Ročník XXXXIX.

V Praze, v pondělí 8. listopadu 1909.

Číslo 309.

Na ranni a věčerní listy předplačí ses sea poo V Praze v administracit na měsíe. . . . . . 2 K — na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvoji donáškou na měslo. . . . na čtvrt leta . . . . 7 K enh ve filiálkách na měslo. . . . . . 2 K 30 Foštou: na měsle. na čtvrt ieta : . . . 9 K S0 s dvoji zšsilko nk čivrt ieta na měs

Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. Baron Bienerth promluvil. Z Vídně, 8. listopadu. Ministerský před- seda sv. p. Bienerth měl včera velký řečnický úspěch. Nikoli však v parlamentě, do jehož po- slanecké sněmovny netroufá si se svým něme- cko-polským kabinetem, boje se tam elementár- ního výbuchu nevole dolé Slovanské jednoty nad propušténím českých ministrů a nad sanke protičeských osnov jazykových. Bar. Bienerth mluvil v nádherné dvoraně Akademie věd, ve které konala se slavnost 50letého trvání vi- dešského žurnalistického spolku „Concordia“. Dlužno přiznati, že nikdy by- rokracií nebyla vyslovena žurnalistíce za její služby, které koná v zájmu veřejnosti které koná prosta všeho sobectví slova tako- vého uznání, jaká pronesl chef dočasné vlády. Jeho proslov nepostrádal politických mo- mentů. Musil doznati, že situace politi- cká jestnyní v Rakousku zrovna ta- ková, jako byla před 50 léty. Stejně pochmurná a stejně svízelná. Dodal, že spásné slovo nebylo ještě vysloveno, že však bude na- lezeno, poněvadž nalezeno býti musí. Později litoval, že může mluviti jenom mi mo parlament a gratuloval žurnalistice, že ve svých spolcích zachovává shodu, která by měla býti následována také ve vrstvách jiných. Spolek českých žurnalistů zastupovali při jubi- lejní schůzi redaktoři Czesaný, Langner a Pe- nížek.

Poslanec Heřman Bielohlawek o protičeských osnovách jazykových. Z Vidně, 8. listopadu. Heřman Bielohlawel vydává zde týdenník: „Oesterr. Volkspresse“ Nežli stal se pan Bielohlawek přísedicím zem- ského výboru dolnorakouského, psán byl tente list klackem, nikoliv pérem. Změniv postavení. změnil p. Bielohlawek také tón. Dnes úveřejňuje v čele svého listu stať, tištěnou palcovými pí- smeny a nadepsanou: „Čtyři země, pro které potvrzeny byly nové zákony ochranné za správy křesťansko-sociální.“ — Tam praví: „Co se ni- kdy nepodařilo nejněmečtějším stra- nám v oboru národní politiky, vymohla kaceřo- vaná strana křesťansko-sociální jedním rázem ve čtyřech korunních zemich, ve kterých má vede- ní. Křosťansko-sociální strana přisunula siln u závoru proti českým aspiracím a jest to jediný positivní úspěch německého obyvatelstva po dobu, po kterou má Rakousko parlamentarismus vůbec. Má-li se však mluviti teď o projevech důvěry, nemohou díti se pro mini- stra, který si portefeuille vytele- grafoval, nýbrž pro ty, jimž náleží zásluha, že zjednali ochranné zákony národní a těmi jsou strana křesťansko-sociální rakouská.

„Národní Listy“ hned, když podány byly protičeské osnovy na sněmě dolnorakouském, konstatovaly, že jde při tom o marnivost dra. Luegra, o snahu, že dokáže on se svojí stranou více než dokázala dosud bývalá německo-libe- rální strana, že totiž zajistí státní němčinu aspoi v některých korunních zemích. Heřman Bielo- hlawek, jeho věrný panoš, toto rozpoznáni po tvrzuje. Berlínská banka proti zemskému výboru českému. Z Vídně, 8. listopadu. »Montagsrevue« oznamuje: »Podle usnesení zemského sněmu jest povinna země železnici Trutnov-Teplice vy- platiti 800 000 K, ze kterých splaceno bude c nejdříve 400 000 K. Zemský výbor se usnesl 5 hlasy proti 3 peníze nevyplatiti, poněvadž nejšou nápisy na dráze té dvoujazyčné. Ježto hlavním interesentem jest veliká banka berlínská, bude v době nejbližší diplomaticky a úřadně zakro- čeno výslanectvím německé říše.

