1
masthead
jenž byl zaměstnán v jednom francouzském
obchodním domě ve Fezu.
2
article
Válka jihoafrická.
Válka jihoafrická.
Z Londýna, 20. prosince. (C.-B.) »Reu-
terova kancelář« oznamuje z Kapského města
z dneška: Situace na severu Kapské kolonie je
stále vážnější. Burové, kteří překročivše
řeku Oranžskou, vnikli do kolonie, páčí se asi
na 2000 mužů. Jest obava, že se Hollanďané,
v kolonii usedlí, s Bury spojí a že se tím ještě
povstání rozšíří. Jeví se citelný nedo-
statek vycvičeného jízdního vojska. Trvá se na
tom, že je třeba vyslati co nejdříve veškeru
jízdu do jižní Afriky.
Burová
Hollanďaný
Londýn
Bura
jižní Afrika
kapský kolonie
3
article
Několik slov na uváženou.
Několik slov na uváženou.
Předkládá JUC. 30sef Podolák z Pardubic.
[Na obranu naší samosprávy.
Ztracený národní kapitál.]
Uvítali jsme s radosti prohlášení výboru
Jednoty samosprávných úřadníků, že hodlá vy-
dávati časopis, pojednávající o otázkách, týka-
jících se samosprávy. Jest věru již na čase
aby se podnikla nějaká důrazná akce na obranu
samosprávy a to nejen proti nepřátelům vnějším,
nýbrž (a to zvláště) proti nepřátelům vnitřním.
Do nedávna bylo nám zápasiti s vládní byro-
kracií o každou píď půdy autonomní a dnes,
když konečně domohli jsme se v obeích a okre-
sech jakés takés samosprávy, tu naši vlast
ní lidé z malicherných, anebo
beze všech příčin tupí naše insti
tuce samosprávné a v nevážnos
je uvádějí.
Zahostil se také u nás, zvláště na venkově,
nemrav, že některé místní časopisy, už jaksize
řemesla, »strhají« každý týden pro nic za nie
některé zástupce samosprávných korporací.A
tomu se říká eufemysticky »kritika«! Ani
jim často nenapadne, aby se před uveřejněním
takovéto, zpravidla jim zaslané »kritiky«, nále-
žitě o věci informovaly. Vždyť se jim zato
nic státi nemůže. V nejhorším případě se všechno
opraví nebo odvolá a věc je odbyta.
I ve zprávách o zločincích píše slušný
žurnalista s jistou zdrželivostí, avšak vůči samo-
správným representacím pokládá se všeliká šetr-
nost namnoze za zbytečnou. Mohli bychom poslou-
žiti několika doklady z různých krajin českých
z poslední doby, jak se píše v místních listech
o lidech, kteří věnují drahocenný čas, své
zdraví a jmění zájmům obce a okresu. To pak
jest vděk a uznání veřejnosti za jejich úmor-
nou práci! Za takových poměrů nebylo by
pak divu, když by každý slušnější
člověk stranil se práce veřejnéa
zvláště všech funkcí v samospráv-
ných korporacích. Vždyť má to neblahé
vědomí, že pak každý uličhík bude mu moci
beztrestně vynadati.
Podolák
Pardubice
4
article
Proto jest již svrchovaný čas, aby v ně
jakém rozšířenějším listé (aneb aspoň ve zvlášt
ních přílohách našich denních listů) projednávaly
se vhodným způsobem otázky, týkající se naš
obecní a okresní samosprávy.
Až nejširší vrstvy našeho lidu nabudou
znalosti samosprávných institucí a poznají jasně
jich účel, pak zajisté k nim více přilnou a pak
také pominou mnohé stinné stránky naší samo-
správy.
Již od počátku naší éry konstituční trvá
ten zvyk, resp. zlozvyk, že naše obce, okresy
a různá sdružení vysílají na říšskou radu
zvláště do zemského sněmu deputace za tím
účelem, aby uspíšily vyřízení nějaké mistní neb
spolkové záležitosti.
