1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, ve středu 18. prosince 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. IIstr
předplácí se
v Praze v aduinistrari
a nlrl
s čtrrt leta . . . . 6 K — k
s dvají denáškon
a nuěnl
n v Lta. . . K so k
va Slialkšeh
na seč-c . . . . . . 2 K 80
Poštou:
s dvojí rirllkon
. . . k e
Pošta
Praha
5
title
Dnešní čisla pra Prahu le o 10 stranácl.
Praha
6
article
Stíny vyrovnání.
Stíny vyrovnání.
Čím rychleji pokračuje rokování o ra
kousko-uherském vyrovnání, tím nápadněji
roste podrážděná nálada na obou stranách.
nejen v obou parlamentech, ale pokud se
týče Uher, i ve vládě samé. Oba parlamenty.
přemahající těžký úkol vyrovnací, podobaj
se spřežení koní, jež se navzájem zle hryžou
a kopou, nic se na to neohlížejíce, že spo-
lečnou silou mají položiti základ přištího
klidného hospodářského soužití obou po-
lovin soustátí. Zvláště od minulého téhodne
stihají se v obou sněmovnách obrněné pro-
jevy, s jakými se jinde setkáváme jediné ve
chvílích, kdy mírně styky mezi dvěma ná
rody jsou na sklonku. Či snaží se oba par
lamenty srážkami těmi pouze odvrátiti po-
zornost svého voličstva od vlastní vyrovnach
akce a osvědčují takto přebytek sil, jichž
se jim nedostává proti osnovám vyrovnacím
Či opravdu jde radě říšské pouze o to, aby
osvědčovala své vroucí pocity spravedlnosti
pro nemaďarské národnosti, a sněmovně
uherské naopak o to, aby hájila svrchovaná
práva své země? Kdo stopuje denní žaloby
českých menšin v uzavřeném území, kdo
vidí, jak hluchá jest Vídeň ke všem potře
bám a právům neněmeckých národností,
bezděčně se táže, kde že tu zůstává ona
vysoká úroveň citu rady říšské pro sprave-
dlnost na vlastní domácí půdě?
Uhry
Vídeň
7
article
A kdo čte zpupně sebevědomé odpověd
maďarské na projevy rady říšské, nemusí liž
se otázati: A takové společnosti — odhla
sujete vyrovnání a uzavíráte s ní společen-
ství na další desetiletí?
Na sobotní dotaz maďarského poslance
Viszontaie, zdali jsou předsedovi ministerstva
dru Wekerlovi známa »osočování«, jež se
vyskytují v poslanecké sněmovně rakouské
proti Uhrám, a hodlá li zjednati za ně za-
dostučinění, dal, jak známo, Wekerle odpo-
věď plnou výtek zejména na předsednictví
rady říšské namířených. Pravil mimo jiné,
že za osočování pronášené veřejně, zvláště
v parlamentu, mohou Maďaři žádati, by oso
čovatelům se dostalo odmítnutí v mezi
národních stycích obvyklého. Sám od-
mítá co nejrozhodněji mísení se ciziny
do uherských veřejných záležitostí a bude
domáhati se záruk, aby podobným výpadům
dostalo se okamžitého odmnitnutí.
Viszontaie
Wekerl
Maďar
Uhry
8
article
Timto projevem Wekerlovým pokládal
se za dotčena předseda sněmovny poslanců
dr. Weiskirchner a učinil ihned v nejbližší
pondělní schůzi toto ostré prohlášení:
Dle zpráv ze dne 14. t. m. užil uherský
předseda ministerstva dr. Wekerle v tamější
sněmovně slov, jež nesmí zůstati nepovším-
nuta s tohoto místa. Především s důrazem
prohlašuji, že předsednietvo sněmovny ra-
kouské se zdržuje jakéhokoliv vměšování do
vnitřních záležitostí uherských a očekává, že
i Uhey se tak zachovají. Pokud jde o po-
známku o vedení rakouské poslanecké sně-
movny, ohražuji se proti jakémukoliv zasa-
hování a odmítám takovéto vměšování se c
nejdůrazněji.
