ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 a7c814d0-661b-11dc-bbbf-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 23 celkem · entity: place 29, person 53, org 1, work 2
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, v pátek dne 6. září 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 246.
4 article
Na rmulnodvol. liaty I pěslenasni (. Naněný Obsor“ ve ston a Literární HIIidka v pátek) předplácí se: raze v admi nistraeí 2 K — sa měs. . . . . . . 6 K — na čtvzt lata . . . . . s dvají donáškou ns měris na čtvt lela . . . . . 7 K 50 ve filialkácht 2Ka0 na mněsíe . . . . . Peštout na měaic . . . . . ke ns čtrrt lela s dvojí zášilkos na měske ke vrí lá-
5 article Co s říšskou radou?
Co s říšskou radou? Jednoho dne na počátku měsíce června t.r. trhnul inspicient vídeňského parlamentu zvon- cem a zcela přesně dle předpisu ve scenáři snesla se opona na znamení, že první akt sněmovního dramatu je ukončen. Poslanci si oddechli, vláda si oddechla a totěž učinili snad i rakouští národové. Všichni tito tři činitelové tak se za- chovali v pocitu blahého uspokojení, že tak šťastně to dopadlo, neboť při počátku le- tošního jarního zasedání zlé věci věstil horo- skop. Ústřední parlamient cislajtánský je totiž zřízení zcela zvláštní. Kdežto všude jinde je oporou zdárného ústavního života, je ve Vídni zimomřivým robátkem, každým oka- mžikem připraveným odebrati se na věčnost, kdežto všude jinde strany co nejvíce se na- máhají, aby parlament svůj vypiplali k význam- nosti a síle, u nás se předstihují, jak jej co nej dříve a co nejdůkladněji zardousit. Podaří-li se, že z toho vyvázne, slaví se to bezmála jako div aneb aspoň jako velice šťastná příjemná událost rodinná. A čím vysvětliti se dá tenkráte více než nápadná lhostejnost, ba nevážnost k instituci. která přece poskytuje lidu možnost činně zúčastniti se toho, čemu se řiká vlád- nout? Z té jednoduché přičiny, že v tomto státě všechno je samá nepravda a neupřím- nost, že u nás nic nemá podstatu a jádro nýbrž všechno že je samé líčidlo a pozlátko.
Vídeň
6 article
Sama ústava není ničím jiným u nás než umělůstkářskou hračkou prohnaného po- litického faiseura, jenž všechno jiné měl na mysli, než zabezpečiti práva lidu. A nejinak to vypadá u nás pokud jde o parlament. Národové dosud marně čekají na šťastný okamžik, kdy sličná dáma ve vlisu zasedací sině s obrovským rohem v ruce vy- sype na hlávy pánů representantů nějakéto požehnání. Ale ono pořád nic; tam z té bu- dovy valí se neustále jenom nová břemena na poplatníky a speciálně pro národ náš není vídeňský parlament ničím jiným než pohanou a pokořením.
7 article
Nač tedy se rozčilovati k vůli osudům takovéhoto domu . . . Když letos v únoru nově zvolení poslanci se sešli, byli dnové říšské rady sečteni. Že dočkala se léta, jedinou je zásluhou poslanců českých, kteří obstrukční zbraň na chvíli odložili, uváživše jako lidé rozumní effekt dalších hrůzostraš- ných koncertů a možný účinek, kdybyse bylo podruhé podařilo poselstvu českému učiniti parlamentarismus nemožným, s užitky. které kynuly lidu z toho, co vláda slibovala v jeho zájmu provésti. Misky váhy dlouho kolisaly, než se uti šily, konečně ale rozhodly proti obstrukci. Mínění o tom, byla-li taktika tato správná mohou se rozcházeti a nedá se upříti, že leccos svědčilo na prospěch dalších radikal ných koncertů českých, však buď si jak bud tolik doznati musí každý nepředpojatý politik že nehledě k drobnějším, však rovněž důle žitým věcem, jichž jsme vymohli speciálně pro sebe, vláda v oboru hospodářském od- hodlala se k činu, jaký v dějinách cislajtán- ského parlamentarismu dosud zaznamenán není, že položila na sněmovní stůl osnovy zákonů, které budou-li průběhem doby pro vedeny, stanou se na jisto počátkem nové hospodářské epochy v tomto státě. Čtyřměsíční prázdniny vyměřené politi- ckým pracovníkům chýlí se znenáhla ku konci a na povrch diskusse veřejné ze spousty jiných důležitých otázek vystupuje opět ta. jaký obraz poskytovati bude vídeňský parla- ment, jenž ku podzimnímu zasedání svolán býti ma na druhou polovinu měsíce října.
