Ročník XXXXVI.

V Praze, v úterý 17. prosince 1907.

Číslo 348.

Na ranní a odpol. IIsty předs láet set v Praze v adminislraei na mřsíe . . . . . — 2n na čtvrt lsta . . . . 6 E — s dvejí denálkoe K o na nažsár sa čtvit lda . . . . 7 K 50 h ve úlialkácku nz měsic . . . . . . 2 K 30 Pešlent na měste- n trrt lela . . . . v K so s drejí zřsilkoe . . k a

Dnešní číslo pra Prahu le o 10 stranách.

V předvečer 40letého jubilea dualismu. V »říši pravděnepodobností« vypadá t v předvečer 40. jubilea dualismua prosincovky vskutku utěšeně! V Zalitavsku zpupná tyranie šlechty maďarské bičuje a pronásleduje Chorvaty. Slováky a Rumuny tak nestydatě jako pru- ská vláda Poláky poznaňské, zapovídá si se stejnou drzostí jako tato, aby nikdo na světě proti tomu řádění jejímu neopovážil se hles- nouti. Zde v Předlitavsku pak neméně zpupná koalice německo-zpátečnická terori- suje vládu svým vetem a svými protesty. aby se neodvážila i jen v nejmenším vyho- věti spravedlivým požadavkům našeho ná- roda, alebrž roztržením odvěké jednoty Čech a skonstrnováním nové německé země v se- verních Čechach zasadila státnímu právu českému i národu našemu ránu nejkrutější. Až by to se jí podařilo, vrhla by se na Slo vince a vyloučivši Halič, deptala by odpou- tanou německou přesilou stejně je jako nás- Pak by se obrátil »německý pud« znovu na východ, proti slovanské Haliči, v níž by se oba národové: Poláci a Rusové zatím svým vášnivým sporem a zápasem vzájemně osla- bili až do vysílení, aby tam po starém ger manském způsobu »dělal pořádek«. Před- časnou, ale drastickou illustraci tohoto bu- doucího »německého pořádku« skytala vče rejší schůze poslanecké sněmovny vídeňské kdež došlo již k hotové řeži mezi vládní stranou luegrovcův a oposičních Malorusů — Dva národové byli znetvořením vše- obecného rovného práva hlasovacího nejhůře zkráceni: My Čechové a po nás ještě hůře Malorusové haličti. Ačkoliv i dle úřadního sčítání činí národnost jejich přes 13 procent všeho obyvatelstva, nejsou ve sněmovně Cis lajtanie zastoupeni než jedva 6 procenty.

Těžká ta křivda, již utrpěli přes slavný slib vlády, že bude jim měřeno loktem spra- vedlivým, stačila by sama o sobě ke hlubo kému roztrpčení zklamaného národa; leč na křivdě té není dosti, nýbrž panující v Halič- system vládní kromě toho hiněte Malorusy kde jen může, ve škole i v úřadě i ve všem životě veřejném a všechny sliby ve Vídni Malorusům dané ukazují se v praxi haličské chybamí. Tím vším je ovšem maloruský ná rod krajně rozhořčen a vyzývá v četnýchi projevech a přípisech poslance ruské ve Vídni, aby pro toto nedodržení sli b potírali vládu Beckovu nejráznější opo- sicí, po připadě i obstrukcí. Neblahé udalosti na universitě lvovské podráždily pak poslance maloruské tou měrou, že si nedali od voličů svých říkati dvakrát a přikročili včera ve sněmovně k obstrukci. Než tu se mameluci vládní strany, luegrovci, rozlítili proti Malorusům do takové zlosti, že skákali přes lavice, aby se dostali Malorusům v týl, že mávali židlicemi chtějíce jimi po nich házet atd.; když pak jim sociální demokraté tom bránili, tu pustili se i do těchto a rvali se s nimi divoce jako v krčmě. — Tak si počíná v parlamentě oproti zá- stupcům nejhůře odstrkovanéh národa slovanského — nová nej silnější vládní strana německa, o níž projevil p. dr. Kramář nedávno mí nění nadějné, že krom Vídně bude k nám ostatním Slovanům spravedlivou, ba pří znivou . .. S touže ráží, jakou sápávala se zpátečni cká ta koterie za hr. Badena i Thuna s otat- ními německými levičáky na nás k vůl tomu, že dostalo se nám jazykové rovnopráv nosti v úřadech, s touže ráží řítí se nyn její Mayerové, Finkové a Steinerové na po

