2
masthead
V Praze, dne 1. dubna 1900.
Praha
4
article
Rodakuo, admnistrace
oxpedice
Praha, Pštrossova ulice,
číslo 200—II.
Nsfrankované dopísy n
nepřjímají, rukopisy ae
nevracejí
Nezapečetěné reklamace
jsou porta prosty.
Inserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní
V pondělí a po svátku
vždy po dvanácté h
dlně polední.
Jednotlivé číslo xa 8
Telefon redakce č. 1126.
Praha
Pštrossův
6
article
Předplatné pro
Praku
a donáškou do
domu:
měsíčně . . . ..
2.80
8.40
čovrtletně . ..
celoročně . . ..
K 33.60
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně . . . ..
čtvrtletně . ..
celoročně.. . . K 35.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně . .. K 12.—
celoročně. . . . K 48.—
Do Ameriky, Francie,
Švýcarska, Italie, Bel-
ie. Anglie a Ruska:
čtvrtletně .. . K 13.20
celoročně . . . K 52.80
Telefon redakce č. 112e.
Německo
Srbsko
Amerika
Francie
Švýcarsko
Anglie
Rusko
Italia
7
article
Slunce vychází v 5 hodin 40 minut ráno.
Slunce zapadá v 6 hodin 29 minut večer.
Neděle:
sv. Hugo, arcibiskup.
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně
u Milosrdných bratří od 1. až do 5. dubna.
Páně
svatý . Hugo
8
article
Dnešní číslo jest o 12 stranách.
9
article
Příští číslo vyjde zítra v poledne.
Příští číslo vyjde zítra v poledne.
Zlepšení hmotného postavení nejen uči-
telstva, ale i nižšího duchovenstva
Máme nový doklad na slova písma: proste a
bude vám dáno, tlucte a bude vám otevřeno, doklad
to na učitelstvu o němž nelze tvrditi, že by bylo
příliš prosilo o zlepšení svého postavení, nýbrž že
tlouklo, a vždy důrazněji tlouklo. Dlouho se zdálo,
jakoby nikdo toho tlučení nedbal, jakoby páni tam
nahoře měli zacpané uši; když ale jich tlouklo 10.000
až 20.000 najednou, ze všech končin mocnářství, páni
zákonodárci konečně začínali slyšeti a jak se při za-
sedání zemského sněmu v pátek ku všeobecné radosti
pp. učitelů ukázalo, slyší teď velmi dobře. Kdyby
naše země měla stkvělé finance, byli by se páni
učitelé ještě letos dočekali značného zlepšení svého
stavu.
Rádi bychom dali, — zní doposud odpověď, —
kdybychom jen měli, musíme se obrátiti na milostivou
vládu, aby dala ta. Posíláme přece do Vídně peněz
tolik, že by se z nich mohlo ročně několik milionů
uštědřiti učitelstvu. Avšak učitelstvo již pranic nedbá
výmluvy této, nýbrž praví zcela kategoricky: to nám
vše jedno, vezměte si kde chcete, vy nám postavení
naše zlepšit musíte. A nezlepšíte li, — volali a
volají mnozí — my se spolčíme se sociál-
ními demokraty. Uvidíme so u Filippi — t.j.
u volebního osudí.
A toho se zalekli nejen zástupcové lidu, ale
i vláda. Nyní není již pochyby, že učitelstvo účelu
svého dosáhne. Když to nešlo prosbami, šlo to bou-
cháním. Tak to jde v našem roztomilém Rakousku.
Kdo prosí, mnoho prosí, nedodělá se ničeho. Jak se
to u nás dělá, ukázali již páni Maďaři, ukázala so-
ciální demokracic, ukazují páni Němci a nejnověji do-
kazují pp. učitelové. My zde konstatujeme jen holá
fakta, proti nimž ničeho platného namítati nelze.
Filippi
Maďar
Němec
Vídeň
Rakousko
najednou
10
article
Napsali jsme ve svém záhlaví: ale i nižší ho
duchovenstva zle pšení hmotného
stavu. A tu ihned slyšíme volati: milý sedlá če,
to je jináče! Tam jsou pp. učitelové, zde jste vy,
páni sedmistoví faráři a třístoví ka-
plani. Vy tak důrazně tlouci nesmíte, vy smíte
jen prositi, váš stav tlučení nedovoluje. Vaše povo-
lání vám zapovídá vyhrožovati sociální demokracií.