Téhož dne však v uherské sněmovně
došlo na zajímavý výklad mezi vůdcem
chorvatské koalice Supilem a někdejším
uherským ministrem spravedlnosti Polonyem,
v němž vyskytly se i velmi rázovité projevy
co se týče této poloviny soustátí. Jednalo se
o známý sbližovací pokus v době zápasu
Vídně s koalicí uherskou. Supilo prohlásil
že tak zvaná národní (jinak maďaronská)
strana mezi Chorvaty vpadla tehdy maďar-
ské koalici do týla a postavila se po bok
společného nepřítele: Rakušanův. Chorvatská
koalice nabídla tehdy národu maďarskému
bratrskou podporu, budou-li práva chorvat-
ská zaručena; a časopisy uherské akci tu
nadšeně uvítaly. Šloť o akci proti tradič-
nímu společnému nepříteli. Na-
stala-li zatím smírem Vídně s uherskou
koalicí změna situace, nejsou tím vinni
Chorvaté.
Wekerlův
doktor
Weiskirchner
Wekerle
Chorvat
Rakušanův
Vídeň
9
article
Polonyi na to odpověděl, že akce
z níž vznikla rěcká resoluce, opírala seo
schůzku posl. Trumbiče s Košutem, konanou
o Velikonocích r. 1905; punktace schůzky
schválili až na hr. Andrassa všichni čle-
nové koaličního výboru uherského. Cíl akce
této schvaluje Polonyi do dnes. Stáliť tehdy
Maďaři v boji o velící jazyk proti rakou-
skému němectvu a jest přece samozřejmo,
že v boji takovém hledají Maďaři spojence
své v táboře Slovanů, kteří trpí stejným tla-
kem Němectva.
Tato episoda z uherské sněmovny při
spívá spolu k pochopení hlubších příčin oné
podrážděnosti, jež se jeví mezi parlamenty
v Pešti a ve Vídni.
Trumbič
Košut
Maďar
Pešť
Vídeň
Slovan
uherský sněmovna
10
article
Jest pravda, že po pokusech sbližovacích
mezi chorvatskou a uherskou koalicí násle
dovalo nejprve 23. září 1905 ohlášení pod
mínek při audienci uherských vůdců ve Vídni
a že potom počátkem r. 1906 ujednán by
smír, při němž záležitosti vojenské byly vy-
loučeny.
Do doby napjetí spadala však i otázka.
jak se zachovají neněmečtí národové této polo-
viny soustátí k otázce velícího jazyka. Sdíleli
snad stanovisko Supilovo a rěcké resoluce?
V rozpravách o politice české vedených, při-
pomenuli jsme dne 12. prosince: »Varoval
jsme před projevem ve prospěch armádní řeč
německé; výkonný výbor se sice usnesl vy
nechati dotyčný odstavec, avšak elaborát by
ve Vídni opět změněn a proti usnesení vý-
konného výboru onen odstavec byl do něho
opět vložen.
Když smírem s uherskou koalicí byly
otázky vojenské vyloučeny, vzala ovšem za své
i dohoda, o níž mluvili Šupilo a Polonyi, ale
není tak jasno, kdo koho napálil, jak
za to má orgán odpovědných politiků českých
Zejmena není vyloučeno, že myšlenky
stejné opět oživnou, až dojdou na řadu za
ležitosti vojenské.
Koalice uherská jest pouhým dočasným
spojením stran různících se zásadně; strana
neodvislosti stojí na programu z r. 1848, druhé
dvě strany pak na půdě Deákova vyrovnání
z r. 1867.
Již nynější akce vyrovnací otřásla silně
Košutovou stranou neodvislosti a není po
chybnosti, že dojde v Uhrách k novým tuhým
Supilův
Deákův
Košutův
Vídeň
Uhry
11
article
zápasům vnitřním; toť další důvod zjevné po-
drážděnosti. Odštěpenci od strany neodvislé
a staří osmačtyřicátníci útočí co nejprudčeji
na Košuta. Tak na př. Lajoš Csávolsky, jeden
z veteránů, jenž stál u kolébky strany neod-
vislosti, zasypává v brožurce »A Hitehay
ottak« (odpadlíci) jak vůdce strany Košuta.
tak jeho stoupence takovými výtkami, kteréž
mohou vytrysknouti pouze ze silného odporu
v zemi proti politice koaliční.