slance maloruské, poněvadž jeden z nich, posl. Baczynski, nejsa rozčilením sebe mo- cen, roztříštil Ipůlpil svůj a hodil kusem lištny z něho směrem po předsednickém stolci. Tenkrát, roku 1898, byli pánové v jednom spřežení s německými obstrukčníky. když tito metali po Poláku Abrahamovi- čovi i Čechu dru. Kramářovi na president- ský stolec kde co jim do rukou přišlo. — Dnes opět Malorusům osvědčují přízeň svou, aby nám to nikomu nebylo líto. — A zástupci národa českého? Če- kali včera marně, zdali a kterak odpoví mi- nisterský předseda bar. Beck na jich dotazy stran chebského atentátu na právo jazyka českého a na článek XIX. státních základních zákonův, zosnovaného německým »Volksratem« v Čechách. Baron Beck ne- spěchá dáti nám odpovéď, ačkoliv běží tu o otázku nejpalčivější a váhy ne- smírné. Pomysleme! Němečtí zuřivci chtějí nás vzdor všem starodávným i novo dobým základním zákonům olou- piti v třetině vlasti naší o svobodu, a by Čech mohl u soudů v Čechách hledati a nalézti právo svým ja zykem rodným. Německý Volksrát k tomu vyzval německé soudce a při kraj- ském soudu v Chebu němečlí soudci uposlechli na slovo. Ačkoli ještě do nedáv- ných dnů přijímali tam bez závady a vyři- zovali správně česká podání po česku — najednou obrátili a zježili se proti jazyku českému, že prý je v Chebsku u soudu ne- obvyklým a neznámým idiomem. —

Vrchní zemský soud sice je poučil, že jsou na omylu: Dle platných zákonů že jest jazyk český jakožto zemský rovnopráv- ným u všech c. k. soudů v království če ském bez rozdílu. Leč chebští soudcové to hoto napomenutí c. k. vrchního zemského soudu naprosto nedbají, alébrž dále česká podání a limine jako nepřistojná odmítají Povel německého Volksrátu platí jim více než výměr vrchního soudu zemského, než základní zákon zemský i říšský. — Případ takové vzpoury v rakouské byro- kracii ovšem způsobil po celé oblasti národa našeho nesmírné pohoršení. Kde to jsme? Kde to žijeme? Jaká jest potom naše právní bezpečnost začnou li němečii soudcové na povel Tittův upírati nám Če- eba. . Čoacu tak těžce a strastně za veliké oběli r. 1879 vydobyté. První krok, jejž podnikl v té pří- čině Národní klub vyslaním deputace k ba- ronu Beckovi, minul se s výsledkem. Jeho Exceilence jim odpověděla, že vláda tak jako dříve trvá na stanovisku, že otázka jazy- ková jest věcí judikatury soudních instancí samých. — Jakoby nebyla již dávno nejvyšš soudní instance v Rakousku, totiž nejvyšší c. k. soudní dvůr svým plenissimarním usnesením ze dne 13. prosince 1898 čís. 14.934 roz- hodl právoplatně a definitivně, že rovné právo jazyka u c. k. soudů v ce- lých Čechách založeno jest na platných zákonech, které soudcové dle zákona a moci soudcovské (§ 8) povinni jsou po své přísaze služební dbati a plniti. —

