2
masthead
V Praze, v úterý dne 24. listopadu 1903.
Praha
4
article
Na rannt a odpol. listy
předplácí se
v Praze v alainistraei
ns eičsi
na čivrt leta: . . . . 6 R —
s dvojí denáškou
na miěsíe
na čínit lota . . . . 7 K 509 h
ve úillialkácki
na mě-k . . . . . . 2 K 80h
Tešteut
na něsí
ns čtvrt leia
s dvojí zásílkou
na rrěií
atní leta . . . . 11 K s0
Praha
5
article
Obavy Maďarů před zítřkem!
Obavy Maďarů před zítřkem!
Rok se chýli ke konci, po kasárnách Ci
lajtanie koná se již přes měsíc denně od rán
do večera úsilovné cvičení novobranců, — leč
v Translajtanii dosud ani potuchy o odvodu, b
nikdo po dnes neví, dojde li tam do letošního
Sylvestra k odvodu vůbec.
Troufalý sebemil Štěpán Tisza dosáhnuv
na králi uherském pro národ maďarský takovou
řadu důležitých koncessí národně vojenských
vracel se z Vídně do Pešti s vítězoslavnou, na-
dějnou mysli vlastence přesvědčeného, že nese
národu svému vymoženosti tak významné a cenné
že rázem posavadní hluboká nespokojenost lidu
maďarského v radost a plesání všeobecné se
obrátí. Však dnes již vidí, kterak mu selhalo
klerak se zklamal.
Rozvážnějšímu živlu v Maďarstvu jeví se
býti dosažené vymoženosti vojenské sice dosti
cennými a důležitými, tak že by chtěli s nimi
pro ten čas za vděk vzíti a rekrutýrku bez pro-
dlení povolit. Leč za to nemalé části národa
madarského dosažené koncesse pořád ještě ne
stačí; národní hrdost maďarská nechce si dát
na dále libiti německého velení u plukův uher
ských a dokud toto nepadne, dokud nebude
Maďarům povoleno velení maďarské, dotud nech
opposice maří všemi prostředky obstrukce povo-
lení brancůl
Rozčilený Tisza bojuje tedy nyní s opposie
svůj těžký zápas na život a na smrt.
Maďar
Štěpán Tisza
Vídeň
Pešť
6
article
Přemlouvá, zapřísahá, vyhrožuje roz
puštěním sněmovny poslanecké.
shání svými přáteli osvědčení důvěry pro svou
vládu, zkrátka, pracuje »vysokým tlakem«, aby
opposici rozbil a obstrukci její rozlámal. — Tu
pak jest vskutku zajímavo, povšimnouti si, čím
hledí Tísza radikální vlastence maďarské po-
strašit, jaká možná nebezpečí, jaké pohromy
vidí viseli v mračnech nad vlastí, nepoleví-l
košulovci ve svém revolučním odporu a úsil
proti vyrovnání z r. 1867 v čas.
Vítaje valnou, 150člennou deputaci hlav
ního města, která mu podávala adressu důvěry
promluvil Štěpán Tisza dne 21. listopadu tuto
pozoruhodnou řeč:
»Na zeměpisném bodu, na němž žijeme
s těmi poměry sil, s nimiž počilati nám jest
můžeme my Maďaři jen tehda obstáti a svůi
národní stát vybudovat a udržet, pronik
ne-li naše mínění veřejně vědomi, že uher
ského národního státu jest po
třebí s hlediska velkých záj mi
politiky světové. Moje mládí spadalo
v dobu, kdy jsme mohli krok za krokem kon-
statovat utěšený rozvoj národa, mohutníciho
svobodou své znovu vydobyté úslavy, a kdy
bylo lze také znamenati pokrok, jakýž činil
národ náš v úctě ostatních národů vzdělaného
světa. Dnes však vidíme u nás, kterak den za
dnem ona pýcha naše a ono sebevě-
domi, jež by měly naplňovat každého Maďara,
zakrňují. A? nemluvím o škodách hmot-
ných, duševních, mravních a pohtických, jakéž
způsobují někteří lidě, aniž by snad sami věděli,
co činí; avšak před událostmi ne-
smímo očí zavírati. I obzíráme li neji sté
vyhlídky budoucnosti, musíme nad
osudem svého národa číro zoufati, nepodaří-li
se nám přivoditi ráznou změnu a vytá-
hnouti národ z bařiny, v niž ne-
rozvážní lidé jej byli uvrhli.
