě, jakou sám uzná za nejlepší. Když se mu duše rozvlní, chopí se péra a jak myšlenky letí, tak vzrůstá požár jeho slov Ale herec? — Nastane-li u něho požehnana chvíle tvořivosti, cítí-li vibraci duše, uchvátí- ho žhavá touha rozepnouti křídla a povznésti s nad všednost k výšinám umění, nesmí dřive, n - může dříve, a ž má roli. A teď je ještě otázka. jakou roli! Kolika prolivnými, mělkými rolem musí se probíti, nežli dostane jedinou, v ni může říci, co mu rozechvívá duši. Někdy to trv - měsíce, někdy léta, nežli mu osud takovou rol uštědři. V divadle setkávají se nejrůznější zájm celé řady lidí; zájmy ty si navzájem překážejí křižují se, a jako proudy vzduchu způsobí vi- chřici, tak i v divadle vznikaji bouře, jimž jedino čelí se disciplinou.

25 article

Rozumí se, že disciplina nemůže být vždy delikátní a často důkladně uskřípne. Nejhorším uskřípnutím pro tvořicího herce jest, nemůže- vyvíjeti svůj talent, nemá-li s dostatek roli, při- léhajících jeho naturele. Co dělají v takovém případě čeští drama- tičtí umělci? Ti, kleří staví umění nad povin- nosti k národu, rozepnou křídla, a uleti, aby s uplatnili za hranicemi. Ti, jimž česká hroud příliš k srdci přirostla, zůstanou, a doufají v šťastný obrat osudu. Leč v době doufání a če- kání nelze zakrňovati. Tu dobu musí dramatický umělec věnovati střádání dojmů, z nichž v dane chvíli bude čerpati. A o toto bohatství dojmů mně šlo, o jie nastřádání, o zjemnění způsobu jich tlumočení o zvýšení schopností, dojmy přijímati a vybavo vsti. Proto jsem doporučovala pro herce vyšší vzdělání a studijní cesty. Vždyť známe z poutavých popisů cest same pí. Kunětické, jaký vliv na její tvorbu mělo roz- šíření obzoru, co světel a stinů nanesly právě ty rozhledy po jiných krajích a lidech do jejíh umění. A prospivá-li vše to umělci-spisovateli, proč by to nemělo prospěti herci? A tu jsme tam, proč jsem brala péro do ruky. Psala jsem ne za sebe, ale za mnohé, příliš mnohé, jichž tužby a přání znám, a kteli cítí totéž, jako já.

26 article

Jako všude, i zde ozvou se — a ozvaly — hlasy pro i proti; na konec zvitězí jistě dobrá myšlenka. Pl. Kunětická na konec svého jistě pěkného feuilletonu věnovala několik slov mé nepatrné osobě. „Neboť, co značí kterýkoli jednotlivec prol zájmům velikého celku? Praví totiž: „Jak jinak by musil zaznít článek paní Laudové, kdyby byl. jej psala svou vlastní bolesti! Či ji nemá? N - cítí ji? Až se chvěje ve chyilích, kdy se oclne jen sama se svou duší, která je zmučena pod- danstvím.“ Kdybych byla chtěla psát své řádky bolest své duše...! Mně slo o povznesení úrovně dra- matického umělce, zjemnění vkusu, zbystření „zraku“. To je, mystím, veřejnosti důležitějši nežli bolesti mé vlastní. Co je jedinec proti celku! Zbytečného fňukání a vzdychání tiskne se u nás i tak dost. Každý umělec má duši roz- bolněnou a citlivou, vždyť umění přece není plo chladného rozumul A na poslední otázku pí. Kunětické odpo- vídám krátce: Ano, nalezla jsem bohudíky na jevišti chvíle, kde jsem mohla vyříci, co jsem měla na duši. Ano, eítila jsem se doma v někte- rých rolích, které otřásly hluboko mým nitrem.

Lauda

27 article

Nač je uváděti? Pro koho? Kdo chtěl, zná je. — A táže-li se dále, jaký prospěch byl z měh cestování a z mé znalosti cizích jazyků — o- povídám opět: Pomohly nejen mně samé roz- vinouti mé schopnosti, přijímati a vybavovati dojmy, rozlišovati také národním zabarvením role přidělené, ale, a to cením výše, po- mohly k tomu, že jsem mohla česky hráti i n těch všech scénách, kde až do té doby české slovo netroufalo si zavzníti. Pozvali mne (čtená promine, že mluvím o sobě) hráti v Rusku chtěli, abych hrála francouzsky neb německy. Kdybych nebyla vládla jejich jazykem, nebyli by mne pochopili, když jsem jim vykládala, ž mé svědomí nedá mi ve slovanské zemi jinak hráti, nežli česky. A tak se scén ruských, pol- ských a srbských podařilo se mi přesvědčiti ti- síce slovanských bratří, kteří tomu posud nevě- řili, že naše materština jest jim blízká, že tedy patrime k jedné rodině a že i národní naše zá- jmy musí býti společné. Je to málo, řekne snad pí. Kunětická, ale sloužím národu pouze podle. sil svých, třeba malých a slabých. — Mé cestování, studie a rozhledy po eizích dizadlech pomohly mi k tomu (abych dokončila), že na menších divadlech českých a moravských, kde hrávám pohostinsku, mohu se chopiti režie. a ukázati, jak třeba hráti ten či onen kus. Konečně i moje žačky by mohly ledacos po- věděti, oč se a nimi ze svých zkušenosti dělím.

Rusko

28 article

Proto myslím, že přec jen mé cestování a znalost jazyků nebyly tak zcela bez ceny. — Pí. Kunětická zavírá: „Nemusí jí (— totiž mně —) být k smrti smutno, když jí říkám zde- vořejně: nikdy jsme vás nepoznali? Právě vás, která máte jiné fendy tvořivosti, než ty, které známe?“ Musila bych být k smrti smutna, kdybych — kdybych opravdu na teto slova pí. Kunětické musila se brániti, ane kdybych vůbee musila na ně odpovídati Myslím, že odpověď mohu klidně ponechati nestrannému soudu veřejnosti. Nejsem tedy smutna. Naopak, raduji se, že eítim v sobě ty zásoby tvořivých fondů, jež mi pí. Kunětictá přiznává. Nejsem smutna, protože doufám ještě mnoho vykonati na prospěch českého dramati- ckého umění vůbec. A právě proto, že jsem hluboce přesvěd- čena, že vyšší vzdělání herce a studijní cesty do cizích divadel a galerií přispějí k rozveji dramatického umění našeho; trvám na svém dří- vějším tvrzení, že právě tak, jako uměleům vý- tvarným, hudebnikům a spisovatelům i hercům měla by se poskytnouti cestovní stipendin. Kéž by jen kruhy, kterým je možno tuito my- šlenku uskutečniti, v čas se rozpomenuly a umožnily českému herci tento krok ku předu. Výsledky byly by jim neskvělejší odměnou. Byla bych opravdu šťastna, jestliže se mi podařilo věc lépe vyjasniti — také i pí. Kuně- tické. Vždyť přec obě dvě milujeme upřímně dramatické umění, cbě toužíme, aby spělo výše. obě z duše voláme „Excelsior!“ Nuže, nepřeme se a pomáhejme, jak která z nás dovede. „Cesty mohou býti rozličně . . .“, učívali nás ve škole, snad ne nadarmo.?) M. Laudová-Hořicová. ) Tímí diskuse pro nás jest ukončena. Pozn. redakce.

Musil Excelsior M Laudová Hořicová