1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, v pátek 7. června 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
předplácí ie
r P raze v addlinlinis
nrk láta' .
s dvojí donáško
ivnrt i a ta
kei
nsh v daie
n atvrk iet
drojí víanlk
5
article
.:. A nový život vzkvetne
ze trosek!
.:. A nový život vzkvetne
ze trosek!
Každá porážka deprimuje. Aspoň v prvním
okamžiku. Člověk nerad se loučí s líbeznými
představami, zejména ale mu srdce svírá vě-
domí, že je pokořen, zdrcen a že je nucen po-
korně šíji schýliti před tím, nad nímž př
nedlouhou chvílí domníval se, že bude trium-
fovati.
Porážka volební nepociťuje se sice tak
tragicky, však stačí, aby povahy slabší
nakloněné k pessimistickému názoru, zviklal
a naplnila je onou zoufalou náladou, kterou
na příklad pozorovati lze na příslušnících tak
smutně dodělavší strany německoliberální.
Však i u nás bylo dost lidí, kteří uva-
žovali pod zdrcujícím dojmem neočekávané
porážky o politické sebevraždě. Na štěst
různíme se my Slované velmi podstatne
v jedné věci od ostatních národů, zejména
od Němců.
Je to božská lehká mysl slovanská, jež
nás neopouští nechť se děje co děje, jež
nám ne pouze tentokráte, nýbrž i v minu-
losti v okamžicích nejhorších konala služby
neocenitelné, jež nás vlastně ne jednou z-
chránila od zkázy a smrti.
Zalkáme si nad bídou, jež nás stibla
slzy nám oči zrosí, však v nejbližším oka
mžiku již již zase lehký smích se nám roz-
hostil na tváři a my zapomenuvše všechněch
strastí, pouštíme se do odklizení trosek
pevné víře, že nám z nich nový život vy
pučí. I buďme šťastní, že takový poklad pro
zřetelnost v nás vložila a že podobní známé
Vaňce — vstaňce, kdykoli nás osud skácí.
vždy se zase postavíme na nohy.
Na štěstí nestalo se tentokráte nic tak
hrozného. Leč nebudeme uvažovati opětněo
věci, již pokládáme za odbytou, nýbrž obrá-
titi se chceme k tomu, co přijíti má a co
přijíti musí, aby co nejdříve odčiněny byly
následky osudného dne, jenž zasvěcen ledo-
vému muži a německonárodnímu svatému
Bonifaci, pokropil nás důkladnou ledovou
sprchou.
Slovan
Němec
6
article
Dobře-li se věcem našim dařiti bude,
vrátíme se do vídeňského klubu, jejž jako
vedoucí strana opustili jsme počtem čtyři
ačtyřiceti, počtem dvakrát tak velkým. Bude
pak »Český klub« sestávati z více než osm-
desáti poslanců. To by bylo něco.
Namítne se ovšem, že klub, jenž m
nyní býti utvořen, bude něčím zcela jiným.
než jakým byl klub ve starém parlamentě
Připouštíme. Však nenahlížíme proč že by
metamorfosa ta byla věci našeho národa na
škodu.
Taine praví, že hlavní příčinou zkázy
ne pouze jednotlivých stran, než i celých
národů, byla dostavivší se u nich marastická
nemožnost přizpůsobiti se. Ztrnulost a utkvě-
lost v pojatých názorech a šílená víra, ž
to, co ten či onen výtečník osmělil se pro-
hlásiti za »pravdu«, dovede čeliti věkovitým
zákonům přirozeného vývoje, byla příčinou,
že velikost Egypťanův hlásají dnes již jen
jejich pyramidy a že v niveč se rozpad
světový Řím. Nedostatkem přizpůsobivosti
utrpěl kolos ruský rány tak hrozné, jež tím
více pálí, že zasazeny byly nováčkem, jen
zmíněné vlastnosti zdá se míti zase příliš
mnoho.
Neimponuje nám sice elasticita ducha.
jenž dnes horuje pro to, co včera co nej-
přikřeji odsuzoval a také nás obdivem ne
Egypťanův
Tain
Řím
Český klub
7
article
naplňuje akomodační talent, jenž sáhá za
mez, kde domovem je bezcharakternost, ale
hořkostí by nás naplnilo, kdybychom v této
situaci soukali ze sebe pořád jedno a totéž,
a nedovedli ze složek veřejného života věčně
se měnícího ve cílech i prostředcích ku
jejich dosažení vyvoditi správnou a pravou
resultandu.
