ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 a7e2a1b0-661b-11dc-b75d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 24 celkem · entity: place 44, org 11, person 72, work 9
1 masthead
Ročník XXl.
2 masthead
V Praze, v sobotu dne 7. září 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 247.
4 article
Na raní odnehor ve tředa „Liserární Hrlldka pcky předp ldcí Praze v sbninlstn a niěsss netvrí lalo . . a žrojí čenénko avvle siniváe be rjv ni.: . . ruri scinie
Praga
5 article Uhry před volbami.
Uhry před volbami. Někdejší mnohaletý předseda minister- stva uherského a doposud nejvýznamnější muž oné části vládní strany, kteráž do svého spojení s někdejší stranou národní osvojila si výhradně název strany liberální a poklá- dala se za povolanou vykonavatelku odkazu Deákova, jak byl vtělen ve vyrovnání r- kousko-uherské — Kalmán Tisza, uja se prvý slova v nadešlé volební kampaní v Uhrách, aby s přímostí máďarským pol- tikům vlastní vytkl ona rozhodující vůdčí hlediska, jimiž se strana jeho říditi má v nichž zároveň dán byl stoupencům jeh jasný a spolehlivý návod, jak mají posuzo- vati politické proudy domácí a jak pohlížeti na vážné úkoly budoucího říšského sněmu uherského, jenž již nyní skorem všemi listy maďarskými nazývá se »sněmem výrovnáva- cím«, protože mu připadne řešení hospodář- ských otázek jeduak v poměru k této polo- vině říše, jednak ke státům cizím, s nimiz nastává jednání o obnovu styků hospodář- ských. Řeč Tiszova, proml uvená ve Velkém Varadíně právě před ukončením uherskéh sněmu, poskytla předsedovi ministerstv Szellovi ještě příležitost, aby v souhlase s jejím přímým požadavkem vyslovil heslo. pod nímž řidící strana hodlá provésti vo- lební zápas, heslo tím zajímavější, že vysti- huje potřebu, jež nezdá se býti pouze zvlášt- nosti uherskou. »Má politika,« prohlási totiž Szell, louče se s nynější sněmovnou, »má politika jest soustředěn rozličných zájmů;« a odpověděl takto zároveň na vyzvání Tiszovo, aby s vyslovil o rostoucích zápasech třídních v Uhrách, protože názory Tiszovy o nich obsahují jen »přání prostého bojovníka, ja- kým jest on, kdežto jest nutno, aby se o tom dostal před voliče názor muže nejpovolaněj- šího, t. j. Szella. bdlinn
Uher Deákův Kalmán Szell Tiszův Uhry Velký Varadín
6 article
Již tato zajímavá episoda dokazuje, jak mocné jest dosud postavení někdejšího před- sedy ministerstva Tiszy v Uhírách a protož Tisza zároveň se vyslovil o věcech, jež se blízko dotýkají i této poloviny říše, chceme s podstatou jeho výkladů podrobněji sezná- miti i české čtenářstvo, a to již proto, že názory a výklady státníka tak zkušeného, jakým Tisza jest, nemají zůstati nepovšim- nuty mezi námi, jejichž minulost s osudy keruny sv.-štěpánské vykazuje tolik podob- nosti a nejednou i plnou shodu. Z řeči Tiszovy jest ostatně zřejmo, že mu záleží na tom, aby uherské voličstv bylo poučeno o časových otázkách bz ohledu na to, zdali tím řečník získá obliby čili nic. Tak zejmena proti populárním he- slům Tisza se vyslovil pro postátnění správy, upozornil úřadníky na obtíže úpravy jejich příjmů vzhledem ku stavu důchodů státních, hájil se i proti námitce, že na zbrojení jest peněz vždy dosti, opětně odsoudil nově při- jatý zákon inkompatibilitní, jímž bude mnoho nejzdatnějších sil vyloučeno z parlamentu,a kterýž znamená skok do temna a jehož slibované očišťovací účinky zdají se mu byti více než pochybné, problematické ceny. Uhry vynikaly ostatně jakožto staro- ústavní země vzdy politiky přímými, muž-