Štěpán Tisza
Maďar
7
article
»Položení naše tak se utvářilo, že musíme
se této úlohy s přáteli svými podjati. Máme
pevný úmysl pokusiti se o to neohroženě, na-
pjetím všech svých sil. Úspěch ovšem nespo-
čívá v naší moci. Vše záleží na maďarském
národě samém, vše závisí na tom, poroz-
umí-li narod našemu vyzvání a
dovede-li skutky dokázat, že cheo
svých svobodných zřízení pou-
žiti ku blahu země, k dosažení velikých
eílů vlasti.« —
Nuže, vše to může býti mluveno pouze o
plic etižádostivého ministra, jenž by rád se z
skvěl gloriolou spasitele vlasti. Avšak nemluvil
nedávno sám vůdce strany neodv rs
losti podobně tesklivě o svreho
vaně kritickém postavení národa maďarského
8
article
Cože pravil Košuth Ferenez dne 10. listo
padu t. r. ve schůzi strany své? »Stav věcí je
tak vážný — byla slova jeho — a vla s
naše prodělává tak velkou zkou
šku, že musí každý ze svého svě-
domí čerpati povel, jakými zbra
němi v boji pokračovat. Bojujme
všichni! Avšak boj nemusí býti
nutně obstrukeí, zejmena chee-
meli v Uhrách zachovati ži vo
ústavní. Navrhuji tedy, ježto jde o taktickou
otázku, aby zůstavena byla úplná
volnost, jakými prostředky každy
člen bojovati chce. Země nalezá se ve
stavu svrchovaně oblížném a jsou zajisté
lidé, kteří se svým svědomím srovnati nemohou,
aby tento stav svým jednáním ještě obtížnějším
učinili a kteří soudí, že parlamentním
bojem opposice nemusí býti je
nom obtrukce. Naproti tomu jsou zase
lidé, kteří ve vítězslví pevně doufají a ti budou
arci v šemi parlamentními prostředky v boj
pokračovat.«
Oba odpůrci shodují se tedy v černovidu
oba vidí nad vlasti uherskou nebe všecko zata-
žené zkázonosnými mraky a varují před chyb-
ným krokem. Oba — Tisza jako Košu
— obávají se, že by mohla nadejíti noc po-
hromy a hrůzy, vichřice státního převratu, jímž
by byla vyvrácena státní samostatnost a ústavní
svoboda »národního státu uherského« a na Uhry
dolehlo by opět jho cizovlády, proti níž —
den po svém jmenování — sliboval ministerský
předseda Tisza bojovati srdnatě vůči ku
lími šibenicím jako každý dobrý Mada
Košuth Ferenez
Tisza
Koša
Uhry
národní stát
Tisza
9
article
Avšak oba protivníci rozeházejí se v roz-
poznání příčin těžké krise. Kdežto »dvořans
Tisza domnívá se ji spatřovati v úpadku »pýchy
a sebevědomí Maďarů« — že si totiž neváží
dosti své svobodně ústavy a svéh
sněmu národního, takže je v lehkos
uvádějí a podkopávají svou obstrukci, —
Košuth opět vidi původ krise ústavy uherské
v tom, že v sousedním Rakousku není žádné
poctivé ústavnosti, nýbrž spíše skrytý
absoluti sm, od něhož chorobná nákaz
přenáší se do Uher.
»Dualistické mocnářství uhersko-rakouské
mohlo by jen tehda obstáti, kdyby v obou
státech kvetla skutečná, poctivá svoboda ústavní.
Avšak Rakousko neposkytlo svým národům
žádné pravé svobody ústavní, nýbrž jen lži
ústavy, která život neněmeckých národů jen
svírá a dusí.
