Ročník XXXXIX

V Praze, v úterý 14. září 1909.

21 90nr

Číslo 254.

Na ranní a večerní listy předpláci se V Praze v administraci: na měsle, na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvoji donáškou na měsie na štvrt leta : . . . 7 K enh ve filiálkách: na měsio. . . . . . 2 K 30h Poštoui na měslo- na čtvrt ieta : . . . 9 K 8nn s dvoji zásilkou na měsíe Ba čtvrt ieta: . . . n k e

Jměnem Jeho Veličenstva císařel Cís. král. zemský jako tiskový soud v Praze uznal k návrhům c. k. státního zastupitelství v Praze ze dne 10. září 1909 čís. Ss 74/9 takto právem: Obsah místa od: »a kritika bývá obyčejně . ..“ až do: .. sám byl opatrnější.« článku: »K císařským manévrům u Velkého Meziř.čí.«, uveřejněného v čísle 249 v Praze vycházejícího a tištěného periodického tískopisu: »Národní Listye (Večerní vydání) ze dne 9. září 1909, zahrnuje v sobě skutkovou povahu přečinu proti bezpečnosti cti dle 8§ 491. 493 tr. zák. a čl. V. zák. ze dne 17 /12. 1869 čís. 8 ř. z. z roku 1863 a přečinu proti veřejnému pokoji a řádu vytčeného v § 305 tr. zák. Zabavení periodického tiskopisu shora uvedeného se schvaluje dle § 489. tr. ř., další rozšiřování téhož čísla se zapovídá dle § 493 tr. ř. a nařizuje se zmaření výtisků zabavených dle 8 37. zák. o tisku. Důvody: Obsahem místa předem uvedeného vydávají se jednak vojlní vzhledem ku jich činům v povol ání veřejnému posměchu, jednak hledi se schvalovati činy zákony zaká zané. Proto bylo návrhům c. k. státního zastupitelstv vyhověno, jak shora uvedeno. V Praze, dne 11. září 1909. C. k. zemský jako trestní soud v Praze Švácha. Panu Josetu Anýžovi, redaktoru časopisu »Národní Listy« v Praze-II.

Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. Sněm království českého a pro něj chystané předlohy. Z Vídně, 14. září. Ministr vnitra svob.p. Haerdul přijat byl dnes ve slyšení panovníkem. jemuž předložil patent, svoláva jí e sněm král. českého a markrabstv moravského na úterý 21. t. m.a sněm vévodství krajinského na 23. t. m. Sněmu království českého předloženy budou tři osnovy: 1. osnova zákona, kterou se rozmno- žuje počet přísedicích zemského výboru o 2; 2. předloha o krajský ch zastupitelstvech; 3. osnova zá- kona o jazykové praxi při jedná- ních samosprávných sborů. Tato osnova byla, jak známo, předmětem vyrovnáva- cích konferencí dra. Koerbra. Nyní bude před- ložena sněmu s některými změnami, ze kterých některé vzaty byly z příslušných zemských zá- konů moravských.

Nové všeněmecké demonstrace ve Vídni Z Vidně, 14. září. Dnes v noci udály se všeněmecké demonstrace proti radnici, na které vítáni byli právě hosté z německé říše a sice členové zpěváckého spolku v Norimberku. Na velké prostranství před radnicí přišli němečte nacionálové a Všeněmci ze schůze, pokřiku- jíce neustále proti Čechům. Sra- zili se s policil, která dala několik jich zalknouti. Němci křičeli, ukazujíce na hosty no- rimberské, kteří stáli na balkoně radnice: »Zde vidite, jak se nakladá s Němci ve Vídni! Za- týkají se!« Demonstrace před rad- nicl trvaly do půlnoci. Bylo tam také několik Čechů, kteří se však chovali vesměs zdrželivě. Od radnice, byvše zatlačeni policií, odešli všeněmečtí demonstranti do kavárny » Pod arkádsmi«, která jest od radnice vzdálena pouze několik kroků. Tam na ně někdo zvolal »Hanba!«. Všeněmci myslice, že se na ně vo- lalo z kavárny, vedrali se do její herny, kdež se strhla krvavá rvačka a policie musila vše- německé násilníky z kavárny vyhoditi, Z Vidně, 14 září. (K. k.) Dle zpráv listů uspořádalo včera večer asi tři sta německých nacionálů před radnici, kde právě konala se ho- stina na počest norimberských pěvců, demon- straci zpíváním »Wacht am Rhein«. Policie, chtějíc dav rozehnati, byla nucena zatknouti několik osob. Když demonstranti táhnouce zpěí míjeli Arkádovou kavárnu, ozvalo se z hloučku stojících tam občanů volání »Hanba«. Demon-

