1
masthead
Ročník XXXXIX.
2
masthead
ole
no nedámo —
čonb v siitor
sa ntzia sbanlložv
sn slzon ndlla
4
masthead
V Praze, ve středu 15. záři 1909
Praha
6
masthead
sloda Bamonde psssdo vožsi doloiloli
oH s lěmonst hem sniná snoltena zlyd eot
nli vávontaV mdo vnovaiga viyd sedmiez jieo
s nn
ešne
sle
7
masthead
došini bono vdtovll l
doža V nbe
čubiV ob
11
article
Na ranní avečerni listy
předplání se
v Praze v administracie
na měsle. . . . . . 2 K —v
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
a dvoji donáškou
na 2esi1 . . . . 7 K e
ve flfňtkách
na měsio. . . . . . 2 K 30h
Poštou r
na měsle
na čtvrt leta . . . .
ke
s dvoji zásílkou
na měsle
na čtvrt inta
loneli
Praha
12
article
mn čšen
Parlamenlní prázdniny byly letos v obou
částech soustátí nucenou výpomocí, jakýmsi
politickým příročím či moratoriem, jímž se
na čas zakryly krajně zostřené nesnáze ří-
dících státníků jak ve Vídni tak v Pešti
Ani zde ani tam nebyly obvyklé vládní cesty
na dále schůdné a okamžik nebyl vhodný
pro vytčení dalšího postupu, kdyžtě těžká
krise se zahostila na obou stranách Litavy
Bylo třeba připraviti nové akční plány jak
pro Rakousko tak pro Uhry, a postarati se
o východisko z nakupených nesnází. Jest
známo z mnohaleté praxe s dualistickým
ústrojím soustátí, že se nedobře pracuje ve
dvojité krisi, a proto se obyčejně začíná
rozmotávati spletitá sítuace napřed na straně
jedné. Tentokráte se počalo v Cislajtanii
konferencemi u předsedy ministerstva, jimiz
uvolněním dělnosti sněmu českého se při-
pravuje dělnost říšské rady. Ve Vídni mají
patrně za to, že tento úkol se zdarem pro-
vedli a proto přikročuje se k řešení krise
v Ubrách, jež červencovým opětným potvr-
zením vlády koaliční bylo odročeno až do
měsíce září. Není ovšem vyloučeno, že další
postup s vládou uherskou byl již smluven.
Vídeň
Pešť
Litava
Rakousko
Uhry
13
article
než byla na novo potvrzena, čemuž se zdají
nasvědčovati následující okolnosti. Maďarské
časopisy totiž nyní počínají prozrazovati, že
koaliční ministerstvo setrvalo při vládě za
určitých podmínek či záruk: že se nestane
v žádné i uherské části se týkající záleži-
tosti rozhodnutí, dokud nebude v Uhrách
dosazeno trvalé, definitivní ministerstvo,a
zvláště prý si vymínil předseda uherského
ministerstva Wekerle, aby se ani o žádné
ze záležitostí těch nevyjednávalo, dokud ne
bude opětně svolán sněm uherský. Proto
prý přerušeno bylo i jednání o ústavě bo
senské; i jednání o reformách vojenských,
a návrhy dotýčné byly prozkoumány mini-
strem honvédů a ministrem zeměbrany pouze
se stanoviska vojenského. To samo o sobě
nasvědčuje, že koaliční ministerstvo uherské
zachovalo si vliv a neobmezilo se na pouhou
další dočasnou správu až do měsíce září.
Uhry
14
article
Nyní pak, kdy předseda uherského mi-
nisterstva mešká opět ve Vídni, kamž se
odebral po mimořádně dlouhé, po dva dny
konané radě ministerské, každý by předpo
kládal, že předním a prvním cílem jeho jízdy
bude konečné vyřízení ministerské otázky
zalitavské, zatím však slyšení jeho u panov-
níka předcházejí porady se společnými ml-
nistry o sestavení společného rozpočtu —
pro delegace. Jednání předsedy ministerstva
vlády pouze prozatímní nemělo by však
v této příčině náležitého smyslu, kdyby celé
ministerstvo v nejbližších dnech se chystalo
odstoupiti. Zde tedy shledáváme dosud v běz-
ném názoru na uherskou krisi jakýsi háček.
