Denní zprávy.

Není známo, na kterou hodinu ranní dne byl určen budiček pro pražskou posádku; ale jisto je, že mnoho světla ještě nebylo, když nádvořími rachotily bubny a zatřepetaly se zvuky polnice tím nejnepříjemnějším signálem, rušícím sen a hlásajícím den. Do hodiny potom stál už každý pluk na nádvoří, dle denního rozkazu vystrojen do pole a bez pláštů; ozývaly se po- vely, postupná hlášení a konečně poslední roz- kaz k odchodu na cvičiště. A krátce před osmou hodinou vyrovnány stály již šiky v pěti řadách na cvičišti dejvickém, rozloženy mezi silnicemi pražsko-dejvickou a podbabskou až k dálnému návrší, jemuž ne bez příčiny se říká »kopec vzdechů«. Tam nejvýše stálo dělostřelectvo, vyhledá- vající ve válce i v míru posice nejvyšší; před nimi přerůstala nad řady pěchoty jízda, dra- gouni, vozatajstvo a train, nejblíže pak a počtem nejvíce pěchota v pestrých odstínech barev ka- bátců světle zelených až tmavo modrých. Postavení zaujato bylo v pěti kolonáchči šicích, chceme-li se vyhnouti německému terminu »Treffen« a to v následovném rozdělení: Ve frontě prvého šiku, pod velením gen.- majora Rukaviny stála kadetní škola, dva prapory pěšího pluku č. 91, tři prapory pluku č. 102 a 3. prapor pionýrů. Druhý šik za velení gen.-majora L ju- bičice tvořil 6. prapor polních myslivců, dva prapory pěš. pluku č. 11, jeden prapor pl. č 28 a pěší pluk 73. Třetí šik s gen. majorem Addoba- tim sestával z 8 pěšího pluku zeměbranya 3 praporů 75. pluku pěšího.

Ve čtvrtém šiku pod gen. majorem Witschem seskupeny byly 3. a 6. švadrona dragounského pluku č. 7, divisijního dělostřele ctva pluk č. 23, dvě batterie sborového dělo- střelectva pluku č. 8, a jednoroční dobrovolnie téhož dělostřeleckého pluku. Konečně v pátém šiků za vedení rytmistra Steindlera postavena byla dobrovolnická škola trainu a 8. divise téže zbraně. Vrchní velení měl velitel pražské posádky. polní zbrojmistr ryt. Czibulka. Takový byl obráz, jaký skytalo evičiště p osmé hodině ranní, kdy i dohledný obvod mimo ně, silnice pražsko-dejvická a podbabská byly oživeny hustě obecenstvem. Jako manevrý mají své diváctvo, tak tomu je i při takovýchto příležitostech. Obecenstvo pražské nedbajíc sobotního skla- mání, v celých procesích putovalo dnes poznovu na cvičiště a to vzhledem k příjemné pohodě v počtu daleko značnějším než minule. Kaval- kády kočárů svážely diváky a znova se vracely pro nové; podobně i vlaky v Brusce zastavující byly přeplněny obecenstvem. Nejmodernějším Nozidlům — auto a moto byl však příjez ke cvičišti zakázán, prý z bezpečnostních důvodů. Krátce před 10. h. dop, když byl již pozoro- ván na silnici od Bruské brány vzruch a šum a když posléz pozdraven panovník zástupci obee dejvické na hranicích Velké Prahy, zavzněl trojnásobný signál štábního trubače, znamenající »Pozore a pak signál »general de charge«.

