1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 4. záři 1904
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předplácí sen
v Praze v adusinistraei
sa měsl
Praha
5
article
. . . . 6 K —k
. . . . 6 K —k
na čivrt leta . . ..
s dvojí donáškou
sa něsl
n átní keta . . . . 7 K 50h
ve flialkách-
na měste . . . . . . 2 K s0 h
Poštout
ma měsíe
na ttrrt lola . . . . 9 K e0h
s dvojí zásílkou
na měst
ntrt la : . . k eo
6
title
Dnešní číslo pro Prahu le o 18 stranác.
Praha
7
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 23. září. V 8 hodi
27 minut večer. (Pův. tel. zvl. dopisovatele
»Nár. Listů«.) Soudí se, že Kuropatkin
opustí Ljnojan, aby ustoupil na Muk-
den a aby vyhnul se obkličujícím
pohybům Kurokiovým.
Druhý oddíl baltického loďstva
odpluje dnes.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy vi
na straně 4.)
Kuropatkin
Ljnojan
Kurokiův
Petrohrad
8
article
Žádné zdrcující porážky
Rusův nebylo!
Žádné zdrcující porážky
Rusův nebylo!
»Obrovský devítidenní zápas před Ljao
janem skončil úplnou zdreující porážkou
Rusův!« — »Hlavní stan vítězné armády japon-
ské jest již (dnem 2. září) v dobytém Ljaojanu.
zatím co rozprášená armáda Kuropatkinova
v divém chvatu, pronásledována pluky
Okuovými, Nodzuovými a Kurokiovými p rc ht
na sever k Mukdenu.
V Tokiu, kde vítězství japonské vzbudilo
hlučný jásot, očekává se dychtivě, zdali se vy
slaným četám Kurokiovým podařilo vzdor za-
cházce zaskočit Kuropatkinovi ústupní dráhu na
Mukden? Rozkaz k ústupu dal Kuropatkin ve
čtvrtek ráno, načež veškerá ruská armáda, za-
pálivší Ljaojan a několik okolních vesnie,
úchvatně hrnula se k řece Tajce. Avšak tu
již, při přechodu přes řeku, dostihla Rusy část
vojska japonského a způsobila mezi nimi tak
veliký zmatek, že Rusové zůstavili hojně svých
děl, jež obrátili Japonci na stanici ljaojanskou,
sby zničili dráhu i telegrafní spojení.
Rusův
Ljao
Okuový
Nodzuový
Kurokiový
Kuropatkin
Rus
Mukden
Tokio
Kurokiův
9
article
Ona část armády Kurokiovy, která již v
středu večer (31. srpna) přebrodila se přes
řeku Tajce, aby dostihla hlavní silnice na
Mukden vedoucí, narazila již včera (1. září)o
11. bod. dopolední, dvanáct mil se-
verně nad Ljaojanem na hlavn
voj prchajících Rusův a zdá se, ž
je zapudila nazpět ku řece Tajce.s
Tak zněly sensační zprávy, vyhlášené dne
2. září úřadně v hlavním městě Japonska
Tokiu a zaslané odtud přes Londýn do Evropy
Dojem jich byl ovšem po nesmírném na-
pjetí, s jakým všechen svět od týdne sledoval
ukrutný ten zápas obou olbřímských soků
v Ljaojanu, překvapující a nejhlubší. Všechen
žlutý tisk evropský pustil v radostném opojení
uzdu své fantasii a plesaje nad přeskvělým ví
tězstvím svých milých obdivuhodných reků ja-
ponských — odzváněl již ruské válečné výprav
hrany: nejslavnější ruský generál na hlavu po
ražen, ruská armáda zdecimována, zbědována
zdemoralisována na zoufalém útěku, jaká to po
choutka!
O katastrofě, o totální, zdreu
jící porážce Rusův, z níž se již asi
nevzpamatují, rozepsala a rozjásala se všechna
ta žlutá tiskovina zdejší, vídeňská, londýnská
berlínská, až na málo střízlivějších a opatrněj
ších výminek.
