Ročník XXX.

V Praze, ve čtvrtek dne II. ledna 1900.

Číslo 10.

Na ranní a odpol. Histy přodpláeí sei v Praze v zdmlnistrael a měsíe ns čtvrt leta . . . . 6 K — s drojí čontškon a měci na čtvit leta . . . - ve úlialkácha ta něste . . . . .. Poštou: naěste ne eivrt lel - s dvojí zásilkoe 1a m šet

2 K 90n

čvrt leta . . . n k so

Recept pro nové vybudování ústavnosti rakouské. Známo, jak veliké službý vídeňský »Fremdenblatt«, list nejbližší ministru ra- kousko - uherské politiky zahraničné, po všechen čas prokazoval a posud prokazuje politikům německo-nacionálním i s nejkraj- nějším výhonkem jejich tábora, zjevným to jednatelům pangermánského programu v Ra- kousku. V době německé obstrukce nebylo ani nejmenšího rozdílu mezi tímto listem, jímž dává se obsluhovati hr. Goluchowski mezi »Neue Fr. Pr.« — Ba zjevnů přízeň a účinná podpora, kterou »Fremdenblatt- věnoval úhlavním škůdcům všech jazykových a ústavních práv národův slovanských v této říši, nemálo přispěla ke zrušení jazykových výnosův, jimiž přece ani jediné práv o ná- rodnosti německé v Rakousku nebylo po- škozeno. Řečený list vídéňský ma tedy o ví- tězství německo-nacionální a prušácké ob- strůkce nejen nad vším parlamentarismem ale i nad autoritou vlády vídeňské, ba nad samým státem rakouským, nepopíratelnou zá- sluhu. On jest si této svě zásluhy o po- krok velkoněmecké myšlenkyv Rakousku patrně také dokonale vědom. A jako spolupůsobitel, aby parlamentní ob- strukce a pouliční revoluce německo nacio- nalní v Rakousku zvítězila, pracuje pro ni ve svém oboru dále. Na základě, jejž zru- šením jazykových výnosův státní důle- žitosti a moci její byl položil hr. Clary »Fremdenbl!« usiluje o povýšení její h programu na program státní v Rakousku dále. Podle přání a výkladu tohoto listu obstrukce a revoluce německo nacipnáln mají býti v Rakousku odměněny ještě plněji a skvěleji, než se stalo posud. Čelý vídeňský parlament a s ním celé Rakousko má na příště upraviti se dle ní. Jinak prý není v Rakousku vůbec možný žádný pořádeka zádný pokoj.

Rozumy své v tomto smyslu vídeňský hlasatel politiky hraběte Goluchowského vy- ložil ve svém čísle ze dne 9. ledna. Třeba zastavití se u nich, aby bylo jasno, jakým směrem budou se vyvinovati nejbližší věci ve vnitřní politice »království a zemí, na říšské radě zastoupených«. Neboť jako hr. Goluchowski ve své vlastnosti a úřadní moci ministra zahraničné politiky rakousko- uherské už po tolik let má vynikající, ba neblaze rozhodující účastenství v měnivých rgehle se střídajících útvarech rakouské politiky vnitřní, tak i »Fremdenblatt« s jakousi jistotou může se pokládati za pro- roka nejbližší politické povětr nosti v této říši. A tu tedy jest dobře, všimnouti si zvláště na celé posavadní parlamentní pravici, tedy hlavně v národě českém. předvčerejšího výroku jeho, že pobořenýa rozmetaný prý parlament vídeňský musí byt znova vybudován na základě co možná nejširším. Člověk, jen poněkud znalec zákonůva zásad pravé, neporušené ústavnosti, mohl by dle toho očekávat, že »Fremdenblatt« se při- mlouvá za nové vybudování vídeňského par- lamentu na nejširším základě vše- obecného a stejného práva hla- sovacího, z něhož by vzešlo říšské za- stupitelstvo, dokonale odpovídající všem sku- tečným národním a politickým poměrům. které v této říši se jeví. Neníť zajisté nikde v celém světě pro žádný parlament zá- kladu širšího. Přeje-li si tedy »Frém- denblatt« pro nový parlament vídeňský zá- kladu co možná nejširšího, snad přimlouvá se už nyní za úplné zrušení voleb- ních řádův Schmerlingových s jejich zastou- pením »zájmův« a s jejich f i kslov áním

