věmu vorovému přístavu, na místě někdejší Krá- lovské louky zřízenému a jméno jeho nesoucí- mu. Zde shromáždí se, aby panovnikovi osvěd- čili loyální smýšleni, členové obecního zastu- pitelstva spojených obcí Hlubočep, Zlí- chova a Klukovic, dále učitel. sbory se školní mládeži těchto obcí, pak těl. jed. »Sokol« na Zlíchově a ve Hlubočepích, sbor dobrovolných hasičů, tovární hasičský sbor firmy Fischla Rosenbaum, společenstvo veškerých živností pro obvod zlíchovský, podpůrný spolek živnostníků, včelařský spolek pro okres smíchovský, čtenář- sko-ochotnická beseda, spolek »Děvín«, beseda Palacký, bratrstvo zlíchovhlubočepské, spolek vojenských vysloužilců, občanský klub, spolek domobranců, jednota českých střelců, dobročinná obec baráčnická, dále zástupcové místních úřadů, úřadnictvo a dělnietvo průmyslových závodů. Voroplavci vyžádali si svolení, aby v době, když panovník přijede k přístavu, směli přísta- vem proplouti vorem, na němž také bude hu- dební kapela umistěna. Počasí jest dnes opět příznivější. Teplot +30 R, tlakoměr stoupá, slunečno.

Zejtra o 9. hod. dopolední súčastní se pa- novník přehlídky pražské posádky na vojenském evičišti v Dejvicích. Na hranici obce dejvi- cké očekávati budou císaře a krále zástupcové obce dejvické a sice starosta p. Mag Ph. Josel Steiner, obecní radní pp. Bohumil Miňovský. Ant. Mitlehner, Frant. Malota, Eman Matějka, Čeněk Šťastný, Vojtěch Vašíček, Jan Čechl a Jan Zeithammer, členové výboru pp. Ant. Barcal, Josef Bašta, Eman. Baumruck, Jindřich Fritz, Frant. Frolík, Jindřich Frolík, Th. dr. Rudolí Horský, Josef Janda, Karel Klement, František Kekl, Michal Klemperer, Frant. Kolátor, Emi Reiser, Karel Tomášek a Josef Vyhnal. Arcivévoda František Ferdinand odjel Franti kovou drahou z Prahy do Konopiště. Minist vyučování dr. G. Marchet s ministerským sekretářem drem. ryt. Madejským odjel dnes ráno do Vídně.

Denní zprávy. — Fenomenální politikové realisticko-lidovo- pokrokového denníku ondyno, jak známo, pře- trumfli »lišáctví« »N. Fr. Pr.« Ta v nedělním svém úvodníku napsala o císařově séjouru v Praze brillantní článek: vyvrcholil v závistné uznání vlivuplné činnosti ministra Pacáka, jemuž poda- řilo se na čtrnáct dni, prý od Bilé Hory zas poprvé, uskutečnit státoprávní sen národa če- ského a Prahu povýšit na residenční město na roveň Vídni a Pešti, an s královského hradu nad věžemi pražskými císař vládne v čele dvora a za přítomnosti svých ministrů vládne své říši Realistické kosy v »Čase« pojala z toho sta- rošt, aby Mladočeši nevěřili a nepřeceňovali vý- znam této návštěvy, »N. Fr. Pr.« páše prý li- šáctví, vynáší mravní význam císařova pobytu jen proto, aby se Čechům nedostalo positivních a praktických vymožeností — v důsledeích pa- novníkovy návštěvy. Redakce »Č.« pak použivši tohoto svého objevu, za jaký by se nemusíl styděti ani slavný Bystrozraký z pohádky, udělila straně mladočeské »první výstrahu« před vídeňským lišáctvím. Co se však nestalo?1 »N. Fr. Pr.« vidouc, kterak její lišáctví bylo mazaností realistické redakce v Praze skrz na skrz prohlednuto a na svétlo denní vyloženo, ihned sedla a napsala už na středu nový článek, kterýmž svůj nedělní úvodník téměř formálně odvolává a slo vo za slovem vyvrací vše, co o významu ná- vštěvy pro Čechy v neděli pověděla. »N. F. P.« si nyní jistě myslí, že na »Čase takovýmble obratným manévrem vyzrála. Ale chyba lávkyi

