Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXII.

2

V Praze, ve čtvrtek dne 26. listopadu 1903

Praha

3

Číslo 323.

4 article

Na ranní n odpol. listy předplácí sei v Praze v adlelalsirael 9 k na měsl ns čtvrt leda . . . . 6 K — s dvoji donáškou na nsžse něnt leta . . . . 7 K 50h ve slialkšcht Ba mě-ic . . . . . . 2 K S0 h Pešfont na mosle ntrrt leta .. . . 9 K 60h s dvojí ziailkou na mrisl tvrt leta . . . i k do

Praha

5 title

Dnešní čísla pro Prahu le o 10 stranách.

Praha

6 article „Nestrannost“ rakouské správy justičn v zrcadle číslic. (Z kruhů soudcovských.)

„Nestrannost“ rakouské správy justičn v zrcadle číslic. (Z kruhů soudcovských.) Novou organisaci soudní v roce 1897 uví- taly kruhy soudcovské s blahou nadějí, že při- nese jim konečně kýžené zlepšení trudných poměrů postupových. Naděje ta osvědčila se sice, jak známo, více neb méně skoro ve všech ostatních zemích na říšské radě zastoupených, jedině v království českém však zklamala na- dobro. Sotva 6 let uplynulo, a již dávno ozývají se u nás se všech stran žalostné stesky, jak postup u soudů vázne, a to nejen naproti jiným odborům státní správy, nýbrž i naproti ostatním zemím, v nichž byla nová organisace soudní za- vedena. Již jsme též doslechli i dočtli se nejed- nou, že sama správa justiční uznává, že jest v Čechách postup soudcovských úřadníků horši než kdekoli; k tomu bývá pokaždé připojeno nové ubezpečení, že vláda věnuje těm pomě- rům plnou pozornost a že dle své povinnosti se vynasnaží, aby v nich zjednala „dle mož- nosti znenáhla“ potřebnou nápravu. Hned t po pravdě konstatujeme, že ministerstvo spra- vedlnosti, nejspíše, aby daný slib plnilo, zru- šivši mimo jiná až posud 8 mist radů u vrch- ního soudu zemského v Praze, zřídilo během roku loňského celkem 20 míst radovských, sou- časně zrušivši tolikéž míst sekretářských, letos pak opět 23 místa soudních adjunktů extra sta- tum a nyní zase chystá se zříditi 15 míst soud- ních sekretářů, za současného zrušení stejného počtu míst adjunktských.*) Nechceme nikterak těchto „opravných“ kroků justiční správy naš podceňovati, avšak hledíme-li na smutné fak- tum, že slouží ještě v Čechách: a) v VIII. třídě hodnostní déle než 20 let

Čechy Praha rada u vrch

7 article

přes 120 osob soudcovských, z nichž nejstarší bezvadně kvalifikovaní, mají skoro 26 let slu žebních; b) v IX. třídě déle než 12 let přes 130 ad junktů, z nichž nejstarší s bezvadnou kvalifikaci vykazují bezmála 17 let služebních; c) skoro celé 100 auskultantů přes 5 let; kdežto v ostatních zemích novou organisací do- cileno u soudců aspoň postupových poměrů nor- málních, namnoze pak ještě mnohem příznivěj- ších, než bylo před časem slibováno, tu vnu- cuje se nám otázka, proč právě jen v Če- chách ještě se nedostavily vyhlídky na postu úřadnikům soudcovským aspoň normální? Po- kusíme se dáti na tuto otázku odpověď, sine ira et studio, v následujících řádcích. Budeme podle úřadních dat zkoumati a uvažovati, zdali a pokud zachovávala správa justiční u nás naproti ostatním zemím stejno- měrný a správný postup při provádění organi- sace, hlavně v systemisování personálu soud- covského, a to: I. vzhledem ke stavu dřívějšímu, jaký bý- val před organisací; II. vzhledem ku počtu obyvatelstva; III. vzhledem k síle a velikosti agendy konečně IV. vzhledem k rozvrhu tříd hodnostních. V závěrku posoudíme, jakou cestou se do- sud brala a ukážeme, jakou by se příště bráti měla správa justiční za skutečnou nápravou našich neblahých poměrů postupových. Že před organisací soudní byly v královstv českém co do počtu personálu soudcovského *) Skutečným effektem této na pohled tak velo- lepé operace bylo by rozmnožení stavu soudcovského v Čechách o 23 místa; roční náklad na ni pak ne- bude vzhledem k úspoře plynoucí ze zrušení vyšších míst téměř žádný