národním, které z německé men- šiny v zemích koruny české udělalo vět- šinu v representaci ústavní? Ale domýšleti se něčeho takového do patrona parlamentní obstrukce a pouliční revoluce pangermánské v Rakousku, jest veliká mýlka. Takovým způsobem »Fremdenblatt« svému nejšir- šímu základu pro nové vybudování parla- mentu vídeňského naprosto nerozuml. Hlasatel politiky hr. Goluchowského za hraničně i domácí naprosto si nepřeje a ne- touží, aby v Rakousku konečně po tolika katastrofách, po tolikerém poškozování ná- rodních a ústavních práv zavládla v této říši ústavnost opravdová, ryzí, nezfikslovaná. On má na starosti jedině další rozvoj panger mánské myšlénky, všeněmeckého programu svých miláčkův a chráněncův, kteřív Chebu přísahali Rakousku úplnou zkázu, nezřídí li se podle pro- gramu a vůle jejich. Pro takovou soustavu parlamentní, vládní a státní, v níž všeněmecká myšlěnka, hlásaná a pro- vozovaná táborem Wolfianův a Schönere- rovcův, by měla nejen místo, ale místo vy- nikající a rozhodující, »Fremdenblatt« se při- mlouvá a náramně rozpaluje. Nastolení této myšlénky v parlamentě, ve vládě a v celém státním zřízení rakouském jest mu tím co možná nejširším základem vší ústavnosti v Rakousku. A s tohoto stanoviska vítězné obstrukce německo-nacionální nad Rakouskem tlumo- čník politiky hr. Goluchowského význačuje, vymezuje a obmezuje i úkol vlády, která se vystřídá s vládou dra. Wittka.

Známo, že posud v každé vládě vídeň- ské, i v Thunově, bylo více Němcův nez Čechův; ostatek že všechny vlády vídeňské od Taaffa až podnes byly zásobeny samým Němci. Nicméně vídeňský polovládní list ve svých výkladech o příštím sestavení vlády vídeňské vede si tak, jakoby teprv tato nej- blíže příští vláda měla býti už ve svém se- stavení k Němcům spravedli va. Všem ministerstvům rakouským musí prý tanouti na mysli hlavní pravidlo: »Vše- liká obnova sněmovny poslane- cké musí vyjíti od spolupůso- bení všech směrodatných stran německých.« V posavadní většině parlamentní, v je- jímžto smyslu vlády vídeňské dle zásad ústavních byly povinny vládnouti, živel ně- mecký zajisté také byl zastoupen, a ve vlá- dách vídeňských od Taaffa až po Thuna týž živel německý byl zastoupen měrou deset- krát větší, než po právu mu příslušelo ; v ministerstvu Clarově pak už byli a v mini sterstvu Wittkově jsou už jen samí Němci však to dle rozumu polovládního »Fremden blattu« bylo zanedbávání a poškozování Němcův rakouských a pravá spravedlnost k nim má teprv počíti vládou nejblíže příští, až prý nové vybudování parlamentu a také vlády z něho vybrané vzejde ze spolupůso- bení všech směrodatných stran ně- meckých. Poněvadž strana německé obstrukce byla v propuštění vlády Thu- novy a ve zřízení vlády i Clarovy i Witt- kovy nejenom směrodatná, ale náramn směrodatná, vyžaduje »Fremdenblatt- pro ni předně zastoupení v příšt vládě vídeňské, a za druhé přijetí jí do nového základu pro vybu- dování parlamentu vídeňského.

