2
masthead
V Praze, v úterý dne 3. září 1901.
Praha
4
article
pran bbserTi
ortsnaa ns
Praze v sžninil
nanrt iote
s dvojí donásko
natloh, sinjkna
lnlo Poštos
Br . ..
n ml rí zeanlio
k iel
Poštos
Praha
6
article
Basilejská fraška.
Basilejská fraška.
Tam daleko na východě na ohromném
prostranství, do něhož vešla by se bezmála
Evropa, žije starý, podivný národ, o němž
do nedávna nevěděli jsme nic jiného, než že
nosí oholenou hlavu a dlouhé copy, ženské
že nechodí, nýbrž toliko se šourají následkem
zmrzačených noh, jež proto, aby zůstalý malé.
cpou od mládí do směšně úzkých střevíčků
a potom že vynašli už dávno před Berchtol-
dem Schwarzem střelný prach a porcelán a že
jsou mistři v lakování.
Pardon! Ještě něco jsme o nich zvěděli
Že do vody házejí novorozeňátka, aby se jich
zbavili a tímto drastickým způsobem zamezil
ještě větší přelidnění říše, než jakým už
dávno trpí. V zájmu těchto dětí, jež pr
misionáři před utracením zachraňují, sbírám
u nás špičky od doutníků, slamky z viržine
a listovní známky.
Dnes o nich víme již více.
Týmž proudem, jakým lidstvo vůbec po-
stupuje, jakým postupovalo na dlouhé věko-
vité pouti z Indie do Evropy, z Evropy do
Ameriky, z amerického východu na ameri-
cký západ, dere se také populace asijsk
plemene mongolského z východu na západ.
Od břehů Tichého oceánu k poušti arabské
k vysokým stěnám Kavkazu a Urálu. Západ
naproti tomu úsilovně hledá nové cesty a
nové posice na východě, ne proto, aby tam
umístil svou přebytečnou populaci, nýbr
aby upevnil v tamní a proti ní svou moc, v pří-
padném postupu na západ ji zdržoval, pře-
devším ale aby jí prodával výrobky svého
pokročilého průmyslu a své píle, na východě
ale opatřoval si naopak levné a cenné plo-
diny a suroviny
Jednou jiz mraky asijského lidu, souse-
dícího s Činou a s ní v každém směru př
buzného, zaplavily Evropu, byli však z ní
vypuzeni, ať již tak, jak to líčí kralodvorsk
rukopis, či jinak, na tom nesejde.
Schwarz
Evropa
Indie
Amerika
východ
západ
Kavkaz
7
article
Od té doby nejednou již k nám došla zvěst
že obrovské spousty lidu na východě, jež
přes největší skromnost v potřebách živo-
ních nemohou ve svých starých vlastech
uhájiti existence, hotoví se ve strašných
zástupech k pochodu na západ. Pověst
zůstala pověstí a pouhým strašákem. Jest
moc, která převzala vznešený úkol v Asii
hájiti Evropu. Je to Rusko, jež důmyslně
kombinovanou prací vojenskou a kulturní
rok za rokem dobývá za Kavkazem a za
Urálem půdy a jež národy východu naplňuje
takovým respektem, že snad jen tímto r-
spektem vysvětliti lze, proč neopakuje se, c
před věky podnikl Čingis-chan.
Také ostatním narodům západu byla
Asie ode dávna zemí zaslíbenou, k níž ale
ne jako ke kolébce své, ale jako k obrovské
zásobárně, kde nabrati si může každý, co
mu libo, tíhli. Byli to zejmena Angličané,
pak Holanďané a konečně Francouzové, již
tam zabrali ohromné spousty země, takž
dnes — nehledě k Sibiři — bezmála již
polovina Asie nenáleží Asijcům.
Angličan
Holanďan
Francouz
Asie
Evropa
Rusko
Kavkaz
Sibiř
8
article
Ale ne jen národové z důvodů politi-
ekých a hospodářských, také obě křesťanské
církve v horlivém závodění o úspěch zvoliiy
si Asii a především Čínu za své působiště.
Ohromné sumy peněz, kterýchž dle na-
šeho domnění jinak a křesťanštěji mohlo býti
použito v zájmu dobra, vyhozeny na obra-
cení »pohanův« asijských na křesťanství.