Ukázalo se, že průběhem posledních le
udály se v jistých vrstvách společnosti české
změny, jimž nebyla věnována patřičná po
zornost. Nečiníme tu výtek jednotlivcům,
nýbrž doznáváme, že všickni, kteří ve vyni-
kajících oborech působíme na národa poli
dědičném, jsme stejně vinni, však žádáme,
abychom to doznali a dle toho se zařídili
Nosiči, na nichž spočívala budova národního
života našeho, změnili svou strukturu a třeba
je z části aspoň vyměniti za jiné, aby v čs
zabráněno bylo katastrofě.
Doznejme to a přiložme ruce k dílu.
neboť o to jde, aby pevným, nerozborným
zůstalo, co budujeme od svého znovuzrození
aby netknutou zůstala a vzdornou naproti
všem nárazům s hora i s dola naše pod-
stata národní. Hájiti do poslední kraj-
nosti tuto podstatu a snažiti se při tom
uvésti ji v harmonii s ostatními požadavky
doby, je úkol, jenž věru stojí za pot člověk
šlechetného.
Vzepřeme se klamu, že národnost da
se zaměnit za cosi vznešenějšího, za jakés
všelidské bratrství, jež odstraní různosti ná-
rodnostní a národnostní řevnivost. Nedás
vůbec odstraniti, co je produktem nejpřiro-
zenějších poměrů a marná sháňka po ně-
jaké socialistické slastné Nirvaně, v níž by
se potopila individualita jednotlivce i celých
národů.-
Je pravda, že národové žili a mřeli, ale
po pádu některého z nich uchvátil panství
národ jiný a porobení zbytkové v něm zmi
zeli, stavše se z pravidla nejfanatičtější sou
částí národa vítězného.
8
article
Různosti národní nezmizí a proto ne
zmizi též národnostní zápasy a boje. Vzdyí
učení sociálně-demokratické není nic nového
a třeba že ve formě sociální hnutí v minu
losti dávné i pradávné jinak jevilo se než
dnes, v podstatě mezi nynějšími proudy
sociálními proudy v minulosti není rozdíln
Bylo vždy a v každé době dost sociali
stických poetů a také bezohledných šiřitelo
nejkrutějšího učení absolutní společenské
rovnosti dost a dost a také adeptů byla vždy
hojnost, ale žádnému z nich — a byli mezi
nimi velicí a skvělí duchové — nepodařilo
se rozvrátiti spojitost příčiny s účinkem
nadělati z lidí kůry andělské.
Nepopíráme, že nynější soustava hospo-
dářská je plna chyb a nedostatků a opra-
viti ji a zlepšiti budiž velikým cílem socio-
logů, ale nahraditi ji systémem vyrostlým
z vědecké theorie, která v život praktický
vtěliti se nedá, se nepodaří.
To všechno třeba dnes uvážiti, přede
vším ale přesně vymeziti hranici, až po
kterou možno jíti v zájmu vyděděných, mezi
nimiž nenalézají se jen délníci, nýbrž ješte
politováníhodnější vrstvy společenské. V kru-
zích těch pak veškerou vyvinouti činnost na
zlepšení losu trpících budiž posláním zá-
stupců lidu.
Ve směru tom pracovati musí nejen
zákonodárný aparát, nýbrž i veřejná správa.
Aby se tak stalo, budiž předním cílem zá-
stupců národa vyšlých ze všeobecného práva
hlasovacího, jež stane se zdrojem blaha jen
tehdy, když veškerá veřejná činnost u nás
ponese se duchem, jímž instituce tato je
provanuta.
Potom nový život vzkvetne ze trosek!
Vzdye učený sociálnodemokratický
9
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 5. června. (Nová mrtvo la n
volebním bojišti.) Sloučení německé
strany agrární s lidovei v novou stranu něme-
c ko-nacionální, provedené včera po mar-
ném dopoledním pokusu o sjednocení všech svo-
bo domyslných stran německých, způsobilo, že
německo-pokroková strana pře-
stává existovati. Na program pokrokový
zvoleno bylo letos ještě 20 poslanců, zvláste
v Čechách a na Moravě, pak ve Slezsku, Dol.
Rekousích a v Bukovině. Tento nepatrný zlomel
kdysi všemocné strany ústavověrné, která ovlá-
dala parlament a z něho řidila osudy celého Ra-
kouska, byl si po volbách vědom své nepat-
nosti a proto se domáhal spojení s ostatními
liberálními stranami německými. Ale dvě nej-
větší z těchto stran, agrárni a lidová, nevyčkavše
dalších porad zvoleného užšího výboru, slou-
čily se včera za zády pokrokové strany, v jejímž
lůně našlo útulek také několik německo-židov-
ských poslanců, a poněvadž ani radikálové
(volní Všeněmci) nejev chuti sbližovati se s po-
krokovci, nezbylo těmto nic jiného, než aby ná-
sledovali loňského příkladu uherské strany libe-
rální a přestali dobrovolně existovati. Ostatně
řady pokrokoveů sesýchaly se každou hodinou.
