1
article
života poskytly autorovi vděčnou látku a vlastně jeho
životní zkušenosti dodávají jeho vypravování nále-
žitého reliefu. Nakladatel ostatně oznamuje, že celý
náklad knihy jest rozebrán a slibuje nové vydání.
* K jubileu 50tých narozenin Aloisa
Jiráska uspořádala redakce »Zlaté Prahy« zvláštní
slavnostní sešit, věnovaný slovem i obrazem oslavenci.
Skorem 50 autorů sešlo se tu, aby Aloisu Jiráskovi
k významnému dni života podali každý svoji kytičku.
A svědčí to jen o tom, jak je Jirásek všeobecně
vážen a v kruzích literárních milován, že ve spo-
lečném šiku sešli se tu všechny generace, a stejně
vřele oslavence akklamují. V radostné chvili a před
tváří jubilujícího pracovníka a mistra umlkly zása-
dové srážky, není osobních nevraživostí. Oslavence
jistě potěší tato pozdravná vzpomínka z kruhu lite-
rárních jeho přátel a ctitelů. Nakladatelství Ottovo
vypravilo tento slavnostní sešit zvláště vkusně, vy-
davši jej i v mimořádné obálce, kreslené mistrem
Alšem. Mnohému ctiteli Jiráskovu — a kdo jím není
z českých čtenářů — bude tato jubilejní publikace
vřele vítána.
Alois
Jirásek
Ottův
Aleš
Jiráskův
Praha
2
article
Z českých listů.
3
article
* V Českém časopise historickém napsal J. Kva-
čala studii o »počátcích Berlínské akademie«, nava
zuje na loňskou slavnost jubilea tohoto prvního vě-
deckého ústavu německé říše. Autor předpokládá, že
jubileum to má význam i pro československou, ba
slovanskou veřejnost, a sice proto, poněvadž při
vzniku berlínské akademie měla velký význam také
slovanská duševní práce. Berlínská akademie vydala
o svém dvoustoletém trvání ohjemné dílo, a auto
chápe se této příležitosti, aby rozborem a křitikou
tohoto díla vyložil a uplatnil nároky slovanské práce
na účasť při zakládání a rozkvětu této vědecké insti-
tuce. Rozbor autorův je velice důkladný i nestranný,
osvětluje tak mnohé, co v Harnackově spisu líčeno
je příliš jednostranně a končí tímto významným
soudem: »Přes to, že spisovatel (dějin Berlínské aka-
demie, Harnack) nemá Slovany za schopné, aby po-
chopili, co v německém duchu vře, přejeme jemui
jeho ústavu v zájmu vědy i vzdělanosti pro budoucí
století podobný rozkvět, jakým se vyznačuje XIX
století. Zatím snad i německý duch vykoná cestu
sto let na zad od mommsenovského brutálního
římsko-pohanského chauvinismu k Herderovu kře
sťanskému humanismu, jenž při každém národu hle-
dal a nalezal pěkné a dobré. Budoucímu bistorio-
grafu akademie, píšícímu v tom duchu... bude ještě
méně než nynějšímu potřebí advokátsky hájiti vel-
kého filosofa „Leibnize, který věru svým jalovým
filosofováním o akademii oné sumy na tehdejší po-
měry značné nezasloužil: on podá palmu za plod-
nou a nezištnou práci při založení, otevření, ve-
dení i udržení akademie v nejtěžších časech slovan-
skému »klerikovi« D. E. Jablonskému, spravedlivě
čině tak jeho skromnou povahu účastnou toho
světla, jímž Berlínská akademie v duševním světě
září už dnes a za sto let bohdá ještě, více zářiti
bude.
Harnackův
Slovan
Herderův
Leibniz
Jablonski
německý říše
berlínský akademie
4
article
Slovanské spisy-
5
article
* Julian Adolf Swiecicki, Historya lite-
ratury powszechnej z ilustracyami. Tom. I. Litera-
tura Babiloúsko-Assyryjska i Egipska. Tom.