A provedení toho »Fremdenbl.« nazývá dílem ryze rakouským! Pravíť ve svém čísle ze dne 9. ledna: »Jest to dílo ryze rakouské, které nyní podniknouti se má, dílo, které vyžaduje vysokého ponětí úlohy, kterou má Rakou- sko, a kterou mají Němci v Ra- kousku, úlohy, která musí zcela naplniti státníka, jemuž koruna odevzdá vysvobození Rakouska z věčných provísorií a zřízen konečných spořádaných poměrův ústavních vtomto státě. . « Tedy až k těm smutným koncům podle výroku polovládního »Fremdenbl.« už do- spělo Rakousko, že vysvobození jeho z posavadních zmatkův a nepořádkův ústav- ních závisí jedině na tom, aby obstrukčníci německo nacionální, té doby v Rakousku za- jisté směrodatná strana německá, byl poprošeni, aby milostivě pomohli vybudovat nový vídeňský parlament, jakož aby jim bylo nabídnuto vynikající a rozhodující místo ve vládě, která má přijíti po ministerstvu Wittkovul Budou-li nejblíže příští věci ve vnitřní politice rakouské vyvíjeti se dle těcht zásad a tímto směrem, národ český také nezapomene, že v Rakousku třeba jen za čtyřicet let, právě doprchávajících, také něčemu se naučil.

Rakouská delegace. Schůze 5. J. P. Z Vídně, 10, ledna. (Telefonická zpráva »Národních- Listů «.) Jiné časy, jiné hlasy. Kde jsou ty doby, kdy kampáň delegační byla selankou: tichým krajem, ve kterém šplounal potůček tlumeného hovoru a nesměle kritiky. Kdy mluvili výhradně zpravodajové. Kdy na tribuně stál a šepotal, sotva slyšen nejbliž- ším okolím, starý Eusebius Czerkawski. My mu řikali Rýbreoul, Němci Kniebeis. Kdy všecko se odbylo v ústraní a v úkrytu komise a plenum dalo svoje placet bez rozčilení a — co bylo s lo hlavní věcí — rychle. Takové ukvapené tempo, při němž odbyl se nejdůležitější rozpočet, vojenský za hodinu. dvě, je dnes nemožným a také »svaté mlčení«. podobné klidu hlubokého hvozdu, je to tam, Jiné časy, jiné hlasy. Přo společné ministry, rádí věříme, je tatc změna nemilou. Jednou v roce jsou vydání soudu a dozoru veřejnosti. Letos stalo se t teprve po půldruhém roce. Několik hodin velí kého toho prostoru mohou delegáti mluvit o za hraniční a vojenské politice — ingerence nemaj na ni pražádné. V tom je bez odporu abnor- málnost, anomalita.

Dvoudenní rozprava o rozpočtu armádním ke které tentokráte dos došlo, jest událost v annálech tohoto sboru nebývalou. Také dnee bylý y ní akcenty polítické. Korutanec dr. Lemisch neprošel školou diplomatickou. Má srdce na jazyku. Netají svoje smýšlení velkoněmecké. Chce míti smlouvu ra- kousko-německou vtělenu do státních základních zákonů. Hrabě Andrássy, spoluzakladatel alliance té, to nechtěl. Patrně věděl, proč. Proto že spolky nejsou na věčnost a proto že kdo je vázán, je v nevýhodě. Ale Knotz to chtěl a Le- misch to chce. Ne pro Rakousko, ale pro Ně- mecko. K událostem, které předcházely obrat ve vniterní politice, podal tento delegát dodatek, jenž má ještě jiný, nežli jen istorický zájem. Sdělil totiž upřímně a nepokrytě, že na podzim před manévry na severu a jihu poslaly obce německé ministerstvu vojenství a kabinetní kan- celáři přípisy v ten smysl, že uvřtají nadšené panovníka tehdy, nebude-li provázen hrabětem Thunem. Tedy loyalita s výhradou. Jak pra- veno, doznání nad míru interessantní a poučné. »Více němčiny!« volá tento nacionál na pana Krieghammera. Je mu jí v armádě ješte málo. Má býti německou v nejvlastnějším plném smyslu slova. Byl druhým, dr. Funke třetím obhájcem