Připouštíme konečně, že v některé záleži-
tosti bývá účelno informovati přímo různá mini-
sterstva, neboť máme mnoho smutných zkuše-
ností, že z Čech nedocházely do Vídně vždy
nejsprávnější úřadní informace, avšak vysílati
deputace k našim poslancům, k našim lidem
pokládáme za úplnou zbytečnou.
Čechy
Vídeň
5
article
Počítejme jen trochu a shledáme, jak
úžasně velký kapitál promarníme každoročné
takovýmito nákladnými a zbytečnými cestami!
Řekněme, že na říšskou radu, zasedající
dvakrát do roka, vyšle se z 211 okresů (117
českých a 94 německých) a z tolikéž okresních
měst ročně dohromady 200 deputací a že každá
deputace (zpravidla dvoučlenná) stojí průměrně
50 zl. či 100 K, tedy nás stojí deputace do
Vídně každoročně nejméně 20.000 K.
Daleko však četnější a častější jsou depu-
tace na zemský sném. Tam vysílají dnes své
deputace nejen obce, nýbrž všecka možná sdru-
žení, spolky a společky. V letošním jarním zase-
dání nabylo toto zlo takových rozměrů, že ně-
kteři poslanci musili každodenně vyslechnouti
přání a lamentace nějaké deputace ze své vo-
lební skupiny. Některý pak den nebylo vůbec
možná dostati se do sněmovny pro samé depu-
tace. Známe okresy a jednotlivé obce, z nichž
bylo jen v tomto minulém zasedání 5—6 de-
putací ve sněmovně.
Vídeň
6
article
Uvážíme-li pak, že deputace vysílaly také
jednoty učitelské, jednoty úřadníků, vodnía
meliorační družstva, hospodářská družstva, ho-
spodářské spolky atd. atd., tedy zajisté neuchý-
líme se daleko od pravdy, tvrdíme, že jenv
tomto kratičkém zasedání zemského sněmu bylo
ve sněmovně 1000 deputací, které (průměrně
po 60 K) stály dohromady 60.000 K.
Přihlédneme-li pak k tomu, že deputace
při té audienci nemůže v několika minutách
poslance náležitě informovati, jako by se mohlo
státi písemným jasným vylíčením celé záležito-
sti, tedy musíme pokládati vysílání deputací za
zbytečné plýtvání národním kapitálem a za ob-
těžování poslanců.
Či jest to něco příjemného pro poslance,
když každou chvíli dá si jej ze sněmovny vy-
volati nějaká deputace? Mnohdy jest ve sně-
movně právě projednáván zajímavý předmět.
Poslanec s napjetím poslouchá, dělá si třeba
i poznámky, aby mohl řečníkům odpovědětia
pojednou si jej dá vyvolati deputace! Mýlí se,
kdo by se domníval, že může poslanec odká-
zati deputaci na pozdější dobu. Víť, že deputaci
vede hrozný radikál, který ve volebním okresu
má veliké slovo a vůči takové deputaci musí
poslanec jeviti volky nevolky největší po-
zornost.
Bylo by tudíž v zájmu jak prací sněmov-
ních tak i samotných poslanců ano i interes-
sentů, aby počet deputací zredukován byl na
míru nejmenší a nejpotřebnější. Věci dají se
zcela dobře vyřizovati písemně, poštou, a na to
není potřebí žádného nákladu.
7
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= O afrických kuřatech. Ve svém »Den-
níku vaudevillisty« podává Ernest Blum následující
vzpomínku: Zemřelý těchto dnů admirál Miot byl
roztomilý společník. Při stole poslouchali jej velmi
rádi a dovedl vždycky něco zábavného vypravovati
nebylo-li právě podáváno kuře. Před kuřaty měl
ukrutnou hrůzu. Jednoho dne vypravoval také pří-
činu toho. Byl, jak známo, jeden z prvních, kdož
poslání na Madagaskar. Po 27 měsíců zůstal v této
zemi a po 27 měsíců byl od rána do večera nucen
jísti kuřata, jedinou vhodnou stravu, již tam bylo lze
dostat. A jaká to kuřata! Byla hubená a hektická.