Další háček vězí v tom, že Wekerle po
dvoudenní poradě uberského ministerstva
ohlásil žurnalistům, kteří ho obklopili: »Ko-
naly se pouze předběžné rozpravy; byly to
pouhé »pourparles«. Ujednání se nestalo ni-
jaké; musíme napřed vyslechnouti přán
krále, a ja jedu do Vídně.«
Možno li slovům tém přikládati určity
věcný smysl, nelze jim jinak rozuměti, než
že nemá koaliční ministerstvo zapotřebi či-
niti nějaká nová ujednání, a spočívají tedy
vbov ábzsž lvistonm čnšslalsch o oled .
šnol aa se isšlaiže onneonsl enhattog
iná sohd honisovvěltván luaeonzvou one nzav
sebaz navotina nodstnám one
lačmáu zu a člnttoal
Wekerle
Vídeň
15
article
i nynější porady se společnými ministry na
předpokladech hotových a již dříve smlu-
vených. A konference společného minister
stva týkají se tentokráte mimořádně velikých
potřeb společného rozpočtu: na stavbu čtyl
velikých válečných lodí typu drendnoughlů
a jejich vyzbrojení požaduje se 250 mil. K.
další zvýšené požadavky válečného námoř-
nictva činí ještě 25 mil. K a záležitost bo
senská 160 mil. K. Jest tudíž zřejmo, že
Wekerle, přikročuje li k jednání o záležito
stech tak velikého dosahu finančního, musí
se opírati o určitou pevnou půdu, jinak by
účast jeho neměla praktického významu.
Půda, na níž ministerstvo koaliční vzhle-
dem k účasti Wekerlově na poradách se
společnými ministry stojí, jest dle domněnek
listů uherských asi tato: Všichni členové
koaličního ministerstva, nevyjímaje ani Ko-
šuta, jsou ochotni vyřaditi otázku bankovní
na čas až do r. 1917 t. j na dobu do uply-
nutí uzavřené celní a obchodní smlouvy
za to, že se zachová bankovní společenství
žádá vláda uherská, aby se započalo již
dříve stanoveným a ve vyrovnání Szellově
a Körbrově ujednaným povinným placením
ve zlatě. Dále prý setrvá na vojenských
ústupcích pro Maďary, jak již dříve byly
slíbeny a jak je zastával ministr hr. An
drássy. Volební opravu provedlo by koaliční
ministerstvo dle kompromisu Košutem na-
vrženého a autorem návrhu volební opravy
hr. Andrássem přijatého. Ježto takto odstra-
něny byly veškeré sporné otázky uvnitř
koaličního ministerstva, není další příčiny
k částečné jeho změně a přiostří-li se si
tuace, odstoupilo by ministerstvo celé.
Wekerle
Szellův
Körbrův
Maďar
ko
16
article
Pokud se týče bankovní otázky, vypra-
vují prý dobře zasvěcení politikové maďarští
že tvořila největší potíže v odbytých pora-
dách uherského ministerstva. Souhlasu do-
sáhlo se jedině tím, že Košut po delší roz-
pravě se přidal ke stanovisku členů, stojících
na základech vyrovnání z r. 1867. Toto při-
způsobení Košutovo považuje se za nej-
vážnější moment na dráze k rozmotání
uherské krise směřující Následkem toho
vznikla ve vládních kruzích uherských opět
optimistická nálada a převláda prý mínění.
že návrhy, jež Wekerle předloží panovníkovi
k rozřešení krise, budou příznivě uváženy.
ba že nyní konečné vyřízení nadejde »zrych
leným tempems.
Snad není tato maďurská naděje klam
nou, uváží li se, že slanovisko koaličního
ministerstva v otazce bankorní, jež přičině
ním předsedy sněmovny Justha stala se pro
Uhry tak obtížnou, došlo dodalečně mimo
řádného osvětlení sdělením »N Fr. Pressee,
kteráž odhaluje závoj ze situace ve příčině
banky, uveřejňujíc následující výrok pa
novníkův, jejž prý pronesl v letě k vynika-
jícímu členu uherské koalice: »Vždyť jsem
prohlásil každému z pánův (kteří byli v Pešti
slyšeni), že nikdy nedám svého svolení k roz
dělení společné banky. Prohlásil jsem to
zcela rozhodně i vůči ministru obchodu Ko-
šutovi. Ano i to! Ulžil jsem mu, aby to
určitě oznámil i ve své straně; ale dle
všeho některé tiskové orgány nevzaly to
v bankovní agifaci na vědomí«
Košut prý toto poselství správně vyřídi
a také se v poslední ministerské radě ve
smyslu tom zachoval
Košut
Košutův
Justh
Pressee
Uhry
Pešť
17
article
Přes to vše v kruzích koaličních přece
jenom napínají veškeré síly, aby konečné
rozhodnutí dopadlo na prospěch Wekerlova
ministerstva. Tak praví na př. orgán strany
ústavní: Wekerle a jeho spolupracovníci
setrvají pouze tehdy na svých místech,
získajíli plných záruk pro ustálené, zdárnou
působnost zabezpečující politické a parla-
mentní poměry. Další prozatímnosti se však
nepropůjčí. Musili by se vedle záležitostí
bankovních upraviti i záležitosti bosenské a
různé otázky vojenské.