svatý Uher Tisza
7 article NARu
NARu nými a důslednými, kteří zvykli pohlížeti na blížící se nebezpečí neohroženě, a upozorňo- vati na ně národ v čas. Patrně největší nebezpečí výstihl Tisz v proudech zpátečnických; několik již řeč věnoval v posledních letech různým zjevům, v nichž rozpoznal ohrožení ústavního života v Uhrách a i nynější jeho řeč velkovaradín- ská věnována jest z valné části tétéž otázce. Tentokráte stopoval Tisza proudy zpá- tečnické v jednostrannosti hese třídních a tu mu posloužil za východiště zejmena list, jejž o agrárním programu vy- dal hrabě Károlyi v Gyncu (Göncz). Co se týče volebního ruchu, pravi Tisza, budí mezi námi onen zjev obavy, že v různých směrech se vyskytuje snaha, zmoc- niti se poslancování pro různé třídní sku- piny. O to se nepokoušel druhdy v Uhrách nikdo, vyjma jedině tak zvanou stranu lidu. Tisza však doufá, že tyto pokusy se minou účinkem a volá: Jaké by byly konce, kdyby tyto pokusy měly úspěch? Neměli by- chom nijakých zástupců zeměa pouze zástupce jednotlivých tříd, kteříž by, již proto, že dali voličům čestné slovo, mu- sili klásti zájmy té které třídy n ad záj my ze mě. Vyloživ pak požadavky své, o účasten ství vedení strany ve volbách, přecház zvláště k jednomu: aby zásady kandidátovy souhlasily s programem strany vedoucí. A, pokračoval, jest nezbytno, vyložiti voli- čům, že zpátečnické požadavky nemohou se pronášeti pod šti- tem svobodomyslnosti. Tyto vlast- nosti má gyncský dopis, jejž o agrárním ruchu vydal hrabě Károlyi. Nikomu zajisté nelze upříti práva, aby kandidoval na zá- kladě zásad a podmínek vlastních, ale já prohlašuji s týmž právem, pravil Tisza, že s praporem agrárním nemůže se nikdo po- staviti pod prapor strany liberální. Tyto dva směry se vylučují; kdo hájí zásady jedny, nemůže se vydávati za stoupence zásad
Károlyi Tisza Nara Uhry Tisza Gynca Göncz
8 article
Nuže, co jest politika agrární ? Buď má smysl nám známý, jaký má v Německu a v Rakousku a kterýž mluvě pouz e se stanoviska národohospodářského, nezamýšlí než povýšiti zájmy třídy jedné nad zájmy tříd ostatních a uskutečniti je na újmu těchto a pak jest to nejryzejší reakce v oboru národohospodářském. A kam povede takováto politika? I to již vidíme: sama o sobě jest málomocná a proto jest nucena podávati ruku směrům a sku- pinám, které ve všech poměrech veřejných provozují politiku reakcionářskou. Jedni zpátečníci spojují se tedy s druhými. Anebo, agrárníci poprou tento vývnam své politiky a řeknou, že tomu tak není. Nuže, táže se Tisza, jaký jest tedy vlastní smysl její? A od- pověď jest jasná: Pak nemá vůbec žádného smyslu, neboť hájiti v Uhrách zájmy agrární proti merkantilismu, průmyslu a obchodu, jakoby jimi byly potlačeny, toť jest vlastně holá fantasie. Obrovská většina ná- roda v Uhrách zabývá se polním hospo- dářstvím; většinu sněmovny po- slanců doposud vždy tvořili země- dělci; chtějí snad agrárníci hájiti se proti drubých.