Čechy

8 article

poměry příznivější, než v obvodech ostatních 8 vrchních soudů, jest notorické a bylo by snad zbytečno dokazovati; vždyť sama správa ju- stiční, hledíc omluviti a vysvětliti neblahé po- měry nynější, v officiálních projevech svých svaluje jejich vinu na doby dřivější. Proto by bylo arci její povinností, aby poměrně větším rozmnožováním personálu u nás hleděla dotčené protivy vyrovnati. Vizme tedy, jak správa ju- stiční této povinnosti do letoška dostála. Srovnáme-li dle „Věstníku minist. spravedl- nosti“ z roku 1897, posledního před organisací, a z roku letošníbo, jaký byl dne 1. ledna 1897 a dne 1. ledna 1903 systemisovaný stav perso- nálu u soudů a státních zastupitelstev ve všech obvodech jednollivých vrchních soudů, ob- držíme následující přehled Obvod

15 article

Praha Z tohoto přehledu vidno, že počet perso nálu v obvodu pražského vrchního soudu na- proti stavu před organisací byl do letoška roz- množen o pouhých 88%o, kdežto v ostatních 8 obvodech zvýšen průměrně o 302%o, ve Ivovském dokonce o 532%0. Kdyby byla správa justiční u nás rozmnožila personál jenomo průměr 302%0, musil by místo 1378 čílat 1650, tedy o celých 272 osob více. K podobným výsledkům jako zkoumáním, oč byl kde personál soudcovský za posledních 6 let rozmnožen, dospějeme také, vypočteme-li jak se má počet personálu soudcovského dle »Věst. minist. spravedlnosti« z r. 1903 syste- misovaný v jednotlivých obvodech vrchních soudů k počtu obyvatel dle posledního sčítání úřadního z roku 1900. Seznáme tu hned, že nejvyšší počet obyvatelů na 1 soudce připadá v Čechách, jak znázorňuje tento přehled:

Praha Čechy

26 article

Jak z toho viděti, připadá na 1 osobu soudeovskou v království českém 4585 obyva telů, kdežto v ostatních obvodech vrchních soudů průměrně jen 3868; i ve víden- ském pouze 4017, v zaderském dokonce jen 2900. Kdyby bylo u nás personálu soudcov- ského jen podle vypočteného průměru 8 ostat- ních obvodů, musil by býti z 1378 rozmnožen na 1633, tedy přece aspoň o 255 osob. Nejinak má se věc, přihlížime-li k sílea velikosti agendy, t. j. práce, kterou jest soud- covskému personálu v jednotlivých obvodec

27 article

vrchních soudů vykonávati. V té příčině není nám, bohužel, přístupným jiný pramen úřadní než výkazy, které o činnosti soudní uveřejňuje statistická ústřední komise; poslední výkaz uve- řejněný ve svazku LXI., sešit 1. a 3., týká se pohřichu teprve roku 1898, tedy prvního za platnosti nových zákonů soudních; pro nedo- statek výkazů novějších byli jsme nucení zatím čerpati z pramene tohoto. Podrobné zkoumání poměru a velikosti agendy v jednotlivých od- větvích činnosti soudcovské u různých obvodů vrehních soudů přináší sice velmi zajímavé vý- sledky, vyžadujíc však důkladných úvah a roz- borů, přesahovalo by rámec našeho kratičkého pojednání, určeného jen pro široké kruhy veřej nosti. Pro stať tuto postačí zatím podotknouti že agenda v království českém naproti průměru v ostatních obvodech jest sice někde o něco slab8l: tak jmenovitě ve věcech trestních, rovněž — a to ještě značněji — ve věcech sporných u soudů okresních, zcela nepatrně též ve věcech exekučních; převahu průměru v těchto všech agendách působí zvláště Halič, z malé části (ve věcech sporných) též obvod vídeňský vlastně Vídeň sama. Skoro rovnou váhu s průměrem ostatních obvodů drží však Čechy ve všech agendách soudů sborových I. stolice.