8 article
Nemůže býti nejmenší pochybnostio tom, že vláda by byla šťastnou, kdyby par lament začal v říjnu tam, kde v červnu skončil. Jinými slovy, kdyby v tak zvané ho- spodářské práci pokračoval. Materiálu k tomu má víc než dost, rovněž hojnou má příle- žitost prospěti obecnému blahu prací, jež by se vymykala z běžných otázek jazykových a ústředních a snad by -ochotna byla ještě k dalším obětem, kdyby zabezpečila si i pro příští dobu periodu intensivní práce. Avšak přes všechno to, a jakkoli nijak nepodceňujeme práci ekonomickou v parlamentě, jsme po- vinni své národní cti, abychom především žádali za vyrovnání starého nezaplaceného účtu na vládě vídeňské, jejž sice nynější chef kabinetu cislajtánského nekontrahoval, jejž ale honorovati čestně se zavázal. A proto tak snadno to s prostou prací hospodářskou na radě říšské nepůjde. Mezi národem českým a Vídní — a snad se nám rozumí, c všechno shrnujeme v pojem Vídně — stojí 17. říjen 1899. Musí býti dříve odčiněno, co stalo se v tento den, jinak plán vlády sotva se zdaří. Neboť tolik je jisto, že kdo mezi námi dbá o národní čest, napne všechny síly, aby ho překazil, Jeden z vládních listů formuloval svou státnickou moudrost v ten způsob, že prj v Rakousku se zdarem nic nesmí se dostat před parlament, o čem nebyla již mimo toto forum docílena shoda. Vládní list chtěl tím říci, že doma snad se s Němci smluviti máme o upravení našich poměrů jazykových a potom že teprve na- dejde čas k parlamentnímu projednání tétc materie. Jak dlouho bychom tu čekati musili ! Domýšlivost a zpupnost německá rost každým dnem; vždyť dnes nám také již bráti chtějí známá jazyková nařízení Stre mayrova a proto jako potupa zní odkaz vládního hlasatele na milost německou.
Němec Vídeň Rakousko
9 article
Tak se odbyti nedáme. Naopak, právě v této kritické chvíli s celou rozhodnost žádáme, aby vláda prohlásila, uznává-li naše nároky jazykov za správné a spravedlivé a chce-li o to s důrazem se zasaditi, a by jim bylo učiněno zadost. To by malé bylo umění vládnout, kdyby ti, již povoláni jsou říditi osudy národů. sporným otázkám se prostě vyhnuli s vý- mluvou, v těch že třeba předchozí dohody těch, již spor vedou. Jednati o věci po shodě. k tomu — s dovolením — neměli bychom zapotřebí vlády To přece trpět nebudeme, aby otázka. jejíž rozřešení mělo dle určitých slibů státi se přede vším ostatním, byla stále a stále oddalována a národ náš aby snad plaziti se měl v pokoře, dožebrávaje se toho, co ne- opovážila se Vídeň odepříti hrstce Vlachů v této říši, neb čemu v nadbytku se těš již více než třicet let Poláci, jimž se snad co do počtu a kulturní hodnoty vyrov- náme ! . .