Král provázen následníkem a svojí tělesnou stráží vesměs na koních, se objevíl a blížil se levému křídlu diouhé fronty, kde přijel mu vstříe sborový velitel a velící generál ryt. Czibul ka, jenž učinil obvyklá hlášení vojenská ohledně počtu mužstva, Vyslovil číslici něco přes sedm tisíc osob a přijal rozkazy, týkající se defi- lování, jež stanoveno v místech, kde sbíhají se silnice podbabská s dejvickou. Na to nastou- pil král objíždku od pravé strany prvního šiku k levé a dále zpět mezi jednotlivými šiky. Jakmile blížil se k řadám, skloněny po- stupně prapory jednotlivých pluků a hudbami jejich zahrána hymna. Při rychlé objížďce stá- valo se, že než jedna hudba dohrála, druhá již započala a tak mísily se zvuky dosti disharmo- nicky. Všeobecně budilo obdiv, jak stařec 77letý dosud pevně v sedle sedí. Tělesná stráž v ma- lebných uniformách zůstávala daleko za ním. Když byl král objel všechny šiky, vrátil se ke shromážděné generalítě, kde vyslovil svoji spo- kojenost. Na další jeho rozkaz došlo k defilování a současně odchodu ze cvičiště. Z rozvinutých řad utvořena obratem formace pochodová, načež jednotlivé pluky v kolonách rychlým tempem odcházely a defilovaly. Vzhledem k okolnosti, že půda cvičiště byla pro krok pevná a jistá, dopadlo defilé velmi zdařile. Panovník také v tom smyslu se vyslovil, načež v kočáru, provázen pozdravy shromážděného obecenstva, krátce před 11 hodinou donaladní vrátil se da hradu. Panovník navštívil včera odpoledne v paláci v Hybernské ulici paní princeznu Zdenku Lobkovico- vou, choť předsedy zemědělské rady pro král. české prince Ferdinanda Lobkovice.

— Kam J. Excel. pana presidenta minister- stva nepovedou? Ustavičně čteme o ústavecha závodech, které páni ministři v Praze přítomne navštěvují, ale nikde nečteme, že by Jeho Exce lence pan baron Beck, jako správce ministerstva vnitra, v jehož obor i správa nemocnice spadá. hodlal navštíviti c. k. všeobecnou nemocnie pražskou: Což jest veliká škoda. Neboť J. Excel. by spatřila věci, jaké na tom božím světě tak hned nejsou k vidění. Na příklad infekční oddě- lení, v jehož přízemku, od nemocných nijak zvlášť neodděleném, bydlí zřízenci nemocniční s rodinami. V infekčním oddělení chodby s ne- uvěřitelným harampátím. V hlavní budové na chodbách povalující se nádobí všeho druhu, odřené židlice, odřené dvéře, stropy každou chvíli se bořící a sám Pánbůh ví, co vše ještě. Proč jen místodržitelství pana mínisterského předsedu sem nepozve? Ten by se nasmálí A přece je o veselost taková nouzel — Proti volebnímu provolání národn strany svobodomyslné má pražsko-venkovský orgán některé námitky. Jest mu příliš — umír- něno, neobraci prý se v první řadě na uvědo- mělé rolníky, má prý ráz měšťácký, spojenectví obou národních stran po rozumu »Venkova« mluví prý »za celé knihy«. Ne za knihu, ale hned za celé knihy? Mohlo by se tedy myslit, že v takovém případu je zbytečným i článek agrárnického denníku. Ale bylo by škoda, kdyby nebyl napsán, bylt by český svět přišel o nej- zajímavější podívanou předvolební éry: agrár- nická strana durdí se na u mírněnost vo- Iebního provolání mladočeské strany, toť věru jako kdyby se posvícenská kapela vysmívala Filharmonií! Neméně zdařilou ukázkou pražsko- venkovské kritiky jest žehrání agrárnického listu na naše provolání, ježto prý je málo — agrární !

Rolnictvo odbyto prý v provolání nár. strany svobo- domyslné několika nemastnými frázemi. Maštění volebních fřází na adresu rolnictva může volební výbor národní strany klidně po- nechati straně agrární, všechna dosavadní čihnost této strany pro rolnictvo nebyla také ničím jiným. Že rolnictvo české dříve či později přijde na to, jakého druhu jest tuk, jímž vůd- cové strany upravují krmě svých frází pro ně, je tak jisto, jako že všecko české rolnictvo, pokud dnes přísahá na slová velikánů strany agrární, vrátí se do rámce národního celku, stavovsky nerozloženého. Útrpné myšlenky vzbu- zuje tvrzení »Venkova«, že národní strana svo- bodomyslná neobrací se na uvědomělé rolnictvo české; provolání naše mluví naopak vý hradně jen k uvědomělému rodlinictvu če- skému. Úkolem české strany agrární až dosud bylo, rozbourati uvědomění českého rolníka, na němž věky pracovaly a pokud se z to- hoto, za žulové plativšího uvědomění selského lidu českého straně agrární podařilo vylomiti přesvědčení nedělitelné souvislosti národní a vnu- titi mu názor, že lidu tomu kyne spása jenom ve zvláštním stavovsky výlučném postavení proti všem ostatním vrstvám českého lidu, nemůže to býti považováno za štěstí národa v žádném případě a také se nenajde, jak pevně doufáme, v budoucnu žádný historik politických běhů v národě, který by nepolitoval této události. Jemu už budou známy osudné následky této události.