Nikdo missionáře nevolal, nikdo po jejich
učení a pravdách netoužil, leč oni v houfech
přicházeli a procházejíce zemi šířili neúctu
a odpor k zařízením domácím, aby budili
v lidu lásku a náklonnost k instituci, najmě
k víře, kterou oni hlásali.
Každé náboženství, nechť je jakékoli.
zasahuje jak do sociálních, tak i do politi
ckých poměrův a i v nejkulturnějším státě
nikdo — a sice právem — takovou nevzbudí
nedůvěru, jako prorok nové víry.
Toť se ví, že Číňanům nebyli vhod
samozvaní apoštolové křesťanští, již se jal
Asie
Číňan
Čína
9
article
káceti, co dosud bylo lidu svatým a že ne
jednou došlo k velkým krveprolitím, jichž
obětí stali se křesťanští missionáři, křesťané
a křesťanští proselyté. Nedělo se tam ovšem
nic jiného, než co v mnohem větším rozsahu
dělo se a děje dosud v zemích křesťanských,
ze stejné příčiny.
Loni objevilo se v provinci hlavnímu
městu nejbližší zvláštní hnutí. Nejchudšía
politování nejhodnější tvorové v Číně jsou tak
zvaní boxeři. Nosiči zavazadel, vykonavatelé
všech možných prací, nádenníci. Lidé tito
tvoří obrovské sdružení, které již počtem
svým a proto že záleží ze samých téměř
silných a statných mužů, nejednou bylo stát-
nímu pořádku nebezpečno.
Patrně jen z toho důvodu chytří Číňané
učinili opatření, »aby na osvědčení lásky
náklonnosti k chudému lidu a rovnosti všech
lidí na světě byl členem boxerů vždy jeden
z císařských princů a řada nejvyšších man-
darinů.« Tito »čestní chudáci« neměli ovšem
jiného úkolu, než boxery držeti na uzdě.
Boxeři ale vzdor tomu, že vrchním ko-
mandantem jejich jest princ, aneb spíše právě
proto, pojednou se počali vojensky organi-
sovat, vystupovat energicky proti cizincům
když činské vojsko na oko Evropany brániti
se jalo, pustili se i do svých krajanů.
Došlo ke sporným událostem, k obléhán
evropských vyslanectev a k zavraždění vy-
slance německého.
Číňan
Evropan
Čína
10
article
To ovšem Evropa, ani Amerika, an
kulturní Žaponsko snésti nemohly. Diplomate
všech států sestrkovali hlavy, depeše lítaly
sem a tam, až konečně usneseno, že má býti
do Číny vypraveno mezinárodní vojsko za
vrchního vůdcovství německého generalissima
hraběte Walderseea, jemuž uloženo, aby ve
skvělém veselém tažení Číňany zkrotil.
S velikou družinou a s velikými okáza-
lostmi, po nesčetných hostinách a slav-
nostních řečech, opatřen drátěnou košili
asbestovým pokojem, vydal se hrabě Walder-
see konečně do Číny.
Však než se tam veliký hrdina dostal.
byla pacifikace ze tří čtvrtin šťastně již vy
konána. Přišel tam již jen na paběrky.
Číňané byli konečně poraženi, úplně pora-
ženi, jakkoli to tak snadná věc nebyla, jak
si ji páni z počátku představovali. Započal
druhý akt krvavé čínské komedie: vyjedná-
vání o mír a konečně o stipulace, jak má
býti proveden.
Waldersee
Číňan
Walder
Evropa
Amerika
Čína
11
article
Jak mají býti chráněni cizinci v Číně,
co třeba učiniti v zájmu vyslanecké bezpeč-
nosti, jaká práva přísluší missionářům, různá
ustanovení obchodně-politická atd., byla pro-
jednána dost záhy a poměrně hladce. Jak-
koli i tu se ukázalo, že zápoliti s Čínouje
docela něco jiného, než s kterýmkoli jiným
státem.
