2
masthead
V Praze, v sobotu dne 22. června.
Praha
4
article
Nr »Národní Listy«
ranní a odpolední
s přil.„Naučný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K So
Praha
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Z Vídně, 22. června. O stanovisku
německých poslanců na zemském sněmu
království českého vůči návrhu hrab.
Buguove na změnu volebního
řádu pro velkostatkářskou kurii, vyslovil
se posl. dr. Eppinger ke zpravodaji »N.
Fr. Presse«: Jako před 20 lety veškeré
zastupitelstvo velkostatku v království českém
bylo v rukou německo-ústaváckých, není tyž
obrat věcí v budoucnosti nemožným. Z toho
důvodu zákonně stanovené zastupitelstvo
menšiny ve velkostatku jest v zájmu obou
stran. Dr. Eppinger pochybuje, že se taková
částečná reforma zemského volebního řádu
provede do nastávajících všeobecných voleb,
ale myslí, že by se né-li forma zákonná,
ale co je podstatou a jádrem návrhu hrab.
Buguoye, mohlo dáti Němcům dobro-
volným kompromissem, dobro-
volným ústupkem. Mnohem pilnějším
nežli zákonná změna volebního řádu pro
velkostatek pokládá jmenovaný poslanec,
aby zákonem se uklidily nejasnosti volebního
řádu, pokud se týče dvou věcí: 1. plný ch
mocí, 2. prázdných hlasovacích
lístků.
Poslanci němečtí v obou těchto záleži
tostech podají již dnes na zem
ském sněmu návrhy.
Dále Němci, trvajíce na svém stanovisku
důsledně hájeném, mohou souhlasiti se
vším, co jest oprávněno ny něj-
šími zvláště hospodářskými a sociálními
poměry, zejmena pokud se týče nového
seskupení městských a venkov
ských okresů vzhledem na počet oby-
vatelstva a vzhledem na berní poplatnost,
pokud se týká nového rozdělenía
rozložení mandátů, pokud se týče
zavedení nové skupiny (4. kurie) se vše-
obecným hlasovacím právem a pokud se ko-
nečně týče zavedení přímých voleb ve
venkovských o bcích, vše to mohou
doktor
Eppinger
Němec
Vídeň
6
article
Němci povolit jenom tenkráte, budo u-li
zavedeny národní kurie s právem
veta, které se určí pro určité věci v zákoně
vytčeně.
Z Vídně, 22. června. »O stdeut sche
Rundschau« oznamuje z Liberce: Místo
předseda poslanecké sněmovny pan Jindřich
Prade bude dnes na liberální schůzi v Dě
číně mluviti o politice a o programu něme
cké strany lidové. Protože mají přístup jen
zvaní hosté a nelze Všeněmcům na jeho vý
klady a spády do území všeněmeckého od
pověděti ihned, bude uspořádána s neděle
zvláštní všeněmecká schůze.
Z Vídně, 22. června. O skalické
afféře uveřejňuje »Wiener Tagblatt-
úvodní stať, ze které vyjímáme pouze toto
místo. V malé české vesnici událo se raz-
rušující drama. Stát zdolal tam sa-
bého sedláčka. Chudý sedláček nemohl
zaplatiti, a tu přišli dva četníci s rozkazem,
zabaviti mu dva voly. Protože však sedláček
se svou ženou zoufale se bránili, protoře
četné jejich prosby byly marny, zasvištěla
šavle a zabuchla puška. Sedlák s prostře-
lenýma nohama klesl k zemi a selka krvá-
cela z rozseknutých prsů, a fiskus vyváděl
vítězně dva voly z chléva. Kdo by mohl
zůstati chladným a bezcitným, když při této
tragedii zničen život? Komu se nesvírá kře-
čovitě srdce, pohledne-li na nepoměr, ve
kterém se tu nalézá vina a trest?
Němec
Jindřich Prade
Sedlák
Vídeň
Liberec
poslanecký sněmovna
Wiener Tagblatt
7
article
Pro 58 zl. měly býti zničeny dva životy
nevinné, poctivě pracující, zmrzačeny a po-
stříleny? Celý dům proměněn v krvavé dě-
jiště a to vše státem, jménem oné vyšší moci,
která zastupuje na zemi právo božské. Ni-
koliv, berní exekutor sám je vinen, nikoliv
také četníci, obviňovati třeba systém, který
vytvořuje takové postavy a takové činy.