Ani jedinému ze všech těch »zeriosních
žurnálů nevidělo se záhodno a slušno vyčkati
úřadních zpráv ruských, které jako
vždy pokulhávají za japonskými aspoň o 24
hodin. Ale konečně dnes došly přece. Generál
Kuropatkin telegrafuje caru ruskému
dne 2. září (v pátek) doslovně: Včera 1. září
za nastalé noci udeřili Japonci na naše po-
stavení u Sykvantunu, byli však po parném
boji odražení. Později v noci obnovili útok;
tentokráte úspěšně, jelikož zatlačili jeden náš
pluk směrém na Sakutun. Ústup tohoto
pluku měl za následek, že musily též ostatn
Rusův
Kuropatkin
Japonsko
Tokio
Londýn
Evropa
Ljaojan
Ljaojan
10
article
naše pluky ustoupiti ze svých postavení. Dnes
(2. září) z rána však vojska naše opět z ne-
náhla postupovala, aby se posice syk
vantunské znovu zmocnila. Od ůsvitu u ja
jsem se offensivy proti armádě
Kurokiově. O poledni zahájila naše dělo-
střelba bitvu a pěchota naše podníkla
offensivu, aby znovu vychvátila Japoncům
posici, které oni v noci dobyli. Během noci (na
2. září) bombardovali Japonci naše vnitřn
opevněné posice ljaojanské, jakož
i město Ljaojan samo i nádraží. Právě
dostal jsem od náčelníka posádky následujíeí
depeši, odeslanou dne 2. září o 10. hod. 35 min.
dopoledne: »Japonci udeřili útočně
na tvrz, v centru našeho postaven
se nalezajlcí, byli však s převeli-
kými ztrátami odraženi, kdežto z na
šich ve tvrzi padlo pouze 5 mužů.«
Ejhle, tak vypadá ta hrozná, úplná, zdreu
jící porážka Rusů ze dne 1. září! Ljaojan ne
byl Japonci dobyt, armáda Kuropatkinova ne
byla zahnána přes řeku Tajce na divoký útěk
k Mukdenu, není rozprášena a v zoufalé de-
routě na bezedných blátivých necestách, vítězní
armády japonské jí nepronásledují, natož aby
ji byly zaskočily, alébrž naopak: Kuropatkin
na druhý den po té »hrozné porážce« své —
uchopuje se ofensivy proti a-
mádě Kurokiově, zatím co opev-
něný Ljaojan svou dělostřelbo
chrabře odráží nájezdy ostatních
dvou armád japonských a rozmnožuje
jejich dosavadní ohromné ztráty (25.000 mužů)
o další hekatomby.
Japonec
Ljaojan
Rus
11
article
Nač opadá nyní — vůči tomuto prostému
telegramu ruského vojevůdce všechna ta »ja-
ponština«, líčící »divý zmatený útěk Rusův« p
ztracené veliké bitvě z hořícího Ljaojanu pře
rozvodněnou řeku Tajce, tvrdíci, že Japonei
jsou od 1. září pány dobytého Ljaojanu, žeje
tam již ubytován jejich hlavní stan, že telegraí
železnice jsou zničeny a pronásledování
prchajících Rusův všemi třemi armádami japon-
skými je v plném proudu. Telegrafní spojení
s Ljaojanem zatím není přerušeno, a japonský
nájezd na Ljaojan byl den po té ztracené bitvě
vítězně odražen.-
Uprostřed obrovského, ještě trvajícího
nerozhodnutého zápasu dovolili si tedy Japonei
napáliti Evropu obrovským výkonem asiatské
prolhanosti, bezpříkladným a v dějinách váleč-
nictví neslýchaným humbugem, děla jícím z jedné
vítězné episody, ze zatlačení jediného pluku
ruského, k vůli němuž musil couvnouti šik
ostatní, ihned — vyhranou rozhodnou bitvua
zdrcující porážku celé armády ruské.
Rusův
Evropa
12
article
Každému soudnému člověku musilo ihned
napadnouti jak to možno, že při takové zdreu-
jicí porážce Rusův nemohou se Japonci po-
chlubit ani žádným stem zajatých. V bitvěu
Hradce Králově, kde bojovalo 205.000
Rakušanů a Sasíků proti 221.000 Prusův a na
každé straně asi po 500 dělech, ukořistili Pru-
sové 161 rakouských děl, 5 praporů a učinil
19.300 zajatcův. A zde, v této mnohem krva-
vější a ze všech posavadních největší bitvě —
vítězově japonští neučinili žádných za-
jatcův? Již tato okolnost sama prozrazovala,
jak nestydatě Japonci nadsazují a přehánějí.
