Číslo 261.

Praze, dne 23. září 1900.

Ročník IV.

Redakce, adininistrace orpedice: Praha, Pštrossova ulica, číslo 200— Kefrankované dopisy se nepřijímají, rukopísy se novracejí fezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levne a pří čnstější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní V pondělí a po svátku vždy o dvanácte dině polední. Jednotlivé číslo za

KAl 8h. Telefon redakce č. 1128.

ULILKt LIS

Předplatne pro Pranu s donáškou do domu: měsíčně. . .. . K 2.80 čtvrtletně ... K 8.40 celoročně.. . . K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. K 3.— čtvrtletně ... K 9.— celoročně.. .. K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa s Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— K 48.— celoročně- Předplatné do Ameriky. Francie, Švýcarska, Ita- le, Belgie a Anglie: ... K 13.20 čtyrtletně K 52.80 eloročně Telef, administrace l126.

Slunce vychází v 5 hodin 48 minut ráno. Slunce zapadá v 5 hodin 56 minut večer.

Neděle: s v. Tek l a. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Jana Nep. na Skalce od 22.—25. t. m.

Dnešní číslo jest se zábavnou přílohou »Nedělí« o 12 stranách. Příští číslo vyjde zítra v pondělí v poledne.

Nová katastrofa v Duchcově. V Praze, dne 22. září. Duchcov vydobyl si ze všech měst v uhel- ných pánvích ve světě pověsti nejsmutnější. V po- sledních dvaceti letech událo se tam katastrof ně- kolik, skoro vždy v pěti letech alespoň jednou, o menších ani nemluvíme. A při každé předešlé katastrofě bylo zjištěno, že nedbalost lidská byla její příčinou Nechtějíce při katastrofé této před- bíhati soudnímu vyšetřování, dovolujeme si na zá- kladě mnohých svědectví konstatovati, že i tento- kráte zhoubný živel na kolik dní před výbuchem dával znamení výstražná, aby lidé se měli na po- zoru. A zkušený horník znamení ta zná, on je cítí. Výbuchy třaskavých plynů mají do sebe ledacos podobného s výbuchy sopek. V útrobách země, kde doluje se uhlí, nahromaďují se zhoubné plyny, jež při neopatrnosti sebe menší s hrozným výbu- chem vyprosťují se. Nemáme práva před dokona- ným vyšetřováním těm kterým orgánům připiso- vati vinu, můžeme však těžké obvinění pozved- nouti proti technickým vědám vůbec, že až dopo- sud nepostaraly se s důstatek o bezpečnost životů lidských při hrozících errupcích, jež oznamují se na kolik dní napřed. Pokroky moderní techno- logie jsou již takové, že při náležité opatrnosti se strany dozorčích orgánů lze uvarovati každé větší katastrofě. Ovšem že práce podzemní jest vždy tolik nebezpečná, že při nejlepší pozornosti každému neštěstí uvarovati se nelze, ale právě.

proto měl by dozor v uhelných báních především státi na výši technologické vědy a měl by býti prováděn s neúprosnou svědomitostí. Leč pohříchu právě v našem Rakousku v příčině té hřešívá se proti nejprimitivnějším pravidlům bezpečnosti. Máme mnoho dozorčích orgánů, ale když při nahodilém neštěstí se tážeme, kde ti orgánové byli, zdaž byli na svých místech, když nešťěstí se stalo, tu shle- dáváme se s vyhýbavými odpověďmi. Je to skoro při neštěstích všech. Vezměme na příklad které- koliv neštěstí na dráze. Předpisův bezpečnostních je veliké množství a jsou předpisy ty takové, že kdyby se jich dbalo, neštěstí na drahách staly by se vůbec nemožnými. Ale ve skutečnosti ukazuje se pravidelně opak vši opatrnosti. Jeden dozorčí orgán spoléhá se na druhého a zhusta nekonají všichni dohromady nic. Dozorčí orgány zasahují do sebe jako články řetězu. Ne- koná-li jeden článek svou povinnost, nekoná ji druhý a třetí a chaos je hotov. A zmatek mnohem horší nastává pod zemí. Tolik ale připouští každý zkušený horník, že při svědomitě prováděných bezpečnostních opatřeních neštěstí v dolech lze obmeziti na míru nejmenší.