Jubileum vídeňského spolku žurnalistů. Z Vídně, 7. listopadu. (K. k.) Spolek vídeňskýcl novinářů a spisovatelů „Concordia“ oslavil dnes ju- bileum svého padesátiletého trvání. Slavnostní schů- ze zúčastnili se min. předseda bar. Bienerth, ministr sv p. Haerdtl, dr. šl. Biliňski a hr. Stürgkh, vysoc úřadníci ze všech oborů správních, přednostové úřa- dů, četní delegáti, spisovalelé a umělci, deputace četných cizích a slovanských spolků novinářských jakož i četných cizích listů. Slavnostní řeč pronesl předseda dr. Ehrlich. Mezi jiným sdělil, že „Con- cordia“ usnesla se na oslavu svěho jubilea mimo ji- ná lidumilná díla zříditi pomník Lessingovi. Ministerský předseda dr. sv. p. Bie nerth vzpomněl, byv hlučně pozdraven, na zaka- lené politické poměry, jež oxistovaly v době, kdy „Concordia“ byla založena, i pravil, že jest zvlášt- ním, že i dnes jsou politické poměry zakaleny a ž nenašlo se pro ně ještě vysvobozující slovo. Jest však pevně přusvědčen, že slovo to bude nalezeno! Min předseda pozdravil „Concordii“ jménem vlády, pro- hlásiv, že vláda nesmí při tak krásné slavnosti schá. zeti a tlumočil spolku upřímné její blahopřání. Min předseda chválil cnosti novinářů, promluvil o vý- znamu tisku, ocenil činnost „Concordie“ v oboru spi- sovatelském, sociálním a humanním a blahopřál o- pělně „Concordii“ k její úspěchům Předseda poděkoval ministerskému předse dovi, jehož řeč odměněna hlučnou pochvalou, za je- ho významná a pochvalná slova, o spolku pronešená Potom byly přečteny četné projevy a pozdravy zaslaně spolku umělci, básníky, spisovateli atd. z tu- gemska i z ciziny, mezi nimi pozdrav a blahopřání od rumunské královny Alžběty. Ke konci zapěl muž- ský zpěvácký spolek sbor. Franconzští světšti učiřelové a učitelky žaluj biskupy.

Z Paříže, 7. listopadu. (K. k.) Potvrzuje se, že sdružení učitelů a učitelek obecných skoo francouzských, které čítá přes stotisíc členů, podalo u civilního soudu žalobu na náhradu škody na všechny francouzské biskupy a arci biskupy pro nedávný pastýřský list, v němž ličt se škodlivý vliv světského obecného skolství. Změna na ethiopském trůně. Z Adis Abeby, 7. listopadu. (K. k.) Poně- vadž se stav něguše Menelika zhoršil, jmenovala vláda ofieiálně Lidj. Jeassua nástupcem na ethiopském trůně a pověřila jej slavnostně touto hodnosti. Situace jest tatáž, jako letos v lednu a únoru. Z provincil nedošly do dnešního dne žádné zprávy o nepokojích. V Adis Abebě byl učiněna na ochranu Evropanů všechna opatření Z Turecka. Ze Soluna, 7. listopadu. (K. k.) Černo- horský setník Jovanovič přibyl sem s 9 soudruhy, uprchnuvšími s ním z Černé Hory. Hodlá vsto upiti do turecké armády. Pro- hlašuje, že uprchl proto, že byl považován z stoupence převratu a poněvadž byl vždy přísne siřežen. Z Cařihradu, 7. listopadu. (K. k.) V M gnesii byla zřízena zemědělská škola pro Armény Učitelský její personál byl povolán z Francie. Z Cařihradu, 7. listopadu. (K. k.) Dle konsulátních zpráv darovala franeouzská vláde arménské škole ve Smyrně přírodopisnou sbírku v ceně 20 000 franků.

