Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXVI.

2

V Praze, v pátek 6. prosince 1907.

Praha

3

ledlont dlo

4

zlty an

5

Miendo

6

Číslo 337.

7 article

Na ranní a odpol. Histy plešylácí se v Praze v administrae a mšsje za čtvrt lota . . . . 6 K — s drojí denáškou čt na čtvt 1ata. . . . 7 K 50k v. slialéch . 2K30h na něske - Pošlcst na měsíe. . . . . na čtvrt leia . . . . 9 K 60 s dvojí zásilkou na mašsl sivrt eta . . . 11 k c0

Praha

8 article Nová krise?

Nová krise? Ministr financí doktor Korytowski doko nává snad tedy řadu krisí, které přešly mi nisterstvem pana barona Becka. Zdálo se, že jeho poslavení jest jedním z nejpevněj- ších; otázka cukerní ukázala, že vlastně je vůbec nesprávno pokládati některá křesla za více pevná a jiná za vratká. Kvas, ze kterého zvolna se teprve počíná tvořiti urči- tější seskupení stran ve vídeňském parla- mentu, není ještě skončen a celý tento pro- ces zráčí se i na ministerstvu a jeho složení Ale svého osudu stal se vlastně pan Kory towski strůjcem sám. Bylo jisto hned při vstupu jeho na místo ve kterém získal si tolik zásluh a ctí Duna jewski, z jehož školy dnešní ministr finanei vyšel a k níž se hlásí, že Korytowski do svého úřadu nových idejí nepřináší. Ani onoho širšího rozhledu po soudobých potřebách stát- ních a hospodářských, kterých jest tolik po třebí pro moderní správu finanční. Býti do- brým hospodářem, který úzkostlivě počítá groš za grošem, na správu ministerstva financ již dávno nestačí. Šiřící se povinnost a úkoly státu vedou nutně k tomu, že nutno i rozpočet státn přizpůsobovati potřebám a snahám doby že nutno jasně chápati její cíle a dle toho odvažovati při rozvrhu výdajů státních. K to- muto hlubšímu chápání svého úřadu se rylíř Korytowski nedovedl povznésti nikdy. Zůstal úřadníkem tam, kde bylo třeba ducha tvůr- čího, speciálně ve chvili, kdy volební řády postaveny na jiný základ a kdy zlidověn parlamentu ohlašuje nutnost zlidovění správy státní. Příležitostí podávala doba hojně a hojně.

Korytowski Beck Kory Duna

9 article

Bylo by jen třeba rozuměti jí. Duešní zá- klady daně pozemkové, platné zásadya praxe domovní, neudržitelný stav financí zem- ských, ohlašující se potřeba reformy finane obecních — vše to před povinnou revis finančního plánu, vytčeného zákony o t zv osobních daních: jaké to pole úrodné a ini- ciativní činnosti! Pojí li se ke jménu Duna- jewského zásluha, že po letech neúspěchůa obav vnesl konečně pořádek do státních financí předlitavských a zajistil alespoň v nej- širších rysech budoucno, byl dobou pan Kořytowski povolán k tomu, aby konečně vytýčil směry reformy v oboru, který jí po třebuje důkladně a pronikavě. Není tak těžka. jak by se na prvý pohled zdálo. Bez přičinění a zásluh vlád tak učini hospodářský život v tomto státu pokroky dříve vlastně netušené. Průmysl a obchod rozpnuly se nečekaně a přese všechny zá pasy a chmury dne nutno otevřeně doznati, že blahobyt všeobecně stoupnul i u nás Země české učinily mohutné kroky na dráze ke zprůmyslnění a zemědělství vyšinulo se k vysoké úrovní dnešní. To znamená finančně- politicky, že možno konečně opustiti ony směry a soustavy zdaňovací, kdy bylo nutno postihovati berně majetek všeobecně zřejmý a kdy bylo třeba z tohoto pramene čerpati všemi prostředky a s napjetím všech sil. Ovšem: staré systémy zanechaly stopy. Berní morálka jest u nás stále ještě na niveau hodně nízkém, ale tohoto balvanu houževnatým lpěním na tom, co zbylo z dří vějších dob, odkliditi nelze. Ale možno i v našich poměrech aspoň připravovati přišti doby lepší i v tomto směru.