Vlach Polák Vídeň
10 article
Jen jedna věc nám kalí důvěřivý pohle v budoucnost. Je přirozeno a proto jasno, že vláda zařídí své jednání oproti národu našemu dle toho, jakou potenci bude na vnitropolitické šachovnici na příště represen- tovati. Klesne-li případným vítězstvím agrár- níků na pouhého piona, bude míti ovšem snadnou s námi hru. O, jak šťastnou byla by, kdyby se podařilo pánům Kubrovi a Prá- škovi docíliti značnějšího úspěchu! Odpo národa českého byl by tím zlo- men, neboť význačnější vítěz- ství agrárnické frondy opravňo- valo by vládu odbyti každý roz- hodnější krok české delegace, učiněný v zájmu věci české ku předu, jizlivým připomenutím, že za stranou svobodomyslnou lid již nestojí. V tom vězí nebezpečí agrárnického od- boje, jenž vyvolán bez příčiny, jemuž schází mravní i formální oprávnění a jenž není ničím jiným, než frivolní výpravou něko- lika mandátů chtivých, k plnění poslaneckých povinností napro- sto nezpůsobilých, nesvědomi- tých snaživcův.
Kubr Prat
11 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. Chorvatský biskup o přetvoření jeronymské koleje. Starčevičanská menšina městského zastupi telstva záhřebského podala v sedění dne 2. t. m ústy svého člena Timeta pilný návrh, aby za- stupilelstvo hlavního města chorvatského popro- silo chorvatského bána, t aby nejrozhodněji za- kročil proti polupě a křivdě, která se stala chor- vatskému jmenu v Římě, aby vymoh! Chorvatům zadostučinění a vrátil jim svatojeronymskou Při hlasování pilnost byla většinou zavržena neboť pro návrh Timetův hlasovali pouze Uhrl Mondekar a Bulvan. Výsledek hlasování velmi rozčilil opposici, jež všelijak pokříkovala n většinu. To rozčililo i většinu. Prvé pokřiky opposice platily obecnímu staršímu Gavellovi jehož místo je mezi Mondekarem a Bulvanem Rozhořčení menšiny vrhlo se potom na židovské obecní starší. Starčevičané křičeli na ně, ne chtěli-li hlasovati pro návrh, že se měli vzdáliti. Na to bylo sedění přerušeno a (becní sťarší po- spíchali ke svým kloboukům, visícím pod galerií Tu si obě strany dále ulevovaly. Timet vyčetl dru. Švarcovi, že hla soval proti jeho návrhu. Dr. Švare odpově děl: Vidite, že bískupově a kanovníci blasoval proti. Biskup Krapac, jehož se to týkalo řekl Timetovi: Nemáte právo, na bludné jste cestě, neboť tento ústav není chorvatský a proto neměl býti tak nazván. Timet: Odpusťte, pane biskupe, ale papož tak nařídil a on bezpochyby dřive pořádně pro- studoval celou věc. My tedy jako dobří katolle musíme se podrobiti papeži. On je mi prvou autoritou. Biskup Krapač: Ano, ale ani papež nen ve všech věcech neomylný, v této jest omylný.
Chorvat Švarc doktor Švare Krapac Timet Řím
12 article
