ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 a01e68c0-71e1-11dc-9b13-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 64, person 57, org 8, work 4
1 masthead
Ročnik XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 4. záři 1904
Praha
3 masthead
Číslo 244.
4 article
Na ranní a odpol. Histy předplácí sen v Praze v adusinistraei sa měsl
Praha
5 article . . . . 6 K —k
. . . . 6 K —k na čivrt leta . . .. s dvojí donáškou sa něsl n átní keta . . . . 7 K 50h ve flialkách- na měste . . . . . . 2 K s0 h Poštout ma měsíe na ttrrt lola . . . . 9 K e0h s dvojí zásílkou na měst ntrt la : . . k eo
6 title
Dnešní číslo pro Prahu le o 18 stranác.
Praha
7 article Válka.
Válka. L. Z Petrohradu, 23. září. V 8 hodi 27 minut večer. (Pův. tel. zvl. dopisovatele »Nár. Listů«.) Soudí se, že Kuropatkin opustí Ljnojan, aby ustoupil na Muk- den a aby vyhnul se obkličujícím pohybům Kurokiovým. Druhý oddíl baltického loďstva odpluje dnes. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy vi na straně 4.)
Kuropatkin Ljnojan Kurokiův Petrohrad
8 article Žádné zdrcující porážky Rusův nebylo!
Žádné zdrcující porážky Rusův nebylo! »Obrovský devítidenní zápas před Ljao janem skončil úplnou zdreující porážkou Rusův!« — »Hlavní stan vítězné armády japon- ské jest již (dnem 2. září) v dobytém Ljaojanu. zatím co rozprášená armáda Kuropatkinova v divém chvatu, pronásledována pluky Okuovými, Nodzuovými a Kurokiovými p rc ht na sever k Mukdenu. V Tokiu, kde vítězství japonské vzbudilo hlučný jásot, očekává se dychtivě, zdali se vy slaným četám Kurokiovým podařilo vzdor za- cházce zaskočit Kuropatkinovi ústupní dráhu na Mukden? Rozkaz k ústupu dal Kuropatkin ve čtvrtek ráno, načež veškerá ruská armáda, za- pálivší Ljaojan a několik okolních vesnie, úchvatně hrnula se k řece Tajce. Avšak tu již, při přechodu přes řeku, dostihla Rusy část vojska japonského a způsobila mezi nimi tak veliký zmatek, že Rusové zůstavili hojně svých děl, jež obrátili Japonci na stanici ljaojanskou, sby zničili dráhu i telegrafní spojení.
Rusův Ljao Okuový Nodzuový Kurokiový Kuropatkin Rus Mukden Tokio Kurokiův
9 article
Ona část armády Kurokiovy, která již v středu večer (31. srpna) přebrodila se přes řeku Tajce, aby dostihla hlavní silnice na Mukden vedoucí, narazila již včera (1. září)o 11. bod. dopolední, dvanáct mil se- verně nad Ljaojanem na hlavn voj prchajících Rusův a zdá se, ž je zapudila nazpět ku řece Tajce.s Tak zněly sensační zprávy, vyhlášené dne 2. září úřadně v hlavním městě Japonska Tokiu a zaslané odtud přes Londýn do Evropy Dojem jich byl ovšem po nesmírném na- pjetí, s jakým všechen svět od týdne sledoval ukrutný ten zápas obou olbřímských soků v Ljaojanu, překvapující a nejhlubší. Všechen žlutý tisk evropský pustil v radostném opojení uzdu své fantasii a plesaje nad přeskvělým ví tězstvím svých milých obdivuhodných reků ja- ponských — odzváněl již ruské válečné výprav hrany: nejslavnější ruský generál na hlavu po ražen, ruská armáda zdecimována, zbědována zdemoralisována na zoufalém útěku, jaká to po choutka! O katastrofě, o totální, zdreu jící porážce Rusův, z níž se již asi