2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 5. září 1901.
Praha
4
article
Na vauní a odpel, list
Ppřílhalni (.Naněný Obror v
střenu a „Literární Hlidka
v pátek) předp lšeí se:
Praze v zdmisisirani
. . . . . 6 K —h
s dvají čonáškon
na měeis
hčtvt lata . . . . . 7 K 60h
ve silalkáchr ax 30h
Ba měsíe
Poštent
m přale,. . . . . . S K not
na čtvrá lele
na čtvrt lete
na měsíe
A přece volební kompromis v
sboru velkostatkářův!
Prapodivná historie ! Před čtvrt rokem
vůdce konservativních velkostatkářů v krá-
lovství českém, hr. Buquoy, nabídl pro nove
volby sněmovní velkostatkářům, spojeným
v souručenství německém pod prapory a roz-
kazy Všeněmcův, velikomyslně, bez vědom
a svolení lidového poslanectva českého, je-
hož celá věc zajisté také se týká a týkala,
dvacet a jeden mandát ve skupině statkův
allodních. Proč hr. Buquoy jménem nikoliv
svým, jakožto osoby soukromé, ale jakožto
zástupce a mluvčí celé velkostatkářské sku-
piny konservativní, velkostatkářům, kteří už
na čtvrtý rok ve všem všudy se podrobuj
rozkazům Všeněmcův proti národu če-
skému, nabídl tento veliký present politický
a národní zároveň, nevyšlo jasně na jevo
Národ český byl tím překvapen, uražen, ve
své důvěře ve spojeneckou spolehlivost do
mácího velkostatkářstva konservativního hlu-
boce ochlazen a zviklán. Počítalť, že na
příštím sněmě v odvěké vlasti své, v obrane
dějinných a ústavních práv je-
jích bude míti vedle sebe o dvacet jeden
hlas méně a proti sobě o dvacet jeden hlas
více; o národních, jazykových prá-
vech svých ani neuvazuje.
Buquoy
Praha
Ppřílhalni
5
article
Velkostatkáři pod vedením všeněmeckých
obstrukčníkův odmítli přátelskou nabídku
velkostatkářův konservativních, kteří v cele
skupině volební mají většinu a vysílají na
sněm království českého padesát čtyři po-
slance, způsobem nade vše pomyšlení urá-
žlivým. Tím otázka kompromisu v celé kurii
velkostatkářské pro volby nejen nejblíže
příští, ale i pro další, veřejně a obecně po-
kládána za odbytou. Tu před týdnem »N.
Fr. Pr.« vrátila se k ní a bez ostychu a bez
studu vyzvala vládu, aby při sněmovních
volbách, nově vypsaných, užila všeho vlivu
svého a zakročila v řadách velkostatkářův
konservativních na prospěch velkostatkářstva
sdruženého s německými parceláři
tohoto království, poněvadž prý bude
potřebí, uvesti do sněmovny pražské proti
Všeněmcům také nějaké »Němce umírněné«
Na to objevil se na veřejností z řad velko-
statkářův konservativních projev, ze tito po
urážlivém odmítnutí, jehož dostalo se jim se
strany velkostatkářův tábora druhého, o ně-
jakou dohodu pro příští volby sněmovní už
vyjednávati nebudou.
Tak otázka kompromisu volebního v kurii
velkostatkařské vypadala koncem minulého
téhodne. Zdálo se, že jest odbyta po druhé.
Tenkráte se strany velkostatkařstva konser-
vativního. Jest věcí zcela podřízenou a ne-
rozhodující, který člen. tohoto velko
statku tak důrazně se ozval proti inf a m ii
vržené mu ve tvář časopisem »Neue Fr. Pr.«,
jakoby vláda Körbrova neměla potřebí ni-
čeho jiného, než kývnout na něj, a že
ihned uloví v něm pro velkostatkářskou sku-
pinu hr. Osvalda Thuna nezbytný počet
hlasův a mandátův. Protest proti ha-
nebné insinuaci řečeného listu byl
nejen oprávněn, ale přímo povinen na-
psáti každý, kterýkoliv člen vel-
kostatkářstva konservativního.