Včera dopoledne ohlásili vysoupení ze strany
těšínský dr. Demel a moravští židovští poslan-
ci Licht a Redlich, odpoledne přešli do
agrárního tábora kn. Auersperg, Brun-
ner, Seidel, Teltschik, o nichž se také
tvrdilo, že jsou stoupenci strany pokrokové, vl-
deňští pokrokovci bar. Hock a Kuran da
odpadli už předem, takže z původní dvacítky
zbylo do dnešního rána už jen dobře počitaných
11 mužů, s nimiž nikdo nechce vstoupiti do
spolku. Zbývala poslední možnost: prověsti na
sobě harakiri a sejíti se světa.
doktor
Demel
Redlich
Auersperg
Brun
Seidel
Teltschik
Hock
Kuran
da
Praha
Čechy
Morava
Slezsko
Dolo
Bukovina
10
article
Věrný přívrženec odumírající pokrokové
strany, černovecký prof. Skedl, radí v dneš-
ním „W. Tagbl.“ nedobitkům strany, aby se ne-
dali svésti na cestu antisemitskou a kráčeli ra-
ději svou cestou sami. Včerejší události činí jeho
radu zbytečnou. Pokrokovei jsou již
o samoceni. Odvážna jest však i druhá rada
bu kovinského profesora, aby se ostatky strany
pokrokové vzdaly svého jména a ustavily se
jako zárodek nově strány ústaval, která
by si vzala za účel vybudovati Rakou-
sko na moderních základech. Tuto
práci mají vykonati Funke, Nietsche, Grosz,
d'Elvert! Bylo by to pěkně moderní Rakouskol
V Praze, 5. června. (Příští ruský
klub.) Orgán ukrajinské strany „Ruth. Korr.“.
sděluje, že všichni zvolení ruští poslanci z Ha-
liče i Bukoviny až na dva socialisty vstoupí do
společného ruského klubu, jenž bude čitati tedy
30 členů. Při té příležitosti zmiňuje se o poli-
tických stranách mezi rakouskými Rusy a
straně staroruské píše, že v poslední době ná-
sledkem vzrůstu stran ukrajinských sklesla n
stranu „úplně bezvýznamnou“. Pochybujeme.
profesor
Skedl
W Tagbl
Funke
Nietsche
Grosz
Ruth
Rus
Praha
Bukovina
Pokrokovei
d ' Elvert
11
article
Ve starém parlamentě strana staroruská měl
mezi 10 ruskými poslanci jen jednoho svého
přívržence (dra. Korola), nyní bude míti mezi
30 členy ruského klubu pět poslanců. Že však
o bezvýznamnosti této strany nelze mluviti
svědčí počet hlasů, jež při letošních volbáeh
obdrželi její kandidáti. V 19 ruských venkov-
ských okresích východo-haličských bylo při l--
tošních volbách odevzdáno celkem 689.985 hla-
sů. Z nich obdrželi Poláci 177.283, ruští kan-
didáti všech stran 499.728 a socialisté se sio-
nisty asi 13.000. Z ruských hlasů připadlo
Ukrajincům, radikálům i socialistům dohro-
mady 347.401 hlas, kandidátům staroruským
152.327, tedy téměř celá třetina všech
ruských hlasů. Strana, která má za sebou
v zemi třetinu všech voličů, není bezvýznamna
Korol
Polák
177.283
Ukrajinec
12
title
Politické zprávy zahraničné.
13
article
V Praze, . června.
Praha
14
article
Zprávy z Ruska.
Loupežné přepady v Petro
hradě se množí. Dějí se nejen v noci, nýbrž
i za bílého dne. V pátek v 5 hod. odpol. přisl
do zastavárny na Zabalkánském prospektě pět
mladých mužů. Prišli nenápadně, zastavoval
předměty nepatrné ceny, hovořili s úřadníky
obecenstvem. Za nedlouho vstoupili do úřadovny
jiní dva muži, z nichž jeden měl modré brejle.
