1
masthead
Ročník XXXXIX.
3
masthead
V Praze, v úterý 20. dubna 1909.
Praha
5
article
Na ranní avečerní listy
předpláci se
V Praze v administraci-
na měsie
na čtvrt lsta . . . . 6 K —
s dvoji donáškou
a měsle. . . . . . 2 K Ba
na čtvrt leta . . . . 7 R 6eh
ve fliálkácho
na měsíe. . . . . . 2 K 30
Poštou:
na měslo.
na čtvrt leta ! . . . 9 K 60
s dvoji zásilko
Zsi
na ri: .
Pan hrabě Thun žádá na nás
obět!
Čím blíže nadchází den znovuzahájení
vídeňského parlamentu, na jehož stole leží
uchystaná na nás osidla jazykových a roz
hraničovacích předloh Bienerthových, tím
důtklivěji a naléhavěji proniká veřejností
českou poznání o svrchované nutnosti jed
notného postupování naší delegace ve Vídn
v obraně i výboji a tudíž o včasném do-
hodnutí se veškerých našich poslanců říš
ských, zejména o válečné taktice proti to-
muto hrozivému německo-vládnímu nájezdu.
— Pouhý týden času nám zbývá do obno-
vení parlamentních bojů, ale mezi po
slanci českými — jak v neděli kon-
statoval na schůzi slanské dr. Fořt —
panují rozpory, ne sice co do obsahu,
ale co do způsobu projednání předlot
Bienerthových: »Jedni totiž mají za
to, že předlohy ty musí býti za
všech okolností zhola znemoz
něny, kdežto druzí nebrání se
proti věcněmu jejich — projed-
nání.« — Na říšské radě !
Thun
Bienerthův
doktor
Fořt
Praha
6
article
Také náš »starý dobrý přítelfček«, Excell.
hrabě František Thun domlouvá našim
(v novém konservativním listu »Die Freie
Stadt«) k taktice poslednější! Vytýká
sice vládě, že ve svých předlohách úplně
zneuznává kompetenci sněmu král. českého
a pochosllje, že čeští poslanci proti tomuto
zanedbávání sněmu českého s veškerou ráz-
ností se opírají. »Avšak,« pokračuje pan
hrabě Thun, »jiná jest otázka, zdali by
Češi jednali moudře, kdyby návrhem pro-
testním osud vládních předloh předem
učinili pochybným, a zdali si národ český
sám nesmírně neuškodil, kdyby zá-
stupcové jeho po zamítnutí toho protestu
zřekli se veškeré spoluúčasti své při projed-
návání oněch předloh.« —
Pan hrabě nám radí, aby čeští poslane
nemařili rokování parlamentu o před-
lohách těch, nýbrž hleděli toho, co v nich
dobrého, dosíci, a to, co v nich špatné, od-
straniti. »Čeští poslanci, « lichotí, »milují na-
dšeně svou vlast a zasazují se v přesvěd-
čení utvrzeném za práva svého národa, aniž
by však obmýšleli ukřivditi německému kmeni.
Thun
Čech
7
article
Oni požadují, aby oběma národům dostalo
se rovného práva a zápoli za jednotu svě
země; následkem toho musejí sobě žádati
míru mezi oběma kmeny národními. Má-i
však tohoto míru býti dosaženo, pak je za-
potřebí porad a rozprav. Pro mir sám jest
zcela lhostejno, kde a před kterým forem
byl zaonačen a dosažen, jen když vůbec po-
važuje se za cíl dosažitelný. Nuže! Nech
Češi přinesou tu obět opravdu
velkou svého přesvědčení o opráv-
něnosti českého sněmu! Jelikož býval
vždy ochotní účastnit se konferenc
smířovacích, tak nechť se účastní též
těchto porad v parlamentě vídeň-
ském, hledíce své věcné stanovisko zastávat
celou silou jak v sále výboru, tak i v plne
sněmovně. Dovedou zajisté provésti důkaz.