Pr. I. 6829

stranti se domnívali, že volají tak kavárenšti hostě, vrazili do místnosti, kde došlo ke krvavé rvačce. Policie uzavřela pak všechny východy kavárny a zatkla mnoho osob. »Vaterland« o českém hnutí ve Vídni. Z Vídně, 14. září. Dnešní »Vaterland « uve- řejňuje v čele listu pozoruhodnou stať: »Kre- sťansko-sociální nacionalismus« — ve kterém vytýká se křesťanským sociálům, že dali se do vleku Všeněmcům. Návrh Koliskův a Axmannův, který jest vyhla- šován za nejlepší prostředek, aby se zabezpečil národní mír v Dolních Rakousích, ukázal se naopak — vykládá se v úvaze té dále — pro- středkem, který jen vnitřní mír v říši ruší a jak by pak teprve bylo, kdyby císař osnově té dal sankci. Je-li čásť kmene, který zeměpisně jest Vídni nejbližší, tam četněji zastoupen, než jiné kmeny, není to žádnou provokaci a není také žádným nepřátelským rozmachem, žádají-li češti rodičové, aby děti jejich vychovány byly českým jazykem a vyučovány ve viastním jazyku, nebot Němci ve stejné situaci čini totéž. Pisatel, který má značku Rb 30/4 dovozuje dále, že assimilace Čechů ve Vídni, dokud tam nebylo českých škol, děla se rychleji, kdežto nyní že může se diti poněkud pomaleji, a niz však může býti zadržena.

Může li Čechy ve Vídni něco podstatně odvrátiti od poněmčení, jest to zákonná jedno- jazyčnost Dolních Rakous a zákonná zápověd všelikého neněmeckého vyučování veřejného, zkrátka jest to zákonná germanis ace veškerých lidí, kteří se do Dolních Rakous stě- hují. Vydatnější prostředek k zabránění této germanisace nemohl by vymysliti ani největšl nepřítel Němců. Obrannou akci národní konati donucovacími prostředky zákonnými a policej- ními v době, ve které žijeme, jest počínání ne- pochopitelné. Křesťanští sociálové ve Vídnia Dolních Rakousích jednali by rozumně, kdyby českým občanům podporou jejich soukromých škol projevili blahovůli a si zjednali záruku, že vyučování na školách těch nebude se díti způ- sobem štváčským, nýbrž loyšlně v duchu ra- kouském a nebude tam němčina zanedbávána. Tím by se pravému němectví ve Vídmi a v říši pomohlo a také národnímu míru poskytnula služba opravdová a veliká.« Cisař o rozdělení společné banky. Z Vídně, 14. září. „N. F. P.“ dovídá se, že císař v měsíci červnu vůči jistému členu uherského ministerstva v příčině rakousko-uher- ské banky takto se vyjádřil „.... A přece pro- hlásil jsem již každému z těchto pánů, že k rozdělení společné banky nikdy nedám svolení. Prohlásil jsem to také zcela rozhodným způsobem ministrovi obchodu Františkovi Košutovi, ba uložil jsem mu přímo, aby to své straně určitě sdělil. Avšak některé tiskové orgány bankovní agitace, jak se zdá, to- hoto mého prohlášení nedbají.