Francie a Marokko. Z Paříže, 7. listopadu. (K. k.) Dle oficiosn zprávy trval ministr Pichon, který včera v pří tomnosti ředitele politických záležitosti Bapsta a vyslance Regnaulta přijal marocké zástupee Mokra a Fasa, s největší rozhodností na tom, ž sporné otázky musí býti co nej- dříve vyřízeny. Připomenul četné stížnost Francie proti maghzenovi, jichž oprávněnost vel moci uznaly. Pokud jde o jednání o půjčku 150 mil., proslýchá se, že v přítomné době jde o tu část půjčky, která má uspokojiti soukromé věřitele maghzenovy. Pichon prý zejména kladl důraz na to, že do příštího pátku musí dostat od zástupců Muleje Hafida konečnou odpověd poněvadž v ten dem má býti zodpověděn ve sně movně dotaz o Marokku.

Uherská krise. President uherského říšského sněmu Justh o stavu vění. Z Maka, 7. listopadu. (K. k. uh.) Předseda posl. sněmovny šl. Justh, jenž přibyl sem a 94 poslanci strany neodvislých a byl obyva- telstvem bouřlivě uvitán, podával zde zprávu své činnosti a v řeči své pravil: Třebas koaliční režim zavedl leckterý uži- tečný zákon a třebas jeho zásluhou bylo vyrov- nání s Rakouskem uzavřeno ve formě smlouvy, mají přece veškerá jeho díla ráz sedmašedesát- nický. Strana neodvislých projevovala vždy největší loyálnost, doufajíe, že v přihodné době nabude volných rukou v záj mu hospodářské samostatnosti Uher. Zvýšením kvoty zaplatila cenu za zřízení samostatné banky. Po- kojná vláda stane se možnou je- nom, bude-li zjednána po té stránee platnost vůli strany neodvislých. Koruna nemá viny na průtazích v krisi, vin stihá ty, kdož staví se mezi korunu a stranu neodvislých a zabraňují jich vzájemné dohodě. Se sedmašedesátníky není v bu- doucnosti možnou ani koalice an ťuse ani součinnost. Prodlo užen privileje společné banky jest i na krátké provisorium úplně vylou- čeno. Řiká se, že doba uskutečnění zásad má se přizpůsobiti střidavým poměrům. (Hlučný od por. Výkřiky: Abcug Kosutl) Nezřlzená touha po moci, koll- savost a nedostatek energie (Výkřiky: A beu Košut!) znemožňují nám dosíci velkých ná rodních úkolů.

Trváme nezvratně na tom, ab samostatná banka byla zřlzen 1. ledna r. 1911 a samostatné celn ú zemí 1. ledna r. 1917. (Bouřlivá pochvala.) Žádáme, aby dle parlamentní soustavy s tra na neodvislých, mající v parlamentě větsinu, byla pověřena vládou, aby zavedla všeobecné hlasovací právo a provedla předběžn práce k samostatné bance. Jsme prot plurálnímu volebnímu právu, poně- vadž právo to může jen zvýšiti moc plutokracie. Neodvislost může prospivati jen na základě svobody, liberalismu v ušlechtilém smyslu a na základě demokracie. Konečně protestoval řečník proti snahám vyskytnuvším se v poslední době, vná šet totiž náboženství do politiky. Jednotlivá náboženská vyznání mají dle mí nění řečníkova úplné právo posilovati náboženský život, ale do politických zápasů ne mají se zanášeti náboženská hesla Řeč Justhova byla provázena bouřlivou pochvalou. Potom promluvilo ještě několik poslanců, zejména Ludvík Hol!ó, jenž velebil Justha, ponévadž postavil se v čelo bojovníků za samostatnou banku. Na to byla schůze lidu skončena. Ministr Košut o situaci. Z Pešti, 7. listopadu. (K. k.) Dnešní ve- černí hostiny na počest ministra obchodu Ko- šuta zúčastnilo se 98 poslanců strany neodvislých, mezi nimi ministři Košut a hr. Apponyi. 14 poslanců se omluvilo. Jeden z pozvaných po- slanců, Arpád Szent-Iványi, tlumočil z nadšeného souhlasu přítomných oddanost vůč Košutovi a prohlásil, že účastníci hostiny pova- žují jen Košuta za svého vůdce a že budou jeho následovati, kamkoli je povede