Čecho Halič Vídeň

28 article

naproti tomu jsou však značně silnější ve věcech civilních vůbec u soudů vrchních a velmi vysoko předčí průměr onen ve věcech nespor- ných i jiných různých (zejmena administračních) u soudů okresních. Vůbec lze pozorovati pře- vahu agendy v ostalních obvodech nad českou nejvíce jen v pracích celkem šablono vi- tých, v nichž vykazují některé obvody číslice až nápadné; tak jen na příklad uvádíme, že bylo v obvodu vrchního soudu vídeňského roku 1898 výpovědi (rejstřík K) 135 294, kdežto v Čechách všeho všudy 20 412. Ač taková ná- padná čísla průměr ostatních obvodů značně zvyšují, nicméně jeví se agenda naše i v celku, neodvažuje li se totiž oblížnost, pracnost jedno- tlivých odvětví její, čítá-li se tedy jen případ jako případ, ještě značně silnější nad průmě ostatních obvodů. Stojíť naproti součtu případů ve všech osmi ostatních obvodech vykázaných 6,647.767 v obvodu vrchního soudu pražského součet 1,889.864, tak že připadá na 1 osobu soudcovskou v oněch obvodech průměrně jen 1264, v našem však 1371, tedy o celých 107 případů více. Kdyby bylo břímě agendy v Čechách ulehčeno jenom na zmíněný průměr bylo by tu nutno personál soudcovský rozmnožit z 1378 na 1495, tudiž přece aspoň o 117 osob. Toť jest dle řečeného zajisté minimum kterého vyžaduje bez odporu jen poněkud ne- stranná péče o stejnorněrně rozdělení práce vzhledem k soudcům v království českém — bez rozdílu národnosti — a kterého tudíž se jim má dostati bez odmluv, bez disku ss a neprodle ně.

Čechy

38 article

Dokázali jsme, kterak měla správa justiční chtěla-li by se zváti nestrannou, personál soud covský v království českém do letoška rozmno žiti absolutně již podle průměr všech důležitých měřílek z ostatních zemí. Př tom jsme ani nebrali zřetele na zvláštní potřeby a poměry, jež odůvodňují a vyžadují u nás na mnoze zvýšení personálu nad zmíněný průměr, jako jsou hlavně: obtížnost úřadování, plynoucí z vicejazyčnosti a různorodosti obyvatelstva, vy soká poplatnost jeho, rozsáhlost četných okresů a krajů, velikost celého obvodu samého a pod. Avšak ne pouze absolutního rozmnožení úřad- niciva jest tu třeba, ani spravedlivého zařaděn do tříd hodnostních (relativního uspořá- dání) soudcům v Čechách se nedostává. Ano lze říci, že v tomto posledním směru ukazuje rakouská správa justiční svou nepřízeň neb

Čechy

41 article

aspoň lhostejnost k českému úřadnictvu soud- covskému ještě mnohem zřetelněji. Již v úvodu podotčeno, že rozmnožila soud covský status český teprve letos (bohužel, že jen asi na 2 měsíce skutečně, jak níže uve- deme) o 23 místa adjunktská, z nichž se má nyní opět 15 zrušiti a proměniti v místa sekre- tářská. Jest opravdu nápadno a kde kdo táže se, proč bylo asi před rokem 20 míst sekretář ských zrušeno, když se jich 15 letos znovu zři- zuje, a proč zřízeno před půl rokem těch 23 míst adjunktů soudních, když jich zůstává ještě větší počet stále neobsazen a 15 se jich nyní zase ruší? Jak to vypadá? Či máme snad se domnívati, že v ministerstvu nemohou se roz- hodnouti, aneb nevědí si rady, jak by vyhověli spravedlnosti, a že proto se potácejí a kolisaji sem tam v nejistotě a pochybách, jako plaven v člunu na rozbouřeném moři? Nám nebylo by sice nesnadno pravou pří- činu toho uhodnouti, avšak chceme, ponecháva- jíce zodpovědění té otázky příslušným činitelům, zde jenom ukázati, jakým směrem se měla spravedlivá a nestranná vláda za nápravou na- šich poměrů bráti. Na jistou a dobrou cestu po- vede tu zajisté opět průměr ostatních 8 ob vodů vrchních soudů a poměr tříd hodnostníeh v nich. Srovnáme-li dle letošního »Věst. min. sprav.e s průměrným roztříděním 5516 soudců v 8 ostat ních obvodech roztřídění našich dosavadníeh 1378 a přištích 1401 úřadníků soudcovských. obdržime následující přehled:

52 article

Z toho lze na první pohled seznati, že po- čátkem letošního roku byla v Čechách nejvyšší potřeba rozmnožiti třídu VIII, že pak naprosto zbytečno a nemístno bylo rozmnožovati třídu IX., poněvadž soudních adjunktů jsme měli u nás již bez toho nazbyt a ještě po ohlášeném zrušení 15 míst jich budeme míti aspoň 17 nad průměr ostatních obvodů. Ostatně provedla správa justiční sama proti sobě důkaz, jak zbytečně rozmnožila počet soudních adjunktů na jaře o 23, neboť již za několik neděl na to uprázdnil se ještě větší počet míst adjunktských, ze kterých neobsadila ani jediného podnes. Až do posledního času se tedy braly »opravné« kroky její cestou zcela nepravou, šly totiž nikoli za nápravou našich poměrů postupových, nýbrž zjevně za cilem jiným. Za jakým, nechceme zde rozebírati, avšak konstatujeme, že ne-li úmysl, tož přece účinek toho byl, že postup nejstarších soudních adjunktů byl bez potřeby zdržen a zhoršen. Ani na tom však neměla justiční správa dosti; nebot — budiž to před českou veřejností znovu žalo váno — když téměř po celém roce konečně letos koncem července obsazovala řadu míst VIII. třídy. pominula beze vší zákonité přl činy, jenom pro své germanofilské ohledy poli tické, veliký počet bezvadně kvalifikovaných soud ních adjunktů české národnosti. Kdyby na těch rozhodujících místech bylo dost málo snahy po nestrannosti také k českým soudcům, něco po- dobného nebylo by možno.

Čechy

54 article

V drobném prodeji: ranni čéslo o sob5 . . . za s . . . . za 2h odlpolodni Ve flislkách na venkově ranní číslo. . . . . . . . 10 vdpolední . . . . . . . . 3h Iuseráty platí e hotově papřed P-dpl apení a inserty přijímá z dmini- strace v Mariasské ulici č. a. Tam nacházají se též redhakee. tiskárna a eapedise , Národnich Lásta“. Iukopisy za nevraceji.

Mariasský ulice Národnich Lásta Iuserát

66 article

Soucet Jednu ještě věc nesmíme pominouti mlče- ním. Jak na tomto přehledu viděti, jest za dneš- ního stavu soudcovského personálu v Čechách krom ve třídě zdjunktů také ve třídě radů (VII.) více osob, než by mělo býti dle vypočteného průměru. Bylo by však velikým klamem, do- mnívati se, že snad tím jest vzhledem k násle- dující třídě VIII. (soudních sekretářů a okres- ních soudců) již vyhověno skutečným potře- bám, nebo že tím dokonce dosti učiněno spra- vedlnosti i vzhledem k ostatním méně nadaným třídám, jmenovitě nižším. Naopak — dlužno uznati, že jako pro třídu IX., stejně nezbytno jest usilovati o zlepšení a zrychlení postupu i pro třídu VIII. Nesmímeť zapomínati, že i při vý- počtech v odstavci IV. této stati vyhledávali jsme jenom průměr z 8 obvodů ostatních vrch- ních soudů, aniž jsme na váhu kladli zvláštní potřeby a poměry v Čechách panující, jež ne- stranná správa justiční zajisté nijak se zřetele pouštěti nesmí. Vždyť postupové poměry obou těch tříd jsou, jak již v úvodu připomenuto, skoro stejně bídné. Rozdíl jest, jak jsme do- kázali prve, pouze v tom, že špatný postup z VIII. třídy hodnostní u nás nastal z velké míry sám sebou, přirozenými poměry, a že k nápravě jeho byla ode dávna nezbytna pomo mimořádná, kdežto postup ze třídy IX. byl zhoršen a zadržen spíše uměle, řekněme „nesprávnou“ činností justiční správy samé; k zamezení tohoto bylo by z prvu stačilo neb aspoň valně přispělo, kdyby jen se bylo za- řadění personálu u nás upravilo po právua spravedlivě, aspoň totiž stejnoměrně s obvody ostatních vrchních soudů a kdyby se obsazování uprázdněných míst zbylečně neprotahovalo.