Spravedlivá rakouská vláda, dbajícío uhájení základu státu rakouského, jenž slove zákonnost a spravedlivost, měla by tu odpo- věděti bez odkladu činem: Měla by stíhati žalobou pro zneužití moci úřadní ty chebské soudce, kteří zřejmě porušili úřadní svou přísahu věrnosti k státním základním zá- konům — a měla by okamžitě rozpustit onen německý Volksrát, poněvadžsi osobuje autoritu v oboru vý konné moci státní, což výslovně za- povídá čl. 20. zákona o právu spolčovacím ze dne 15. listopadu roku 1867. — Vláda páně Beckova nepodniká však toho ni onoho. Nechává Cheb Chebem Volksrát Volksrátem, ale požaduje na na- šich poslancích, aby jí schválili uherské vy rovnání i rozpočet státní i vše, což její jest. Toť bylo ovšem přes příliš. A tak tedy podal »Národní klub« své dotazy veřejné, čeho hodlá vláda Beckova proti neslýchaným těm nájezdům německým v Čechách k obraně zákona a práva podniknouti? Jistilo se, že dnes pan ministerský předseda dá k dota zům těm odpověď rozhodnou, na níž závisí — mír nebo válka. Než zatím Němci nelenili a terrorisovali p. barona Becka svou deputací, která mu ohlásila nejkrutější nepřátelství Němců, pakli se vysloví v náš prospěch, A tak jeho Exce- lence v tísni nemalé váhá a otálí dáti z pravdu šestimilionovému národu českému uznati jeho dobré právo, zaručené zemskými i říšskými základními zákony Pikantní to věru situace a možná jedině »v říši pravděnepodobností« v předvečer 40 jubilea dualismu.

Říšská rada.

Poslanecká sněmovna. (Schůze 47.) Ve Vídni, 16. prosince. (Původní telel. zpráva »Nár. Listů«.) Haličsko-ruský poslanec dr. Bačinský, kan didát advokacie ze Stryje, hodil dnes hned na počátku schůze za řeči vorarlbergského poslance dra. Finka půlkou rozbitého prkna svého pultu po presidentu poslanecké sněmovny dru. Weis- kirchnerovi. Klacek však zásáhl slovinského po- slance dra. Ivana Benkoviče, stojícího s několika poslanci u ministerské lavice a zranil ho nad levým okem. Benkovič zavrávoral a byl by klesl k zemi, kdyby ho druhové jeho nebyli podepřeli a drželi. Zpola dovedli, zpola donesli ho do parlamentní lékárny. Tam ihned polský poslanee MUDr. Gold a český poslanec agrární MUDr. Alois Velich jej prohlédli, výmyli mu ránua pak jej obvázali. Dr. Benkovič mohl teprve po půl hodině objeviti se v zasedací síni, kde byl uvítán všeobecným sympatickým potleskem,a kde mu poslanci Romančuk, Vasilko, Paduch a skoro všichni Rusové projevili polilovántuD byl záhy obklopen půl stem poslanců, zejména křesťanskými sociály, kteří by ho byli zbili, kdyby » nebyli kryli na jedné straně poslanec dr. Fink, na straně druhé slovinský poslanec Pogačnik. Ti jej vyvedli. Jiní čtyři razili mu cestu. Venku šel ihned k dru. Benkovičovi, by jej odprosil. Dr. Benkovič nemohl v plenu zůstati. Do- stával nervové záchvaty. Musili jej dopraviti do klubovních místností slovinských a tam jej tě šiti. Jest zcela přirozeno, že přihoda tak neoby- čejná rozrušila celou sněmovnu měrou nebý- valou.

Nyní třeba vyložiti vznik a příčinu této smutné události. Leží v zápase Rusů haličskýeh o samostatnou universitu. Na lvovské université konala se v sobotu immatrikulace. Rektor mě k ní proslov polský. Rusové čekali, že tento ak buď odbude se němě, nebo latinsky. Zahájen výhradně polské je roztrpčilo a sklamalo. Doufali po rozmluvě, kterou měli opětně na počátku nynější kampaně s bar. Beckem, že bude jim vyhověno. Jak jsme již ohlásili, podali v sobotní schůzi pilný návrh, kterým domáhaj so rovného práva pro svůj jazyk na universitě Ivovské. Dnes dopoledne dal si je bar. Beck znovu zavolati a domlouval jim, aby nerušili jednán o vyrovnacích předlohách. O 3. hodině odpo- lední byla schůze zahájena. Posl. Romančuk žá- dal ihned, aby všechny došlé spisy byly doslova přečteny. Tomu nevyhověl president dr. Weis- kirchner, protože jednací řád stanoví, že došlé spisy mohou býti čteny buď na počátku, nebe na konci schůze. Dal toliko pročisti pilný návrh právě připomenutý. Zvláštní náhoda tomu chtěla že právě zapisovatelem byl Polák dr. Jabloňski Potom následoval velmi obrněný, mohut- ným hlasem pronesený a demonstrativním po tleskem celé sněmovny provázený protest presi- denta dra. Weiskirchnera proti maďarskému mi- nisterskému předsedovi dru. Wekerlovi, jenž v sobotní schůzi uherské sněmovny vytýkal předsedovi předlitavské sněmovny, že připustil řečníkům jejím „vměšování se ciziny do veřej- ných záležitostí uherských“, t. j. že nezabráni projevům, jimiž byly v poslanocké sněmovně předlitavské přibity na pranýř zlořády uherské Z ministrů nebyl té chvíli ni jediný na křeslech vládních. Vláda patrně nechtěla asistovati de- monstraci sněmovny pro jejího předsedu a prol předsedovi maďarského kabinetu.

