Dne 10. listopaďu 1900

KATOLICKE LISTY.

Číslo 309.

Strana 3.

rámě a amputace nemohla neštastného kněze zachrá- niti. Týž dával všude na jevo svoje české smýšlení a působil v Salcpurku jako český zpovědník. V klášterním chrámu Páně sv. Voršily koná Bratrstvo Neposkvrněného Početí Panny Marie Lúrdské v neděli, dne 11. t. m., svoji pobožnost ja- zykem německým o půl 5. hod. odpol.

Ze soudní síně. Hllsner podruhé před porotním soudem. Den XIII. (Původní zpráva našeho zvláštního zpravodaje.) V Písku, 9. listopadu. Lk. — Líčení s Hilsnerem blíží se patrně ke svému konci, tak kýženěmu, neboť kolosální tento proces táhne se již příliš dlouho, ba délkou svou vyvolává únavu na všech místech. Dnešní líčení celkem bylo klidné až na srážku pánů advokátů, kteří opět jednou skřížili ostří svých slov. Slovní tato půtka byla jakousi oasou ve spoustě čtených úmorných protokolů, že kterých vyšlo na jevo, že Hilsner je obyčejný pobuda, živící se žebrotou a štítící se práce Výslech dvou svědků neposkytl nového materiálu, za to stalo se to, co jsme předem oznámili... Dr. Auředníček, jenž nevěří ani Pešákovi, ani lékařským znalcům, byť tito byli sebe zvucnějšího vědeckého jména, udělal na konec návrh, aby celý soudkočitému se přesvě d čení oďebral se do Březiny — do Polné. Návrh ten podal týž obhájce Hilsnerův již při porotě v Kutné Hoře a návrhu tehdy nebylo vyhověno. Podobný bude osud návrhu as i zde, neboť opřel se mu státní zá- stupce a uvedl faktickou pravdu, že okolnosti vidění P'ešákova nelze dnes více zjistiti, leda že by se z minulosti znovu vy- volal den 29. března 1899. A to při všech vymoženostech dnešní techniky jest naprosto nemožno . . . Zbývá než Pe- šákovi věřiti.

Líčení dnešní o třech čtvrtích na 9. hod. ranní zahájil president p. Winter za obvyklé účasti. Hilsner dnes do- kazoval, celý se třesa a červený v tváři, svoje alibi, ba žádal za předvolání několika svědků. Ježto shrnulo se množství návrhů, přerušil předseda líčení as během dvou hodin. Dr. Baxa uvádí, že přišlo do veřejnosti, že se na svědka Pešáka, jemuž se přikládá taková důležitost, pů- sobí tím způsobem, že jeden ze soukromých zástupců (totiž dr. Baxa), měl se s ním sejíti v Táboře a tam že mu dával nějaké instrukce, jak má vypovídat. Pešák prý zase na to řekl, že bude vypovídat — uvádí dr. Baxa — jak jsem ho to naučil. Toto tvrzení je tak nejapné a neohrabané, jelikož se nedá myslit, že by advokát užíval takového způsobu a to tím spíše, ježto již Pešák jednou vypovídal před soudem kutnohorským. Zde jest tendence jasná: Chce se říci, že se působí na svědka. Žádám tudíž pana předsedu, aby to pp. porotcům řekl, že se zde ze strány mé ničeho podobného nestalo. Předseda: Musím říci, že státní zastupitelství jest zde oprávněno podávati nějaké návrhy. Konstatuji však, že se strany té žádného návrhu učiněno nebylo a že proti dru. Baxovi žádné vyhledávání a pátrání zavedeno nebylo.