že mnohá ustanovení předloh jsou věcně
i politicky nemožna, že však to, co v nich
možného, přijímají; především ale pravím
»Čeští poslanci podají tím důkaz, kterak on
to jsou, kdož chtějí mír opravdově a upři
mně. « —
To k nám zase jednou ústy pana hra
běte ta »panská láska« promluvila.
Jako bychom nebyli my Čechové o
šedesáti let napodávali se těch důkazů o své
smířlivosti vůči Němcům zdejším již tolik a
tolikrát a jako bychom byli sklízeli zato
Čech
Čecho
Němec
8
article
kde uznání nejmenšího. Což pak může býti
ještě patrnějšího důkazu, nežli když
historický národ, obývající dvou-
třetinnou většinou svou od-
věkou vlast, nabízí menšině svých soků
národních úplnou rovnoprávnost
stejnou svobodu národní a poli
tickou, po jaké sám pro sebe
touží? Kde se najde druhý národ na
světě, jenž by menšině svých zapří
sáhlých odpůrců nabízel ve vlasti
pospolité takového práva, takového posta-
vení? Každý jiný národ na místě našem by
jménem své převahy početní
jako jménem svých zůsluh dě-
jinných požadoval nadvládu ja-
zyka svého a národnosti své v
vlasti otců svých. A nestrpěl by věru,
aby se synům jeho, žijícím mezi živlem
druhé národnosti děla i jen stotina toho
příkoří, jaké se děje od let naším rodákům
v zněmčených městech severu naši vlasti
napořádl
A nebyl pan hrabě Thun přitomen ve
sněmě českém, když tam poslanci německé
té menšiny sborem hulákali prušáckou » Wacho
am Rhein«, aniž jim proto bylo se strany
naší vlasu zkřiveno? Neví a nezná, pro
hubí němečtí obstrukčníci již po léta život
sněmu království českého? Nezná ta usne-
sení libereckého sjezdu německých měst pro
úplné rozpoltění tohoto království a zřízení
v něm samostatné německé pro-
vincie »Deutschböhmen«. Neví o té pro
pagandě německého Volksrathu, o tom vy
hánění českých soudcův a úřadníkův z cele
třetiny Čech, — o tom terroristickém pro
následování všeho českého v té »ohradě
nenávisti «?
Thun
Čo
Wacho be Rhein
9
article
A po tom všem žádá Jeho Excellence
na nás, abychom na důkaz své mírumilov
nosti obětovali své právní pře-
svědčení, oželeli samými zákla dní m
zákony říšskými zaručené práv
českého sněmu, i vydali své dobre
právo národní v šano cizím, na-
hodilé to většině obou sněmoven rady
říšské ! —
On, konservativní, historický šlechtic
domlouvá nám, abychom opustili prapor
svého jasného práva a smířili se s patrným
bezprávím; aby chom vlastníma rukama olu-
povali ten ubohý náš český sněm o poslední
sporé zbytky jeho pravomoci a tak sami je
dobíjeli ke větší cti a slávě německého cen
tralismu.
Jak že zní sám základní zákon z r. 1867
ve změně ze dne 26. ledna 1907 čís, 15. ř. z.
»K působnosti zemského záko-
nodárství náležejí také taková
opatření o organisaci státních
správních úřadů, která jsou pod
miněna kompetencízemského zá
konodárství k organisaci auto
nomních správních úřadů a po
hybují se uvnitř hlavních rysů
podle § 11. lit. I. tohoto státního základ-
ního zákona říšskému zákonodárství vyhra
zených.«
Zrovna v Čechách jest tento případ
jak své doby sám centralista dr. Eduard
Herbst uznati musil, nepochybně dán: a
tu přichází — »autonomista«, vůdce
konservativní české šlechty hrabě František
Thun, i neostýchá se nás přemlouvati, aby
chom zradili svůj vlastní sněm a jeho právo
jasné, i zapálili obět Molochu centralismu
Nezáleží prý, kde a před jakým forem
mír se zaonačuje a uzavírá, když prý jsme
se chtívali dorozumět s Němci o mír na
konferencích, proč bychom prý štítili se
doktor
Herbst
Thun
Němec
Čechy
10
article
podniknout totéž ve výboru a v plné sně-
movně parlamentu vídeňského?