Ostatně stála toliko 4 až 5 sous. Když si jednoho
dne stěžoval svému kuchaři, že v této zemi černochů
i drůbež má černé maso, podal mu kuchař večer
čtvrtku kuřete, bělejší než hermelín. Úžas admirálův
byl tím větší, jelikož toto kuře bylo výminečně měk-
kounké a chutné. Co znamená toto tajemství ? odkud
tento zázrak? — »Zaplatil jsem za toto kuře víc,
než za ostatní«, odpověděl kuchař na jeho dotaz.
»To jste měl již dávno učinit,« plísnil jej admirál.
Avšak den na to přišlo na stůl opět kuře černé a
hektické. Když jej admirál prudce plísnil, sklopil
kuchař hlavu a pravil: »Raději se ze všeho vyznám,
neboť se obávám, že dobré kuřátko včerejší vůbec
nebylo kuřetem.« — »Co pak mysíte, že to bylo ?
Blum
Miot
Madagaskar
8
article
— »Nevím, ale domorodec, od néhož jsem je koupil,
tvářil se tak podivně. Mimo to neprodal mi jev
celku, nýbrž v kusech. Ti černí ďáblové jsou všeho
schopni. Beztoho se vypravuje, že v poslední době
byli ve vnitrozemí zabiti Evropané.« — Admirál se
otřásí; na čele vyrazil mu studený pot... Snad že
jedl lidské maso. Poněvadž byl v pochybnostech, ra-
ději s resignací pojídal i nadále hubená, hektická ku-
řata a nikdy se neptal po jměnech zmizelých Evro-
panů. »Bál jsem se příliš,« doložil, »že jsem snad
snědl přítele.«
= Brigant Musolino. Z Říma se oznámuje:
O pověstném brigantu Musolinovi, jenž přese všečka
rozsáhlá opatření k jeho stíhání dosud jest na svo-
bodě, oznamují jihoitalské listy ještě jiný sensační
podnik, jenž by se zdál neuvěřitelným, kdyby ne-
byla dostatečně známa smělost a pověrčivosť tohoto
podivného muže. Stalo se tak již před několika mě-
síci a Musolino sám o tom vypravoval těm, kdož
zprávu tu nyní uveřejnili. Byv po nějakou dobu
úsilovně stíhán ozbrojenou mocí, umínil si, že si
opatří střelivo, jež dle jeho názoru mělo nadpřiro-
zenou moc a k tomu měl zapotřebí lidských kostí.
Vyhlédnul si hřbitov v Roccafortě del Greco, aby si
opatřil kosti, jež roztlučeny a smíseny se střelným
prachem měly dodati ráně nadpřirozeného účinku.
Za bouřlivé noci, aby šramot způsobený při práci
nemohl býti pozorován, otevřel jednu ze zděných
hrobek a sebral zbytky kostí, jež tu nalezl. Po ně-
jaké době napadlo mu, že by prázdný hrob byl do-
brou skrýší, kdež by zajisté nikdo nehledal briganta.
Evropan
Musolin
Musolino
Řím
Roccaforta del Greco
Brigant Musolin
9
article
Přinesl si tam seno a houně, osvětlil hrobku malou
lucerničkou a do desky hrobky vyvrtal potřebné
otvory k větrání, aby tu po případě mohl stráviti
noc. Snad by tu byl zůstal dlouho nepozorován,
kdyby nebyl cítil nalehavou potřebu, obnoviti svůj
silně schátralý šat. Poněvadž v Roccaforte, jakož iv
sousedních horských obcích Africo, Signopoli, Santa
Eufemia a San Stefano měl dosti přátel, nebylo mu
nesnadno, přiměti vesnického krejčího ke schůzce na
hřbitově. Krejčí vzal míru a slíbil mlčení, ale ne-
mohl se zdržet, aby nevypravoval o podivném ob-
jevu, že kámen jedné z hrobek, jak se zdá, kýmsi
nepovolaným byl pozdvižen. Rozumí se, že to vzbu-
dilo značnou pozornost. Úřady se se o tom dověděly,
počalo pátrání a skrýš ve hrobě byla objevena. Avšak
naděje, že bude lze vlákat briganta do pasti, se ne-
splnila. Jak sám později vypravoval, nedůvěřoval ml-
čelivosti krejčího a neztrávil příští noci ve své skrýši.