Ten zvolal: »Ruce vzhůru!« Na ten povel
přišlý s ním druh i předešlých pět vyňali
namířili revolvery. Úřadníci i obecenstvo ztrnuli
a v stavu tom zůstali ještě po odchodu zlo-
synů. Sebrali hotovosti, které byly na jevě,
v částce 4210 rublů. Nedobytná pokladna se
vylomiti nedala, taktéž nepovolily železné dveře,
vedouci k pokladu. Z práce je vyrušil poplach,
který učinil jeden ze zřízenců zastavárny, jenž
se vracel z posilky. V předsíni mu zastoupi
cestu loupežník, stojíeí na stráži, a poručil mu
nehýbati se a mlčeti, sice že bude synem smrti.
Muž ale dal se na útěk po schodech dolů
volal o pomoc. Loupežník na stráži dal operu-
jicím drchům znamení o nebezpečí. Ti ovšem
nelenili a chvátali na ulici. Zadržen byl jediný.
jenž náhodou se potkal s policejní hlídkou. Je
to sedmnáctiletý dělník. Soudruhy zdráhá se
Terroristé dosud vraždili ponejvíce
policisty a členy Svazu ruského národa, krome
vysokých hodnostů, které odstřelovali i před re-
voluei. V poslední době mají zvláštní zálusk
na inženýry. Každý den někde padá inžený
rukou vrahovou. V Charkově nejnověji zavra-
žděn báňský inženýr Šarvgin, zaměstnaný v do-
lech dědiců Karpova. Vrahové prchli. Šarygin
teprve nedávno byl do Charkova přeložen, mezi
ním a dělníky dotud žádného konfliktu nebylo.
Slovem, vraždění inženýrů je záhadou, jejíhož
rozřešení v ruských listech nenalezáme.
udati.
Karpov
Rusko
Petra hradit
Charkov
ruský národ
Šarvgina
15
article
Manifestace národního dělnictva v Kyjevě.
Národní dělnictvo v Kyjevě se zorganiso-
valo a dne 2. t. m. světilo svůj prapor. Byla
to slavnost, které se zúčastnilo všecko ruské
obyvatelstvo Kyjeva. Církevní obřad vykonal
sám mitropolit Flavian.
Vlastenecké nadšení propuklo na ulici, když
národní dělnictvo táhlo pod vysvěceným prapo
rem průvodem. Lidé padali dělníkům do náručí
a objímali se s nimi, a ti i oni plakali.
Manifestace kyjevská pokládá se za podnět
ostatnímu ruskému dělnictvu, které se ještě ná-
rodního citu nevzdalo, aby se organisovali p
celé říši v národní spolky a svazy.
Statistika vražd ve Varšavě.
Podle zprávy, vydané statistickým komité-
tem ve Varšavě, počet obětí, padších rukama
revolucionářů v letech 1905 a 1906, dosahuje
ohromné výše. Za tu dobu bylo povraždéno
790 osob, počítaje v to ty, které zemřely na
rány. Raněno bylo 864 osob. Pum bylo vrženo
129 a při jich výbuších bylo 142 lidí bud
ubito, buď raněno.
Kyjev
Varšava
národní spolek a svaz
16
article
v drobném predeji
ranní čule o sobě . . . ka zh
bdpslední .
Ve zllalkách na venkor
aní čárle.
Inseraty
plati se hotově rppřea
Předplscení a inserty plljina
strace v Marianský sliielek
Tam nachárejí se též redakce
tskárna a ezpedice „Národnich Lista“.
Rukopisr so aevneií
Národnich List
17
article
Válečná nálada v Italii.
»Giornale d'Italia« píše, jak se oznamuje
z Říma, velmi pesimisticky o postavení Italie
vůči konferenci haagské. List ten soudí, že
trojspolek je nejlepší zárukou míru. Bohužel
členové jeho nechovají žádoucí d ů-
věru k Italii. Tittoni dopustil se chyby,
když prohlásil 14. června 1906, že bude pod-
porovati anglický návrh na odzbrojení a že i po
prohlášení Bülowově setrval na svém stanovisku.
Dále uvádí zmlněný žurnál, že několik h o d in
před příjezdem italského loďstva
s vévodou Abruzzským do Hampton
Roadu, vyzvedly kotvy německé
lodi. Podobné případy by se měly zamezii
mezi spřátelenými a spojeneckými státy.
Z Berlína se oznamuje, že baron Aehren-
thal snažil se docíliti dohodnutí mezi
Rakouskem, Německem, Franeila
Ruskem ve příčině blizkého vý-
chodu, čímž by asi nebyly fedro-
vány italské zájmy na Balkáně.
Všechny tyto okolnosti staví »Giornale d 'Iialis«
oproti Tittoniovu prohlášení o ol d-
z brojení a dovozuje, že bylo zcela ne-
vča sné.