vojenské správy ex offo proti nám. Nechceme opakovati, co jsme již včera pověděli po této stránce, ale myslíme, že nepřispivá ke zlepšení poměrů mězi oběma národy v českých vlastech, když v každém případě, kde jde o nějaký po- žadavek český vůči státu, nechať jde o vy- sokou školu, nechať jde o právo našeho jazyka ve vnitřním úřadování, nechať jde o nepatr- nůstku, jakou je české hlášení záložníků, po- čínají si Němci, jako by se rozdávalo z jejich a popichují exskutivu k nepovolnosti. Takové počínání musí nás roztrpčiti a naplníti nevolí. Tak se nestaví mosty smíru a dohody, nýbrž jen rozšiřuje a prohlubuje propast. Starosta litoměřický a po něm dr. Pergelt naléhali, by zmizela z map generálního štábu česká jména z německých krajů našeho krá- lovství, která buď jsou novotvary nebo anti- quovány. Právem dr. Pacák pravil, že v Če- chách taková žádost může vzbuditi jen veselost, poněvadž obnovují se jen jména, která byla již obvyklými a protože mapy pro rakouskou ar- mádu dělají se toliko dle skutečných poměrů. Tolikéž namítl inž! Kaftan dle pravdy, že se ryze české názvy českých měst předělávají na německé. Věc ta již před lety dostala se s české strany na přetřes ve sněmovně poslanecké.

Tenkráte bylo konstatováno historické faktum, že za války prusko-rakouské důstojníci prušt na svých mapách měli správná česká jmena, kterých na rakouských nebylo a že v četných případech, kde již byli rakouští důstojníci v če- ských krajinách, nemohli dle svých map a dle jmen výlučně německých a často svévolně vy- robených osady neb obee najíti a nuceni byli tá zati se lidu. Stala-li se s rakouské strany čá- stečná, ovšem nedostatečná oprava, není ničím . než snahou, mapy učiniti čím býti mají: věr- nými fotografiemi přířody. Nedalo dru. Funkovi a zabrousil na bojiště politické, speeiálně české. Ale nepochodil. Be tam drem. Pacákem důkladně odbyt Nynější ministr vojenství není řečníkem jako jím nebyli bar. Baner a hr. Bylandt-Rheidt Odpovidá v samých aforismech a ty jsou často kusé. Stenografové mují s nim kříž. Z několik jeho vět o českém hlášení reservistů sestrojil jsme si tento smysl: záložníci hlásili se opravdu dříve česky a nebyli za to trestáni. Nejsou také nyní trestání proto, že hlásí se česky, nýbrž proto, že v tomto českém hlášení je »vzdor« (Trotz).

Polemika proti takovému názoru a proti takovému výkladu povědomé ordonance Krieg hammerovy jest opraydu těžkou. Může býti ve dena jen v otázkách: Proč nebylo české hlá šení vzdorem dříve? Proč je jím nyní? Kdy přestalo české hlášení míti ráz nezávadný a kdy počalo míti dle mínění správy vojenské — po- vahu viny a dokonce zločinu? Komu náleží přísluší stanoviti hranice takové ? Ministr byl včera delegáty českými vyzván. aby svůj výnos odůvodnil, nikoli svým sou- kromým úsudkem, ale platným zákonem a bylc mu jimi dokázáno, že je to věe nemožná. Bar. Krieghammer potvrdil dnešní svou řečí tvrzení jejich. My nečekali od něho mnoho, ale tolík aspoň, že pokusí se své nařízení odůvodniti neb ospravedlniti. Toho neučinil, protože to nelze. Tento negativní výsledek dvoudenní diskuss nám dostačí. Je svědectvím pro nás a proti němu V pátek je na denním pořádku mimořádný rozpočet vojenský, rozpočet námořnietva a roz počet zahraničního ministerstva. Jest jisto,že z tohoto pensa zbude notný kus ještě v sobolu Předseda hr. Vetter z Lílie zahajuje schůzi o 10.30 hod. Po přečtení protokolu poslední schůze ořechází se k dennímu pořádku, na němž je další ro sován o řádném a mimořádném rozpočtu vo- jenské m. Delegát Lemisch vyznačuje stanovisko svo strany k r zpočtu a snaží se vyvrátiti tvrzení mlado- obmadoobmpžan

mněttozná nlšoe V drabném prodejti nnni čisla o solě za 8 h ořdstlo sv odpolední . . . . . . . za 2h Ve Glislkách na venkově: ranní čislo. . . . . . . . 10 odpoledaí . . . . . . . . 8h Inseráty platí se hotové napřed Fředplaceni a Jnetrty plijímá »áninl- strace v Marisnské ulici 6. z. Tam nncházejí sa táž rellakee tiskárna a oxpodica „Národních Listů“ Bukopisy se novracejí-