»Odtud ty chronické křeče v ústavním životě
rakouském; ústava rakouská přestala pracovat
a odtud je také ústava uherská ohrožena. Proto
by měli epigoni Deákovi co nejúsilovněji o t
se zasadit, aby v Rakousku zavládla konečně
zdravá ústavnost, založená na samosprávě zemí
a národů tamních.«
Toť podstatný smysl úvah Košutových
příčinách vážné ústavní choroby uherské. Nedá
se upříti, že Košut pronikavěji a hlouběji po
znal příčinu zla, než Tísza, ač také nevidí po
sud, kterak nejvážnější nebezpečí státu svému
Maďaři tím způsobují, že chtějí jej násilně pře
tvořiti v národni stát maďarský, jimt
říše sv. Štěpána nikdy nebyla a nebudel
Maďar
Košuth
Deák
Košutův
Košut
Tísza
Štěpán
Rakousko
Uhry
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 23. listopadu. (Různé po-
věsti) o dalších osudech říšské rady a sporu
česko-německém zaznamenávají listy krakovské
ve svých vídeňských dopisech. Dle „Glosu Na-
rodu“ ve Vídni v poslaneckých kruzích koluj
tři různé verse o těchto věcech. Dle mínění jed-
něch dr. Körber, ježto jeho spor s hr. Tiszou jes
na čas uklizen, bude čekati, neulehne-li také
bouře v parlamentě rakouském. Čekati ostatně
dlouho nemusí, poněvadž dne 15. prosince se-
jdou se delegace a tu bude míti příležitost, po-
slati říšskou radu na vánoční prázdniny užv
polovině prosince. V posledních dnech roku bude
svolán český sněm, aby rovnal cestu dohodě če-
sko-německé, k čemuž se mu poskytne času
šesti neb i více neděl, jen aby nebylo třeba
svolávati říšskou radu. A potom? Ale, kdož by
si lámal hlavu už dnes otázkou, co se v Ra-
kousku bude díti za dva měsíce. Taková prý je
verse-jedna. Dle jiné dr. Körber ustoupí, ale
dříve ještě vyřídí zatímný rozpočet pomoci § 14..
zabezpečí Čechům císařským nařízením univer-
situ na Moravě (?) a vydá oktroyovaný jednaeí
řád, jenž na vždy znemožní obstrukci na řišské
radě, aby těmito opatřeními usnadnil práci své-
mu nástupci. Dle třetího mínění dr. Körber roz-
pustí sněmovnu, aby mohl pomocí § 14. vyříditi
uherské vyrovnání a po případě i obchodní
smlouvy (1). Sám pisatel pokládá za věrohod-
nější pouze pověst prvou, že dr. Körber bude se
klidně protloukati dále, ježto jen to souhlasí
s povahou kabinetu čistě byrokratického.
doktor
Körber
Tisza
Čecho
Praha
Vídeň
Ra
Morava
pustit sněmovna
11
article
Zpravodaj „Czasu“ zastavuje se o pověsti,
že sněm království českého bude opětně svolán
28. prosince a bude zasedati celých šest neděl,
jestliže před tím dojde na dohodu mezi Čech
a Němci. Pisatel vykládá si tento plán dvojím
způsobem: buď se říšská rada pokládá za zhol
neschopnou práce a sněm má vyplniti čas,
určený původně pro říšskou radu, kdežto práce
říšské rady nahradí § 14.; anebo jest naděje, že
za delšího zasedání českého sněmu podaří se
prověsti smír česko-německý, tak že potom bude
možno svolati i říšskou radu s nadějí, že děl-
nost její nebude již mařena. Pisatel tvrdí mimo-
chodem, že půda pro smír jest se strany české
upravena, neboť požadavky české nebyly ještě
nikdy tak jasné a skromné, jako právě nyní, kdy
prý by se česká delegace spokojila zřízením české
university na Moravě. Také všichni skuteční poli
tikové mezi Němci jsou nyní ochotní k ústupkům
tak že dohoda se rozbijí pouze o tvrdé lebky Něm
ců moravských.
Zaznamenáváme tyto pověsti jen proto, aby
se vědělo, jaký zmatek panuje i v mínění kruhů
parlamentních o nejbližších událostech v tomtc
státě.
Němec
Čechy
Německo
český univerzita na Morava
12
article
V Praze, 23. listopadu. (K situaci v
Uhrách.) Z různých předpokladů, kterého
prostředku na zmaření obstrukce užije hr. Tisza.
má i orgán hr. Apponye za pravdě nejpodobnějš
rozpuštění sněmovny. Na zavedení dvou sněmov-
ních schůzí denně, ranních a večerních, vláda
prý vážně nepomýšlí; také bezůspěšným byl by
jiný plán, sněmovnu jen odročiti. Zbývá tedy
jen třetí, rozpuštění sněmovny a nové volby. Lis
se domnívá, že s rozpuštěním sněmovny sou-
visela také včerejší Tiszova audience ve Vídni.
„Na všechen způsob — dodává „B. T.“ —
v nejbližších dnech dočkáme se vážných roz-
hodnutí, neboť čas kvapí a rozřešení vážných
parlamentních úkolů nemůže se dále odkládati.“
Vládní „N. P. Journal“ si libuje, že Tiszova
posice byla v posledních dnech opět značně po-
sílena. Po Košutovi, jenž sám s nejbližšími
přátely ustoupil od obstrukce, ponechav volnou
ruku horkokrevnějším členům strany neodvis-
losti, vzdal se tyto dni obstrukce i předseda
strany lidové hr. Jan Zichy, pokárav zároveň ty
členy své strany, kteří dosud provozují obstrukci.