V Italii byly od mnoha měsíců stál
houževnatěji rozšiřovány tendenční a štváčské
pověsti proti — Rakousku. Tvrdilo se též, že
Italie vynaloži 200 millionů na
rvchlou reorganisaci svého vá-
lečného loďstva. Turinská »Stam p ae
hlásá bez obalu, že rakouské v edo u c
kruhy si přejí válku s Italil. Jakmile
prý bude rakouské loďstvo sesileno, v ypo vl
Rakousko-Uhersko Italii vál ku.
Rakouský spojenec prý jen proto tak mimo-
řádné rozmnožuje své námořní síly, aby mo hl
podniknout ůtok na Itali i. Podobným
způsobem píší nejpřednější žurnály italskéa
z toho patrno, jak je zneklidněno a podrážděno
veřejné minění v Italii.
Tittoni
Bülowův
abruzzský
Hampton
Road
Aehren
Tittoniův
Stam
Italit
Řím
Berlín
Rakousko
Německo
Rusko
Balkán
RakouskoUhersko
Giornale d ' Italia
Giornale d ' Iialis
Italia
18
article
Ze zákulisí berlínského dvora.
Skandální aféra z vysokých kruhů berlin-
ských udržuje berlínskou a vůbec německou
veřejnost v největším vzrušení. Všude se mluví
jen o pikantních zábavách gentlemanů a grand-
seigneurů z okoli císařova, o náblém odstou-
pení hr. Moltka, velitele berlinského, a o kum-
pánech knižete Eulenburga. Hr. Moltke pro-
hlasuje, že se stal obětí pomluv a pletich, chce
se vypořádati se svými nepřáteli před soudem
nebo na t. zv. »čestném poli«,
Max Harden, který celou vřavu vzbudil,
dosud mlčí. Ale čeká se, že bude další podrob-
nosti čerpati ze zajímavé korespondence br.
Moltka, kterou mu odevzdala rozvedená man-
želka bývalého velitele berlinské posádky. Tvrdí
se, že hr. Moltke byl hromosvodem hněvu
Viléma II, když se dověděl, jaké věci tropí
jeho nejbližší důvěrníci. Objevuje se též, že
vliv Eulenbergův na dvůr a na jineno-
vání nejvyšších úřadníků ve státě byl neobyčejný
a že sám kaneléř kníže Bülow těžce mu odolal.
Nyní, když hr. Eolenburg upadl v nenávist, je
posice Bülowova mnohem pevnější.
V liberálních kruzích je velké potěšení
z toho, že byl zlomen reakcionářský vliv Eulen-
burgův. Tento použivá zpátečnických a kleri-
kálních listů ke svěmu obhájení. Chce přesvědčit
veřejnost, že nepěstoval jisté perversní a zá-
konem stíhané zábavy erotické a prohlašuje, že
bude též soudně stihat Hardena. Pozoruhodné
je, že nejvyšší zastupitelství rozhodlo, a by
se neprojednávala před soude m
žaloba hr. Moltka proti Hardenov i,
neboť prý není v zájmu veřejnosti, aby se
Moltke
Harden
Moltka
Vilém II
Bülow
Eolenburg
Bülowův
Hradec
21
article
Fond Zeverův.
Fond Zeverův.
Básník „Vyšehradu“ a „Kroniky o sv. Bran
danu“, autor „Jana Marie Plojhara““, „Neklana“ ,
„Raduze a Mahuleny“, a celé řady nyní slavených
splendidně vydávaných, hledaných a čtenýeh
děl, za života nejednou pocítil, co je to nepříze
mašich českých literárních poměrů. Čtěte jen ně-
keré jeho předmluvy a pocitite ten stesk spiso-
vtele, který poznal, oč lépe se vede autorům.
oč vlidněji se přijímá literární práce — za č-
skými hranicemi. Ani cesta klopotného sháněn
nakladatele nebyla mu ušetřena, ta cesta, která.
ať ji autor koná osobně od jedněch dveří k
druhým, ať dopisy, v nichž nucen je knihu svou
nabízeti jako cukr a kávu, je tak ponižujícíl
Kdy pak se v Čechách stane, aby nakladatel
sám si o něco autorovi řekl! Vždyť čekati, až
autor sám zaklepá skromně a ostychavě, je ne-
jen pohodlnější, ale i výhodnější. A tak i Jul.
Zeyer nebyl zbaven starostí, jak leckteré knize
své pomůže na boží světlo; s některou knihou
musil se uchýliti i z Prahy na venkov a na
svou „Karolinskou epopeji“ vůbec nenalezl na-
kladatele. Bylo potřebí mecenáše, jenž celý ná-
Hlad zaplatil, aby kniha mohla vyjíti.