Tisza Německo Rakousko Uhry
9 article
zemědělcům? A to jest třeba voličům dobře vyložiti, že jest nutno hájiti souměrně veškeré hospodářské zájmy, jež společně tvoří zájem veškeré země. Přeju si, aby to zvěděli voličové z úst muže nejpovolanějšího a nikoliv z úst prostého bojovníka, jimž já jsem, končil Tisza. Tato část řeči Tiszovy pokládá se z nejvýznamnější heslo k nastávajícím volbám uherským; ona namířena jest i proti ně- kterým posavadním stoupencům strany vůdčí a hlavně orgán někdejší strany národní, strany, již vedl hrabě Apponyi, vycítil, žese jí citelně dotkla. Nás v této polovině říše ještě blíže se dotýká výklad Tiszův o oněch hospodářských otázkách, kteréž musíme řešiti »společně«s Uhry. O těchto pravil Tisza: Hledám příle- žitost, abych se podrobněji vyslovil, ale jen stručně se zde dotknu hospodářského vyrovnání, kteréž se má uzavříti s Rakouskem, čili spíše oné jeho části, kterouž se veřejnost především zabývá — otázky samostatného území cel- ního. Tisza prohlásil tu, že ještě v dobách počáteční své činnosti parlamentní byl stou- pencem celní a obchodní jednoty s Rakou- skem; ale vždy a i nyní má za to, že Ra- kousko se zachová k Uhrám »slušně«. Kdyby se však činily na Uhrách požadavky. o nichž se proslýchá, stal by se sám pří- vržencem celní rozluky a samostatného cel- ního území, jakkoli velice se leká doby přecho dní.
Tisza Apponyi Uhry Rakousko
10 article
Se strany opposiční dostalo se slovům těmto výkladu v předposlední schůzi sněmu uherského, v níž předložil předseda mini- sterstva Szell císařský list o stanovené kvotě Tu za sebou vystoupili mluvčí všech oppo- sičních stran, stěžujíce si do zvýšen kvoty, a předseda ministerstva uhájil stano- visko vládní pouhou většinou 77 hlasů, totiž 112 proti 35, kdežto 303 poslanci byli ne přítomni ! — Stojí tudíž tato polovice říše před velm zajímavým problémem. Na jedné straně jest Tiszův požadavek, »aby Rakousko se chovalo »slušně« k hospodářským zájmům uherským« na druhé straně návra nového celního tarifu německého s průhledným cílem, pohltit Cislajtanii v celní jednotě s Ně- meckem. Z celního tarifu německého dostává po řeči Tiszově strach demokratický orgán ví- deňský, jemuž se zdá, že jednání s Něme- ckem o novou obchodní smlouvu bude bojem tuhým a urputným, protože nový německý tarif celní se položil nad Rakouskem jako těžký mrak. Volby v Uhrách, kteréž vykonány budou nejděle do 12. října t. r., totiž do čtyřicet dnů ode dne rozpuštění sněmu, budou zajiste rozhodujícími pro tyto dalekosáhlé otázký. Většina pro celní rozluku v příští sněmovně uherské bude zároven poukázkou pro Ci- lajtanii, aby přispěla k rozšíření hospodář ského území Německa, jehož prostora vlastn nestačí, aby strávila nadvýrobu průmyslu německého. Budeme i my Čechové ochotni, položiti se na oltář hospodářských záměr Německa?
Tiszův Čecho Rakousko Uhry Německo
11 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. Volby v Haliči. Pocity Rusů před včerejší volbou »Ta- a« vyjádřii takto: Jestliže přípravy k těmto volbám byly ve východní polovině Haliče nepře- tržitým bojem ruského obyvatelstva s polským, demokratického živlu s feudalným, šlechtickým, možno si představiti, čím bude sama volba. Volby do sněmu 1895 a volby do říšské rady 1897 hluboko se vřezaly v paměť a srdce ha- lických Rusů. Tehdy celou halickou Rusí ozýval se jeden sten a nářek, zoufalé úpění vzlétalo k nebesům. Výjevy, které se tehdy udály při volbách, živě upominají na nájezdy tatarské nebo řádění Joremie Višněveckého. Ty volby stály Rusy devět životův a na sta ruských se- dláků posazeno pro ně do žaláře, s nimi několik duchovních. Nieméně hr. Kazimir Badeni slavně prohlásil v Krakově, že ty volby udály se zá- konným způsobem. Přes tu »zákonitost« depu- tace 250 mužů byla halickou Rusí vyslána do Vidně se žalobami na nesčetné nezákonitosti. Žaloby ovšem nebyly ani slyšeny a páni stančíci přespokojeně hráli úlohu zvolených ve sněmu i v radě říšské. Svedeme opět krutý volebný boj za svou pravdu se šlechtickou nepravdou, ale protože okolnosti příliš dobře známe, nesklá- dáme ve volby nadějí.