Němec
Neue
Osvald Thun
Francie
6
article
Avšak otázka kompromisu volebního v
sboru velkostatkářstva, usedlého na půdě
království českého, ani ráznou a říznou od-
povědí z táhora konservativců není odkli-
zena. Hlásí se k životu po třetí! Ačkoliv
nechce o ní už slyšet ani ten ani onen tábor
velkostatkářstva v království českém, přece
jest tu někdo, kdo v ní kutí, kdo v ní má
ruce. Včerejší odpoledník náš přinesl te-
legram z listu »Neues Wiener Tagblatt«.
stojícího velmi blizko ke skupině velkostat-
kářstva pod vedením nyní Pradovýma
oznamujícího, že vyjednává se o volební
kompromis dále a že rozhodující osoby
v obou táborech působí ve smyslu doroz-
umění. »Formule pro takové dorozumění
byla prý už také nalezena vládou ví-
deňskou a vyhlášena. Zní prý takto
»Kompromis jen pro jedinou (nejblíže
příští) volbu netýká se ani formy ani
obsahu návrhu hr. Buguoye na změn
volebního řádu ve velkostatku
království českého«
Tedy sama vláda Körbrova má
ruce své v tom čistém kompromisním
machlu! Zprávu jmenovaného listu vídeň
ského nejen potvrzuje, ale i některými zají-
mavostmi doplňuje vládní list peštský ve
svém dopise vídeňském ze dne 1. září, že
už není lze pochybovati o pravdivosti její.
Wiener
Pradová
Ted
Tagblatt
7
article
»Pester Ll.« přímo praví, že vládě vídeňské
nemůže býti jedno, bude li volební kom-
promis v kurii velkostatkářské v království
českém zjednán nebo nebude-li zjednán, ona
»že musí užiti všeho vlivu svého.
aby kompromis takový sle sta
skutkem.«
A k čemu právě vláda Körbrova má
takovou naháňku s volebním kompromisem
ve velkostatkářské kurii v Čechách? —
I k tomu vládní list peštský ve svém dopise,
pocházejícím patrně z téhož pramene, z něhož
čerpal zprávu svou i shora jmenovaný list
vídeňský, podává odpověď: »Otázky ná-
rodně-politické mohly býti v říši na
některý čas odstaveny, ale nemohly býti na-
vždy odklizeny, a jakmile přijde doba, aby
byly projednávány, složení sněmu
pražského bude míti rozhodny
vliv na vyřízení jich, poněv a dž
v první řadě půjde o urovnán
poměrů v Čechách.«
Tu otvírá se před námi politický pro-
gram páně Körbrův. Pomocí velkostatkářův.
podrobujících se a podrobených heslu ať už
prušáckému nebo velkoněmeckému, nynější
předseda ministerstva vídeňského chce roz-
řešiti národní a politieké otázky v královstv
českém? Proti národním a státním právům
českým má potřebí na sněmě království če-
ského rozhodných přívrženců politiky, která
usiluje o rozpoltění staroslavné vlasti naší
o vyloučení jazyka českého z třetiny její
o uvedení jeho v porobu pod jazyk něme-
cký ve dvou třetinách ostatních? Jen prý pro
tyto jedny volby sněmovní dr. Körber
rád by zjednal kompromis mezi obéma tá-
böry v kürif velkostatkářské. Ale mandáty
poslanecké, které z těchto voleb vy-
jdou, budou míti platnost šest letl
Jaké zlo, jaké kruté boje mohly by za
ten čas uvaleny byti na národ český a na
jeho vlasť, kdyby strojené volební pletichy
v kurii velkostatkářské se podařilyl
Körbrův
doktor
Körber
Čechy
Pester ll
8
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Polsko-český spor o Slezsko.
Rusové začinají si všímati těto věci. »CBT«
se domnívá podobně jako »Kraj«, že p. Frydel
umínil si zorganisovati nový vpád Lisovčíků do
državy české ze žárlivosti, že Čechové nemilují
výhradně Poláky, nýbrž také jiné Slovany. Které.
