Různé zprávy.

když byli pánové Hrubý a Novotný, oba agrár- níci, u nás, sesekal p. Novotného, že nepodává dle dosavadních skutků záruky, že by byl do- brým poslancem. Sám pan Novotný (který se stal poslancem) naň zvolal: »Jste proti mně, protože jsem agrárník.« A nyní přišel ten strach před panem tajemníkem. Pan Novotný po celém okresu březnickém jezdí s p. Kalinou a za něj mluví a jej podporuje. A co dělají důvěrníei Mladočechů? Mílčí, anebo jej i doporučují ve- řejně, jako se stalo v Blatně při schůzi vo- ličské, jediný dr. Maňhal a Karel Tvrdý osmě- lili se mluviti proti Kalinovi a proti jeho kan- didatuře, zvláště proto, že nechce sice vstoupiti do klubu mladočeského, ale že by se prý po- staral o klub nový »český«, a pak, že chce míti ruku volnou, že se prý vázati nedá. Too ovšem je pak lehký mandát. Pan Kalina všude rozhlašoval, že V. kurie má býti jen pro děl- níky a proto sám tu kandiduje. Při slavnost Palackého ve Vodňanech ve slavno stn řeči řekl: »Tatíci, nedávejte své dcery učitelům to jsou otroci.« Učitelský spolek v Blatné žádal jej o vysvětlení, a p. tajemník v dlouhé řeči všelijak vysvětloval svůj výrok; mezi jinými důvody také pravil: »Já jsem také otrok; ale vy máte aspoň představené své intelligentní, ale já mám málo vzdělané a to je vždycky horšl.

Pan tajemník sám má strach as jen z agrár- níků, protože proti Ratajovi nebrojí, ale proti Hořicovi celou křižáckou válku zvedl nejen ústně, ale i v »Blat. L.«, v jejíž redakci tehdáž zasedal. Oba jsou u nás poslanci a tu by tedy aspoň o obou stejně mělo se uvažovati, ale kdež pak. Rataj má zde jakýs takýs vliva z toho má pan tajemník strach, kdežto Hořica jest »jen« — zasloužilý literát i politik, který také pracuje. A tak 3. ledna bude volba ve znamení strachu. Někteří voliči mladočeští budou volit p. Kalinu ze strachu, aby je nerozsekal na schůzích a v »Blat. L.«, jež jsou mu k di- sposici, a p. Kalina vychvaluje agrárníky ústně i v »Blat. Listech«, jak prý na našem okresu za jeho působení ve vzdělání pokročili a to vše — ze strachu, aby jej volili. A v městech, kde p. tajemníka znají jen z jednotlivých návštěv. když k nim promluví 2—3hodinnou řeč, plnou rozčilujících momentů o pevnosti a nezdolhosti, o své osobě, budou prý jej také volit, protože je hezky řečí uspal. Nuže, vyčkejme přece, jak volba 3. ledna dopadne a zvláště bude- li to volba — z přesvědčení.

V Žižkově konala se včera večer v zase- dací síni městské radnice porada volitelů IV.a V. kurie. Schůzi řídil s obvyklou obezřetnost a zručností purkmistr p. Žďárský za pří tomnosti obou kandidátů, dra. Serváce Hel lera a řed. Václ. Karbusa. Smluven celý postup při volbách a vyslechnuta proslovení obou kandidátů, kteří se pánům volitelům v vší formě představili a jednomyslným souhlasem přijati byli. Z Ústí nad Orlicí. Městská rada v Úst nad Orlicí souhlasíc s jednáním českého posel- stva na radě říšské, projevuje plné uznání do- savadní činnosti svého poslance JUDra. Bolesl. ryt. Plačka a prohlašuje opětnou volbu jeho za nejlepší výraz své nespokojenosti nad systemem centralisačním. Páni voličové našeho města nech soustředí hlasy své svorně s druhými městy vo- lební skupiny naší na kandidátu JUDru. Bolesl. ryt. Plačkovi. V Ústí n. O., dne 28. prosince 1900. Dr. Vicena, starosta. Schůze voličů ve Vysokém n. Jiz. koná se v neděli dne 30. t. m. o 1310. hodině dopol. Na schůzi představí se svým voličům kandidát poslanectví českých menšin této sku- piny p. Fr. Hruška, redaktor »Obrany lidu če- skoslovanského« z Hořic.