Rus Višněvecký Kazimir Baden Halič Krakov
12 article
Ruský pomník v Praze. »Honoe Bpena« přináší upozornění z Prahy, že pomník ruským důstojníkům, kteří r. 1813 v Praze pomřeli, brzy bude zničen, až bude zrušen vojenský hřbitov, kde stojí. List pova- žuje za povinnost města Prahy, aby se posta- ralo o přenesení tohoto pomníku na místo, kde by mu nehrozila zkáza. Myslíme, že toto upozornění postačí. Pobyt ruských vojsk v Praze za válek napoleonských měl nevyhladitelný účinek na rozvoj našeho národního věďomi. Nejen o to jde, aby tě- lesné ostatky ruských důstojníků v bratrské zemi slovanské měly věčný pokoj, nýbrž i o to, aby nynější české pokolení projevilo Rusům vdék za to, že tehdy svou přítomností a spole- čenskými styky valně uspíšili naše národní pro- buzení, ano dali mu i směr. Přenesení pomníku ruským důstojníkům bylo by příležitostí ke krásnému česko-ruskému svátku. Kaiser contra Schönerer. Německé listy uveřejňují otevřený list Kaisera, vůdee lidové strany německé, na adresu Schönererovu. List jest odvetou za to, že Schönerer v Solnohradě při odhalení Bis- markova pomníku nechvalně se zmínil o straně Kaiserově a zejmena o ní řekl, že jí nejde o to, aby Rakousko bylo německým, nýbrž aby bylo akciovou společností pro železničné a vodní stavby, ve které by německá lidová strana hrála prim. Jiného programu nemá. Kaiser odpovídá, že s programem Vše- němců také to není v porádku. R. 1897 Wolf. Bareuther a j. žádali, aby Čechy byly roz- děleny, a nyní to prohlašují za zradu na ně- meckém národě. Vy a Wolf jste dříve německé věci prospívali, ale nyní ji poškozujete svou panovačností, svým neomyláctvím, svým stran- nicívím a soustavným rozeštváváním Němců mezi sebou. Vntězství Všeněmců prof. Kaiser svým otevřeným listem neodvráli
Rus Kaiser Schönerer Kaiserův Wolf profesor Praha Solnohrad Rakousko Čechy Honoe Bpen Schönererovo
13 article
v arobném prodejí ranní číslo o sobě . . . za z pdpoledni . Ve allalkách na venkovat pannlodni. . . . . . . . e Inseraty vlatí se hotově naple. Předrlaeeni ielerty přiilnk dpist- m nacházají sa též radskce tiskárna a expedico „ Národních Llstá“ Hukopisy se novraeejí
národní Llstat
14 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 6. září. Srbské státy, Turecko a Rakousko- Z Bělehradu, 4. září. (Dopis »Nár. Listů.«) Kdyby nebylo vídeňské diplomacie, dávno by srbské státy ve všech otázkách byly srozuměny s Portou i s Arnauty. Mnohem větší nebezpečí hrozí srbským státům od vídeňské diplomacie, jež naproti Srbům provozuje politiku vyhlazovací. Vídeňská diplomacie neobtáčí jen železnicemi srbské státy, nýbrž i cizími živly. Srbové ve svých dvou státech mají býti isolováni, za tím se nese propaganda politická i náboženská, k tomu pracuje celý systém. Od ústí Driny do Sávy na bosenské hranici započato s osazováním Němců. Úkolem Bosny a Hercegoviny jest, aby byly klínem mezi Srbskem a Černou Horou. Aby tento klín neselhal, je třeba dáti mu potřebnou tvrdost — je třeba do okupovaných zemí nasadit Němce a Maďary a sesíliti katolickou propagandu. Ca se provádí při hranici srbské, děje se i při černo- horské. Za hranicemi okupovaných zemí rakou- ská diplomacie připravuje vyhlazení srbského živlu. Dosud Arnauté byli nástroji této politiky, od nynějška se ji propůjčuje i Porta. To je pří- čina, že nepřestávají turecké násilnosti poblíže srbské a černohorské hranice. Tato politika ovšem nemohla zůstati nepo- zorována v Bělehradě a na Cetyni a pravě je štěstí, že se věci změnily a zmizely překážky, které byly na závadu společné práci srbských států. Mezi Srbskem a Černou Horou nyní jsou nejintimnější poměry, což se jeví i skutky.