Ukázalo se, že pokořit takového obra,
zdrtiti státní, společenský a náboženský orga-
nismus, jenž je výsledkem práce, která
trvala několik tisíc let, je úkolem, na jakýž
nestačí lidé tuetoví, ukázalo se, že dá se
sice porazit to či ono oddělení čínských vo-
jáků, avšak zapomnělo se, že v Číně není
státní moc representována vojskem, tak že
porazit třeba všechny armády čínské nezna-
menalo by daleko ještě porazit Činu!
A poněvadž na to se zapomnělo, stá
valo se čínské drama čím dál tím ve-
selejší, až pokleslo tak nízko, že dnes
jest vlastně již fraškou, jejíž dějištěm
stalo se, bůh ví jakým řízením osudu
historická Basilej ve Švýcarsku.
bůh
Čína
Basilej
Švýcarsko
12
article
Když bylo totiž všechno již vyjednáno
když hodná, ochotná Anglie nabídla Číně
která s mnohými evropsko-kulturními státy
stejnou trpí nemocí, totiž nedostatkem peněz
— nabídla milliony, aby z nich mohla plati
válečnou náhradu a v Číně se opakovalo, co
Velká Britanie provedla již v Egyptě — když
vytčena místa pro evropské posádky atd.
smluveno i to poslední, že do Evropy má se
vydati poselstvo s císařským princem v čele,
aby vyhledalo představitele evropské mocia
Anglie
Čína
Velká Británie
Egypt
Evropa
13
article
slávy císaře Viléma II., učinilo mu pokorným
způsobem své reverence a allegoricky jej od-
prosilo za to, čeho se byla Čina na Evropě
a trochu také na Americe dopustila.
To byl totiž hlavní trůmí v instrumente
míru. Dle evropských názorů je už docela
všední princ, objeví li se jako representant
poraženého státu na cizím dvoře, zjev do-
cela výjimečný, což teprve prine čínskýl
Spekulovalo se na to, jak ohromnou de-
pressi způsobí vyslání Jeho císařské Výsosti
pana Čuna na lid čínský, který má sice svou
dynastii za rovnou bohu, jemuž ale prani
nevadí, vyhnat ji a depossedovat, když ne-
dělá dobrotu.
V rozpacích svých čínští diplomaté pod-
mínku, aby družina princova v Berlíně de
setkrát padla před Vilemem II. na kolena
princ aby se mu třikrát poklonil a jej slav
nostní řečí oslovil, sice přijali a prince s le-
sklou suitou do Evropy poslali, avšak zatím
si to panstvo nebeské říše rozmyslilo a po
čínsku chtělo se z kruté podmínky vyvléci
Rozbřesklo se jim, co by to znamenalo
a jak by to na čínský lid působilo, kdyby
císař čínský, zosobněn ovšem toliko princem,
pokořiti se musil před jiným obyčejným cí-
sařem
Číňané jsou národem kontemplativním,
jakým byl jejich největší mudřec a jakým
jest jejich náboženství, a což aby jalise
uvažovati o prosebném procesí čínském, vy-
praveném do Evropy a srovnávati je s ne-
beskostí svého panovníka, jemuž jen vzácní
vyvolenci smějí se ukázati tváří v tvář?
Vilém II
Čun
Vilem
Číňan
Evropa
Berlín
14
article
Uvažovali o tom a počali činiti obtíze.
Zdá se jim býti především toho šourání se
po kolenou mnoho, rovněž mnoho princov-
ských úklon a potom se jim nelibí text prin-
covského oslovení. Nyní telegrafuje se sem
a tam pod mořem a po souši, co zatím prine
zmírá dlouhou chvílí v Basileji, kdežto císa
německý netrpěliv na slavný moment a mimo
to připraven každým dnem odjeti na ma
névry, je prý už z té čínsko-německé frašky
také nervosní.
Slevit ale nechce. Má dobře vypočteno,
mnoho-li millionů státi bude každá ta úklona
německou říši a mnoho-li Evropu a potom
ten veliký okamžik, až hrdinný Siegfried
lesklém brnění a s vlajícím pláštěm řádu
černého orla s obrovským mečem v ruce
přijímati bude v bílém sále berlínského hradu
hold císařských representantů říše středu ?