Obecní starší menšiny obklopili biskup Krapce a nechtěli ho pusíiti, dokud se míněn jejich nevytřibí. Zvláště živě si vedli: Time Gašparovič a L. Tkalčič. Timet: Nemělo by býti Chorvata, kter by v otázce jeronymské koleje nebyl s papežem. Dr. Švare: To je věc diplomacie a ob čanského soudu římského. Timet: To je věc naše. V tom vězí naše neštěsti, že vždycky jiným zůsťavujeme, aby za nás pracovali. Jak pracují, vidíme co den. Biskup Krapac: Ale vidíte, že ani my všichni nejsme svorní, neboť Dalmatinci nechtěji aby ústav byl jen chorvatským. Timet: Jací pak jsou to Dalmatinei ! T nejsou praví Dalmatinci, je jich tu několik a t jsou cizí námezdníci, zrádcově, kteří pozdravuj cizího krále. Biskup Krapac: Bylo třeba zůstati pr starém illyrském jmenu a Dalmatinci by se ne bouřili. Ani dřív nebyl ten ústav pouze pro Chorvaty, nýbrž pro všechny Slovany, kteříse označovali illyrským jmenem. Gašparovič: Ale Illyrů není, to jmeno je nesmysl. Papež toliko se přizpůsobil nynějš době, změniv název illyrský v chorvatský. Biskup Krapae trval na svém: bylo třeba ponechati staré jméno, aby ústav přístupen byl všem. Timet: Vždyť i nyní bude přístupen všem jako dosud, ať jsou z Bosny, Istrie, Dalmacie nebo Chorvatska, jen název je změněn a ústav vyzdvižen na vyšší stupeň, aby mohl lépe slou žiti bohu a církvi. Biskup Krapac: Vše to je hezké, ale staré jmeno mělo býti ponecháno. Timet: K čemu mrtvé slovo, když illy ského národa není? Biskup Krapac: Ano, ale pod illyrským jmenem rozumějí se i jiní. Každým způsobem
Gašparovič L Tkalčič Chorvat doktor Švare Illyr Krapae Bosna Istria Dalmacie Chorvatsko Slovan
13 article
kolej. nebylo opatrné toto přetvoření, neboť vidíte, že Dalmatinci se cití provokovanými. Strany se neshodly, každá zůstala při svém názoru. Volby v Haliči. Dnes začaly volby v Haliči. Jaký bude jejich výsledek? Jsou-li došlé předzvěsti pod- statny, bude takový: na jedné straně budou vítězi stančici, na druhé socialisté. Střední stav měšťanský a rolnický mezi oběma těmito proudy se utopi. Jak budou zastoupeni v příštím sněmě Ru sové? Odpovidaje na tu otázku, praví »Tam «, že to ví jen náměstnictvo a ústředn výbor. Vládnoucí v zemi strana povolila Rusům 14—15 mandátů, což ale řečený list neuspo- kojuje. »Ruské obyvatelstvo Haliče«, píše, »žádá. aby vláda ne z milosti, nýbrž ze své povinnosti dala mu možnost, zvoliti si v ruských okresích ruské kandidáty, ale ono má právo žádati také aby vláda neomezovala svobodu voličů, kteř chtějí dáti takovým kandidátům hlasy. Ohlašu- jeme z předu, že hr. Pininskému (dosavadnímu náměstníku) nebude příjemno, odhalíme-li některé podrobnosti o ruských kandidaturách v ruských okresích.« Volby budou patrně velmi živé, jako byly už volby volitelů. Všichni činitelové rozvášnilise proti sobě tak, že volby tyto činí dojem vše obecného násilí. Pro nás je novým, že k volbám volitelů přicházeli anebo jako volební komissaři vysiláni byli c. k. berní, kteřiž dostavovali se mezi sedláky v průvodu exokutorů. Sedláci, jak je spatřili, dostali strach a volili tak, jak pan berní poručil a pan exekutor napsal. Na mnoha místech zoufalý vesnický lid vrhal se na židov ské krčmy a na obilní lichváře. Podobá se, ž volby neodbudou se všude pokojně.