Předseda ministerstva podá ve směru
tom návrhy panovníkoví; klíč k situaci spo-
čívá však jako dosud v rukou koalice. Wekerle
jest pánem situace a nejbližší kabinet nebude
míti jiné, než jeho jméno. Skupina Justhova
musí se odhodlati k vlasteneckému sebepře-
konání. Rozhodnutí očekává se ještě během
tohoto téhodne.
Ovšem má jakýsi klíč k situaci i před
seda Justh ve svých rukou, nejsou-li a ne
byly-li všecky jeho projevy a podniky ve pří-
čině bankovní rozluky pouhým u Maďarů ob-
vyklým manevrem. Slibovalť mimo jiné, že
skupina jeho zahájí na sněmu uherském ob
strukci, jaké dosud svět neviděl a dle orgánů
jeho sdílí prý jeho stanovisko pro rozluku
bankovní na 120 poslancův strany neodvislé.
Wekerlův
Justhův
Justh
Maďar
18
article
Setrvá li důsledně na svém, musilo by dospěti
k roztržce ve straně Košutově a tím ovšem
by dán byl základ nové formaci oposiční proti
plánům opětně sjednoceného ministerstva
koaličního nejen na sněmu, ale i v kruzích
voličstva Má se za to, že by protikoaliční
vláda — ať už by za ní stáli politikové rázu
Lukácsova, Kristoffova, Khuen - Hadervára
a pod. — mohla pro případ rozpuštění sně-
movny spoléhati na staroliberály, na národ-
nosti, na stoupence bar. Banffya, na tak zv.
stranu radikální a demokratickou ve městech,
na sociální demokraty, na stranu selskou, na
reformní socialisty a křesťanské sociály dosud
zúčastněné v klerikální straně lidové. Pomocí
těchto oposičních směrů protikoaličních do-
vede prý dle názorů v jistých vídeň s kýeh
kruzích panajicích jakákoliv vláda v Uhrách
ihned při prvních volbách získati přes tři sta
mandátů sněmovních.
Koalice naopak jest přesvědčena, že by
tento výpočet úplné selhal a že by se nepo-
dařilo nijakými volebními, v Uhrách známými
prostředky, jí zdolati.
Není vyloučeno, že se koalici dostane
příležitosti, aby se přesvědčili, kdo počílu
správněji! Proto Košutův list » Budapest« jiz
nyní prohlašuje, že nezbude národu, pro pří
pad nezdaru navrhů Wekerlových, »než zmu-
žile a udhodlaně se braniti proti očekavaným
útokům.
Košutův
Lukácsův
Kristoffův
Khuen
Hadervár
Wekerlový
Uhry
Budapest
19
article
Ve KX. stoletíl
Ve KX. stoletíl
Ze Záhřeba, 14. září.
Slátní zástupce Accurti žádal ve svém
plaidoyeru soudee, aby soudili dle zákonua
neměli žádného ohledu.
men
Navrhl za všeobecného pohnutí
pro obžalované Adama Pribi-
čeviče, Valeriana Pribiče-
viče, Orešanina, Bekiče n
Civkoviče ml., prý přím
vůdce »velezrádnés (!) propagandy.
Pribi
Pribič
Orešanin
Bekič
Záhřeb
Accurt
20
article
trest smrti provazem dle § 39.
trestního zákona se zřetelem ku
§ 13. téhož zákona a pro ostatn
obžalované 10—20letý těžký žalái
dle § 59. tr. zák.
Na to předseda nařídil pětiminutovou pře
stávku
21
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 14. září. (Svolání zem
ských sněmů.) Úřadní noviny vyblašují ei
sařský patent ze dne 12. t. m., jímž se na
čtvrtek dne 16. svolávají nové, dosud neustano-
vené sněmy damatský, štyrský, solno-
hradský a vorarlberský, pak starší sně-
my haličský, dolnorakouský, istrij
ský a terstský.