Srba Němec Maďar Praha Turecko Rakousko Bělehrad Drina Sáva Bosna a Hercegovina Srbsko Černá Hora
15 article
Černohorský vyslanec v Cařihradě, pan Mita Bakič, dostal z Cetyně nařízení, aby ve všem podporoval svého srbského kollegu generála Gru- jiče a tomuto dán podobný rozkaz od vlády běle- hradské. Jednají-li Srbsko a Černá Hora svorně, hned slovo jejich je slyšeno a váženo. Rusko je při tom podporuje nejrozhodněji. Od poslední veliké války je to snad po prvé, co ruská vláda a diplomacie vyšla z reservy v Turecku a vy- vstala na obranu srbského národa v říši sultá- nově a co ruský výslanec v Cařihradě posílá ruské konsuly, aby zjistili násilnosti na Srbech a přichází do dvora sultánova s nejdůraznějšími protesty. Avšak pracují i nepřátelé. Aby Porta ne- poskyta povinné ochrany svým poddaným Sr- bům, o to se starají různé intriky. Nejprvé »Pesther Lloyd« v dopise jakoby bělehradském oznámil, že mladoturecký komitét přestěhuje se ze Švýcar do Niše v Srbsku a odtud že říditi bude podvratné práce proti sultánovi a panují- cím v Turecku řádům. ASprotože sám peštský officios nepovažoval tuto klevetu za dost chytře vymyšlenou, aby sultána pobouřila proti Srbsku, v témž dopise stálo, že »mladoturecký komitét skrze srbskou vládu vstoupil ve spojení s tráv- nickýmí begy v Bosně a s mostarským muftiem Ali-effendiem Džabičem. To jsou vůdcové bo- senských a hercegovských muslomanův, v Caři- hradě jsou ctěni a váženi a sultán muftia Dža- biče vyznamenal vzácným titulem jako upřim- ného a horlivého pracovníka ve prospěch lidu i islamu. Intrika peštského listu je průhledná. Hned na to oznámil vídeňský »Informa- tion«, že arnautský komitét usadí se trvale v Ulcinu na Černé Hoře a odtud bouřiti bude Arnauty proti Turecku a sultánovi. Ani k tomu netřeba komentárů.
Bakič Srba Port Lloyd Al Cařihrad Grus Srbsko Černá Hora Rusko Turecko Švýcary Niš Boseň Černá hoře
16 article FEUILLETON.
FEUILLETON. K 60. narozeninám Ant. Dvořáka. V žádném umění tak, jako v hudebním, pomezí dvou století nevyznamenávalo se charak- teristickou pro doby příští plodonosností. Stači připomenouti si pouze rok 1600, kdy vznikla první opera a rok 1800, kdy vyšla na světlo první z devíti symfonii Beethovenových. Pře- dešlý věk vždy zploditi musil duchy, kteři udá- vali směr příštímu hned v jeho počátcích. V sedmnáctém věku vidíme jednoho duch rozložena ve dvou osobách, kterými vyznačen je obrovský krok ve vývoji hudby století osm- náctého. Bach a Händel, tito dva stejně velie současníci, jsou poučným dokladem, že nesnes toho totéž století, aby dva velikáni vyhledali v jeho rámci po sobě místa. Jen osvícenský devatenáctý věk měl tak silný základ, že do- vedl na ramenou Beethovenových unésti ješte Richarda Wagnera. Čím tíže po těchto obrech bylo současnictvu a následnictvu jich nad trpa- sličí míru se vypnouti a v patrnosti se udržeti, tím skvěleji imponovati budou budoucnosti, kdož v nebezpečném okolí tomto dorostli n normální lidskou velikost.