Duna Kořytowski

10 article

nod svb

11 article

Tyto momenty směru úvahám a názo- rům pana Korytowského neudávaly. Převza dědictví po svém předchůdci tak, jak je na- lezl, a jeho vědomí povinnosti bylo uspoko- jeno, když zřel, že daný vývoj hospodářský hromadí přebytky v pokladnách státních Měl radost z faktu jich existence a netoužil výše. Jeho ctižádostí zůstalo vykazovati pře bytky tyto při krajní úspornosti. V tomto směru bránil se všemu, co by snad přineslo nově výdaje. Odporoval potřebě nových sít telefonních stejně jako požadavkům vysokých škol, neměl pochopení pro reformu finaneí zemských a zůstal neúprosným v dosavadní soustavě daní spotřebních. Zůstal finanční kem starých dob: jeho ideálem byla spoři vost, založená na odporu proti všemu no vému a touha po velikých a tučných výka zech o pokladních přebyteích. Doba mu přála Život veřejný vyčerpával se zápasy jiným a do paláce kdysi Eugena Savojského jen ohlasem zalétaly ozvuky dne. Ale abychom mu nekřivdili: jednu ideu jednu ctižádost, která nepramenila z motivů čistě fiskálních, měl přece. Chtěl zanechat po sobě památku. Ne sice kovový pomník věky přesahující, jak si ho zříditi toužil bá- sněmi svými Horác; jeho touhy byly menšt a vyvěraly z místního patriotismu haličského. Myšlenka ústřední pokladny společenstevní byla jeho snem. Chtěl, aby jeho jméno pojilo se k této instituci, která měla prospěti Haliči, jejíž společenstva úvěrní činí teprve prvé kroky, ale která měla současně zcentralisovati tyto drobné a střední úvěrní ústavy, jež po- vznesly se k většímu významu všude tam, kde pokrok hospodářský zapustil pevnějši kořeny. Ulpěl celou duší na této myšlence a pracoval k ní vytrvale.

Korytowský Eugen savojský Halič

12 article

Nenadál se odporu, protože nerozuměl životu a vývoji zemí nebaličských, a když z Čech ozvaly se protesty tak silné, že parla- ment nemohl se jim uzavříti, nedovedl počí- nati si jinak, než jako oklamaný milenec mstil se. Od té chvíle, co zmařena osnova společenstevní říšské pokladny stal se zásad ním odpůrčem všeho, co mělo prospěti Če- chům Každá sebe menší položka rozpočelní, nám Čechům prospívající, byla a jest jím odmítána. Oddaluje jmenování profesorů vy- sokých škol, snaží se zmařiti úpravu toků českých, nemá peněz na stavby telefonů v krajích českých, jen po velikém odporu podrobuje se zvýšeným dotacím pro věci české — nedovedl býti mužem a získatisi úctu tam, kde měl toho býti nejvíce pamětliv. A jeho rozmrzelost nad neúspěchem zmíně- ným činila ho pozvolna nepřítelem pokroku každého. Tak stal se kamenem úrazu pro kabine barona Becka vůbec. Nemaje pochopení pro úkoly státu v nové době, neměl ani dosti smyslu pro taktiku moderního ministra Otázka daně cukerní ukázala to jasně a ne sporně. Když nic jiného, ukazovala veškera znamení doby k tomu, že bude nutno v par lamentu vykoupiti přijetí vyrovnání rakousko- uherského nějakým populárním činem. T přece plyne z povahy dnešní sněmovny samo sebou. Strany zde zastoupené, které neustále uvažují jen pod zorným úhlem svého roz- voje dalšího a které obracejí neustále zraky své na smýšlení voličstva, potřebují motivu pro své hlasování. Snížení cukerní daně postátnění drah bylo výkupným, celkem dosti pro vládu přijatelným. Sestátnění potřebuje vláda naléhavě a při dnešním vzrůstu výnosu

Nenadál Čecho Beck Čechy

13 article

a oto

14 article

daní není třeba se obávati, že snížení cu kerní daně ohrozí rovnováhu rozpočtu stát ního. I v této chvíli pronáší pan rytíř Kory towski své non possumus, dokazuje jen, jak jest málo povolaným mužem ve chvíli tak důležitě. Svrhne-li ho parlament, vykoná jer dobrý čin. Dá svému dílu obměn v kabinetu konečně smysl hlubší a vážnější. Jak to po- vinen sám sobě po všem tom, co v něm se sběhlo a za co přijímá zodpovědnost plnou a nepřesunutelnou. Krise Korytowského jest krisí velmi po- pulární, krisí, která ale současně způsobem řešení svého ukáže, jak vážně pan baron Beck pojímá své dílo obrody. Jest konečně třeba, aby po Böhmu-Bawerkovi, který tal nelítostně rozmetal představy, které o něm budovala jeho díla literární, aby po Kozlovi který nebyl vlastně ani byrokratem, aby po Korytowském, který dovedl chtíti tal málo a tak nevčasně, zaujal místo ministra financí muž moderní a muž se smyslem pro potřeby doby. Krise Korytowského jest krisí prostřednosti — blíží se doba obratu?

Kory Beck Böhm Bawerk Kozl Korytowský

15 article Říšská rada.