Dr. Baxa: Včera při výslechu svědka Bretische jsem se též tázal na brožury dra. Bulovy, lékaře z Karlína, které byly též kolportovány v Polné a okolí. Dr. Bulova v celém procesu rozvinul zvláštní činnost a pokládám to za svou po- vinnost žádati za to, aby veřejně bylo to konstatováno, aby páni porotci poznali, jak se v tomto procesu pracovalo. Mně se dostal do rukou dopis dra, Bulovy, kterým chce působit na svědkyni Mišingrovou, dceru hajného z Malé Věžnice. Já ten dopis předkládám a žádám, aby to soud dal přeč ísti, aby bylo zřejmo, jak se na druhé straně na svědky působí a jak zde byla snaha, pod rouškou pravdy, totiž okolnosti za pravdu vydávaných určitým způsobem na svědky působiti a slibovati jim, jakých výhod by se jim mohlo dostati. Dr. Bulova učinil též zvlástní podání na ministerstvo spravedlnosti, v němž se zejména vyslovuje o corpora delicti a mluví o lékařských soudních znalcích, že jejich dobrozdání vzbudilo hrůzu, vyllo nesčetné slzy, způsobilo krveprolití, poškození ma- jetku a snížilo mravní niveau obyvatelstva rakouského. Tak se vyslovil dr. Bulova o dobrozdání kutnohorských lekařů-znalců. Toto podání šlo z ministerstva spravedl- uosti na kasační dvůr a odtud zase bylo přikázáno české lékařské fakultě, aby kněmu brala náleži tý z řetel.!?) Vedle tohoto dobrozdání dra. Bulovy byla ještě jiná dobrozdání podána lékařské fakultě. Tak od Seidla z Královce, Strossmanna z Berlína a Brouardela z Paříže.

Též dr. Ad. Stein, advokát ve Vídni, podal na advokátní komoru dopis podobný. Žádám aby se to vše konstatovalo, aby páni porotei viděli, kčemu všemu měla lékařská fa- kulta přihlížeti. Státní zástupce p. Malijovský: Pone- chávám vše úplně rozhodnutí soudu. D r. Pevný: Připojuji se k návrhům dra, Baxy aby bylo viděti, jak se pracovalo a aby bylo na pranýi postaveno Předseda: Prosím pana doktora, aby takového výrazu netžíval. Mohlo by setotýkati i vyš- ších instancí a takové výroky bych musil kárati. Dr. Pevný: Neměl jsem nijak na mysli některé vyšší instance. Dr. Auředníček: Pokud se týče dra. Bulovy musím konstatovati, že nerozvinul v processu žádnou (! ll) činnost. Co činil mimo proces, tedy mim o soudní síň, v novinách a brožurách, to (prý) je pro proces úplně neroz- hodné. Také to nebylo ani drem. Baxou tvrzeno, že my bychom s ním byli ve spojení. Kdyby takovéto věci měly sem býti vnášeny, musili bychom tu sedět ještě několik týdnů. Kdybych já měl přinést všechno to, co bylo zase s druhé strany napsáno antisemity, tu by zase bylo viděti, jak se proti nám pracovalo. Porotci zajisté sledovali po- zorně celý proces, a nebudou bráti zajisté k ničemu zřetel než k tomu, co se dělo v soudní síni. Mám tedy za to, že návrh dra. Baxy jest zbytečný, ale ponechávám úplně roz- hodnutí soudu. Co se týče onoho dobrozdání, jest pravda, že bylo předloženo kasačnímu soudu a ten ho připustil též k fakultě. Tu se však musí uvážiti, že kasační soud, tato nejvyšší ju- stiční instance v Rakousku, nepředložila zajisté ničeho ne- zákonného. Na výrok dra. Pevného o tom pranýřování odpovídati nebudu.

Dr. Baxa reaguje ještě na vývody dra. Auředníčka, načež povstává dr. Pevný a uvádí rozhorlen: Pokud se tkne oné poznámky dra. Auředníčka, musím říci, že byla úplně zbytečná, neboť mým vysvětlením to zajisté jasno mezi mnou a panem předsedou. Panu dru. Auředníčkovi tedy pravím, že to podruhé nestrpím, aby se něco podob- mného oproti muě více nedovoloval. Dr Auředníček: Myslím, že dopis dra. Bu- lovy, o němž zde mluvil dra. Baxa, týká se malé holčičky hajného Mišingra. Malá tato svědkyně vypovídala o tom, zda viděla Anežku Hrůzovou v předvečer vraždy doma čili nic. Řekla, že jí doma neviděla, a tu je nejlíp vidět, že na svědkyni dopisem tím nijak působeno nebylo, a že čtení onoho dopisu jest úplně nemístné. Proti konstatování, že ona dobrozdání byla předložena kasačnímu soudu, ne- namítám ničeho. Tázal jsem se již zde prof. dra. Reins- berga a prof. dra. Hlavy, mělo-li to dobrozdání nějaký vliv na dobrozdání fakulty, a oni řekli, že to žádný vliv nemělo !). Nebyl tím tedy tolika učencům sugerrován snad jiný názor, ktery by se příčil názorům jich vědomostí.