českých řečníků, že se v armádě poněmčuje. Hláše- ním slovem »hier« nezavádí se nic nového; již před patnácti lety záložníci, kteří se hlásili jinak než »hier«, byti trestáni. Právě tak, jak otázku »zde«, vy- líčili češlí poslanci kyjovskou afiéru. Z přikazu zemského výboru korutanského zmi- ňuje se o ustanoveních stran vojenských přípřeží. jež zavdávají podnět k steskům, proto že těmito před- pisy jsou obce donucovány nésti břemena, jež vlastně má nésti stát. Stěžuje si také na polohu prachovny u sv. Vít (v Korutanech). Na Pacákovu poznámku o maněvrech v Čechách líčí různé přihod, z posledních korutanských ma- návrů a přednáší různé stížnosti na dodávání vojen- ských zásob. Zmiňuje se též o zákazu, dle něhož se důstoj- níci nesmějí zúčastniti jistých slavností politických spolků. Vyslevuje přání, by došlo ke zřízení druhého železničního spojení s Terstem a pojednává o zvý- šení důstojnických platů. Není pravda, že platy da- stojníků nyní jsou menší než platy civilních úřad- níků. Když však se už mají platy mermocí upravo- vatí stůj co stůj, měl se míti větší zřetel na pro- střední hodnostní třídy. Táže se ministra, hodlá-li armádní správa po- nechati subsistenční přídavek a žádá, by vojensti úřadníci byli postaveni hmotně na roveň důstojní- kům. Protekce při povyšování je veřejným tajemstvím a proto musí přestati. Líče poměry u jednetlivých druhů zbraní, přednáší různá přání a stížnosti. Jeho strana nemůže hlasovati pro podrobnou debatu. Toto chování jest odůvodněno také nestej- ným rozdělením břemen na obě polovice říše. Upo- zorňuje, že by se mohla zavěsti vojenská daň, kterou by byli povinní v první řadě židé, jíž jsou měně způsobilí k vojenské službě. Rád by, aby se německý ráz vojska více vytknul a pěstoval se více spolek s Německem.

Konečně prohlašuje, že v hlasování jeho strany nesmí se spatřovati ani projev důvěry ani nedůvěry k vojenské správě. Delegát Ochrymowiez stěžoval si, že s zkracuje mužstvo řecko-katolického vyznání, pokud jde o jeho duchovenstvo a svátky. Na konec vyslovil uznání vojenské správě, že šetří přání venkovského obyvatelstva. Delegát Gessmann naléhá na určitou od- pověď vojenské správy stran jejích úmyslů o zvýšení prešenčního stavu vojska, neboť tím ustanoví se stanoviště delegace naproti rozpočtu. Uherské listy oznámily, že se pomýšlí na 30. až 50procentní zvý- šení nynějšího presenčního stavu. Náš parlamenta- rismus nestojí za mnoho, tím určitěji musíme žádati. aby nám v delegacích na naše dotazy byly dávány určité a spolehlivé zprávy. Jeho strana jest ochotna učiniti pro armádu, co jest možného, ale více skoro již leď není možná. Musíme věděti, vystačí-li se s nynějším rozpočtem a nebudou-li uložena nová břemena. Zvýšení presen- čního stavu by způsobilo v obyvatelstvu bouři a situace stala by se přímo nesnesitelnou. Je především třeba, aby se jednalo liberálně při osvobozování od vojska. Jen budetli vojenská správa v těchto věcech povolna, obyvatelstvo bude snášeti tato ohromná vojenská břemena. Porovnává rakouské poměry s německými a prohlašuje za holou nemož- nost, aby Rakousko drželo stejný krok s Německem. Ubezpečuje, že bude hlasovati pro zvýšení du- stojnických platů, kritisuje jejich sazby a ty nezdají se mu býti valně příznivými v posledních třech tri- dách. Zvláště zástupníci jsou na tom bledě.