II. Literatura Chiúska i Japoňska. Warszawa,
1901.
Julián
Adolf
Swiecický
Historya
Varšava
tur Babiloúský
6
article
literatura a publicistika nepletly se do umění. Kdyby
zásada ta nabyla platnosti, sám Rěpin musil by od-
souditi nejvýznačnější svá díla. Rozvoj Rěpinův
bral se opačnou cestou, než rozvoj Tolstého. Tento
počal čistým uměním a došel k tomu, že podřídil
umění požadavkům mravního učení, kdežto Rěpin
vystoupil s idejními obrazy, ale teď nehlásá již ani
čisté umění, nýbrž přímo bezobsažné. »Všeliká ne-
užitečná drobnost, podaná umělecky, jemně, skvostně,
s nadšením pro věc, budí ve mně vzrušení,« praví
Rěpin, »a nemohu se jí dosti nadiviti, ať je to váza,
dům, zvonice, kostel, zástěna, podobizna, drama,
idylla...« Kritik dokazuje, že Rěpin měl dříve
hlubší názor o umění a za důkaz uvádí jeho slova
o Kramském, pronesená roku 1888: »Pravý umělec
má býti tlumočníkem nejdůležitějších stránek života
svého národa. Umění Goetheovo, Shakespearovo,
Schillerovo, Gogolovo jest nerozlučně spojeno s nej-
hlubšími ideami lidstva. Tak se vyjadřoval nejednou
Kramskoj a měl úplnou pravdu. Vzhledem k tomu
možno s plným vědomím říci: Jsi hoden národního
pomníku, ruský občaneumělče.« »HoBocr« pozna-
menávají k tomu, že bylo by s politováním, kdyby
nejnovějsí názor Rěpinův měl vliv na umělecký
dorost ruský, který bez toho literatury si ne-
všímá.
Tolstý
Rěpin
Kramský
Goetheův
Shakespearův
Schillerův
Gogolův
7
article
* V Oděsse a Tiflise má býti založeno s tátní
divadlo podle vzoru státních divadel petrohrad-
ských a moskevských. Odborný list »Tearp c-
kycco« staví se proti této myšlénce, která snad
v hospodářském ohledu slibuje jakési výhody, ale za
to v uměleckém ohledu jeví mnohé slabiny. Příkladu
tak rozsáhlé státní divadelní administrace jako je
v Rusku nenajdeme nikde. Ale také nikde apparát
divadelní není tak těžkopádný. Úkol nynějších stát-
ních divadel ruských jest prý velmi skromný: ne-
mohouce obejmouti všechnu šířku a rozmanitost di-
vadelního života, spokojují se úlohou akademie,
vzorného ústavu, jenž chová se velmi opatrně k no-
vým proudům a podporuje pouze klassické vzory
a školy. Podpora a ochrana umění může prý díti s
lépe stipendiemi, než státním hospodářstvím.
Tiflis
Rusko
Tearp c
8
article
* Že činnost Tolstého nedoznává v samém
Rusku stejného ocenění, jest s dostatek známo. Ale
méně známo jest, že vyskytují se i hlasy, upírající
Tolstému vůbec talent. Jakýsi p. Kruševan otiskl
v »Beccapaónt« přísné odsouzení Tolstého, které
jako kuriosita proběhlo snad všemi listy ruskými.
Mnozí z vrstevníků Tolstého měli prý více tvůrčí
síly a vládli umělečtější formou, kdežto Tolstoj skoro
nikde formy neuznává. Vnější stránka prací Tolstého,
počínaje slohem, jest propracována tak hrubě, že ne-
býti jména znamenitého spisovatele a hlubokého, za-
jímavého obsahu, každá redakce by je musila od-
mítnouti. Ani jediná jeho práce neprozrazuje prý na-
dšení, onoho nadšení, jež pro skutečného spisovatele
jest šestým smyslem ..