Společný rozpočet. Z Vídně, 14. září. Pešťskému »Lloydu« telegrafují z Vídně o dnes zahájených po- radách společné ministerské rady. věnovaných delegačnímu rozpočtu: Hlavně bude zvýšen budgst mariny, pro klerou se žádá náklad na 4 dreadnoughty v cel- kovém obnosu 230 milionů, jenž bude rozložen na několik let. Kromě toho však žádá se ještě mimořádně na válečné loďstvo 20 milionů. Z rozpočtu nákladů na společnou ar- mádu dlužno vytknouti úvěry pro ann e x Bosny a Hercegoviny. Tyto budou či- niti asi 160 milionů korun. Avšak i ostatní po- žadavky vojenské správy jsou značně z vý- šeny. Očekává se tedy, že bude rokování v konferencích velmi ostré a soudí se, že tyto konference nebudou s to určiti dobu, na kte- rouž by delegace měly býti svolány. Nový vládní finanční plán pro říši a země. Z Vídně, 14. září. V ministerstvu finane pracuje se o novém finančním plánu, dle kte- rého bude postátnění a tolikéž pak zvýšení daně pivní vyloučeno. Vzhledem k tomu, že v říšské

radě byl odpor proti postátnění i proti zvýšení daně té, finanční správa zůstavuje jednotlivým zemským sněmůma jednotlivým zemím, aby zavedly, po případě také zvýšily pivní dávku, stejně pak zůsta- vuje stát zemím, aby zavedly některé daně nové, mezi nimi daň z přírostku na hodnotě atd. Finanční správa státní jest odhodlána po- skytnouti zemským financím také pomoc nadále, kteráž ovšem bude menší, než by byla bývala, kdyby se bylo postátnění podařilo a zároven také daň z piva zvýšila. Státní správa finanční trvá na zvýšené dani lihové a na zvýšení daně z oscbních příjmů Z výnosu (ěchto daní a z výnosu nových berní. o kterých není ještě rozhodnuto, chce státn správa finanční poskytnouti jednotlivým zemím část ke snížení zemského deficitu. Následník trůnu na německých manevrech. Z Vídně, 14. září. (K. k.). Arcivévoda Franlišek Ferdinand odjel včera večer s dru- žinou přes Mnichov a Würzburk do Mergent- heimu, aby se v zastoupení císaře zúčastnil ku pozvání německého cisaře německých císařských manevrů. Přijede do Mergentheimu v 5 hodin odpoledne, vráti se do Blühenbachu asi dne 17. t. m. Z úřadního věstníku. Z Vídně, 13. září. (K. k.) »Wiener Zei tung« oznamuje: Cisař jmenoval rozhodnutím z 12. záři t. r. zemského poslance Edmunda hr. Attemsa zemským hejtmanem vévodství štyr- ského a zemského poslance dra. Františka Jan- koviče jeho náměstkem v řízení zemského sněmu »Wiener Zeitung« uveřejňuje vyhlášku c.k ředitelství státního dluhu o vydávání nových kuponových archů k obligaeím čtyřprocentního ve zlatě zúročitelného rentového dluhu království a zemí na říšské radě zastoupených. Ministr hr. Zichy opěl ve Vídni Z Vídně, 14. září. (K. k.) Korespondence Wilhelmova sděluje: Uherský ministr nejvyšsího domu hr. Aladar Zichy přibyl sem dnes ráno z Pešt.