Ministr obchodu Košut poukázal na nut nost, aby strana setrvala ve svornosti a ujišťoval. že nemůže se nikdy zpronevěřiti zásadám strany neodvislosti, poněvadž s nimi zrovna vyrostl. Věrně zachovávání těchto zásad neznamená však pokoušeti se o věci nemožné. Jest přesvědčen, že zásady strany neodvislých budou uskutečněny nejlépe a nějsnáze na základě hospodářské samostatnosti a že země samostatnosti této musí do- sáhnouti, má-li eplniti velké závazky a snést velká břemena kulturního státu velmoci. Sezná-li se však, že sledování jistého cíle staví se v ceslu nepřekonatelné oblíže, netřeba sice těchto zásad se vzdávati, nesmíme však vrá žet čelem do zdi, nýbrž musíme se snažiti, abychom tyto obtíže ob ešli. Řečník považoval by za neštěsti, kdyby ve straně vznikl rozkol. Neusilujeme o moc, nýbrž chceme věrně sloužiti své vlasti. Kdyby mi to bylo znemožněno, opustíl bych raděj jako trosečník politické kolbiště než bych změnil své zásady. Nikdo nesmí ode mne očekávati, že učiním něco, co by nesrovnávalo se s mou minulostí nebo s mým jměnem. (Hlučná pochvala.) Ministr kultů a vyučování hr.

Apponyi prohlásil, že se nediví, jsou li ve straně různé názory o taklice, každý člen strany musí prý však uznati, že v oposici možnos vytknouti ideální cile, že však, dosáhneme-li většiny a musíme li jednati, třeba nám posuzo- vati možnost splnění těchto ideálních cilů dle střizlivého rozumu, aniž bychom se cílů těeh vzdávali. Nesmíme vydávahi národ v šanc kalastrofě, domáhajíce se splnění celého programu strany v době, kdy jest to nemožno. Ke konci prohlá- sil hr. Apponyi, že strana spatřuje v Františku Košutovi svého vůdee že strana přadcházl moudrým přikladem nejen pokud jde o její povinnosti k myšlénce neod vislosti, nýbrž i pokud jde o bezpečnost a bu doucnost národa. (Hlučná pochvala a volán »Eljen «.)

Wekerle zůslane. Z Vídně, 8. lislopadu. (»Monlagsrevue«. Ve zdejších dobře zpravených kruzích pokládá se rozřešení uherské krise za hotové. Dr. We- kerle bude také nadále minister- ským předsedou nové vlády, v které se nalézali budou také hr. Andrássy, br. Apponyi a Košut. Skrovné ústupky, ktere budou dány nové vládě, budou voje n s ké- Placení hotovými se mezi nimi nenalezá, ješte méně pak koncese ve příčině samoslatné, banky