Srážky nynější mezi sněmovnami obou
stran tuto nebezpečnou náladu v Uhrách
tím více rozpalují. Dle dnešních zpráv jest
to prý opět resoluce radou říšskou po ná-
vrhu poslance Šillingra a soudruhů v pon-
dělní schůzi přijatá, již se ukládá vládé, aby
zakročila v Pešti pro postup vlády uherské
proti národnostem a na prospěch provádění
národnostního zákona uherského, jež přilila
oleje do ohně. Resoluce přijata byla v tétéž
schůzi, v níž učinil předseda dr. Weiskirchner
své prohlášení, a zavdala prý předsedovi
uherského ministerstva dru. Wekerlovi zá-
minku, aby zakročil u vlády vídeňské, kteráž
prý o věci konala včera poradn
Z Pešti se oznamuje, že deputace sně-
movníků uherských přímo Wekerla včera od-
poledne vyzvala, aby ihned učinil opatření
proti vměšování se říšské rady do vnitřních
záležitostí uherských.
Zamýšlí-li se tím na straně uherské do-
síci pouze náležitého efektu na domácí ne-
spokojence, nebude ovšem ve Vídni nouze
o příslušné vládní prohlášení; co ale na-
stane, když oba parlamenty opravdu se do
sebe zakousnou?
Snad již se o tom něčeho dočteme ve
zprávách ze schůze rady říšské.
Lajoš Csávolsky
Košut
Šillingr
doktor
Weiskirchner
Wekerl
Uhry
Pešť
Vídeň
12
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
(Schůze 48.)
Ve Vídni, 17. prosince.
(Původní telel. zpráva »Nár. Listů«.)
O 16. hodině večerní přijaty
byly všechny zákony vyrovnací
zákon o kvotě a zákon o drahách
dalmatských ve třetím čtení. Stal
se tak za velikého rozruchu a hluku v celé sně
movně. Sněmovna byla velmi hojně navštívena
Také lože a galerie byly plny. V ministerské se-
děla chot ministra Práška. Vyjímajíc ministra
spravedlnosti drá. Kleiní byli všichni ministr
na svých mistech. Baron Beek před samým hla
sováním, červený v obličejí a velmi rozechvěn,
přecházel od levého křídla ministerské laviee
ku pravému. Na levém měl rozhovor s celou
skupinou německých poslanců, v jejichžto čel
byl dr. Stölzl. Tam stáli také oba ministři ně
mecké strany lidové, dr. Derschatta a Peschka
Oba konečně opustili své politické přátele zřej
mě rozhorleni; onen bouchl tužkou o pult, tente
lomil rukama.
Příčina, pro kterou se oba rozhorlili, jest
jak se dovídáme, tato: Konala se schůze devlti
členného výboru německých stran, která zabý
vala se jazykovou aférou chebskou a připravo
vala návrh pro zejtřejší valnou schůzi všech ně
meckých poslanců z král. českého. Tato porada
Prášek
Baron Beek
doktor
Stölzl
Derschatt
Peschek
Vídeň
poslanecký sněmovna
německý stran
13
article
byla přerušena hlasováním. Posl. dr. Stölzl při
stoupil k oběma ministrům německé strany li-
dové dru. Derschattovi a Peschkovi a prohlásil
jim, že němečtí lidovci nebudou hlasovati pro
třetí čtení vyrovnacích předloh, dokud se jim
nedostane záruky, že bar. Beck neučinil Čechům
v záležitosti té žádných příznivých slibů. Dr.
Derschatta a Peschka nemohli německým lidov-
cům nic odpověděti a povolali par. Becka. T en
pak všeliké vyjádření nejrozhod-
něji odepřel, řka, ať si páni dělaj
co chtějí
Čeští radikálové, jichž jménem poslane
Choc žádal, aby konstatován byl poměr hlasů,
podrážděně pokřikovali na předsedu sněmovny
dra. Weiskirchnera, protože žádosti jejich ne
vyhověl, namitaje, že byla podána, když hlaso
vání již počalo,
Za necelé dvě hodiny odbyl se
zákon o kvotě, kterým se příspěvek zemí
koruny uherské na společné záležitosti zvyšuje
o 2. To jest nejviditelnější zisk, jakého se
tentokráte Předlifavsko domohlo při vyrovnání
s Uhrami. Čím byl vykoupen a zapla-
cen, ovšem se přehlíží. Křesťanským so-
ciálům stačila tato číslice k úplné změně fronty
vůči Maďarům. Zvláště, ba výhradně prý na zá-
kladě zvýšení kvoty odhodlali se hlasovati
pro celý soubor vyrovnacích smluv a vyslati do
kabinetu dva svoje důvěrníky. Drouprocentní
zvýšení kvoty uherské jest pro ně tragantovou
růží na vyrovnacím tortě. Její červeň učiněna
hodně zářivou, by soustředila pozor oněch, kdož
hledali světlé stránky v nynější dohodě mezi
oběma polovinami řiše. Tři řečníci promluvili
o osnově kvotové; byli si vědomi, že mluvili
akademicky, hájíce pouze v zásndé svého stano
viska. Tak byl nový poměr v rozdělení břemen
na společné výdaje hladce, rychle a bez nejmen-
šího růšivého projevu s ch v ál en.