Uherská krise. Z Pošti, 13. záři. (K. k. uh.) List „Buda pest“ píše: Zavedení volební reformy potrvá delší dobu. Každá vláda, která zavádí volebn reformu, je nucena splniti také jiné vládní úko- ly. Poněvadž armádní požadavky jsou tak vý- znamné, že nemožno jich splniti bez jistých koncesí nebude také bez těchto koncesí možno aby se kabinet pokusit o provedení volební re- formy. Proskakují pověsti, že v popředí stojí ne- možnost utvořiti kabinet. Stane-li se tak sku- tečně, nezbude národu, než zmužile a odhodlaně se brániti proti očekávaným útokům. „Pester Lloyd“ praví: Oběti pro ar- mádu přinášejí se také pro zdatnost mocnářství a tudiž i pro naše vlastní mocenské postavení a bezpečnost. Dlužno ovšem uvésti je ve shodu s hospodářskou schopností obyvatelstva. Vždyt národ hospodářsky vyčerpaný není způsobilým k obraně. Jedině s tohoto hlediska chceme jako přátelé společné armády, kteří nemají jenom po- chopení, nýbrž i cit pro velké výhody, jichž požívají Uhry z nesporného mocenského posta- vení mocnářství, připomenouti příslušným osob- nostem ve Vídni, aby se neuzavíraly každému přání jen proto, že je pronášeno z Uher. Ne- přátelská politika posledních let může vésti jenom k rozluce. Badenské řády. Z Karlsruhe, 13. září. (K. k.) Velkovévoda propůjčil: Domácí řád věrnosti generálu pě- choty, generálnímu pobočníkovi a přednostovi c. a k. vojenské kanceláře sv. p. Bolfrasovi. velkokřiž řádu zährinského Iva mimořádnému vyslanci a zmocněnému ministru hr. Bolestovi Koziebrodskému a lékaři generálního stábu dru Kerzlovi. Ze sjezdu německých sociálních demokratů v Lipsku. Z Lipska, 13 září. (K. k.) Sjezd sociál ních demokratů se usnesl obeslati socialistický aní-

kongres v r. 1910 v Kodani delegáty a uložit stálé mezinárodní kanceláři v Brusselu, aby zji- stila volební hlasy sociální demokracie ve všech kulturních zemích. Sjezd obchodních komor anglických. Ze Sydneje, 14. září. (K. k.) (Něm. kab spol.) Dnes byl guvernérem zahájen sjezd ob- chodních komor britské říše. Mezinárodní konference pojišťoven. Z Lucernu, 13. září. (K. k.) Zasedající zde mezinárodní konference státních pojišťovacích ústavů byla dnes zahájena proslovem ředitele spříseženského pojišťovacího ústavu Mosera. Dále promluvili za Německo presidont dozorčí rady pro soukromé pojišťování dr. Grunner (Ber- lín), za Rakouskc profesor Blaschke (Vídeň)a za Uhry odborový rada dr. Emich (Pešt). Celkem je přítomno 23 delogátů.

Bulharšti uprchlíci z Turecka. Z Gařihradu, 14. září. (K. k.) Bulharský jednatel zakročil u velkého vezíra, aby dovo- leno bylo překročiti hranice bulharským uprchlí- kům z vilajetu drinopolského, kteří se za po vstání v roce 1903 utekli do Bulharska chtějí se nyní vrátiti. Tito uprchlíci již po tř dni táboří u tureckých hranic, poněvadž tu recké úřady zakázaly jim další cestu. Velký vezír slíbil odpomoc. Jednání o zákonnou úpravu pracovní smlouvy ve Švědsku. Ze Štokholmu, 13. záři. (K. k.) Byla roz- puštěna vládou dosazená komise, která měla vy- pracovati návrhy k zákonným ustanovenímo pracovní smlouvě. Ministerstvu spravedlnost bylo uloženo, aby na základě elaborátu této ko- mise vypracovalo příslušnou osnovu zákona. která napřesrok bude podána říšskému sněmu. Ukončená stávka přístavních dělníků v Londýně. Z Londýna, 13. září. (K. k.) Stávka lod- níků v londýnském přístavě pro neshody v pra- covní době je skončena. Vznikla pro výklad ustanovení rozhodčího nálezu z r. 1889 o pra- covní době učňů. Dělníci i zaměstnavatelé s shodli, že výklad jmenovaného nálezu má býti svěřen důvěrnikovi, ustanovenému obchodním úřadem.