»Kraj« nejmenoval, »Csbr« jmenuje Rusy
mínění své posiluje fanatickým psaním »Gazety
Národové« o letošním sletu všesokolském.
My hledáme příčinu výpadův a štvaní proti
Čechům jinde. Jsou tomu dvě léta, co z berlín-
ských polských kruhů bylo nám oznámeno, že
pruská vláda zakoupila šest polských časopisů
v různých zemích a městech, mezi nimi jeden
belletristický. Při tom bylo pamatováno i na
české Slezsko. Koupeným listům — tak vý-
slovně oznámil náš polský přítel — zůstaven
úplná svoboda co do způsobu psaní o německé
vládě a Němeích a jen ten úkol jim uložen.
Rus
Frydel
Čecho
Polák
Němee
Slezsko
9
article
aby štvaly proti Rusům a Čechům. Rozum
v tom je ten, že s Poláky, kleří nedovedou se
opřít o Slovany, Němci budou snadno hotovia
mohou si s nimi bez svého nebezpečí zahrávat
jako kočka s myší.
Od protičeského sjezdu v Zakopaném často
si na tuto zprávu vzpomínáme.
Hakatism v Rakousku.
Dne 28. srpna usneslo se městské zastu
pitelstvo ptujské, aby odňata byla remunerace
všem katechetům na městských školách, kteří
při posledním popisu lidu udali slovinčinu za
svůj jazyk obcovací.
Hlad v jižních Uhrách.
»Budapesti Hirlap« píše: Co se děje s na
šimi bohem požehnanými jižními Uhrami, něk-
dejší obilnicí naší vlasti? V této nejúrodnější
části Uher zahnízdily se hlad a bída. Ještě před
několika lety bydleli zde bohatí, hrdí, ano
trochu prehlí sedláci. Ti se nyní vystěhovali do
Ameriky a z vlasti neodnesli víc, kromě že-
brácké mošny. Také do Rumunska, Srbska,
Bulharska, Bosny a Hercegoviny odcházejí a
který z nich zůstává doma, to je jen takový,
že nemá již ani na cestu z vlasti. V posledním
roce z jediné župy jiho-uherské navždy se vy-
stěhovalo 500 selských rodin a v posledníeh
nedělích na novo přišlo na buben 500—600
selských usedlostí. Kdo je na buben dávají,
jsou židovští velkoobchodníci s obilím Strasser
a König, Sigmund Weiss, Karl Löwy a j. Hlavn
příčina úpadku jiho-uherských sedláků je v tom,
že prodávají obilí na stojato, čímž berou na sebe
závazek, že tolik a tolik obilí po žních dodaji
Jakmile padne jediný neúrodný rok, jsou všichn
rázem na mizině.
Čecho
Polák
Němec
Uher
Strasser
König
Weiss
Löw
Zakopané
Rakousko
Uhry
Amerika
Rumunsko
Srbsko
Bulharsko
Bosna a Hercegovina
Budapest Hirlap
10
article
O Morské oko.
O Morské oko.
V nejbližších dnech odjede z Krakova de-
putace »Tatranského spolku« do Lvova a podá
náměstníkovi pamětný spis v záležitosti Morského
oka. Akta, týkající se Morského oka, byla
Vídně zaslána do Lvova, aby se tam o věci in-
formovali. V kruzích polských poslanců se mluví
že s polské strany bude Mlaďařům navrženo, aby
spor společně byl vznesen na právnickou fakultu
universily lausannské, aby ji prostudovala a ne
stranně rozhodla.
putace
Krakov
Lvov
Vídeň
11
article
Ze Slezska
Ze Slezska
Volby v Kateřinkách u Opavy, kde při po
sledních volbách zvítězili Němci, byly opělně
zrušeny. Tím potvrzeno, že Němci dopustili se
volebních nesprávností. Z toho výsledku ovšem
nenásleduje, že Němci při nových volbách založí
ruce v klín anebo že příště budou užívati jen
prostředků čistých a zákonných. Kdo je zná
musí býti připraven, že budou dělati ještě větš
nátlak a užívati ještě násilnějších prostředků.
Dají se kateřinští Čechové?
Trýznění uherských Slováků.