Celá pravda zdá se býti asi tato: Ru-
sové postavili se u Ljaojanu přesile Ja-
ponců hrdinně na odpor a zápasivše jak
lvové po devět dní a nocí, i způsobivš
Japoncům strašných ztrát, ustupují posléz
ve všem pořádku zvolna a za stálých bojn
podél dráhy na sever, kdežto Japonci nemohou
dosud dobýti opevněného Ljaojanu, jsouce sami
tak vysíleni, že na nějaké pronásledování Rusů
nemohou se odvážit. O nějaké rozhodné bitvě
a porážce Rusů nemůže se tedy vůbec mluvit
Rusův
Japonec
Rakušan
Sasík
Prusův
Rus
Hradec Králov
13
article
Z moderní Anglie.
(Přítel Slovanů: Sir Donal d Macken zio
Wallace.)
Ve skvělém šumu salonů hraběnky Lützo
wové v tichém a poetickém Cadogan Square
poznal jsem jednoho z nejzajímavějších muž
nynější Anglie a jednoho z nejsympatičtějších
nám Slovanům. Jeho jméno mi bylo známo od
dob prvních lektur chlapeckých a byl jsem
velmi překvapen, když jsem byl představen di
stingovanému, statnému šedobradému pánovi
energické a oduševněné tváře: »Sir Donald
Wallace, autor slavné knihy o Rusku.«
Vzpomněl jsem na dva svazečky »Matice
Lidu«, kterou odbírala a horlivě čítala má
matka a z které populární knihovny jsem čer-
pal snad své první vážnější dojmy literární
Svazečky ty, skromné a chudě vypravené, ob-
sahovaly překlad, zdá se, že poněkud zkrácený
Wallacova díla o Rusku a velice na mou mys
působily svým živým a poutavým líčením život
ruského.
Přiznávám se, že od tě doby neslyšel jsem
ani nečetl jsem jméno autora knihy »Rusov
doma«. V saloně hraběnky Lützowové, ktere
sbromažďuje kolem sebe výkvět londýnské ari
stokracie rodu a ducha a která sama vzácné
spojuje urozenost velké dámy s obdivuhodnou
vzdělanosti a duchaplností, nemohl ovšem schá
zeti tak znamenitý Slovanofil anglický a muž
tak vynikající.
Sir Donald Wailace, jako všichni ti poli
tikové, spisovatelé, učencí a mužové veřejn
činnosti navštěvující dům hraběte Lützowa
Londýně, byl dobře informován o českých zá
ležitostech, o nichž se se živým zájmem roz
hovořil a v rozmluvě jsme pokračovali dva dny
na to, když jsem jej navštivil v jeho útulném
staromládeneckém bytě. Sir Donald Wallace as
před čtyřiceti léty viděl Prahu.
»Letos uzřím Prahu po druhé. Pojedu přes
Čechy do Ruska.«
Můžem s potěšením očekávat návštěvu zna
menitého přítele z Anglie, jejž nutno představit
našim čtenářům.
Wallace
Lützo
Lützow
Wailace
Anglie
Rusko
Praha
Čechy
Slovan
Lützow Londýn
Sira Donal d Macken
Rusov dom
14
article
Sir Donald Wallace není pozoruhodným
mužem jen pro svá díla o Rusku. Jeho činnos
je neobyčejná, všestranná a neunavná a možn
představiti též v Sir Donaldovi representante
Anglie svěloobčanské, podnikavé a energické
muže péra i činu, učence, diplomata i žurna
listu, který celý svět, bez rozdílů národů a bez
ohledů na hranice, pokládá za pole své neu
navné, bádavé činnosti.
Byl nazván sa cilizen of the world« —
občan světa. Krásný titul, který byl též, z dů-
vodů ovšem poněkud jiných, dán Ibsenovi.h
při tom neztratil Sir Donald v tom svém stálém
putování po všech končinách světa, po tolik
létech prožitých v intimním splynutí s cizím
národy, jejichž život studoval, ani zbla ze svě
anglické individuality, ze své skotské křepk
rázovitosti.
Sir Donald Wallace narodil se v r. 1841
a od útlého mládí, ztrativ záhy rodiče, byl po
nechán sám sobě. Jako dvacetiletý jinoch pod
nikl své první cesty na pevninu. V zimě stu
doval na edinburgské universitě a v létě jezdi
po Evropě a tak v mladistvém věku již pozna
Francii, Německo, Italii, Hollandsko, Rakousko,
Turecko a Řecko. Když byl doma hotov se
studiemi, dal se v Paříži zapsat do » Ecole de
Droit« a pak studoval římské právo v Berlíně.
