pod železniční most, narazila tyč na okraj mostu s takovou silou, že se přerazila a uvízla na mostě. Pod mostem byl vůz šťastnou náhodou zastaven. Koně probořili se na poli. V sobotu do- poledne vláčil kočí rolníka Antonína Krausa v Řete- nicích u Teplic párem koní na poli, pod nímž dolo- váno uhlí. Pojednou utvořila se pod těmito asi půl- druhého metru široká prohlubeň, v níž koně až po krk zmizeli. Kočí doběhl do vesnice pro pomoc, z níž vypravili se lidé s kládami, popruhy a jeřábem a koně, jež mají ceny 2800 K, z nebezpečné situace vyprostili bez úhony. Na poli nakupila se sta zvě- davců. Prohlubeň povstala sřícením se staré štoly. — Z kruhů vojenských. Dnes před 6. hod. ranní odebral se prapor pěšího pluku čís. 28 a o půl 7. hodině ranní prapor polních myslivců čís. 22 do cvičného tábora u Černého Kostelce. — Teplota vody ve Vltavě dnes o 9. hodině dopol. + 5° C., vzduchu + 8° C. — Nová mapa okolí pražského, již vypr- coval řed. Jos. Brož, vydána byla nákladem A. Storcha syna v Praze na Staroměstském náměstí č 20 v měřítku 1: 100.000. Cena 60 haléřů. Sahá na sever až za Kralupy, na jih k Davli, západně hra- ničí na Smečno a Dvůr Králův u Berouna, východně končí u Čer. Kostelce. Jsou na ni vyznačeny vedle všeho ostatního též stanice turistů a cyklistů a nej- novější železniční trati, stanice a zastávky. — Astronomický orloj. Na hospodářské vý- stavě ve dnech svatojanských na výstavišti pořádané. vystaven jest v levém křídle průmyslového paláce Kynšnerův patentní orloj, který na četných jiných výstavách byl už vyznamenán. Upozorňujeme návštěvníky výstavy na tento důmyslný vynález če- ského živnostníka. Vynálezce orloje, p. Ed. Kynšner v Chlumci n. C., sdělí na požádání podrobnější in- formace.

— Z Náchoda. (Pův. dopis.) Ačkoliv c. k. okr. hejtmanství zde již osmý měsíc úřaduje, dosud ne- počala úřadovati c. k. okresní školní rada, protože se dosud neustavila. První schůze její konati se bude teprv 19. t. m. — Jinak správa zdejšího hejt- manství se stará, aby dala na jevo, že má právoa moc schůze, tábory a přednášky zapovídati. Ob- zvláště spolky národně-sociální »Barák« a »Palacký« v Náchodě, »Havlíček« v České Skalici, »Barák«v Hronově a Červ. Kostelci mohly by se vytasiti ko- šem papíru o nepovolených schůzích. — Městské zastupitelství usneslo se, že nyní obec není s to pomýšleti na definitivní ubytování c. k. okr. hejt- manství pro jiné veliké podniky obecní. Stavíť se letos realná škola nákladem 500.000 korun. V roze- při s velkostatkářem princem Schaumburg-Lippem o vlastnictví vodních a silničních parce! za veřejný statek prohlášených zvolen byl obecním výborem na místě odstupujícího p. JUDra. Fr. Dvořáka z Ná- choda právním zástupcem pan JUDr. Czurba z Hradce Králové. Lhůta reklamační končí dnem 30. června t. r. = Opět odsouzení defraudanti v Haliči. Z Krakova se nám telegrafuje: Na základě výroku porotců byl včera o 1/29. hod. vyhlášen rozsudek procesu pro defraudace v okresní pokladně věličské. Všichni obžalovaní byli uznáni vinnými a odsouzeni do žaláře na 5, 4 a 3 roky; dva na 5 měsíců a3 neděle. = Vlak se vyšinul z kolejí. Z Nagy- Károly telegrafuje se dne 14. t. m. korresp. kanceláři: Na místní dráze Nagy Károly Somkutské vyšinul se z kolejí vlak před samým vjezdem do stanice Szilvásu Několik železničních vozů bylo rozbito; 9 osob je raněno, z nich 4 těžce.