Trenčanský a nitranský seniorát evangelické
eírkve augsburského vyznání v posledním sedění
konventu navrhly, aby změněno bylo usnesení
z r. 1898, kterým slovenský jazyk byl z jed-
nání konventů vyloučen a maďarčina prohlášena
za jediný úřadní a jednací jazyk augsburského
vyznání v Uhrách. O návrhu rozpředla se delší
debata, načež byl zamitnut. Proti němu mluvili
Arpád Benický, L. Lang a A. Pulský. Zástupei
řečených seniorátů navrhli potom, aby profes-
sorské sbory bohoslovských lyceí v Trenčině
Nitře dány byly v obžalobu, že loni beze všeho
důvodu vyloučily sedm posluchačů (Slováků)
O návrhu nebylo rokováno, protože konvent ne-
uznal svou k tomu kompetenci.
Němec
Čecho
Slovák
Benická
L Lang
A Pulský
Slezsko
Kateřinka
Opava
Uhry
Trenčina Nitra
12
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 4. září.
Vévoda Jevgenij Maximilianovič
Lejchtenberský zemřel.
Dne 30. m. m. ve svém letohrádku n
Kamenném ostrově klidně duši vypustil Jevgenii
Maximilianovič, kníže Romanovský, věvoda
Lejchtenberský, generál poručík. Narodils
r. 1847, byl předurčen k službě vojenské
Roku 1872 byl komandován do Turkestanu.
r. 1873 vyznamenal se chrabrosti v bojích prot
Chivanům, začež obdržel řád sv. Jíří IV. st.a
byl přidělen k vojsku orenburských kozáků.
Téhož roku byl vyznamenán zlatou šavli s ná
pisem »za chrabrost«. R. 1874 slal se plu-
kovníkem, r. 1877 zúčastnil se tažení proti
Turkům, byl povýšen na generála-majoraa
vyznamenán řádem sv. Vladimíra o meči. Tehdy
jmeno jeho často bylo vyslovováno jako jednoho
z hrdin, které Rusko na bojiště přivedlo.
R. 1886 jmenován generálem-poručíkem.
Verbování ruských dělníků do
Německa.
Krach německého průmyslu má zajímavý
účinek na mezinárodní pohyb dělnického lidu.
Průmyslové podniky, které se snaží udržeti nad
vodon, ohlížeji se, jak by mohly zlevniti svou
výrobu, aby se o to zvětšil jejich zisk. V po-
dobných případech lidská síla vždycky je nejvíe
na ráně. Továrníci hledí snížiti dělnické mzdy
a protože německý dělník na vysoké mzdy si
navykl a bez nich nejen nechce, nýbrž už ani
nemůže pracovati, továrníci vábí k sobě dělniky
slovanské. Z jedněch průmyslových odvětví je
vyhánějí do vlastí, do druhých je lákají.
V Rusku, jak oznamují »Hos. BpeMen«
potuluji se a genti měmeckých skl áren,
verbujíec pro ně dělniky a slibují hory doly
tém, kleři by se dali získati. Pro jedinou
sklárnu potřebují 3500 ruských dělníků.
List vyzývá ruské úřady, aby kontrolovaly
spády německých agentův a verbování jejieh
trpěly jen potud, pokud budou s ruskými děl
niky uzavírány řádné kontrakty.
Maximilianovič
svatý . Jířit
Turek
svatý . Vladimíra
Hos
Praha
Turkestán
Rusko
Německo
13
article
Jak se má s vojákem jednati?