nevzpamatují, rozepsala a rozjásala se všechna ta žlutá tiskovina zdejší, vídeňská, londýnská berlínská, až na málo střízlivějších a opatrněj ších výminek. Ani jedinému ze všech těch »zeriosních žurnálů nevidělo se záhodno a slušno vyčkati úřadních zpráv ruských, které jako vždy pokulhávají za japonskými aspoň o 24 hodin. Ale konečně dnes došly přece. Generál Kuropatkin telegrafuje caru ruskému dne 2. září (v pátek) doslovně: Včera 1. září za nastalé noci udeřili Japonci na naše po- stavení u Sykvantunu, byli však po parném boji odražení. Později v noci obnovili útok; tentokráte úspěšně, jelikož zatlačili jeden náš pluk směrém na Sakutun. Ústup tohoto pluku měl za následek, že musily též ostatn
Rusův Kuropatkin Japonsko Tokio Londýn Evropa Ljaojan Ljaojan
10 article
naše pluky ustoupiti ze svých postavení. Dnes (2. září) z rána však vojska naše opět z ne- náhla postupovala, aby se posice syk vantunské znovu zmocnila. Od ůsvitu u ja jsem se offensivy proti armádě Kurokiově. O poledni zahájila naše dělo- střelba bitvu a pěchota naše podníkla offensivu, aby znovu vychvátila Japoncům posici, které oni v noci dobyli. Během noci (na 2. září) bombardovali Japonci naše vnitřn opevněné posice ljaojanské, jakož i město Ljaojan samo i nádraží. Právě dostal jsem od náčelníka posádky následujíeí depeši, odeslanou dne 2. září o 10. hod. 35 min. dopoledne: »Japonci udeřili útočně na tvrz, v centru našeho postaven se nalezajlcí, byli však s převeli- kými ztrátami odraženi, kdežto z na šich ve tvrzi padlo pouze 5 mužů.« Ejhle, tak vypadá ta hrozná, úplná, zdreu jící porážka Rusů ze dne 1. září! Ljaojan ne byl Japonci dobyt, armáda Kuropatkinova ne byla zahnána přes řeku Tajce na divoký útěk k Mukdenu, není rozprášena a v zoufalé de- routě na bezedných blátivých necestách, vítězní armády japonské jí nepronásledují, natož aby ji byly zaskočily, alébrž naopak: Kuropatkin na druhý den po té »hrozné porážce« své — uchopuje se ofensivy proti a- mádě Kurokiově, zatím co opev- něný Ljaojan svou dělostřelbo chrabře odráží nájezdy ostatních dvou armád japonských a rozmnožuje jejich dosavadní ohromné ztráty (25.000 mužů) o další hekatomby.
Japonec Ljaojan Rus
11 article
Nač opadá nyní — vůči tomuto prostému telegramu ruského vojevůdce všechna ta »ja- ponština«, líčící »divý zmatený útěk Rusův« p ztracené veliké bitvě z hořícího Ljaojanu pře rozvodněnou řeku Tajce, tvrdíci, že Japonei jsou od 1. září pány dobytého Ljaojanu, žeje tam již ubytován jejich hlavní stan, že telegraí železnice jsou zničeny a pronásledování prchajících Rusův všemi třemi armádami japon- skými je v plném proudu. Telegrafní spojení s Ljaojanem zatím není přerušeno, a japonský nájezd na Ljaojan byl den po té ztracené bitvě vítězně odražen.- Uprostřed obrovského, ještě trvajícího nerozhodnutého zápasu dovolili si tedy Japonei napáliti Evropu obrovským výkonem asiatské prolhanosti, bezpříkladným a v dějinách váleč- nictví neslýchaným humbugem, děla jícím z jedné vítězné episody, ze zatlačení jediného pluku ruského, k vůli němuž musil couvnouti šik ostatní, ihned — vyhranou rozhodnou bitvua zdrcující porážku celé armády ruské.