Přimiouvá se za odchovávání zvláštního vojen- ského učitelstva a pojednává zevrubně o stavu vo- jenského úřadnictva a nedostatečném zaopatřování vojenských vdov a sirotků. Dále pojednával o stanovení cen při vojenských dodávkách maloživnostníků, zemědělakých dodávkách a konečně přimlouval se za náhrady po čas vojen- ských cvičení a za opravu trestního řízení vojen- ského. Del. Sokolowski pojednával zevrubně o pev- nostních reversech a litoval, že vojenská správa ne- předložila dosud náležitý zákon, ač se o to usiluje již mnoho let. Dosavadní zastaralý způsob obsahuje mnoho a velkých krutostí, což dokláda příklady, uvá- děje několik případů krakovských a přeje si, by věe ta byla jednou řešena. Posí. Conci stěžoval si na utlačování selského stavu vojenskými požadavky a přimlouval se za za- vedení dvouleté presenční služby, usnadnění vojen- ských cvičení a zlepšení vojenské stravy Del. Funke, polemisuje s českými řečníky, pojednával o národnostní otázce a snaží se vyvrátiti tvrzení, že vojenské správě na tom záleželo, aby otázka českého hlášení stala se věcí politickou. Jedná se tu prý pouze o věc vojenské kázně. Rakouská armáda neobstojí prý bez jedné služební řečí. Vždyt prý se řeči jednotlivých národností nezanedbávají a neubližuje se prý národnímu vědomí mužstva ni- žádným způsobem! Národní nadšení ve vojště dělá divy, ale musí prý být jediné nadšení, jedna národní myšledka jako v Německu r. 1870 a nyní mezi Bury. Pro naše vojsko je touto myšlenkou rakouský duch

FEUILLETON. V Praze, 10. ledna. 6— (Kronika.) Domácí novotina naš malé veřejnosti. Jmenem pánů X . ., Y . ., Z. vzkazovala těchto dnů Ústřední Matice všem jejich přátelům a známým nejsrdečnější blaho přání k Novému roku. Zcela způsobné, není-l pravda? A dobově tak příznačné! Člověk, jen trošinku mimo dům zaměstnaný má dnes tolik známých! A s nimi tolik sluš- nostních »povinností« ! Co jen lístků aby o no vém roce rozeslal! Co času při tom utratil A teprve se chvěl obavami, zda snad přece ně koho neopomenul. A zrovna na kom záleželo Dosavadní mrav, odbývati to navštívenkami, roz- hodně už nestačí! Byl svrchovaný čas, aby by objeven nový způsob, nějaký sumárnější, rych- lejší a možno-li přesnější, jak se už od no- vých objevů žádá. Nu a ten nový způsob se nalezl 1 Je výborný. Spojuje výhody starého obyčeje a nové přináší. Složíš na Matici obnos větš menší, podle poměrů a potřeby. Matice veřejně v novinách vyřídi tvůj pozdrav všem, kdož měli právo od teba vzpominku čekat. Všem je stejně vyhověno, nikdo není opomenut a ještě jsi při- spěl daní na vlastenecký účel. Velmi vtipně zkrá- cené řízení l Tak se znenáhla zjednodušují formy života. Jindy blahopřávali si přátelé a známí k Novému roku ústně. Odbývali si u sebe navzájem ná- vštěvy. Byla to povinnost ve vzdělané společ- nosti. Mrav ji kázal. A kdo ji zachovával, plati za znalce způsobů a počítal se mezi pokroči- lejší vrstvu. S rozvojem společenského ruchu ohlásila se potřeba nového opatření. Známých přibývalo, počet jich rostl, nebylo lze vydati se ke všem