Nyní když »N. F. P.« zřejmě a neklamně popřela to, nad čím se »Č.« zhrozil a před čím poprvé vy- stříhal, právě nyní zajisté přijdou už nevyhnutelněa také přijíti musí posítivní a praktické koncese, »Č. tak šťastně zachráněné. A to stane se výhradně záslalíou bdělosti výtečných politiků v »Č.« kteří na prožluklé vídeňské lišáctví v čas kápli Vděčný národ pak zvoli za to najisto realistické kandidáty, aneb aspoň prof. Drtinu a pro. Foustku. . . za poslance! Či snad by byla vděčnost v národě na dobro vymřela? — »Přesná a nevyvrácená fakta« býv. posl. Klofáče. Nevyčerpatelný orgán vůdce »nové české demokracie«věnoval zase včera svému oblibenému thematu o nastávajícím

českoněmeckém smíru úvodní článek, v němž uvádí další přesná a nevyvrácená fakta na pro- spěch svého tvrzení, že »o smiřovačky se jedná a že mladočeští vůdcové čekají jen na výsledek voleb atd.« List obrací se proti našemu tvrzení, že v projevu dra. Groše není patrna snaha po českoněmeckém vyrovnání i má Klofáč nepopíratelnou pravdu, když na základě řeči dra. Groše hlásá nepopíratelnou pravdu, že mladočeská strana plave ve vodách českoněmeckého smíru a že bude-li po volbách silna, také ihned své začaté punkt a ce skonči. Jediná politická věta, kterou dr. Groš pověděl ve svém uvítání, byla pronesena po ně- mecku, i zní takto: SJménem obou naše krásné království obývají- cích národností, jichž naprosté rovnopráv. nosti a rovnocennosti vždy se domá- háme á hájíme, dovoluji si V. V. nejoddaněj pozdraviti«. Právě pro tuto větu vrhl se na dra. Groše všechen tisk jednosvorně nejpustějšími invekti- vami a předseda »Volksratu« došel si s prote- stem ku předsedovi ministerstva. S české strany jedinému p. Klofáčovi bylo vyhraženo najíti v této větě plavbu ve vodách českoněmeckého smíru, člověk zdravých smyslů vidí v ní slavné, před tváří samého panovníka učiněně prohlášení nezlomného českého stanoviska. Odpověď císaře a krále na toto místo řeči starostovy ani vzdá- leně nepodporuje německé stanovisko nadpráví, označujíc jedině úctu před rovným právem a vzájemné ocenění předností národů za jediné východisko ke šťastné budouenosti. Nejbližšl politický projev, k němuž došlo za císařova po- bytu v Praze jest známé prohlášení bar. Becka k dru. Eppingrovi, k vůli p. Klofáčovi opaku- jeme je tuto ještě jednou:

»Úmysl, jakobych měl zavésti jednání o ná- rodnostní dorozumění, jest mne dalek, neboť roz- umím do té míry politice, abych nahlédl, že za této doby o takovém úmyslu nemůže býti ani řeči.« Pan Klofáč z tohoto výroku bar. Beck tolik pro sebe může vybrati, že nerozumí doté miry politice, aby nenadělal o smiřovačkáchv Čechách co nejvíce řečí, poněvadž se domnívá, že tím nažene vodu na své volební mlýny. Nej důležitější zvěsti politického barometru jestp. Klofáčovi projev presidenta obchodní komory při návštěvě panovnikově. Jest ovšem pravda, že pres. Řivnáč vyslovil víru a doufání, že bude dopřáno J. V. uskutečnění míru národnostního, než i president obchodní komory nepředsťavuje si mír ten jinak, leč že oba národové »těsně a nerozlučně spjati ve svých hospodář- ských zájmech, najdou zajisté i cestu k vy- rovnání svých politických protiv«. Byla tedy řeč presidenta Řivnáče přímou demonstrací pro j ed- notu a nerozlučnost hospodář- ských zájmů a proti rozluce těchto zájmů, kteráž zvláště v hospodářství zemském jest nej- přednější podmínkou Němců, co se týče vyrovnání. Co panovník na to odvětil, není žádným popře- ním názoru pres. Řivnáčem vysloveného, nebot panovník kladl ve své odpovědi důraz na smírné spolupůsobení obou národů, k němuž mají býti spojeni a vyslovil přání, aby jubi- lejní výstava příštího roku »byla mocným krokem k poctivému sblížení a smíru mezi oběma ná- rody.« Také tento projev panovníkův němec ky pronesený nedá se vyložiti spíše v pravý opak. než ve prospěch rozdělení země Němci vymáhaného.