Případ v české vesnici jest toliko krvavý,
ale nikoliv křiklavější než ti-
síc případů jiných. Zde ničí se fiskem
příkaz humanity. Ale zde zároveň odporuje
se berním zásadám, kterých by berní aparat
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3t
Praha
8
article
SII
SII
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedlice.
9
article
měl býti dbalý, neboť berně musí býti spra-
vedlivé a nesmí zničiti berní objekt sám.
Berní exekutor, který ničí lidský život, činí
ze státu dravé zvíře, dravce, berní hyenu.
Jest to zločin na jkultuře. Připomínán zde
život v divoké Africe, požírá-li státní moc
voly a lidi.
Z Pešti, 22. června. Afféra Ugro-
nova s Riemlerem, jest nyní předmě-
tem obecných rozprav v novinách a v parla-
mentě. Ve sněmovně poslanecké zastával již
včera jeden poslanec stanovisko, že by proti
Ugronovi zakročiti měl státní žalobce.
»Magyar Némzet« orgán vládní, vyzývá,
by Ugron dal uspokojivou odpověď. Orgán
Ugronův »Magyar Orszag« ohlašuje, že
Ugron odpoví dnes. Odpůrci Ugronovi vy-
hrožují, že nebude-li odpověď uspokojivá,
uvedou věc na přetřes v dolní sněmovně.
Magyar
Ugron
Ugronův
Orszag
Afrika
Pešť
dolní sněmovna
10
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Z Vídně, 22. června. (C.-B.) Císař
jmenoval setníka II. tř. Alfreda knížete
Windischgrätze v evidenčním poměru
zeměbraneckého pěšího pluku v Praze č.8
majorem v tomto služebním poměru.
Ze Sibině, 21. června. (C.-B.) IChet
generálního štábu polní zbrojmistr svob. pán
Beck přibyl sem dnes večer a byl na ná-
draží uvítán úřady a sborem důstojnickým.
Z Bukurešti, 21. června. (C.- B.)
Královským dekretem svolává se parla-
ment na den 27. června k mimořádnému
zasedání.
Z Yokohamy, 21. června. (C.-B.) By-
valý ministr dopravy v kabinetě markýza
Ita, Hoši Torn byl dnes za schů-
ze městského zastupitelst va
bodnut dýkou a za krátko na to
zemřel. Zavražděný byl dříve vyslancem
ve Washingtoně. Pohnutka vraždy je dle
všeho politická.
Windischgrätz
Beck
Ito
Torn
Vídeň
Praha
Sibina
Bukurešť
Yokohama
Washington
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Stes k.
12
article
Vilma BářtováŠevčíková.
Jakoby to včera bylo. Šly jsme v pod-
večer jarního teplého dne, všude plno vůně.
svěžesti a půvabu probouzející se přírody z těž
kého, dlouhého zimního snu, jen kraj zdál se
nám teskným ve své zamlklosti, zcela v souladu
s našimi city.
Ubírala jsem se k malé venkovské stanici
s družkou svou, která nejbližším vlakem od
jeti měla, a tak mnohé ještě v době nastalého
rozloučení toužily jsme spolu sděliti, však ústa
naše oněměla, oko se zarosilo a srdce mocněj
»A kdy as se opět sejdeme, drahá Slávo«
ptám se družky.
»Nevím, snad po létech, snad nikdy, teskné
tušení mi jakés praví, že dlouho, dlouho se ne-
uzříme. Je mi tak bolno, žalostno, sama ani ne-
vím proč, snad že v cizinu dalekou jest m
odejeti.
A jako umíráčku hlas ozval se z blízké
vesnice večerní zvonek, zvoucí k modlitbě, jež
vřele vytryskla ze srdcí našich a nesla se tam,
kde končí bol a stesk.