Rus Sedlák Halič Ohlašo
14 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. Poznaňské Polky. Sibirjak pokračuje v »Ho. Be« v svých dopisech z Poznaňska. Odpovidá na otázku, co je příčinou polské houževnatosti v Némecku Že Polky milují svůj jazyk nade všecko, že s neučí německy leda z donucení a nikdy ne- mluvi zbytečně německy. Překvapuje, co se v Poznaňsku najde prostých polských žen, ne- umějících ani slova německého. Dokud budou Polky naplněny touto láskou k materskému ja zyku, marno bude všechno úsilí Němcův assimi lovati je. Toho jsou si Němci vědomi a jedinou jejich naději nyní jsou smišená manžel ství. Zvláště spoléhají na to, že bohaté Něm kyně budou se rvát o ruku Polákův, aby děti které z toho manželství pojdou, zachovaly ně mecké národnosti. V Němcích při popisu oby- vatelstva zaznamenává se řeč materská. V t kových manželstvích, kde by ženská strana byla německou, byla by materskou řečí dítek něm čina a všematka Germanie byla by o ně bohatší. Energie poznaňských Poláků. Známá vřesenská událost ze dne 20. května t. r. byla předmětem soudního líčení dne 28. m. m. a věci došly do toho, že rodiče dětí ze školy vřesenské vystoupili jako žalobci proti učitelům a ředitelstvu této školy. Jak známo, dne 20. května polské děti školy vřesenské byly dvě hodiny zavřeny, že se nenaučily náboženství německy, načež bylo každé dítě tělesně potresláno za přítomnostn školního inspektora. Učitel vyplácel. Děvčata dostala po 4, 6 a 8 ranách na ruce, a rány byly tak důkladné, že ještě po čtyrech dnech bylo vidět po nich modré pruhy. Lékař dr Křižanovský vydal svědectví, že některým dětem bylo odraženo maso, u jiných že se objevily známky nervosnosti, horečka a lekavosť. Některé děti roznemohly se tak, že v noci blouznily 3—4 dni nemohly přijíti do školy. Rodiče proto
Sibirjak Polk Němcův Němec Polákův Polák Křižanovský Poznaňsko Německo
15 article
V drobném prodejin raaní číslo o solě . . . sa 8h odpolasdní . . . zs z Ve Hlialkách na venkově- rapní číslo. . . . . . . . 10h cdpolední . . . . . . . 6b Inseráty platí se hotově zapřed. Fřežplacení a inserty přijlmá sdminl- strsce v Marianské ulici č.a Tam nacházejí se též redakee Uskárna a ezpedice „Národnich Liste. Rukopisy se nevracsji.
16 article
dali se na cestu soudní a dr. Křižanovský při ličení dne 28. t. m. stvrdil své dosvědčen přísahou. Soudce líčení odročil, až se vráti z dovo- lené školní inspektor a usnesl se, aby před vy nesením rozsudku ještě byl slyšen krajský fysik. Spor o kolej sv. Jeronyma. Ke sporu tomu píšou nám z chorvatských kruhů: Bývalý illyrský hospitál byl vždy fakticky chorvatským, jak se ukázalo již r. 1630, když nějaký Tamsic, navržený a uvedený kardinálem Montaltem za kanovníka v hospitálu, byl později sesazen, poněvadž neuměl chorvat- sky a byl pouze původem svým Cho- vat a že Dalmat Jeroným Pastrizio, vykládaje bullu, kterou se hospitál založil, výslovně při- pomíná rozhodnutí, že »do hospitálu může býti přijat pouze takový Dalmat, který se plři- znává za Illyra a který mluv chorvatsky.« Tito Alacevich a jeho společníci odeslali královským italským manželům telegram »j m- nem Dalmacie, dědičky Illyric a prvo- rozené dcery Italie« a v telegramu za- derskému starostovi uvádějí, že vyvěsili »dal- matský« prapor (modrý s třemi hlavami leopar- dovými, které jest viděti v chorvatském znaku dalmatský prapor neexistuje) a že pozdravují »Zader, pevnost italské kultu r v Dalmacil.« V té chvíli nejedná se tedy ani o kleri- kalism ani o liberalism, nýbrž o zvláštní projev a skutek dalmatského partikularismu. V Římě se ujišťuje, že rakousko uherská vláda poslala vládě italské v záležitosti vlasko- chorvatského sporu o kolej sv. Jeronyma di- plomatickou notu, v níž žádá za odvolán italského komisaře, dosazeného za se- kvestora koleje, za opětné dosazení chorvatského rektora Pazmana za trestní stihání Dalmatincův vlaských, kteří pod vedením hraběte Alaceviche Pazmana ná- šilím z koleje zapudili
doktor Křižanovský Montalt Dalmat Pastrizio Illyr Illyric Jeronym Pazman HOSPITÁLU Řím
17 article
V Praze, 5. září.