Čechy

67 article

Dnes ovšem se ani soudním adjunktům bez opatření mimořádných k normálnímu postupu nepomůže. Tolik jest jisto, že nejnovější znovu- zřízení 15 ze zrušených míst sekretářských k nápravě postupu jejich naprosto nestači, na takové opatření mohou oni pohlížeti jen jako na nedůstojnou almužnu. Zdali však přece bylo vyvoláno poznáním dřívějších chyb a bludů a bude-li aspoň prvním kiokem k upřímné nápravě, ukáže snad v brzké budouc- nosti způsob, jakým se budou příště zase místa soudcovská obsazovati: ustane-li se totiž ko- nečně ve strannickém protežování jedněcha v odstrkování druhých pouze pro jejich ná- rodnost.

71 article

„Egyetértés“ o změně stanoviska maďarského k historickým národům v této polovině soustáti. Události letošní zasáhly v Uhrách nejen hluboko do posavadního poměru k Vídni, nýbrž nutí Maďary, aby revidovali i své stanovisko vůči zdejším neněmeckým národům. Známky tohoto nového proudu vyskytly se hojněji zvláště v řečech opposičních poslanců v zápase o bran- nou předlohu. V neděli přinesl přední orgán strany neodvislosti „Egyetěrtés“ z péra vůdce strany, Františka Košuta, v čele listu článek, jejž možno pokládati za uzralý plod tohoto vření duchů.

Maďar Košut Uhry Vídeň

73 article

Málokterý z dějepisců německých naší doby pokud psali o době husitské, dovedl se po pří kladu Besoldově povznésti na výši věcného ná- zoru. Nejohavnější zjevy dějinné, Tiberius, Caligula, Mahommed II. i j., spíše nalezly v řa- dách německých historikův obhájce než Hus Žižka, Prokop nebo král Jiří spravedlivého soudce. Proto zasluhuje pozornosti III. svazek »Světových dějin« hallského professora Theodora Lindnera i způsob, jakým autor na dobu husít skou a vedoucí osobnosti její nazírá.*) Pojednávaje o církovních sněmech Xv století, přechází Lindner k současným poměrům německým a českým a náboženskému hnut českému, jež rozčeřilo kalné vody středověké společnosti. Král Vaclav moudře pokoušel se o urovnání roztržky církevní. V Praze po delšt již dobu trvalo nepřátelství mezi německými českými professory — na koničku »nejstarš německé« university střízlivý historik Lindner nejezdí — k národním protivám, za vlády Vá elava IV. sesíleným, přidružily se ještě protivy vědecko-cirkevní. Následkem sňatku české kněžny Anny s anglickým králem Richardem II. puto- vali mnozí Čechové na studie do Oxfordu. Tak rozšířila se v Čechách známost učení Wiclifova. kdež nabylo nového domova a hlasatele. Hus byl nadšený Čech, jenž z celé duše milovsl vlast svou a jevil nechuť k Němeům Když nastala roztržka mezi papeži a kardinály byli češti professoři pro opuštění papeže Řehoře, jehož se Václav byl dosud přidržoval, kdežto Némci jemu věrni zůstati chtěli. Ježto vedle listiny zakládací měli se svými třemi národy *) Wellgeschichte seit der Völkerwanderung.. Ie neun Bänden von Th. Lindner. Dritter Band. Stut gart a Berlín, 1903. J. G. Cotty nástupce.

Tiberius Caligula Hus Žižek Jiří Lindner Richard II Čecho Hus Řehoř Václav on Th Cotte Praha Oxford Čechy Berlín Dritter Band Mahommed II Anna s anglický král

74 article

u věcech universitních tři hlasy a tudíž většinu, kdežto národu českému jen jediný hlas příslu- šel, nařídil král na popud Husův v lednu 1409 poměr obrácený. Z této příčiny provedli němečtí professoři a studenti v dalším průběhu sporu rozhodnutí své Prahu opustiti.« ... V Německu vzbudila »zkáza« university pražské velikou ne- libost; zdálať se opovídati zášti Němecivu. Vlyíčiv volbu Zikmunda uherského za krále řimského, jeho námahu, aby svolán byl eirkevní sněm kostnický, přikračuje německý dějepise ke sporu konsilia s Husem. »Však ještě jeden čin vykonal sněm, kterýž státi se měl pramenem nevyslovitelných strast Německu a těžkou pohromou papežské církvi V Praze nařídil arcibiskup Zbyněk po rozkazu papeže Alexandra V., aby odevzdány byly spisy Wielifovy, kázal je spáliti a uvalil na Hus klatbu. Jist jsa nadšeným přivrženstvím lidu, pokračoval mistr ve svých kázáních, jichž toninu sesiloval, když Jan XXIII. hlásal proti králi Ladislavovi křížovou výpravu, účinně odpustky podporovanou; zástup lidu spálil bully. Theo- logická fakulta, již krok tento zdál se býti zá- mezným, postavila se sama proti Husovi, jakkoli se teď toliko z Čechů skládala. Když pak na Prahu vznesen interdikt a na Husa veliká klatba eírkevní uvalena, opustil mistr po přání krá ově město, působil ale dále písmem i slovem.