Panu dru. Pevnému musím říci: Když se tak roz- čilil, ať tedy řekne, koho chtěl pranýřova t? Předseda: Já jsem se již k p. dru. Pevnému obrátil, on to vysvětlil a považuji to tim za ukončeno, neboť bylo by zbytečné v té diskusi pokračovati. Soud se o návrzích poradí Pan předseda uvádí dále, že včera bylo svědkem A. Brettischem v příčině místniho ohledání v Bře- zině něco jiného konstatováno, než co stálo v protokole. Brettisch narážel na to, jakoby v protokole o tomto ohle- dání bylo něco jiného, než bylo ve skutečnosti Pan před- seda čte případný passus z protokolu a v tom ohledu uvádí ono tvrzení zmíněného svědka na pravou míru. Hilsner uvádí, že chodil do Německého Brodu každou chvíli a žádá za předvolání firmy bratří Mahlerové, to- várna na sukna v Něm. Brodě; firmy Liering v Julien- hofu, soukenníka Šťastného a firmy Nettlovy vesměs v N.

Brodě, aby mu dokázali, že tam býval u nich. Dr. Auředníček: Okolnost ta je skutečně zá- važnou, že Hilsner tamtudy chodíval a žádán tudíž za předvolání všech svědků Státní zástupce opírá se tomuto návrhu, ježto tvrzení obviněného, kdy tamtudy chodíval, jest velice všeobecně řečeno. Předseda: Řekněte nám jednotlivé osoby. Hilsner: R. 1898 byl jsem tam párkrát, to jsou ty nejhlavnější firmy. Kolikrát jsem tam byl, nemohu jme- novat, bylo to na podzim ... Státní zástupce: Ať jmenuje osoby, se kte- rými se stýkal, od koho tu almužnu dostal. Dr. Auředníček: Nemůžeme přec žádati na obžalovaném privátní věci. Státní zástupce: Ať jmenuje tedy firmya ony osoby, se kterými se tam Hilsner stýkal Dr. Auředníček: Co to je Julienh f? Hilsner: To je dvůr, a paní se zove Turnovská. Dr. Auředníček: Znají vás osobně? Hilsner: Ano. Dr. Auředníček trvá na výslechu všech uda- ných svědků. Předseda: Koho máme tedy vyslýchat? Hilsner: To je všude vlastníkem pán. Liering mi několikrát vynadal, že každou chvíli u něho jsem. Státní zástupce: To je příliš nerozhodné. než aby soudní dvůr na to přistoupil. Dr Pevný připojuje se ke tvrzení státního zá- stupce.

Dr Auředníček: Vždyť on má celou řadu svědků, kteří ho tam v lese viděli. Předseda: Soud se pak poradí. — Když byl pan předseda udělil předvolaným 2 svědkům případné napome- nutí, došlo k výslechu svědků. S vědek Jos, Jiráček, 24letý krejčovský pomo- cník v Jihlavě. Přísahá. Předseda: Znáte Hilsnera? Svědek: Poznal jsom ho v učení. On je o málo starší než já. On za mnou chodíval na pastvu. Předseda: Chodíval jste s Hilsnerem? Svědek: Když jsem pracoval v Meziříčí, přišel tam Hilsner, to bylo roku 1895. To šel Hilsner van- drem. Podruhé to bylo v roce 1897 před Vánocemi. To přišel Hilsner do Jihlavi. Ptal jsem se ho) kde byl, a on že ve Vídni a uvedl, že tam je peněz dost. Ptal jsem se po práci a ukazoval mi „Heimatschein“, pak jsme se rozešli. Později jsem šel na pouť do Zhoře, navštívil jsem kostel, pak jsem šel mezi pernikářské boudy a viděl jsem tam Hilsnera a Müllera. Švědek šel kolem hostince Ježkova, tam tančil Basch. Židi byli veselí a byl tam také Müller. Jak přestala hudba brát, přišel hostinský a zavedl Müllera mezi soudruhy. To bylo tak ke 2. hodině odpolední.