Rusův Evropa
12 article
Každému soudnému člověku musilo ihned napadnouti jak to možno, že při takové zdreu- jicí porážce Rusův nemohou se Japonci po- chlubit ani žádným stem zajatých. V bitvěu Hradce Králově, kde bojovalo 205.000 Rakušanů a Sasíků proti 221.000 Prusův a na každé straně asi po 500 dělech, ukořistili Pru- sové 161 rakouských děl, 5 praporů a učinil 19.300 zajatcův. A zde, v této mnohem krva- vější a ze všech posavadních největší bitvě — vítězově japonští neučinili žádných za- jatcův? Již tato okolnost sama prozrazovala, jak nestydatě Japonci nadsazují a přehánějí. Celá pravda zdá se býti asi tato: Ru- sové postavili se u Ljaojanu přesile Ja- ponců hrdinně na odpor a zápasivše jak lvové po devět dní a nocí, i způsobivš Japoncům strašných ztrát, ustupují posléz ve všem pořádku zvolna a za stálých bojn podél dráhy na sever, kdežto Japonci nemohou dosud dobýti opevněného Ljaojanu, jsouce sami tak vysíleni, že na nějaké pronásledování Rusů nemohou se odvážit. O nějaké rozhodné bitvě a porážce Rusů nemůže se tedy vůbec mluvit
Rusův Japonec Rakušan Sasík Prusův Rus Hradec Králov
13 article
Z moderní Anglie. (Přítel Slovanů: Sir Donal d Macken zio Wallace.) Ve skvělém šumu salonů hraběnky Lützo wové v tichém a poetickém Cadogan Square poznal jsem jednoho z nejzajímavějších muž nynější Anglie a jednoho z nejsympatičtějších nám Slovanům. Jeho jméno mi bylo známo od dob prvních lektur chlapeckých a byl jsem velmi překvapen, když jsem byl představen di stingovanému, statnému šedobradému pánovi energické a oduševněné tváře: »Sir Donald Wallace, autor slavné knihy o Rusku.« Vzpomněl jsem na dva svazečky »Matice Lidu«, kterou odbírala a horlivě čítala má matka a z které populární knihovny jsem čer- pal snad své první vážnější dojmy literární Svazečky ty, skromné a chudě vypravené, ob- sahovaly překlad, zdá se, že poněkud zkrácený Wallacova díla o Rusku a velice na mou mys působily svým živým a poutavým líčením život ruského. Přiznávám se, že od tě doby neslyšel jsem ani nečetl jsem jméno autora knihy »Rusov doma«. V saloně hraběnky Lützowové, ktere sbromažďuje kolem sebe výkvět londýnské ari stokracie rodu a ducha a která sama vzácné spojuje urozenost velké dámy s obdivuhodnou vzdělanosti a duchaplností, nemohl ovšem schá zeti tak znamenitý Slovanofil anglický a muž tak vynikající. Sir Donald Wailace, jako všichni ti poli tikové, spisovatelé, učencí a mužové veřejn činnosti navštěvující dům hraběte Lützowa Londýně, byl dobře informován o českých zá ležitostech, o nichž se se živým zájmem roz hovořil a v rozmluvě jsme pokračovali dva dny na to, když jsem jej navštivil v jeho útulném staromládeneckém bytě. Sir Donald Wallace as před čtyřiceti léty viděl Prahu. »Letos uzřím Prahu po druhé. Pojedu přes Čechy do Ruska.« Můžem s potěšením očekávat návštěvu zna menitého přítele z Anglie, jejž nutno představit našim čtenářům.
Wallace Lützo Lützow Wailace Anglie Rusko Praha Čechy Slovan Lützow Londýn Sira Donal d Macken Rusov dom
14 article
Sir Donald Wallace není pozoruhodným mužem jen pro svá díla o Rusku. Jeho činnos je neobyčejná, všestranná a neunavná a možn představiti též v Sir Donaldovi representante Anglie svěloobčanské, podnikavé a energické muže péra i činu, učence, diplomata i žurna listu, který celý svět, bez rozdílů národů a bez ohledů na hranice, pokládá za pole své neu navné, bádavé činnosti. Byl nazván sa cilizen of the world« — občan světa. Krásný titul, který byl též, z dů- vodů ovšem poněkud jiných, dán Ibsenovi.h při tom neztratil Sir Donald v tom svém stálém putování po všech končinách světa, po tolik létech prožitých v intimním splynutí s cizím národy, jejichž život studoval, ani zbla ze svě anglické individuality, ze své skotské křepk rázovitosti. Sir Donald Wallace narodil se v r. 1841 a od útlého mládí, ztrativ záhy rodiče, byl po nechán sám sobě. Jako dvacetiletý jinoch pod nikl své první cesty na pevninu. V zimě stu doval na edinburgské universitě a v létě jezdi po Evropě a tak v mladistvém věku již pozna Francii, Německo, Italii, Hollandsko, Rakousko, Turecko a Řecko. Když byl doma hotov se studiemi, dal se v Paříži zapsat do » Ecole de Droit« a pak studoval římské právo v Berlíně. R. 1868 vydal se na studijní cestu do Ameriky. odkud se vrátil do Německa ke svým právní ckým a politickým studiím a v Heidelbergu do sáhl hodnosti doktora práv. Právnická studia primitivních institucí vzbu- dila v něm zájem o patriarchální zřízení Slo- vanů, zejmena o ruskou obec, o »mír«. Te přivedlo jej do Ruska r. 1870 a usadil sev *) Viz »Národní Listy« ze dne 26. června,3 července a 12. července.