Jedním z nejdůležitějších projevů mínění ko- runy o smíru mezi národy v Čechách jest výrok. který učinil panovník k dru. Kramářovi po ná- vštěvě Moderní galerie. „Jsem rád,“ pravil král, „že na této půdě jde to v dobré shodě mezi oběma národnostmi. Pozoruji to již v několika institucích, kde se svorně pracuje k vyšším cí- lům jediné vlasti!“ To jsou zajisté pozoruhodná slova a týkají se přímo nejdůležitější otázky českého stanoviska jednoty vlasti, pro niž vyslovil se sám dědic svatováclavské koruny. Připojíme-li ještě i to, že předseda ministerstva požadavky německé, osobně mu předsedou ně- meckého „Volksratu“ drem. Tittou přednesené, označil za to nejextremnější, co Němci mohou žádati, pak myslíme, že je zjednáno jasno o tom, jak stojí německé naděje na uskutečnění jich rozdělovacího, a zkrátka jich celého smiřovačko- vého programu. Pan Klofáč pracuje však dále svým zvetšelým kouzlem, každé vyslovení touhy a naděje na smír v zemi, jest mu důkazem, že strana svobodomyslná plave ve smiřovačkových vodách, a že smiřovačky po volbách dokončí.

I takové výroky, jako Kramářův, že smír bez vzájemných ústupků není ani myslitelný a že ústupky zvláště ve hnutí volebním jsou více než pochybny, že německý požadavek národnostní autonomie nebyl českou veřejností příznivě při- jat a sice z toho důvodu, že žádná z českých stran nepřistoupí stůj co stůj na rozdělení země, slouží listu páně Klofáčovu za argument, že dojde k uskutečnění německého požadavku. Tato Klofáčova logika je příšerná a důka- zem, že jedinou zoufalou nadějí strany Klofá- čovy jest, že se na tento jeho bídný lep chyti přece nějaký chatrný hejl v Čechách! — Z Břeclavi. Jelikož škola spolku »Komen- ského« ve Vídni dosud nemá práva veřejnosti, ačkoli trvá již 24 let (!), přijelo sem dnes 34 čtrnáctiletých děti ke zkoušce, aby mohly dostati propouštěcí vy- svědčení. Všecky zkoušku obstály a vysvědčení do- staly. Jízdné musily platit dle plné taxy dospělých, avšak břeclavskými Čechy byly srdečně uvítánya pohostěny.

—Osobní z Moravy. Jmenováni byli při evidenci katastru daně pozemkové evidenčními zeměm řiči I. tř. Ant. Pecha ve Slavkově, Ant. Riegl ve Vyškově, Karel Lupáč v Kyjově, Jan Novotný v Blansku, Rud. Heinelt v Mikulově a Jan Char- vát v Hodoníně; zeměměřičem Il. tř. elev Antonín Nedoma v Brně. — Rodinné zprávy. Slečna Josefa Hánlo va, dcera p. J. Hánla, rolníka a obchodníka v Libušíně, a pan František Valta, učitel v Libušíně, slaviti budou manželský sňatek ve středu dne 24. t. m. o 11. hod. dopol. v děk. chrámu ve Smečně. — K výsledku soutěže ziskání plánů pro stavbu měšťanské školy dívčí a chlapecké v Roudnici n. L. sluší připomenouti, že autorem druhou cenou poctě- ného návrhu pod značkou »Budete mě roz- umět?« jest architekt Lad. Skřivánek ve Vídni—V., Wienstrasse 79. — Změna pojmenování stanice. Ředitelství stát- ních drah v Praze oznamuje, že stanice Jilemnice Město na trati místní dráhy Jilemnice-Roketníce bude se od 1. května 1907 jmenovati pouze Jilemnice. — Silnice vedoucí údolím šáreckým. Za příčinou válcování bude nová okresní silnice, vedoucí údolím šáreckým, pro veškerou jízdu uzavře- na a to v sobotu dne 20 t. m. v celé své délce od viaduktu státní dráhy v Podbabě až k erární silnici na Generálce v Nebušicích, dnem pak 22. t. m. po- čínajíc až do ukončení válcování v trati své od Bře- tislavky v Podbabě ke Generálce v Nebušicích. Po dobu uzavření silnice nutno veškeré povozy z Liso- lej a údolí šáreckého obrátiti na silnici erární.