Posl
doktor
Stölzl
Derschatt
Peschek
Beck
Čecho
Choc
Maďar
Uhry
T en
14
article
Zákon o drahách dalmatských
byl vyřízen za tři hodiny. Celou jednu
třetinu doby té vyplnil posl. inženýr Neumann
znamenitou řečí, jejíž jedna polovice zu
bývala se reorganisací železnictví ve smyslu mo
derním, druhá jazykovou oltázkou při draháel
státních. Český mluvči uvedl tu četné stesky
a žaloby na nešetření rovného prs-
va jazykového v krajinách něme
ekých a na porušování práva toh
vůbec. Došlo při tom ke srážkám s Všeněme
Eduardem šl. Stranským a drem. Herolden
z Žatce, kteří popírali existenci království če-
ského, míníce, že jest toliko provineie Čechy.
Rozřešení jazykového sporu v naší vlasti před-
stavuje si šl. Ed. Stranský velice prostě: kuchař-
sky. Třeba prý vzíti jenom nůž a rozkrojiti zem
patrně jako bábovku. Zástupce města Smíchov
ukázal na jazykové aféry chebskou a šlvk-
novskou a prohlásil nejdůtklivěji, že vši-
ehni zástupcové českého náro d
trvati musí na tom, aby jazyková otáz
ka i v oboru železničním byla roz
řešena vduchurovného práva obou
národů. Za stejně jasné jako rázné výklady
dostalo se posl. Neumannovi hlučného potlesk
a pochvaly.
Při druhém čtení osnovy o dalmatskýeh
drahách bylo několik prostor zasedací síně
prázdných. Před hlasováním vyšli čeští radiká-
lové, nechtějíce hlasovati proti Chorvatům dal-
V drobném prodejí:
rankí číale o seb5 . . . za 9h
odpelelni . . . . . . . z8 2 b.
Ve flialkich na venkově
ranní číslo. . . . . . . . 10 k
odpolednl
. . . . . . . 4b
Inserátv
plati se hotově nopfel
Předplacení a lonerty přijímá sdmini-
strace v Marianské slici č.z.
Tam nacházají se též redakee
Uskárna a ekpnšice „Národnich Listů“
Rukopisy se novraceji.
Neumann
Eduard
če ský
Chorvat
Žatec
Čechy
Smíchov
15
article
matským; dále četní sociální demokraté a ně-
mečtí agrárníci.
Přikročeno ihned ke třetímu čtení jak vy-
rovnacích smluv, tak kvotového zákona a osnovy
o drahách dalmatských. Dvoutřetinová většina
pro pilnost třetího čtení byla očividna — nejen
to: byla veliká. Proti ní hlasovali tolíko češtl
radikálové, sociální demokraté, z nichž však
značný počet vyšel, a němečtí radikálové. Pro
za takových poměrů president Weiskirchner ne-
vyhověl žádosti posl. Choce, by se zkonstatoval
poměr hlasů, který byl přece vládním předlohám
krajně příznivý, nejde nikomu skutečně na roz-
um. Nebylo by bývalo žádné neštěstí, kdyby se
vyrovnací předlohy a zákon o železnicích v král.
dalmatském byly schválily o několik minut po-
zději. Pan dr. Weiskirchner musí odvykatisi
způsoby, vlastně nezpůsoby, jakými si předsed-
nictvo na sněmu dolnorakouském a na radnici
vídeňské počíná vůči menšině.
Sotva bylo za velikého hluku vyrovnánía
co s ním souvisí v poslední fasi vyřl.
zeno, povstal bar. Beck a dal prohlášení, že
včerejší resoluce P. Šilingera může býti poklá-
dána zasahováním do vnitřních záležitostí uher-
ských a že vláda nemůže vyhověti vyzvání v re-
soluci té obsaženému, poněvadž tato záležitost
jest mimo meze zákonné její pravomoci. Kromě
toho bar. Beck žádal sněmovnu, by příště se
vyvarovala vměšování se do vnítřních poměrů
uherských. Nejen v loži zpravodajů, také ve
sněmovně za všeobecného lomozu nebylo sly-
šeti, co bar. Beck klidným hlasem četl. Jenom
poslanci, kteří byli zcela na blízku, rezuměli
mu, ale odporovali. Skutečně nikomu nejde na
rozum, proč. bar. Beck teprve dnes ozval se
proti resoluci P. Šilingera. Je na snadě vysvětle-
ní, že tak učinil na pokyn a na žádost dra.