= Tunel Montblankem. Italie zabývá se nyní velkolepými železničními plány. Inženýr Cedale vy pracoval plán, aby železniční trať údolím aostským, jež dosud končí v Aostě, prodloužena byla na pro- tější straně Montblanku až do Saint Didieru, kdež by se připojila ke francouzským drahám v údolí cha- mouníxském. Bylo by k tomu nutno, proraziti Mont blank tunelem, jenž by měl délku 13 kilometrů. Nej větší výška byla by toliko 1000 metrů nad mořem vzdálenost Saint Didieru od Chamounix páčí se to- liko na 16 kilometrů. Vozba v tunelu dála by se po- honem elektrickým, k němuž síla dala by se snadno opatřit využitkováním vodních sil po obou stranách Montblanku. — Mimo to zamýšlí se vystavěti elektrí- ckou dráhu mezi Římem a Neapolí v délce 215 km., z čehož as 50 km. tvořilo by úplně rovnou a přímou trat mezi Terrácinou a Cisternou. Jízda netrvala by ani 3 hodiny. = »Rozvod hraběnčin«. Z Madridu se ozna- muje: V Barceloně zábavena byla kniha a tato aféra nabyla rázu mezinárodního sporu. Policejní úřad nařídil onehdy zabavení celého nákladu knihy pod názvem: »Rozvod hraběnčin« a k tomu cíli vy- slal tajné agenty do nakladatelství. Avšak majitel nakladatelství, aby zabránil tomuto opatření, vztýčil anglickou vlajku, načež policisté odešli. Den na to zadržen byl spisovatel knihy na ulici policisty, kteří mu odebrali papíry, jež měl při sobě. Dům, v němž se nalezá náklad knihy a na němž dosud vztyčena anglická vlajka, jest střežen. Nevelký počet výtisků knihy, jež se dostaly do knihkupectví a do kiosků, byl zabaven. V Madridě není dosud ničeho známo o obsahu knihy a všeobecná zvědavost jest tím značnější, jelikož rozkaz, aby kniha byla zabavena, vyšel od samého guvernera, jenž prý v té věci měl

porady s biskupem barcelonským a anglickým kon- sulem. Veřejné mínění ovšem přetřásá horlivě také okolnost, zdali vztyčení anglické vlajky ve španěl- ském městě může překaziti provedení úřadního vý- konu. Byla by to, jakož čásopisy připomínají, velmi pohodlná methoda, opatřiti si obratem ruky právo nedotknutelnosti. Avšak zprávy, jež se o tom z Bar- celony sem dostaly, jsou příliš kusé, aby již nyní bylo možno, utvořiti si úsudek o této podivné aféře. = Sensační pohřeb. Onehdy konán v New- Jer- sey pohřeb jakéhos starého, ctihodného občana. Chrám byl hojně navštíven truchlícími pozůstalými a přáteli zesnulého. Rakev stála na katafalku u vchodu chrámu. Co se dálo v duchu nebožtíkově? Měl sou- cit s truchlícími, jimž obřad způsoboval nudu? anebo mrzely jej líčené slzy mnohých z nich ? anebo jednal prostě jako praktický Yankee, jenž nechce mařit času, aby se dostal na onen svět? Nelze to rozhodovat. Ale pojednou dal se katafalk tempem jaksi slavnostním v pohyb k oltáři. Velké zděšení zmocnilo se přítomných a všechno tlačilo se kvapně ke vchodu. Tu ve všeobecném zmatku ozval se zvučný hlas kostelníkův: »Zůstaňte, nebojte sel Vždyť je to jen automobila« — a zvedl černé sukno katafalku a ukázal účastníkům pohřbu kolečka. akkumulatory a hřídele, zkrátka celý stroj, jímž se pohyboval katáfalk k oltáři.

= Uprchli lvi. Z Kijeva oznamuje »Novoje Vremja«: Těchto dnů dopravovány byly klece s di- vokými šelmami ze stanice Žuravlevky do města Tučína, v gubernii podolské, vzdáleného několik verst od stanice. Na cestě podařilo se dvěma velkým lvům, neznámo kterak, vyprostit se z vazby a vy- skočit z klece. Útěk těchto králů pouště způsobil v celém okolí nejvyšší rozčilení a ihned rozeslány na všechny strany výstražné telegramy. K nemalému úžasu a zděšení obyvatelstva Žuravlevky vrátili se nebezpeční uprchlíci k železniční stanici, jejíž okolí ohrožovali a způsobovali po kraji jaksi stav oble- žení. Dva dny potom rozeslány po celé trati Vapu- jarka-Zmerinka telegramy správě železničního četni- ctva, přednostům stanic a jiným úřadům s důtklivou žádostí, aby učiněna byla potřebná opatření na ochranu cestujících a železničního personálu. Také doporučováno, aby se lidě blížili ke stanici Žurav- levce toliko ozbrojení. Teprve po třech dnech skon- čila panika, způsobená lvy. Podařiloť se jednoho z nich chytit, druhý pak byl zastřelen v lese oddě- lením myslivců. Obětmi obou šelem stali se jeden kůň a třináct vepřů.