S dovolením; ale mezi pouhou ne
závaznou konferencí a platně usnáše-
jícím se výborem sněmovním neb parla
mentem je přece jen ohromný roz-
díl! A potom: což jsou Bienertho v
ty předlohy nějakým nástrojem míru?
Vždyť jim sám p. hr. Thun vytýká, že se
jimi bezohledně »zneuznává český
sněm«; ale v nich je obsažen mimo to
ještě útok na jednotu království
českého a útok na rovné právo
jazyka našeho ve všech státních
úřadech vlasti naší! Jsou tedy
opakem mírumilovného návrhu, jsou nám
urážkou, pohoršením a nebezpečím, jehož se
právem celý národ náš hrozí a děsí.
Touží-li pan hr. Thun po míru mezi
oběma národy v Čechách, pak měl se obrátit
na jinou adresu o žádoucí oběť nežli na
nás Čechy. Věren programu konservativního
velkostatku, slibovavšího věrnost práv ům
tohoto království a rovnému
právu obou národů v něm, měl
by naopak co nejrozhodněji opovědět
boj tomuto nad jiné opovážlivému
nájezdu na dobré právo země české a vět
šiny obyvatelstva její, historického to ná
rodu českého: měl by se postaviti proti
škůdcům a poltičům jednoty království če-
ského, jako proti terroristickým rušitelům
zákonů a veřejného práva v zemi české
Těmto kazimírům by měl psát svou epištolu
ne však nám domlouvat, abychom se chabě
podrobili jejich pretensím a obětovali své
právo, toužíce po míru s nimi, za každou
cenu!
Thun
Čecho
Čechy
11
article
Vojenská revoluce v Cařihradě.
Vojenská revoluce v Cařihradě.
Prospěšná lesť. — Pověst
o sesazení sultána-
Sp. Z Bělehradu, 19. dubna. (Pův
t'grm. »Nár. Listů, «) Solunské telegramy.
že vojsko vrátilo se do kasáren, byly
manévrem mladotureckého komitětu,
aby z Cařihradu nebylo nic podnik-
nnto, dokud nebude soustředěno aspon
23.000 vojákův u Čataldže, 30 km
před Cařihradem. Když se toho do-
cílilo, Mahmud Šefket paša, velitel
III. armádního sboru solunského, ob-
jevil se diktátorem a vrchníkem
všech krajů. Vojsko II. a III sboru
přísahalo brániti konstituci. Nové
vojsko přibývá. Dle cařihradské
zprávy předvoje miadotureckého voj-
ska vyjednávají se sultánem, žádajíce,
by byla vrácena předešlá vláda,
vzdala se celá cařihradská posádka
a zabezpečila se konstituce i život
poslanců Mladoturků. Ve Skopiji a
okolí vede se boj — ještě nekrvavý —
mezi Mladoturky a Arnauty.
Kolují pověsti, že sultan bude
sesazen.
Z Vídně, 19. dubna. (K. k.) Zvláštní vy
dání »Neue Freie Presse« uveřejňuje telegram
z Cařihradu, že sultán Abdul Hamid jest
ochoten sříci se trůnu. Rešad effendi
stal by se jeho nástupcem Příslušná
proklamace připravuje se za Reša
dovy přítomnosti. Autentické zprávy dopo
sud nedošly.
Z Cařihradu, 19. dubna. (K. k.) Neprav-
diva je zpráva, že následník prine Reš a
uprchl. Odjel naopak následkem poplašných
zpráv, které ho velmi vzrušily, do IIdizu, kde
prý je dosud.
Mahmud Šefket
Hamid
Rešad
Reš
Cařihrad
Bělehrad
Vídeň
IIdiz
Neue Frei Presse
vojákův u Čataldža
km
12
article
Smýšlení ve Stambulu bylo odpoledne velm
podrážděné. Ze Soluna jsuu ohlášeny trans
porty vojska a dráhy byly vyzvány, aby se
zařídily na dopravu co největší Té chvíle je
v Čataldži a okolíi s jízdou a dělo
střelectvem 13—15 000 m.