„jež zbytečně tráví životní síly národa.“ Další
posily dostalo se Tiszovi usnesením valné schůze
peštského municipia, jež se velikou většinou
hlasů vyslovilo proti obstrukci a vyzvalo chefa
vlády, aby na její potření užil prostředků nej-
ostřejších. List zavírá svou zprávu nadějí, že
hr. Tisza skutečně již v době nejbližší přefal
škodlivou činnost obstrukce.
Lisa
Tiszův
Košut
Zich
Praha
Uhry
Vídeň
Tisza
strana lidový hr
13
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 23. listopadu.
Americké konflikty.
Kolumbie hrozí zase Unii, jestliže Panama
se nepodrobí opět moci její, že bude opakovati
se válka burská v novém vydání. Pro větš
váhu hrozeb svých jmenovala také generála
Perdonna již velitelem pro armádu proti Pa-
namě určenou. Unie odpověděla tím, že dala
rozkaz mohutným svým lodem válečným » Kear
sarge« a »Massachusets«, aby odpluly do vod
středoamerických. Vyčká klidně, až Kolumbie
počne své válečné plány rozvíjeti také jinak.
nežli jako dosud pouze na papíře. Všeliké vy-
pravení většího vojska proti Panamě mohlo by míti
v zápělí leda jen, že by se další ještě provincie
kolumbijské proti ústřední vládě vzbouřily
Dlužno míti na mysli, že dvě samostatné repu
bliky Eeuador. a Venezuela někdy bývaly též
části Kolumbie, ale že se od ní později odtrhly
Jindy jednotlivé země, kolumbijskou federativn
republiku tvoříci, byly s ústřední vládou ve
svazku jen velmi volném a měly v ústavě do-
konce i zaručeno právo, že smějí se, když by
za dobré uznaly, i za zcela samostatné prohlá
siti. V roce 1886 provedla ale ústřední vláda
převrat a nahradila ústavu federační tuhým cen
tralismem a snížila mimo jiné i Panamu na
pouhou provincii. Obyvatelstvo panamské však
nového stavu toho nikdy definitivně neuznalo
použilo prostě nyni starého ústavního práva
svého. Také Spojené státy využivají nyní prostě
smlouvy, dle kteréž Kolumbie (tehdy Novou
Granadou zvaná), v roce 1846 přiřkla jim právo,
chrániti volnost obchodu na převlace panamské
Nedělní telegram o připojení Portorika k Uni
byl ovšem zkomolen a měl praviti pouze, jak
ostatně na snadě jest, že dán byl popud, aby se
Kuba dobrovolně ke Spojeným státům připojila,
v jichž svazku by pak tvořila jeden stát spo-
lečný s ostrovem Portorikem.
Pan
Uni
Praha
Kolumbie
Panama
Venezuela
federativn republika
spojený stát
Portoriko
Kuba
14
article
Dávný spor mezi jihoamerickými republi
kami Brazilií a Bolivii o pohraničné územ
Akre vyrovnán byl nyní úmluvou, plnomoeníky
obou státův v Petropoli uzavřenou. Dle ní má
území nad Akrem, Purusem a Jurnennou
rozloze 160.000 čtv. km. (tedy třikrát větší než
Čechy) připadnouti B razilii, Bolivii má se do
stati náhradou územi při Mattu, Grossu a pri
řece Madeiře.
Možná, že současně s těmito řádkami čte
nář nalezne v listu zároveň také již depešio
dobyti hlavního města republiky San Dominga
povstalci. Občanské války v této malé republie
mulatův, rozkřádajíel se na středoamerickém
ostrově Haili, jsou tak říkaje na denním po-
řádku a zpravidla jako nyní běží při nich
soupeřství mezi různými etižádostivci a kandi-
dáty na stolec presidentský. Od roku 1864.