na návštěvu. Zavedeno zkrácené řízení. Vyna- lezeny navštivenky, blahopřánky. Symbolická blanka papíru, znamenala odbytou povinnost ná vštěvní. Jakýsi cenný papír společenské pozor- nosti. — Byl jsem u tebe v duchu! Myslil jsem na tebe! Vzpomínal jsem . . . znamenala blanka A byla a mohla býti adressátovi velmi milou. Podle osobnosti, od které pocházela. Někdy po případě mohla býti milejší, nežli návštěva sama Nevyrušovala nikoho z práce, z pohodlí, nezabí- rala času, nevymáhala žádného okolkování .. Ale rozvoj je véčný princip. Nezná mezi Konečně nestačovaly ani lístky. Moderní složitý život na veřejnosti přinesl nespočet známých. Jak je všecky obmysliti? Jak vyhověti mravu a nepřipraviti se o všechen čas? Jak vyřídi věc krátce, řízně a neporušiti konvenci? Duch lidský, na štěstí, postupuje tésně za požadavky. Je neunavně vynalezavý. A tak máme teď ty Matičné pozdravy ! Jaké si ústřední, clearingové řízení společenské kon- vence. Pomecí určitého obnosu spojíš se s apa- rátem a dále se nepotřebuješ starat. Noviny čítá každý moderní člověk. Několik set tvých známých dostane tvoje blahopřání pomoei novin přesně doručeno. A věc má olegantn formu, neboť pozadím všeho není sprostá úspora, nýbrž vlastenecký účel. Složitost poměrů stále nutí do nových zkrácenin a formy. Čítáte: — Známý politik, učenec, umělec . . . X slavil včera své zasnoubení. Anebo slavil pa- mátku svého 25letého působení. Anebo — něeo jiného slavil . . . . Blahopřáli: A, B, C. Řada jmen. Anebo: Kytice a dary zaslali . . . Opě dlouhá řada jmen. Známý politik, učenec, umělec . . ., jenž bývá z pravidla velmi zaměstnaný muž, zabi

by zbytečně mnoho času, kdyby měl na každou zásilku, na každý pozdrav, blahopřejný dopis, telegram zvlášť odpovídat. Kvituje veřejně svým etitelům, všem zároveň, krátce a dobře. Nemá zapotřebí vymýšlet slohové obraty, uvažovat titulatury, namáhať pamět osobními poměry adresátů. Sám ušetří času a práce, jim způ- sobí radost. Čtou své »jmeno v novinách« a to má pro ně větší cenu, než kdyby jich došla ně- jaká vlastnoruční, vice či méně šroubovaná ve své zdvořilosti odpověd. Ob den čítáte: — Vynikající státník, muž lidu, spisovatel. vojevůdce, vědec ... X .. . měl včera pohřeb. V průvodu za rakví jsme pozorovali . . . Zase řada jmen. Někdy hodně dlouhá řada. Pánové J..., K..., L..., M..., N..., O . .. Veřejnostní apparát bezděky pracuje ve smyslu zkráceného řízení. Výraz soustrasti zná- mému, kterého postihl žal, je společenská po- vinnost. Konvence ji ukládá. Rovněž káže šetr- nost doprovoditi mrtvolu na poslední cestě. Jindy přátelé a známí při pohřbu tlačili se k plačí- cím pozůstalým, slzy s nimi ronili, objímali je. těšili a posilovali, ruce jim soustrastně tiskli. Z to přijímali od nich upřímné pohledy a tlumená slova díků. Tato výměna osobních citů v dnešní složitosti společenského tělesa není už ani možna. Nastupuje zkrácené řízení. Pánové J. . ., K . L:. ., M .. ., N. .. čtou se v novinách. Byl viděni na pohřbu. To stačí. Noviny čte každý. Pozůstali dovídají se, kdo všechno přišel pro- jevit svojí úctu zemřelému, koho ani nepozoro- vali. Účastníci mají zároveň kvitanci svého ušle- chtilého hnutí, své přety šetrné a námahy. Obě strany jsou vyvázány z další povinnosti, jsou spokojeny.