Armádní hnutí v Řecku Z Alhén, 14. září. (K. k.) Veškeren zdejš tisk vyslovuje podivení nad prohlášením někdej- šího ministerského předsedy Theotokisa a co nejostřeji odsuzuje eventuální rozpuštění sně- movny a zachování vrehního armádního velitel- ství. Četné korporace a sdružení v Athénácha na venkově vyslovily se pro požadavky důstoj niků a žádaly, aby sněmovna schválila příslušná vládní nařízení. Vyvrácená zpráva. Z Paříže, 14. záři. (K k.) Úřadně vyvrací se zpráva »Figara«, že se zeť presidenta Lanesa odebral do Turecka ve finančním poslání. Politické vraždy v Makedonil. Ze Soluna, 14. září. (K k.) Politické vraždy se množí. Zdejší mladoturecký výbor pátrá spolu s policejními úřady po všech podezřelých Bul harech a někdejších komitech. Z Marokka. Z Tangeru, 13 září. (K. k.) Dle zprávy z Fezu z 10. t. m. prohlásily kmeny Culů Riatů, dále město Taza svým pohlavárem A bdera Rhamana, slrýce roghiova, poněvadž jsou nespo- kojeny s uloženými jim daněmi. Nové znepokojeni v Mandžursku. Ze Šanchaje, 14. září. (K. k.) (Něm. kab. spol.) Generální guvernér sděluje, že Rusko sesílilo hlídky na dráze Mandžu- rie-Charbin. Obyvatelstva zmocnilo se proto velké rozčilení. Všechny ceny stou- pají.

V drobném prodejis ranní číslo o sobě . . za 8h večerní . . . . . . . za t h Ve fliálkách na venkově ranni čislo . . . . . . . 19 vočerní . . . . . . . . 5 h Inseráty platí se hotově napřed Předplacení a inserty přijímá administrace v Marianské ul., a Tam nacházejí se též redakce, tiskárna a expedloe „Národních Listů“ Rukopiny se nevracsjt.

O germanisaci c. k. severní dráhy císaře Ferdinanda. Českým poslancům na uváženou ! Ačkoli nařízením e. k. minist. železnic ze dne 27. dubna 1908 (č. 41.713 z r. 1907) stanoveno bylo uživati organisačních stanov c. k. státních drah, jichž § 20. určuje jazykovou rovnopráv- nost na drahách, též obdobně pro obvod ředi- telství c. k. severní dráhy, přece postátněné toto ředifelství i oba její inspektoráty vídeňský a ostravský, kdež čeští úřadníci jsou jen mizivě nepatrnou menšinou, úmyslně germanisují české kraje před očima českých poslanců dálel Trali c. k. severní dráhy problhají pouze 20 proc. německým, 20 proc. polským, a vš ak 60 proc. českým krajem. Naproti tomu však z veškerého úřadnictva c. k. sev. dráhy, jež čítá celkem 2760 skutečných úřadníků, jest: 2300 Němců, 160 Poláků a pouze všeho všudy 300 Čechů! Z celkového počtu jest zaměstnáno u ředitelství samého 1110 úřad- níků; z nich jest 1000 Němců, 60 Poláků a pouze 50 Čechů. Připomenouti sluší, že stati- stické údaje tyto sestaveny jsou přesně pouze dle znalosti řečí, již tito úřadníci vykazujl. Kdyby se bral zřetel k národnostnímu s mý- slení, klesl by počet českých úřadníků ještě o třelinu. Číslice ty mluví jasně, p roč c. k. severní dráha germanisuje! Naprostý tento nedostatek českých úřadníků u c. k. severní dráhy se však nelepší, nebot správa dráhy nepřijímá ani nyní dosťatek českých aspirantů, aby toto národnostní bezpráví nemohlo se ani v budouenosti napraviti.