Praha
18 article
Ke konfliktu franko-tureckému. Pařížský list »L! Evenement« vypravuje »Bylo to v den výroční nastolení tureckého sultana, když Ibrahim bej pozval mezi ji- nými i dragomany francouzského vyslanectva, aby se zúčastnili dvorních slavností. Pan Bapst jmenem ostatních odepřel. Nedlouho potom roz- šířila se v Cařihradě novina, že Némecko bylo požádáne, aby prostředkovalo jako rozhodčí ve sporu franko-tureckém. My Francouzové dou- fáme, že císař Vilém přese všechno přátelství k padišachovi tureckému, se přece jenom ne- odváží, aby demonstroval podobným způsobem proti francouzské republice. Bylo by podobné jednání jeho hrubou urážkou mezinárodní, po- rušením dobrých způsobů a mravů. Ale dejme tomu, že by přece tak učinil, my můžeme již dnes směle prohlásiti, že by Francie každé ně- mecké prostřednictví s největší rozhodností od- mítla.« Dodati dlužno ale k tomu, že z Berlína rozhodně popírají, že by za takové prostřed- nictví byli bývali požádáni Neshody ve francouzském ministerstvu. Vylíčili jsme již, že nastaly závažné roz- míšky v ministerstvu francouzském mezi mi- nistry radikálnějšími a umírněnými. Jak se z kruhů dobře zasvěcených, agentuře »Paris Nouvelles«, oznamuje, nepodařilo se v po- slední ministerské radě panu ministerskému předsedoví Waldeck-Rousseauovi zažehnati vážnou secessi, propuknuvší mezi členy vlády, a ani autoritě páně Loubetově se nepovedlo, aby pro- tivy aspoň zmírnila.
Ibrahim bej Bapst Francouz Vilém Paris Nouvelles Rousseau Cařihrad Francie Berlín Waldeck
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Tři tisíce metrů nad mořem. Z pozorovací stanice na Sonnblicku. »Což, když už jsme tady na úpatí těeh nebetyčů, abychom se pustili někam nahoru takhle na Sonnblick, řekněme? Je tam nejvyšš povětrnostní stanice z celé Evropy, rozhled úchvatný a smíme-li věřiti tvrzení německých příruček turistických (Schwab: Kaernten), nen výstup nahoru obtížný, naopak docela lehký. i pro dámy schůdný . . « Timto řečnickým výkonem obracel jsem se jako senior společnosti k soudruhům našeho turistického výletu. Právě jsme se vraceli z »Glocknerhausu«, odkud jsme vykonali nezbyt- nou procházku na »Franz-Josefs Höhe«, kde je tak pohodlný rozhled na ledovcově moře Pa- sterce s bělostně se stkvoucí cukrovou palice Velikého Zvonu naproti. Dole ve Sv. Krvi chtěli jsme si trochu odpočinouti. Ale sestup od zají mavé říše ledovců k nejvyšší »alpské vesnici« je dnes tak pohodlný, že jsme nejmenší únavy necítili. Návrh tedy jednohlasně přijat. Rozhod- nuto, vydati se na cestu hned a uraziti nějakou hodinu do výše ještě dnes. O 5 hodině odpolední vytrženo z »Heiligen- blutu« (1300 m.) a po 9. hodině večer dora- ženo šťastně do alpské chaty »Seebüchlhausu« (2400 m.) pod vrcholem. Procházka pro pa- ničky to zrovna nebyla. Zprvu pohodlná pěšina přechází znenáhlá v koryto bystřiny, tvořené odtokem ledovce. Nastává dvouhodinná stou- pačka a skákačka přes balvany a drolinu skalní, někdy napříč samého vodopádu. V oknech chaty byla již tma, když jsme zaklepali na dveře. Obyvatelé v chýži chystal se právě ke spaní. Přijali nás vlídně, upravil
Schwab Josefs Höh Dole Seebüchlhaus Evropa Heiligen
20 article