* Polské listy otiskují zábavnou anekdotuo
Modrzejewské. Kdosi v americké společnosti
v její přítomnosti pohaněl polský jazyk, že není
zpěvný, ani výrazný. Slavná polská umělkyně, jež
jest zároveň vzorem vlastenecké ženy, jala se potom
deklamovat cosi polsky. Hosté cítili se unešeni a do-
mnívali se slyšeti božskou hudbu z úst slavné de-
klamatorky, unášející je do nejvyšších sfér krásna.
Všichni hádali, jakou vzletnou báseň asi přednášela.
Shodli se, že to byl úryvek bohatýrského eposu. Jaké
bylo jejich překvapení, když tragédka jim oznámila,
že pouze s náležitou deklamací počítala polsky od
jednoho do dvou set. Po tomto sdělení již nikdo ne-
odvážil se pochybovati o zvučnosti a výraznosti
Slavjanin.
Tolstý
Kruševan
Tolstoj
Modrzejewská
klamatorka
Rusko
10
article
toho dramatem Björnsonovým »Laboremus«. Poně-
vadž autor dramatu toho po půldruhého roku se ani
neozval, budilo drama to čím dále tím větší očeká-
vání. Za to Ibsen letos nenapsal nic, pracuje však
již na novém dramatě. Jiný ze starších spisovatelů
norských Jonas Lie napsal novou komedii »Wulfie a
Cie«, která však nedosáhla valného úspěchu. Za to-
však dva mladí autoři Peter Egge a Wilhelm Krag
měli silný úspěch na scéně, první hrou »Jakob og Kry-
stofer«, druhý hrou »Baldevius Bryllup«. Originální
dramatik norský, Gunnar Heiberg, sice nenapsal letos
nic nového, avšak dočkal se letos premiéry kusu
»Teta Ulrika«, jenž před 15 lety byl všemi divadly
zamítnut. Letos hra měla velký úspěch. Největšího
finančního úspěchu na scéně norské letos dosáhla
fraška E. Kraemmera »Bedstemors Gut«. Poesie
i krásná prosa četně byly loni zastoupeny, leč nic
vynikajícího neobjevilo se na povrchu. I vědecká
literatura, zvláště historie a archaeologie, byla horlivě
pěstována. Rok minulý znamenal pro Norsko ne-li
krok ku předu, tedy alespoň ne krok zpět.
Björnsonův
Laboremus
Ibsen
Jonas Lie
Wulfie
Cie
Egge
Krag
Jakob
Baldevius Bryllup
Heiberg
E Kraemmer
Norsko
Teta Ulrika
Bedstemor Gut
11
article
* Táž revue seznamuje nás i se slovanskými
literaturami. O českém referátě jsme se již s po-
chvalou zmínili, referát ruský letos je vynechán, ač
jindy nescházívá, referáty o jihoslovanských litera-
turách nebývají bohužel uveřejňovány, zbývá tedy
ještě referát Adama Belcikowského o literatuře
polské. Ta byla loni ve znamení jubilea Sienkie-
wiczova. Čtenáři »Nár. Listů« dostatečně s velko-
lepou oslavou tou byli seznámeni, netřeba tedy zde
věc opakovati. Tolik možno však říci, že i loňského
roku hlavní událostí bylo dílo Sienkiewiczovo, totiž
»Křižáci«. Po něm třeba zmíniti se o sbírce novel
Elizy Orzeszkové »Mhla«. Více o novellistice referent
se nezmiňuje, takže bilance jest v oboru tom nad
míru hubenou. Za to v poesii jest stav utěšenější.