Choc
doktor
Weiskirchner
Beck
P Šilinger
16
article
Wekerla. To právě dodává jeho projeru
hrotu. Tím také vysvětluje se, že později, když
poslanec Choe navrhl rokování o projevu mini-
sterského předsedy, celá skupina Luegerova hla-
sovala pro český návrh a tím sama také proti
vlastním ministrům Gessmannovi a dru. Eben
hochovi.
Za všeobecného rozruchu, ale také za vše-
obecné rozmrzelosti rozeházeli se poslanci
Zejtra zahájena bude rozpočtová debata, ve
které promluví za klub poslanců českých dr.
Herold.
Z Vídaě, 17. prosince. (K. k)
Předseda dr. Weiskirchner zahájil schůzt
v 11..15 hod.
Mezi došlými spisy jsou dotazy poslanců
dra. Kolessy a sp. po nedávných událostech
na lvovské universilě; Budzynovského a sp.
v téže záležitosti; dra. Baxy a sp. po porušení
jazykové rovnoprávnosti v šluknovském okresu; dra.
Hierolda (Most) a sp. po předložení zákona
o reformě domovní daně činžovní.
Posl. dr. Chiari a sp. podávají návrh na
změnu jednacího řádu. Dosavadní poměry
i nejnovější události a situace v poslanecké sněmovné
vyžadují prý nezbytně změnu jednacího řádu, má-li
sněmovna vůbec dostati se ku pravidelné a pro-
spěšné práci. Navrhuje se vyzvati výbor pro jednatí
řád, aby do šesti neděl podal návrh na změnu jed-
nacího řádu.
Sněmovna pokračuje v zevrubné rozpravě o vy-
rovnávacích předlohách, projednávajíc II. skupinu:
kvolový zákon.
Posl. Kaiser pochybuje, že sněmovní plenum
opraví úmluvy o kvotě. Še stanoviska společných
výdajů jest oprávněna výhradně kvota 50: 50, poně-
Choe
Luegerův
Gessmann
Eben
doktor
Herold
Vída
Weiskirchner
Budzynovský
Baxa
Posl
Chiari
Kaiser
Hierold
Most
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Ženevsko-florentinský spisovatel
Philippe Monnier.
Jest to syn Marka Monniera, též spiso
vatele, ženevsko-kosmopolitického, pojítka někdy
mezi Francil a Italil, Německem a Francil
mezi těmito třemi zeměmi a Švýcarskem, a jehož
Gian et Hans jest knihou typickou. Všecek
kypící duch jest u syna, u něhož se však do-
cela jinak utvářil. Philippe Monnier četl tolik
starých textů feckých, lalinských a ilalských,
že dnes jest naprostým vzorem humanisty. Již
otec byl učený, avšak erudice synova ve vě-
cech slaroitalských přesahuje pomyšlení; dva
ohromné svazky o Quattrocentu jsou toho
důkazem. Obsahují století italské kultury a obraz
života v každém ohnisku kultury té: v Miláně,
Benátkách, Neapoli, Florencii, Římě. Při Be-
nálkách se poněkud reservoval. Nechtěl bez-
pochyby nijak uškoditi své omamující, právě
vyšlé knize: »Venise au XVIII ěme s-
ěele«, nejkrásnější francouzské knize o B-
nátkách . ..
Ženeva, město na pomezí tří národů, dvou
náboženství a nevím kolika kultur, město kosmo-
politické v nejširším slova smyslu, měla vždy
zvlástnost, že rodila tohoto druhu spisovatele.