Říšská rada. Poslanecká sněmovna. (Schů ze 40.) Ve Vídni, 5. prosince. (Původní telel. zpráva »Nár. Listů«.) Poslanecká sněmovna jednomyslně přijala pilnost návrhu prof. dra. Masaryka a soudr., vy zývajícího vládu, by dala záruky, že zachovány budou svobody vysokým školám vyhražené. Touto jednomyslností, kterou pozdravili kře- sťanšti sociálové potleskem, vzaty byly návrhu prof. Masaryka hrot a ostří. Jemu jednalo se. jak ve své řeči výslovně prohlásil, o to, by sně- movna rozstoupila se na dva tábory při hlaso- vání o pilnosti návrhu jeho: na blok pokrokový a na blok klerikální. To se při hlasování tom nestalo. Přes to však debata, která konala se o pilnosti návrhu, nebyla marna. Donutila kře- sťanské sociály a klerikály k ústupkům ve- lice podstatným. Zapřeli vůbec veškeré úmysly útoků proti svobodám vysokých škol a ustoupili s prvolného stanoviska svého, tvrdíce, že jed- nalo se jim jen o to, aby v profesorských sbo- roch vysokých škol zavládla po stránce osobnt rovnoprávnost mezi katolíky a nekatolíky, a že po stránce věcné jednalo se jim o to, by z vy- sokých škol nebyle rezhazováno símě proticir- kevní, protikatelické a proti nynější společnosti.

profesor doktor Masaryk Vídeň poslanecký sněmovna

16 article

Dr. Lueger, starosta města Vídně, který pro- mluvil v meritorní debatě, zúžil co nejvíce dosah své řeči, promluvené na katolickém sjezdu vl- deňském, která byla příčinou návrhu Masary- kova. Podle něho nejde křesťanským sociálům o nic jiného, leč o to, aby university vráceny byly zase německému křesťanskému lidu, je- muž náležely v minulosti, a aby katoličtí buršáei měli na universitách táž práva, jako buršáci ně- mecko-nacionální. Co jínak pověděl dr. Luegen dnes, bylo velmi chabé, mdlé a úžasně prázdné. Naposledy, nemoha jinak, pomohl si předseda křesťansko-sociálního svazu Leopoldem Hilsne- rem. Vídeňšti antisemité nutili se do potlesku. ale sami pociťovali zajisté, že dr. Lucger pro- kázal špatnou službu věci jejich svým projevem na katolickém sjezdu a stejně špatnou dnešnín dodatkem k ní. Dva profesoři české university promluvili v debatě věcné. Prof. dr. Drtina v duchu a smy- slu prof. Masaryka vykládal o poměru víry vědy, protestoval proti domněnec, jako by tato

doktor Lueger Masar Luegen Lucger profesor Drtina Masaryk Vídeň křesťanskýsociální svaz Leopold Hilsne

17 article

pracovala proti oné a prohlásil, že českému lidu kyne budoucnost jenom tehdy, bude-li se ubírat cestami osvětovými. Také řeč prof. dra. Čelakovského měla pře- vahou ráz obranný proti paušálnímu tvrzení dra. Luegra, že university rozšířují rozvrat. Tlumočil důtklivě požadavky českého vysokého učen v Praze a zdůraznil absolutní neodvislost vyso- kých škol po každé stránce, jakož i potřebu sná šenlivosti ve studentstvu. Potom reklamoval také druhou českou uni versitu, universitu slovinskou a ruskou. Co nej rozhodněji vyslovil se proti oddělení theologicke fakulty od university. Reči obou českých profesorů byly novou manifestaci, že české vysoké učení a jeho uči telé jsou vesměs prodchnuti duchem v pravdě pokrokovým a že na našich vysokých školách není ani vůle ani rebezpečí, by odtud šířena byla tma. Z oslatních řečníků jeden toliko zasluhuje zvláštní zmínky: křesťanský sociál dle jména, ve skutečnosti klerikál dr. Drexel, profesor boho- sloveckého učiliště v Dornbirnu. Dr. Drexelje orator prvního řádu, jakého sněmovna dávno neslyšela. Klidný, ale velmi účinný, ba právě svým klidem nebezpečný. Mluvil celé tři hodin za napjetí celé sněmovny. President poslanecké sněmovny dr. Weis kirchner vzchopil se dnes k energii na čí podnět. nebylo patrno. Omezoval věené opravy na míru nejskrovnější. Došlo při tom k pustým srážkám a výstupům, které zase jednou proměnily zase- dací siň v jedinou vřavu, v níž nebylo slyšet jediného jasného slova. Poslanci mluvili k ste- nografům, u nich stojícím. Nahoře, v loži žurna listů, nebylo možno rozeznati, co povídají. Kon statujeme jenom zvláštnost, že zase několik jieh zabývalo se Leopoldem Hilsnerem.

profesor doktor Čelakovský Drexel Drexelj Weis Hilsner Praha Dornbirn poslanecký sněmovna Kon