O sněmu královstvi českého se tvrí
že bude svolán na 21. t. m. a přibližně v tutéž
dobu shromáždí se také sněmy moravský, slez-
ský, bukovinský, hornomoravský, slezský buko-
vinský, hornorakouský, korutanský a kraňský
Sněm tyrolský, jehož dělnost není zabezpe
čena, nebude letos vůbec svolán; sněm gorický
je rozpuštěn a může býti svolán toprve po vol
bách, jež se budou konati koncem září.
Sněmy budou vyřizovati hlavně své věe-
hospodářské a v prvé řadě rozpočty, jež jsou
passivní ve všech korunních zemích, vyjma
šťastné Dolní Rakousy, jež mají celým státem
krmenou Vídeň a proto i plnou zemskou po-
kladnu. Ve finančních nesnázích závodí s krá
lovstvím českým Halič. Připravený zemským
výborem haličským rozpočet na r. 1910 koně
schodkem 22 milionů korun. Poněvadž není na-
děje, že by stát ještě během tohoto roku poskyt
korunním zemím dostatečný podil ze svých při
jmů na uhražení zemských schodků, zemský vý-
bor učiní sněmu návrh, aby povolil půjčku 13
milionů korun ve formě zemských dluhopisů
Pro sněm bukovinský připravil stálý
sněmovní výbor osnovu volební opravy
Praha
Dolní Rakousy
Vídeň
Halič
22
article
Zvláštností této osnovy jest, že každá národ
nost v Bukovině má své poslance do zemského
sněmu voliti samostatně. Počet poslanců má se
z 31 zvýšiti na 59. V kurii velkostatkářské má
se voliti v šesti zvláštních skupinách, třech ná-
boženských, třech světských. V prvé nábožen-
ské skupině má voliti nejvyšší pravoslavné du-
chovenštvo jednoho poslanec, v druhé skupin
rumunské, ve třetí ruské duchiovenstvo po jed
nom poslanci. Ve skupinách světských rumunst
velkostatkáři mají míti 4 poslance, Poláci a Ar
měni také 4, třetí skupina, většinou žídovská.
má obdržeti 2 poslance. Kurie velkostatkářsku
má tedy míti eolkém 13 mahdátů. Voličove
z měst, venkovských obci a nové všeobecné ku-
rie mají se rozděliti dle národnosti ve, skupiny
rumunskou, ruskou, německou, polskou a židov-
skou. Města mají voliti 11 poslanců, obchodn
komora 3, venkovské obce 16 a všeobecná kurie
také 16. Dle návrhu stálého výboru zasedalo by
na sněmě kromě obou virilistů (metropolity e
rektora) 22 Rumunů, 17 Rusů, 5. Poláků a 15
Zidů a Němců. Ve městech měl by volební prá-
vo, kdo platl 5 K přímých daní nebo 10 K osob-
ní duně; ve venkovských obcích, kdo platí aspoř
2 K daně; ve všeobecné kurli každý zletilý ob-
čan, žijící aspoň půl roku v obci. Navrhuje s
též zavésíi volební povinnost.
Z Krakova, 13. září. (Sjezd polský ch
lidovců.) Výkonný výbor polské strany lido
Polák
Rumun
Rus
Němec
Bukovina
Krakov
23
article
noplale
V drobném prodejl
ranní člslo o sobě . . za 8h
večerni . . . . . . . za 4 h
Ve fliálkách na venkověn
ranní čislo . . . . . .
večerní . . . . . . . . ok
nseráty
plati se hotově napřed
Předplaceni a insorty příjimá
administraoe v Marianské ul., 3.
Tam nacházejí ze táž
redakce. tiskárna a expedice
„Národních Liistů-
Rukopisy se nevracsjí.
národní Liistus
24
title
Politické zprávy zahraničné.
25
article
vé měl v neděli schůzi v Slotvině, již se kromě
členů výboruúčastnili též všichni lidoví poslanei
zemští a říšští. Po referátu předsedy posl. Sta-
piňského schválena řada resolucí. V prvé
se praví, že požadavky slovanských národů ra-
kouských nesnaží se o novou hegemonii ple-
mennou, nýbrž o uskutečnění zásady zemské
autonomie; splnění těchto požadavků může vésti
ke konečnému pádu centralismu; říšští poslanei
strany lidové pracovali v parlamentě v tomto
duchu, a proto se jejich politika schvaluje a
předsedovi posl. Stapiňskému vyslovuje se plné
uznání.