Belcikowský
Sienkiewiczův
Eliza Orzeszková
12
article
Tu na přední místo referent staví Marji Konop-
nickou, jež svým cyklem básní »Italie« dosáhla mo-
hutného úspěchu. Vedle ní jmenuje Belcikowski
básníky Wierzbického, Pietrzyckého a j. Největší
činnost rozvinuta byla však na poli literatury dra-
matické. Tu opravdu v loni zúčastnili se ruchu lite-
rárního nejen dramatikové z povolání, ale i nove-
listé, žurnalisté, lyričtí básníci i j. považovali za svou
povinnost zkusiti své síly na javišti. Je to zjevi
jinde obyčejný. Úspěch však nebyl rovnocenný s úsi-
lím, jaké projevili spisovatelé všech druhů. I Sien-
kiewicz pokusil se o dramatický obrázek »Zagloba
swatem«, ale dojista poznal, že jeviště není jeho
pravou půdou. Šťastnější byli již Rossowski a Tet-
majer, oba lyrikové par excellence. Rossowského
historický obraz »Nawojka« pobavil středověkým
koloritem, Tetmajerův »Zawisza Czarny« mohutnou
poesií. Největšího úspěchu dosáhlo fantastické drama
Wyšpianského »Svatba«. Z dekadentů vystoupil
Przybyszewski se svým »Zlatým rounem«. Succes
d'estime měli Zapolská hrou »Zycie na žasty«, Ba-
lucki svými »Vychloubači«, Kozlowski »Dianou« a j.
Z vědeckéhliteratury nejvíce pěstována byla historie
a tu třeba zaznamenati dílo K. Morawského »Dějiny
jagellonské university v Krakově«, Birkenmajerův
»Životopis Koperníka« a Wojciechowského » Vavelská
kathedrala«.
* Německá revue »Die Frau« přináší dobrou
studii A. Brunemannové o George Sandové, v níž
snaží se autorka jasně ukázati na význam, jaký
Sandová měla na rozvoj ženského hnutí. Je to zá-
roveň studie jubilejní, k uctění 25leté památky úmrtí
slavné Aurory Dudevant.
Mr. Penn.
Konop
Belcikowski
Wierzbický
Pietrzycký
swat
Nawojka
Tetmajerův
Zawisza Czarna
Przybyszewský
Zapolská
Kozlowski
Diana
K Morawský
Birkenmajerův
Koperník
Wojciechowský
Vavelská
A Brunemannová
Sand
Sandová
Dudevant
Siena
Krakov
Wyšpianský
13
article
Ve formě monografií o jednotlivých literaturách
samostatně pojednávajících podává vydavatel známé
»Biblioteky dziel wyborowych« J. A. Šwiecicki obraz
vývoje nejpřednějsích literatur, napřed starých,a
sice způsobem, který zplna vyhovuje požadavkům
doby. Dotud vyšly dva veliké svazky v malé osmerce.
pěkně vypravené a hojně illustracemi informujícími
ozdobené.
Šwiecický
14
article
Nejstarší kulturní okres nílsko-mesopotamský má
kromě Rusů mezi Slovany velice řídké pěstitele.
Šwiecicki sám mezi Poláky jmenuje jediného pro-
fessora Radlinského; proto spis jeho ničeho u čte-
náře nepředpokládá, nýbrž uvádí jej soustavně do
jednotlivých literatur, a sice s přihlížením ke všem
poměrům, které byly s to, aby ve vývoj jejich půso-
bily. Prvý díl assyrsko-babylonský a egyptský počíná
rozborem práce řešivé, od prvých pokusů Grotefen-
dových až po nynější v celku již ustálené čteníi
složitých klínopisův assyrských, načež popisuje se
písmo klínové ve své povaze a charakterisuje mluv-
nická stránka assyrského jazyka. Po té přechází k
zemi a obyvatelům, pojednává o dávné kultuře su-
mírské, jíž ve shodě s povolanými znalci starého
Orientu přednost dává co do doby před kulturou
egyptskou, a přistupuje k úvahám literárním. Jedno-
tlivé druhy klínopisných památek, poesie magickái
náboženská, památky písemnictví mythického, klíno-
pisy i obsahu historického i ty, které přihlížejí obsa-
hem k jednotlivým stránkám života vnitřního, bedlivě
a se znalostí věcí rozebrány a většími přeloženými
ukázkami v pečlivém překladu objasněny. Vedle roz-
boru předních památek podán i obraz politickýcha
kulturních dějin obou národů, na jichž bedrách spo-
čívala kultura mesopotamská. Týmž způsobem po-
jednává spisovatel i o písemnictví egyptském a ve
druhém svazku o literaturách čínské a japonské.