Toto těžké „probíjení se“ českého autor
hnětlo Jul. Zeyera nemálo, a přátelé jeho vzpo-
mínají, jak nejednou trpce se vyslovoval o těch
obtižích a překážkách, kterými zvláště mladý
básník musí si raziti u nás cestu ku předu, po-
kud nemá „jména“. Snad znovu zatanuly mu
vlastní jeho hořké zkušenosti na mysli, když ve
svém posledním pořízení odkázal vedle 12.00
korun na hotovosti autorská práva ke svým spi-
sům České Akademii pro vědy, slovesnost
umění, aby výnosu užila ve prospěch mladých
sulorů-beiletristů.
Česká Akademie zadala vydání Sebraných
spisů Jul. Zeyera „Unii“, a vydání to vyneslo
až dosud na honoráři 72.000 K. K značné v umě
přistupuje svrehu zmíněný odkaz Zeyerův
Zeverův
svatý . Bran
Jan
Marie
Plojhar
Neklan
Raduga
Mahulena
Jula
Zeyer
Hlad
Zeyerův
Vyšehrad
Čechy
Praha
Český akademie pro věda
Český akademie
22
article
12.000 K, takže pro mladé autory-beletristy má
Akademie již nyní fond 84.000 K k disposici
Fond tento přichází jako pomoc s hůry
v pravý čas. Byly-li poměry za života Zeyerov
pro české autory a zejména básníky krušny.
staly se v posledních letech přímo kritickými.
Dříve aspoň mládež hojně četla a knihy kupo-
vala. Dnes odvedl sport její interos k závo-
dištím. Životní potřeby se zdražily a následkem
toho položky na knihy v rozpočtech domácností
buď vůbec škrtnuty, nebo zredukovány. Auto-
ské právo starých zemřelých autorů se uvolnilo,
a tak vydávány raději spousty laciných spisů.
za něž nebylo třeba platiti honorářc, než knih
nové, od nichž musilo se čtenářstvo odvraceti,
bud odraděno soustavným zlehčováním české
literatury jako „bídné literární louže“, nebo ne-
vědouc si rady s básněmi, jež sice kritikou vy-
chvalovány, jimž však při nejlepší vůli neroz-
umělo. Vše to působilo nepříznivě na odbyt
knih, zvláště básnických, rozbilo věrné kdysi
řady odběratelů, a odňalo nakladatelům všechnu
chuť, nové knihy básní vydávati.
23
article
S mrazivým odmílnutím setká se dnes bás-
ník český, ať s rukopisem v ruce zaťuká na
dvéře kteréhokoli nakladatelského závodu. Ně-
kde k dopisu připojí se zdvořilá omluva o jiných
závazeích nebo pod., ale výsledek je stejný. Ne-
lze se konečně diviti, neboť prodá-li se na př.
knihy básní autora již známého a kritikou ceně-
ného 20 výtisků, nebo výborného románu 40 vý-
tisků, byl by bláhový, kdo by ještě po takových
zkušenostech chtěl se pouštěti do tak výnosných
podniků. Jsou arci též výjimky, že i dnes do-
chází k druhému i třetímu vydání knihy básní.
ale tu působí mnohde i momenty neliterární.
V celku vede se starším i mladším literátům
stejně, nevědí, kde knihu udati, buď po lét
mají ležet rukopis doma, nebo vydávají sbírku
vlastním nákladem. Mohl bych uvésti velmi
zvučná jména literární na doklad, leč nechci či-
niti nikomu nepříjemností. Poukazuji jen k to-
mu, že nadaný básník Aug. Spáčil Žeranovský.
jenž zanechal krásnou knihu veršů, nenalezl z
celý svůj život na jedinou sbírku svou nakla-
datele a že sbírka ta i po jeho smrti zůstala n
vydána z téže příčiny.
Aug
Spáčil
24
article
A nyní tedy do této mizerie literární při
chází fond Zeyerův a sluší jej uvítati s neličenou
radostí, třeba že nesplní všechny naděje, jež
od něho očekávány a nevyhoví potřebě ještě
zúplna. Dle výsledku dosavadních porad zamýšl
se aktivovati Zeyerův fond jako fond na vy dá-
vání prací mladých nadaných au-
torů, již teprve na kolbiště life-
rární vystupují, tedy cenných
prvotin literárních, a to jak básní,
tak novel, románů i prací dramati-
ckých. Z fondu poskytoval by se jak příspě-
vek na vydání knihy, tak i slušný honorář,
měli by právo ucházeti se o podporu tu auto
svou první, druhou a nejvýše ještě třetí kniho
v každém literárním žanru. Na př. novelista.