Jako s bytostí živoucí, rovnocennou, citlivou
a sebevědomou a nikoli jako předmětem pouhým
bez špetky hrdosti a úcty k sobě samému, jenž
by povinen byl, snésti každé ponížení, nikol
jako s otrlou figurou, jež přestala býti na tr
léta vojny člověkem. O tom není u svobodo-
myslných lidí, u duchů pokročilejších ni stínu
počhybnosti, v tom veškeří neodvislí a pokrokov
mužové jsou za jedno a bylo by zbytečno pr
ně psáti kapitoly o tom, jak zvráceným
jest mínění konservativnějších živlů společen-
ských, že jako jinde také u vojáka a zvláště
u vojáka lze výeviku doefliti jen a jenom
kázní, chladnou, tvrdou, neshovívavou, bez
ohledu k duši člověka. Hlásá-li se ale v kon-
servativní části společnosti posud toto mínění —
a omlouvá-li se jim často i největší brutálnost
v šiku vojenském — tím potěšitelnější jest,
možno-li někdy aspoň konstatovati, že ne již
veškeré konservativní kruhy lpí na tomto
názoru nejen tvrdém, ale i mělkém, ba že do
konce i fanatický konservativní tisk stává se
přístupným lepšímu poznání a že počíná také
on již ve vojáku viděti nejen prostou jednotku
v mrtvém vojenském organismu, nýbrž i člo-
věka. Není zajisté bez významu, když list tak
arcikonservativní jako berlinský
»Reichsbote« jest syt týrání a ponižování
vojáka ve vojsku německém. Promlouvaje o dů
sledcích známého rozsudku gumbinského a
řádění zabitého rytmistra Krossigka, list tento,
opakujeme list z konservativních nejkonser-
vativnější, dospívá k úsudku, že takým
řízením soudním, jako v procesu gumbinském
Krossigka
15
article
se projevilo, oslabuje se i autorita soudů vojen-
ských a důvěra lidu, načež píše takto výslovně:
»Voják podřídí se jen pak ochotně kruté
kázni, ví-li, že se mu nesmí žádná
křivda státi a že také jeho čest a
jeho osoba jsou chráněny . . . Snad
bývalo jinak jindy za vojsk žoldáckých, v našem
nynějším vojsku lidovém, kdež stojí v šiku
nádenník vedle vzdělance, není tomu již tak,
a otec, jenž syna svého dává vojsku,
musí věděti, že neučiní ho tam
týráním bezectným a v tomto pře-
svědčení musí býti podporován
veřejností soudů vojenských. Čest
jest pro armádu silnějším vzpru-
židlem, nežli strach před trestem.
Čest dodává modernímu, vzděla-
nému vojsku lidovému převahy
oproti nevzdělaným četám žol-
dáckým, jak dokazuje i žalostný
stav žoldáckého vojska angli-
ckého v jižní Africe. Jen svobodný
muž, jenž nesmí býti týrán a jen
se také nemusí nechat týrati, může
činiti nároky na osobní čest. T
se nesmí zapomínati při uplatňo-
vání kázně v nynější armádě
proto musí vojenské soudy býti
stejně svobodny jako občanské.«
Za řízení prosté všeho nátlaku a za
řízení veřejné také v soudnictví vojenském
žádá tedy tento list konservativní i za respekto-
vání člověka ve vojáku a hlas jeho, hlas právě
z tohoto pramene, jest značnou posilou a přímým
povzbuzením pro živly svobodomyslné, kteréž
tento pažadavek lidskosti a spravedlnosti vznesly
už dávno.
jižní Afrika
16
article
Reitz o válce jihoafrické.
»Rotferdam'sche Courant« uveřejňuje dopis
státního tajemníka transvaalského ze dne 20.
června v Standestonu datovaný, v němž pro-
jevuje se naprostá důvěra v ko-
nečné vítězství Burů. Budeme bo-
jovati, ujišťuje Reitz, až zabezpe-
číme zcela neodvislost svou. Jak
známo, uveřejnily anglické listy před 6 týdny
překlad dopisu Reitzova k Steijnovi ze dne 10.
května, v němž Reitz prý zcela malomyslně vy-
zýval ke kapitulaci. Dřívější tento list Reitzův
pokládá se nyní za padělek.
Přelíčení s Krausem, zatčeným v Londýně
pro »velezrádu«, bylo na týden odročeno, poně-
vadž nedošly ještě z Pretorie spisy. Krause
býval v Johannesburgu státním zástupcem, a byl
tu také u Angličanů oblíben. Za války jako
velitel Johannesburgu vzdal se i s městem armádě
anglické. Byl Angličany propuštěn na čestné
slovo, že vojenské akce proti nim se již ne-
zúčastní. Vzhledem na nynější obviňování jeho
jest ovšem otázkou velikou, jakže možno z » vele-
zrády« obviniti muže, jenž není poddaným
krále Edvarda? Jsou soudci angličti soudei jen
pro Brity a pro ostatní jen popravčími?