Čtenář dějin Šwiecického nabude poznání, že
spisovatel není sice odborníkem v pravém slova
smyslu, že však jest výborně informován o všech
Dr. J. V. Práše k.
fásích předmětu svého.
Rus
Šwiecický
Polák
doktor
15
article
Ze slovanských listů.
16
article
* Srbský měsíčník »3ea« (Bělehrad, redaktor
Janko Veselinovič) v posledním svazku přinesl stat
Jos. Holečka »Ante Starčevič a Mommsen«, vy-
ňatou z knihy »Na Černou Horu a Černá Hora kon-
cem věku« a přeloženou Kostou E. Tauša n-
viče m.
* Kritik »Kypepa« obrací se proti některým ná-
zorům J. J. Rěpina, tlumočeným ve známé knize
»Bc, - «.
Především staví se proti požadavku Rěpinovu, aby
polštiny.
Janko Veselinovič
Holeček
Starčevič
Mommsen
E Tauša vič
Rěpin
Bělehrad
Černá Hora
ea
17
article
Z cizích revuí.
Z cizích revuí.
* Pěkný příspěvek k posouzení názorů Heineo-
vých podává v »Deutsche Rundschau« E.
Eister, pojednávaje o vztazích Heineových k Rudolfu
Christianiovi. Velmi zajímavo jest (a tuším, že i zcela
nové pro literární historiky), co napsal v listě ke
Christianiovi Heine o svém národním smýšlení: »Já
vím, že jsem jednou z nejněmečtějších bestií, vím
příliš dobře, že mně němectví jest tím, čím jest rybě
voda, že z tohoto živlu dostati se nemohu a že —
abych podržel rybí porovnání — bych musil se-
schnouti se v tresku, kdybych — abych podržel vod-
naté porovnání — z vody němeství vyskočil. Já do-
cela vlastně němectví miluji víc než všechno na
světě a moje prsa jsou hotovým archivem němectví.
zrovna jako moje knihy veršů jsou archivem něme-
ckého zpěvu.« V téže studii dočtete se mnoho pouta-
vého o smýšlení Heineově o Goethovi, Immerman-
novi a j.
* »Finländische Rundschau«, o jejímž
vlastním účelu svého času při vyjití 1. sešitu jsme
se zmínili, vydala teď 2. (čtvrtletní) číslo, v němž
V popředí stojí studie V. Jelma o básníku K. A. Ta-
vastjernovi. Architekt z povolání razí cestu v soudo-
bém Finsku modernímu realismu. Jeho plodnost jest
obdivuhodna: za 14 let literární činnosti vydal 21
knih prosou i veršem, rozptýlené články nepo-
čítaje.
E Eister
Heineová
Christiani
Christiani Hein
Goethe
Immerman
ten
Finsko
Deutsche Rundschau
Finländische Rundschau
18
article
*»Globus« uveřejňuje článek o poměrech na
hranicích jazykových v severních Čechách. Upozor-
ňuji důrazně naše kruhy, zejmena politické na tuto
studii, vlastně počátek celé serie studií.
* Pěknou studii o rakouských novellistech při-
náší »Die Gegenwart« z pera H. Ubella. Autor
do popředí německých novellistů z Rakouska staví
Vídeňana Štěpána Grossmanna a Tyrolana Huga
Greinze. Kdežto Grossmann přivedl novellu co nej-
těsněji k jejímu původu, novella = anekdota, jest
u Greinze od tohoto anekdotického rázu novella co
nejvíce vzdálena. Neboť ne ve zvláštnu nýbrž v tv-
pičnosti hledá půvab. A kdežto Grossmann jest od-
chovancem pařížské a ruské školy, má Greinz mnoho
společného se skandinavskými novellisty. K těmto
dvěma přistupuje pak Petr Altenberg, jemuž však
prý čím dál tím více do konceptu mluví hygienikové.
sociální reformatoři, aesthetikové a j., s vlastní no-
vellou málo ve spojení stojící činitelé.