1. Tak bylo nedávno nutno přijmouti k technickému oddělení nové slly. Původně měly se zaslati úřadní vyhlášky c. k. severní dráhy všem technikám. Aby však germanisátoři u fe- ditelstvi severní dráhy nebyli nuceni zaslati úřadní výzvu ke kompetování také českým tech- nikám, škrtly se pražské i brněnské techniky ze seznamu ústavů, jímž se měly vyhlášky severní dráhy dodati a pouze německá technika brněnská byla zvláštním při- pisem požádána, aby vyzvala posluchače vlastní svou vyhláškou ke kompetování. Takovýmto podloudným způsobem se u ředitelství c. k. se- verní dráhy zabraňuje, aby nekompetovali o nová místa Češil

2. Dle § 20., odslavce 7. organisačního statutu c. k státních drah: »Styk sobecen- stvem (na drahách) má se díti buď v ně- mecké aneb v příslušné řeči v zemi obvyklé dle toho, stal-li se dotaz aneb projev, který k tomu dal podnět, v té neb oné řečí.« Čestí cestující na Moravě stěžují si přiro- zeně velmi často na naprostou neznalost češtiny u úřadníků výkonné služby železniční. Ředitel- ství odpovídá však nepravdivě, že úřadníci jsou mocni českého jazyka pro služební potřebu do- statečně, ačkoli statistická data mluví o opaku. Tak v Brně jest ze všech 41 úřadníků u dopravy, správy trati i topíren jenom 11 Če- chů, v Břeclavě z 33 úřadníků pouze1 Čech, v Bohumíně ze 43 úřadníků pouze 16 Čechů, v Brodku ze 6 úřadníků žádný Čech, ve Bzenci ze 4 úřad. pouze 1 Čech, v Grygově z 5 úřadníků žádný Čech, v Kvasicích ze 6 úřadníků pouze 1 Čech, v Hraniclch ze 14 úřadníků pouze 6 Če- chů, v Hodoníně z 18 úřadníků 2 Češi, v Kroměříži z 11 pouze 3 Ceši, v Pře. rově ze 60 pouze 26 Čechů, v Prostě- jově ze 14 pouze 7 Čechů, v Olomouci ze 35 pouze 3 Češi, v Opavě ze 14 pouze 2 Češi, ve Frýdku z 15 pouze 2 Češi atd. Jak tedy český styk s českým obecenstvem dle toho dopadá, lze si domysliti ! 3. Stvrzenku přerušené jízdy vydávají do- pravní úřady c. k. severní dráhy na Moravěa ve Slezsku českým stranám na jízdním lístku jenom německy i jest na českých cestujících, aby žádali dle § 20. organ. statutu, odst. 6., o toto potvrzení v českém jazyku.

FEUILLETON. Rozhodnutí

Druhé léto nahlédlo hluboko do kraje takřka přes noc změnilo scenerii, na polich, na lukách, na horách i v dolině. Intensivní zeleň listna- tých hájů pohasla, na javorech a kaštanech prosvitl jasně žlutý list, divoké vino zčervenalo na zdech, a na pokrajích lesů rozkvětal drobným květem vřes, první předzvěst blízkého podzimu. V přírodě nebylo už tak příjemno a veselo, jako v plném žáru léta. Zpěv ptactva v lese stichl, jen koroptve cuříkaly v bramboří, z řeky vanul nevlídný, cízí chlad . . . do všeho jakoby byla vešla vážnější, sesmutnělá duše. I dlouhá lázeňská promenáda, do nedávna živá a hýříci svěžími barvami jasných toillet, byla již chudší návštěvníky. Neboť denně roz- jižděli se lázeňští hosté do svých domovů, roz- mrzeli neklidným létem a toužící po ruchu města. Také paní Klára, bloudící v liduprázdné partii aleje, se rozhodla, že zííra odjede, ale dříve chtěla dát do pořádku záležitosti svého srdce. Měla proto na dnešek smluvenu s Eduar dem schůzku, poslední schůzku vůbee. Až ji bylo teskno při pomyšlení, že má to být poslední setkání Měla ho ráda, nezaplrala si toho a byly chvile, kdy toužila po tom, býti jím milována; ale kdykoliv pomyslila na sňatek, zalekla se, jakoby dopouštěla se nějaké zprone- věry na nebožuku muži.