kdy se kraj ten vyprostil definitivně z nadvlády
Španělův, ze 16 presidentův republiky té pouze
jeden dočkal se klidně uplynutí celého čtyřle-
tého období úřadu presidentského (Gonzalez
1873—1876). Generál Heureux udržel se sice
despotismem 12 let u vesla, byl ale před kon-
cem vytčeného obdobl presidentského — dne
26. července 1899 zavražděn. Nástupcem jeho
byl velkoobchodník Jimenez, jenž vládi
pouze do r. 1902 a generálem Vasquezem svr-
žen byl. Jimenez má hlavní roli i v nynějš
revoluci. Nástupcem Vasquezovým byl Vos i Gil
proti němuž Jimenez před několika týdny
vzpouru vyhlásil. Revolucionáři zmocnili se brzy
celé země až na několik přístavův a na hlavn
město, kteréž ale na konec — od 7. t. m. —
rovněž obklíčili a v němž se bránil generát
Španělův
Gonzalez
Heureux
Jiménes
Vasquez
Vasquezův
Vos
Gil
Brazílie
Bolívie
Čechy
Madeira
Akro
Purus
Jurnenný
Sana Domingo
15
article
Richards se 4000 muži vládního vojska. Jime-
nez sám odebral se dne 15. listopadu na
francouzské lodi »Saint Simon« z Port au Prince
v Haiti do Puerty Platy na severním pobřež
San Dominga, aby velení nad povstalci osobně
převzal. Unie, která odmitla nedávno nabídku
Gilovu na annexi republiky san-domingské, ne-
chce ale také Jimeneza za novou hlavu repu
bliky uznati, jak zástupce její Powell 12 t. m
povstalcům byl prohlásil. Spojené státy čekaj
nepochybně, až vláda malé, sle polohou svou
ve vodách středoamerických veledůležité repu
bliky této, a sice ať vláda stará neb nově na
stolená, ocitne se pro neplacení dluhů státníeh
a pro různé otázky blokádní v konfliktu
Anglií, Německem a Francii, aby pak pod zá
minkou obrany a zachování doktriny Monroeovy
samy si území republiky osvojily, jak s Portori
kem byly učinily aneb aspoň protektorát svů.
nad ní uplatnily, jak toho dokázaly na souostrov
Sandwichském, na Kubě a nejnověji i v Pa-
namě. Různé okolnosti povstání san domingského
ukazují dost zřejmě k tomu, že také tu dollan
razil cestu vítězně postupujícímu imperialismu
Rooseveltovu.
Richards
Jim
Simon
Port
Gilův
Monroeův
Rooseveltův
Haiti
spojený stát
Anglie
Německo
Francie
Kuba
Sana Domingo
16
article
Černucký.
Černucký.
V procesu Dreyfusově vyskytl se před ně
kolika lety mezi svědky i rodilý Čech, Černucký
jenž vypovídal o svých stycích s důstojníky
francouzskými i Dreyfusem a jehož výpověc
v nemalé míře přispěla k odsouzení zemězrádce
Od procesu Černucký jakoby byl opět zapadl
Nyní sděluje se, že Černucký jest dnes ve
službách makedonského komitétu
agitačního. Zabývá se financováním od-
boje a navštěvuje častěji zvláště Londýn jako
jakýsi finanční ministr makedonských po-
vstalců. Dreyfusardové šlří nyní opět tvrzení.
že Černuckého výpovědi v procesu zmíněném
byly prý nepravdivy a že bude to prý jedním
z momentův k obnově procesu.
Vojenská smlouva anglo-francouzská?
Pařížská »Patrie« sděluje z Londýna: Ohlá
šen sem příchod důstojníka generálního stábu
francouzského za účelem porad s úřady angli
ckými. Běží snad — o uzavření vojenské
smlouvy? dokládá list, ale nenaznačuje, jak
dosah a jaký eíl by smlouva taká měla mi
Těžko také to uhodnouti, leda by státy připu
stily společnou vojenskou akci anglo francouzskou
v Maroku, ale i tak dost pravdě nepodobnou
Dreyfusův
Dreyfus
Čechy
Londýn
Maroko
Patria
17
article
Německá opatření na francouzské hranici.
Pařížské »Patrii« sděluje se z Basileje, ž
Němci počali evičení ve střelbě s batteriem
s tvrze isteinské a s výšiny huttingenské. Oby-
vatelé vesnic v dostřelu musili opustiti sví
obydlí a 14. pluk dělostřelecký střeží dotyčná
stavení. Německá správa vojenská chce se pře-
svědčiti, že žádný bod dotyčného terénu nen
mimo dostřel, tak že by žádná část vojska fran
couzského za připadné války nemohla se pro
drati mezi tvrzí zmíněnou a blízkou hranie
švýcarskou. Pro blízkost Basileje ale nejmenš
chyba v zamíření a postavení děl — dokláda
dopisovatel — mohla by způsobiti, že by pro
jektily německé dopadaly na město Basile.
samo. »Nebyl by to,« konči, »casus belli —
ale na dohledu jest možný diplomatický spor.e
Švýcarsko ohražovalo se, jak známo, již dříve
proti opevňování zmíněných míst, protože se
jím ohrožuje i Basilej — ale v Berlíně zůstal
k námitkám hluši.