18 article

Výsledek trojdenní skorem rozpravy vysoko školské, při která jednalo se o nejvyšší kulfurní statky, o budoucnost naší vzdělané mládeže, ne- může nikterak uspokojiti. Prof. Masaryk v pil- ném návrhu svém, 22. listopadu podaném, vy zýval vládu, by poslanecké sněmovně dala zá- ruky proti opětnému dobytí universit, kterým hrozila strana křesťansko-sociálně-klerikální, zá ruký v ten rozum, že chrániti bude ústavně za ručené svobody vyučování a učení, svobody vědy, svobody víry a svědomí. Tento prvotní svůj návrh změnil prof. Masaryk takto: Vláda se vyzývá, by dala sněmovně záruky, že ústavně zaručené svobody vyučování a učení, svobody vědy, svobody víry a svědomí chrániti bude prol všem strannicko-politiekým útokům. Na první pohled jest patrno, jak podstatně různí se text dnešní od znění původního. Z ná- vrhu pozměněného vypuštěna jest všecbna bar va; vybledla, zmizela docela. Zůstala resoluee všeobecná. Tak všeobecná, že pro ni hlasoval všichni křesťanští sociálové a všichni klerikálovo na levici i na pravici. Kromě toho připouští re- soluce, která přikázána byla ústavnímu výboru možnost, že bude v praxi vykládána proti ten dencím a snahám osvětovým a pokrokovým, t.j že vláda, ve které převahu budou míti kleriká- lové, a zejména kdyby ve svých rukou měl ministerstvo vyučování, bude se moci dovolávat dnešního vota poslanecké sněmovny, by z uni- versit vyruzovala, co sama uzná „strannicko politiekým útokem“ a aby připustila tam pouze to, co pokládá sama svobodou vyučování a uče ní, svobodou vědy, svobodou víry a svědomi Čeští radikálové před hlasováním o téte, takt pozměněné resoluci vyšli. Snad bylo by bývalo lépe, dáti se přehlasovati a setrvati na stano- visku původním, nežli přijmouti kompromis,

profesor Masaryk křesťanskýsociálno poslanecký sněmovna

21 article

jenž sice umožnil jednomyslnost, který však po stránce věené jest ústupem To je stín hodně temný, který klade se ve- lice dlouze a široce na jas, zářivší včera z de- baty o pilnosti návrhu Masarykova. Tak jsme si konec ohlášeného zápolení mezi oběma veli- kými směry, pokrokovým a zpátečnickým, ne- představovali. Na druhé straně netajíme a nezamlčuje me, že nebyli bychom se rozohňovali ani jednomysl- ným schválením původního návrhu Masarykova. Záruky jím žádané, jsou akademické. Vláda může je slíbiti, ale kdo ručí za to, že je bude zachovávati? Kdo ručí za to, že budoucí ministn osvěty bude se pokládati vázaným slibem, jejž dal ministr nynější? Podle našeho skromného soudu bezpečnějšími zárukami, nežli slib, daný ministrem, jenž dnes úřaduje, ale zejtra snad bude již na odpočinku, jsou pevnost a vytrvalost v osvětovém a pokrokovém smýšlení profesor- stva vysokoškolského, pokrokový duch a smý- šlení studentstva, pkrokové a osvětové smýšlení lidu. Toto smýšlení pokrokové a osvětové zacho- vávejme a posilujme všichni vespolek! Potom nebude nám teskno z obav, že nějaký zpáteční- cký system, anebo nějaký zpátečnický parlament může studeným dechem utlumit svobodu vyso- kých našich škol.

jítbat Masarykův

22 article

„Právo lidu“ vzneslo na nás žalobu, že prý jsme psali v této rubrice proti užívání če- ského jazyka v poslanecké sněmovně. Proti ta- kové žalobě brániti se pokládám věcí úplněa zcela zbytečnou. Naše veřejnost ví, že jsme na těchto místech zápasilí pro rovnost jazyka če- ského ve vídeňské sněmovně a o protokolování českých řečí již v době, kdy po českoslovan- ských sociálních demokratech a soriálních de- mokratech vůbec nebylo tam ještě žádné potu- chy a že to, co potíráme, není uživání jazyka českého, nýbrž zneužívání naši mateř- štiny k pouhému vyplnění času, snižování a zne- hodnocení její na pouhé drtiny a piliny.