— Z technického odboru České obce sokolské. Bratří cvičitelé, kterým v jednotách pražských a okolních svěřeno je vedení dorostu řemeslného, se žádají, aby v úterý dne 23 dubna o 8. hod. večerní dostavili se do tělocvičny »Sokola« karlínského, kde skupiny dorostu nacvičovány budou. — Slávobrána v plamenech. V nebezpečí zničení požárem byla dnes dopoledne slávobrána, již projek- toval pan arch. Hrubý a která stojí v Sadové třídě ne- daleko nového německého divadla. O 9. hodině dopol. zapletla se třáseň látkové výzdoby do drátu vrchního vedení elektrické dráhy. Kolemjdoucí vozka vystoupil na vůz a chtěl třáseň uvolniti, nedosáhl k ní však a tak zanechal další námahy. Brzo potom elektrický proud třáseň zapálil a v okamžiku celá vrchní část nádherné dekorace slávobrány octla se v plamenech. Telefonicky bylí na pomoc přivoláni hasiči, kteří při- jeli z novoměstského obecního dvora a ze staroměst- ské centrály a několika proudy vody z hydrantů ohen uhasili. Požár zničil celou vrchní část výzdoby brány.

Jediné mohutné čtyry pylony a sochy na úpati brány zůstaly uchráněny. Draperie, guirlandy, velum, vše bylo zničeno. Jak se nám sděluje, bude tato dekorace slávobrány opět novou nahražena. Velké množství obecenstva sešlo se v Sadové třídě a pohlíželo na požárem poškozenou bránu. — Buržáci ničili ozdobu Karlova mostu. Až Něm- ci zase jednou půjdou k ministerskému předsedovi baronu Beckovi a budou si stěžovat na utrpení Němců v Praze, nechť jim pan ministerský předseda necpo- mene uvést případ, který se stal v noci na dnešek na Karlově mostě. Osm napilých buršáků ubíralo se po mostě a zde počali trhat chvojovou dekoracia holemi mlátit do elektrických žárovek, z nichž mnoho zničili. Zřízenec elektrických podniků Fr. Dunecký povolal na pachatele hlídku a všichni buršácí byli od- vedeni na strážníci. Zde počínali si tak sebevědomě, jakoby věděli, že se jim nesmí nic státi. Buršáci před- ložili své legitimace a byli propuštěni.

— Příhody a události při včerejším slavnostním osvětlení. V ohromné tlačenici včera večer v okolí Národního divadla povstalé bylo více dětí ztraceno, které později na strážnici byly rodičům vydány. Množství deštníků a holí bylo zlomeno a také mnoho klobouků bylo zničeno; tři ruční kabelky se ztratily a jedna peněženka byla odcizena. Policista Josef Bu- dílek s nasazením vlastního života vynesl 5 dětí do bezpečí, které byly ve veliké tlačenici na životě ohro- ženy. Na řetězové lávce byl takový nával obecenstva, že lávka se povážlivě počala houpati. Proto byl vstup na lávku zapovězen a obecenstvo na lávce se naléza- jící stráží vyvedeno. U Národního divadla byla Bar- bora Pohůnková z Biskupského dvora v tlačenici tak zmáčknuta, že omdlela. Několik mužů odneslo ji do budovy Národního divadla, kde jí dr. Řehák poskytl první pomoci. Na Nebozizku a Petříně shromážděno bylo ohromné množství obecenstva. Vstup na Petřín z Újezda byl obecenstvem tak přeplněn, že stráž musila několikráte zakročiti, aby obecenstvo před umačkáním zachránila. Rampa na Hradčanech a zámecké schody byly rovněž obe- censtvem přeplněny. Na prostranství před Riegro- vými sady vzplál mohutný řecký oheň. Podobné osvětlení provedeno bylo také nad Mrázovkou na Smíchově, v Nuslích na návrší „Bělka“, v Michli na Bohdalci a v Podolí nad Klau-