Antonín Dvořák Beethovenův Bach Händel Wagner
17 article
Nikdo z nás nemá tak prorocký zrak, aby dovedl rozhodnouti, kam za sto let v hu- debním Pantheonu umístěna budo postava An- tonína Dvořáka. Ale poznatek, že si zdravou, normální lidskou velikost uchoval i z prahem nového století, povyšuje jej v době, kdy všechno pachtí se po pseudo = nadělověč- ství, na obra. Kdo postaví se jako pilíř zá- kladní tak horlivě hledaného a tak málo dosu nalezaného nového umění v načatém právě věku, aní z daleka nedovedeme vytušiti. Jinak an nelze v přítomnosti, kterou minulost předstihlu o takový kus cesty. A bude-li hodně dlouho trvat, než se obě sběhnou u tébož bodu, nijak malou čest neprokážeme Dyořákovi, když n něho pohlížeti budeme zatím spíše jako na po- dlední skvějící se pevnou hvězdu v minulosti uzavřeného obzoru, než abychom vymezovali nu snad vůdčí místo v budoucím novém světě, dosud ještě ani v základních rysech neurčeném Duch dneška zvykl si pátrati po modernosti — co pojem ten znamená, jasně dosud nikdo ne- dovede vysloviti — v uměleckém zjevu. I Dvořák nusil mu splatiti povinnou dan.
Dvořák
18 article
Mnozí, nikterak neuvažujíce, co novéhodo umění vneseno bylo po stránce čistě hudební dary jeho genia, reklamují pro něho modernost teprve od těch dob, co obrátil se na cizl mu dřive kraj symfonicko-programní hudby a se stá- lejší láskou přilnul k oboru dramatickému. Jiní zase právě tento časový odstavec berou v po- chybnost. A tak v boji všelijakých hesel a před- pokladů musíme si opakovati přísloví: de gusti- bus non est disputandum, stavíme-li proti pěti posledním pět a padesát let předehozích na Dvo- řákově šedesátileté životní dráze. Šedesát let! Nikdo by jich tolik nepřičíta mistrovi, kdo by odhadoval dle jeho zevnějšku.
jít gust
19 article
Třeba za léta vytratil se z temene rázovitě vy puklé lebky jeho hustý kdysi černý vlas a se- stříbřel jeho vous, jeho tmavé oko má dosu stejně nevyhaslý žár a sálá nevystřebanou vášní, jako za jinošského věku, smíme-li o tomto vůbec učiniti nějakou zminku. Vždyť od onoho dne, kdy v nadvltavském městysi Nelahozevsi u Kra- lup ruka křtitelova zanášela do matriky 8. září 1841 jako den narození až do 9. března 1873, kdy obecenstvo v oslavovaném skladateli »Hymnu« z Hálkových »Dědiců Bílě Hory« vítalo známou tvář skromného violisty Prozatímního divadla, odehrál se životní proces Dvořákův s vyloučením veřejnosti. První úspěch přírozeně zvětšil na- pjeti Dvořákovy potence. Ale za celého dalšího pětileti, v honbě za denním chlebem, při málo výnosném zaměstnání varhanickém a úmorném hodinaření zkusil i přes požitek státního sti- pendia na sobě slova Horacova: »eum labo extuderit fastidia, latrantem stomachum cum sale panis bene leniet«, t. j. když práce vy- loudí nám pot, štěkající žaludek dobře ukojí chleba se solí. Neboť, jak Hanslick podotkl, pro fysický hlad málo výživné kadidlo domá- cího podkuřování bylo by snad skvělý talent Dvořákův udusilo, kdyby r. 1878 epochální úspěch »Slovanských tanců« v cizině nebyl z něho přes noc učinil umělce světoznámého.
Dvořákův Hanslick Nelahozeves Bíl Hora prozatímní divadlo
20 article
Od té chvíle jmeno jeho stále je přířaďováno ke Smetanovu. Béře-li se v řídkých případech v odpo důvod této přířadnosti, vyplývá to z neblahé zvyklosti, odvozovati určitý umělecký zjev nikol z jeho vlastní podstaty, nýbrž z určitého »sta- noviska«. Se stanovíska Mozartova byl odsu- zován Wagner, jindy snad Mozart se stanoviska Wagnerova. Methodou podobnou není nesnadno jednou se stanoviska Dvořákova potírati Sme- tanu, a jindy opět se stanoviska Smetanova Dvořáka. Kdo nechce si kazit radost, že máme v české muzice »dva takové chlapiky« — jak se vyjádřil Boethe — najde si již způsob, ja- kým oba mistry dlužno spravedlivě oceňovati přihlědne-li z trochu vyššího »stanoviska«, co oba mají připsáno k zásluze, že vykonali na obohacení umění českého a čím tudíž vy- značen jest národní význam jejich v nej vlastnějším slova toho smyslu.