23 article

z Vídně, 5. proslnce. (K. k) Předseda dr. Weiskirchner zahájil schůzi v 11.10 hod. Mezi došlými spisy byly návrhy poslanců Dr. Schreinera a sp. na přiblížení trati linecko- budějovické k městu Kaplici a Cáhnovu; — Schrammela a sp. na vřadění města Ústí n. L do II. tr. aktiv. přídavku Dolazy podali poslanci: Kuhn a sp po zpě- sobu, jakým česká universila uplatnila nároky proti vdově po dru. Kadlčíkovi: — Beutela a sp. p nezákonném nucení školních dětí, aby obcovaly ná- boženským cvičením. Po deplňovacích volbách výborových pokračo vala sněmovna v rokování o pilném návrhu Masa, rykově na uhájení svobody vyučování a volnosti vysokých škol, Následují věcné opravy Posl. Lanz prohlásil vůči Sommerovi, že du- chovní potlačují pověru, jež je naopak většinou do- movem tam, kde je domovem nevěra a náboženská nevědomost Posl. Bielohlawek protestoval proti podán pilného návrhu o řeči, promluvené mimo sněmovnu Obyvatelstvo si přeje poctivou hospodářskou práci, ne však komedie. Dr. Lueger nenapadl profesory: kdyby však i mohly býti proti této řeči činěny výtky. nic by neprospělo volání po ministrovi, aby bylo dosaženo záruk, neboť jeho strana by dovedla uplat- nili svá přání. Pravým a jediným účelem Masary- kova návrhu bylo rýpnoutí křesťansko-sociální stranu Předseda dr. Weiskirchner žádá řečníka, aby nevybočoval z mezi věcné opravy Řečník konstatuje, že jeho strana nikdy nechtěla omezovali svobodu bádání a nebo holdovati zpáteč- nickým snahám, ale strana ta nesmí dopustili, aby byla pollačována a nestrpí žádného terrofismu, nýbrž bede mu všemožně odporovati. Posl, dr. Dněstřaňský prohlašuje, že Ru- sové souhlasí s názorem dra. Glabiňského, že uni- versity musí býti co nejvice chráněny proti jakému-

doktor Weiskirchner Schreiner Kuhn Kadlčík Beutel Posl Lanz Sommer Bielohlawek Lueger Dněstřaňský Vídeň Kaplice Ústí Cáhnův

24 title

FEUILLETON.

25 article Literatura.

Literatura. Naše novinky. * M:lo3 Marten: Cyklus rozkoše a smti Vydal B. Kočí v Práze 1907. K 7.50. Kdo prečte napřed autorovu předmluvu a pak dílo, mužná že vlivem jejím uvidí v díle to, co chee autor Alo možná laké, že neuvidi. A kdo dobrým pu- dem veden předmtuvu přeskočí a přečte ji až na ko- nec, shledá, že se názor jeho čtením nabyty nijsk neshoduje s návodem, jejž podává předmluva. Co nem ani divem ani zázrakem, protože to tak bývá Čím je autor více básníkem a umělcem, tím více se lišivá skutečnost jeho díla od toho, co vymudroval před praci pouhým rozumem o jejím cíli. Dejme tomu, že je obecnou pravdou, že je t- jemnou vzpruhou našeho života touha po štěstí. Že je zlo, ulrpení a hřích emanaci té touhy, to už ne- uznáme za cbecnou pravdu, ale za určitou nauku filosofickou starodávnou i novějšl, Ale může být názcrem dobře básnickým, neboť jest v ní dáno mncho živlu básnického. Co je bližšího mysli básni- cké, než věčná touha a věčné klamání? Důle praví autor: „Osud smělců“. Smělci jsou lidstí bohatýt vůle za cílem ostatnímu světu zakázaným. Jsou re- kové už z předurčení osuného tragičtí. Rozkoše je- jich bojů mají smrt v zápělí. Ano, smrt, ale jakou?

B Kočí Rozkoš t 3 Marten

26 article

Tu je konec naší shody s autorem. Výrok Herakleitův se sem nijak nehodí. Má smysl fysický a při směl- cích běží o jiněho. „Náš tak zvaný život je vlastně umirání“, to pravíme sami, to víme, pohlížejíce na sebe i na jiné, ale také pravime rádi, že vlastně není smrti, nýbrž jen věčný návrat a věčný obrod živola. Smrt jest jen změna tvarů ald. Ano, ale přec j smrť: smrť duše, kletba ztraceného života, zlra- ceného pro falešný výklad, který sám sobě čal smyslu rozkoše. Co je rozkoš? „Projev životní síly na nejvyššim stupní intensity“, pravi aulor. Zcela dobře. Neby Hus. Havlíček, nebyl Šafařik projevem životní sily nejvyššího stupně intensity? Byli. Jejich rozkoš měla smrť ve znaku, ale smyslem jejich rozkoše nebyla smrt, nýbrž naopak, právě přemožení smrti, vítězslv živola. Jistě byli a jsou mučedníci oněmi smělci „které litvo vysílá na mísla největšího nebezpečí“ Avšak cílíme, že autor dělá námitky proti našemu výkladu „životní sily“. Mužové renaissanční, na př Don Juan (autor nemluví o Juanu, ale o Borgiovi Cencim, což něvadí), to jsou mu projevy životní síly nikoli zadumaní učenci, samolářští snílkové, uboz fanatikové hubených idejí. K filosofům prve zmině- ným (Schopenbauer. Hartmann a pod.) musíme, tuším. přidati nyní Nietzscheův idešl nádherného dobyvatele světa, jenž v hrdém rozmachu zašlapává soucit, měk- kou lásku k blížnímu a všecku slabošskou morálku Touto cestou snad najdeme smysl „životní síly“ au- torovy a klíč k jeho fragmentům.