Odkud tedy přichází, že v duchcovské pánvi je těch neštěstí v míře největší? V povaze člověka vězí, že neudá-li se neštěstí po delší dobu, opatrnost jeho ochabuje, že stává se odvážným a kdyby i byl varován, odpovídá: eh, nestalo se již dávno nic, nestane se ani tentokráte. Avšak jak se říká, čert nespí nikdy a provádí svůj pych v okamžiku, když se toho člověk naděje co nej- méně. A takovým je namnoze náš dělník. Pohodlí při něm hraje roli nejhlavnější. A o nic lepší ne- bývají dozorčí orgánové. — Však ono se nic ne- stane, — taková bývá útěcha vší pohodlnosti. A vrchní správa často mlčky s pohodlností touto souhlasí a to jmenovitě tehdy, je-li prová- dění bezpečnostních opatření spojeno s vydáním. A tu bychom si troufali postihnouti vinníka neí- hlavnějšího. Aby se uspořilo výloh, konají se bez- pečnostní opatření nedbale. V podzemních prostorách jsou dva velicí ve- přátelé člověka: oheň a voda, výbuchy a zá- topa. Ukázalo se již r. 1879 při zatopení Döllin- grova dolu, že bylo uhlí dolováno na místě, jež bylo vyznačeno za velmi nebezpečné. A právě tam doráželo se na stěnu tenkou, z níž provalila se zátopa. Tehdy dobře se vědělo, odkud nebezpečí hrozí, avšak jakýsi démon nedal dozorčím orgánům dobře dělat. Víme sice, že i tentokráte bude pří- sně vyšetřováno, zdaž někdo tuto katastrofu za- vinil. Vyšetřující soudce bude konati neúprosně svou povinnost. Soudce ale především musí zjistiti species facti, musí, pokud možno, zjistiti vše na místě události. Již toto bude dílem takměř nemož- ným. Při tolika troskách kde pak bude možno zji- stiti, kde byl počátek a konec katastrofy? Kromě species facti bude zapotřebí svědků. Ale kdež bude lze i těchto se dostati, když mnohý z nich bude již odpočívati pod drnem. A mnohý i žijící svědek

bude míti platných příčin ku svědectví se nehlá- siti. Stane se tentokráte něco podobného, jako při neštěstích na drahách. Odnese to ten a onen pod- řízený orgán, a hlavní vinník — majitel — z té mačkanice nepozorovaně vytlačí se ven. Proto již nyní volá se, aby k vyšetření viny delegován byl jiný soud, nežli v místě příslušný. Majitel uhelných dolů, u nás obyčejně cizinec — chce při nastávající zimní saisoně co nejvíce těžiti, a proto těží se o překot bez ohledu na zákony bezpečnostní. Uhlí je stále dražší, a proto jen do toho, dokud mu nespadne. Zatopí-li se jedna chodba, nečeká se, až by se z ní voda vyčerpala, nýbrž otevře se leckterá chodba stará, dávno již zazděná, bez ohledu na to, je-li naplněna nebezpečnými plyny. A právě tento- kráte stalo se něco takového. Horníci z otevřené staré chodby pociťovali na kolik dní dříve nesne- sitelný zápach, avšak inžinýr prý velel pracovati přece. To jsou ovšem doposud prý, jež musí te- prve býti zjištěny. Tolik ale je jisto, že cestou obyčejnou kata- strofa ani tentokráte se nestala, a že musilo se státi něco mimořádného. Avšak těch 100 životů lidských a na sta sirotků a vdov vyžadují, aby pří- čina katastrofy spravedlivě byla zjištěna, a aby pro příště katastrofám dalším bylo uvarováno.

Volební ruch. V Čechách ještě ruch volební řádně nezačal. voličové karlínští prohlásili se jednohlasně pro opětnou volbu J. Exc. dra. Kaizla. Mladočeši. Jak oznamuje vůdčí orgán svobodomyslné strany, nevejde tato v žádný kom- promis se stranou zemědělců, jak bylo dříve tvrzeno. Patrně Mladočeši cítí pevnou půdu pod nohami. Schönereriáni pořádají svůj sjezd 30. t. m. v Trutnově zrovna jako pokrokáři. Po pozdravu došlých hostí a poslanců bude se jednati o volebním ruchu. Voliči jsou vyzýváni, aby zůstali věrni Wolfovi. Tato strana prohlašuje, že ve volebním boji chtějí míti heslo »Pryč od Říma!« stranou. Proti profesoru Steinwendrovi bude kandidovati dr. Hock, lékař v Běláku. Výkonný výbor katolické strany národní na Moravě porokovav ve schůzi dne 20. září v Brně o politických poměrech a záležito-

Kulturní Listy. V Praze, 22. září. K—. Největší hostinu, jaká kdy na světě byla, uspořádá francouzská republika k níž je pozváno všech 37.000 starostů Francie. A jak stálo v listech, 20 000 starostů pozvání to přijalo. Hostina má se odbývati v někdejších cihelnách pařížských, v Tuil- leriích. Hlavní sál bude prý jeden kilometr dlouhý. 180.000 sklenic a skleniček bude prý k němu zapo- třebí, dále přes 20.000 láhví. Sklepníci budou jezditi na velocipedech. A k čemu to? Blíží se volby, vláda potřebuje svých ochotných mameluků, kteří dělají po- slance a proto si je zve k hostině. Chce-li si kdo koho naklonit, musí nacpati mu žaludek, tohoto největšího tyrana člověka, pro nějž je hotov zraditi otce a matku. Který dravec vyrovná se lidskémn žaludku? Praví se o žaludku velryby, že v něm rybolovci na- lézají věci nejrůznější: často prý celé láhve, poho- zené krabice, vaky a pod. Ale velrybí žaludek da- leko se musí schovati před žaludkem lidským. Otvor do žaludku je sice malý a mnohé dámy vy- znamenávají se pramalinkou hubičkou, kterouž sotva cukrlátko proleze a přece co již bylo ženských úste- ček, jež pohltily celé statky, mnohotisícové služby svých pánů manželů. Nedávno byl zatčen jistý berní úředník, o němž se proneslo, že defraudoval mnoho tisíc a když prý se ho tázali, kam ty peníze dal, po- ukazoval na svou domácnost, jíž prý nestačovala jeho značná služba. Trestní zákon starého věku, vedle něhož i ženy a děti defraudantovy bývaly prodány do otroctví, měl ovšem docela mnoho barbarského, ale