R. 1868 vydal se na studijní cestu do Ameriky.
odkud se vrátil do Německa ke svým právní
ckým a politickým studiím a v Heidelbergu do
sáhl hodnosti doktora práv.
Právnická studia primitivních institucí vzbu-
dila v něm zájem o patriarchální zřízení Slo-
vanů, zejmena o ruskou obec, o »mír«. Te
přivedlo jej do Ruska r. 1870 a usadil sev
*) Viz »Národní Listy« ze dne 26. června,3
července a 12. července.
Wallace
Donald
Ibsen
Droit
Rusko
Anglie
Evropa
Francie
Německo
Italia
Rakousko
Turecko
Řecko
Paříž
Ecol
Berlín
Amerika
Heidelberg
cilidit of the world
Stvan
15
article
odlehlé vesnici v gubernii novgorodské, kde do
konale se naučil ruskému jazyku a poznal vše-
chny stránky života ruského lidu. Zabral se do
těchto studií tak důkladně, že po šest let ne-
opustil Rusko.
Vrátil se do Anglie se spoustou poznámek.
s ohromným rukopisem a chtěl vydati obsáhle
dílo o Rusku. Ale marně nabízel nakladatelům
dílo, jemuž věnoval šest nejsvěžejších a nej-
krásnějších let svého života. Nechtěli věřit, že
by našlo čtenářů. Mladý spisovatel v té nejtrud-
nější době zklamání byl překvapen vybídnutím
nakladatele Cassella, aby napsal dvoudílový po-
pulární spis o Rusku. Sir Donald napsal sice
populární knihu, ale nejvážnějšího rázu, oprav-
dové literární ceny. A její úspěch byl sensační
V několika týdnech bylo rozebráno několik vy
dání díla zajímavého a poučného, tak zábavně
a barvitě psaného. Sir Donald Wallace stal se
slavným mužem. A jeho kniha měla tak ohromný
úspěch, že vzbudila pozornost celého vzděla-
ného světa a byla přeložena do všech možných
řečí: do frančiny, němčiny, ruštiny, češtiny.
chorvalštiny, srbštiny, švédštiny, maďarštiny
ano i do řeči perské, hindustanské, japonské
bengalské!
Cassell
Donald
Wallace
Rusko
Anglie
16
article
Od té doby začíná jeho neunavná, po nej-
různějších končinách světa rozšířená působnos
publicistická, politická i diplomatická. R. 1877
byl Sir Donald korrespondentem žurn. »Times«v
Petrohradě. Následující rok dlel na Balkáně.
kde studoval východní otázku a žil v Bulhar-
sku, byl svědkem státního převratu, pak jednu
zimu dlel v Chorvatsku, kde se sblížil s geni-
álním knězem biskupem Strossmayerem. Dalším
cílem jeho studil byl Egypt, kde byl několik
měsíců a vydal pak: »Egypt and Egyptian
Question.«
R. 1884 byl vyzván Lordem Dufferinem.
nově jmenovaným místokrálem indickým, aby
se stal jeho tajemníkem. Sir Donald přijal na
máhavé místo spolupracovníka vládce nad 250
milliony obyvatel Indie a býval zaměstnán mnohdy
až 18. hodin denně. Při tom ovšem prozkou
mal kraje a život indický a při příležitosti stří
lel i tygry. Z Indie podnikl velkou cestu pře
Persii a Střední Asii do Ruska, odkud se vrátil
domů. Ale ještě později se vrátil do Indie
sice jako vojenský průvodce ruského careviče
— nynějšího cara — na jeho cestě po Indi
Od té doby zachoval si přízeň a přátelství ny
nějšího vládce Rusi.
Klidnější léta nastala pak Siru Donaldovi
kterému bylo svěřeno významné postavení chef
zahraniční rubriky v »Times«, jež zaujímal 9
let, načež se stal vrchním redaktorem ohromné
Eneyklopaedie brilanické.
Nyní zanáší se Sir Donald Wallace spiso
váním dějin moderní diplomacie anglické a ži
votopisu lorda Dufferina. Na základě zkušenosti
posledních cest po Rusku, kam dojíždí často
mezi své přátele, chce napsati třeti dil své knihy
o ruském životě.