26
article
Pokud jde o vládu Bienerthovu, přijata ná
sledujíeí resoluce: Výkonný výbor vyslovuje
říšské delegaci uznání za to, že potírala centra-
listické a poněmčovací choutky prvé i druhé
vlády Bienerthovy, jež svůj směr projevila před-
lohami daňovými, zkracováním práv zemských
sněmů, předlohou o rozdělení okresů a jazyko-
vém právu v království českém, nařízením o ja-
zycích u nejvyššího soudu, jmenováním něme
ckého školního dozorce v Kraňsku, nejnověj-
šími útoky na národní rovnoprávnost ve Vídni
a v Poštorné. Vyslovují se také díky říšské de-
legaci za energické a vytrvalé snahy o takové
sblížení polského kola se Slovanskou jednotou,
které by napříště znemožnilo všechny pokusy
o udržení nespravedlivě privilegovaného posta-
vení němčiny a snah poněmčovacích.
Vzhledem ke sporu rusko-polskému
sjezd uznává potřebu, aby se revidovala olázka
ruská a ruskému národu v Haliči poskytla se
zřízení, nutná pro jeho kulturní rozvoj, umožnila
se mu kontrola zemské správy náležitým zastou
pením ve sněmě, poměrném k jeho kulturní a
hospodářské síle a dal se mu spravedlivý podíl
v zemské správě. Strana lidová přeje si býti
v míru s národem ruským, aby oba národové
mohli svorně působiti na prospěch a blaho spo-
lečné vlasti.
Ve schůzi byl čten pozdravný telegram posl
Udržala a přijat s radostí. V odeslané odpo
vědi výkonný výbor polských lidovců ubezpečuje
Slovanskou jednotu svým přátelstvím a solidár
ností v boji za společná práva.
Bienerthův
Udržal
Kraňsko
Vídeň
Poštorná
Halič
27
article
V Praze. 14 září.
Praha
28
article
Jak Slované Rusy přijímají.
Prof. A. L. Pogodin, jenž byl vůdcem prvé
ruské exkurse, vypravivší se do slovanských
zemi, po návratu do Petrohradu v rozmluvě se
spolupracovníkem »Rěči« strnčně naznačil dojmy,
které si on a účastníci jeho exkurse přinesli
domů Není to nezajímnavo.
Z Petrohradu jeli na Kyjev, chtějíce tí
osvědčiti své sympatie ukrajinskému hnuti. v
Kyjevě jim ukrajinofilové dali hostinu, načež
exkurse odjela do Lvova. A tu se petrohradští
ukrajinofilové podivili: Ukrajinci haličui chovali
se k nim docela cize, protože přijeli z carství.
Ze Lvova přibyli do Krakova. Doslovně: »P ro-
plast mozi Poláky a Rusy je nyn
tak veliká, že po vši dobu našeho
pobývání v Krakově cltil se ten
led, jejž jsme se úsilovně, ale bezvýsledně
snažili zlomit«. Prof Pogodin chlad krakovských
Poláků tím bolestněji nesl, že mezi nimi nebyl
poprvé a že ho znají jako jednoho z horoucích
bojovníků rusko- polského smíru.
Slovan
Rus
profesor
A L Pogodin
Ukrajinec
Polák
Pogodin
Petrohrad
Kyjev
Lvov
Krakov
29
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Váelav Kliment Klicpera.
(Llstek k padesálému výročí úmrtí budiřelova)
Není tomu dávno — byl také asi podobný
sychravý a nevlidný den jako dnes — zabloudi
jsem také do Chlumce nad Cidlinou. Přicháze
jsem z Bohdánče, kde jsem na malém, takřka
vesnickém hřbitůvku postál u hrobu Jaroslava
Langra, prostým křížem označeného — a zde
v Chlumci, na rozsáhlém poměrně náměstí, stá
jsem pojednou před sochou jeho vrstevníka, če-
ského Calderona, jak mu kdysi řikali, V. Kl.
Kliepery. Pískovcový pomník byl zvětralý, zdálo
se, že se rozsýpá — a na klíně Klieperově
u jeho noh, na podstavci všude se zelenal mech,
který pokrýval znenáhla celou sochu, jako se
ukládá prach na sebrané svazky jeho spisů
v přihrádkách knihoven.
Osud nebyl přízniv tomuto chlumeckému
rodáku. Původně určen na krejčovinu, pak dán
na řeznictví — a teprve, když nervy jeho ne
snesly pohledu na krev a maso (proto i pozděj
opustil lékařství a zvolil si profesuru), šestnácli
letý (nar. 23. listopadu 1792) dán na gymnasium
akademické, kde studoval pod Jungmanném.
