V Praze, v pátek dne 18. května.

K číslu 136. Čislo v Praze za 2b a na venkově za 3b

Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administrací na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou

NARUDNÍ Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Ještě o panu Jaworském. Z Vídně, 18. května. Nejpohyblivějším tělesem na parlamentním obzoru byl včera p. Jaworski. Učiněná rtuť. Z ptačí perspek- tivy jsme ho pozorovali. V době jedné ho- diny vykonal toto: vstoupil do zasedací síně s p. drem. Körbrem, se kterým důtklivě rozmlouval. Potom usedl v koutě s p. hr. Pálffym, a bylo viděti, jak rozkládá ru- kama velice živě. Pak usedl uprostřed po- slanců dra. Kaizla, dra. Engla, dra Pacáka a H. Jandy na českých lavicích. Tam opakoval svoje gesta. Pak odešel ke dru. Kathreinovi a bar. Dipaulovi. Také těm vykládal ústy a rozkládal rukama. Konečně se vrátil k p. dru. Körbrovi, a bylo viděti, jak se tváří zoufale. Bylo lze vyčísti mu z obličeje, že nepochodil.

Jak pan Jaworski zná důkladně ja- zykové předlohy p. dra. Arnošta Körbra, vysvítá z výroku, který včera učinil k po- slancům českým: »Kdyby bar. Gautsch byl vám dal, co vám nabízí dr. Körber byli byste illuminovali celé království.« Mál takový soud sám předseda polského kola, nelze se diviti, že officiosové a Němci veleb jazykové předlohy Körbrovy jako nebeský dar pro Čechy. Po skončení včerejší schůze pan Ja- worski pln nevole a rozhorlení obrátil se k českým poslancům a volal: »Vždycky se děje, co chtějí Čechové!« — »Nikoli,« od- tušil mu parátní poslanec jeden, »vždycky se děje, co chtěli Poláci. Také zákon Fal- kenhaynův vyšel z jejich vůle. My jsme se vzpírali dlouho dosti.« »Neue Freie Presse« vypravuje, že p. Jaworskému včera v důvěrné po- radě v parlamentní komisi klubu poslanců českých bylo jedním členem jejím řečeno »Excellence, zachovejte vy pravici, my zatím budeme pokračovati v obstrukci.« Pan Ja- worski prý odtušil: »Mladý muži, mýlíte se. Tak to dále nejde. Buď opustíte obstrukci, nebo naše majorita déle existovati nebude- O české obstrukci.

Z Vídné, 18. května. Hněvy v něme- ckém táboře, že pokus posl. Jaworského a dra. Fuchsa, připraviti porážku české obstrukci, se nezdařil, jsou veliké. Jsou také pochopitelny. Neboť ovoce této po- rážky nebylo by spadlo do klína ani p. dru. Körbrovi, ani kato- lické straně lidové a polskému klubu, který se propůjčuje k takové roli, nýbrž jen a jedině do klína by- valé německé obstrukce. Je tudíž vysvětlitelno, že horlí se na p. Jaw o- ského, že nevykonal práci dosti radikální a také na p. dra. Luegra, že nevymohl od Čechů zastavení obstrukce proti živno- stenské novelle. Vyšlo prý včera zase na jevo, praví »Neue Freie Presse«, že klubům pra- vice jde o zachování nadvlády stran autono- mistických. To prý se ukazuje také z ná- vrhů, které byly podány stranami pravice stranám levice na potření české obstrukce. Kdyby se pravici jednalo vážně o zdolání české obstrukce, pak by daly Čechům na srozuměnou, že jsou osamoceni a nehrozili by jim tím. Po letnicích bude se vládě roz- hodnouti, zdali věří pořád ještě v isolování Čechů a v možnost, takovým způsobem ob- strukci přemoci. Kdyby dospěla ke přesvěd- čení, že její snahy byly marnými, pak ne zbude, leč sáhnouti k § 14. »Neues Wiener Tagblatt« praví Zdali byla cesta, kterou nastoupil včera dr Fuchs, správnou, je otázkou doktorskou Ale kdo prý chová dětinskou víru, že pře- možení nebo unavení české obstrukce je hračkou? Nic méně pokládá jmenovaný list důležitým zjevem včerejšího jednání, že dr Fuchs prohlásil se proti české obstrukci, a že se stal první pokus proti ní. Neboť v politickém životě je prý stagnace věcí nej- horší. Týž list oznamuje, že také dnes zejtra budou schůze do půlnoci. »Reichswehr« vykládá: včerejšího dne se ukázalo, že naděje na dočasné za- stavení obstrukce stala se illusorní. Levice