Zvonek umlkl a v téže chvíli z blízkého
háje ozval se tlukot slavíka, jehož jarní píseň
tklivé melodie nesla se zádumčivě tichým ve-
čerem a vzrušila dojemnými tóny i nás, že jsme
na chvíli stanuly, naslouchajíce rozkošné písni,
mající výraz touhy, žalu, stesku, beznaděje a
odloučení.
BářtováŠevčíková
Zvonek
14
article
»Pojďme, čas kvapí, vlak brzy přijede«
vybízí mne přítelkyně. V malé chvíli došly jsme
k stanici a za nedlouho pískot lokomotivy vy-
rušil nás ze snění a vyměřil minuty našeho
rozloučení.
»Buď s bohem, nezapomeň na mne«a
vřelým polibkem odloučila se věrná bytost
ode mne.
Nikdo z cestujících nevystoupil, nikdo ne-
vstoupil, vyjma přítelkyni mou, která se slzou
v oku posledně bílým šátkem zamávala a již
unášel ji vlak daleko, ach daleko.
Dlouho hleděla jsem upjatě v dáli na lesy
kterými vlak letěl, jehož bílý dým nad vrcholky
stromů se povznášel, ukazuje místo, kde vtu
chvíli dlela duše drahá, věrná, s níž tak těžko
jsem se loučila. Dým se rozplynul, poslední
stopa zmizela a jenom v srdci mém zůstala
vzpomínka na věrnou bytost, již tak jsem mi-
lovala.
Přešla léta, léta dlouhá, s družkou milou
však jsem se již nesešla. Svěží květ urván životu
a v hrob předčasný skácena bujará síla, plná života,
ideálů a světoborných myšlenek. V boj vešla
životní — ten však schvátil její vřelou duši
pohřbil v ssutinách svých. Padla na bojišti —
odkazem jejím byl mi ten palčivý stesk, jenž
životem všude ji provázel . ..
Návalem bezejmenného bolu rozezvučely
se struny srdce mého, jedna strhána a žalostný
ston její pronikl duši mou, zachvěl bytostí mou,
že přítelky drahé mé není více.
V duši stesk se loudí, hruď bolest svírá
15
article
Pohádka.
Napsala Sarah Bernhardtová. Přel. L. Š. Ad.
Kol kolébky dítěte stály sudičky.
V uctivé bázni naslouchali rodičové přáním,
jež jejich chlapci byla udílena:
»Vyrosteš v krásného muže, zlatou korunu
poneseš! Budeš hrdinou — z tisíce hrdel bude
ti zaznívati jásot a chvála — před tvými tvá-
řemi budou tvoji ctitelé se opíjeti ! Ve smích
pláč uvedeš lidi, třásti se budou slastí a roze-
chvívati hrůzou před tebou. — Básníci roztrousí
k tvým nohám své perly, pěvci naladí své lýry,
aby ti slávu věstili! — Získáš bezpočetná
srdce ! — Na tebe nebudou míti vlivu dýka ani
jed — tvá sláva bude velká, přes hory, daleko
přes moře bude se šířiti !«
Plna vroucích díků klesla matka na kolena.
Otevřely se dvéře a sudička nesmrtelné
slávy vstoupila.
»Darů, jež ti má sestra přinesla, nemohu
vzíti,« pravila, »ale abych ztrestala vás, slyšte
toto mé přání:
»Zlaté koruny stanou se papírové, bude
smáti se, plakati, milovati — ale ne ze své
vůle, nýbrž na rozkaz cizí. Ti, kteří budou já-
sati, budou drsně upírati mu uznání, jež velkým
jejich země přísluší. Národ, jehož modlou se
stal, strhne s výše jeho slávy a jej, v jehož
duši jásající volání včerejšku ještě se zachvívá,
k triumfálnímu vozu svého nového hrdiny po-
vlekou! — Vavříny na jeho skráních změní
se v immortelky, sám a zapomenut zemře a
nic, pranic po něm nezůstane !«
»Co z něho tedy bude?« zvolal užaslý otec.
»Bude hercem.«
Tu zvedla se pomalu sudička smrti.
»Pomstím tě, mé dítě«, pravila. »Po tvé
smrti tvá památka rozdrtí toho, jenž tvou slávu
Bernhardtová
Ada
Vavřín