Hned potom udělil dr. Weiskirchner slove posl. Finkovi, zapsanému k vyrovnaeím před- lohám. Někteři poslanci ruští odpor - vali, naléhajíce, by se došlé petice, návrhya interpelace četly hned. Uprostřed zasedací síně stál posl. Staruch, bývalý četník, a křičel svým pronikavým hlasem brzy polsky, brzy německy, brzy na předsedu, brzy na Poláky, brzy na Čechy, brzy na Slovince. Jemu při- zvukovali poslanci jiní. Usedli na svých místech. vytáhli pišťaly a počali na ně pískati. Druzí zpívali, jiní opět bušili oběm pěstmi na pulty, jiní konečně vytáhli zá- suvky a rachotili jimi. Přes tento hluk mohl posl. Fink mluviti. Z jeho výkladů nebyl slyšeti na galerii jediného slova; bylo jen sly- šeti potlesk několikráte mu vzdávaný. Najednou vytrhl posl. Bačinský prkno ze svého pultu, ude- řil jím tak prudce, že se rozrazilo ve dvě půle a jedním kusem hodil po presidento vl. Jakou nehodu způsobil, bylo již pověděno Rychle sběhli se poslanci všech stran kolem Ba činského, který sedí uprostřed zasedací síně. Vi- děli jsme, jak vyzdviženy byly dvě stoli- čky, jichž užívají stenografové, s úmyslem, ho- diti je poněm. Posl. Staruch zdvihl třetí, b svého soudruha bránil. Polský kněz Zygu- liňski jej zadržel. V tu chvíli však ruský redak tor Petrický kousl ho do ruky. Nastal vše- obecný lomoz, hluk a ruch, ve kterém bylo sly- šeti několik set hlasů. Všechno zaniká v pustém křiku, do kterého marně zvoní president. Ne- moha zjednati klid, přerušil schů zi.

Za PlVY,SP V.Diof, R.ame an- tamtud mluviti. Křesťanští sociálové přiběhli snesli ho dolů. Archivář sněmovní vl rada Kupka vyvedl jej ze zasedací síně ku presidentovi. Celou půlhodinu trval ve dvoraně šum a hukot, který těžko lze vylí. čiti. Byla to jediná směsice. Presidium bylo prázdné, ministerské lavice byly prázdné, kře- sťanští sociálové opustili konečně střed sně- movny a vrátili se na svá místa. Všude mluvil- se o tom, co se právě událo a jaké bude míti následky čin, který provedl dr. Bačinský ve svém hněvu, ve své vášni a ve své po- drážděnosti. Jeho přátelé nám jej líčí jako muže mírného, dobrého, pilnélo. přičinlivého, jako pracovníka pro národn- věci horlivého a svědomitého. Uji šťují nás, že jednal jen v ukvapenosti a v roz čilení, nejsa sobě vědom, že by mohl způsobit komu něco zlého. Právě on nejvíce želel svéh skutku. Byl si vědom, že svým skutkem poškodi věc národa svého i klubu, jemuž náleží. Presi- diu vyslovil prof. Romančuk nejvřelejší polito vání nad celou nešťastnou přihodou. Dr. Weiskirchner objevil se opět na svém křesle a odsoudil násilné nepokoje, jimiž zavi- něno bylo přerušení schůze. Oznámil zároveň že na konci schůze dá prof. Romančuk přísluš- ně prohlášení. Rozvířené vlny pomalu se konej šily, sněmovna vrátila se ke klidné práci. O hodině osmé bylo celé rakou- sko-uherské vyrovnání schválen ve druhém čtení. Přijata byla také reso- V drobném prodeji ranní číslo o sobě . . . za 8k odpoledni . . . . . . . za 2b Ve filislkách na venkově ranní číslo. . . . . . . . 10l odpolední . . . . . . . . 4k. Inserá plati se hotově napřel Přoěplarení a inserty přijimí s dminl- strace v Marianské ulici č.3. Tam nacházejí se těl redskce Uskárna n ezpedice „Národnich Listů“ Rukopísy se nuvraceji.