LlS Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

mluví o změně jednacího řádu jenom cum reservatione mentali. Zůstavuje si zpáteční cestu ke vlastní obstrukci. Kromě toho zůstavuje všecku zodpovědnost pravici. Ráda by sklidila plody uzdravení parla- mentu, ale nehnula sama prstem. Proto dr. Fořt byl v právu, když včera vyslovil jí ironicky díky za podporu české obstrukce. »Arbeiterzeitung« posmívá se mimočeským stranám co nejdůkladněji. Každý den — píše — se hlásá, že bude učiněn pokus, znaviti obstrukci nekonečnými schů- zemi, ale vždy se věc odkládá na zítřek. Mladočeši vyhrávají, jak chtějí. Postup dra. Fuchsa, který skončil effektivní blamáží jeho, dosvědčil, jak rychle se dospívá v boji proti obstrukci k porušování jednacího řádu. Pan dr. Fuchs má špatné svědomí. Proto bojí se, že by jeho jednání se mohlo vyklá- dati jako naddržování obstrukci. Jen aby od- vrátil podezření to, dopustil se včera poru- šení jednacího řádu. Nás však neoklame p. dr. Fuchs tak snadno jako chytré Němce, kteří včera mu jásali, když se deklaroval jako odpůrce obstrukce. Z klubu slovinského. Z Vídně, 18. května. Klub slovinsko- chorvatský se včera večer usnesl, že dnes učiní v parlamentní komisi pravice, dojde-li k její schůzi, projev v ten rozum, aby se stal se stran levice appell, aby nepřekážely neprodlenému zavedení vnitřního úřadního jazyka českého v českých okresích postupem nařizovacím. Z klubu křesťansko-sociálního. Z Vídně, 18. května. Klub křesťansko- sociální strany se rozhodl, nevznášeti na klub poslanců českých nižádné žádosti, by projednání reformy S§ 59. a 60. živnosten- ského řádu vyjal ze své obstrukce. Telegrafické zprávy. Osobní. Z Vídně, 18. května. (C.-B.) Císař propůjčil cvičnému učiteli na ústavě učitel-

FEUILLETON. Změna. Napsala Marion Lebrunová. Byla vždy plna snů a ideálů; její jedinou touhou bylo divadlo. Jako dvanáctileté děvče již pojala úmysl státi se herečkou. Milovala toto umění s celým žárem mladé duše své, žila myšlence, že má nadání, že je zrozená pro divadlo. Jako jediné dítě zámožných rodičů, milá- ček jejich, požívala krásného, bezstarostného života, neznajíc žalu ni odříkání. Otec její však nenáviděl divadlo, znala jej, byl přísným a věděla, že nikdy jí nedovolí býti herečkou. Napřemítala se o tom, jak to udělá, by jej ob- měkčila, to bylo velkou její starostí, zaplakala vždy při té myšlence, že se otec bude zlobit, mnoho zlobit, to věděla. Ale k divadlu chtěla stůj co stůj, nebála se žádných překážek, usmy- slila si, že v nejhorším případě i milujícím rodičům prchne, obešel ji ale vždy při této myšlence mráz. Tak sama ve světě, na sebe odkázaná, co by si počala? Tu opět bylo mnoho ku přemýšlení a tak stále žila, nespo- kojena ve svých myšlenkách, ustrašena před budoucností. Měla dobrého jednoho přítele, který ji často navštěvoval. Tomu jedinému svěřovala své tužby, on jediný věděl, co ji trápí, on je- diný znal celou její duši. Sedávali tak spolu, on s usmáním na rtech vyvracel jí šetrně ty příliš krásné představy o životě divadelním, ona zadumána či pobouřena stálým jeho odporem. Často se spolu pohádali, ale vždy zas jej če- kala nedočkavě, musila si mu opět postěžovati a nepřicházel-li dlouho, psala mu, zvouc jej k sobě.