Není pochyby, za nedlouho všechen starý zdlouhavý způsob projevovati své společenské city, svoji lásku, úctu, vděčnost (viz inseráty) své účastenství v radostech i žalu druhých, bude nahražen a vytlačen tímto novým pau šálným. Jmeno v novináchl Toto kouzlo zkráceného řízení modern konvence působí divy. Lidé, kteří by jinak ne- byli schopni nejmenší pozornosti ke svým bliž- nim, stávají se jemnocitnými, hledají výraz sdí- lených ušlechtilých citů, skládají a posílají do- jemně stylisované listy, nadšené telegramy, vtipně upravená blahopřání, objednávají cenné dárky. drahé kytice a věnce, prokazují něžné pozor- nosti, veselí se s veselými, truchlí s truchlícími. účastní se slavností, průvodů, jubilejí, obřadů svatebních i pohřebních. A vůbec se stávaji nejroztomilejšími členy společnosti. A všecko proto, že druhého dne budou své jmeno číst v novinách. Triumí moderní vymoženostil Člověk, jak vidět, stále se zušlechťuje. Společnost se zdokonaluje, spěje výš, výš . ..

Znáte, pravda, ještě kratší methodu, jak zjednodušiti formy společenského mravu. Prázdná konvence, která se stala obtížnou, protože s přežila, odstraní se prostě. Hodí se do pece. vyhodí se oknem. Co s vyprázdněnou krabicí? Ah, ovšem! Jsou lidé zcela dobře živi a neodbývají návštěvy, neposilají nikomu na- všlivenky, ani k svátku ani o Novém roce, ne- blahopřejí nikomu a vůbec se vyhýbají všem přetvářkám a licoměrnostem, které konvence předpisuje. Jsou odpůrci všech lží a zvláště konvenčních. Ale to jsou poustevníci společnosti, lho- stejní k životu, odpoutaní od lidí. Nepřejí ni- komu nic zlého, nic dobrého a také nelíčí žádné přání, nečekají od nikoho nic a nikomu nic neslibují. Chodí sice mezi lidmi a okol nich, ale společnost opustili, vystěhovali se z ní, vystéhovali se na ostrov své nevšímavosti. Jsou en avobodni, prosti ohledů a úmluv,

Ale kdo zůstal, musí zachovávati úmluvy. Bez úmluv nemůže žíti společnost. A úmluva je náhrada mravnosti, je mravnost z nouze. Jsme svým bližním jmonem věčných ideálů lid- stva dlužni hromadu drahocenností, opravdovou účast, lásku, soucit, pomoc, přátelství, sou- strasť, obětavost . . . Ale kde nabrati síly na tolik ctností? Nestačíme ani sami sobě státi v pravdě a dobru. A tak se lidé ode dávna umluvili, že se budou sobě navzájem dobrými, věrnými, laskavými aspoň — zdáti. Obklopujeme se navzájem zdáním přátelství, pozornosti, úča- stenství, zdáním všeho, co bychom si přáli a jsme spokojeni. Jsme sobě navzájem zdáním zavázání a prokazujeme si tu povinnost. Jeto tichý hold vzáeným ideálům, po nichž toužíme, a zároveň přiznání vlastní slabosti. Chtěli by- chom býti, jakými dovedem se jen zdáti. A tak se tedy zdáme a zdání nám stačí. Musí stačiti. Sám život je pouhé zdání, život, jehož podstatu neznáme. Jsme otroci zdání. I fanatikové hesla pravdy spokojují se zdáním svého názoru. Tou- žíme všichni po lepším zdání. A tak se navzá- jem zavazujeme poskytovati sobě klam krásněj- šího života, věříme v poskytnutý dojem a — jsme šťastni. Chvílemi máme arci svoje záchvaty pravdi- Osoba, které si vážíte, které byste chtěli prokázati svoji úctu a oddanost, slaví radostný den. Se všech stran prší blahopřání, pozdravné vzkazy, dopisy, pozornůstky. Jde o veřejnou osobu. Seznam blahopřání, pozdravů, vzkazů, pozorností bude zejtra dopodrobna uveřejněn novinách. Váš pozdrav mezi nimi nebude. Nezašlete žádný. Octnete se za to v lichém zdání. Ve zdání nepříznivce, závistníka. Budsi! Nevyvrá- títe přece liché zdání svoji pravdou. Bylo by vám jí — líto. Skryjete ji žárlivě u sebe. vosti.