Husův Zikmund uherský Hus Zbyněk Wielifův Jan XXIII Ladislav Theo Čecho Německo Praha papežský církev

75 article

»Zikmund snažil se Čechy, své budouei království, očistiti poroku kaciřství, do něhož se ocitly. Proto vyzval mistra, aby přišel do Kostnice a tam vyvedl se z poroku kaciřství, a dal mu plnoplatný průvodní list pro cestu do Kostnice i návrat. Hus zmužile vydal se na cestu, jakkoli ne bez předtuchy svého osudu. Očekával jako Zikmund, že mu bude dovoleno veřejně před církevním sněmem víru svou há- jiti. V Kostnici způsobili ale čeští odpůrei Husovi a Angličané, kteří naň jako na žáka Wicli- fova nevražili — zde Lindner neuvedl, že mezi žalobníky Husovými byli i Němci Baltenhagena Warentrappe — že byl mistr po krátké době zajat. Zikmund, který přišel již po dokonané události, zlobil se z počátku velice, opustil ale svého chráněnce, ježto se bylo jemu obávati, že by rozrušil sněm a bylo mu vyloženo, že chrání kaciře i muže nebezpečného. A tak zahájil sněm ve vlastnosti své nejvyššího soudu u věcech víry při proti Husovi, který vlečen z jednoho žaláře do druhého a s nímž jako se zločincem bylo nakládáno; nebyloť mu dopuštěno ani slyšení, ani nebylo vážně zkoušeno jeho míněni. Odpři- sahnutí své nauky bylo by Čechu život zachrá- nilo, on ale nechtěl uvaliti na vlast svou pří- hanu, že usvědčen byl kacířstvím. 6. července 1415 vyslechl odsudek svůj před sněmem v hlavním chrámě shromážděným a byl ihned veden k hranici, jejíž dým a žár životu jeho rychle konec učinily.«

Zikmund Čecho Hus Angličan Lindner Husův Němec Baltenhagen Čech kostnice Wict

76 article Nastíniv hlavní rysy Husova učení, posu

Nastíniv hlavní rysy Husova učení, posu zuje Lindner význam muže. »Čech (tento) nebyl veliký, tvůrči duch, nebyl vynikající učenec a ve spisech svých jeví se také slovným napodobitelem svého mistra moci nad lidem nabyl svými nadšenýmia vášnivými kázáními, jež konal česky a smýšleje poclivě o církvi i o svých krajanech, jež vesmě polepšovati chtěl, zůstal vytrvalým až do po- sledního okamžiku.« Spisovatel přechází dále k vylíčení veřejných poměrů, jakéž vytvořily se v Čechách za Václava IV. Křiklavé zjevy v životě duchoven- ském a Husovy úloky proti nim doznávaly již za života mistrova obecného souhlasu, tím více po jeho smrti. »Ducho venstvo v opovržení upadlé příslušelo k eírkvi, která právě miláčka českého lidu v žalostnou smrt uvrhla. Nad to bylo v něm, zejmena na vyšších místech, silně zastoupeno němectví a křivopřísežným přispěním německého krále byla v Kostnici zřízena hranice. Tím se stalo, že nabyl útok na církev rázu i národního i společenského, kdežto šlechtu přistup ke hnutí učinil spojencem lidu. Čechové mstili hanebnou popravu svého milovaného učitele zuřivými útoky na kněží a mnichy . . . Václav chtěl vzrušení

