2
masthead
V Praze, v pátek dne 30. srpna.
Praha
4
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
s příl. („Naučný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — b
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou
na měsíc 3 k 20h
s dvojí zásilkou:
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Je možný ještě kompromis ve
velkostatku?
Z Vídně, 30. srpna. Pražský dopiso-
vatel »Reichswehru« vyslovuje podiv, že
»Neue Freie Presse« žádá, aby vláda se za-
sadila o kompromis mezi velko-
statkářskými stranami v Če-
chách a tím zjednala ústaváckému velko-
statku zastoupení na sněmu — když přece
nedávno návrh hr. Buguoye, jenž za-
jišťoval velkostatkářům mandáty zákonem,
byl odmítnut a právě německo
pokrokovými listy co nejpříkřeji
zavržen.
Vídeňský hlavní orgán německo-liberální
— praví list — volá najednou po kompro-
missu v českém velkostatku. To jest velice
zajímavé a význačné, zvláště vzpomeneme-li
si na události, jež se odehrály po předložení
návrhu hr. Buquove v českém sněmu.
Tímto návrhem mělo býti německo-liberálním
velkostatkářům zajištěno 21 mandátů.
Konservativní velkostatkáři sami se tedy
pokusili »umírněným živlům pomoci do zem-
ského sněmu. «
Kdyby u německých pokrokovců by
jen jediný atom skutečné svobodomyslnosti.
právě oni jako soubojovníci ústaváckého
velkostatku musili by na tuto stranu půso-
biti, aby návrh hr. Buquoye byl rati fikován
Návrh hr. Buquoye byl na německé
straně tak briskně odmítnut a zvláště ně
mecko-liberální tisk stavěl se ohromně roz-
čileným nad tímto návrhem.
Jak může dnes německo-liberální tisk
vyslovovati svůj podiv, že s kompromisem
v českém velkostatku najednou jest tak ku
podivu ticho? Jak by také mohlo jinak býti?
Smíme se tomu diviti? Hr. Buquoya
jeho strana nabízeli dobrovolně ústaváckému
velkostatku 21 mandátů na pevném podkladě
zákonném a tyto mandáty byly odmít-
nuty, protože — jak se nyní německá
Buguoy
Buquoy
Vídeň
Hradec
Neue Frei Presse
6
article
strana hájí — hr. Buquoy druhou stranu
velkostatkářskou náležitě o podání svého ná-
vrhu neuvědomil. Není to nic jiného než
výmluva.
Můžeme se nyní o hr. Buquoy-
ovi ajeho straně domýšleti, že
by přišli po druhé, když teprve ne-
dávno německými liberály, v jejichž vleku
byli němečtí velkostatkáři, tak příkře byli
odmítnuti?
Jmenování.
Z Vídně, 30. srpna. Adjunkt brněnské
techniky německé Julius Jarka byl jmeno-
ván učitelem IX. hodnostní třídy na státní
průmyslové škole v Liberci.
Assistent české techniky brněnské Fran-
tišek Zuska byl jmenován učitelem IX
hodnostní třídy na státní průmyslové škole
v Brně.
Buquoy
Julius
Zuska
Vídeň
Liberec
státní průmyslový škola
státní průmyslový škola v Brno
7
article
Násilí Vlachů proti Chorvatům.
Násilí Vlachů proti Chorvatům.
Z Říma, 30. srpna. K ranní zprávě
sdělují se nám další podrobnosti: Vlaši,
když se zmocnili místností kongregace sv.
Jeronyma, zaslali královským manželům
italským tento telegram: Dalmatinci, bydlící
v Římě, v okamžiku, kdy opětně obsadili
hospic sv. Jeronyma, usurpovaný Chorvaty.
posílají Vašim Veličenstvům projev nejucti-
vějšího holdu jmenem veškeré Dalmacie.
kteráž jakožto dědička bývalé Illyrie se za-
jisté může nazývati prvorozeným dítětem
Italie.
Z Říma, 30. srpna. Vyslanec rakouský
u sv. Stolice odebral se dnes do hospice sv
Jeronyma a prohlásil zástupci Vlachů dal-
matských, že kongregace ta stojí pod ochra-
nou Rakouska a že si tudíž vyhražuje podati
své vládě o dnešní události zprávu.
Zástupce Vlachů dalmatských namítal.
že otázka ta nemá nic co činiti
s ochranným právem rakouským.