Od počátku srpna žije Sir Donald Wallaee
na zámku Žampachu u hr. Lůtzova a ani zde
neodpočívá. Denně po několik hodin učí se český
Připravuje se k návštěvě Prahy
Václav Hladík
Donald
Bulhar
Strossmayer
Dufferin
Rus
Wallace
Wallaee
Lůtzův
Hladík
Petrohrad
Balkán
Chorvatsko
Egypt
Indie
Persie
Asie
Rusko
Žampach
Praha
Times
Egyptian Question
17
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Ze Lvova, 2. záři. (Deputace ruske
národní strany u Körbra.) Dnes ráno
uveřejnili jsme zde požadavky ruské národn
strany v Haliči, jež podala, složené v pamětný
spis, deputace její Körbrovi za jeho pobytu
ve Lvově. V deputaci byli: členové výboru poli
tiekého spolku »Ruská Rada« ve Lvově, čle-
nově »Národního sovětu« a tito poslanci zem
ského sněmu: otec F. Effinovič, otec V. Mazi-
kevič a A. Barabaš. Deputaci vedl dr. I. A. Do-
brjanský, jenž Körbra oslovil. Körber odpověděl
»Děkuji za vaše uvítání. Vaše požadavky dochá-
zejí uspokojivé odpovědi ve známém programu
vlády. Chtěl bych obrátiti vaší pozornost na
Effinovič
A Barabaš
I A
Körber
Lvov
Halič
18
article
V drobném prodejie
rnaní číalo o sobě . . . za sh
vdpoledni
Ve šlialkách na venkovs
rsnní číslo. . . . . .
odpolední . . . . . . . . 8h
Inserá tr
platí se hotově napře
Přečplacení a iuierty přijtná zdmisi
strace v Marianské ulici č. a.
Tam nacházejí se téš redskes
tiskárna a ezpadice „ Národnich Listě“.
Rukopisy se nevrsceji.
19
article
radikálné agitace, které se objevují v posledním
čase a neodpovídají ani cíli, ani povaze ru-
ského národa. Jsou velmi škodlivé, neboť vývo-
lávají boj, a v boji nejen zákony mičí, nýbrž
také stát není s to přidržovati k plnění zákona.
Oběma stranám, vedoucím boj, nedostane s
toho, co by jinak mohly obdržeti. Proto vám
radím, abyste se domáhali svých práv doroz-
uměním s druhým národem. Co se týče vaší
žaloby na malý počet vašich zástupců na sně-
mích, ujišťuji, že každý hlas má stejný význam,
a to dává záruku, že i ti zástupci, které máte,
budou s úspěchem hájiti vaše práva.«
Výroky, učiněné Körbrem před tváří ruské
depulace, patřl k nejošklivějším, které kdy z úst
tohoto rakouského státníka vyšly. On prohla-
šuje, že Rakousko, aspoň za jeho vlády, žád-
ného národního míru míti nechce. Život vůbee
je boj a kdo chce slabým národům pomáhati
teprve, až budou po boji, prohlašuje, že počká,
až bude míti příležitost býti jejich hrobníkem.
Rakousko
20
article
Nejde v zásadě o to, aby mezi národy vůbee
žádného boje nikdy nebylo, nýbrž aby byl udr-
žován v mezích zákona a spěl k tomu, což jest
lepší. A k tomu musí býti, k tomu musí hleděti
rakouská vláda, aby ve sporech které mezi
národy vzejdou, stála vždy na strané toho, kdo
ochrany zákona potřebuje. Místo toho Körber
neomaleně prohlašuje, že pro národy buď slabé
nebo neprivilegované a nenáviděné (k těmto
posledním patříme v Rakousku my Čechové)
není ochrany zákona, není spravedlnosti a že
vláda, bojíc se svého privilegovaného mazlíka,
zůstane passivnou svědkyní každého bezpráví,
které od něho utrpí národ pastorek. Fráze
o dorozumění od národa k národu není vůbee
pro soudné lidi, jsou-li ještě v Rakousku. Jak
pak se může dorozuměti český národ s něme-
ckým, když německý žádá jeho porobení a zá-
hubu? A jestli že Němci s Čechy jinak ne-
mluví, než aby jim tlumočili tyto své poža
davky, je vláda vinna, že do takových konců
došlo. Ona zavinila německou zpupnost odvě-
kým naddržováním Němcům, ona je dovedla
k tomu, že kladou požadavky, o kterých vůbe
mluviti nelze.