Z Cařihradn, 19. dubna. (»Havas.«)
Koluje pověsť, že šejk-ul-islam připra-
vil prohlášení, kterým se prohlašuje
sultán za zbavena tranu Dle nezji
štěných zpráv prý sultán uprchl.
Podmínky míru.
Z Londýna, 19. dubna. Podminky míru,
které Mladolurci kladou, jsou: 1. obnovení statu
quo ante nejpozději do úterka odpoledne; 2. po-
trestání hodžů a členů liberální strany: 3 opětné
dosazení důstojníků, kteří byli sesazení; 4. vy
dání všech poddůstojníků a několika málo dů-
stojníků, kteří se zůžastnili revolty
Není pochyby, že poslanci, kterým totc
ultimatum bylo posláno, přemluví vládu, aby je
přijala, což ovšem sultána, klerý rebelům uděli
všeobecný pardon, uvede v nepříjemnou situnci
Několik listů chce, aby mladoturecká strana od
vezla prostě Abdula Hamida do Soluna, kde má
ztrávit zbytek svého života v pevnosti. 4 armádn
sbor má úmysl rovněž táhnouti do Cařihradu
Parlamentáři v Čataldži
Z Londýna, 19. dubna. Komise 30 poslanců
kteří jako vyjednávačí byli vysláni do Čataldzi
dostali tuto odpověď: Vojsko v Cařihradě mus
složiti zbraň a opustiti město. Potom mlado-
turecké vojsko vtáhne do města a přivede sul-
tána do parlamentu, kde musí složiti přísahu na
ústavu. To jest minimum mladotureckých poža-
davků.
Z Cařihradu, 19. dubna. Z Cařihradu do
Čstaldži vyslaná deputace vrátí se s nepořízenou.
Havas
Hamid
Stambul
Londýn
Soluna
Cařihrad
Čstaldži
13
article
Všechny pokusy působiti uklidňujícím vlivem n
mladoturecké vojsko se rozbily. Mladoturci trvaj
rozhodně na požadavku, aby byl sultán sesazen
Poslanecká deputace v Čataldži a sněmovn
jednání o jeji zprávě.
Z Cařihradu, 18 dubna. (K. k.) [Deputaee
poslanců vrátila se z Čataldže.] Důstojníci pro-
hlásili, že žádají: 1 Projeví-li sněmovna vládě
důvěru, musí býti dány záruky, že poslancům
nehrozí žádné nebezpeči a že požívají úplné
svobody slova. 2 Pořádek a diseiplina ve sně-
movně musí být obnoveny. 3. Původci odboje
musí býti potrestáni.
Deputace usnesla se jednohlasně po porad
žádati, by vojsko netáhlo do Cařihradu, a vět-
šinou hlasů, aby vojsko zůstalo v Čataldži. Da-
stojníci prohlásili, že podají zprávu velitelství
zadním vojí, a zůstanou zalím v Čataldži sně
movně k disposi. Kdyby nastaly události, příčíe
se pořádku a úslavě, vtrhnou do Cařihradu
Budou moci tak učiniti bez krveprolití. Konečně
podotkli, že ony tři střelecké prapory v Cati
hradě litují toho, co se stalo.
Cařihrad
14
article
Ve snémovní schůzi podávalo ně
kolik členů deputace zprávu o výsledku svého
poslání.
Řek Bussios navrhoval vymysliti, jak
by se ospravedlnila přítomnost vojska v Čstaldži
Albanec Said navrhoval, aby do cařihradskýeh
kasáren byla vyslána deputace, jež by vojákům
dala příslušné rady
Po krátké debatě byl tento návrh schválen
na radu duchovního, jenž ví prý, že vojsko
v Catihradě svého jednání lituje a prohlásilo
že bylo jen svedeno.
Deputace, do niž bude zvoleno 10 po
slanců, bude rokovati s ministrem vojenství též
o tem, jak by se obnovil v armádě pořádek.