nochť si má již knih prósy jakýkoli počet, mohl
by se ucházeti o podporu na vydání prvé neb
druhé a nejvýše třetí knihy básnické, nebo práce
dramatické, básnik mohl by dosáhnouti příspěv-
ku z fondu Zeyerova buď na prvou až třetí sbí-
ku básní, nebo má-li již tři knihy veršů, n
prvou až třetí knihu novel, dramat atd. Vylou-
čeni by byli tedy ti spisovalelé, kteří ve v šech
literárních eborech, v poesii, v novelistice (ro-
máně) i v produkci dramatické mají již tři knihy.
Zeyerův
25
article
Porady, které v přičině založení fondu
Zeyerova se konají, nejsou dosud skončeny, ale
v uvedených obrysech již nyní fond tento vy-
stupuje. Právě těm spisovatelům, kteří praeí
literární, vydávanými knihami svými se osvěd-
čili a kteři dnes nejsou o nic lépe na tom, než
literární debutanti, nekyne z fondu Zeyerov
žedného vyváznutí z dnešní tísně. Ale těm, kteř
zkoušejí teprve křídla svá v tom neb onom obor
literárním teprve k rozletu, může se fond tenio
státi pravou spásou a dobrodiním.
Při tom padá ještě na váhu, že Sebrane
spisy Zeyerovy v souborném vydání vyšly teprv
peprvé a že tudíž při oblibě, jaké se těší, l
z dalších vydání očekávati ještě značné další
rozmnožení fondu Zeverova.
Zeyerův
Sebrane
Zeverov
26
title
Ant. Klášterský.
27
article
Naše novinky.
** Frant. Proch á zka: S průvodem rolníčsk
(V »Čitárně Švandy Dudáka«.) Nákladem F. Topiče
v Praze.
Jedna z nemnohých našich knih, v nichž srš
nejenom zdravý český humor, ale i břilká satira,
bodající jak ostré šípy naši společnost. Frant. Pr-
cházka znám jest v našem literárním světě již s do-
statek jako jeden z mistrů v pracích podobných.
A možno to říci s větší jistotou po přečtení prvníeh
již črtiček knihy přítomné. Jsou to ty, jež shrnuty
jsou pod názvem »Kapitoly, v nichž se zapovídá hle-
dati tendenci«. V těchto črtičkách vyniká zvláště první
— »Hlasatelé pravdy, zastanci práva« — jedná o dvor-
ních šašcích a vtipně ptá se autor v ní, jaké vzdělán
musil by v nynější době taký šašek dvorní mít? C
do vtipnosti ovšem ani ostatní črty prvé nezadají,
přečtete na př. hned druhou »Ztratil se smích!« Ovšem
tendence črt jednotlivých jest velice různá. Ale ten-
dence celé knihy jest jedna: několik ostrých šleh
satirou do našich poměrů.
** Tereza Novákova: Na Librově gruntš.
Román. (Ve Vilímkově knihovně.) Nakladem Jos. P.
Vilímka v Praze.
Tereza Novákova vždy svými knihami překvapuje.
Jest již čtvero jich: »Úlomky žuly«, »Jiří Šmatláne
»Jan Jilek« a nyní »Na Librově gruntě«. A všechny
prodchnuty jsou duchem čistě českým, velikou láskou
autorčinou k prostému českému lidu selskému, v
všech učí nás ctíti ty mozoly, ty ruce, ta srdce prost
těch, jež živí se chlebem a brambory po celá lét
a kteří neznají radostí, nebo aspoň tak zv. radost
velkoměsta. »Na Librově gruntě« přináši nám obráze
poměrů východočeského venkova za našich dnů. Živ
sedláka i chalupníka jest Novákovou do nejposledněi-
ších detailů prostudován a věrně zachycen. A při
scénách jednotlivých až zaslzíte.
František
V Švanda Dudák
Novákův
Vilímkův
P Vilímek
Šmatlán
Jilek
Librův
Praha
Kapitol
Jos
Na Librův gruntš
28
article
* Jan Voborník: Jalius Zeyer. (Spisů Julia
Zeyera jako doplněk sv. XXXV.) Nákladem České
grafické společnosti »Unie« v Praze.