= Anglická reklama. Z Londýna se ozna- muje: Na mnohých ulicích londýnských možno spa- třiti nyní vedle sebe dva nápadné plakáty. Prvníz nich oznamuje novou pantomimu »Aladin a jeho kouzelná lampa«. Druhý oznamuje, že tisící číslo »Tit-Bits« právě vyšlo. Kdo jest obeznámen s historií obou těchto plakátů, mohl by považovati plakát druhý za ještě romantičtější, než fantastickou kou- zelnou lampu Aladinovu; neboť sir George Newnes dokázal svojí »myšlenkou« ještě větší zázraky, než sám Aladin. Jest to literární událost ryze londýnská, kus historie moderního anglického časopisectva, je- jímž dokladem jest tato cifra: V říjnu 1881 připadl sir Newnes, tehdáž 30letý, na myšlenku, založiti ča- sopis »Tit-Bits«. Zdálo se to z počátku myšlenkou velmi prostou, avšak byl jí souzen znamenitý osud. Z nejprostších počátků vyvinul se tento týdenníčekv 19 letech na jeden z největších moderních podniků nakladatelských. Cena jeho páčí se na 1,150.000 Ist. a ze zisku vyplaceno již na million lst. na dividen- dách a premiích. V malém pokojíku v Manchestru, jenž byl najat za několik shillingů týdně, zrodil se »Tit-Bits«. Vydavatel domníval se, že má již vy- hráno, když list dosáhl nákladu 5000 výtisků. George Newnes byl z počátku zcela sám redaktorem listua obstarával všechny práce redakční. Když však list nabyl tak rychlého úspěchu, angažoval do redakce jednoho, pak dva kollegy a brzy potom přestěhoval se »Tit-Bitse již do Londýna do Farringdon-streetu.

To bylo r. 1884. Rok potom zahájil časopis svůj vlastní system pojišťování na život a vyplatil od té doby 12.900 1. st. Rozumí se, že každá výplata po- jistného vykořistěna k velmi důkladné reklamě. Pak počalo pověstné vypisování cen. Cena domu o sedmi pokojích v hodnotě 1000 l. st. za nejlepší krátkou povídku vzbudila všeobecnou sensaci a všeobecně pochybováno, že tato neobyčejně značná nabídka míněna vážně. Přes to ucházelo se o cenu 22.000 osob a cenu získal prostý vojín 8. husarského pluku. To ovšem byla nová příležitost k obrovské reklamě. Dva roky po přesídlení do Londýna naskyti se časo- pisu nový pramen příjmů. List počal úplně bez in- sertů, avšak po obrovském jeho vývoji docházely časté žádosti obchodníků a agentů, aby přijímal re- klamy. Vydavatel dlouho vzpíral se proti tomu prohlašoval, že nikdy nepovolí, ale konečně povolil přec. Společnost nakladatelská vydává nyní mimo »Tít-Bits« a vzniklý z něho »Strand« ještě četné jiné časopisy. V poslední době ujala se též nakladatelství knih. Ve velké budově, již má společnost nyní na Southampton-streetu, jest zaměstnáno neméně než 600—700 osob. = Krkolomná jízda. Z New Yorku se ozna- muje: Finanční veličiny A. W. Bemis a Thomas W Lawson, kteří podnikli krkolomou jizdu na zvlášt- ním bleskovém vlaku z Bostonu do New Yorku, vy-

konali tuto cestu belem 4 hodin a 25 minut. Tim překonali všecky dosavadní rekordy; nece stovali však jen pro pouhou zábavu. Zvláště Lawson musil se v čas dostavití do metropole ke konferenci »mě- děných« králů a »olejových« magnátů, neboť byl toužebně očekáván. On dobře věděl, proč vyhodil tisíc dollarů — neboť od toho závisely statisíce. Lawson platí v celé zemi za nejlepšího odborníkav obchodu s mědí. On to byl, který přišel k Rogersovi a Rockefellorovi a pravil: »Věnujte million do ob- chodu s mědí a vyděláte při tom dva milliony.« Velkokapitalisté se z počátku posmívali, poněvadž však jsou milliony jejich ideálem, počali vážně o celé věci přemýšletí a konečně million obětovali. Lawson však měl pravdu a od té doby bylo jeho štěstí zpe- četěno. Dnes jsou Lawson, Rogers a Rockefellor »měděnými« králi v Americe. »Olejní« magnáti chtěli obchod s mědí monopolisovati. Především zakoupiti chtěli měděné doly v Butte City, Mont, a k tomu cíli konali konferenci — a Lawson promluvil, nebot on jest duší celého podniku. = Smutný osud. Z Marseillu se oznamuje: Jakýs Maroquíno byl zde zatčen, jsa obviněn, že ukradl jakés dámě z kapsy jeden sou. Následkem jeho zatčení otrávila se jeho manželka se svými dětmi uhelným plynem. Tři dítky zemřely, matka je- jich pak umírající dopravena byla do nemocnice, kdež úpěnlivě prosila, aby k ní pustili jejího manžela.