opravdové literární tlumočníky mezi národy
Nejznámějším byl Vietor Cherbuliez, byl však
i Sismondi a k nim počítati můžeme i Mme de
Monnier
Hans
Venis
Vietor Cherbuliez
Sismondi
Německo
Francil
Švýcarsko
Milán
Benátky
Neapol
Florencie
Řím
Ženeva
o Bnátky
18
article
Siaěl, třebas nenávist k Ženevanům afektujíeí
to Pařížanku, a počilati k nim můžeme i lau-
sannského rodáka Benjamina Konstanta. Phi-
lippe Monnier jest však postavou mnohem zvlášt-
nější, originálnější. Neboť vedle své italské
erudice, svého podivuhodného stylu francouz-
ského, svých universit německých, své dvojaké
existence, brzo francouzské brzo Ilorentinské,
jest, bude a zůslane pro vždy Ženevanem, Že-
nevanem nezahladitelným v tom, že v utěšeném
jazyku, jejž si sám vysoustruhoval, spojuje
stará slova ženévská se starými slovy Francie
a že stará slova toscanská frančí do frančiny
ženevské marky, marky to často lepší než jes
nejlepší frančina v Ile de France. (Viz na př.
jeho sludii o Alessandru Macingh
negli Strozzi) Tento styl jest bez odporu
nejrafinovanější a nejzvláštnější v dnešní fran-
couzské Lleratuře šrýcarské. A k důkazu, že
jest látky, barvy a autentičnosti neobyčejné, po-
ukazuji jen na cenu již Akademie francouzská
po ženevské université přiřkla jeho nezapome
nutelnému Quattrocentu, knize, nemajíe
rovné v žádném jiném jazyku.
Na poslední exemplář první knihy: Viejl-
les femmes napsal: »A. Philippe Monnier
quelgu'un qui ne le vaut pas, P'auteur.« Neníli
ovšem autor Vieilles femmes na výší
Philippa Monniera z Livre de Blai se
z Causeries Genevoises, jeť alespoň
dokonalým obrazem čilého studentíka, vyšlého
ze studentských spolků belletristických (»pellé-
trieunes«). Páchne ještě školskými komposicem
a jinošskými schůzemi; a na jistých místech
má již mluvu nenucenou a kuriosní, v níž je
již zárodek Fllipa Monniera. Les rime
d'écolier ukazují ještě lépe tento druh bi-
zarního ducha, v kterém budoucí učenec, zvě-
davý sběratel starých slov a výrazů a jasná
duše básníka mile se doplňují.
A Jeunes Ménages jest ještě lepší.
Pařížanka
Benjamin
Monnier
Ženevan
Macingh
Strozzi
A Monnier
Blai
Fllip Monnier
ile jít Franca
Causeries Genevoises
19
article
Kde však se ženevský, definitivní a úplný Mon-
nier zjevuje, tak, že může býti pochoutkou
těm, jimž se kalvinistický, na prvním místě tedy
ženevský duch protiví, to jest ve dvou svazeích
Causeries Genevoises a Livre de
Blai se.
Causeries Genevoise s jest kniba.
již každé město mohlo anebo mělo by inspiro
vati spisovateli s vyvinutým smyslem pro lokáln
malebnost a se silným humorem, ne však ve
formě běžného žurnalismu, ale ve formě velké,
klassické, řekněme třebas na způsob Cara-
etěres La Bruyerových. Není to sbírka novei
a vypravování la Gorký anebo spíše a la Ne-
ruda, nikoliv, ale serie portrétů. Utkvěl tím
snad v mysli onen nádherný portrét malostranské
stařeny ve starodávném obleku od Karla Mysl-
beka -Vovesa, jenž jest jednou z nejživějších
vzpomínek našeho posledního leta v Praze . .
Představte si všechny místní typy ženevské syn
thesovány v několika postavách umění právě tak
vážného a jen o veselost bohatšího. To zde se
setkáváme s tou s Mlle. Guillermet, jež
může býti pokládána za veledilo p. Monniera.
Blai
Karel
Monnier
Praha
Le Bruyerový
úplný Mona
20
article
Co se týče Livre de Blaise, jest to sbírk
dětských vzpomínek, taktéž typických portrétů
žáků staré koleje ženevské, jež, jak známo, jest
institucí Kalvinovou.
Nemožno zde i jen naznačiti obsah
Ouattrocenta. Jak jsem řekl: jest to sto-
letí italské kultury, studované ve všech manife-
slacích. Zde však, hle, máme novou knihu téhož
druhu, taktéž jedinému století věnovanou, avšak
o jediném jen městě italském, a to jest silácký
kousek ve stylu ještě šilenější.
A přece kniha tato nemá, dle mého ná-
hledu, té ceny jako Quattrocento, byť by
byla snad i umělečtější. Pokusím se říci proč
tím i ukázati jakou jest.