Krejčí
San Stefano
Signopoli
Santa Eufemia
10
article
Sedě na zdi hřbitova, kryt hustými větvemi stromu,
byl svědkem příchodu četníků. Neméně než 26 jich
obstoupilo hrob. Za ranního šera, když se nic nehý-
balo, s veškerou opatrností jali se zvedati kámen
hrobky a po dlouhém váhání odhodlali se nejstateč-
nější dovnitř. Ale nalezli hnízdo prázdné. Neviděn
a směje se pod kůží, seskočil Musolino se zdi na
cestu a vydal se opět do neschůdných hor.
= Kavalírský kousek. Z Londýna se ozna-
muje: Čtyři elegantně odění gentlemani chtěli onehdy
večer o půl 11. hod. vniknouti do London-Pavillon-
Music-Hallu, blíže cirku v Piccadilly, aniž by zapla-
tili vstupné. Jeden z nich byl ctihodný Allan John
Percy, druhý syn vévody z Northumberlandu; druhý
byl ctihodný John Spencer Cocké, syn earla z Lei-
cestru; třetí Charles Dudley Ward, bratranec earla
of Dudley, synovec lorda Eshera, čtvrtý pak jakýs
Robert Oppenheim. Když jim vrátný zabránil vstup.
zasypal jej jeden z kavalírů sprostými nadávkami.
Allan
John
Percy
Spencer
Charles
Dudley
Ward
Esher
Oppenheim
Londýn
London
Piccadilly
Northumberland
Dudley
11
article
Musili býti přivoláni ředitel a policista, aby mohli
býti odstraněni, načež sice opustili místnost, ale há-
dali se ještě na ulici s policajtem; pak chopili se
všichni čtyři pod paží a kráčeli takto po chodníku,
že nebylo možno projít. Policajt je vyzval, aby se
pustili, a když neposlechli, byli zatčeni a obžalováni
pro opilství a výtržnost. Na policejní stanici poslali
čtyři gentlemani na svoje útraty pro lékaře, jenž pro-
hlásil, »že pánové pili, jsou rozčileni, ale nejsou
opilí.« Těchto dnů byli odsouzeni pro výtržnost ku
pokutě po 1 libře sterlingů anebo vazbě na 14 dnů.
Při svém zatčení dva z těchto panáčků udali jako
svoji adresu Bachelors-Club, jeden z nejvýlučnějších
klubů londýnských. Bachelors Club jest při přijímání
členů tak přísný, že přijímá cizince jen pak, náleže-
jí-li k některému vyslanectvu. Mimo to žádá klub
vždy členy cizích panovnických rodin, meškajících
v Londýně, aby se stali členy klubu.
= Smrť bankovního zloděje Papakosty.
Ve vězeňské trestnici vácovské zemřel těchto dnu
plícním neduhem pověstný zloděj Dimitrij Papakosta.
Papakosta
Londýn
Bachelorklub
12
article
Tento výtečník s některými svými soudruhy spáchal
v letech devadesátých četná vloupání v pokladnách
bank v různých městech. Soudruzi jeho při těchto
smělých výpravách, jež měly báječné úspěchy, byli
řecký inženýr Perikles Affendakis, obchodní agent
Matteo Stalio a bosenský dřevař Gliso Pribojac. Pátý
z nich, Aristides Panavettos, bývalý řecký konsulv
Port-Saidu, zemřel ve vyšetřovací vazbě. Vloupání
jejich ve Vídni, v Praze, v Terstu a v Pešti způso-
bila hotovou sensaci. Nejlepší zámek, nejpevnější
železná deska jim neodolaly. Konečně podařilo se
policii v Pešti přistihnouti zloděje při činu. Pro zlo-
činy spáchané v Uhrách odsouzeni byli Papakostaa
Staglio do žaláře po 6 letech a Affendakis na 3 a půl
roku. Pribojac uznán byl nevinným. Na to vydáni
všichni čtyři trestnímu soudu ve Vídni a poněvadž
tresty v Uhrách přiřknuté musily býti počítányv
rozsudek a vyšší sazba než 10 let nemohla býti stano-
vená, přidáno Papakostovi a Staliovi ještě po 4 a
Affendakisovi 6 let těžkého žaláře. Pribojac pak od-
souzen byl do těžkého žaláře na 8 let. Papakosta
trest svůj nepřečkal.