Čecho
Němec
Rakousko
Čechy
21
article
Tyto zásadné poznámky činíme k zá-
sadám Körbrovým, v odpovědi Rusům vyslo-
veným, se svého českého stanoviska.
Ze Lvova, 2. září. (Jak Körber při-
jal deputaci dělníků.) Ve Lvově s
Körbrovi představily dvě deputace dělníků. Nej-
dříve přišla deputace z Boryslavi. Mluvčí její,
p. Melen, stěžoval si na okresního hejímana
Bobřinského, že nejen za stávky zakazoval děl-
níkům shromažďovati se, nýbrž činí tak i po
stávce, udávaje, že se mysli ještě dost neutišily.
Dále si deputace stěžovala na to, jak krajský
soud v Samboru jedná v processe se stávkuji-
cími. Co se všude považuje leda za přestupek
proti zákonu spolčovacímu, žal uje a trestá se
v Somboru jako zločin veřejného násilí. Třicet
boryslavských dělníků bylo tím způsobem od-
souzeno do žaláře na 3—6 měsíců. Odsouzení
nemohou se odvolati, protože drženi jsou v
vazbě. Vůdce deputace podotkl tu na konec, že
mnozi samborští soudcové jsou majiteli nafto-
vých pramenů v Boryslavi.
Mezi řečí Melenovou Körber stále čini
nervové posuňky a několikráte vztáhl ruku po
pamětném spisu, jejž mluvčí držel v rukou, aby
jej přijal a tím slyšení ukončil. Mluvčího depu-
tace to nezmátlo. Když domluvil, Körber odpo-
věděl, že prvou stížnost bude zkoumati, ale v
příčině druhé že nemůže ničeho učiniti, protože
soudcové jsou neodvisll.
Rus
Körber
Melen
Melenův Körber
Lvov
Körbr
Sambor
22
title
Politické zprávy zahraničné.
23
article
V Praze, 3. září.
Praha
24
article
Co se kuří na dvoře berlínském?
Přijezd německého následníka do Gelben
sande, letohradu velkovévody meklenbursko-
zvěřinského, uvádí se v berlínských kruzích
v souvislost s chystaným prý zasnoubením ná
25
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 1. září.
6— (Kronika.) Do Pečorské Lavry
Kyjevě, z moderního města, je výlet k tisícileté
minulosti. Přebrali jsme o nějakou stanici elek-
trické tramwraye Nikolajevskou ulicí, vystupujeme
na pláni málem pusté. Je tu jako u nás někde na
Letné. Rozhlížíme se kolem. Tamhle svítí sice
zlaté báně, zelenají se kopule bílých věží, bude
to asi Lavra ! Ale zlatých bání a zelených střech
je kolem do kola v Kyjevě tolik ! Ptáme se po
cesté. Ukazují nám pěšinku. Jen prý rovně a
přes hradby citadely, za deset minut jsme tam.
Kolem Lavry v sedmnáctém či osmnáctém věku
jako na našem Vyšehradě vznikla pevnost.
Nejsme tu na obvyklé cestě. Lavra je přeee
poulnické místo nejnavštěvovanější, máme kolem
desátě, doba pobožnosti, neděle, překrásný den,
jen trochu parný na obecný náš pojem o ruském
počasí, ale po cestě ani človíčka! Jediný náa
dohionil.
— Izvoltě, charaša-li tut doroga v Lavruh
— Charaša, pažalujtě! Ja fakže tuda pajdu
Přidáme se tedy. Človíček není skoupý na
slovo. Než se proplefeme hradbami pevnůstky
kolem starých vojenských budov, vypravuje
zdejšich mniších. Je prý jich v klášťeře několik
set. A z čeho žijí? Z čeho by, z obecenstva.
A jak se jim vede? Jakžby se vedlo, znamenitě.
Žji v chudobě, ale vládnou báječným jměním.