Klicpera
Langer
Klement
Chlumec nad Cidlina
Chlumec
Bohdánč
30
article
Anekdota za anekdotou provází nyní jeho život
vždy více passivní a vysněný než aktivní a ener-
gický. Jako student již prý psal dramata — do
těch dob se klade vznik jeho Rohovina Čtver-
rohého. Studenti chlumečtí prý se usnesli hráti
divadlo, kus vybrali a zkoušky již začaly. V ne-
děli mělo se hráti, ale v úterý děvčata se ně-
jak nepohodla — a stávkovala. Dobrá rada byla
drahá. Tu kollega, jenž věděl asi, že již r. 1812
složil Klicpera Loupežníky v táborském lese
(drama to nezachováno), požádal ho, aby na-
vzdory ženským napsal kus bez ženských. A so-
lidarita s muži slavila vítězství: Kliepera se roz-
pomněl na starou anekdotu o prof. Viereekovi,
hned po obědě dal se do práce, ve středu ráno
byl „Rohovín čtverrohý“ hotov, ve čtvrtek dal
krajský úřad svolení — a v neděli dáváno nové
drama již navzdory ženským. Historka tato je
zcela pravděpodobná; Máchal později podroh
ním rozborem jednotlivých dramat přesně uká-
zal, že Klicpera skuteční tvořil rychle a na zá-
kladě cizích starších anekdot, novel i dramat
Klicpera
profesor
Viereeek
čtverrohý
Máchal
31
article
Prvním dramatem, nám zachovaným, by
romantický Blaník z r. 1813. Vydal jej Kliepera
až v Hradci Králové, kamž se r. 1819 dostal
za profesora humanitního, vykonav předepsané
zkoušky. Byla to snad nejšťastnější doba života
Klieperova — přes čtvrtstoletí psal zde a na
jeviště uváděl své nesčislné veselohry, frašky,
truchlohry, činohry (podle výčtu Šubrtova na-
psal celkem 57 dramat, z nich 21 veselolier
3 tragedie). Podnikavá vlastenecká firma Pospí-
šilova tískla práce nového dramatika českého ve
sbírkách „Drvadio Klieperovo“ a „Almanach
divadelních her“ — a na ochotnických i ko-
čovních jevištích ozývala se nyní dramatická
Musa také česky. V Hradci Králové, místo sta-
rého ochotnického divadla jen německého, hraje
se nyní po čtvrtstoletí vedením mladého profe-
sora střídavě česky a německy, ve dvou letech
skoro měsíčně novinka původní. „Je to plodnost,
že se jí rovná asi jen rychlé tvoření Lopo de
Vegovo“ — praví charakteristicky Jar. Vlček.
Klieperův
Vegův
Hradec Králové
32
article
Mezi obecenstvem a u studentů má prole-
sor-dramatik neobmezené sympathie. Nebyl ani
tyranem ani policajtem svých mladých svěřenců.
Anekdota zase oblibu osvětlí. Když se v červen-
ci 1819 přistěhoval a sofva týden učil, byla
v domě, kde bydlel, veliká hudební produkce.
Žáci Klieperovi, mezi nimi Fr. Škroup, sklada-
tel národní naší hymny „Kde domov můj“, při-
šli totiž večer do domu, kde kromě Ktiepory
bydlila ještě nějaká sličná Amálie, Aninka nebo
Boženka, a uspořádali královně svých snů do-
cela pravidelné zastaveníčko se zpěvem a hud-
bou, nevědouce ovšem, že přes dvůr bydlí jejieh
profesor. Zastaveníčko stalo se předmětem di-
sciplinárního vyšetřování a Fr. Škroup, chora-
gos celého zastaveníčka, udal, že — zastave-
níčko platilo narozeninám Klieperovým.
(Kliepera se narodil 23. listopadu!) A milý
Klicpera — jakoby bylo vše v nejlepším pořád-
ku, poděkoval studentám za jejich pozornost a
ani slovem se nezmínil, že vlastně věc vypadala
zcela jinak.