Vyjednává se dosud, co zatím poselstvo
říše, střeženo německými officíry v občan-
ském kroji na republikánské půdě švýcarské,
čeká, až co mu bude sleveno z etiketních
podmínek, jimž má se podrobiti za to, že
Čína bránila se proti vetřelcům, již napadli
čínskou vlast.
Což ale, kdyby se čínskému poselstvu
zlíbilo, na místě zajeti do Berlína vrátiti se
domů?
Vrátil by se hrabě Waldersee opět do
Pekina se drátěnou košilí a asbestovým po-
kojem a posilněn i posvěcen k dalším veli
kým činům hubičkou, kterou mu Vilém Il
při návratu vtiskl na pravou tvář?
Siegfried
Waldersee
il
Basilej
Evropa
Čína
Berlín
15
article
Reorganisace měšťanských škol
Reorganisace měšťanských škol
Reorganisace tatto dle všeho jest bližší než
se očekávalo. Ministerstvo zemské obrany zaslalo
ministerstvu vyučování dotaz, nemohlo-li by ab-
solventům školy měšťanské vhodnou úpravou
těchto ústavů (přizpůsobením učebné osnovy
k učebné osnově nížších škol středních) umož-
něno býti přijetí do kadetní školy zemské
obrany. Odvolávajíc se mimo tento dotaz také
na četné veřejné rozpravy, podání memoranda a
petice kruhův odborných i neodborných, vyžá-
dalo si ministerstvo vyučování výnosem z 11.
července t. r. dobré zdání zemských školních
rad v této záležitosti a česká zemská školní
rada výnosem z 8. srpna požádala okresní
školní rady, aby dokonce září podaly své ná-
vrhy a dobrozdání, k nimž zajisté žádány budou
i sbory učitelské o potřebné zprávy a návrhy
16
article
Záležitost reorganisace škol měšťanských.
stane se tedy předmětem vsestranného jednání;
také bude o ní asi jednati mimořádná valná
hromada Jednoty učitelstva měšť. škol českých
a zemská porada učitelská J. U. M. Š. jednala
o ní posud úryvkovitě, ježto úprava platův uč.
absorbovala velikou část její činnosti a mimo
to nebylo známo, že tato záležitost jest tak
akutnl.
Jest nesporno, že školy měšt. možno reor-
ganisovati jedině rozšířením o 4. třídu (na za-
vedení měšťanské školy čtyřtřídní nižší a troj-
třídní vyšší — rovnocenné se školou střední —
jak jest tomu v Uhrách, dojde snad později).
Jedná se však o to, zda li čtyřtřídní škola mě-
šťanská máů se pojiti ke 4. nebo 5. ročníku
školy obecné. Německé učitelstvo žádá připojení
k 5. ročníku ob. školy, ale my se přimlouváme
za připojení ke 4. ročníku ob. školy a to ze
mnoha příčin. V Uhrách jest to již zavedeno
a osvědčuje se to, také školy střední a dívčí
lycea přijímají žáky a žákyně ze 4. třídy ob.
Proč by tomu mělo být jinak na škole měšt.,
která touto reorganisací má býti úplně na roveň
nižší škole střední a když již nyní výjimečně
jest to přípustno? Jest přece známo, že dobrý
žák ze 4. třídy prospívá na škole měsťanské
střední lépe než slabý žák z 5. třidy; ovšem
bude nutno stanoviti k přijetí do školy měšt.
přísnější podmínky než posud. Mimo to jest
naše škola měšť. školou povinnou a tou může
býti jen do 14. roků.
Doporučujeme shorům učitelským i úřadům
školním ku přijetí následující návrhy, sestavené
se zřetelem k návrhům německým (jich změny
i doplňky buďtež i s důvody zasílány předsed
nictvu J. U. MI. Š.)
J U
M Š
Uhry
17
article
I. Oškole měšťanské.
1. Měštanská škola (chlapecká i dívěí) budi
zalím rozšířena na 4 ročníky a připojuj se
ke 4. ročníku školy obecné.
2. Učebná osnova školy měšťanské budiž roz
šířena o vyučování algebře a jazyku fran
couzskému.
3. Počet žáků v jedné třídy školy měšťanské
nechť nepřesahuje 50; žáci nechť přijímaj
se bez ohledu na bydliště rodičův.