Posl. dr. Kramář o činnosti řišské rady v době přitomné a politické situaci. V Polhřimově, 7. listopadu 1909. (Od vlastního zpravodaje »Nár. L.«) Rada král. hl. města Pelhřimova uspořá dala dnes dopoledne v Národním domě veřejnou schůzi voličskou, na které promluvil poslane dr. Karel Kramář o činnosti říšské rady v době přítomné a politické situaci. Schůze, jež byla navštivena velmi četně příslušníky všee politických stran, měla průběh vážný a klidný K návrhu stavitele p. Postránec ké ho byli zvoleni pánové: předsedou starosta města Frant. Fára, místopředsedy dr. Linhart Štěpánek a zapisovatelem Hostounský. Poslanec dr. Kramář přiznává úvodem, že nynější politická situace není růžová, že všichní to citi. Dostali jsme se do kritického stadia Musí se rozhodnouti, je-li možno nadále vlád- nouti v Rakousku pod komandem českých Němců, je-li možno, aby slovanská většína to- hoto soustáti trpěla politikou, která musí vésti přímo ke zhoubě tohoto státu. Vy znáte všichni co dálo se poslední dobou. Potvrzení zákonů na kterých se usnesly sněmy německých zemí alpských, bylo vlastně jen poslední kapkou pře- plnéné sklenice. Od té doby, co skončila koalice čili co odstoupil baron Beck, dopadá jedna rána za druhou na náš národ, ačkoli — při znejme si to — nejsme to my sami, kteri trplme, jsou to také Jihoslované, zejména Slo vinci, kteří trpí pod správou tohoto ministerstva.

Přípomenuv známě pošlovní výnosy, úžasné jmenování soudcovské a obsazení míst před- nostů různých oddělení na sestátněných dra hách, pojednal řečník obšírně o protičeských zákonech v německých zemích alpských. Ve Vídni tvrdí vláda — a zdá se, že tímto způsobem také byla informována koruna — že v těchto zákonech není pranic, co by mohlo překážeti českému národu, že jsou to zákony čistě obranné, kterými má se zachrániti německý ráz alpských zemí a že nemají Češi zejmén nejmenší příčiny stěžovati si na to, že konečné vůčí velkému nebezpečí před Čechy ve Vídni kteří se začínají hlásiti ke své národnosti a ne- chtějí se dáti poněmčovati, jak tomu až dosu bylo, třeba, aby se tyto země chránily. Tento argument jest trochu nespravedlivý. Kdybychom šli do Vídně počešťovati, chápal bych to. To by bylo spravedlivé. Ale my tam jdeme, protože proti našemu státnímu právu z Vídně dělají centrum říše. Ale poněvadž po staletí páchali křivdu na českém státním právu a zejména na hospodářském rozvoji zemí ko- runy české a starali se o to, aby Vídeň na účet a úkor ostatních zemí rostla, pak nesměji se diviti, že ti, kteří v zanedbaných krajích če- ských, zejména jihočeských, jsou přebytečni, jdou tam, kde vydělávají chléb. Kdyby zde byli stavěli dráhy, které měl stavěti, aby na českém jihu byl průmysl, aby český lid nebyl odkázán na to, aby šel do

Vidně, nepostlali bychom své lidi do Vidně a byli bychom rádi zůstali doma. Nejdeme přece do Vídně prodávati také duši. Ať nás pustí z té Vídně! Pokud centralistickým systémem a ho- spodářskou politikou činí z Vídně centrum říše a my se proti tomu bráníme, jsou povinni, aby respektovali u těch, které tam sami volali sv ou hospodářskou politikou nejen jejich materiální, nýbrž také duševní zájmy. Co chceme ve Vídní? Chceme ji dobývati? Ani nám nenapadne. Chceme, aby naše děti ve Vídni zůstaly zachovány našemu národu, ale abýchom také těm dětem, které neumějí ně- mecky, nevzali veškerou budoucnost tím, že by zůstaly naprosto nekulturními. Jest to barbarství, když ve Vídni podrobili se surovému všeněmee- kému násilí. Jest to největší hanba pro Vídeň která chce býti kulturní centrum, která se tak hluboko snížila a začíná boj proti menšině svého obyvatelstva, která nechce nic jiného, než za- chovati svou národnost. Poněvadž Vídeň potřebuje českou práci jest to přímo antisociální a nespravedlivé, že si vzpomněli, uzavříti úřady jazyku českému, nebot otázka domovského práva, přislušnosti, volebního práva, otázka živnostenská atd. má nemalou dů- ležitost. Jest nás v té Vídni skoro 300.000. Ve Vidní jsou také živnostníci, kteří jsou odkázáni jen na českou klientelu. Proto jest zákon na ochranu Němců naprostou nespravedlností vláda informovala o něm falešně korunu.