Až dosud vznikaly politické strany v národě je- nom z různosti názorů o taktice, jimiž vymáhán vždy týž národní program český, strana agrárni podává další důkaz štěpnosti českého národa so- cialisaci stavů podle hmotných zájmů a to idejemi vešlými v národ z venčí, nevzniklými však v národě samém. To musí být zřejmo i každému uvědomělému rolníku českémua ukáže-li se, že těchto rolníků, přístupných ještě takovému přemítání je na českém venkově opravdu málo, bude národní neštěstí větší než se nadali ti, kdož pracují k jeho odvráceni. Ono bude jednou ovšem zcela jistě napraveno, ale zatím zaplatí národ útraty této zpozdilosti ve svém vývoji. Kéž by byly co nejmenší! Jsou však viditelny všem, kdož pracovali na úsvitě volebního ruchu pro jednotnost národní delegace v tom přesvěd- čení, že nejzákladnější poučka říšské politiky české jest co možno jednolitá říšská delegace. Delegace česká, která může býti ve vídeňském parlamentě v nejlepším případě sama jenom frakeí většiny, nesmí v parlamentě tom vystupovati sama ve zlomeích, jestliže dosavadní učebná

leta ve Vídni přinesla národu nějaký užitek. Že národní strana svobodomyslná staví kandidáty také v okresích venkovských, leží v její v še ná- rodní přirozenosti. Ani většina českých man- dátů nepropůjčila by straně agrární tuto vlastnost, ona se také nikdy nemůže jako výlučná strana stavovská ujati vůdcovství všenárodních věcí. V tom také úkaz, nad nímž list její žasne. Mla- dočeský kandidát ve venkovském okresu jest možný, agrární v městském nemožný! Jaký z toho div?! Jenom včasným zakročením naším bylo zabráněno aspoň nejkrutějšímu, zjevnému totiž hmotnému boji mezi městy a venkovem, k ně- muž vybízel už přece a právě »Venkov« hospo- dářským bovkotem, naprostou novinkou práce pro všenárodní prospěch. Co se týče srovnávání výbornosti vzájemných pracovníků obou stran, to nám budiž prominuto; tunel, hromadou zem- ských peněz prokopaný dvěma nejpracovitějšími pracovníky strany agrární, stále ještě zeje l — Osobní. Ministr orby hr. Auersperg přijel änes ráno z Vídně do Prahy. — Ministr zahraničních zále- žitostí hr. Lexa Aehrenthal odjel včera v noci z Prahy do Vídně. — Úmrti. Ve Strakonicích zemřel dne 21 t. m. ve věku 73 let pan Čeněk Stocký, obchodník, Pohřben bude dnes v úterý o 3. hod. odp. na hřbitově u sv. Václava.

— Pohřeb řížského poslance dra. Em. Dykav Plzni konal se v Plzni v pondělí dne 22. dubna od- poledne za přehojné účasti nejširších vrstev. Zejména zúčastnili se ho zástupci všech obcí, které zesnulý po tak dlouhou dobu na zemském sněmu i na říšské radě zastupoval, zejména zástupci okresních výborů a obecních zastupitelstev z Kralovska, Přeštic, Blovic, Nepomuku, Rokycan, Manětína, Plas, Koterova, Boj- kova, Bolevce, Horní Břízy, Třemošné atd., správce okresního hejtmanství rada dr. Paroubek s úřadníky, president krajského soudu dr. Boček s vicepresiden- tem p. drem, Tauschem, se všemi rady a úřadnictvem, celá městská rada plzeňská a obecní zastupitelství, chef státního zastupitelství p. vrch. rada Částek s obě- ma náměstky, president obchodní komory p. J. Hou- dek se členy komory a úřadnictvem, vládní radaa náměstek ředitele stát, drah p. Hrazdíra, vrchní fi- nanční radové p. Básler a Husák s četnými úřadníky, deputace spolků, Občanský klub, jehož zesnulý byl zakladatelem, členové redakce „Plzeňského Obzoru“ a žurnalisté plzeňští atd. Z poslanců přítomni byli pp. J. Čipera, F. König, V. Fresl a V. Jílek. Za rakví kráčela rodina zesnulého a nepřehledný zástup účast- níků. Nad otevřeným hrobem pronesl městský rada a místopředseda klubu inženýr p. V. Kapsa tklivou, vřelou vzpomínku, která působila na přítomné moc- ným dojmem. Do lůna země spuštěna pak rakev s tě- lesnymi ostatky muže, jenž zásadám strany svobodo- myslné zachoval věrnost až do posledního vzdechu.