luce klerikálního poslance českého P. Šilingera vyzývající ministerského předsedu předlitav. ského, by působil na vládu uherskou, by pro váděla národnostní zákon z r. 1868. Pak ještě za všeobecné pozornosti prosil prof. Romančuk za prominutí dru. Bačinskému. Výsledek půlhodinné rusko-halie- ské obstrukce jest: že presidium osobilo si právo, klidně odstavo- vati četbu došlých spisů na konee sehůze. Z Vídně, 16. prosince. (K. k) Předseda dr. Weiskirchner zahájil schůz ve 3.15 hod. a přečetl přípis min. předsedy o svolání delegací na 20. t. m. podolýkaje, že svolá za při- činou delegačních voleb mimořádnou schůzi v přístích dnech. Potom učinil toto prohlášení: Dle novinových zpráv ze 14. t. m. uherský min předseda d. Wekerle užil o dolazu v tamní sně- movně slov, jež s tohoto místa nesmí zůstati nepo- všimnuta. (Hlučná pochvala a poliesk v celé sně- movně.) Především prohlašuji s důrazem, že před- sednictvo poslanecké sněmovny rakouské přirozeně zdržuje se jakéhokoliv vměšování se do vnitřních zá- ležitostí uherských, avšak za to také očekává, že i Uhry stcjně tak zachovají se k Rakousku. (Opětná hlučná pochvala a potlesk v celé sněmovn“.)

Pokud jde o kritickou poznámku min. předsedy dra. Wekerla o vedení rakouské poslanecké sně- movny, mchu poukázati pouze na poznámku, kterou učinil m.-předseda Navay téhož dne v uherské sně- movně. Zni: „Postup našeho vlastního předsedy ne- smí býti krilisován, tím méně pak postup předsedy jiného parlamentu.“ (Hlučná pochvala a potlesk.) Jiz z toho zjevno, jak nesprávna byla kritika min. před- edy dra. Wekerla. Ohražuji se také pro jakémukoli vměšování se do vedení po- slanecké sněmovny rakouské a odmí- tám takověto vměšování se co nejdů- razněji. (Hlučná dlouhotrvající pochvala a pollesk v celé sněmovně.) V případném názoru na vzájemně povinnosti a v korektním jich plnění záleží dle měho náhledu jedině nejepší záruka budoucnosti. (Illučná. dlouhotrvající pochvala a potlesk v celé sněmovně, „sláva“ předsedovi) Ve vřavě Rusové podali pilný návrh o událostech na lvovské universitě a jeho předčítání provázeli hlučnými projevy rozhořčení. Podali ještě mnoho jiných dolazů a žádali za jich slovné předěitání. Předseda nařídil, aby došlé spisy přečetly se až na konci schůze a dal slovo posl. Finkovi, aby pokra- čoval v zevrubném rokování o vyrovnáni Ruští poslanci odpovídají k tomu hlukem, který trvá mnoho minut. Jednotliví Rusové pískají na signální píšťaly, jiní buší deskami pultů. Trvalý veliký hluk. Posl. Fink pokračuje zatím ve své řeči, prová- zené souhlasem jeho stranníků Přes opětnou výzvu předsedy vřava a píská- sku svého pultu a mrštil zlomkem ve směru ku předsednictvu. Mimojdoucí posl. Benko- vič byl dřevem zasažen. (Hlučné projevy roz- hořčení v celé sněmovně.) Posl. Fink přerušuje řeč.