Perikles Affendakis
Matteo Stalio
Aristides Panavettos
Pribojac
Papakost
Affendakis
Said
Vídeň
Praha
Terst
Pešť
Uhry
Gliso Pribojac
13
article
= Divadelní hodiny v Londýně. Mr. Beer-
bohm-Tree a jiní divadelní ředitelé londýnští zahaju-
jí agitaci, aby divadelní představení počínala na
místo o 9. neb půl 9. hodině večerní již o 7. hodině.
a končila o 10. hodině. Zména ta umožnila by
hercům přijímati pozvání k večeři a zjednala by kri-
tikům volnou chvíli, než by počali psati svůj úsudek
o představení. Těmto dvěma třídám společenským
by tato novota zajistě prospěla. Ovšem nelze posou-
díti, co by tomu řeklo obecenstvo londýnské, jež
jest velice konservativní. Pro předměstská divadla
londýnská nebyla by tato změna nikterak výhodna.
Také divadla v západní části Londýna by shledala,
že obecenstvo, jež dosud po obchodních hodinách
odebralo se k obědu a k toilettě domů a pak teprve
šlo do divadla, nesnadno by se vpravilo do doby
přechodní a že zejmena veliké vzdálenosti v Lon-
dýně nejsou příznivy dřívějšímu počátku předsta-
vení. Naproti tomu lákala by čáka, že by po di-
vadle déle než dosud mohli pobýt v restauraciu
Beer
Tree
Londýn
14
article
= Záhadná krádež. Z Lige se oznamuje:
Těchto dnů odebrali se pokladník J. a sluha P.
zdejší »Compagnie Internationale d'Electricité« do-
plynárny, kde si dali vyplatit 12.000 fr. a pak do
banky »Črédit généřal Ligeois« pro 36.000 fr. ve
sto- a tisícifrankových bankovkách. U kasy v bance
vložil P. celou sumu do plátěného měšce, jejž za-
strčil do vnitřní náprsní kapsy svého svrchníku. Po-
něvádž měla býti vyplácena v elektrárně čtrnácti-
denní mzda, odebrali se oba do Národní banky pro
drobné, avšak zde P. pohřešil měšec se 48.000 fr. a
přese všecko pátrání peníze již nenalezl. Kterak mu
mohly býti ukradeny, není dosud nikterak vysvětleno.
= O vysvětlení posledního výbuchu Ve-
suvu pokusil se dr. de Lorenzo ve své přednášcev
akademii neapolské. Jak známo, jevil Vesuv počátkem
května zvýšenou činnost, jež nastala velmi náhle.
Jevila se způsobem, jaký jest geologům znám u sopky
Stromboli. Udály se tehdáž výbuchy, jež byly sly-
šeny až do Posilippa a spousty žhavé lávy metány
až do výše 500 metrů. Dr. de Lorenzo uvádí tyto
výbuchy ve spojení s předcházejícími hojnými dešti,
jichž voda kraterem pronikala do hloubky. Tam mu-
sila se konečně dostati do vrstev, kde se proměňo-
vala v páru. Pára pak násilným rozpjetím způsobila
ony výbuchy, jež pozorovány při posledním soptění.
Domněnka tato souhlasí ostatně s dřívějším pozoro-
váním jiných slavných geologů, zejmena s pokusy
jít Lorenzo
Compagnie internationale d ' Electricitý
národní banka
Stromboli
16
article
slávného francouzského fysika Daubréca.
Daubréca