Courant
Reitz
Reitzův
Kraus
Angličan
Brito
Reitz
Londýn
Johannesburg
17
article
Prine Čun v Berlíně.
Přijetí prince Čuna na nádraží v Postupimi
bylo velmi jednoduché. Uvítán byl jen policejním
ředitelem a místním velitelem. Čestné setniny
vojenské a vojenského průvodu vůbec nebylo.
Z Basileje do Postupimi doprovázeli prince, jak
známo, general-lieutenant Höpfner a major Lutwitz.
Sedli s princem do čtyřspřežního vozu dvorního,
družina princova do dvouspřežního vozu a odjeli
do Oranžerie, kdež uchystán zatím pro prince
byt. Nádraží bylo obecenstvu uzavřeno; zvědavci
před stanicí sledovali jízdu princovu mlčky.
Nyní docileno prý také dorozumění o pro-
slovu, kterýž bude míti Čun k Vilému II. Proslov
proti původně Čínou navrženému textu byl prý
na nalehání hr. Bülowa zostřen; ovšem prý ale
v Berlíně nežádali (?), aby prine prosil za p ro-
minutí za krveprolití pekinská, poněvadž by
Lutwitz
Vilém II
Bülow
Berlín
Postupim
Basilej
Čína
Čuna
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 4. září.
Není prý dobře užívati jednoduché mediciny
účinek její prý se zvyšuje ve kvadraliekem po
měru k počtu látek, z nichž je složena. Tak
kázal již Theofrastus Paracelsus Bombastus a proto
bývaly recepty z oné školy — ó, kéž by se zase
vrátily! slyším volati všechny pány apatykáře —
z pravidla loket dlouhé.
Medicina moderní pracuje se třemi, čtyřm
léky a proto také nic nedokáže. Jindy měli všude
již arch papíru, nově péro a plnou flaštičku s in-
koustem připravenou, jestliže doktora povolali
dnes doktor na nemocného se podívá a řekne
prostě: »Položte se do postele, nepijte žádného
piva, jezte jenom lehkou stravu, nic kořeněnéh
a chraňte se rozčilování!« Mnohdy dokonce ne-
vybídne ani pacienta, aby jazyk vyplázl. Už už
hledá hůl nebo paraple.
»A což, pane doktore, medicinu ?e
»A tak! Předepíšu mu tedy něco!« Zase
dne, načmárá dva nečitelné řádky na úzký prou-
žek bloku, který nosí s sebou a pak jde.
Je té mediciny náprstek, ale 80 kr. stoji
přece. Co by medicina ta stála, kdyby jí přede-
psal, jako druhdy se dělo, půl litru?
Ve všem jednoduchost a prostota. A nen
to dobře. Staří kalkulovali zcela správné-
dám-li pět látek, možno, že nepomůže žádná.
dám-li jich ale dvacet, jedna dojista se vy
daří.
Chceme-li pit dobrou kávu, nenaházímedo
hrnku jen samou Jávu nebo Kuba, nýbrž »mé-
lange« — jinak smíšeninu, v níž mimo tyto dva
druhy jest drobet Guatemaly, Ria, Laguayry,
Sintosu, Menady a Moku. Zrovna tak se to
dělá s čajem. Mělanž je dnes v módě. Me-
hanž nemá sice chuti tak zvláštní, jako jedno
urno, za to ale lepší aroma a větší váha.
Paracelsus Bombastus
Sintos
Menady
Praha
Jáva
Kuba
Guatemala
19
article
Také látky na šaty barví se na melanž a tak
prý se nejlip daří lidem, kteří jsou — me-
lanch.
Nejhouževnatější jsou prý také národové.
jichž původ je — melanž. Na příklad my-
Bůh ví, jaká krev v nás víří. Kdyby prý jsme
nebyli smíšenci, nýbrž Slovany čistokrevnějšími,
než jakými skutečně jsme, dnes prý bychom
neexistovali. Tak aspoň tvrdi znalci. Nás prj
zachránilo jedině to, že jsme — melanž.