Lid horlivě snáší kopějky, kostel je stále plný
A teprv poutě a svátky ! Minule byl nějaký
»prazdníke — přeslechli jsme, který vlaslně —
a na padesát tisíc poutníků bylo. A každý něeo
položí, grivenník, poltěnník i rubl. Copak mniši
I na vojnu dali! Snad půl millionu či kolik
Peněz jako železl
Lavra
Praha
Kyjev
Letná
Lido
26
article
Mužiček brebentí s lehkým humorem
snadném způsobu klášterního výdělku a neob
mezené obětavosti lidu. Už jsme byli nakloněni
považovati chlapika za moderního lidového
skeptika, který na mnichy-vyděrače má svoji
pifku. Ale to se v nás jen ozývala evropská
podezíravost. Když jsme zahýbali ke vehodu
Lavry, ukázal jen ještě ke hlavní bráně, upo-
zornil na velkolepé nástěnné obrazy po obou
stranách vstupné klášterní zdi a už s čapkou
dole začal sekat nepřetržitý pletenec pravoslav-
ných křížků a poklon a zmizel v proudu obe
censtva.
Obrazy u vchodu Lavry jsou vskutku vel
kolepě. Nejen rozměrem! Nějaké výjevy ze ži-
vota mnichů zakladatelů, Hilariona blahoslavence,
Antonína a jiných! Před tisíci bezmála léty
vedli zde svůj pobožný život a klášter založili,.
Obrazy plné stylu a nábožné veleby! Kdo se
domnívá, že doba nepřeje uměleckému výrazu
zbožnosti, měl by sem vážiti cestu. Při všt
nádheře nákladu nese umělecká výzdoba staro-
žitného chrámu jakýs modernisující ráz přísné
jednoduchosti.
Uvnitř mají právě nedělní slavný mole-
ben. Jen stěží dobýváme si vstup davem po-
božných. Celé lesy velikých svěc planou vůkol.
Zlato bohatých ikonostasů širokými plochami
oslňuje zraky, přísné tváře světců shlíží se stěn
na zbožný zástup, oblaky kadidla stoupají, ne-
konečné »gospodi pomiluj« vícehlasou lahodou
vyplňuje klenbu. Nikde lavic a pohodlných kle-
kátek! Věřící bez ohledu stavu a stáří tisní se
vedle sebe, vráceni do své duše klaní se bohu,
padají k zemi a křižují se, druh o druha se
nestaraje. Nevědomí světáci, cizí té hlubokosti
vznětů, zvědavě se rozhlížíme. Nikdo nás ne-
vidí, aspoň si nevšímá. Jaká zásoba mravn
Lavra
Hilarion
Antonín
27
article
síly v té hromadné schopnosti vytržení a obrá
cení mysli jedním velikým směreml
Včera odpoledne v Solijském saboru, mim
hodinu velikého modlení, jen porůznu obecen-
stvo se trousilo chrámem. Pozorovali jsme mla
dého důstojníka statné postavy, velmi elegant-
ního vzezření. V lesklém úboru, pružným odmě-
řeným krokem, do sebe obrácen, postupova
vážně od oltáře k oltáři, rozsvěcoval svlce
stavěl k ikonům, klaněl se a křižoval. Snad
zejtra odjiždí za velikým povoláním! Něco do
jemného je pro nás v té hloubce symbolické ob-
řadnosti.
Nápadným je všude počet vojenských uni
forem v chrámovém obecenstvu. Od Pečorské
Lavry dolů k jeskyním světců vedou kryté schody
jako u nás se Svatě Hory do Příbrami. Cestou
připojil se k nám pěšák v bílé táborové ka
zajce. Už nějakou chvili pozorovali jsme ho na
krok od sebe.
— Izvoltě, odkuda vy? najednou k nám
obrácen.
— My z Cech.
— Iz katoroj gubernij?
— My z Čech, eto v Avstriji
— Da, da ! No iz katoroj gubernij ? . .
Poznal v nás Čechy, povídá. Zná Čechy
ze své volyňské gubernie, rozumí trochu, proto
se připojil. Ale, co s tou českou guberniji my
slil, jsme se nedohodli. Nestačilo mu ani, že
jsme Čechové z Prahy.
Dole v kapli pečorský mnich prodává
svíčky různé velikosti. Voják koupil svíčku za
několik kopějek a rozsvitil. Koupili jsme taky,
rozsvitili a řadou s jiným obecenstvem veházíme
do jeskyně světců.