Dalmatinci, žijící v Římě, že prý jsou
právně členy kongregace a že jsou tudíž
v hospicu doma.
Vlach
Chorvat
svatý . Jeronym
svatý Jeronym
Řím
Dalmacie
Rakousko
Italia
8
article
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3b
Praha
9
article
LSII
LSII
Předpla ceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
10
article
Nový zemský maršálek v Haličk.
Ze Lvova, 30. srpna. »Denník Polslný«
se dovídá, že hned, jakmile budou zemské
volby provedeny, zemský maršálek
hr. Stanislav Badeni odstoupí.
Vláda prý se marně snažila pohnout hr.
Badena, aby setrval ve své hodnosti, kterou
již po šest let velmi zasloužile zastáv al.
Mezi kandidáty na hodnost zemského mar-
šálka se jmenují bývalý místodržitel a zem-
ský maršálek kníže St. Sanguszko, člen
panské sněmovny hr. Ondřej Potocki,
hr. St. Stadnicki a kníže Ondřej Lu-
bomírski, jakož i říšský poslanec David
Abrahamowicz.
Baden
Sanguszko
Potocki
Ondřej Lu
Abrahamowicz
Lvov
St . Stadnicki
panská sněmovna
11
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Vyznamenání.
Z Vídně, 30. srpna. (C.-B.) Císař pro-
půjčil assistenčnímu radovi světského ústavu
šlechtičen u svatých Andělů v Praze Engel-
hardtovi hr. Wolkensteinovi-Trost-
burgovi hodnost tajného rady s prominu-
tím tax, představené téhož ústavu, Johance
svob. paní z Uhelli řád Alzbětin I. třídy,
hospodářskému radovi na panství ústavu
v Křiči, Gustavu Popelkovi, rytířský kříž
řádu Františka Josefa a inspektorovi tohoto
ústavu Františkovi Herianovi v Praze,
zlatý záslužný kříž s korunou.
Jmenování.
Z Vídně, 30. srpna. (C.-B.) Ministr
kultu a vyučování jmenoval definitivního uči-
tele tělocviku na státní reálce v Pardubicích,
Jana Sýkoru, definitivním učitelem tělo-
cviku na české státní reálce v Praze— Nové
město a supplujícího učitele tělocviku na
státní reálce v Králové Hradci, Antonína
Březinu, definitivním učitelem tělocviku
na státní reálce v Pardubicích.
Z Prešpurku, 29. srpna. (C.-B.) Při
vykonané dnes volbě poslance na místo ze-
mřelého Desidera Szilagyho obdrželi Da-
niel Molecz, liberál, 436 hlasů a Vilém
Císař
Wolkenstein Trost
svobodník
Popelka
František Josef
Herian
Sýkora
Březina
Szilagy
Vilém
Vídeň
Praha Engel
Praha
Pardubice
Hradec
Prešpurk
Uhelli řád Alzbětin I
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V ulici »chudých«.
Znáte ulici »chudých?« Jest to taková
úzká, dlouhá ulice, za dešťů přes decimetr blá-
tem, za sucha prachem pokrytá. Jest dnes již
málo takových ulic v našem městě. Na ní bývá
živo jenom časně ráno a večer. Bydlí v ní nej-
více takových lidí, kteří ráno ještě nevědí, zač
oběd nakoupí.
Co do vzdělání najdete tu nejkřiklavějš
protivy: flašinetáře, žebráky, pobudy — ale
také intelligenty, kteří nemají na byt ve zdra-
vější čtvrti města.
Vidíte tamto onen trochu lepší dům? Má
dvě poschodí. V přízemi bydlí hudební sklada-
tel Felix X. Každé dítě vám ukáže, kde pan
X. bydlí. Malé dva pokojíky a tmavá kuchyň
jsou jeho obydlím. V jednom pokojíku stěsnány
jsou skříň, pohovka, stolek a klavír tak, že
stěží projdete, v druhém dvě postele a šatník.
Od rána až do večera ozývají se v bytě pan
X. úhozy na pianu. Vyživujeť se hodinami.
Teprve večer ozvou se bohaté akordy, jež vy-
luzuje na pianě sám mistr. To jest čas, kdy
sám komponuje. Tam tedy žije v okřídlených
myšlenkách velikých skladatelů, tam tvoří sám
díla krásná, jež se těší obecné oblibě.