Jsme prý ovšem dobře svařeni, tak že prý
elementy, z nichž sestáváme, nejsou pouze me-
chanicky smíseny, nýbrž chemicky sloučeny, to
ale přes to nevadí jistým lidem lámati si hlavu
pátráním po nějaké reagencii, kterou bychom se
dali opět v součástky své rozložit. Po věky se
zabývali touto bohumilou prací naší nepřátelé,
kterým jsme to konečně nemohli ve zlé vyklá-
dati, teď si tím mozek trmácejí vlastní naši lidé
Přál-li si jeden z otcův našich v poetickém
blouznění, aby každý člověk byl Slovanem a každý
Slovan člověkem, je dnes u nás v jistých vrst-
vách prý velmi oblibená škola, která káže, že
slovem Čech vlastně jen se kumulativně ozna-
čuje společnost sedláků, kupců, živnostníků.
doktorů, kněží, úřadníků a vojáků, která, až n
dvě kategorie poslední, uvnitř i zevně mluvi
určitým jazykem, jehož nejlibozvučnější hláska
je ř, jehož podstatné jméno má 7 pádů, slo-
veso děsnou hrůzu forem a kterým ani pořádně
zahromovat nemůžeš, poněvadž se ti pořád z něho
ozývá jen samě tititi titi ti.
Čechy
Slovan
bůh vědět
20
article
Když před třiceti léty vycítiv velmi dobř
narodní slabou stránku naši, zesnulý Šimáček
nám radil, abychom vedle pěstění lásky vlaste-
necké a vědomí národního nezanedbávali práci
hospodářskou, poněvadž jen bohatý národ může
buditi politický respekt, byli bychom jej málem
byli dali do klatby. Dnes jsme všickni zfanfrnění
»hospodářským povznesením« a při tom přehá-
níme opět, jako při všem ostatním, dle své
Prapodivné letory.
21
article
Působí v nás různé živly, jichž jsme
ethnickým resultálem, jsme velice vzněttivi, do
všeho hr, při tom ale nedostává se nám one
solidnosti a vytrvalosti, provésti, na čem jsme s
byli usnesli. Při první překážce počnem o zdaru
pochybovati, při druhé již nás vůbec mrzí, že
s dílem jsme započali a při třetí zpravidla praci
praštime.
Jako by nám byl boj za národní právo
za národní existenci již fádní.
Slyšel jsem na vlastní uši dvacetiletéh
mladíka, jenž pravil: »Dříve musím mít padesá
tisíc a pak teprve se pustím v národní zápas
Co pak s holýma rukama!«
Jak by to bylo vypadalo dnes v Čechách
kdybychom byli zásadou touto řídili se my
starší a ti ješté starší. Kdo z nás měl padesá
tisíc ?
Prosím vás, co se to děje s tím slovanským
Perunem? Či mu germánský Odin skonfiskoval
bleskovou palici?
Podejte mi ruku, vykonáme malou pouť p
českém kraji.
»Přiteli kupčíku, jsi přece Čech a na svůj
krám si's pověsil německou firmu?«
»Kdo pak se po takové maličkosti ohlíží
Z tebe již zase ozývá se dávno překonaná česká
titěrnost, která se domnívala, že národ spasen
bude červeno-bílými tabulemi na krámech. Ne
Havlíčkovy barvy, ale Rothschildovy peníze nám
pomohou. Dokud nebude míti každý Čech kapsu
plnou tisícovek, nic nám to nepomůže, i kdyby
byl každý z nás z křemene a celý národ z kvádrů-
Peníze jsou jako myší zub, rozhlodají všechno.
Finančně povznésti se musíme a svůj stav. « —
A uvidíte, že se najde dosti těch, kteří bílo
červené tabule budou snímati a nahražovati je
černo-červeno-žlutými.
Rothschildův
Čechy
Havlíčkův
22
article
»Nalepili na nároží veliké plakáty, abychom
děti neposílali do německých škol. Nesmysl.