Potom předčítáno bylo 35 telegra m
z evropských a asijských krajo.
v nichž protestuje se proti událostem ze dne
13 t m. a prohlašuje, že nový kabinet nen
V drobném prodejit
rapní čislo o sobě . . za 8h
věčerní
. . . . za 1 h
Va filiálkách na venkovi
ranni čislo . . . . .. . jn h
vočernl
s 5h
Inseráty
Plati se hotově napřed
Předplacani a inserty přijimá
administrace v Marianské ul. , o
Tam nacházejí se tět
redakce, tishárna a oxpodice
„Národnich Listů
Rukopisy se nevracejl
Bussios
Plat
Virginie
Albanec Said
15
article
uznáván a žádá se za potrestání vinníků.
V mnohých depeších žádá se, by starý kabinet
byl opět uveden ve svůj úřad; v některých
z asijských krajů prohlašuje se, že obyvatelstvo
zřídí prapory milice a potábne s vojskem n
Cařibrad.
V telegramu obyvatelstva kastamunského
prohlašuje se, že vilajet jest úplně odloučen o
spojení s hlavním městem.
Dále přečtena dlouhá proklamac
drinopolských ulemů, plná nadšení pro
otomanskou ústavu. Prohlašují, že vlast je v ne-
bezpečí a odsuzují zbabělé ulemy, kteří jako
vyzvědači byli rozesláni do všech končin říše.
O odpovědí na tyto telegramy rozpředla s
čilá rozprava.
Israehta M azlin (Mladoturek) pravil, ž
vláda oklamala národ, oznámivši veřejnosti, že
nebyl učiněn žádný útok na ústavu. Noviny
klamaly národ také, netroufajíce si řici pravdu,
ba i sněmovna svou proklamací oklamala národ.
Někteři poslanci prohlásili, že jednání po-
slanecké sněmovny bylo konstituční
Mustafa Arif (Mladoturek) pravil, že
poslanecká sněmovna nemůže dáti odpověď n
ony telegramy, pokud kabinet nevydá proklo maci,
kterou se nepřítomným poslancům zabezpečuje
hezpečnost osoby
Mustafa Arif
Israehta M azlin
slanecký sněmovna
poslanecký sněmovna
16
article
Censura telegramů.
Z Čařihradu, 19. dubna. (K. k.) Aby ven-
kov nebyl pobouřen, tuzemské telegramy se
přisně censurují
Vojsko pánem čataldžských opevnění.
Z Cařihradu, 19. dubna. (K. k.) Sluší
konstalovati, že solunské a drinopolské vojsko
jest úplně pánem čataldžských opevnění.
Z Cařihradu, 19 dubna. (K. k.) Vojsko,
které přibylo z Hademköje, je zde ještě. Proto
solunské a drinopolské vojsko mohlo bez pře-
kážky zmocniti se opevnění čataldžských.
Cařihradská posádka podrobila se.
Z Cařihradu, 19. dubna. (K k.) Turecké
časopisy oznamují, že včera mužstvo zdejší po-
sádky se podrobilo a započala cvičení
Program kabinetu.
Z Cařihradu, 19. dubna. (K. k.) Minister-
ská rada — dle tureckých novin — vypraco-
vala včera program kabinetu. Velkovezír dostaví
se dnes v poledne do poslanecké sněmovny.
Sídlo mladotureckého výboru v Makedonii.
Z Cařihradu, 19 dubna. (K. k.) Mlado-
turecký výbor zaslal tureckým novinám úřadní
zprávu, že sídlo výboru bylo přeloženo do Ma-
kedonie a zdejší výbor nikoho nepověřil, aby
něco podpisoval. To se týká podpisu ohlášené
proklamace nově založené Otomanské unie.
Z Cařihradu, 19. dubna. (K. k.) Dle »Jeni
Gazety« telegrafoval solunský mladoturecký
úřadní výbor sultánovi, že naprosto n e s tr pl
žádného porušení ústavy a bude
ji hájiti do poslední krůpěje krve
a nikdo nebude moci nic podnik-
nouti proti ústa vě.