Týž list pařížský upozorňuje také na to
že Německo, jež ovládlo finančně železnicemi
lucemburskými, dává zřizovati na nich všude
dvoje koleje, aby pro případ války aspoň dovo
zásob pro vojsko své usnadnilo.
Mezi latinskými a slovanským kmenem.
O poměru mezi oběma těmito velkým
kmeny Evropy píše Massardova pařížská » Patrie«
»Vedle Itala jest to Slovan, jenž jest nám
co nejvíce blízkým svými snahami a svým
ideami. Oba svým intellektem probudilým vzbu
zují sympatie, jež jsou přirozené a« nedajíse
porušiti. Němec i Angličan naopak byli stále
v zápasu s Francil. Historie evropská skýtá jen
obraz stálých těch bojů mezi Latiny a Ger
mány. Proto jest takový odpor u nás prol
jazyku i obyčejům i proti duchu Teutonů ze
břehů rýnských i temžských. Zášť naše je snad
výsledkem atavismu: buď jak buď, ona e xi
stuje a jest dost příčin, jež ji znovu a znovu
rozněcují.«
Němec
Italos
Angličan
Francil
Teuton
Basilej
Ob
Basil
Švýcarsko
Berlín
Německo
Evropa
Gera
Patria
18
article
Medikové za prof. Karlem Maydlem
Medikové za prof. Karlem Maydlem
Čeští studující lékařství, sdružení ve Spolku č
ských mediků, uctili památku zesnulého svého učitele
prof. dra. K. Maydla, vřelou posmrtnou vzpomín
kou při nedělní své valné hromadě. Akt piety způso
bem velmi pěkným zahrnut byl v řeči MUC Joseí
Viléma Nováka, který před četným forem svých kol
legů a lékařů promluvil asi takto;
Bylo mi uloženo, abych věnoval na valné hro
madě Spolku českých mediků poslední vzpomínku
zesnulému professoru našemu Marlu Maydlovi, protože
velké většině z nás nebylo dopřáno, abychom milov
ného učitele svého na poslední jeho cestě doprovo
dili a tak se s ním rozloučili.
Mám to učiniti já, jenž vílal jsem ho jménen
všech jeho žáků, když dovršiv 50, rok svého vele
zasloužilého živola, vrátil se nám zdánlivě zdráv
z daleké cíziny, aby zaujal opět místo své, a potěši
nás — velkou svoji rodinu.
profesor
Maydl
doktor
K Maydl
Novák
MUC Joseum
spolek český medik
19
article
Vím, že slova moje budou jen slabým a nedoko
nalým výrazem té lásky, kterou jsme ho milovali
tého zármutku, který nám neúprosný osud připravil
Tehda plakali jsme všichni, staří i mladí, studenti
vážení professoři, vidouce opět svého drahého Maydla
s jakou radostí vrací se mezi nás, kterak rád chápo
se zase své úmorné práce. Avšak — kdo mohl kdy n
hlížeti ve vždy temnou a neproniknutelnou budou
enest, v jejíž nejbližší době, přestřižena byla nitži
vota ideálního, vznešeného, živola celému národu na-
šemu, zvláště však nám, nenahraditelného?! A věru
zdála se býti neuvěřitelnou zpráva, rozlétnuvší se
nádherných dnech lelního měsíce po Čechách,ž
učenca, k němuž s úctou pohlížel celý vědecký svě
náš i cizí, učitele, jehož příklad magnetickou silou
působil v řadách studentstva, vlastence, kterému hol-
dovala celá česká veřejnost, lékaře a lidumila, žehna-
ného tisíci a lisíci se slzami vděčnosti v oku
Ma ydla že není více. —
A když hrozná ta zpráva se polvrdila, zajistéž
opět ani jediné oko těch nezčetných jeho přátel
vděčných žáků nezůstalo suchým. Plakali jsme jist
zase všichni. Však jaký rozdílí
Tehda byly to slzy radosti opravdové, že ten
jehož snad každý již za ztraceného pokládal, je nán
opět vrácen — nyní však byly to slzy, jež vynutiti do
vede jen opravdová bolest a hluboký zármutek, ž
tcho, jehož jsme sotva opět nabyli, nyní navždy
ztrácíme, že milovanou osobu neuzříme již více.