Byl to ovšem již rok, co zaměnila černé za lila a jiné vdovy již opět byly provdány ale ona necítila dosti odvahy předstoupit pře své okoli podruhé jako provdaná. Viděla už předem vyčítavé pohledy mužových příbuzných. slyšela jejich pichlavé řeči, že asi málo měla. ráda nebožtlka, když tak záhy zapomenula . . Oh, svět je zlý. Ale hned po těchto myšlenkách dostavil se vzdor. Co je ji dnes po nich ? Není-liž ona sama svou paní? Nechce od nich ničeho, nemají tedy také práva žádati něčeho od ní, zejména ne, aby další svůj život trávila osamocená, ve společnosti nějaké staré tety, kterou by ji rádí strčili na krk. Ne, tuto oběť jim nepřinese. A pak, jiné motivy jistě hrají u nich také roli. Strachují se, že by přišly jejich děti o dědictví po ní, kdyby se provdala a snad ještě sama děti měla. Na vzdory se jim provdá ! . .. Ale ne, ne, vždyť přece včera pssla Ednardovi, že to bude jejich poslední schůzka. Vždyť se chtěla rozloučit a říci mu, že po zralém uvážení všech okolností neminí se už podruhé provdat. A teď, kdy blížil se okamžik a on měl přijíti, byla v takových rozpacích! Pravda, nemyslila dosud vážně o tom, jak další svůj život zařídí. Dokud nepoznala zde v lázních Eduarda, bylo jedinou její péčí za- pomenout na smutnou kapitolu nemoci a smrti mužovy. Zapomenout?

Někde na blízku zachvěla se osyka a lehký mráz přejel mladou vdovu. Připadlo ji to za tetelení listů jako němá výčitka hřišnýeh myšlenek. Ne, tak to nemyslila, zapomenout na ne- božtika, vytlačit jeho památku z paměti. Tak špatnou není. Mínila jen zapomenout na smutnou onu událost, oddálit co nejvíce od sebety dojmy bezprostředního smutku, kleré se dosta- vily, když si uvědomila, že je vdovou, když muž její shasl, když vynášeli rakev a když pak dopadaly na ni hroudy. V té chvíli jí bylo, ja- koby závora života také za ní byla zapadla. Dlouho vracely se jí smutné ty vzpomínky na mysl a do snů . . . A v takových oka- mžieích ujišťovala sama sebe, že už nikdy se neprovdá . . Scházelo deset minut do příchodu Edusrdova. Náhle hřejivý, lísavý paprsek sluneční padl jí do tváře, taková připomínka, že léto posud. Bylo v něm tolik veselého, skotačivého, plného života. Hřál příjemně, jako když hladkou dlaní hladí po tváři, prozařoval zelení stromů a po- bíhal dovádivě, jak se listí zachvívalo po zemi Do duše mladé vdovy veházelo uklidnění a roz jasnění. Bylo ji pojednou, jakoby padal sní všechen stesk, který před tím na ni doléhal, když bylo nevlidno a chladno, když cítila, jak prchá léto a jak život jeho basne. S tím paprskem probudilo se v ní mládí, zdraví a touha nebýt, nezůstat sama. A v té chvíli přicházel po pěšině naprot Eduard. S úsměvem na tváři, jakoby byl si jist že nepřichází se loučit.