Wallace Donald Ibsen Droit Rusko Anglie Evropa Francie Německo Italia Rakousko Turecko Řecko Paříž Ecol Berlín Amerika Heidelberg cilidit of the world Stvan
15 article
odlehlé vesnici v gubernii novgorodské, kde do konale se naučil ruskému jazyku a poznal vše- chny stránky života ruského lidu. Zabral se do těchto studií tak důkladně, že po šest let ne- opustil Rusko. Vrátil se do Anglie se spoustou poznámek. s ohromným rukopisem a chtěl vydati obsáhle dílo o Rusku. Ale marně nabízel nakladatelům dílo, jemuž věnoval šest nejsvěžejších a nej- krásnějších let svého života. Nechtěli věřit, že by našlo čtenářů. Mladý spisovatel v té nejtrud- nější době zklamání byl překvapen vybídnutím nakladatele Cassella, aby napsal dvoudílový po- pulární spis o Rusku. Sir Donald napsal sice populární knihu, ale nejvážnějšího rázu, oprav- dové literární ceny. A její úspěch byl sensační V několika týdnech bylo rozebráno několik vy dání díla zajímavého a poučného, tak zábavně a barvitě psaného. Sir Donald Wallace stal se slavným mužem. A jeho kniha měla tak ohromný úspěch, že vzbudila pozornost celého vzděla- ného světa a byla přeložena do všech možných řečí: do frančiny, němčiny, ruštiny, češtiny. chorvalštiny, srbštiny, švédštiny, maďarštiny ano i do řeči perské, hindustanské, japonské bengalské!
Cassell Donald Wallace Rusko Anglie
16 article
Od té doby začíná jeho neunavná, po nej- různějších končinách světa rozšířená působnos publicistická, politická i diplomatická. R. 1877 byl Sir Donald korrespondentem žurn. »Times«v Petrohradě. Následující rok dlel na Balkáně. kde studoval východní otázku a žil v Bulhar- sku, byl svědkem státního převratu, pak jednu zimu dlel v Chorvatsku, kde se sblížil s geni- álním knězem biskupem Strossmayerem. Dalším cílem jeho studil byl Egypt, kde byl několik měsíců a vydal pak: »Egypt and Egyptian Question.« R. 1884 byl vyzván Lordem Dufferinem. nově jmenovaným místokrálem indickým, aby se stal jeho tajemníkem. Sir Donald přijal na máhavé místo spolupracovníka vládce nad 250 milliony obyvatel Indie a býval zaměstnán mnohdy až 18. hodin denně. Při tom ovšem prozkou mal kraje a život indický a při příležitosti stří lel i tygry. Z Indie podnikl velkou cestu pře Persii a Střední Asii do Ruska, odkud se vrátil domů. Ale ještě později se vrátil do Indie sice jako vojenský průvodce ruského careviče — nynějšího cara — na jeho cestě po Indi Od té doby zachoval si přízeň a přátelství ny nějšího vládce Rusi. Klidnější léta nastala pak Siru Donaldovi kterému bylo svěřeno významné postavení chef zahraniční rubriky v »Times«, jež zaujímal 9 let, načež se stal vrchním redaktorem ohromné Eneyklopaedie brilanické. Nyní zanáší se Sir Donald Wallace spiso váním dějin moderní diplomacie anglické a ži votopisu lorda Dufferina. Na základě zkušenosti posledních cest po Rusku, kam dojíždí často mezi své přátele, chce napsati třeti dil své knihy o ruském životě. Od počátku srpna žije Sir Donald Wallaee na zámku Žampachu u hr. Lůtzova a ani zde neodpočívá. Denně po několik hodin učí se český Připravuje se k návštěvě Prahy Václav Hladík
Donald Bulhar Strossmayer Dufferin Rus Wallace Wallaee Lůtzův Hladík Petrohrad Balkán Chorvatsko Egypt Indie Persie Asie Rusko Žampach Praha Times Egyptian Question