Mnozí poslanci kvapí k ruským lavicím, kde strhla se rvačka. Předsoda přerušuje schůzi a opouští zasedací sih Rvačka a hluk neustávají. Poslanci roztrhli zápasící a chránili zejména posl Bačinského před násilnostmi. Rozechvě- ní trvá ještě delší dobu. Za přestávky vystoupil předseda ruského klubu posl. Romančuk na stůl, hodlaje patrně podat prohlášení, avšak křesťanští sociálové mu v tom za- bránili Předsedal obnovil schůzi asi za 20 minut a pro- hlašuje: Musím vysloviti největší politování nad tím že mohlo dojíti k takovým výjevům v lidové sně- movně všeobecného velebního práva. (Hlučná po- chvala a potlesk.) Bylo to ponejprv a troufám i na- posledy. Posl. Romančuk, jako předseda ruského klu- bu vyslovil nejhlubší politování nad nekvalifikovaným jednáním posl. Bačiňského. Sděluji to zatím sněmovně a dám v té věci slovo posl. Romančukovi na konci schůze. A nyní pokračujme vážně a důstojně v po- tadách. (Pochvala) Posl. Benkovič vrátil se do sněmovny s zavázanou hlavou a byl svými stranníky uvílán s hlučným voláním „živio!“ Posl. Fink prohlašuje, že postup agrárních po- slanců při hlasování o vyrovnání nepoškodil svor- nost mezi agrárníky. Shodují se v hlavních názorech a snaží se pouze na různých cestách dosá hnouti tě- hož cíle Jednostranné požadavky agrárníků vyrovnání splniti nemohlo, ale je lepší, než reciprocita. Posl. Niessner praví, že sociální demokraté obá- vají se dalšího zhoršení poměrů dělných a vyvrací tvrzení, že boj sociálních demokratů proti zdražování potravin směřuje proti selskému stavu. Sociální de-

FEUILLETON.

Dramatické umění Městské divadlo na Král. Vinohradech Slečika z pošty. Veselohra o 3 dějstvích Napsal Alfred Capus. Přeložil Viktor Dyk. Autor »Slečinky z pošty« je žoviální humo risla. Jeho smích je neškodný. Jeho filosoſie je tím lépe! Jeho morálkou je neodolatelná moc plného měšce a jeho ideálem veselý požitek života Od Seriba nemá francouzský šosák a pařížský bonvivaní většího básníka. Capus je Moliěrem bur- siánů a Beaumarchaisem kobylkářů. Ale tento Mo- liěre by udělal z Harpagona bodrého tatika, šku bajícího kupony a vydržujícího si baletku, a tento Beaumarchais upravil by svého Figara na úsluž- ného friséra, jenž by snad povidal kluzké anekdoty ale neodvážil by se pronésti jedinou impertinene prou společenskému řádu. Capus je roztomilý opti- mista, který bere život, ano i psaní komedi velmi lehce. Připadně nazval svou nejzdařilejší komedii »Le Vemne«. Šťastná náhoda obstará všechno v těch ležerních a ledabylých kome- dilch, kde vidíme děvčata hodná a koketní, oci- ťující se na pokraji propasti, již chtějící se vrhnout do galantního života, státi se maitres- sami nějakého omšelého bankéře, nebo hrubého dobytkáře, a pojednou potkávající elegantního vicomta nebo duchaplného gentlemana, který se jich zcela legitimné ujme. Je to velmi dojemně A morální. Ale, bohužel, málo pravděpodobné I v Paříži budou asi vzácní tak vznětliví a ušlechtilí vicomtové, kteři zachraňují ohrožené cnosti slečinek z pošty, modistek neb divadelních krásek. Olšele peněžník i neotesaný blahobytník vyskytují se častěji