»Jaký to byl podivný dopis, drahá. Nějaké sentimentální myšlenky se dostavily ? To lou- čení jate přece nemyslila vážně !« Neměla vhodné odpovědi; byla by lhala »Hleďte,« řekl měkce, »jaro i léto živol máme již oba za sebou. Zbývá nám už jen podzim a zima, nejsmutnější a nejchladnější čas. A před tou dobou, kdy každý touží po teplém krbu a společnosti, chtěla byste se loučit? Reete, že to měla být jen zkouška mě lásky, rcete, že jste chtěla jen slyšet mou prosbu: Staňte se mou !« A mladá vdova, před čtvrt hodinou ještě na rozpacích, náhle pevně podala mu ruku řekla: »Ano —.« Jar. Č as.

Jindy a nyní. X J. K. Tyla báseň r. 1837 na oslavu něme- ckých učenců v Praze. Sboru německých přírody zpytatelů a lékařů u jejich přítomnosti v Praze dne 26. měsíce září 1837 věnoval J. K. Tyl tuto báseň. Dd věčnosti posvěcena bdívá kněžka u svatyně po- znání, matka je to, kterouž rozum ctívá, před nížto se láska uklání; a ta, kdo se v chrámu kořit chtívá s duší zbožnou vejít nebrání: příroda svým synům věčně kyne a syn věrný v lůnu jejím slyne. — I hle. syny! Přes daleké kraje k matce na poradu putují. kde co tlí, kde pučí, kvete, zraje, pilně jako v zá- pas pěstují; nad nimi pak bílý prapor vlaje, čelo je- ho palmy věncují: mír je štít, je duch a oživení, bra- trských to k vědám sjednocení. — Tuť i k horám zaměřili cestu, jimiž ouval čarný ohražen; cizinou jde o něm dávných zvěstů, letmo střídavých co noe a den v Čechy vešli, k Libušinu městu, krok jich řadou divů zaveden, a již poklad, co jen z dálky

znají, žasnouc okem vlastním pronikají. — Vítej. sbore, jemuž matka věčná odkryla již tajnou oponu ústa lihají tě přesrdečná česká, bez závistivých ou- honů. Vítej, sbore, zvučí slova vděčná, a již odhal vetchou záclonu, aby vidno bylo všemu světu, žei Čecha nemíjí čas květu. — Zlomen meč, i vyschly krve toky, jimiž v tuhých, dávnoletých tmách dvají národ znamenal své kroky, než je úsvit spojil ve školách! Jsou sic posud Čech i Němec soky, alev šlechetnějších podobách: osvěta je k hojům vyšším zove, heslo jejich „lidské právo“ slove! — Posud skví se Karlův pomník starý, slavná dvou dcer slav- ných rodička; posud chová v lůně zlatém dary z bo- jů krutých vzešlá sudička: marné byly strastných věků zmary, alma mater, jejich družička, skví se posud a lesk Vašich tváří osloní jí život novou září. — Toť jen národ, zdařilý sad Boží, předůstojnou zdobí postavou, že v něm jiskra v plameny se množí, an mu velikou je potravou! Nezmaříme svěřeného zboží, snažení své nazvem zábavou a pak hodnív řadě obstojíme, kdežto zásluh věncovati zříme. — Vítejte nám! Prahou zaplesáno, muž i jinoch ruce rapíná. Vítejtel i pannou zašepláno, živěj se ji oko rozžíná. Vítejte nám! s hory zaslecháno, kdežto pyš- ný hrad se vypíná: celé vůkolí své Vítej! hlásí, v oběť nesa poklady a krásy. — Avšak proč ta perla z očí kane, outlý na květ rosa studená? Loučení co hrobů dech tu vane, došla doba ouzce měřená! A pryč bol, at duše plesem plane, námť je další blahost určená; sňatek duší doba nerozvádí, z dálky časté pomnění je svádí! — Stůjte zdrávi, pevní na své drá- ze, nestraší nás bolné loučení; častěji si ještě v stej- né snaze ruce dáme za dnů zkoušení! Nechť se trudně zkazi, nebo blaze v jisto naši snové promění i jen ať Vás k nám zpomenutí pojí, že i Čech tuv řadě lidstva stojí! Č. Zibrt