Tatikové naši do jiných škol nechodili a přece
zůstali těmi, kými se narodili. Národ náš musí
růsti ne pouze počtem a rozmnožovati pouze
své statky ideálné, nýbrž také hmotně. Němei
jsou u nás millionáři a my u nich nádenničíme
to musí přestati, poměr ten se musí změniti
Chceme-li se ale upřímně o to zasaditi, aby
milliony přešly v naše ruce, musíme se naučiti ně
mecky. Finančně síliti musíme sebe a svůj stav. « —
Matice ať potom sešněruje svůj raneček.
chuděrka, a vydá se do světa k cizím, vděč-
nějším lidem, než byl vlastní její syn, kterýj
pro peníze zapudil. A proč by kupec neučinil.
co sedlák prohlašuje za svou jedinou spásu?
»Přítelíčku, živnostníče, pozoruji, že své
zákazníky oblažuješ jen německými účty a že
vůbec, kde můžeš, lámeš druhý zemský jazyk.
Poměry u nás v Čechách počínají se vyvíjeti
podivně.«
»Mýlíš se. Jsme nyní teprve na té pravé
cestě. Spasí nás to, když všichni budem
evrlikat pouze česky, při tom ale sušit hubu
Jdi do severních Čech, co tam přivandrovalých
z Němec barvířských tovaryšů, kteří dnes maj
ohromné továrny, poohlédni se tam, co pasít-
ských dělníků tam vyšinulo se mezi boháče.
Kde to psáno, že jenom my Čechové máme se
nuzovat? Nikoli. Dobře kážou, kdo praví, že dříve
Němce obrat musíme a potom teprve, až bu-
deme mít mnoho peněz, že bude rozumno n
něho se vrhnouti. S plným žaludkem se nám
to bude bojovati mnohem snáze, než dnes.
Abych ale na něm vymámil peněz, musím se
mu zdánlivě podvolniti, toť se ví, že jen na
oko, jen co nabudem trochu sádla, potom hrr
na něho! Finančně povznášet musíme sebe
a svůj stav. —«
Němec
Čecho
Čechy
severní Čechy
23
article
»A kam spěcháte vy, pane doktore ?e
»Je co nevidět už sedm, mám svrchovaný
čas do divadla.«
»A tímto směrem? Snad neženete se do
německého ?e
»Proč ne? Jednak je umění kosmopolitické
a potom už se mi hnusí ta věčná národní ta-
hanice. Vám dojista také. Člověk chce mít ko-
nečně pokoj. Mně konečně víc vynášejí pacienti
němečtí než čeští. Je to přirozeno. Mají víe
peněz. A což to také není vlastenecká povinnost,
když Čech jim od nich pomáhá? A tu zapotřehí
také se někdy v jejich společnosti ukázati.
Není-liž pravda, že mi, příteli, rozumite ? Musím
sebe a konečně i svůj stav finančně povznášet,
tím zároveň prospívám též národnímu celku.«
U nás teď všechno samé hospodářství, ale
při tom pořád žádných peněz. Přijde to, přijde
to. Zatím ale plamen národního cítění slábne
víc a více.
Nechci nikoho vybízeti, aby složil ruce
v klín a díval se na to bez účasti, jak mu ne-
přítel nejtučnější sousta vybírá z mísy před
ústy, ano buďme hospodářsky čilí, obratní
dovední. Rozmnožujme své statky, mějme pevnou
vůli státi se zámožnými, bohatými, jako jedno-
tlivci i jako národ, ale výše ještě než statků
hmotných važme si oněch, jež jako svaté dědi-
ctví nám odkázali otcové, abychom je opatrovali
a hájili svou krví a svým bytím.
To že jsou fráse, nic než fráse
Lacinější než borůvková námitka, které
duchaprázdní lidé uživají, když nemohou dál.
Ostatně nelze popřiti, že mezi námi dost již
těch, jimž národ a povinnosti k němu jsou —
frásí. Tak se mi opravdu zdá, že není dobrého,
jednotného zrna v nás. Že jsme sice nadaní,
pružní, fešní — ale melanž.
Čechy