* Londýnské Athenaeum obeznamuje nás
s norskou literaturou r. 1900. Referent Chr.
Brinchmann počíná jako nejdůležitější událostí roku
Bibliografie.
H Ubell
Grossmann
Tyrolan
Hug Greinz
Altenberg
Čechy
Rakousko
19
article
* Prof. K. V. Zenger, Soustava světová
elektrodynamnická. S dodatky a 17 obrazci elektro-
grafickými a fotografickými a tabulí fotografií úplných
zatmění slunce.
* Týž, Die Meteorologie der Sonne und
das Wetter im Jahre 1890 zároveň s prognosami po-
větrnosti na r. 1900 a 1910. Nákladem vlastním.
V komisi Fr. Řivnáče.
* Jiří Janda, Atlas ptactva středo-
evropského. Se zvláštním zřetelem k druhům do-
mácím. Pro milovníky ptactva, ornithology, sbě-
ratele vajec, myslivce, rolníky, studující mládeža
přátele přírody. Nakl. I. L. Kober. Sešit 16. při-
náší na dvou tabulích barevné obrazy ptáků kuro-
vitých a holubovitých s vysvětlujícím textem.
* Myslivost v zemích českých. S použi-
tím vynikajících děl cizích i na základě vlastních
zkušeností sestavili V. L. Anderle, A. Bernard, B.
Brandejs, A. Černý, J. Doležal, F. Heineke, B. Hupka,
J. Janda, E. Musil-Daňkovský, St. Procházka a jiní.
profesor
K V Zenger
Jahr
Řivnáč
Janda
Atlas
I L Kober
V L Anderle
Brandejs
A Černá
J Doležal
F Heineke
Hupka
J Janda
E Musil
Daňkovský
Stanislav
Procházka
Francie
20
article
Nakl. I. L. Kober. Sešity 7. a 8. obsahují celkem
tři barvotiskové tabule s vyobrazeními dravých ptáků
a četná vyobrazení v textu, jenž přináší pokračování
popisu života a lovu ptáků tetřevovitých a bažantů,
dále vysoké zvěře dravé a počátek popisu dravého
ptactva.
* Ant. J. Zavadil, Historické Rozhledy.
Poučné čtení pro mládež českoslovanskou. Nakl.
Emil Šolc v Telči. Sešit 7. ročn. IV. obsahuje ná-
sledující články: Ke stoleté ročnici F. J. Škroupa.
Chléb v názorech lidu českoslovanského. Vranov,
poutní místo na Moravě. Ves Sv. Jakub u Hory
Kutné. Vrch Blaník. Květná neděle. S četnými illu-
stracemi.
* Josefa Ehrenbergra sebraných spisů zá-
bavných vyšly nákladem cyrilo-methodějského knih-
kupectví Gustava Francla v Praze II. svazku
sešity 17 a 18.
*Plán města Kroměříže v barvách, upra-
vený inženýrem Fr. Králem v měřítku 1 : 3840
vydalo knihkupectví Viléma Povondry v Kro-
měříží.
* Obrázková revue, ilustrovaný časopis pro
zábavu a poučení, pořádaný prof. drem. Ant. Pod-
lahou a vydávaný nákladem V. Kotrby v Praze
dospěla k seš. 22. s obrázkovou přílohou od J. J.
Pištěka »Hanačka z Nákla«.
I L Kober
J Zavadil
Šolc
F J Škroup
Jakub u
Ehrenberger
Francl
Povondra
doktor
V Kotrba
Pištěk
Telč
Vranov
Morava
Kutná
Blaník
Praha
Kroměříž
Francie
Náklo
Hanačka