Zákony ty odporují však i státním základ- ním zákonům, zejmena kde jde o působnost ví- deňské radnice jako magistrátu. Videň sama sebe degraduje, sama chce, aby pozbyla rázu hlavního města říše, ve ktere Slované jsou přece jen většinou. Několik zaplacených německých kluků slo na ulici, vytloukalo Čechům okna a oksmžite tu byla vláda, aby předložila zákony k sanke To je ta dvojitá míra, kterou se měři Slovanům a Němcům. Němci jsou v Rakousku privilegovaným národem, my o právo zaručené státními základ- ními zákony, musíme se rváti po celé desítiletí To nás nuti k obrané, na které jsme se usnesl ve Slovanské jednotě. Stál jsem vždy na stanovisku, že pro ja- zykové věci jsou kompetentními sněmy zemské, kdežto Němei dokazovali, že jen a jedině řišská rada je kompetentní pro jazykové zákony a vláda přistoupila na jejich stanovisko. Jen však začala otázka jazyková ve sněmech alpských zemi, ihned Němci opouštějí své centrahistieké stanovisko. Okamžitě se našel německý učenee. profesor vídeňské university Bernatzi k, který dokazuje, že jedině kompetentními k výkladu čl. 19. sl. zák. jsou zemské sněmy. Poláci měli se podívati také na obsah ne pouze na formu. Slovanská jednota za to postavila se na naše stanovisko a zaujala po- stavení, za které musíme býti druhým slovan- ským národům jen vděční.

Čestí poslanci usnesli se v Praze, že s vládou v nynějším složení nebudou dále vy- jednávati. Na toto stanovisko postavila se jedno- myslně také Slovanská jednota, ale ovšem vy- slovila také ochotu, jednati o smírné rozřešení krise s vládou, která by zaručovala spravedlnost ke všem národům. Také pro tento odstavec hlasovala celá Slovanská jednota i se zástupei českých radikálních stran. Nyní ovšem v českých listech začíná zase velké nedorozumění, t. j. tvrdí se, že jednáme s Glabiňským a také s Bienerthem a následkem toho se také říká, že přes svoje usnesení přece jen jednáme s Bienerthem. Musím konstatovati. že je to naprosto falešné a nesprávné. Naopak celá situsce se přiostřila tím, že s Bienerthem jako se chefem nynější vlády zásadně nechceme jednati. Že jednáme s drem. Glabiňským, rozumíse samo sebou G'ablňski je předsedou Kola pol ského a toto se usneslo, aby dr. Glgbiňski jed- nal o úpravu poměrů a není možno, aby parla- mentní strana té důležitosti, jako Slovanská jednota, s druhou slovanskou stranou, která má 70 poslanců, nejednala. Musím se diviti, že na- chází se tolik radikalismu v Čechách, který by nám předpisoval, abychom klidně dali ruce do kapes, postavilí se do kouta a se divali, co se z toho vyvine, byť i proti nám. Nemáme při- činy, abychom jednání se nezúčastnili, konsta- tuji však, že jsme dru. G'abiňskému řekli, ž s ním chceme jednati a že mu děkujeme z ochotu, uspořádati věci v říšské radé, ale pře- dem prohlásili jsme s určitostí a jasností, že ani s ním mluviti nemůžeme, jestliže by chtěl jed- nati o něčem, co se týká upravení poměrů z nynější vlády. (Výborně !) Přiznám se, že jsem to byl já, který jsem učinil návrh pro sbor českých poslanců a Slo- vanskou jednotu, abychom veškeré styky s vládou přerušili.