Smetanův Mozartův Wagner Mozart Wagnerův Dvořákův Smetanův Dvořák Sme
21 article
Bylo to v lednu r. 1893, v čas prvního Dvořákova pobytu v Americe, kdy na pětadva- cátém populárním koncertu provedena byla po dlouhých letech Smetanova »Triumfální sym- fonie«, složená na motiv Haydnovy hymny k oslavě sňatku císaře Františka Josefa I. Proě se koncertní výbor tehdy právě při příležitosti tak representační pro ni rozhodl, nešlo mi, když jsem ji byl vyslechl, nikterak na rozum. Nehledě k scherzu, jež, kdyby bylo odloučeno od tří ostatních vět, svou poutavou rythmikou a zvonivým zvukem instrumentace, nikde by se nemohlo minouti s úspěchem, musil každý nepodjatý ctitel Smetanův doznati, že forma tu podvazovala křídlo svobodnému rozletu našeho prvního hudebního genia. Smetana byl přílis objektivní, aby byl dostal pod moc formu, pro niž přinésti měl látku k výplní. Ne forma o sobě, ale nedostatek vlády nad ní musil kaž- dému vaditi v této svmfonii. Zcela jinak u Dvo- řáka. Architektonická forma je takřka nezbytnou podmínkou k direktivě jeho myšlenkového roz- voje, poněvadž jeho individualita musí podma- ňovati, a ne dávati se podmanit. Po té stránce, tuším, vysvitne také nejllp poměr, v jakémje Dvořák k Beethovenovi. V Beethovenovi uskutečnilo se nejvyššího podivu hodné setkání se vedle sebe subjektivismu a objektivismu, jakým mohl kdy vykázati se básník v tónech. Subjektivní část své psychy vdechl posledním kvartettům a tím dal základ jednomu směru hudby XIX. století, do něhož řaditi sluší symfonickou a komorní tvorbu Brahmsovu a Dvořákovu. (Je zajímavo, že Sme- tana jen tehdy přimkl se tomuto směru, když, jako v kvartettu »Z měho života« — v němž cizina vždy shledává ideové ozvuky »posledního« Beethovena — nebo v triu z G-moll do intim- ního genru komorní hudby vtěloval subjektivní pocity rozbolavéné své duše.) Ale Beethoven
Smetanův Haydnův Smetan Dvořák Beethoven Brahmsův Dvořákův Amerika Sme císař František Josef I . Pro
22 article
nebyl by tím velikým dramatikem, jakému ko- říme se v jeho »Fideliu«, kdyby se od případu k případu přemožený subjektivism neobrátil u něho v objektivism. Není-li pro potvrzení tohoto nejpádnějším dokladem poslední věta »Deváté«, ve které stařec téměř sedmdesátiletý tak přemohl únavu svého chorobného života, úplnou hluchotou vytrženého z vnějšího, fysicky znějícího světa, že rozbil obvyklou formu zhudebnil místo ní Schillerovu ódu »Radosti« Tento objektivism, jehož Beethioven jest otcem, zplodil Wagnera, jak se nám jeví v svých hudebních dramatech, i Smetanu, jak jej shledáváme v opeře a symfonické básni. O ně- jakém pojímání látky básnické nemůže býti u obou řeči. Ne oni látku, ale látka je »pojí- mala«. Proto zapřelo a vyžilo se celé jejich »já« v předmětu, proto každá práce se vzrů- stajícím pokrokem -v technice podmiňovala svůj sloh, svůj svět. Proto Smetana v »Libuši« není Smetanou »Prodané nevěsty« a Wagner v »Tri- stanu« nebo »Parsifalu« k víře je nepodoben Wagnerovi z dob »Tannhäusera«.