Vy byste pak jinak kázali a jinak jednali. Co si smí
dovoliti učitel, není dovoleno katolickému knězi. Vám
zbývá jen p rosi ti.
Tedy, že by kněží vůbec tlouci nesměli? — Při-
jde na to! Třeba tu rozeznávati.
Právo petiční má každý katolický kněz jakožto
státní občan. Petice není prosba. Petice je dovolává-
ním se práva. Prositi smím i o to, co mi dle práva
nenáleží. Kněžstvo naše nechce žádných milostí, ono
chce toliko to, co mu vedle práva přirozeného ná-
leží, ono chce toliko svou spravedlivou mzdu. Spra-
vedlivé mzdy dovolává se veškeré dělnictvo. Dělní-
kem je učitel, je jím i kněz.
O tom dnes není pražádné pochyby, že dosa-
vádní mzda našeho nižšího kněžstva jeho práci není
přiměřena, že naprosto neodpovídá jeho sociálnímu
postavení.
Čstník ku př. stojí si sociálně o mnoho níže
nežli knéz. Četník poměrně naběhá se méně nežli
katolický kněz do škol, k nemocným, do filiáleka
pod. Kdyby tedy na váhu se brala pouze práce fy-
sická, již pro tu by kněz zasluhoval mzdy a výslužby
stejné s četníkem. Kněz ale vedle toho má ještě
mnoho práce duševní a duchovní. Jeho postavení vy-
žaduje na něm výlohy značně větší, nežli jich má
kterýkoliv podřízený úředník.
11
article
Avšak k čemu teprv nutnost zlepšení hmotného
postavení kněžstva dokazovati. Kněžstvu po všech
možných prosbách k různým instancím nezbývá ko-
nečně nic jiného, nežli právo petiční. Musí jich
tlouci na dvéře spravedlnosti ne pouze tisíc,
nýbrž pouze aspoň 5000 a možná-li i 10.000, čím
více tím lépe. V tom tlučení jsou značné rozdíly. Je
tlučení buřičské, čili wolfowské, je tlučení maďaronské,
je tlučení spravedlivé, oprávněné i neoprávněné. Oby-
čejně se stává, že čím je tlučení neoprávněnější, tím
bývá i hřmotnější, buřičtější. V parlamentě vídeňském
bývá časem i zmínka o tlučení, po němž otřásají se
i jistá okna. Tlučení takového každý slušný a loyální
občan se vzdaluje. Věc tak spravedlivá, jakou jest
věc. našeho nižšího kněžstva, vyžaduje nezbytné i dů-
stojné užívání práva petičního. A tu třeba dotknouti
se věci poněkud choulostivé.
Již nejednou bylo v »Kat. Listech« touženo do
nesjednocenosti mezi kněžstvem. Kdo z něho doposud
žije in floribus ten o zlepšení valně nedbá, ten
si přeje, aby se mu nezhoršilo a proto nejeví chuti
podepsati petici kněžstva o lepší upravení kongruy,
což jest velikou chybou. Vždyť i mezi učitelstvem
jsou mnozí, kteří mají postavení dobré, časem i stkvělé
a to z příčin různých, avšak ani jeden z těchto by
nezpečoval se podepsati petici za zlepšení příjmů,
protože to nevyžaduje zájem všech. Proč by na pe-
ticích kněžstva nemohly státi podpisy i těch, kteří se
těší postavení přímo stkvělému.
Dokud kněžstvo naše na svých peticích nebude
sjednoceno jako jeden muž, dotud nedomůže se posta-
vení lepšího; protože dotud bude se z kompetentních
Ob
12
article
míst ukazovati na výroky jistých pánů, vedle nichž
prý toho zlepšení není třeba; protože dotud nebude
se věřiti, že by bylo tak zle. Kolportujeť se dnes
výrok jistého církevního hodnostáře. Ale pro pána
krále, co pak budete pak s tolika penězi dělati!