Slovanská jednota ukázala se býti silnou kdy je toho třeba a proto jest zcela zbytečno, když se česká veřejnost bouří zprávami, jako bychom jednali s Bienerthem. Dodali jsme ovšem, že se ještě o tom usneseme, mámel jednati s tím, kdo by byl designován za bu- doucího předsedu ministerstva. Kdyby měl jim býti bar. Bienerth, bude ovšem situace zcela jiná a ovšem dle toho, jaké úmysly by měl s budoucí vládou, mohla by Slovanská jednota také s ním jednati. Ale jako se šéfem nynější vlády jednati s ním nemůžeme ani přímo ani pro- střednictvím Poláků či kohokoliv jiného. Musíme žádati, aby tato vláda podala demisi. Poláci chtějí se pokusiti o parlamentní vy- rovnání obtíží a přejí si, aby jejich prostředni- ctvím Slovanská jednota vyjednávala s něme- ckými siranami. Řeknu upřímně: půjdou- Němci na takovou konferenci, půjdeme také my. V drobném prodejie ranní čislo o sobě . . za 8h večerni . . . . za th Ve fllálkách na venkově ranní číslo . . . . . . . 10 k večerní . . . . . . . . 5h lnseráty platí se hotově napřed. Předplaceni a inserty přijimá sdministrnce v Marinnské ul., 5. Tam nacházuji se též redakce, tiskárna a expedice „Národních Listte Rukopisy se novracejh

poněvadž většina Slovanské jednoty stojí na stanovisku, že jako velká a význačná jednotka ve sněmovně může poctivě a ochotně jednati s každým, komu jde o uspořádání poměru, po- něvadž nemá strachu, jaký u nás zpravidla mí- vají, že kdo začne jednat, již také v něčem ustoupí. To jsou docela zbytečné strachy ; pro stranu zodpovědnou by to bylo přímo komické, aby se vyhýbala jednání. Ovšem pokud znám poměry, mám za to, že všechno toto jednání k cili nepovede. Němcům vlezlo do hlavy nekrvavé vítězství Rakouska a Německa v otázce bosenské, oni dnes stojí na stanovisku, že zahraniční situace a vděčnost k Německu přikazuje Rakousku, aby zde uvnitř provozovalo politiku naprosto něme- ekou, aby se nebálo Slovanů, jako se jich ne- bálo v otázce bosenské. Pod tímto titulem nutl vládu, aby byla vůči nám neústupná. V tom vězí celý kořen zla a základ situace. Dokud tento furor českých Němců nebude zkrocen, dotud pro stát nebude lépe. Řekněme si docela upřímně a otevřeněa netajme si to, že jsme to byli zrovna my se svou politikou, kteří jsme českým Němcům po- mohli nejvíce do sedla. A tu dovolte, abych promluvil o positivní politice. U nás se řiká a opakuje se dosti smělé tvrzení, že všechno to, co se děje nyní od pádu bar. Becka, je vlastně pořád ještě positivní poli- tikou. V tom smyslu, aby se činila positivní pohtika zodpovědnou za všechno to, co stalo se nyní, za to bychom se zdvořile poděkovali. Řek- něme si to docela krátce: jaká byla situace?

Víte velmi dobře, že já jsem hájil vždycky my- šlenku positivní politiky, myšlenku dobývání moci v tomto státě, myšlenku, že dokud jest centralism, musíme chtíti a se snažiti, abychom za naše oběti, za naše daně a za to, co pro stát děláme, měli také náležitý vliv na tento stát. Tato politika byla politikou nejen mojí, nýbrž tuto politiku formuloval již Gustav Eim, chtěl ji i dr. Kaizl, dr. Fořt a dr. Engel. Já jsem ji formuloval, kdýž jednalo se o novou éru politiky po zavedení všeobecného hlasova- cího práva. Ale pánové se pamatují, bylo to také zde, kde jsem říkal, že není možno oče- kávati okamžilé úspěchy a jen úspěchy od této politiky a že možná bude třeba, abychom se chopili nejostřejších zbraní a vstoupili do opo- sice a nevylučoval jsem ani obstrukci, když se bude proti nám vládnouti nespravedlivě. Před- pokládal jsem, že dovedeme býti dosti trpěli- vými, abychom vedli situaci tak daleko, bychom měli vliv na jeji utváření se. Ať se mluví o tom, co bylo, jakkoli, jedno jest jisto, že za doby, kdy byli naši ministři v kabinetě za bar. Becka, nebylo možno takové soudcovské jmenování, ani poštovní výnosy, ani jmenování železniční a za bar. Becka nebylo by došlo k zákonům dolno- rakouským. O tom není pochyby.