Ačkoliv i Maroquino v slzách prosil, aby směl man- želku navštívit, rozhodl soud, aby pronesení roz- sudku odročeno bylo o 14 dnů. Obhájce jeho pouka- zoval k tomu, že obžalovaný byl dosti těžce potre- stán úmrtím svých dítek a žádal, aby byl prozatím propuštěn na svobodu, by mohl ještě jednou spatřiti svoji umírající ženu. Soud tento návrh zamíti, ale dal na vůli vězeňské správě, aby dala inebožáka do- vést v průvodu policie ke smrtelnému lůžku jeho ženy. Vězeňská správa prohlásila, že se to nesnáší s pravidly. Po dvou dnech odmítl soud nanovo pro- zatímné propuštění na svobodu přes důtklivé do- mluvy statního zástupce, jenž tentokrát rovněž se přimlouval za obžalovaného. Maroquino slyše nové toto zamítnutí omdlel a musil býti do vězení do- nesen. = K čemu slouží poštovní pytlíky. Z Brus- selu se oznamuje: U zdejšího hlävního poštovního úřadu bylo již dlouhou dobu nápadno, že poštovní pytlíky, jichž užíváno k zasílání dopisů do Konžska, níkdy se nevracely. Veškeré pátrání zůstáválo po dlouhou dobu bez výsledku, až před nedávnem přišlo se věci na kloub. Vyšlo na jevo, že černošští zřízenci v Konžsku darují pytlíky svým ženám neb nevěstám.

»Dámy« rozstřihnou dno pytlíku, navléknou si jej přes hlavu a upevní si jej v pasu zadrhovací šnůrou na hořejším konci pytlíku. Tímto prostým způsobem opatřují si svrchovaně »moderní« toilettu. Že při tom buďto na prsou nebo na zádech této záviděníhodné toiletty mají velkými černými literami slova: »Bru- xellesCentre« neviňátkům nikterak nevadí. = Od lupičů mučen. Z Rochester, N. Y. se oznamuje: Minulé noci vnikli do bytu J. Flynna v sousední obci Lima, tři zakuklenci a celou rodinu spoutali. Jelikož se Flynn zdráhal udati místo, kde má peníze uschované, byl od lupičů hrozným způ- sobem mučen. Ničemové pálili nohy a záda nebo- žáka rozžhaveným železným pohrabáčem a konečně ho donutili, že jim veškeré peníze a cenné předměty vydal. — Flynn jest tak hrozně popálen, že bezpo- chyby zemře. Policie má za to, že jest lupičům na stopě.

Denní zprávy. Dnešní číslo přináší dokončení ro- mánu „Chouani čili Bretoňsko v roce 1799“, jejž sepsal Honoré de Balzac, str. 385—388.

Příštím číslem odpoledního vydání za- čneme uveřejňovati román

Zapomenutá otázka, od proslulého ruského spisovatele B. M. Markeviče, jejž z ruštiny přeložila Jos. Bož. Koppova. Román tento vyniká všemi přednostmi novodobé ruské belletrie: uměle založeným, každou kapitolou vždy zajímavějším a napí- navějším dějem, mistrným líčením přírody a míst, kde děj se odehráva, pevnou kresbou rázovitých povah, psychologickou přesností všeho jednání, duchaplným, nehledaným dia- logem, poutavými situacemi a veskrze nenu- cenou, lahodně působivou formou. Jevištěm románu je poetická Ukrajina. — Wolf v Trutnově, Jako ve středo- věku znělo světem volání: hie Welf, hie Waib- lingen! tak nyní slyšeti sterou ozvěnou od skal krkonošských volání: hie Wolf, hie Werunsky! Jako dva athleti stojí »siláci« proti sobě a každý namahá se ze všech sil, aby odpůrce co možná důkladně zdrtil. Máme před sebou »Ga- blonzer Ztg.«, jež od počátku až do konce za- bývá se výhradně panem Wolfem. A v čísle tom jsou pěkné ukázky německé »síly« a německého »mravu«. Jak Wolfovci zacházejí se svými libe- rálními odpůrci, je neuvěřitelno, ale ještě více trne člověk nad byzantinismem, s jakým ně- mečtí lidovci plíží se před »svatým knězem Wuotanovým«, před »poslem z Walhally«, jenž vyslán byl germánskými heroy, aby zbloudilé Němce vyvedl ze slovanského zajetí v Ra- kousku na výsluní pravé, čistě německé vol-