Pohleďte na nejkrajnější domek ulice »chu-
dých«. Jest jenom přízemní. Z toho můžete
viděti každého jitra vycházeti čtyři muže: dě-
douše, tátu a dva syny. Dědouš na zádech nese
bombardon, táta basovou křídlovku, jeden syn
trubku a druhý klarinet. Vidíte tedy muzikant
skou rodinu.
Před lety počal dědek pracovat na stati-
stickém kalendáři jmenin a tato práce přinesla
Felix
13
article
mu během času dobré ovoce. Můj bože, co
obtíží nás často stojí, nechceme-li zapomenouti
tomu neb onomu ze svých přátel ke jmeninám
přáti! A zde rodina hudebníků neopomene ani
jednou večer nahlednouti do svého kalendáře.
Vy byste, moji mili, asi sotva přečetli dědkova
hieroglyfická jmena, ale on se svými přečte je
docela dobře i s číslem domu.
Tak každoročně dostavovali se »našinci«
na den sv. Felixe, to jest dne 21. máje za
dvéře hudebního skladatele pana X. Tuším, že
asi před pěti lety se dostal X. do jejich ka-
lendáře.
Prvým rokem vyšli za krásného májového
dne již v 7 hodin ráno se svými nástrojia
vploužili se před dvéře pana X. Bylo na ně
roztomilé podívání. Dědek dělal kapelníka:
»Pozor ! Jedna, dvě, tři!« A již spustili.
Všichni namáhali se seč byli a nohou si dávali
takt. Klarinet pištěl silou mladých plic, trubka
vřískala, křídlovka ještě dost slušně přiznávala,
jenom bombardon ztrácel dech. Jaký také div
Špatný nástroj a k tomu šedesátka na krku.
Dál už dědek nemohl. Dobře, že přehráli trio.
Na tom si vždycky nejvíc zakládali. Zazvonili
si, paní X. jim otevřela a oni sdělili jí, že jdou
panu Felixovi přát. Bohužel, on spal ještě. Tak
aspoň jim řekla paní X.
»To je škoda«, povídá dědek, »my snad
ne k vůli ňákej tej zlatce, ale ze srdce jdeme
mu přát. No, voni mu to vyřídějí, až se pro-
budí, že jo ?«
Při tom stáli všichni čtyři jako pařezy na
pasece. Paní X. ovšem se »dovtípila« a vstrčila
dědkovi zlatník »dohromady«. Na to se spoko-
jeně poroučeli a odešli.
Když přišli domů, vytáhl dědek ze zásuvky
kalendář a napsal k Felizovi: »Ráno spává«.
svatý . Felix
Felix
14
article
Příštího roku přišli již dříve, to jest v před-
večer jmenin. Na neštěstí nebyl tentokráte X.
»již doma«. Paní sdělila jim, že již odešel a
dala jim zase dřívější honorář. Přišed domů,
vytáhl dědek opět kalendář a připsal zase:
»Večer nebývá doma«.
A zase minul rok. Pan X. vstal tentokráte
časně. Očekával, kdy se ozvou zvuky hudby za
dveřmi. Leč ráno čekal marně. Až teprve v po-
ledne, když pan X. seděl u oběda, ozvaly se
choré zvuky za dveřmi.
Dohráli, zazvonili jako jindy, otevřelo se
jim a oni vešli. Tentokráte vyšel jim X. vstřic.
Dědek ujal se opět slova:
»Vědí, pane X., my víme, že 'sou taky
muzikant, jako my, no tak, my 'sme jim přišli
zahrát. Ale nemysleji si, že snad pro ňákou tu
zlatku, to my jen jako kollegovi jsme jim za-
hráli. Vědí, my bychme byli přišli už včera ve-
čer, ale to voni nebejvaji doma, no a ráno
spávaji, tak 'sme musili v poledne. Jo, a vlastně
my jim přejeme — to vědí tento — všecko
dobrý jim přejeme.«
Dědek se již potil, když končil. Pan X.
ovšem tentokráte zase jim dal povinnou zla-
tičku a mimo to poctil je i sklenicí piva.
Na to se ubírali uspokojeni domů.
Ale následujícího roku očekával je X.
marně. Jeho »kollegové« nepřišli.
Proč asi?
Pan X. neviděl, že před třemi nedělemi
z posledního domku ulice »chudých« odváželi
mrtvého dědka. Nechal tu sice svojí kapele ka-
lendář — ale nešlo jim to bez bombardonu.
A tak hrát sami tři před »kollegou z povolání«
se přece jenom styděli.
Eduard Šimek.
Dědek
Šimek