Co nás rozhořčilo tak za vlády kosliční? To byla otázka chebská, nápisy na dráze pořičsko-teplické a obstrukce Němců na českém sněmu. To byly útoky českých Němců na koa- lici, na nás, aby nás podnítili a rozhořčili, že bychom sami z koalice vystoupili. Nikdo se ne- lekal tak hesla o dobývání politické moci jako čeští Némci. Přirozeně, zejména když se jim s radikální strany říkalo, že několik úřadniků v ministerstvech jest vlastně důležitější než jazyková otázka, která bez toho jiným způsobem se nerozřeší. Když Němci viděli, že na všech stranách jest u nás pochopení pro to, že ne- můžeme všechno v Rakousku nechati v rukou Němců, jest přirozeno, že se oni, kteří dosud měli v rukou všechnu státní administrativu, báli o svoji moc a vliv. Kdo zná poměry v Praze, vl dobře, že ka- sino pražské bylo vlastně rozhodujícím činitelem na mistodržitelství, poště, zemském finančním ředitelství, u vrchního, ba i u nejvyššího soudu. Ale tu Němci viděli, že jim nůž vyklouzl z ruky a že my bychom měli také vliv a že tyto úřady zemské neměly odvahy činiti všechno to, co kasino poroučelo. Jim se jednalo zvláště o to, aby nás vylákali z tohoto postavení. My jsme dělali všechno to, co si Němci přáli. V otázce chebské učinili na nás útok nejvážnější a nej- silnější, který musil každého Čecha přivésti z klidu. Ovšem musíme viniti vládu, že ne- použila ihned radikálního prostředku proti tomu.

Beck udělal pro svou osobu tu velkou chybu, že sám v čas nezakročil. Kdyby byl v čas za- kročil, byly by se věci rozhodly dříve, tenkrát, dokud měl tolik moci, aby chebskou vzpouru potlačil. On nedůvěřoval ve stabilitu svého vlád- ního systému a proto všechny ostatní jeho po- kusy, činěné na náš nátlak, nebyly korunovány výsledkem. U nás listy se pouštěly do toho s největší vehemenci a dávaly vinu poslancům, kteří opravdu dělali všechno, aby v této příčině zjednali ná- pravu. »Národní Politika« dokud byli ministry Fledler a Prášek, každé rozhodnutí němackého soudu proti nám prohlašovala za katastrofu pro český národ, ale když seděli v kabinetu dr. Žáček a dr. Bráf, jen to registrovala a nemlu- vila již o tom. Věci tyto posuzovaly se tudíz se stanoviska strannického. My jsme v těchto věcech ztratili klid a mu- síme upřímně řici, že jsme všechno dělali, aby se situace utvářila proti nám. Čeští Němci, aby nás úplně vyplašili z klidu, dělali obstrukci na českém sněmu, což bylo frivolností a neloyál- Němci docilili toho, co chtěli: rozčilili nás na nejvyšší míru, poslali burše na Přikopy, poněvadž očekávalí, že budeme dělati demon- strace a my je skutečně dělali. Dnes jsme tak chytři, že je neděláme, poněvadž si myslíme, že skutečně ti páni hoši nestojí za to, abychom uvalovali na Prahu stanné právo- ností.