17 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. Ze Lvova, 2. záři. (Deputace ruske národní strany u Körbra.) Dnes ráno uveřejnili jsme zde požadavky ruské národn strany v Haliči, jež podala, složené v pamětný spis, deputace její Körbrovi za jeho pobytu ve Lvově. V deputaci byli: členové výboru poli tiekého spolku »Ruská Rada« ve Lvově, čle- nově »Národního sovětu« a tito poslanci zem ského sněmu: otec F. Effinovič, otec V. Mazi- kevič a A. Barabaš. Deputaci vedl dr. I. A. Do- brjanský, jenž Körbra oslovil. Körber odpověděl »Děkuji za vaše uvítání. Vaše požadavky dochá- zejí uspokojivé odpovědi ve známém programu vlády. Chtěl bych obrátiti vaší pozornost na
Effinovič A Barabaš I A Körber Lvov Halič
18 article
V drobném prodejie rnaní číalo o sobě . . . za sh vdpoledni Ve šlialkách na venkovs rsnní číslo. . . . . . odpolední . . . . . . . . 8h Inserá tr platí se hotově napře Přečplacení a iuierty přijtná zdmisi strace v Marianské ulici č. a. Tam nacházejí se téš redskes tiskárna a ezpadice „ Národnich Listě“. Rukopisy se nevrsceji.
19 article
radikálné agitace, které se objevují v posledním čase a neodpovídají ani cíli, ani povaze ru- ského národa. Jsou velmi škodlivé, neboť vývo- lávají boj, a v boji nejen zákony mičí, nýbrž také stát není s to přidržovati k plnění zákona. Oběma stranám, vedoucím boj, nedostane s toho, co by jinak mohly obdržeti. Proto vám radím, abyste se domáhali svých práv doroz- uměním s druhým národem. Co se týče vaší žaloby na malý počet vašich zástupců na sně- mích, ujišťuji, že každý hlas má stejný význam, a to dává záruku, že i ti zástupci, které máte, budou s úspěchem hájiti vaše práva.« Výroky, učiněné Körbrem před tváří ruské depulace, patřl k nejošklivějším, které kdy z úst tohoto rakouského státníka vyšly. On prohla- šuje, že Rakousko, aspoň za jeho vlády, žád- ného národního míru míti nechce. Život vůbee je boj a kdo chce slabým národům pomáhati teprve, až budou po boji, prohlašuje, že počká, až bude míti příležitost býti jejich hrobníkem.
Rakousko
20 article
Nejde v zásadě o to, aby mezi národy vůbee žádného boje nikdy nebylo, nýbrž aby byl udr- žován v mezích zákona a spěl k tomu, což jest lepší. A k tomu musí býti, k tomu musí hleděti rakouská vláda, aby ve sporech které mezi národy vzejdou, stála vždy na strané toho, kdo ochrany zákona potřebuje. Místo toho Körber neomaleně prohlašuje, že pro národy buď slabé nebo neprivilegované a nenáviděné (k těmto posledním patříme v Rakousku my Čechové) není ochrany zákona, není spravedlnosti a že vláda, bojíc se svého privilegovaného mazlíka, zůstane passivnou svědkyní každého bezpráví, které od něho utrpí národ pastorek. Fráze o dorozumění od národa k národu není vůbee pro soudné lidi, jsou-li ještě v Rakousku. Jak pak se může dorozuměti český národ s něme- ckým, když německý žádá jeho porobení a zá- hubu? A jestli že Němci s Čechy jinak ne- mluví, než aby jim tlumočili tyto své poža davky, je vláda vinna, že do takových konců došlo. Ona zavinila německou zpupnost odvě- kým naddržováním Němcům, ona je dovedla k tomu, že kladou požadavky, o kterých vůbe mluviti nelze.