Přece pravdy trochu. Mlsná a parádivá žena je nej- hroznějším tvorem na světě. Snad by se čínský boxer spíše smiloval nad mužem, nežli taková žena. Vezmi kde chceš, ukradni třeba, anebo »vypůjč« se ze svě- řené kasy, jen peníze přines, já je musím vyhodit ko- mínem, musím je odnésti k židovi na parádu, musím je zanésti ven na letní byt a pedobně. Čím větší službu otec rodiny má, tím více se utrácí. Není též divu, že při nynějším vychování dívek, mladí páni vždy více se hrozí té poslední svátosti. A na obrátku lze totéž tvrditi o mnohých mužích, kteří zapomínají, že jejich služné nenáleží pouze jejich žaludkům, nýbrž žaludkům všech členů rodiny. Již v písmě svatém stojí o lidském žaludku významná slova: »devoravit omnem substantiam« — pohltil všechen svůj statek. Žádná snad propast, ba snad ani jícen Vesuvu nepozře tolik věcí, jako »mlsná huba«. Rozumějme těmto slo- vům: neříká se v řeči lidu: mlsná ústa, nýbrž: mlsná huba. Žádný tvor na světě nepozře tolik věcí, jako člověk. Každé zvíře má svůj obmezený obor potravy. Slon, kůň, kráva atd. jsou poukázáni na určitou po- travu. Dravci jsou poukázáni pouze na maso, ptactvo na zrní a hmyz; ryby požírají se vzájemně, ale člověk požírá všecko, člověk je největším dravcem. Jiný jídelní lístek má Eskymák a Laponec,a jiný černoch a Patagonec, jiný má Angličan a jiný jeho otrok Ind. Jiný lístek budou míti starostové v Paříži a jiní mají Číňané. Náhodou se mi dostal do ruky jídelní lístek při officielní tabuli čínského dvora. A protože byl napsán též francouzsky, lze mi jím čtenáři posloužiti. Pozná z něho, že žaludek čín- ský žádnou měrou nezadá si před žaludkem naším. Začátek čínské tabule tvoří sladkosti: sladké hrozny, hrušky, jablka, kaštany, zadělávaná zrna z melounů,

ořechy ve zmrzlině, sulcované ovoce, oříšky pražené v šafránu. Pak následuje: horsd'oeuvre: uzená kuřata, uzené ryby v rýžové kaši, kachní vejce konser- vované pět let ve vápně, raky v ricinovém oleji, sýr v hrachu, šunka, zelí nakládané v mořské vodě, zelí a štěrbák (endivie) v soli naložený. Pak teprve následuje pravý diner čili oběd: Známá polévka z lašťovčích hnízd, ploutve ze žra- loka na způsob šunky, hrách v medu, filet z ryb se zeleninou, bambusové zimní výhonky, mozečky v cukru, smažená kuřátka, vařené čuňátko; ryby v chrysanthémové omáčce, šampiňony v tuku, kaše ze zrní lotosu, créme z hrachu s modrými květy a kaše z chrysanthém. K tomu zakusuje se kukuřicový chleba a chleba la viande. Čím tolik jídel zapíjejí, jsem se nedočetl, Ale již z této ukázky čtenář sezná, že Číňané též těší se kapitálním žaludkům a že čínští boxeři mají příčiny velmi podstatné, své otcovské krby naproti bílým ďáblům brániti. Gerstenberg na svých cestách po Patagonii vy- pravuje, jak prý býval zván k tabuli divochů, na níž mu byly předkládány ještěrky, a našim missioná- řům v severní Americe prý kdysi rudochové předklá- dali učmouzené hady, a divili se velice, že se na la- hůdky takové ušklíbali. Myslím ale, že bych spíše takového hada pozřel, nežli cukrem slazenou polévku z rajských jablíček, jakou českým žaludkům předklá- dají v Sasku. Slovem, kdybychom jídelní lístky všech národů na světě kladli vedle sebe, shledali bychom, že není snad na světě žádné hnusnosti — od ba- žanta dolů přes ještěrky chrousty a hady až k va- řenému nemluvněti u lidožroutů, jež by lidský žalu- dek nepojímal. Nuže, který živočich vyrovná se člo-