Ačkoli tedy hmotné i společenské poměry
Klieperovy byly v Hradci Králové docela uspo-
kojivé (město jej jmenovalo i svým čestným
měšťanem), a ačkoli veselohry jeho (k nimž z
Škroup
Amálie
Aninka
Boženek
Klieperův
Klieper
Klicpera
Francie
Hradec Králové
33
article
krátko přibyly ještě dnes oblíbené Hadri á
z Římsů, Veselohra na mostě, L há
a jeho rod, Bělouši a j.) i hry rytfřské
(Valdek, Loketský zvon, Jan za
chrta dán atd.) šly s jeviště na jeviště, přec
Kliepera zvláště v poslední době svého pobytu
hradeckého (teprve 1846 přišel do Prahy na
gymnasium akademické) cítil se značně dopri-
mován a nespokojen svou literární kariérou.
Jeho hiry, dobře nahrazující tehdejší německé
frašky Kotzebucovy, Nestroyovy a j., měly
úspěch venku — a žárlivý spoluředitel stavov
ského divadla pražského, J. N. Štěpánek,
sám dramatický autor, nepouštěl jich proto na
jeviště pražské, kamž přijíti bylo Klieperovým
ideálem. A nejenom to: Klicpera nebyl spoko
jen, že jeho rytiřské hry a burleskní veselohry
bavily prosté diváctvo venkovské svými mnohdy
hrubozrnými vtipy a dosti mechanickými záplet-
kami, nýbrž toužil po vavřínu dramatického
básníka, po lauru Aisehyla, Raeinea, Shakes-
pesra nebo Schillera. Sám si zakládal nejvíce
na svých tragediích, mezi nimi zvlášťě na So-
běslavu (psán 1824—1825) — a chtěl, jako
kdysi Shakespeare v tragediích královských
zdramatisoval anglické dějiny, dějiny české X.
až XIV. věku předvěsti v hlavních representan-
tech užaslým vrstevníkům. Ale taková mohutna
koncepce a silný básnický duch nebyly údělem
Klieperovým; zvláště jasně se tato nemohoue-
nost autorova obrazila v Soběslavu, v nějž
skládal naděje největší. Ačkoli tehdejší vlídná
kritika přátel zasypala ho pochvalami, přec Klie-
pera pohřešoval v tomto choru chvalořečníků
osoby nejvlivnější — a nejvíce ho zaráželo
mlčení „baťušky Jungmanna, jenž býval kdysi
jeho učitelem na gymnasiu akademickém.
Jan
Kotzebucův
Nestroyův
Štěpánek
Klicpera
Shakes
Schiller
Shakespeare
Jungmann
Římsy
Valdek
Praha
Raeinea
Soběslav
34
article
A když konečně na uzavřeném a mlčelivém pa-
triarehovi vynutil úsudek, poznal, že Jungmann
obratnou frásí zdvořile se vyhnul vlastní kritice
— a žáku byla to kritika nejvýmluvnější. Po-
slední svou tragedii, Jana Husa, spálil do
konce sám, v době reakce, boje se stíhání a uda-
vačství.5 a
vae
Klicpera tedy nenalezl vavřín tragíka — ale
nedovedl ani druhým směrem dostihnouti jiného
svého vzoru anglického. Rozsáhlé a napínavé
romány Waltera Scotta byly tehdy čteny a hltány
na obou polokoulích; také u nás. A přátelé vy-
bízeli Klieperu, aby napodobil skotského barda.
tak jako před tím napodobil let iabutě avonské.
Kliepera povolil naléhání přátel již 1827 —a
plodem tohoto snažení jeho byla první jeho b-
storická novella „Točník“, jejíž vznik pro-
vází rovněž anekdota, Kliepera mínil opět pro-
vésti celý eyklus z dějin rodu Lucemburků, jako
později Mácha ve svém Katu, ale poněvadž se
bál, že by jeho nové pojetí osoby Václavovy
narazilo na odpor censorův, vyložil příleii
v úvodě, že vlastně jeho povídka není původní.
Nýbrž že šel kdysi o trhu přes náměstí a uviděl
u kramáře plnou truhlu starých plesnivých knih
Padl mu do očí starý latinský rukopis, dopsaný
„in monasterio Žebracensi, die proxima ante
omnes Sanctos, A. D. 1419, quo Venceslaus IV.,
Bohemorum rex, supremam diem obiit“. Koupil
prý ten starý rukopis, přečetl a přeložil. Posílá
jen překlad, poněvadž originál se při stěhování
ztratil. — Této historce censor uvěřil, „Toč-
ník“ 1828 byl vydán. Následovaly pak za ním
„První mlýn v Prazel!, „Věnceslava““, „Kral
Jan Slepý“, „Příchod Karla IV. do Čech!i atd.