Čecho Němec Rakousko Čechy
21 article
Tyto zásadné poznámky činíme k zá- sadám Körbrovým, v odpovědi Rusům vyslo- veným, se svého českého stanoviska. Ze Lvova, 2. září. (Jak Körber při- jal deputaci dělníků.) Ve Lvově s Körbrovi představily dvě deputace dělníků. Nej- dříve přišla deputace z Boryslavi. Mluvčí její, p. Melen, stěžoval si na okresního hejímana Bobřinského, že nejen za stávky zakazoval děl- níkům shromažďovati se, nýbrž činí tak i po stávce, udávaje, že se mysli ještě dost neutišily. Dále si deputace stěžovala na to, jak krajský soud v Samboru jedná v processe se stávkuji- cími. Co se všude považuje leda za přestupek proti zákonu spolčovacímu, žal uje a trestá se v Somboru jako zločin veřejného násilí. Třicet boryslavských dělníků bylo tím způsobem od- souzeno do žaláře na 3—6 měsíců. Odsouzení nemohou se odvolati, protože drženi jsou v vazbě. Vůdce deputace podotkl tu na konec, že mnozi samborští soudcové jsou majiteli nafto- vých pramenů v Boryslavi. Mezi řečí Melenovou Körber stále čini nervové posuňky a několikráte vztáhl ruku po pamětném spisu, jejž mluvčí držel v rukou, aby jej přijal a tím slyšení ukončil. Mluvčího depu- tace to nezmátlo. Když domluvil, Körber odpo- věděl, že prvou stížnost bude zkoumati, ale v příčině druhé že nemůže ničeho učiniti, protože soudcové jsou neodvisll.
Rus Körber Melen Melenův Körber Lvov Körbr Sambor
22 title
Politické zprávy zahraničné.
23 article
V Praze, 3. září.
Praha
24 article
Co se kuří na dvoře berlínském? Přijezd německého následníka do Gelben sande, letohradu velkovévody meklenbursko- zvěřinského, uvádí se v berlínských kruzích v souvislost s chystaným prý zasnoubením ná
25 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 1. září. 6— (Kronika.) Do Pečorské Lavry Kyjevě, z moderního města, je výlet k tisícileté minulosti. Přebrali jsme o nějakou stanici elek- trické tramwraye Nikolajevskou ulicí, vystupujeme na pláni málem pusté. Je tu jako u nás někde na Letné. Rozhlížíme se kolem. Tamhle svítí sice zlaté báně, zelenají se kopule bílých věží, bude to asi Lavra ! Ale zlatých bání a zelených střech je kolem do kola v Kyjevě tolik ! Ptáme se po cesté. Ukazují nám pěšinku. Jen prý rovně a přes hradby citadely, za deset minut jsme tam. Kolem Lavry v sedmnáctém či osmnáctém věku jako na našem Vyšehradě vznikla pevnost. Nejsme tu na obvyklé cestě. Lavra je přeee poulnické místo nejnavštěvovanější, máme kolem desátě, doba pobožnosti, neděle, překrásný den, jen trochu parný na obecný náš pojem o ruském počasí, ale po cestě ani človíčka! Jediný náa dohionil. — Izvoltě, charaša-li tut doroga v Lavruh — Charaša, pažalujtě! Ja fakže tuda pajdu Přidáme se tedy. Človíček není skoupý na slovo. Než se proplefeme hradbami pevnůstky kolem starých vojenských budov, vypravuje zdejšich mniších. Je prý jich v klášťeře několik set. A z čeho žijí? Z čeho by, z obecenstva. A jak se jim vede? Jakžby se vedlo, znamenitě. Žji v chudobě, ale vládnou báječným jměním. Lid horlivě snáší kopějky, kostel je stále plný A teprv poutě a svátky ! Minule byl nějaký »prazdníke — přeslechli jsme, který vlaslně — a na padesát tisíc poutníků bylo. A každý něeo položí, grivenník, poltěnník i rubl. Copak mniši I na vojnu dali! Snad půl millionu či kolik Peněz jako železl
Lavra Praha Kyjev Letná Lido
26 article