Cařihrad
Makedonie
Mlada
Ma
poslanecký sněmovna
Jit Gazeta
17
article
Kdo provedl úterní převrat?
Z Cařihradu, 19 dubna. (K. k.) Libe-
ráln! »Unie« tvrdí, že nezúčastnila se úler-
ního převratu. Provedl prý jej 4. so-
lunský prapor střelecký, který byl
podplacen. Ostatní posádka, byvši přemlu-
vena a podplacena nepatrnými penězi, přidala se.
List sdružení ulemů, zaslaný »Ikdamu«,
schvaluje zřízení ohlášené Otomanské unie.
Z Cařihradu, 19. dubna. (K. k) Koluje
zde pověst, že původcem úterního převratu není
sultán, nýbrž prine Burchan Eddin. Táž
pověst vynořila se také v předvoji solunského
drinopolského sboru. Zdá se, že podobné po-
věsti mají za účel odhaliti vinníky posledních
u 2álostí.
Libea
Cařihrad
18
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Reforma školská před 70 lety.
(Trochu retrospektivy.)
Probírá-li se pozorný badatel sežloutlým
již listy ze vzájemných dopisů, které nám zbyly
po našich buditolích, zavane k duši jeho z niei
podivuhodné, vábné teplo.
Táž nálada jímá nás také, probíráme-li se
v slarých knížkách prvé poloviny věku devatená-
ctého. Nebylo jich tak mnoho tištěno, jak býva
nyní. A mnohé přece mají dnes velikou vzáe-
nost, třeba že jsou malé, zevnějškem chudičké.
Kdo s myslí nepřodpojatou otevře ctihodné ony
svazečky a zabere se do čtení, často zaplosá
když se z nich ozve česká původní my
šlenka.
Ne nadarmo se zoveme národem Komon-
ského. Světlo jeho vzácného ducha mělo též
u nás své poslání; svitilo také nám v krutých
dobách těžkého ponížení. Na jeho základních
myšlenkách dál a výš spěla česká duše vlastn
eestou (tedy původní) k osvícení a vzdělání při-
štích generací.
Sedmdesáte let již tomu, kdy na jaře
r. 1839 vyšla tiskem Česká abeced
aneb malého čtenáře knížka prvni
Český, původní slabikář Karla Al. Vinaři
ckého. Kniha učebná s obrázky. Kniha dříve
prakticky vyzkoušená, na pozorování dětské
duše založená a novou, veskrze původní cestou
se berouci! Její základní rysy jsou po sedm-
desáti létech úbelným kamenem v soustavě oaul
o počátečním čtení a psaní. Pět let chodíval
denně ušlechtilý farář kovanský do školy místní,
pozoroval a zkoumal počáteční vývoj školního
poznávání dětského; za tu dobu uzrály v dusi
jeho zásady, dle nichž v dubnu 1838 knížečku
svou dopracoval a rok na to veřejnosti české
odevzdal.
Karel Al
Komono
19
article
Slyšme, jak sám vykládá učitelům a rodi
čům, kterak mají užiti té knižky: „Čti z ní své
mu budoucímu žačkovi kteroukoli veselejší po
vídku nebo bajku tak živě, jakobys ji bez knížky
vypravoval. Zjeví-li ditě pozor a libost v poslou-
cháni, čti mu ještě druhou, třetí a pověz mu.
že by talé takové ano hozčí povícky z kníže
samo umělo povídati, kdyby znalo ta černá zna-
ménka, jimž říkáme litery nebo pismena. Hne
pak ukaž mu a vylež obrázek asi tak, jak ně-
kolika slovy navrženo ve vysvětlení obrázků na
konci položeném. Uži, též z abecedy průpovídky
na příklad:
I, to pálí, hošík říká,
prstem-li se ohně týká
Pak učiň je pozorno na hlásku i a bez pro-
dlení ukaž mu na obrázku a podobně v knížee
písmě i a pobídni, by vydalo hlásek i, kdekol
najde takové znamónko.