— ale dnes všechny tyto povídky pokrývá prach
zapomnění ... iměž ěřse vds a
Jungmann
Hus
Klicpera
Walter Scott
Kliepera
Klieper
Mácha
Věnceslav
Kral
Karel Iva
Točník
Lucemburk
Prazel
Čechy
res rex
35
article
Ani Shakespearem ani Scoltem se nestal
svému národu — a když r. 1846 přišel do
Prahy (1852 stal se ředitelem akademického
gymnasia, tehdy za české prohlášeného — ale
sotva že začal úřadovati, gymnasium za doby
reakce bylo podrobeno přisné ministerské pro-
hlídce, Kliepera pensionován, gymnasium po
němčeno), bylo již pozdě. Praha nevzbudila
nových sil v muži 54letém — a zůstalo mu jen
působení mezi mládeží, kterému však náhlé pen
sionovánt i tu učinilo přitrž. v
A dojemně čte se poslední vzpomínka, kte-
rou žák jeho gymnasia, Jan Neruda, položil mu
před 50 lety na čerstvý rov. Na podzim 1859
v zahradě před Novoměstským divadlem pozdra-
vil uctivě mladý básník mohutného stříbro-
vlasého Klieperu. „Ach — prosím vás, nejste
vy Neruda? Vidíte, jak dobrou pamět máml
Což o to, pamět by tu byla, jen kdyby ostatně
zdraví a síly neubývalo. Jak pak — pamatujete
se ještě, jak jste před maturitní zkouškou na
chodbě mazur tančil? Vidím vás jako dnes! Vy
jste byl pěkné kvítko! A co jste se nazapíral,
že jste vy tenkrát tu merendu neřídil, při které
Shakespeare
Scolt
Neruda
Praha
divadlo pozdra
36
article
byl školník bit? Pamatujete se ještě?“
A mladý básník, ale nešťastný také dramatik,
odpověděl svěmu bývalému řediteli: „Pamatuji
na všechno, pane rado, i na to, že jste mne přes
to přese všecko objímal, když jsem se s gymna-
siem a s vámi loučil.“ — „Inu, vždyť jsem vás
měl rád — všechny jsem vás měl rád! Vždyt
jsem viděl ve vás dorůstající podporu dávných
našich tužeb a vidíte, nezklamal jsem se —ti
bývalí moji žáci ze staroměstského gymnasia
mně působí radost. Máte oheň, hoši, máte sílu
a iste zdrávi jako tuři; my staři aspoň vidíme,
že símě námi zaseté nepadlo na kámen. Nemy-
slete, že sobě nevšímám každého sebe menšího
kroku, který činíte. Jen ku předu, hoši, ceestu
máte naznačenu. O, kéž bych mohl zase znovu
s vámi začiti! My měli nesnadnou práci, tak ne-
snadnou, že mnohého zlomila. Pán bůh vám dej
podobnou vytrvalost, jakou my jsme měli!“
rada
Nemo
37
article
A 15. září, nedlouho po tom, nebylo Klicpery
mezi živými. —
Z těch několika slov, kterými starý buditel
se louči se zástupcem nového pokolení, je jas-
něji než z dlouhých výkladů zřetelno, že Klie-
pera sám svou práci pokládal za průpravu dru-
hým, za předchozí mýcení pralesa a získávání
půdy pro českou literaturu, která měla po něm
přijíti. Tu práci provedl docela svědomitě a s na-
sazením všech sil, které měl. Dobyl jazyku če-
skému jevišť venkovských a české literatuře
ukázal cestu k dramatické poesii, které jí sám
ještě dáti nemohl. Vymýtil aspoň nevkusnéa
hrubší německé frašky a rytířské hry soudobé,
dav na jejich místo aspoň kusy českých osob
a českých míst. Kdo žádal od něho více, čini
mu křivdu — tak jak to kdysi Sv. Čech pově-
děl: „Však četa naše s patra o těch soudí —
jimž na ramena kdysi vstoupila...“ A jeho
práce, sice jen řemeslná a prostá, zasluhuje tím
větší uznání dnes, kdy na tak zvaných druhých
českých scénách se roztahuje pařížská fraška
a vídeňský vaudevill a kdy i naše „zlatá kapli-
čka“ dost často ochotně otvírá své brány výrop-
kům cizím, jež vymýtiti z našich jevišť svým
životním úkolem právě učinil — V. Kl. Klic-
V. S.
víelobona zn
pon
hnle
dolamosla e
r ae
a noala sleva asba
pera.
Klicpera
Čo
Klement
víelobon