Předseda: Vy jste tam viděl také Rappa? Svědek: To nevím. Byl tam jiný žid, asi 25letý. Předseda: V tom hostinci jste Hilsnera ne- viděl Svědek: To nemohu říci. Ale viděl jsem ho stát mezi lidma na kopečku proti Rajmanovým. Proto jsem si ho všíml, že jsem nikdy neviděl, aby židi byli na pouti mezi křesťany. Státní zástupce: Pamatujete se, jak byl oblečen? Svědek: To já nevím, viděl jsem jeho obličej. Dr. Auředníček: Proč jste k němu nešel? Svědek: Já jsem se ho stranil, on byl od ma- ličkosti pobuda, on se kamarádil se všemi křesťan- skými učni. Hilsner: Nemýlíš se? (Rudý v obličeji) Svědek: Nemýlím. Já tě znám dobře, Müller tam také byl. Hilsnér: Müllera jsi moh' vidět, mě ne! (Vzrušení.) Ve Zhoři jsem nebyl. Svědek: No to já cdpřísahal všecko. já více s tebou nemluvím. (Pohnutí.) Svědek Sigm. Müller, 25letý žid, syn obchod- níka v Polné. Přísahá. Předseda: Chodil jste někdy do Zhoře? Svědek: Dělal jsem tam výlety na kole. Jezdil jsem s p. drem. Michálkem.

Předseda: Byl jste tam někdy na pouti? Svědek: Ano, roku 1898. Přišel jsem z Polné r. 1899, rok před tím jsem byl na pouti. S kým tam byl, svědek se nepamatuje. Předseda: Znáte Jiráčka Svědek: Teď ho znám, tehdy jsem ho tam neviděl. Předseda: Viděl jste tam tehdy Hilsnera? Svědek: Neviděl. Vzpomínám na to neustále, ale nemohu si vzpomenout. Byl jsem u p. Ježka v hospodě kol 2.—3. hodiny. Předseda: To jste tam teprv jel? Svědek: Na to se nepamatuji. Předseda: Tančil jste tam Svědek: Na to se nepamatuji. Souvěrce jsem tam neviděl žádné. Šel jsem k vyzvání Ježkovu do zadního po- koje, na osoby se nemohu pamatovat. Rada Danzer: Znáte Al. Reinhalta Svědek: Ano, je to kupec. Rada Danzer: Byl jste tam u něho Svědek: Ne, docela jistě nebyl. Dr. Pevný: Leopolda Grafa znáte, neviděl jste ho tam? Svědek: Neviděl. Státní zástupce: Šel jste toho dne ještě na nějaký výlet? Svědek: Nešel. Svědek na výlet do Březiny se nepamatuje. Hilsner mlčí. Na to konstatuje se nález nože blíže lesa »Obecníka«. Také předložen zmíněný nůž. Čtou se protokoly A. Bosche z Polné (že chodil Hilsner pilně do templu); J. Lustiga (ohledně alibi Hilsnerova, neví, zda ten byl 26. března 1889 v templu); A. Rocanové; Jos. Čermáka (viděl cizího žida také, jako předchozí svědkyně — žid měl šedý šat, napadal na levou nohu); Jul. Pešákové (viděla kulhavého žida); H.

Berana (ten je nezvěstný); rabína dra. M. Goldbergra z Polné. Hilsner k protokolům neuvádí ničeho. Dr. Vodička: navrhuje, aby bylo konstatováno, že u polenského rabína hlásili se o Velikonocích téhož roku o podporu Beran a Fried. Ostatní návrhy týkají se — alibi Beranova. Státní zástupce opírá se návrhům, pokud se týká Berana a Frieda, poněvadž na lavici obžalovaných sedí Hilsner a ne tito. Dr. Vodička uvádí, že se tu mluví o dvou ne- známých pachatelích. Státní zástupce: Ano, neznámých. Dr. Baxa uvádí, že alibi Beranovo bylo s důstatek prokázáno. Dr. A uředníček dí, že nutno jest prokázati alibi B. Frieda. Předseda uvádí, že o tom byl protokol čten — ohledně B. Frieda, který byl vyslýchán jako podezřelý. Na to čten protokol B. Frieda, K. Leixnera (nezvěstný). Předseda: To je jeden z těch svědků, kteří tvrdí, že jste je vybízel na cestu do Březiny. Hilsner: Šel jsem tudy, ale nevybízel jsem je. Pak čten protokol V. Loukoty, četníka v Polné; Al. Březiny. Dr. Auředníček uvádí, že průvodní materiál tý- kající se A Hrůzovy jest probrán a navrhuje ohledání místa činu celým porotním soudem. Porotní soud může nyní posouditi, zda můj návrh je odůvodněný. Navr- huji, aby bylo předsevzato místní ohledání v lese »Březině« celým porotním soudem a stranami.