Maydl
Čechy
20
article
Když děkoval nám při oslavě svého padesátiletéh
jubilca, dojat jsa až k pláči, řekl se smutnou pře
tuchou: „Senectus ipse morbus.“ Jako lékař tuši
jistě svůj blízký konec. Byl přece ale trochu oplimi
stou a v největších, nevyslovitelných mukách svých
tělesných i duševních, o nichž do dnes málo kdo má
pravého ponětí, těšil se na své uzdravení, ač v ně
sám nevěřil, a když se téměř zázrakem tak dalece vy-
léčil, že mohl se svého úřadu ujmouti, chystal velká
plány a chtěl pokračovati ve své živolní práci. T
byly jeho jasné chvíle posledních dob, chvíle plné ra-
dosti z opět nabytého živola. Ty však byly velice
krátké, okamžitě zmizely, a hluboký smulek a každého
dojímající beznadějnost rozhostily se na jeho tváři
když probudil se v něm lékař, když dotekl se svých
skrání a ucítil tam svoje zkornatčlé cévy. Rázem
bylo po radosti, po plánech a se zrakem plným sla
jen zavzdychl: „Co je to platně, když já zde už ne-
budu. Zde to cílím!“ Věděl dobře, co ho čeká, avšal
těšil se přece — a my všichni těšili se s ním
Maydl vystoupil zvolna jako za jasného dne slunce.
svítil a hřál a pomáhal jiným až do posledních chvil
svého života. Byl mužem, který právem mohil jíci
V drobném prodejít
raaní čísla o sobě . . . za eh
2dpolední
. . za 2h
Ve filialkách na venkově
ranní číslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 3h
Inserát
plati se hotové zapřel
Předplaeení a insevty přijímá zdminl-
strace v Maslanské ulici č. z
Tam nacháznjí se též redake
tiskárna n ezpečice „Národnich Listů“
Rukopisy se novracsji
Maydl
Maslanský ulice
21
article
o sobě, že si zasloužil svého hrobu. Při známě sv
skromnosti tvrdil ovšem, že nic nevykonal a neúnav-
ným svým a energickým duchem pobádán, namáhavou
prací stále přepínal svoje tělo, avšak vy víte všichni
jaké byly poměry v chirurgii české, když on příšel.
vy víte, čím byl, a na jaký stupeň chirurgii naši
povznesl. Než nepřísluší mně a také nechci oceňovali
jeho činnost vědeckou, jeho dalekosáhlý význam v dě-
jinách chirurgie, to učinila ústa povolanější na jiných
místech, zde chci vzpomenouti Maydla jako výtečnéhu
učitele, lidumila, přítele a Čecha.
Zbývá nám nyní na něj jen vzpomínka, kter
se nám jistě vynoří vždy silněji, když přichá zíme do
míst, kde on nám kázal. My, kteří jsme byli ješiě
tak šťastni, že mohli jsme poslouchati jeho přednášky.
zajisté představujeme si ho nejlépe v klinickém jeho
plášti, v křesle vedle operačního stolu, s tím milým
úsměvem na rtech, vykládajícího přitlumeným hlasem
s takovou lehkostí a srozumitelnoslí, že i ty nejtěžšt
a nejspletitější případy každému srozumitelnými učinil
A nestačila-li slova, vzal křídu a kreslil a vykládal
znova a jistě že nikdy nebylo nikoho, kdy by od-
cházeje z přednášky jeho, mohl říci, že něčemu ne-
rozuměl. Přesná jeho logika, s jakou jednotlivé pří-
znaky jeden za druhým probíral, zajisté podmanil
každého. A každý zajisté pamatuje se na nějaký
jeho vtip, jímž mnohdy výklady svoje oživoval, na
vtip tam jemný a elegantní, že nikdy nikoho ne-
urazil. Známa jsou slova jeho, když někdy obrátil se
k posluchačům s otázkou, o níž třeba věděl, že mu
ji nikdo nemůže zodpověděli: „Conticuere omnes, in-
tentique ora tenebant — až jim to Maydl poví!“ A sál
olřásal se smíchem — a Maydl smál se s námi.
Maydl
Čecho
22
article
Časem byl i sarkastický, avšak jistě oprávněně.
Staral se o nás i mimo sál. Při všem svém obrovském
zaměstnání předsevzal si záslužný a veliký úkol.
aby nám opatřil českou, původní a dokonalou učeb-
nici. Všichní jistě s nadšením přijali jsme první její
díl, první to českou práci toho druhu — bohužel, osud
nedopřál nám dočkati se pokračování.