4. Podmínky ku přijetí do školy měšťanské
budtež přísnější než dosud.
5. Absolventi škol měšťanských postaveni buďtež
úplně na roveň absolventům nižších ško-
středních.
6. Absolventům škol měšťanských zkrácen
budiž presenční služba vojenská.
7. Budiž vydán zvláštní organisační statut pr
školy měšťanské.
II. O učitelstvu škol měšťanských
1. Odborní učitelé škol měšťanských vzděl
vejte se na vysokých školách.
2. Za inspektory škol obecných a měšťanský
buďtež povolávány v prvé řadě osoby z uči-
telstva škol měšťanských.
3. Pro školy měšťanské zřízen budiž zvláštn
inspektorát.
4. Učitelské sbory škol měšťanských mějte?
přiměřený vliv při zavádění učebných kni
a pomůcek.
Oškole
Měštanský škola
18
article
5. Služební doba na školách měštanských budiž
kratší než na školách obecných.
Týdenní počet hodin na školách měšťan-
ských budiž takový jako na školách středních
7. Učitelstvo škol měšťanských mějž své zá-
stupce ve všech školních úřadech a kor-
poracích.
8. Řediteli škol měšťanských ustanovováni
b uďtež jen ti, kdo více let na škole měšt.
jako odborní učitelé působili.
9. Na čtyřtřidní škole měšťanské budiž ustano-
veno mimo ředitele a katechetu 5 odborných
učitelů, počitaje v to industriální učitelky
na měšťanských školách divčích.
Učitelstvu škol měšťanských budiž zákonitě
zabezpečeno, aby mohlo přestupovati n
školy odborné a ústavy učitelské.
Učitelům škol měšťanských náleží zákonitý
titul »odborný učitel« a příjmy přiměřené
jich vzdělání i práci, jakož i významu školy
měšťanské.
Jos. Vlach.
v drobném prodejjie
ranníčíslo o sobě . . . za 8h
odpoledni .
Va slialkách na vezkors
polední. . . . . . . .
Insersty
plalí ss hstově saplel
dplacení a Inserty
dtrase v Mariar indpinl-
m nnckáuejí se tel reěs ke
tiskárna a szpedice „ Národnich Listě-
Rukopiiy se nevraeeji
Vlach
Virginie
19
article
Volební ruch.
Volební ruch.
Vynálezce selských fideikomisů a nejspo-
lehlivějšího systému pro výrobu proletariátu
z příslušníků malého i nejmenšího majetku
zemědělského, Alfons Šťastný, jest oteem a také
nejhorlivějším hlasatelem nejdůležitější myšlénky
agrárního programu — spojenectví, ano úplného
splynutí agrárníků s velkostatkáři.
Proti této jeho snáze vystupují velmi ostře
olomoucké »Selské Listy« a posl. Svozil v so-
botním čísle tohoto orgánu postavil se s nej-
větší rozhodností proti tvrzení Alfonsa Šťast-
ného, že »musí býti v zájmu českých agrár-
níků, spojit se s velkostatkáři ve většinu agrární,
která by byla schopna řešit agrární olázku«a
že »většina tato jest u nás možná a proto že
se jí agrárníci musí domáhati stůj co stůj,
kdežto na Moravě je tomu jinak a proto prý
nelze agrárníkům řídít se podle moravské
rady.«
Posl. Svozil uveřejnil ve svých »Selských
Listech« článek proti tomuto konfusnímu tvrzení,
z něhož vysvitá na jevo aspoň tolik, že
agrárníkům se jedná o utvoření
většiny solskošlechtické proti
ostatním stranám národním a ze
článku Svozilova uveřejnili jsme v neděli nej-
markantnější odstavec. Poněvadž pak jest ve pro-
spěchu všeobecném, zvláště pak českého rol-
nictva, aby v té příčině seznalo zásady v ů dce
moravského rolnictva a srovnalo jeho
stavovské zásady se stavov skou
bezzásadností strany agrární, po-
važujeme za nutno, seznámiti čtenářstvo naše
s bližším jeho obsahem.