Fidelius Devátá Schillerův Wagner Smetan Libuše Parsifal Tannhäuser Tri
23 article
Dvořáka naproti tomu příliš poutá jeho nezkrotný temperament čistě hudebni, že pouze přechodem a nikoli naveskrze je s to, aby splnil úkoly dramatika hudebního v nejvyšším stupni. Jak dovede se však hudebním instinktem druhdy udržeti na výši situace, vidíme nejlíp na genialní hudbě k »Josefu Kajetánu Tylovi«, oné práci, na niž nepochopitelným způsobem zapomínává se ve výčtu jeho dramatických vý- tvorů. A všechny repertoirní opery jeho — k nim musíme počítati pro občasné, pravídelné vracení se k nim, jak »Šelmu sedláka«, »Dimi- trije« a »Jakobína«, tak »Tvrdé palice«, »Čerta a Káču« a nejnověji »Rusalku« — uzavírají v sobě momenty neodolatelné dramatické síly. Že však Dvořák dvě z nich tolikráte nelenil buď v jednotlivých partiích nebo v celku v růz- ných dobách přizpůsobovati dočasnému stupni své technické zralosti, potvrzuje sevšeobecnělé mínění, že v dramatice hledati snad vrchol jeho činnosti bylo by mylno. Smetana na př., stanuv u »Tajemství«, nemohl vžíti se již podruhéa jinak v prostředí »Prodané nevěsty«, v níž spatřovati musil nutně v minulosti cele uza- vřenou periodu svého cítění. Chystaný cyklus oper Dvořákových v Ná- rodním divadle omezí se z vnějších důvodů na uvedené repertoirní a neuštědří nám ani »Krále a uhlíře«, toto dítko jarní Musy Dvořákovy, jež tak neradi vidíme zahrabáno v ústraní divadelní bibliotheky po čtrnáct jet, ani všemi, i skladatelem do nedávna zapomenuté »Vandy«, jež letošním rokem slaviti bude divné jubileum — čtvrtstoletého neprovedení. Snad pozdějí,a bohda brzy, kusý letošní cyklus dojde docelení, což by bylo žádoucno již proto, že přes všechny aesthetické pochybnosti vynucují si Dvořákovy opery svými hudebními krásami prvního řádu naši lásku.
Dvořák Josef Kajetán Tyl Dvořákův Vanda Ná
24 article
Ale ne tak nepodmíněnou lásku, jako jeho symfonie a komorní díla. Z pěti tišténýchi sym- fonií jeho — tři předchozí, z B-dur, Es- dur D-moll jako studie leží schovány v zásuvce psa- cího stolu — každá individuální svou nálado- vosti desavouuje tvrzení, že t. zv. »věčné formy« jsou naplňovány mechanicky bez příznaků hlub- šího vzrušení duševního. Nejstarší z nich, z F-dur, op. 76 (vydaná však pod č. 3.), mohla by pyšnit se názvem »Vesna«, další z D-dur (č. 1 , op. 60). zasluhuje, aby jí dán byl přivlastek »Erořca«, v další z D-moll (č. 2., op. 70), zjevuje se nám česká »Symphonie pathětique« v nezkráceném slova toho smyslu, předposlední z Gi dur, t. zv. anglická (č. 4., op. 88) důstojně zastupuje českou »Pastorálku« a poslední, t. zv. »americká« z »E-moll s podtitulem »Z Nového světa« (č. 5., op. 95) směle by mohla být označena blíze jako »Touha českého, do ciziny zavátého umělce po vlasti«- Vedlo by přílis daleko, kdybych tu měl podobným způsobem pokoušeti se o charakteri- stiku celé, nepřehledné řady děl komorních dle zásluhy vystihnouti, co Dvořák vykonal ve skladbě chorické, z níž pouze hluboce jímavé »Stabat mater« je schopno jménu jeho pojistit nesmrtelnost, o prvním a jediném českém ora- toriu »Svatá Ludmila« ani nemluvě. V tom právě spočívá veliký význam Dvořákův jako umělce národního, že českou hudbu obohatil ve směrech nikým jiným nedotčených. Každý houslista náš, jenž chce ukázati se ve světle nejvyššího umění, neúprosně nucen je sáhnout k houslovému, jako pianista ke klavírnímu a violoncellista k violon- cellovému koncertu jeho — a každý, kdo měl úlohu programem na vůli mu daným světu před- stavit českou hudbu, dá mi za pravdu, že ne- mohl ve dvou, pravím jen ve dvou koncertních produkcích učinití tak, aniž by při tom Dvořá-
pathětique Dvořák Svatá Dvořákův Bdur Nový svět esodur Dmoll Fdur vesna Ddur Dmoll vysoký uměný