Mužiček brebentí s lehkým humorem snadném způsobu klášterního výdělku a neob mezené obětavosti lidu. Už jsme byli nakloněni považovati chlapika za moderního lidového skeptika, který na mnichy-vyděrače má svoji pifku. Ale to se v nás jen ozývala evropská podezíravost. Když jsme zahýbali ke vehodu Lavry, ukázal jen ještě ke hlavní bráně, upo- zornil na velkolepé nástěnné obrazy po obou stranách vstupné klášterní zdi a už s čapkou dole začal sekat nepřetržitý pletenec pravoslav- ných křížků a poklon a zmizel v proudu obe censtva. Obrazy u vchodu Lavry jsou vskutku vel kolepě. Nejen rozměrem! Nějaké výjevy ze ži- vota mnichů zakladatelů, Hilariona blahoslavence, Antonína a jiných! Před tisíci bezmála léty vedli zde svůj pobožný život a klášter založili,. Obrazy plné stylu a nábožné veleby! Kdo se domnívá, že doba nepřeje uměleckému výrazu zbožnosti, měl by sem vážiti cestu. Při všt nádheře nákladu nese umělecká výzdoba staro- žitného chrámu jakýs modernisující ráz přísné jednoduchosti. Uvnitř mají právě nedělní slavný mole- ben. Jen stěží dobýváme si vstup davem po- božných. Celé lesy velikých svěc planou vůkol. Zlato bohatých ikonostasů širokými plochami oslňuje zraky, přísné tváře světců shlíží se stěn na zbožný zástup, oblaky kadidla stoupají, ne- konečné »gospodi pomiluj« vícehlasou lahodou vyplňuje klenbu. Nikde lavic a pohodlných kle- kátek! Věřící bez ohledu stavu a stáří tisní se vedle sebe, vráceni do své duše klaní se bohu, padají k zemi a křižují se, druh o druha se nestaraje. Nevědomí světáci, cizí té hlubokosti vznětů, zvědavě se rozhlížíme. Nikdo nás ne- vidí, aspoň si nevšímá. Jaká zásoba mravn
Lavra Hilarion Antonín
27 article
síly v té hromadné schopnosti vytržení a obrá cení mysli jedním velikým směreml Včera odpoledne v Solijském saboru, mim hodinu velikého modlení, jen porůznu obecen- stvo se trousilo chrámem. Pozorovali jsme mla dého důstojníka statné postavy, velmi elegant- ního vzezření. V lesklém úboru, pružným odmě- řeným krokem, do sebe obrácen, postupova vážně od oltáře k oltáři, rozsvěcoval svlce stavěl k ikonům, klaněl se a křižoval. Snad zejtra odjiždí za velikým povoláním! Něco do jemného je pro nás v té hloubce symbolické ob- řadnosti. Nápadným je všude počet vojenských uni forem v chrámovém obecenstvu. Od Pečorské Lavry dolů k jeskyním světců vedou kryté schody jako u nás se Svatě Hory do Příbrami. Cestou připojil se k nám pěšák v bílé táborové ka zajce. Už nějakou chvili pozorovali jsme ho na krok od sebe. — Izvoltě, odkuda vy? najednou k nám obrácen. — My z Cech. — Iz katoroj gubernij? — My z Čech, eto v Avstriji — Da, da ! No iz katoroj gubernij ? . . Poznal v nás Čechy, povídá. Zná Čechy ze své volyňské gubernie, rozumí trochu, proto se připojil. Ale, co s tou českou guberniji my slil, jsme se nedohodli. Nestačilo mu ani, že jsme Čechové z Prahy. Dole v kapli pečorský mnich prodává svíčky různé velikosti. Voják koupil svíčku za několik kopějek a rozsvitil. Koupili jsme taky, rozsvitili a řadou s jiným obecenstvem veházíme do jeskyně světců. Labyrintová chodba ve skále tesaná, jen tak co člověk projde, jako v solných dolech berchtesgadenských. Nekonečná chodba, brzy to
Čecho Příbram Cecha Iza Čechy Avstrija Praha
28 article