Herakleitův Hus Havlíček Šafařik Juan Borgiův Cenci Hartmann Nietzscheův Litva Juano

27 article

Budiž tak. Co pomocí toho klíče v díle aulorov najdeme, jest také cenné, kořist znamenilá, i když si ji zčela jinakou vignelou oznáčíme, než nám au- tor nabízí. Nenajdeme pravého smělce osudu, ne- najdeme mučedníka ideje vílězné, protože pokrokové najdeme Egona, hrdinu nově doby jakéhosi, laké mu- čedníka, ale zbloudilé touhy, nešťastníka, odsouze- ného „neznámou vůli, či vinou“ k životu zvrhlému Uvádíme slovo zvrhlost beze všeho šilháni a koke- tování s morálkou. Míníme zvrhlost, jak o ní učt Lombroso a všecka nová pathologická věda a vši- ckni lékaři. Aulor o ní v predmluvě nemluví, ale osoby jeho dila znají to slovo i jeho hrůzy. Fgon je ditě moderního přepychu, hmolnéh i intelektuálního. Jaký je krajan, na tom nezáležl Toť se ví, že žije uprostřed umění všeho druhu. Z pa- lácové verandy se dívá na moře, zná hudbu, zná Muncha, zná výtěžky různých věd, utvořil si názon o světě tak vysoký, že v něm zmizel život lidských individualit skutečných, reálně jedinečných, plných všedních pozemských starosti, a zbyl jen pojem člo- věka, kosmické oběti neznámě pravůle, vyslané z tou- hy všeho v rej tužeb osamocených, bludných a za- slepených. Takto lidsky je synem lékaře, melancho- lického učence, samoláře a podivína. Kdyby psal au- tor melhodou zolovskou, což by tu bylo dokumentůo Ale autor nechce Zolu, chce víc, výše a hloub. Zvrh- lost Egonova nemusí pocházeti z atavismu. Peměry živola a vychování a obsah vzdělání a přepych přesycenost požilků moderní kultury slačily samy na to, co z Egona udělaly. A pak autor není úplně materlalistou. Není také úplně psychologem. Naznač me jeho misto takto: Fysiologie materialistická vy kládá nitro člověka tak a tak Stále jasno. Ale na jednou se- člověku tmí. Jsou místa, z nichž číší ta jemná hrůza nepochopitelného.

Egon Munch Zola Egonův

28 article

Dokud jaou nervy mlády a zdrávy, není ta hrůz tak zlá. Vězí jen v obsahu předslav. Ale když nervy seslábnou a ochuraví, začne se obsah zahalova“ a vysloupí stránka cilová. A snad i svět předslav temných se hne. A tu člověk trne nemocným stra- chom před propastmi tajemna lidské exislence. Těm ubohým nervům se pokezí zdraví nejrychleji požitky smysinými. Kletba rozkoší pohlavních uchvátí z krk nesmyslníka, který v bujném přepychu učini z prostředku sám cíl, z odměny za oběť sám zisk z díla živola dílo smsti, z rozkoše hnus. Takovým nesmyslníem byl Egon. Není to „smělec“ osudu nýbrž ubohý olrok své velkor-ské kultury, a poně- vadž kultura ta je dílo lidské, výtěžek civilisace me derní, tedy ubohá oběť rafinovaně modernosti. Hrdina nové doby přesmutný. Degenerovaný, immorální, ner vosní, morfinisla a materialista. „Příslušná partie mozku byla přetvořena,“ zni jeho učená diaznosa sestřiny melancholie. Čírý živočích pudem, člově

Egon

29 article

jen matematicko-logickým, studeným myšlením. Vůč- ženám sám vlělený démon. Čím sludenější logik tím nádhernějším dobyvalelem se jim jeví. Svým „nadlidským“ pohledem, vlastně nestnírnou vilnosti, je omračuje jako had pláčata. Budí ženskou hmolu neodolatelně, protože z něho sálá jen jednostranně žijící sobec, muž, samec a fyran. Nemá víry, svě- donii popírá, chce býti (ale cílí, že není) mime dobro a zlo, mimo všecku zodpovědnost. Vzdychá po dalekém repaissančním ideálu kde byl olec — manžel — matka — žena — dcera, vše v jednom, ale cítí, že mězi středověkem a jim jest hradba, pro- pasl. Vlastně ho hledá skvělá volná myšlenka, velik osvobození, ale on nechápe, kde bloudí, prolože pro smyslně otroctví nezná pravé inteligence. A přece je individuum vzácné, chvála auloru, že tomu při- pustil, neboť zvolil typ a nikoli přiběli soukromého člověka. V tom typu musi býti okénko tuchy vyšší lidskosti, musí se i ve zvrhlém bud-ti sen lepšího musil Egon poznati, že nitro jeho není čírým me- chanismem, že je cosi více než zákon hmoly. Zmáhá se v něm spleen, slav plný pochyb, otázek, hroz- ných bojů mezi zastřeným já a temnou silou pudu