Alfons
Svozil
Šťast
Posl
Svozilův
Morava
20
article
Posl. Svozil táže se Alf. Šťastného, proč
že myslí, že s pojenství se šlechtou pomůže
agrárnímu programu k vítězství i má-li při tom
na paměti program rolnictva — totiž hospo-
dářův se statky střední a menší než střední
velikosti. S tohoto stanoviska pak pokračuje:
Snad šlechta v Čechách se vzdala tvoření lati-
fundií, snad chce zrušit fideikomisy, snad »ne-
zaokrouhlují« tam velkostatky a jejich honební
revíry statky selskými, snad nejsou v Čechách
velkostatkáři, kteří mají továrny a jsou vlastně
kapitalisty, aspoň mnohem víc než hospodáři.
V Čechách patrně velkostatkářské hospodářství
živí mnohem více lidí a k tomu lidí samo-
statných, než selské statky střední velikosti.
Nebo snad už dokonce dělí šlechta česká po-
příkladě uherského hrab. Schönborna s vé
statky a dává je v nájem nebo za-
prodáváje rodinám selským, aby
si položily základy trvalého, klid-
ného života? V Čechách patrně šlechta
není k rolníku v takovém poměru, jako továr-
níci k řemeslníkům. Ate takové otázky stranou.
Víme, že hospodářský poměr šlech ty
k rolnictvu je v Čechách právě ta-
kový, jako na Moravě. Hospodár-
ské poměry dělí oba tyto stavy o
sebe . .
Posl
Svozil
Šťastný
Schönborn
Čechy
Morava
Alfa
21
article
Statky střední velikosti živí předně mnohem
více rodin, které je obdělávají a pak proto, že
i na trh dávají poměrně mnohem více. Po-
rovnávat tuto snahu s komunistickým dělením —
to může jenom prašpatný znalec otázky rolnické.
Jde tu přece, jak snad ví také pan Alfons
Šťastný, o ponenáhlé zakoupení velkostatků a n
o rozebrání. Jde tu jen o další článek v řetězu
rozvoje selského stavu. Ví snad pan Šťastný,
že byly doby, kdy sedláci neměli půdy vlastní,
kdy půda (aspoň na mnoze) patřila pánu. To
bylo zlé. Zavedlo se tedy právo nákupní. Za
pevné platy dostal sedlák statek v dědičné
uživání. Ale musil konat roboty. — Roboty byly
majetkem panstva — bičem na lid — vykou-
pily se. Ale šlechtická latifundie zůstala. A přes
to, že vynalezeno už tolik strojů, vidí se, že
polní hospodářství jediné žádá více lidí než
strojů a že jen v menším provozováno dá za
našich poměrův u nás mnohem větší výtéžek.
Spěje-li se jinde ke hromadění kapitálu a k pro-
vozování živnosti ve velkém, děje se v polním
hospodářství pravý opak — v zemích ovšem
hustěji zalidněných. Nuže, pak je třeba způ-
sobem rovně zákonitým odstraniti i nynější pře-
Alfons
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Kladivem a pérem.
K jubileu Adama Staszezyka, po
ského spisovatele z lidu.
V Krakově, v srpnu.
Minulých dnů odbyla se v krakovském
lidovém divadle dojemná slavnost. Oslavovalitu
pětadvacetiletou spisovatelskou činnost jistě ori
ginálního autora svého rodu, jenž denním povo-
láním vlastně vázán je k dílně — zámečnické.
Adam Staszezy k narodil se r. 1852
v Krakově a z vůle rodičů a vlastní náklonnost
věnoval se řemeslu zámečnickému. Leč jiné
ještě talenty rozněcovaly mladistvou hlavu. Z
rytmického buchotu kladiv do žhavého železa,
v oblacích kousavého dýmu, valícího se z roz-
pálené výhně honily se v mladistvé hlavě bujné
stvůry obraznosti, vznikaly k ušlechtilému plá-
polu vlastenecké vášně a uzrávaly šlechetné
myšlenky. Co přátelé a tovaryší jinochovi za
chvíle prázdně odevzdávali se nevázané krato
chvíli nebo linému odpočinku, Adam sedal k psa-
eímu stolku a na papír přenášel, co se mu div-
ného a nepokojného přes den vyrojilo v hlavě.