by se však prvotní to cvičení dítěti zaní
mavějším stalo, ukaž mu, jak se písmena píše
křídou na tabulce neb olůvkem na papíře. Zná-
moť, jak rády děti psacími nástroji čmařikuji
mladé ruce chtějí vžd něco na práci míti. Zku
šeností jsem přesvědčen, že skoro každé díto
hlavní tahy velikého písma latinského, velmi
jednočuchého, brzy dovede nastiňovati. Dosti
vzdálená podoba způsobí dítěti při tom veliké
potěšení, že kromě učení ke své kratochvíli rádo
bude napodobiti tahy těchto písmen, na př. hůl-
kou v písku, neb vykládati je jádry, žaludy, ka
ménky a j., dostane-li k tomu malé ponuknut
nebo navedení.
Zvučky nebo souhlásky jsou zde v takovém
pořádku postaveny, v jakém ústrojí jazyční ode
rtů k hrdlu postupují. Tento pořádek jediný
možné mi učinil posloupné sestavení slov i prů-
povědí, kterých žáček hned při začátečním cvi-
čení snadno čísti dovede. Na tentýž pořádek zdá
se mi sama příroda poukazovati. První výrazy
mluvy bývají hlaholy seölánkované zvučkam
20
article
retnými, jakož jsou slova mama, baba, papa
a j.; dítě později teprve hrdelní zvučky dobře
vyrážeti navyká, ale vždy je s větším namáháním
tvoří, než přední zvuky ústní.
Vůbec nauč se dítě jmenovati každou literu
o sobě, hned vedono buď vyrážeti její pou-
hý zvuk, to jest, uč se hláskovati dle
pravidla
Podle zvuku, ne dle jména,
bývej každá zvučka čtena.
O dalším spořádání knížky není potřebí ši
řiti slov; dle vědomí svého všudy jsem se řídil
svrchovaným u vyučování pravidlem, postupuje
totiž od snadného k těžšímu, od jednoduchého
k složitějšímu. Na konci položené průpovídky
o abecedě a vysvětlení všech 32 na dociti li-
stech při,ojených obrázků poskytne každéma
dostaísčného pokynuti. Přijde-li tato má práce
vhod a vděk rodičům a učitelům, budu povzbu-
zen, abych dále pochvíli svou duchovnímu vzdě-
lávání a prospěchu milé české mládeže obě
Z ukázky patrno, že Česká abeceda jest
porlou mozi knížkami své doby a pojišťuje skla
dateli trvale čestné místo v dějinách práce pů
vodních myslitelů a vychovatelů. Byl to první
český slebikář pro vyučování dle methody hlás-
kovací, proti staré metbodě slabikovací,
první obrázková učebnice v nově
době, první knižka ze školy pro školu.
toval.
škola pro škola
21
article
Plynula léta. Když po bouřlivém roce 1848
obecná škola stala se povinnou a v ni mateřský
jazyk dítek stal se jazykem vyučovacím, obrátily
se zraky všech k Vinařickému, v naději, že ná-
rodním školám českým opatří české čílanky. Týž
úkol pro střední školy převzal na sebe Fr. L
Čelakovský. Vinařický ujal se práce a po pora-
dách s tehdejším školním radou Josefem Wenzi-
gem provedl dílo své tak zdárně, že jeho čílanky
sloužily za základ podobným knihám jiných ná
rodů rakouských. První měla název Slab
kář, proti dřívějšímu švabachu tištěna úhled
nou latinkcu. Zvláštní bylo v ní „Cvičení sniy
slů a řeči,“ veskre původní to myšlenka. Skla
datel volil předměty z okolí žákova, a ten ho
vorem poznával na nich: jména, čísla, jaké věc
jsou, co kdo činí, jak se něco koná, kam? kdy?
kde? proč? k čemu? Z věcného učení plynulo
cvičení v řeči a stávalo se podkladem pro čten
a psaní. Teprve po cvičení v řeči přistupoval.