rychle masové konservy k večeři, přinesli pivo a čaj. V chýši není lacino (láhev piva Drehe- rovského malá 50 kr., velká 1 zl.), ani tuze útulno, ale obsluha je pozorná a vlídná, což o obsluze v hotelu pod Velikým Zvonem tvrditi nelze. Nálada veselá vracela se rychle do utrmá- cených údů. Mladší svět bavil se naivnostmi bodré dcerušky hostinského, roztomilého kvítka drsné přírody alpské. Příjemně uběhla hodina při večeři. Noc přespali jsme jaks taks v pod- krovní šeredně studené společné ložnici, jejiž jednoduchými okenicemi Meluzina oněch výšin dovede skučet, až to pokrývku i kosti proniká O páté ráno budíček. Vykukujeme oknem. Nemilé překvapení. Venku pytel — mlhy. Tak už to chodívá v těch sférách oblačných. Včera večer měli jsme všecky předpoklady práva, těšiti se na jasný zejtřejší den. Ledovec svítil i noč- ním šerem do okolí. Teď i z blízka sotva na několik kroků jej rozeznáváme. Snad seto změní. U snídaně ptáme se pantáty hostinského, co tomu říká? »Sonnblick is a Luder,« pravil svým ho ráckým nářečím. Vrchol »té mršiny« je prý málo kdy jasný a v letě prý tam sluneční paprslek zřídka za- svitne. Takhle spíše v zimě! Ale kdo pak z nás by v prosinci nebo v lednu jezdil do Alp.! Ne- ř-u-li se pachtil tisíce metrů do výše po sněhu a ledu. Zní to zrovna rouhavě. Ale v pamětní knize v »Zittelhausu« jsou vskutku zapsány ná- vštěvy jednotlivců i společností od vánoc až do velkonoc. Chata je po celý rok otevřena. Nezbývalo, než pokračovati ve výstupu chutě dále. Výpisem zakusených obtížích nechei čtenáře unavovati. Naklopýtali jsme se dost dost po šikmých plochách kluzkého ledovce naškubali se na provaze, který nám jako med
Alpy
21 article
vědům ovázali kolem těla a cupali jsme v řadě na šnůře poslušně jako sibiřští trestanci. Nesvědomitost alpských vůdců namlouvá nevědomým jako dětem čekatelům tury, že je možno podniknouti turu tak, »jak tu jsme«, bez okovaných střevíců. Obávají se, kdyby řekli: »dejte se okovat,« že by nezkušení chodei ra- ději od tury upustili. A vůdcovství je konečně výnosný obchod. Za dvoudenní turu ze Sv. Krve přes Sonnblick do údoli kauriského zaplatila parta jiných našinců-turistů dvěma vůdeům 26 zlatých, mimo obvyklě celé zaopatření. To už je přec slušný výdělek denni Důvěřivý cizinec spoléhá na slovo zkuše- ných vousáčů a svěří jim bez odmluvy svoji kůži a kosti. »Možna« je tura i bez okovaných podešvů, vskutku! Ale co přis tom našinec zkus přes všecko vydlabávání jamek a schůdků, jež svým »piklem« odstarává vůdce. Jdete-li čtyři na provázku za sebou, velmi často se krokem zapomene zasaditi chodidlo rovnou do vydla bané jamky a už vám noha ujela ! To bylo nějakého šviháni těla, mávání ve vzduchu, pro hybů i mrskání o zemi! Ledovcových polí, šik- mých jako plechová střecha, táhlo se za sebou na půldruhé hodiny. A zpáteční cesta, kdo se leká veliké a ob- tížné zacházky a dá se rovnou po závratných tesech »grátu«, zareje se vám do mysli vzpo- mínkami na zažité šeredné dojmy a pocity Štěsti ještě, že bývá člověk z rána spíše př síle a svěžesti. A tak jsme asi po 5hodinném stoupání, společným provazem k sobě připoutáni a dlou hými holemi opatřeni, konečně po 10. rann utrmáceni se dodrapovali vrchole hory, ke stupním pevně hrazděné chaty. Vše vůkol hustou mlhou zahaleno. V chatě je příjemně zatopeno. Nálada lednová. Za slušný peníz dostane seti
Štěst
22 article