Egon

30 article

Velkolepé je líčení těchto slavů v knize Marte- nově. Str. 30.—54. jsou stránky plné sily umělecké protože síly pravdy v obsnhu, poznání i vylíčení forma colá je tu. Tragédie člověka ralinovaně kultury velkého světa. Má sen života nepřemožilelně energie. člověka vítěze, jemuž by vše bylo poddáno i za právo dáno: tělo i duše, vražda i hřich. Stoupal by přes mrtvoly požilků k požitkům stále vyšším až do konči nejpřísněji zakázaných Strhol by hradby zrušil by zakázané, vyvrcholil by pýchu člověka — kdyby —! To je to Kdyby byl salanem, a ne pou- hým člevěkem. Neboť nadčlověk — to je marný sen. míloha, šalba thoorie. (Autor nikdy neřiká „nad- člověk“, ale to smyslu výkladu nemění) Egon se říi vzhůru, zničil duší sestřinu, přitelčinu a vše marně.

Egon kniha Mars

31 article

Koncc jeho schází. Vidíme jen tolik, že se hrozně káci. Jest odsouzen dokonale. Pokání Chuanovo za- člná, když potká svůj pohřeb. To je obraz svědomí. Také Egon potká pohřeb. Hrůzné zpěvy mnichů v něm budí poklo svědomí. Vidí náhle strašnou lež svého ž. ota. Propadává se. Chechtot klelby nad nim zní, ale i kvíleni lidského soucitu všech se všemi. Atd. Nelze se dále i netřeba zabývati rozborem ač je to práce vábná, plná odměny. 1 mnohé dalšt stránky jsou tak silné, ale Egon je nejsilnější. Z žen- ských poslav se k němu silou i hloubkou druží Gitta. Sám sloh se výborně hodí k obsahu. Jesl těžký, silně nabitý množstvím představ a nevšedních výrazů. místy jaksi odborný, tuze materialislický a při tom mysticky zabarvený. Z linii popisů povně skloube ných a sevřených vyčnívají hustě nahé kostry výrazů technických, vysvětlujících, nediskretních a netrpělivě napovídajících. Víc tajemna by místy neškodilo pro poeličtějí. jemnější dojem. Nebo snad pravda chtěin právě ju brutálnost pojmenování? Možno.

Egon

32 article

Není to kniha pro každého. Zvědavý dav a vše- teční labužníci se zklamou. Proto není obavy, že by to byla kniha nebezpečná. Je taková, jak ji aulon chtěl míli, „těžká a nepřístupná“, totiž nepovolaným. Zvědavec si opatří ukojení snáze a laciněji na jiném literárním trhu, kde se prodávají „odhatení“ tajem- ství. Martenova kniha je pravá kniha černá, nebo smutkem zabaluje svůj stan, v němž ukazuje lidské strašno, Impresario titulu knihy snad volá a láká ale uvnitř není rozkošno a nemá býti, kde Smrt sedí vedle Rozkoše Je to částečně jako v anatomických „museích“. Otrlého zevlouna to baví, až se chechlá nieméně odbalené útreby lidské nepřeslanou hleděti na smrt vážně a varovati, varovati — — Odešel jsem z Cyklu Martenova smuten, roz- rušen, rozlítostněn, úžaslý a skoro ustrašen. A varo- ván, protože dobré bydlo píchá. Hozkoš umělecké kuitury? Hm! S bohem, nádherné noci u moře, s bo- hem pyšné mramorové verandy, pryč dvéře zakázaně volkopamské! Tu je stůl, lampa a kniha. A spokoje- nost. Ovšem „filistr“? Jaká pomoc! Vbk. * Jose! Müller. Sloh v nových proudecl vyučovacích. Dílu I. vydání druhé, změněné a roza množené. V Praze nákl. Zem. ústř. spolku jednol učitelských. 1907. K 3.80.