Návrh tento považuji za nezbytný ve dvojím směru: Mám za to, že jediný spolehlivý způsob přesvědčiti seo tom, zda mohl svědek Pešák pozorovati to, co dle svého udání pozoroval a učiniti si dojem o jeho věrohodnosti, že jest nutno učiniti sním podobnou zkoušku tím způsobem, jak bylo učiněno dne 7. července t. r. Jest však nutno, aby zkoušce této byl přítomen celý porotní souo. Já jsem přesvědčen, že pak nabudou páni porotci zcela jiný názor o zraku Pešákově. Dobrozdání znalců v tomto ohledu může býti sice theoreticky pěkné, a le prakticky zcela nemožné !). Přesvědčil jsem se sám na místě velmi pahorkovitém a myslím, že je nemožné, a by mohl Pešák se svého místa učiniti to pozorování, které měl učiniti dne 29. března 1899. Mám za to, že návrh můj jest i v druhém směru odůvodněn. Proti Leopoldu Hilsnerovi není žádného přímého důkazu. (Veliké vzrušení v obecenstvu, šum, sykot a nepokoj.) Předseda (rozhodným hlasem): Zaka uji jednou pro vždy, aby obecenstvo takovýmto způsobem se chovalo, a mělo-li by se to ještě jednou opakovati, použiji toho, jak jsem již řekl včera. Takové chování není dle trestního řádu dovoleno. Komu se to nelíbí, může odejít a nemusí to po- sloucdat. Prohlašuji ještě jednou, že kdyby se něco podob- ného mělo opakovat, musil bych vyzvati obecenstvo, aby s odstranilo.

Dr. Auředníček (pokračuje): Žaloba je zbudo- vána hlavně na svědectví Cinka, Pešáka a Vomelové. Jest proto velmi důležito, aby se dosah těchto výpovědí posoudil na místě samém, jelikož jsou zde diference času. Jest nutno poznati, zejména je-li možné, že byl Hilsner onou osobou, kterou Pešák na místě viděl a kterou Vomelová v lese potkala. K tomu je však nutno, aby porotci se přesvědčili, jak jsou ta místa daleko od sebe vzdálena. Mapa nepodává přesného obrazu. Tamější krajina je samý vrch, není to žádná pláň, a kdo tam nebyl, nemůže si učiniti pojmu ani o vzdálenostech, a zejména o otázce, zda-li tou cestou, kterou Hilsner šel, mohl přijíti na cestu, kde ho Vomelová mohla potkati. To se může poznati jen na základě autopsie, a ta je zde dle mého náhledu nutna. St. zástupce Malijovský: Já bych s nej- větší radostí chtěl podporovati návrh p. obhájce, aby se porota a celý soud odebrali na místo. Avšak v listopadu, při tom osvětlení, jaké je dnes, je nemožné, docíliti zde nějakého určitého výsledku. Může se říci předem, že ohle- dání toto bylo by něco negativního a bezvýsledného. Já bych byl první, kdo by návrh ten fedroval, poněvadž však vím, že již první zkouška — vzhledem k počasí a osvě- tlení — nevypadala zcela tak, jak by snad vypadnouti měla, mohu říci, že by i dnes podobná zkovška zůstala bez výsledku. Dobrozdání soudních znalců musí býti pro nás rozhodujícím. Co se týče svědků Cinka, Vomelovéa Pešáka, musí nám postačiti věrohodnost těchto svědků. Stavím se tudíž proti návrhu pana ob- hájce. Dr. Pevný: Vzdálenost jednotlivých míst byla zd