»Slečinka z pošty« neni z nejlepších veselo- her Cspusových. A tim je již mnoho řečeno- Je již zapomenuta v Paříži. Nebylo snad za- potřebí připomínat ji na Vinohradech. »Slečinka z pošty« je velmi pohodlně udě- laná veselohra. Náhoda pomahá autorovi jako při partii bridgu. Všechny scenické obtíže vyříd se nejlacinějšími prostředky, třeba posloucháním za dveřmi. Dialog neoslňuje právě duchaplnost a novými vtipy. Ale obecenstvo se pobavilo hrou Cspusovou a to tím spíše, že byla pěkně provedena mladou a horlivou družinou hereckou. Nejpůvabnějš postava hry, hrdinka, slečinka z pošty, do ni autor vložil mnoho životnosti a něhy, byla též nejkrásněji stlumočena sl. Šiblovou. Zuzana Borelová, pařižské dítě, s dobrým a praktickým vychováním, roztomile schytralé a počestné, nechce hledati svou karieru v prome- notru Folies Bergěre ani v barech v rue Royale. Udělá zkoušky a stane se poštovní úřadnieí v malém hnízdě Pressigny. Její příchod do Pressigny způsobí poprask v mužském světě. Všichni jsou zkoprněli nad gracií a chicem blondýnky z pošty. Mistní elegání sejí dvoři. Obstarožný bohatec Lebardin i neunavný světák Pagenel. Jen mladý, trochu přihlouplý. ale hodný vicomte ji přehlíží. A právě on, ačkoliv se špatně uvedl a dovolil si k slečně z pošty nešetrnou důvěrnost, kterou ovšem ihned dvorně omluvil, učinil dojem na drobnou Zuzanu Nebohý vieomte provede velkou hlou- post. Ožení se právě ve chvili, když poznává. že Zuzaně není lhostejný. A Zuzana provede též svou hloupost. Přijme nabldku Lebardmnovu elegantní byt v Paříži, pěkné coupé s jedním koném, šperky a pravidelný důchod. Je skla- mána. Vicomte patří jiné. Timí hůrel

Ale dopadne to podle známé devisy Ca pusovy: tím lépe! Slečna Zuzana stává se přítelkyní clihodného Lebardina. Přijme jeho pohostinství v pařižském útulku. Ale tak ho odzbrojí svou milou počestností, že pan Le- bardin se vrací ke své choti, aniž se probřesil proti manželské věrnosti. Zuzana zalekla se budoucnosti skvělé a smutné, jež jí kynula v Paříži a chce se vrátit na poštu. Ale při chází vicomte, jenž se nešťastně oženil. Kdyby to byl věděl, že ho má Zuzana ráda! Šel by si na poštu pro její ruku! Ale teď již je pozdě. vše ztraceno! Ta dobrá, čistá Zuzana je mi lenkou Lebardinovou... Takové děvče si ne může vzít za manželku, ačkoliv již má zadáno o rozvod. Velmi tklivě se vysvělli nedorozumění obou mladých lidí. Zuzana není tím, co si vicomte myslí a nevinná, milující padá do náručí svého nastávajícího chotě. Jak jsem již řekl, byla Capusova veselo hra dobře sehrána. Jen trochu hbitější tempo bylo by na místě v této hovorné veselohře, be rušného děje. Slečna Šiblova, jejíž slibný talen jsme ocenili již za jejího působení v »Úranii«. měla rozhodný úspěch jako Zuzana Borelová Hrála s rozkošnou svěžestí a nenucenou při rozeností. Obestřela postavu malé Pařížanky usměvavou poesií mládí a její hlas měl pěkné dojímavé záchvěvy citové v posledním jednání Zcela na místě byli pp. Charvát a Jiři- kovský jako Lebardin a Pagenel. Nepřeháněli a přece neslevili nic s humornosti svých trefných postav. Pan Táborský měl jisté nesnáze se svým vicomtem, ale překonal je dosti hladce. Uvést dlužno těž výkony paní Jiřikovské a Zelenkové. Scěnická výprava i režio odpovidaly požadavkům