Řekněme ihned, že mezi učenci, schop-
nými vytvořiti ze své erudice dílo umělecké
vytvořiti je o předmělech italských, propátra-
ných a prohloubených, znám věru jen dvou
v moderní literatuře francouzské: pan Philippe
Monnier jest jeden, pan Pierre Gauthiez drubý.
jít Blaise
Monnier
Gauthiez
21
article
Jejich koncepce uměleckého díla a stylu jsousi
ostatně nehrubě podobny a sám dávám jestě
přednost autoru Jeana des Bande
noires a Lorenzaccia, jenž jest
mnoho střízlivější a mnohem spíše z doby svých
hrdinů. Ted však nemáme o tom mluviti. Když
pan Monnier, tedy pan Monnier; jemu platiž ve
chvili této celá naše vděčnost. Opravdovl spiso-
vatelé švýcarští musí v něm viděti útěchu z
nejedno .. . Diky jemu, a jemu především.
dnešní Švýcary pěkně se budou jeviti v literárn
historii.
Ach, kdyby nebyl nic jiného napsal nel
tyto barokní Benátky.
Jaké zjevení, jaká rozkoš! A jak bychom
šli od chodníčku k chodníčku a ptali se kaž-
dého napořád, zda četl tuto Venetii, plnou
tiepolských scherzí, jež jistý článek Paul
de Saint-Victor resumoval tuším před tiskem
názvů, tak že citováním článku toho vzbudili
bychom snad nejlepší pojem o této prazvláštn
kníze . . . Avšak běda, měli jsme Quattro-
cento, druhý to ještě blok, druhou seskupe-
ninu krystálů, a pak ty causeries ženevské, jež
nepřestávám cizinci s přesvědčením a láskou
čísti a vysvětlovati ... Nu a pak, a pak . .
Jak pak to jen říci? . . . A pak miluji méně
tyto Benátky třpytivé, měnivé, s nesčíslnými
odstíny, hemžicí se a — bojím se toho trochu
— poněkud manýrované.
Jest to doba? Jest to italský ráz této
doby, jež jsou mi méně sympatické? Pochy-
buji, že by to bylo jen to. Dočetl jsem knihu
tuto s jistou únavou. Sludovati frivolnost v jejím
sídle opravdovém na více než 400 stranách jest
přece jen mnoho pro to, co autor nazývá
nuaneí duše. Stylové zázraky nespomohou
Ohňostroje měly by trvati jen večer. Darmo
určité skupiny, rázné portréty oddělují se o
tohoto čarodějství a konec konců pláme se, e
Jean
Monnier
Švýcar
Poch
Benátky
Paul jít SaintVictor
22
article
jsme vlastně četli a co autor chtěl dokázat
Oslniti nás, to jest zřejmé. A nic více? By
nám příjemný, zajisté... A ještě jednou: ni
více? Kniha talo má to zvláštní privilegium,že
vás umdli seskupenými rozmanitostmi, krásami,
využeními a vynálezy Člověk mysli mimoděk
na musea, k jichž studování jest třeba let
klerá, mají-li býti za den prohlédnuta, unavují
Připomíná mi to také polěšení, jež mi před časy
činily plakáty Chérelovy: každý o sobě nás
nadchl... Onehdy prohlédl jsem si je v ko-
lekci. Těšily mě; a nevyhledám je více.
U těchto Benátek se to má naopak
musíme je znovu a znovu čísti, po soustech
pochutnávati si na nich . . Po soustičkách
pak uvidíte světy v kapce vody, tisíce poučení
shrnutých v kapince tohoto stylu. Všude cilo-
vány byly úryvky, ale nikde nebylo dosti ře-
čeno, co obsshují. Strakatý šat jest tak tinta-
mární, že ztrácíme poněkud linie těla; a vel-
kých linií, vedoucího plánu není hrubě v tomt
kaleidoskopu. Jest však správnost až do nej
menší podrobnosti! Odstavci o Tiepolovi ná
leží od nynějška místo v čele každé studie
o tomto mistrovi a jeho synech; důkazy mohou
přijíti i potom, toto jest však obraz definitivný.
představující celého Giambatlistu. Jaká škoda.
že Marcello a někteří hudebníci jeho okoli ne-
mohli býti také resumováni . . . Rovnali se za-
jisté Gozzim, Goldonim a Casanovům, z nichž
máme na tolika stranách takové portrěty, že
nejen strany ty nelitujeme, ala přáli bychomsi
jich ještě více.