jde po těsných schůdkách nahoru, brzy dolů, tu se ločí na levo, tu na pravo. Vždycky po krátké pouti výklenek osvětlený lampičkami, něm otevřená rakev s ostatky některého světce, pokrytá červenou rouškou. Mnich pronáší jméno blahoslaveného, obecenstvo se klaní, libá ostatky. křižuje se. My cizinci s lhostejnou zvědavost přecházíme. Jen u jednoho výklenku jsme se zastavili. Zde pod červenou rouškou spočivají ostatky Nestora, nejstaršího slovanského leto pisce, mnicha pečorského. V uzounkých chodbič- kách není nám tuze volno! Nedbáme už výkladu mnichů, brebenticích s řemeslnou horlivosti jména blahoslavenců. Pláme se po východu. Rádi bychom nazpět, ale nelze! Pochod obe censtva trvá, třeba stále pokračovati ku předu. Chodba se zakrucuje, obrací, stoupá a klesá, zdá se nám, že jsme už někde u středu země. Konečně se had zakousl do posledního článku. Jsme zase na světle, v kapli, odkud jsme vyšli Pobožného pěšáka z Volyně ztratili jsme někde ve výklenku některého světce. Letošní prázdniny zvlášť lákaly k návštěvě Ruska. Tak pohnutá doba! Jak to vypadá v zemi, která vede právě velikou válku, je plna společenského vření, podzemního dunění, neklam- ných předzvěstí nadcházejícího výbuchu a zhoubyí Aspoň dle líčení výmluvných zpravodajů Zá padu! S fantasií právem rozdrážděnou musii západnický turista překročovati hranice země tak docela propadlé osudu nadeházejícího pře vralu! V domnělé své »odvaze« div si nepři padá jako lékař, který přichází, aby odhad stupeň »choroby«, přinesl radu a pomoc a mocí svého odborného vědění, své převahy kulturn aby uvedl zase do slušné míry a pořádku rozstře sený nadobro organism
Volyň Rusko Zá pad
29 article
Jaké sklamání Kreslil si v duchu obraz rozrušeného va řejného života, života, jemuž zaražen dech, tepna slísněna. Horečný stav panuje, všude ne- pokoj, nedůvěra, rozčilení, vzduch plný bouřlavin a elektrického napjelí, obchod vázne, práce jde nepravidelně, všecky mysli obráceny směrem očekávání něčeho děsného, co se neodvratně blíží! A zatím? Po všem tom nikde ani stopy Návšlěvník vslupuje do města, prochází ulicemi, vchází do obchodů, do veřejných místností, za- klepá v soukromém přibytku, mísí se mezi lid, v zahradách, v divadlech, na tržíšti a co nachází? Všude čilý, pravidelný ruch, obvyklé zrcadlo den- ních starosti a radostí šumného davu, tváře hlasy vážné vedle jasných a veselých. Nepozoruje rozdílu mezi městským ruchem zdejším a ruchem míst, odkud přišel, ze země trávící život v plném míru a pokoji. Leda, že ve styku s obecenstvem či s veřejnými orgány vycítí cizinec větší zvyk- lost přesnosti a pořádku, více ochoty a přiro- zené bodroty obcování, větší účast souseda k sousedu, lidské duše k lidské duši, než na jakou si troufá míti nárok doma v poměrech »pokročilejší« své společnosti. Mimo horlivé čtení novin a zvláštních vydání telegramů, nabízených všude po ulici, ve veřejných místnostech, v ho- stincích, kavárnách, na nádražích, na stanovi- štích tramwaye s křiklavou dotěrností kamelolů, zcela po pařížsku sobě vedoucích, výrobků t- skových, nezamlčujících s podivuhodnou otevře- nosti žádnou zprávu a žádný názor ani stran přímo nepřátelských, mimo hovor snadno a živě kolem současných události otá- čený nikde známky mimořádnějšího napjetí myslí. Rusko vede velikou válku koloniální, stejně obtižnou, jak významnou a národ sleduje události vzdáleného bojiště s přirozeným úča- stenstvím. nie víc: takový je dojem, jaký siz
Rusko