Björnson v roli zastance. Sedmdesátépáté narozeniny Björnsonovy nejenom v Čechách a na Moravě, nýbrž i u všech ostatních Slovanů rakouských slaly se podnětem oddaných významných blahopřejných projevů. Lublaňský „Slo venski Narod“ otiskl minulý týden četné texty adres, jež zaslaly slavnému básníku literární a umě lecké korporace i různá studentská združení. Ještě jednolitějši byla záplava děkovných projevů z Chor vatska a záhřebský „O bzor“ oliskl včera přípis který mu B. Björnson z Říma, kde právě mešká poslal. Přípis zní: „Velevážená redakce, smím Vaším prostřední ctvím poděkovati srdečně všem, kdož si v Chorvat sku tak přátelsky vzpomněli mých 75. narozenin? Co mohu činíti pro věc potlačovaných národů Uhrách a v Chorvatsku, jest velmi málo. Ale s na to poslouži příkladem. A proto vytr- vejmel Váš zcela oddaný Björnstjerne Björnson.“ V posledním čísle německé kulfurní revue „M or- gen“ otiskuje v článku, o Björnsonovi pojednávají- cím, C Mjöen ke karakteristice velikého a čist humanního spisovatele jeho vlastnoruční dopis, adre- sovaný asi před půldruhým rokem německému stát níku, baronu v. Puttlitzovi, ale svým obsahem určený vlastně přímo a nepokrytě — německému cí saři Vilémovi. Bylo to krátce po tom, co literární kruhy německé svrchovaně pobouřilo odsouzení L ud- wiga Thomy, známého břitkého spolupracovník „Simplicissimu“ pro urážku Veličenstva n šest měsíců do těžkého žaláře. Dopis týká se právě této záležitosti, a zní: „Milý barone Puttlitzi, odpusťte mi, že Vaším prostřodni- ctvím prosím Jeho Veličenstvo Vašeho krále, aby zmírnil rozsudek nad básníkem L. Thomou z šesti měsíců těžkého žaláře aspoň na šest měsíců v pevnosti. Slodoval jsem veškeru produkci Ludvin

Thomy již od jejích začáíků a předpovídám mu, že zaujme zcela zvláštní a významuplné místo v něme- ckém písemnictví. Taková kniha, jako jeho „Theis“ „Die heilige Theis“ zní titul, pozn. red.), je něco do- čísta nového? Ale podmínkou jest, aby se s ním do- bře zacházelo, aby v něm trpkost nepřevládla. Báseň, pro kterou byl odsouzen, je znamenitá osobní silou svého rozhořčení a svojí nádhernou formou. Není z těch, jejichž tendenci se obdivuji, ale tady u nás by nebyl odsouzen. Ten rozsudek zdá se mi býti příliš přísným Prosím Vás, milý pane barone, a by- ste to předložil Jeho Veličenstvu. Jsem přesvědčen, nezazlí mi, že ztrácím dobré slovo z mladého německého geniálního literáta. Váš oddaný B. Björnson Aulestad, 3. května 1906.“ Poslední zprávy z Říma oznamují, že Björnson tam onemocnčl katarem průdušek. Avšak doufá se, že stařec, plný života, brzy se zase zotaví.

Hudba. + Z Umělecká bezedy. Dnes v úterý 17. t. m. o 8. hod. več. »Bendlův koncert Umělecké besedy« ve velkém sále žofinském za la k. účinkování Če- ského kvarteta, pěveckého kruhu »Tovačovský«, sl. J. Šulcovy a p. Viktorina. Vstup pro členy a jimi uvedeně hosty volný. + Hudební škola A. Liegerta (Praha, Žitná ul. č. 38, 36) uspořada desátý hudební večer ve středu 18. prosince o 6. hod več. ve svém hudebním salonu. + Koncertní pěvkyně paní Mařenka Červová, choť ředitele sůru v Mnicnové Hradišti, spoluúčin- sovala v listopadu t. r. v koncertech na zámku v Dobřiší kněžnou Colloredovou z Mannsfeldů porá- daných. Jejimu přednesu písní a skladeb mistrů Smetany Brndla, Dvořáka, Frimla, Gounoda, Masse- nelta, Godarda a j. v jazyku českém a francouzském dostalo se nejen od knižecích manželů, ale i o četně shromážděné šlechty ostatní velice sympati- ckéhio přijetí a uznání.