— Dary. České dětské nemocnici věnovali: K uctění památky zesnulé své matky paní Josefy Studničkové, roz. Pelikanové, věnoval p. MUDr. J. Studnička, Praha-I. č. p. 420, K 100.—. Témuž účelu věnovaly v Roudnici: pí. Anna Mokrá, vdova po advokátu K 20.—, pí. Marie Pracnerová, choť to- várníka K 10.—, pí. Marie Russová, choť majitele parní píly K 10.—, paní E. Šmidrkalová, choť lékaře K 10.—. dram. kroužek Šimanovský výtězek z před- stavení K 5.— a Nejmenovaný dárce — jak již ozná- meno — na oslavu přítomnosti panovníka K 20.000. —Klub voličů novoměstských věnuje k uctění pa- mátky svého místopředsedy p. Frant. Chadimy 15 K Českým feriálním osadám. — Klub obecních starších národní strany svobodomyslné věnoval k uctění pa- mátky svého býv. člena, obecního staršího p. Frant. Chadímy 10 K Českým feriálním osadam. — Pro 12 sirotků po sklenářském pomocníku Bohumílu Kre- movi, který z velké bídy skočil na Žižkově s 3. po- schodí, věnovaly paní Isabella Horáková a Emilie Haklová v Praze 20 K místo věnce k uctění pa- mátky zesnulé paní Josefy Feifarové, jež složily u naší pokladny. .— Na českou školu »Komenského« ve Vídni přijala pokladní pom. akce Ros. Jonášová, odb. uč. v Kolíně na 56 pošt. poukázek došlých z Čech a z Moravy od 1. března do 31. března k 489.59 b.

— Značná krádež cenných papírů. V neděli dne 21. t. m. odešla vdova Hrachovcová, soukromnice v Novém Jičíně, se svou dcerou o 11. hodině dopo- lední do kostela a když se za 1/2 hodiny vrátila, oče- kávalo ji doma nepříjemné překvapení: byt byl ote- vřen, zásůvka stolu vypáčena a veškeré cenné papíry, jež v ní měla úschovány, v ceně 54.000 korun, byly pryč. Současně zmizel z Nového Jičína Antonín Ún- čovský, který má v domě Hrachovcové obchod se smíšeným zbožím a o cenných papírech vdovy dobře věděl. Podezření proti Unčovskému je značně sesíleno okolností, že se Unčovský v poslední době nápadně pilně učil anglicky, z čehož se soudí, že za- nášel se již delší dobu záměrem, cenné papíry Hra- chovcové ukrásti a ujeti do Ameriky — kdež prý již jednou byl. Doma zanechal Unčovský mladou chot a dvě malé dítky. Je asi 27 roků stár, menší slab postavy a má jedno ucho umrzlé. Nářek vdovy nad cítelnou ztrátou je pochopitelný. Doufá se však, že Unčovskému se nepodaří daleko se dostati, jelikož Hrachovcová i při své neopatrnosti, že měla papíry v tak značné ceně doma, byla aspoň tak obezřetnou, že má čísla všech cenných papírů ji odcizených za- znamenána; čísla ta byla neprodleně sdělena všem větším peněžním ústavům Evropě, takže se Un- čovskému sotva podaří papíry zpeněžiti. Také bylo do všech přístavních měst telegrafováno, aby byl Ún-