Frant. Jellnek naroaii se 1z. nistopaau 18p0 ve vs Vokovicích a je příslušný do Lhotky v okr. smíchov- ském. Je synem Josefa Jelínka, kolovrátkáře, r. 1888 zemřelého, a matky Anny, zemřelé r. 1896. Do školy chodil do 12. roku věku svého, nacež v Buštěhradě a v okolí u rolníků sloužil a jinak podělkoval. V roce 1891 oženil se Jelínek s Annou, rozenou Cmíralovou, z kteréhož manželství zrodily se čtyři dítky, které nyní dosáhly stáří: František osmi let, Josef 7 let, Aloisie 5 let a Josefa 3 let. Syn Blažej, páté jeho manželské dítko, záhy po narozoní ze- mřelo. Po sňatku vstoupil Jelínek do služeb buště- hradské dráhy a pracoval v její uhelných dolech na Kladně. Dokud žena jeho byla na živu, v domácnosti jich panoval vzorný pořádek a oba manželé také starali se a pečovali o výchovu a výživu své četné rodiny. Těmto dobrým poměrům a spokojenosti nastal konec úmrtím Anny Jelínkové, která zemřela dne 5. února r. 1899. Muž byl potom odkázán na své vlastní ruce sám musil starati se o dítky, které pochopitelně, nemajíce mateřské péče, chřadly, trpěly hlad a nouzi. Jelínek vida chřadnutí dítek dal je na vychování ke známému horníkovi, ale tolik dětí najednou v cizí domácnosti nebylo nové matince nikterak příjemno. Děti putovaly potom z jedné domácnosti do druhé, ale nikde nenalezly vlídného a v pravdě mateřského přijetí. Naposledy byly dítky v domácnosti horníka Müllera ve Pcherách u Slaného, který je před 14 dny Jelínkovi poslal nazpět. Pak dostaly se děti k rodině Šímové ve Pcherách, která ještě téhož dne chtěla děti vyhnati, ale slitovala se přece nad krutým jich osudem a ponechala je tam do neděle dne 6. května.

Situace, v níž se Jelínek nacházel, byla velmi krutá. Pravidelného zaměstnání neměl, byt rovněž žádný neobýval a ke všemu tomu v neděli přišly k němu děti s pláčem. Nejstarší František sdělil otci: »Tatínku, již nás tam nechtěli mít. Poslali nás k tobě nazpátek«. Je- línek vypravoval dnes při výslechu, že po tomto sdělení zmocnilo se ho nevylíčitelné vzrušení. Měl se co přemahat, by před svými dětmi s nerozplakal. Všecky tyto okolnosti zrodily v mysli jeho hrůznou myšlenku, by všecky děti, jakož i sebe sprovodil ze světa a všelikému trápení, nouzi a bídě učinil náhlý konec. Odebral se do Prahy, kde koupil si z posled- ních několika zlatek revolver s potřebnými ostrými náboji a vrátil se do Pcher s tím pevným úmyslem, že dítky usmrtí. Od neděle dne 6. května až do pátku prodléval s dětmi v lesíku u Pcher. Ve dne děti rozprchly se po obci a vyžebraly si chléb, aby hlad ukonejšily, v noci pak s otcem přespaly v lesíku, kde snášeti musily krutou zimu. Pouze jednu noc podařilo se dítkám nalézti no- cleh v domku horníka Dvořáka ve Pcherách. V pátek odhodlal se Jelínek provésti černý svůj úmysl. Když dítky byly pohromadě, vytáhl Jelfnek revolver a nejprve namířil na nejstaršího syna Fran- tiška, aby jej výstřelem do hlavy usmrtil. »Proč jste mířil na něho?« zněla otázka při vý- slechu. »Obával jsem se, že by mohl nejstarší syn utéci a plán můj zmařiti; chtěl jsem tedy nejprve jej usmrtiti.« Po výstřelu, který zasáhl synka Františka lehce na hlavě, dal se hošík na útěk do vsi. Starší děvčátko za chvíli pustilo se za bratrem a tím se zachránilo. Na místě zůstali pouze Zletý Josef a 3letá Josefa, do nichž vypálil otec dvě střelné rány a sice do hlavy.