se ke čtení, při němž spořádána byla hesla člán
ků: Vidím. Slyším. Mluvím. Hrávám. Chodim
Citim. Zvířátka také cíti. Dobře čin bližním
svému. Poslouchej. Zdvolilost. Ochotnost. Pocti
vost. Liška a kachna. Člověk a skřivánek. Dobr
syn. Buď upřínný. Neodkládej. Nezlob se. Mlu
vždy pravdu. Pastýřové u jesli. Dvanáetiletý
Ježíš v chrámě. Ježíš přítel dítek. Den — noc
týden, měsíc, rok. Sucho. Douřka. Jihnutí. Lze
duševní obzor dětí šesti a sedmilelých vystih
nuti pělněji? A to vystihnouti jej mluvou pro
stou, lahodnou, přesnou; mluvou, která obsa
hem svým osvčcuje sice rezum, ale spolu za
hřívá dětské srdce teplem lásky k stvořiteli
k tvorům a ke všemu, co zoveme přírodou?
L Čelakovský
Wenzi
Vidím
Ježíš
Francie
Dvanáetiletý Ježíš
Slab kář
22
article
Prvni čítanka byla knihou druhou
V prvé čácti měla články mravně vzdělavací.
určené pro srdce a paměť školáků; v druhé část
byly články slohově tak upraveny, že sloužilý
pro mluvnická cvičení, ale obsahem svým vzdě
lávaly rozum žactva. Na konci se čtly poznámk
o jazyce spisovném, o nářečích lidových a při
dán slovníček lidových významů z českých ná
Druhá čítanka, určená pro nejvyšš
třídu, sledovala již roztřídění odborné; měla
čtení o věcech přírodních, zeměpisných, děje
pisných. Avšak v oddile čtvrtém dotýkala se
společenských poměrů a zdravotníeh
poučení. (Srovnej heslo: Dítě a rodiče. Škola
Celed. Představený obecní, Zivnosti a řemosla
řečí.
Dítě
23
article
Jmění. Opatrujte oheň. Ústavy dobročinné. Úra
dy. Daně. — Setři zdraví. Nemoci dětské. Po-
krmy. Nápoje. Oděv. Lékař. Nemocnice. O zka
ženém vzduchu. Koupání a lázně. Pomoc uto
nulým. Křísení zdánlivě mrtvých. Úraz a pora
nění.) Potřebám venkovského živobytí sloužilo
zvláštní oddělení.
Při čitankách obou byly mluvnické
přídavky velice cenné. Pedaný výběr učiva
svědčí o paedagogické rozvaze; nikde není pra-
videl, nikde theoretických výkladů o mluvni-
ckých pojmech. Vzory a příklady prostě seřa-
zeny a dle methody encyklieké spořádány. Z
zkušenoi a přemítání dlouholetého vyplynuly
stručné, ale svrchovaně obsažné přehledy mluv-
nického učiva, ale neschází v nich nic, co jest
úhelným kamenem českého tvarosloví a české
skladby.
Dvacet let sloužily Vinařického knížky
výchově národního dorostu našeho. Od r. 1874
přestalo se jich užívati. Za těch pět a třicet let
vyrostla nová generace; ta nepoznala knížek,
o nichž jsem hovořil, a přece třeba ijí řícl,
že čítanky J. Šťastného a J. Sokola
upraveny byly na podkladě idejí a úkolu,
který svým čitankám vyznačil Vinařieký. Také
čítanky Sťastného a Sokola vykonaly čestně
svoje poslání a plně hověly potřebám své doby.
Zaměňují se pracemi odborníka svěžích sil,
jenž bystře obhlédá sad českého písemnictvía
z něho vybírá perličky do vínku své četby. Mí-
níme tu Jana Jur su.
S radostným vzrušením přirovnáváme vý-
sledky klopotné práce čítankové; knížky samy
po svém obsahu i po své výpravě jsou vábným
obrazem našeho národního rozvoje. Dík jejich
skladatelům, dík dobrým, pevným a spolehlivým
základům jejich práce. Dílo se daří. Vzhůru
Jan Šafránek
srdce! Rosteme.
J Šťastný
J Sokol
Sťastný
Sokol
Jan Jura
Šafránek