Labyrintová chodba ve skále tesaná, jen
tak co člověk projde, jako v solných dolech
berchtesgadenských. Nekonečná chodba, brzy to
Čecho
Příbram
Cecha
Iza
Čechy
Avstrija
Praha
28
article
jde po těsných schůdkách nahoru, brzy dolů,
tu se ločí na levo, tu na pravo. Vždycky po
krátké pouti výklenek osvětlený lampičkami,
něm otevřená rakev s ostatky některého světce,
pokrytá červenou rouškou. Mnich pronáší jméno
blahoslaveného, obecenstvo se klaní, libá ostatky.
křižuje se. My cizinci s lhostejnou zvědavost
přecházíme. Jen u jednoho výklenku jsme se
zastavili. Zde pod červenou rouškou spočivají
ostatky Nestora, nejstaršího slovanského leto
pisce, mnicha pečorského. V uzounkých chodbič-
kách není nám tuze volno! Nedbáme už výkladu
mnichů, brebenticích s řemeslnou horlivosti
jména blahoslavenců. Pláme se po východu.
Rádi bychom nazpět, ale nelze! Pochod obe
censtva trvá, třeba stále pokračovati ku předu.
Chodba se zakrucuje, obrací, stoupá a klesá,
zdá se nám, že jsme už někde u středu země.
Konečně se had zakousl do posledního článku.
Jsme zase na světle, v kapli, odkud jsme vyšli
Pobožného pěšáka z Volyně ztratili jsme někde
ve výklenku některého světce.
Letošní prázdniny zvlášť lákaly k návštěvě
Ruska. Tak pohnutá doba! Jak to vypadá v
zemi, která vede právě velikou válku, je plna
společenského vření, podzemního dunění, neklam-
ných předzvěstí nadcházejícího výbuchu a zhoubyí
Aspoň dle líčení výmluvných zpravodajů Zá
padu! S fantasií právem rozdrážděnou musii
západnický turista překročovati hranice země
tak docela propadlé osudu nadeházejícího pře
vralu! V domnělé své »odvaze« div si nepři
padá jako lékař, který přichází, aby odhad
stupeň »choroby«, přinesl radu a pomoc a mocí
svého odborného vědění, své převahy kulturn
aby uvedl zase do slušné míry a pořádku rozstře
sený nadobro organism
Volyň
Rusko
Zá pad
29
article
Jaké sklamání
Kreslil si v duchu obraz rozrušeného va
řejného života, života, jemuž zaražen dech,
tepna slísněna. Horečný stav panuje, všude ne-
pokoj, nedůvěra, rozčilení, vzduch plný bouřlavin
a elektrického napjelí, obchod vázne, práce jde
nepravidelně, všecky mysli obráceny směrem
očekávání něčeho děsného, co se neodvratně
blíží! A zatím? Po všem tom nikde ani stopy
Návšlěvník vslupuje do města, prochází ulicemi,
vchází do obchodů, do veřejných místností, za-
klepá v soukromém přibytku, mísí se mezi lid,
v zahradách, v divadlech, na tržíšti a co nachází?
Všude čilý, pravidelný ruch, obvyklé zrcadlo den-
ních starosti a radostí šumného davu, tváře
hlasy vážné vedle jasných a veselých. Nepozoruje
rozdílu mezi městským ruchem zdejším a ruchem
míst, odkud přišel, ze země trávící život v plném
míru a pokoji. Leda, že ve styku s obecenstvem
či s veřejnými orgány vycítí cizinec větší zvyk-
lost přesnosti a pořádku, více ochoty a přiro-
zené bodroty obcování, větší účast souseda
k sousedu, lidské duše k lidské duši, než na
jakou si troufá míti nárok doma v poměrech
»pokročilejší« své společnosti. Mimo horlivé čtení
novin a zvláštních vydání telegramů, nabízených
všude po ulici, ve veřejných místnostech, v ho-
stincích, kavárnách, na nádražích, na stanovi-
štích tramwaye s křiklavou dotěrností kamelolů,
zcela po pařížsku sobě vedoucích, výrobků t-
skových, nezamlčujících s podivuhodnou otevře-
nosti žádnou zprávu a žádný názor ani
stran přímo nepřátelských, mimo hovor
snadno a živě kolem současných události otá-
čený nikde známky mimořádnějšího napjetí
myslí. Rusko vede velikou válku koloniální,
stejně obtižnou, jak významnou a národ sleduje
události vzdáleného bojiště s přirozeným úča-
stenstvím. nie víc: takový je dojem, jaký siz
Rusko