průměrného obsloužení. Kuchyně není výtečná, ale také není zlá. Co však žádati ve výši 3000 m. nad mořem Po lehkém občerstvení ubíráte se do vedlejší meteorologické stanice. Nízká světnička, malá okna v předsíni, po stěnách rozvěšeno náčiní truhlářské, vedle hranice dříví, u okna dva barometry. Jeden ukazuje 522 mm. tlaku. Teploměr venku trčel na + 0 6° C. Pochopite že i duševní nálada v této výšce 3103 m. nad mořem neni valně povznesena. Hospodář a zá- roveň správce stanice, muž svalnatý v kožen- kách, v horácké kazajce, s kloboukem n hlavě, s krátkou lulkou v ústech — hotový pantáta z Dědové — vítá nás s úsměvem. Na otázku, zlepší-li se počasí, povídá: I kozel věř To tak může trvati ještě zejtra i déle . .. Smutné potěšení. Okukujeme zvědavě me- teorologické přístroje, psychrometry, anemomet (větroměr) aj. — Jaké pak tu bývá po celou dobu pod nebí? vyzvídáme. — Smutno tu žíti! povídá mužik. O konce října do května jsem od světa odtržen. Jen výminečně, za šťastné pohody, docházej smělejší, podnikavější turisté . . . K seznán povětrnostních poměrů poukázal nás k malé příruční knížce. V časopise alpistů*) sděluje prof. dr. Hann na základě 2bpletého pozorování zajímavé doklady o rázu celoročního podnebí na Sonnbliku. Vypsal jsem si některé zajíma- vosti. V době letní bývá na Sonnbliku poměrně studeno, sychravo (vlhko) a mlhavo. V zimě pak mírno, sucho, jasno. Teplota ovzduší i v nejteplejším červenci nevystupuje nad 3° C. (2.8). Po celý rok trvá buď pod nulou anebo krouží kolem bodu mrazu. Nejvyšší teplot
profesor doktor Hanna mm
23 article
*) Zeitschrift d. Alpenvereines. Bd. Xx. v letě vystoupla na + 10° C., nejnižší v zimě klesla na — 34° C. Průměrná roční — 6.6° C. rovná se teplotě v jižní části Nové Zemlje v Sibiři nebo v zálivu Hudsonském nad hladinou mořskou. Barometr tam stojí o 200 mm. níže než současně v Išlu, Celovci a Solnohradu. Zdejší tlak vzduchu rovná se celkem jen 3/2 tlaku ovzduší při hladině mořské. V letéje tlak vysoký, v zimě nizký, čehož na úpati hory a v údolich není, kdež pravidla ve změnách tlaku žádného neplatí. Klesání tlakoměru provázeno zde současně i klesem teploměru, tedy ochla- zením vzduchu. Že tlaku vzduchu, jeho teploty a vlhkoty od země nahoru ubývá, jest přiro zeno, avšak zajímavo je porovnání, že se tak děje nejurve rychle a pak zvolna (na 100 m. o 0.65° C.). Za doby polední jest na Sonnbliku ticho. Buď vane slabý větřík nebo panuje úplný klid. Za to v noci bývá větrno. Dole ovšem pravý opak těch pohybů vzduchu se jevl. V době zimní pozorují zde nahoře zvýšenou električnost ovzduší. Výjev t. zv. ohně Eliášova bývá zde častý. I z prstů pozorovatelových proudí do vzduchu jemné záření, elektrické světlo, ruku-li do volného vzduchu pozdvihne, rozepjav od sebe prsty. Jasný slunný den při- hází se nahoře častěji v zimě a v jeseni, než na jaře a v létě. Nejčastěji zasvilne slunce od 11.—12, hodiny polední. Dopoledne častěji nez odpoledne. Drkotajíce zuby okoukli jsme blíže, co z podívanou stálo a chutě se poroučeli na cestu dolů. Byl-li výstup nahoru škaredý, byl sestup dolů přímo šeredný. Křečovitě jsme se drželi dlouhých holí, když nám nohy po ledové střeše ukluzovaly. Radostný pocit pojal nás, když asi po šestihodinném sestupu jsme se ocitli konečně na pořádné pěšině. Prof. Hr.
Dole Eliášův profesor Sibiř Išlu Celovec Solnohrad Hradec mm