Při výrocích takových ovšem přestává všecko.
Dovolujeme si však tuto upozorniti na jednu
velmi důležitou okolnost. Již nyní lze pozorovati ve
mnohých diecésích značné ubývání kněžstva. Je toho
příčinou jednak hmotařský směr naší doby, jednak
ale skrovné postavení převalného počtu katolického
kněžstva. Ty diecése v Rakousku, v nichž by bylo
dosti duchovenstva, lze již spočítati na prstech jedné
ruky. A jako dnes zemědělci stěžují si na nedostatek
pracovních sil, tak i mnozí biskupové stěžují si, že
nemají dosti dělníků na vinici Páně na venkově.
Venkova se dnes kněží straní, každý hledí dostati se
na místo katechetské ve městě, pokud možná v Praze,
Ve městech je doposud kněží dost, jinak ale na ven-
kově. Vinu toho nese bídné postavení kněžstva, jak
farářů, tak i kaplanů.
Neupraví-li se postavení to, bude čím dál hůře,
Kněz musí dnes mnoho útoků snášeti od radikálůa
sociálních demokratů, má-li však ke všemu ještě
hmotně strádati, pak není divu, prázdní-li se semináře.
A dokonce, až bude postavení učitelů zlepšeno, pak
se to všecko pohrne ku stavu učitelskému, jenž člo-
věku neukládá tolik obětí a sebezapírání. Jsmet
všickni lidé! Prázdné semináře budou nejvydatnější
stávkou.
Rakousko
Praha
13
article
Zprávy politické.
Zprávy politické.
V Praze, 31 března.
Radikální němečtí poslanci sněmu krá-
lovství Českého založili včera zvláštní radiální
německo-nacionální jednotu. Podnět k tomu zavdala
jim okolnost, že německo-nacionální poslanci z Čech
vstoupili na domluvu poslance Pradea do svazu ně-
mecko-lidové strany. Členy německo-nacionální radi-
kální jednoty jsou: dr. Bareuther, poslanec za
města Aš a Rossbach, Iro, poslanec za město Cheb,
Kutscher, poslanec za venkovskou skupinu lito-
měřicko-lovosicko-ouštěckou, Nerad, posl. za venk.
skupinu dubsko-štětskou, Pacher, posl. za města
Chomutov, Vejprty a Přísečnici, dr. Reiniger,
posl. za města Vildštein, Kynšperk, Kozlov a Falknov,
Stein, posl. za města Vrchlabí, Lanov a Hostinné,
Steiner Aat., posl. za venk. skupinu Kadaň, Pří-
sečnice, Doupov, a Wolf, posl. za venkovskou sku-
pinu Teplice, Duchcov, Bílina.
Dr. šl. Grabmayr o státní řeči. Německo-
liberální spolek v Inšpruku konal předevčírem vý-
roční valnou hromadu, ve kteréž promluvil také posl.
Prade
Bareuther
Nerad
Pacher
doktor
Reiniger
Stein
Steiner
Wolf
šl
Grabmayr
Praha
Čechy
Aš
Rossbach
Cheb
Chomutov
Vejprty
Přísečnice
Vildštein
Kynšperk
Kozlov
Falknov
Vrchlabí
Lanov
Kadaň
Doupov
Teplice
Duchcov
Bílina
14
article
Kulturní Listy.
Kulturní Listy.
V Praze, 31. března.
K. Došlo mne dopisů několik z venkova v pří-
čině té s pustlé mládeže, jížto se z nenadání
dostalo obhájce pod čarou v nejrozšířenějším pražském
listu, hlavně však v příčině toho vikáře ze staré školy,
který prý při visitaci se divil, že metla zaprášená a
celá, a jak prý učitel před následující »visitou« (l)
(ctěný p. pis. feuilletonu ráčí snad již nevěděti, že ty
visity vikářů tehdy nazývaly se visitacemi)
vzal tu metlu a ošlehal ji o plot zahrádky. A my —
dodal na konec — k němu měli větší úctu a lásku,
než kdyby tu metlu otloukal o naše ruce a hlavy.