Martenův Impresario Müller Jos Praha

33 article

První vydání výborné této knihy vyšlo r. 190 a bylo rozebráno tak rychlé, že nyní vychází dll I. znova, ale poněkud přepracován a doplněn Jest lo důkazem, že spis vyšel z potřeby opravdu cílěné že potřebě té opravdu také vyhovuje. O dobrých stránkách spisu toho jsme se zmínili při vydání prv- ním. Tentokráte zasluhuje zvláštního povšímnuii důraz, s jakým vylýká autor své samostatné, pů- vodní a české slanovisko proti nauce Němce Schie- szla. Má o některých zásadních věcech vyučovací methody slohové mínění zcela odchylné. Význam Schieszlův býval přeceňován, jak viděti zvláště na vyběru slohových themat, který jest velmi nevhodný. U Schieszla je sloh předmětem samostatným a for- málním, u Müllera naopak nejen formalním, ale i věcným předmětem integrujícím, v němi získává ostatní školská práce čásť podstatně doplňující. Na některé výborné zásady Müllerova spisu budiž znova poukázáno: Dobrých slohových projevů plsemných se nejrychleji dosáhne výcvikem v sou- vislém vypravování ústním. Vzorů slovesných se vzdávati úplně nebylo by dobře, vedlo by to na s estí. Možno čerpati předně z četby, ve škole spo- lečně provozované, neboť ta působí silněji, než četba jen soukromá: za druhé z vlastních zkušeností ža- ctva: za třetí z přiměřených obrázků (nikoli ilu- straci!) a obrazů; z nauky přírodní, zeměpisné ald Hlavní věcí jesl pěstovati snahu po rozvoji indivi- duálních sehopností. Chybno jest vylučovati pohádky. báje a vůbec živly romantické a tradiční.

Němec Schie Schieszlův Schieszl Müller Müllerův

34 article

Každý člověk má v sobě, dí výborně Můller, ná klonností obě: romantickou i reální, a tedy dlužnc obě pěstovali ve škole. A půda lidové tradice výborně svědčí duchu dělskému. Jí se budí zájem umělecký a po něm historický. Zbytečné jsou strachy před scenami milostnými v knihách tak jemných, jako je Němcové »Babička«. Proto sluší dáti škole vydání nezkrácené. Jiná žaloba zasluhuje pozornosti a to na podivnou, zpátečnickou nechuť rodičů k literárním knihám pro děti. Děvčeti dají na parádu až hříšno, ale »Babičku« koupit to mu odepřou. V evangeli- ckých rodinách nabývají děti rychlejšího vývoje slo- hových sehopností. To dělá domácí, hlasité předčítání bible. Popisy předmětů pouze dle vnějších znaků ne- mají daleko tolik významu, kolik se jim dává. Mno- hem platnější jsou popisy bytosti dle života Sablo- nové vzorce popisné Mů ler zavrhuje. Zvláštní pozor- nosti (a školách středních především!) zasluhuje pokyn, že se žáci nemaji nuliti, aby se vmýšleli do neznámých poměrů lidl dospělých. (Čož pak když se má studení vmýšleli do 1II. století př. Kr. a řečniti k punskému vojsku na Alpách!) Co se týká poměru pravopisu k slohu, praví Müller: Pryč s cvičným vě- tařením! Napřed se učí slohu vypravováním sou- vislým a při tom pravopisu. A vůbec co je slob7 Vyjadřování myšlenek nabytých soudem samo- statným. — Vůbec patrno, že se hýbeme od mluv- nické abstraktní logiky k životodárné psychologii, jak sluší a patří učitelům opravdu moderním. Vbk.

Němcová Müller Alpa Čož

35 article

Bibliografle. * Sobrané diela Svelozára Hurbana-Vajanského svaz. II. V Turč, sv. Martině. Cena 2 K. Srbrané spisy předního beletristy slovenského. Sveloz. Hur- bana Vajanského, dospěly tímto svazkem k dílu II. v němž otištěny dva rozkošné románky: Letiace tiene, psané r. 1883 a Pustokvet, pocházející z r. 1893. Na vysokou poetickou i národní cenu těchto románů Hurbanových netřeba znovu upozor- ňovat; samy si už najdou cestu k srdcím českých čtenářo. * Jan Rokyta (Ad. Černý): »Království Hicha a smíru« Básně. (1905—1907.) Nakladem vlastním. (A. Černý, Praha --I.. ul. Karoliny Světlé, 9. * Bol. L. Černý: »Večerní stiny«. Nákladem J. Pospíšila, Praha, Na Perštýně. * »Nová česká poesle«. Pečí Kruhu českých spi sovatelů. Nákladem J. R. Vilímka v Praze. * »Právní názory správního soudu ohledně zda nění podniků veřejně účtujících«. Za platnosti zá kona o přímých oaních osobních. Die sbírky Bud winského sestavil Vinc. Uzel, c. k. fin. sekretář. Ná- kladem České graf. akc. spol. Unie- * W. St. Reymont: »Povídky«. Knihy do hrých autorů svazek XXXV. Vede a vydává K. Neu mannová. Tiskem Alb. Malíře. * Leopold Andrian: »Zahrada poznání«, Přeložil Hanuš Vogeler. Vydala Moderní bibliotéka. * Týdenník Máj (Praha, Vodičkova ul. čís. 33) ročníku VI. číslo 10: Jaroslav Vrchlický : Loutky

Hurban svatý . Martina Hur Vajanský Hurbanův Rokyta Černá Hich A Černá Karolina Bol L Černá J Pospíšil Vilímek Uzel Reymont Andrian Vogeler Vrchlický Praha Na Perštýn Buda Vodičkův ulice Vajanský svaz Letiace tien Ada Týdenník máj