Plli i skutečným nadáním přivedl to časem nejen
k uznání a obdivu širší polské veřejnosti, al
i k opravdové originalitě svého druhu.
Když jsem po jubilejní slavnosti v divadl
navštívil oslavence, zastal jsem muže v pra-
covním úboru, v zamaštěné do černa vestěa
kabátci, v rozhalené bez límce košili, dýmajícího
z krátké dýmčičky, kterou však přes můj ener-
gický prolest rychle odkládal. Paní Staszczyková,
Kladivo
Staszezyk
Staszeza
Adam
Staszczyková
Krakov
lidový divadlo
23
article
příjemná panička plných forem, zaměstnána byla
při mém příchodu vylupováním hrachových lusků.
Po srdečném uvítání nabídnut hostu nezbytný
poczestunek — sklínka vodky — a zapředen
přátelský rozhovor.
Vyměněny obvyklé zdvořilostní otázky
odpovědi.
— Jak se má pán? Jak strávil památny
den? Co právě robí ?
Co robí? To je zajímavé. Hádal jsem, ž
byl právě u měchu či kovadliny. Chyba lávky
Podivná věe
Byl zabrán dokončováním tušové kresby
kterou byl přislíbil pro album Sienkiewiezovo.
neboť mistr od výhně je v prázdné chvíli nejen
spisovatelem, ale také dovedným malířem. Kresb
představovala polského kováře, jenž kuje n
meči královském. Vedle kovadla připraveny jsou
k opravě i krunýř, rukavice a holeně. V pozadí,
jaksi v mlze, voják ruský s napřaženou rukou
k zabrání těchto polských zbraní. Na bodáku
vojínovy pušky navlečena koruna polská. Nad
výjevem vznáší se Polonie, žehnající práci ře-
meslníka-vlastence.
Jak viděti, tendence náčrtku ne právě bra
trsky slovanská, ale hledíme tu na umělce se
zřetele užšího jeho prostředí společenského. Pr-
měrnému intelligentu polskému vlivem literatury
i společenských styků připadá ještě dnes dosti
těžko vymaniti se z běžného předsudku.
Naskytla se pak příležitost poznati bliže
i práce modelérské, uměleckého samouka,“ kresbu
Madony — provedenou velmi dovedně, ba vzletně.
Člověk Adam Staszczyk je vskutku
podivuhodný zjev. Odloživ kladivo, chápe se
péra. Učiněný polský Hans Sachs! Či t
Polonius
Staszczyk
Sachs
Sienkiewiezův
24
article
špatné porovnání? U porovnání s pracemiji
ných autorů polských možno tvrditi, že
Staszezyk ve svých spisech lidového slohu
předčil Anezyceva. I jako autoru prostonárodních
her divadelních s pozadím patriotickým náleží
mu plné uznání.
Staszczyk je svého druhu typ, řemeslní
obratný, pracujíeí, vzdělanec osvícený, sledující
s ohnivým zájmem široký obor současných vě-
domostí, pracuje ve dne při své výhni, večer
usedaje k psacímu stolku, prsa rozhalená, ru-
kávy podhrnuté, v trepkách, odkládaje pilně
archy papíru, naplněné svými úpravnou formou
vyhraněnými fantasiemi.
Také horlivým ochotníkem je Adam
Staszezyk. Jako mladý tovaryš zámečnický vy-
stupoval na ochotnickém jevišti s přátel
z nichž mnozí stkvějí se dnes jako přední
hvězdy na obzoru polského divadelnictví : Žel-
zowski, Lentowski bývali jeho soudruhy-ochotníky.
Staszezyk
25
article
Tehdy pracoval Staszczyk v dílně zámečnické
p. Šimona Šlivinského, otce manželky zname-
nitého dramatika polského Balucké ho
Jako mladík, r. 1875 přeložil hru »D w
przyjaciele« (Zwei Freunde und ein
Rock). Tři leta později, v r. 1878, ohlásil se
na jevišti krakovském, poprvé jako samostatný
autor s dramatem »Noc svatojanská«.