Chérelův
Tiepolo
Marcello
Goldoni
Casanova
23
article
Švýcarský jeden spisovatel nemalé ceny
jest jako my u vytržení nad timto stylem, o
němž pochopuje, že »budi závist až do žlou-
tenky«; zdá se nám zacházeti přiliš daleko, ne
nachází-li v něm »nikdy dvě věty jedné a téže
konstrukce«, kdežto zvědavému dovoleno by
bylo sestaviti jistý počet postupů (procédés), do-
mnívá-li se, že styl ten jest absolutně páně Mon-
mierův, »jedině jeho« — kdežto přichází o
Victora Huga, z Travailleurs a z T'H o m
me qui rit, prochází užitečnými četbam
italskými a latinskými — rei mi, s kým obcu-
ješ, a já ti povím, kdo jsi — a vidí li konečně
tentýž spisovatel, pan Bonnard, ve zvláštním
tomto případě předem stanovenou harmonii
mezi předmětem a stylem, co já popírám, kdyžtě
přiměřeným způsobem máme ji buďto v Q u at-
trocentu anebo v stránkách ženevských
což bych si troufal přízlady dokázati, kdybych
měl dosti místa. Ostatně pan Bonnard má voe-
tomilou pravdu, charakterisuje-li dále styl ten
jako »neočekávaný jako opravdová radost«
»šelmovský a něžný jako dvorní páže a moudrý
jako benediktin«. A zvláště má pravdu, že s
do něho zbláznil.
Hug
Bonnard
Q u at
Travailleurs
24
article
Dospěli jsme tedy k tomu, že kniha tato
dle ep grafu, vypůjčeného od Thěophila Gau-
thiera, jest »osmnáetě stoleti s jeho tisíci ko
rupcemi, elegancemi, jeho duchem a jeho bez-
starostností o zejtřek, v nejluxusnějším rámci,
s nejpůvabnějším pozadím, jaké se jen kdy
zjevilo obrazotvornosti básníkově a vešlo v sázku
s paletou koloristovou«. Ano, tak jest! Hilavní
však, že sázka byla učiněna a vyhrána. Ano,
tak jest! A přece, ani tam nejsem ještě úplně
spokojen. Tím, že vše shrnuto jest ve velkých,
všeobecných obrazech, všechny důkazy a fakta
toho klerého druhu že shrnuty jsou v jisté,
určité rubrice, že oddělené jsou od kontextu,
jenž roztracen jest po jiných rubrikách, budí
se dojem strojenosti, jež jest snad ještě ve
shodě s předmětem, avšak chvilemi nutí utéci
se k nomálo bledým historikům, mají-li za kou-
zlem objeviti se holé skutky v pyrotechnice
lešení a máme-li se konečně dověděti jasný
smysl komedie . .
Thěophil Gao
25
article
Litují velice, že dávám si vzhled, jako-
bych chikanoval svoji radost, anebo jako bych
byl v nesnázích mluviti o této výtečné knize.
Jsem bez nesnází a radost moje je čistá, kdy
a kdekoliv čtu knihu pana Monniera . .
Nesnáz počíná po přečtení těchto Benát ek,
když konstatuji, že nevěděl bych říci, co jsem
četl. Hle, celé bych je dal za MIle. Gull-
lermet . . . A neřekl bych to věru
o Quattrocentu, jistě nejkrásnější knize,
ne ve Švýcařich, ale Švýcarem napsané.
A třeba by to bylo i k smíchu, dodávám,
že dalo by se dokázati, že Mile Guillermet
jest jižVenise au dixhuitiěme siěcle
s dobrými i zlými vlastnostmi, anebo Venise
jest Mlle Guillermet zvětšená o erudici.
A o jakou erudici! Bibliografie, již tato kniha
resumuje, obsahuje osmnáct huslých stran. Z to-
lika luk bylo třeba květů pro tento med! Avšak
článek a kniha nemohou býti dělány týmž způ-
sobem. A bojím se, že na konec celé tyto ne-
obyčejné Benátky nejsou architekturou, ale
náramnou sbírkou statí. Niady nebylo po kořisti
lépe pátráno, med nikdy lépe ve svých příhrád-
kách uložen; pořádek jest zázračný a ještě je-
dnou, medu libeznějšího sotva najdete . . . Se
vělm tím zhotoven ale opravdu úl?
Monnier
Mil
Gull
Mil Guillermet
Venis
Benátky