Tu přišel jednou opět a nalezl ji uplaka- nou, usouženou, pobledlou. Vypravovala mu, že konečně otci vyjevila svůj životní cíl, otec že zuřil a hrozil jí, že ji raději zabije, než cos takového dovolí. Plakala usedavě, duše její byla otřesena tak velkým hněvem, cítila, že je veta po všech tužbách a jich splnění. Nenalezala nikde opory, až přišel on, jemu mohla si po- stěžovat a poplakat. Těšil ji, jak mohl, bylo mu jí tolik líto, cítil od začátku, že to takto skončí, ale nyní, když viděl ten upřímný její bol, nenalezal slov jej umírnit. Konečně odho- dila šátek a pravila podrážděna a rozhořčena: »Jen si pomyslete, otec mně radil, abych se raději vdala, to že budu šťastnější, prosím vás, co tomu říkáte? Já a se vdát, starat se o muže, o domácnost a snad i spravovat punčochy !« Dala se do křečovitého smíchu, který právě ale prozrazoval její duševní zoufalost. Usmál se po těch slovech a odpověděl: »Váš pan otec má zcela pravdu, slečno, bůh ví, zdali nebudete za rok milostpaní.« Chtěl žertovata ji takto trochu upokojit, ale zle se potázal. rozhněvala se na něho, že se jí ještě posmívá, a když ji chtěl odprosit, řekla mu zcela prostě, aby šel a více nepřicházel, že jí nikdy nepo- rozuměl a proto že je jí protivným. Když odešel, plakala dále — ztratila vše svůj ideál životní, lásku otcovu a přítele, kte- rému tolik důvěřovala a který se jí na konec vysmál ! — — - Uplynul rok. Zajděte se mnou tam do té živé ulice, pohledněte do okna prvního patra onoho domu a uhlídáte tam pár šťastných.

mladých lidí, kteří nedávno spojeni byli na věky. Hle, jak ona se k němu tulí, jej líbá, zdá se, že jej velice miluje. Je to naše mladá hrdinka, nyní šťastná žena milujícího muže. Zapomněla na bývalé své tužby, jedinou její snahou jest připraviti drahému muži život spo- kojený a pohodlný, by cítil se po boku jejím tak šťastným, jako ona jest ve spolužití s ním. Dávný její přítel ji navštívil. Zastal ji shrbenu nad nějakou prací. Usedl k ní, ptal se po jejím zdraví a štěstí a konečně ji upo- zornil, že před rokem zle se na něho rozhně- vala, když jen žertem prohodil, že za rok bude vdána. Dala se do rozpustilého smíchu a od- pověděla mu: »Ba máte pravdu, že se člověk mění, ta láska si se mnou divně zahrála. Hleďte, jak jsem se změnila; zde místo snění a toužení spravuji punčochy svého muže a věřte mi, že se při této práci cítím mnohokráte šťastnější než tenkráte, když jsem se viděla slavenou umělkyní uprostřed kytic a věnců.« Odcházel smuten a nevrlý, líbila se mu dříve v tom toužení po umění a slávě, kdy ji zastal buď při pianě neb s knihou v ruce; tenkráte ji mohl vyvracet ty její touhy, tehdy věděl, že je jí potřebným a milým, ale nyní viděl, že jí neschází nic, má jinou duši, s kte- rou cítí a kterou mnohem více miluje. Cítil, že je jí zbytečným a to jej hněvalo. Je šťastna a vesela; přál si zastat ji opět smutnou, tou- žící, a zatím ona spravovala punčochy a vy- právěla mu o svém neskonalém štěstí. Byl mrzut a nešel k ní více. Jsme my lidé přece jen sobci!