Husův Lindner Čo Václav Čecho Čechy

77 article

zameziti, bylo však již pozdě; husitský průvod posměchem drážděný ztekl radnici Nového města pražského a svrhl sedm katolických radníeh pánů s oken na hroly dole stojících. Král vzkypěl divokým vzlekem, v němž 16. srpna 1419 podlehl návalu mrivice. Zákonným dě- dicem byl teď Zikmund, kterého Čechové po- kládali za věrolomného zrádce. Přes to bylo by snad bývalo narovnání možné, ale Zikmund, který zamýšlel působiti hrůzou, jako před tím působil ve sněm církevní, sáhl ihned k nejpří- křejším prostředkům, aby zkrotil Čechy bez- ohledným mečem; dal hlásati kříž proti nim.s Lindner líčí smutný výsledek prvé výpravy křížové proti Čechům a posuzuje potom jedno- tlivé husitské strany, zejmena Pražany a Tábory způsobem věcným, nepředsudným. O Táboreeh praví, že pokládali věe svou za »posvátně vážnou nejkrajnější čistota mravů a výhost vší světske rozkoši byly jim zákonem nejpřednějším, pro- váděným v duchu puritánském«. Rovněž pří- padný jest Lindnerův úsudek o významu husit ství. »Husitské pozdvižení, praví, bylo prvým skutečně národním pozdvižením v Evropě.

Zikmund Čecho Lindner Pražan Lindnerův Evropa

78 article

Zikmund byl německým králem, ně- mecká vojska bojovala proti Čechům. Bojovali tudíž Husité ne toliko za víru svou, nýbrž i za svůj jazyk český. Němcům vedlo se ve srážkách těchto ještě hůře než francouzskému rytřstvu před anglickou pěchotou; i ve válce řítily se řády středovéké. České zástupy, jsouce špatně vypraveny i vyzbrojeny, musily si zařiditi způsob boje, který by byl s to, aby s úspěchem čeli těžce obrněné jízdě. Šlěstím pro ně bylo, že německé válečné umění příčinou věčných drobných záští, jež zřídka větší sražení způsobila, hluboce pokleslo. Pustošiti a páliti stalo se hlavním uměním německého vá- lečníka, i rytířského »Nové válečné umění způsobil Jan Žižka z Trocnova, věrný přívrženec Husův. Tábory jsa vysoce ctěn, slouže nezištně pouze věci. tvrdým jsa válečníkem, umírněným ale ve svých

Zikmund Čecho Němec Žižek Husův Trocnov

79 article

názorech, byl (Žižka) nepřitelem všech výstřed- ních sekt, ale pln nenávisti proti Němcům i katolikům a zůstal vrehním velitelem i tehdy, když . . . r. 1421 též druhé oko výstřelem šipu ztratil.« V následující stati posuzuje Lindner válečné umění Žižkovo, kterýž »vozovou hradbu učinil válečnou zbraní«, i praví: »Takto byla česká vojska uzavřenými tělesy, pracujícími u vědomé souvislosti jednotlivých částí. Odtud i prostý vo- jin naplněn důvěrou a když vedení válečné vy- konalo práce přípravné, dovršil on i nedokona- lými zbraněmi, jako slavnými cepy, osud roze- hnaného nepřitele«. Vítězství Husitů nad Zikmun- dem a křižáky oceněna jsou dějepiscem dle skutečného významu, porážka u Německého Brodu nazvána »strašnou« a beze vší shovívavosti od- souzen zbědovaný tehdejší stav říše německé. Lindner uvádí pak veliké porážky Němců u Ústi, Střibra i Tachova, nezamlčuje, že u Tachova se dali Němci na útěk, ani boj nezahájivše, načež ličí slavné husitské »jízdy« do zemí sousedních.

Žižek Němec Lindner Žižkův německý Brod Tachov Zikmun

80 article

»Ze msty za vpády a při nich spáchané ukrut- nosti... podnikali Čechové teď jízdy do země »Filištínských« ... Požívali ale přes to pověsli, že šetřili žen a dětí, čehož římšti křesťané o sobě tvrditi nemohli.« Toť zní jinak, než dosud byli jsme z německých publikací uvyklí. A což bitva u Domažl el Objektivně posuzuje Lindner i události, které následovaly po návratu českých poslů z Basileje, načež takto shrnuje následky husitských válek vůbec a bitvy u Lipan zvláště: »Sedláci musili se na dále šlechtě podrobovati. Netoliko němectví, nýbrž Čechy samy byly nejtíže poškozeny. Tolike čtyři arlikule (pražské), které mocní teď utra- kvisté Rokycanou vedení dále hájili — již splše dogmatická formule než lidové učení — byly zůstatkem hrozné, ne však velikosti prosté doby.« Z ukázky vidno, že mezi Němci v říši není nedostatek lidí klidného úsudku a oddaných bistorické pravdě.

Čecho Lindner Sedlák Rokycana Němec Basilej Lipany