Obšírný tento životopis Zeyerův, největší naše
dílo o něm, tvoří závěrečný kámen k opisům Juli
Zeyera, právě ukončeným. Jan Voborník, jemuž k vy-
jádření lidského a uměleckého charakteru básníkov
napomábaly mimo dílo samé jednak vlastní přátelské
styky s Juliem Zeyerem, jednak četná Zeyerov
korespondence, vystihuje obraz básníkův se tří sta-
novišek: literárně životopisného, psychologického
sociologického. Vysvětlu,e zevrubně vývoj i smysl
jeho jednotlivých prací, a dospívá tak k životné po-
vaze básníkově a jeho poměru k současnosti. Stati
kosmopolitismu a národnosti, o českosti a umění
Zeyerově, o jeho mravní a filosofické hodnotě, svědčí
o blubokém proniknuti individuality básníkovy io
vroucí lásce k jeho vznešenému životnímu dílu.
Svazek doplněn chronologickým seznamem, který jest
prvou přesnou a úplnou bibliografií díla Zeyerova,
jakož i dvěma uměleckými portréty dle Ženíškaa
Svabinského.
Dr. Jan Pohl: Dopísy Jana Kolence z Kolna,
hejtmana JMCské panství Zbirova, Točníka i Králova
Dvora z lot 1639—1642. V Praze, 1907.
Z nejstrastnější doby našeho národa, z doby vpá-
du Bannerova, pocházejí dopisy tyto, počtem 185,
jichž pečlivým vydáním mladý horlivý bádatel dr.
Voborník
Jalius Zeyer
Zeyer
svatý . XXXV
Zeyerův
doktor
Pohl
Jan Kolence
Bannerův
Praha
Točník
29
article
Pohl přispěl znamenitě k poznání průběhu válečných
běhů tehdejších. Pisate' listů, královský hejtman na
Zbiroze, byl osobností důložitou, neboť ve správu
jeho náležely i železné huti na Králodvorsku a v okolí
komárovském, odkudž vojsku císařskému dodáváno
střelivo, nad to pak probíhala panstvím zbirožským
důležitá poštovní silnice od Prahy k Plzni. I sezná-
váme z dopisů těchto, že podbrdské Zápraží až k Be-
rounu zůstávalo v rukou císařských, kdežto krajem
kol Prahy a severně Berounky projížděli Švédové.
V jedné příčině však zvláště cenny jsou dopisy Ko-
lencovy, přispívajíce velice k poznání, na čí vrub
spadají hrozné spousty vlasti naší, válkou třicítiletou
zaviněné. Po míru vestfálském svalovala oficiální
historiografie pomocí censury státní i církevní vše
na evangelický lid nepřátelský, zejména na Švědy,
a mínění toto ujalo se tak, že ani historikové novo-
dobí nedovedli se z něho vymaniti. Kdo však obírá
se místními prameny soudobými, ten nabude poučení
zásadně různého. Nebyli to jenom Švédové, jimž
náleží smutná zásluha, že z vlasti naší učinili smut-
nou poušť, nýbrž především nekázaná vojska císař-
ská, sběř ze vší Evropy sběhlá a vychovaná v tradi-
cích sebevyživování Valdštejnova. Referent přesvěd-
čení o tom nabyl z archivů měst polabských a nyní
dr. Pohl dopisy Kolencovými zjednává přesvěděení
tomu doklady nové. Kolenec tudíž potvrzuje, že švéd-
ští vojáci, kde nebylo vojska císařského, potraviny
sobě za hotové kupovali, naproti tomu císařští, zvláště
Uhři a Chorvalé, vydávali se i za nepřítele, jen aby
mohli beztrestně loupiti. Salva zuardia proti nim byla
bezmocna. Neušetřili-li ani statků vrchního velitele
císařských, arciknížete Leopolda Viléma, jak možno
domnívati se, že by byli ušetřili českého sedláčka?
Pohl
Švéda
Valdštejnův
Kolencová
Uher
Chorvalý
Salva
Leopold Vilém
Zbiroh
Praha
Plzeň
Evropa
30
article
V té příčině potřebí zevrubného sludia, aby zjištěno
bylo, na kolik spoustu vlasti naší zavinila tebdy
politika vídeňská, táž politika, klerá již r. 1618 uklá-
dala Bouquoyovi a Dampierrovi, aby bezohiledně nie
čili v jižních Čechách majetek šlechty, v povstání
zúčastn ěné.
* Antonio Fogazzaro: Děti. (Piceolo mondo mo-
derno). Román. Přeložil R. Klement. (Vzdělavací
bibliotéky sv. 62.) Za 3 K. Nákladem K. St. So-
kola v Praze.
Román Fogazzarův jest jistě občerstvující oasou
v překladové naší literatuře. Z mnohých důvodů.
Bouquoy
Dampierre
Fogazzaro
Fogazzarův
Čechy
Praha