Člověk, jak je již starým, pořád se dovídá něco
nového. Nyní teprv dovídám se, že metly v té staré
škole otloukaly se též o hlavy. Pochodil jsem též do
té staré školy a vyučoval v ní hezkých pár let, ale
nikdy jsem nepoznal vikáře, který by byl panu uči-
teli vytknul, že o ruce a hlavy dětí neošlehává metly.
Pamatuji se, že školní visitace bývala pro nás
děti jakýmsi svátkem, na nějž jsme se těšívaly. Ro-
diče dítek stáli před lavicemi, ve dveřích a též v síni
a naslouchali odpovědím svých synáčků a děvčátek.
A když pak vikář prohlížel zlatou knihu, tu srdce
naše mocněji tloukla zvědavostí, kdo do ní je asi
zapsán. Čím jich v té knize bývalo více, tím větší
míval vikář radost.
Praha
15
article
— Ale teď — jako bych ho dnes slyšel — po-
díváme se i do té knihy černé, nenajdeme-li tam
koho! —
Pan vikář obrací list za listem — nu — což
pak zde nenajdu nikoho? — — převrací dále listy
— — opravdu ta černá kniha je na dobro prázdná,
nu, to mne velice těší — — načež připojil k tomu
napomenutí, abychom i dále byli hodni a nedávali
příčinu ani rodičům, ani p. učiteli ku hněvu.
Věru, že i škole moderní krásně by slušel den
tolik radostný. — —
Píše mi jeden starý venkovský farář: Nenadál
jsem se, že pisatel onoho nedělního feuilletonu v listu
konservativním, bude míti tolik beztaktnosti, aby se
též otřel o naše staré vikáře, kteří byli pravými přá-
tely mládeže. Metla bývala ve staré škole vždy jen
ultimum refugium, poslední prostředek kázně
v rukou učitele. Po prvním i druhém napomenutí
musil nezbeda z lavice vystoupiti na místo hanby —
zrovna jako dnes; — pak následovalo klečení a když
ani to nezpomahalo, pak teprv učitel sahal po metle,
vlepiv mu jednu anebo dvě na dlaň. Přes hlavu šle-
hati ve škole jsem neviděl jak živ.
Jiný p. farář mi psal: Pisatel onoho feuilletonu
diví se přívlastku: spustlá mládež. Když jsme my
ještě do té staré školy chodili, slova toho vůbec se
neužívalo. Tehdy chtěl-li někdo označiti mladíka
vůbec jakožto hodně zlého, řekl o něm: to je ne-
trestanec. Na horách se tohoto doposud užívá,
Kdo tedy vynašel tu mládež s pustlou? Ze školy
16
article
staré přívlastek ten nevyšel, vyšel tedy ze školy nové
a přešel šťastně či nešťastně i do denních listů.
Kdo vlastně zahájil »tu éru mládeže spustlé?«
My kněží přece ne, od nás by se to bylo v denních
listech neujalo, dnes je již přijato do slovníku našeho
lidu, a jsme zajisté p. pisateli onoho feuilletonu po-
vděčni za to, že na slovo to narazil.
Slovo spustlá mládež teď velmi zhusta vy-
skytuje se v listech učitelských, jimž stará metla je
ohavností. Nevím proto, budou-li mu tytéž listy po-
vděčny za to, že ve svém feuilletonu napsal: »Spustlá
mládež. Slovo to vymyslila bezměrná hlou-
post a domýšlivost lidská.«
Nevím, nevím, dojde-li právě u těch učitelů sou-
hlasu.
Ostatně p. pisatel mýlí se, dí-li, že metla byl
školním zákonem nakázána.
Původně metla do škol katol. církví založených,
přešla ze starého zákona. Metla má sankci Boží,
sankci Ducha svatého, protože o ní stojí
v knize Přísloví psáno: Kdo šetří metly, nená-
vidí syna svého: ale kdo ho miluje, v čas
(pozor na slůvko to!) jej tresce.
Metla je pojata i do našeho národního mudro-
sloví: Metla vyhání děti z pekla. Byla to
tedy moudrost našich předků, která metle vykázala
místo v kázni domácí a pak i v kázni školní. V do-
mácnosti mívala a dosud má metla své místo za ně-
kterým obrazem světce, často i za křížem, jenž visí