Hra byla velmi příznivě přijata a dobylasi
záhy všech jevišť polských. Obsahem má pověst
lidovou o čarovné moci dne sv. Jana kř., kdy
o půlnoci otvírají se poklady země a zlý duch
nabývá moci nad pokolením lidským. Básník
těží obratně z pověry lidu ve prospěchu
i smyslu moderního pokroku. Kus sehrán i za
přiležitosti jubilejní slavnosti dne 11. srpna t.r.
Šlivinský
svatý
kř
Zwei Freund und SF rock
26
article
při
přeplněném divadle. R. 1880 napsa
Staszczyk »Bledne ogniki« (Bludičky),
kde alegoricky užito přírodního zjevu k osvětlení
života sedláka, hráče a pijáka, který se vzpa-
matuje k lepšímu poznání, až kdy mu žid
prodal chalupu i svaté obrazy.
Roku 1881 vyšla »Wiara, nadziej
i milošé«, jež vítězně přešla všechny scěny
polské. Roku 1884 následovalo drama »D zie-
dzictwo Orlów« ve 4 jednáních. Autor
pokouší se v něm smířiti ideu selskou s mě-
šťanskou. Hráno s úspěchem v Krakově v Po-
znani i ve Varšavě.
V roce 1890 objevil se na jevíšti obrázek
»O statni fant« s motivem lásky civiliso-
vaného žida s katoličkou, která přichází do
banky zastaviti poslední svůj cenný předmět,
zlatý křížek. — Roku 1891 objevil se zname-
nitý obraz historický »X. Pavilon« osnovaný
na episodě z r. 1864.
Roku 1894 vzniklo patriotické drama dě-
jepisné: »Kosciuszko w Petersbu rg u«
líčící setkání Kosciuszky s carem Pavlem a osvo-
bození 20 tisíc zajatců z tvrze Petropavlovské.
V témže roku 1894 vystaven na scéně pohnutý
obraz »Noc w Belvederze«, jenž dosu
náleží k přitažlivým kusům polského repertoiru.
Založen je na momentě ze dne 29. listopadu
1830, kdy povstalci polšti vyhánějí vel, knížete
Konstantina z letohrádku Belvederu.
Roku 1896 vyšli »Filareci«. Děj z
časů Ad. Mickiewicza. Motivem láska básníkova
ke krásné Marylle a hromadné zatknutí studentů
university wilenské. Zde poprvé předveden dra-
maticky neznámý dosud milostný poměr , polského
krále plsní.
Kosciuszko
Pavel
Konstantinos
Krakov
Varšava
letohrádek Belveder
Ada
27
article
Roku 1898 napsal Staszezyk veršované
libretto »Na Bilanachs, jednoaktovka, která
však dosud nenašedši svého hudebníka ve stolku
autora odpočívá.
Poslední Slaszezykova dokončená práce jsou
v r. 1899 napsaní »Górnicy« (Hornici). Za-
mílované dílko autorovy musy. Básník sámje
považuje za nejlepší svou fantasii, čerpanou z
života podzemních dělníků věličských, prochvěnou
množstvím plaménků symbolických, vybájených
duchů, víl, skritků i oživlých mrtvol zasypaných
druhů. Hru tuto, šíře lidského obzoru, práhne
autor dostati do širšího světa, na větší jeviště
slovanská, nejraději na pražské, kdyby se na-
lezl překladatel, znalý ducha i života dělníků
dolařských.
Rozepsánu má pan Adam jednosktovou
vlasteneckou hru veršem, kterou doufá ještě
tohoto roku skončiti.
Sympalický básník samouk dočkal se v plné
síle své tvořivosti čestného jubilea svéhoa
polská spisba lidová naděje se do něho ješt
mnohé zdárné práce. Slaší ještě zminiti se
o zajímavém denníku spisovatele, jenž obsa-
huje veršované dojmy životní ze všech dob
života, jejž autor pomalu připravuje k tisku.
Širší známosti nabyly jeho básné »Alma Mater«
i »Madonna«.
Nalezne-li se schopný překladatel český
pro jeho »Horníky«? Bylo by nejvroucnějším
přáním pobratimského básníka, opravdovým
snem jeho života, spatřiti své »Horniky « na
velkém jevišti pražském. Dojde-li sen svého
vyplnění?
Hornik
jednosktová
Mater
Madonna