»Co při tom říkaly dítky?« byl Jelínek tázán při výslechu. — »Nic,« odvětil. »Těm jsem to řekl již jednou před tím, že je zastřelím a dítky s tím souhlasily. Řekly mně: ,Tatinku, jen nás zbav toho, bychom netrpěly hlad“.« Další dvě rány vypálil Jelínek za prchajícími dí- kami, kterých však více nezasáhl. Po spáchaném činu dal se na útěk, neboť tušil, že z obce záhy přikvapí lidé, aby jej zadrželi. Daleko za lesíkem — jak nyní vypravuje — vypálil si z revolveru ránu do levého spánku, kulka však minula se s cílem a vjela u levého oka pod kůži, takže oko krví se zalilo, pod okem povstala podlitina krevní a rána nezpůsobila mu žádné těžké zranění. Revolver potom odhodil a odebral se do Prahy. Až do neděle potuloval se v jejím okolí a v neděli večer přišel do V. čtvrti, kde zdržoval se v různých močních místnostech a platil útratu z vyžebraných peněz. V noci na dnešek vůbec nespal a proto stal se policistovi nápadným a okolnosť ta vedla k jeho zatčení. Jelínek při výslechu seděl zdrcen a zničen Pojhlasně příznával se k příšernému činu. i5 Uprou tvrzemí ze je cnoromyslným, nutno kon- statovati, že Jelínek je úplně při zdravých smyslech. Na omluvu svého činu má jen jednu omluvu, že jednal v nevýslovné bídě a nouzi. Dlužno také dodati, že od r. 1894 Jelínek byl pašerákem. Dojížděl do Saska a přivážel doutníky, které pak prodával. Výtěžek ovšem měl malý. Dnes před polednem byl Jelínek dopraven k trest- nímu soudu.

Ze soudní síně. Úspory staré posluhovačky. Třetího porotního období líčení sedmé. Trpce a bolestně odpykala posluhovačka Anna Bubníkova ze Smíchova dne 10. dubna t. r. vlastní neopatrnost. Co se nadřela a nastarala, čeho musila se zříci a si odepřiti, jen aby ke stáru let uspořila si nějaký ten hamižný groš, jen aby jednou nemusila choditi žebrotou. Za plných deset roků mozolné práce ušetřila si 671 K 62 h, jež si uložila ve smí- chovské Občanské záložně, hrda jsouc na to, že nikdy nebude jiným lidem na potíž. A ve chvíli, nežli se nadála, o všecko přišla. V témže domě, kde Bubníková, bydlil po delší čas 21letý obchodní sluha Gustav Eberle, jenž Bubní- kovou častěji navštěvoval. Záhy zvěděl Eberle, že posluhovačka má v záložně úspory a při jedné z ná- vštěv postřehl, že si Bubníková schovává vkladní knížku do skříně mezi prádlo. Dne 10. dubna prodléval Eberle opětně v bytě Bubníkové a když si tato odskočila na chvíli k sou- sedce, přiskočil Eberle ke skříni, vsáhl do prádla a vylovil z něho — — vkladní knížku. Již druhého dne vyzvedl si Eberle ze záložny 140 K a začal žíti velmi vesele. Mimo jiné potřebné věcí koupil si toiletní zrcádka, peněženku, tobolku, hodinky s řetízkem a zbytek nepoctivých peněz pro- hrál v kartách. Za čtyři dny na to vyzvedl si ze zá- ložny opět 400 K a chtěl v hýření pokračovat. Sťast- nou náhodou však Bubníková té doby již krádež zpo- zorovala a Eberla z ní zřejmě obvinila. Zrazený mladík nevěda kudy kam, zašel si do bytu posluho- vačky znova, aby prý se proti jejímu nařčení obhájil.

Při té příležitosti byl Bubníkovou přistižen, když se snažil vpašovati cosi do postele slamníku... Byl to zbytek neprobitých peněz chudé posluhovačky, jejíž záloženské úspory scvrkly se tak neočekávaně a krátce ze 671 na — 31 korun 62 haléřů. Dnes zodpovídá se Eberle porotnímu soudu ze zločinu krádeže a k činu se plně přiznává. Líčení předsedá president dr. Wokaun, votanty jsou pp. r. Růžička a r. Flieder, veřejnou žalobu zastupuje nám. pan Blatný a obhájcem ex offo jest pan sekr. Scheidler. Ža porotce byli vyloso- váni pánové: Bedřich Klenka rytíř z Vlastimilů, majitel domu z Prahy; Emil Špatný, majitel domu ze Žižkova; Ant. Čejka, rolník z Velké Chuchle; Josef Brož, kupec z Brandýsa n. L.; Karel Dufek, pokladník banky z Prahy; Vítězslav šl. ze S än- becku, majitel domu z Král. Vinohradů; František Buldra, stavitel z Prahy; Stanislav Havlík, kupec z Prahy; Jan Kolínský, soukromník z Prahy; Karel Pfeifer, obchodník z Brandýsa n. L.; Čeněk Béňa, maj. domu z Prahy a Antonín Mekovec, stavitel z Prahy. K líčení předvolána jediná svědkyně. (Dokončení.)

Vrah František lelinek vypátrán v Praze. V dnešním ranním vydání »Národních Listu- uveřejnili jsme zprávu o příšerném činu, kterého se v lesíku u obce Pcher nedaleko Slaného dopusti dělník František Jelínek tím, že z revolveru střílel na čtyry své malé dítky, z nichž jedno poranění již podlehlo a druhé dvě nalézají se ještě v nebez- pečenství života, kdežto čtvrté zachránilose útěkem. Vrah byl dnes ráno v Josefovské třídě v V. čtvrti zvláštní náhodou zatčen. Strážník Václav Batlička, konající v Josefovské třídě službu o půl 9. hod. dopol., zpozoroval po ulici ubírati se muže velice sklíčeného, majícího ruce v kapsách, zimou se třesoucího a plaše kolem sebe se ohlížejícího. Policista povšíml si onoho muže a poznal, že vzezření jeho je nápadně totožné s popisem vraha Františkem Jelínkem, kterýž podrobný popis znal ze znění zatykače. Přistoupil tudíž k onomu muži a tázal se ho: »Nejste vy Jelínek?« Tázaný obrátil se, vytřeštil zrak a odvětil sotva slyšitelně: »J sem!- »Jste vy to, jenž postřílel z revol- veru své děti?« ptal se dále policista a Jelínek přikývl hlavou na znamení kladné odpovědi. Z kolem- jdoucích nikdo netušil co mezi oběma bylo vyprá- věno. Jisté vzrušení zmocnilo se obecenstva teprve potom, když policista uchopil muže za rukáv a od- váděl ho na komisařství v V. čtvrti. Zpráva o zatčení vraha Jelínka byla neprodleně telefonována do policejního ředitelství, odkud doše příkaz, aby zatčený byl ihned předveden do bezpeč nostního oddělení policejního ředitelství. Stalo se tak dnes po 10. hod. dopol. a hned na to byl policejním radou p. Oličem podroben zevrub- nému a obšírnému výslechu, ve kterém Jelínek při- znal se ku všem podrobnostem příšerného zločinu

Kozáoj (Zločin loupeže, přestupek podvodu a hazardní hry.) Z Chrudimi, 12. května. Rolník Josef Pachl z německé vesnice Rybník u České Třebové měl dne 19. dubna t. r. u soudu v Lanškrouně jednání a v tobolce hezkou sumičku peněz, totiž 695 zl. To neušlo prozíravému oku Václava Fleisch- manna, zelenáře, Jana Tobiáše, cihláře a Jana Jan- dejska, krejčího z Lanškrouna, o nichž obecní úřad praví, že mají jako »kozáci« mnohem lepší pověst než jako řemeslníci a že prvější dva vynikají zvláště ve hře, kdežto poslednější jim se zálibou děla »stěnu« a »statistu«. Pachl je sice spořivý rolník, avšak nevyhne se v cizině — aby se to totiž jeho žena nedověděla — kartám ani lotynce. Seznámiv se s kozáky, prometl s nimi od 4. hodiny odpoledne až do 6 hodin ráno několik ho- spod. Všude hráli »jednadvacítku«. Konečně v ho- stinci Feuerově shledal Pachl, že prohrál 541 zl. a že jeho kamarádi »fixlují«. Proto hrábl po bance, ve které bylo 30 zl. a kozáci zase po Pachlovi, který měl ještě 100 zl. v kabátě a 54 zl. v kalhotní kapse. V chumelenici přišel Pachl o všecko. Vznešena tedy na kozáky obžaloba pro shora uvedené trestní skutky. Ačkoli kozáci houževnatě zapírali, zodpověděli po- rotci, otázky na loupež a bazardní hru 10 hlasy kladně otázku na podvod falešným hraním záporně. Obžalovaní uznáni byli vinnými a odsouzeni každý k těžkému žaláři na pět ro ků.

Sportovní věstník ** Zařizující výbor Klubu sběra- telů pohlednic v Praze. Předprodej vstu- penek k akademii, pořádané dne 16. května o 8. hod. večer v Národním domě na Král. Vinohradech převzali v Praze firmy Bělský a Jeschek, J. Brabec, L. J. Čech, Grosman a Svoboda, O. Jindra, A. Ne- beský. Fr. Řivnáč, Jos. Šváb, F. Topič a Fr. Urbá- nek; na Král. Vinohradech pp. Krátkoruký a Voleský; na Žižkově p. Jirman; v Karlíně p. R. Štorch a na Smíchově firma Kaper a Kotík.