Pochopil-li kdo krásu, důležitost a vznešenosk
stavu lékařského, byl to jistě Maydl. Byl lékařem
tělem i duší. Neznal rozdílu; u něho byli všichni ne
mocní stejně ubohými trpiteli, jimž pomáhati skut
kem i slovem za svou nejpřednější povinnost pova-
žoval. S láskou a vlídností největší prohlédl každého
poradil, pro každého měl povzbuzující úsměv, tu
útěchyplným slovem vlil novou naději v srdce ne-
mecného, strachem před operací se třesoucího ně-
kolika slovu tak posilnil, že s klidem svěřil se rukoum
jeho a kde věda lékařská a dovedné ruce jeho proli
účinkům zhoubné nemoci zůstávaly bezmocnými.
aspoň ulehčiti se snažil
Maydl
23
article
Že Maydl náš byl velkým člověkem, netřeba
zvláštních dokladů, stačí, připomenu-li, jak při řeči
své, věnované památce zesnulých professorů Michla
a Alberta, učitele svého, nemohl pro pláč proněsti
slova. Zde objevil se v pravé své podstatě jako člověk.
zde ukázal nám zlatě svoje srdce v plném jeho lesku.
Jistě charakteristickou a dojemnou známkou cilu-
plného jeho srdce je, že nikdy nešel kolem žebráka
na ulici, aby ho neobdaroval. Zastavil se, řekl ně-
kolik vlídných slov a neměl-li drobných peněz, sám
zašel do nejbližšího krámu, tam si vyměnil, obdaroval
a rychle spěchal dále, aby neslyšel slova díků.
Známa byla jeho láska k českému studentstvu
která též zřejmě jevila se v poměru jeho k našemu
spolku. Často dostávalo se nám od něho lichotivého
projevu ryzího přátelství.
Činným členem Spolku českých mediků stal se
1877 a byl jím až do roku 1895, kdy zvolen byl
pro svoje zásluhy čestným členem. Jak ve starém
protokole jsem se dočetl, bylo zvolení jeho za čest-
ného člena provázeno nekonečným potleskem, zřejmě
svědčícím o jeho oblíbenosti
Za lásku naši odvděčoval se a pomáhal, jak mohl;
slovem, radou i skutky. Nejen srdce své otvíral
každému, ale i štědrou svoji ruku. Celou cenu „Svato-
beru“, kterou dostal za svůj první díl chirurgie, vě-
noval fondu našemu, přednášel rád a ochotně v cyklu
přednášek, přes to, že měl tak málo volného času,
každou subskripci ve prospěch spolku nebo fondu
vždy značným obnosem přispěl. Ti, kteří chodili do
mensy, zajisté živě si ho pamatují, jak procháze
mezi stoly sem tam oslovil někoho, zeptal se na po-
měry jeho, přál dobrého chutnání, jak všecko viděl
dbal na správnost a pořádek. Byl přítelem studenlů
Maydl
Michl
Albert
Svata
24
article
Pohlědneme-li nazpět, do prvních počátků jeh
učitelské činnosti na naší universitě, slyšíme o pře-
kážkách, jež mu byly kladeny jako Čechu, slyším
o výčitkách, ba i urážkách, které mu byly činěny
veřejně i soukromě z různých a vážných míst v ci
zině, za to, že přednáší a píše česky, že prý se z-
kopává, to že nemá významu, a že je to od něho
nevděčné, poněvadž prý na německých universitách
se vzdělal. Avšak to všecko Maydl náš ignorovali
jedinou odpovědí jeho bylo: „Čechem jsem a Čechem
zůstanu!“ A slovům těm zůstal po celý svůj živoo
věrným, a jistě nechybi
Stal se neúmornou svou enersií a silou duševní
učencem českým, jehož jméno všude, i od ne-
přátel našich povždy s úctou bude vyslovováno.
My víme, co jsme ztratili a také nikdy na něh
nezapomeneme. Jest jedním z našich velikých mr-
vých a myslím, že v plném znění platí o něm slova
„Byť i zemřeli, přec láskou žijí v našich srdcíchl“
Toť pomník pro něho nejlepší. —
Řeč tato vzbudila hluboký dojem a pochvalu.
Potom připomenul starosta ještě ostatní členy
spolku toho roku zemřelé, jimž povstáním vzdána
byla čest.
Po schválení zpráv funkcionářů a po absolutoriu
starému výboru, provedeny byly volby a zvolen byl
za starostu jednohlasně kol. MUC. Jos. V. Novák,, z
místostarostu kol. MUC. Jan Král, pokladníkem kol
Zeman. Ostatní členové: Syllaba, Uchytil, Kršík, Val-
buchla, Berák, Trégr. Podpůrný fond složen: předseda
kol. Král, pokladník kol. Nebeský, dále Záhoř a Kunz.
Náhradníky zvoleni: Kryže, Janč, Haering. Revisory
Trapl, Pechač, Spilka, Burián.
Čech
Maydl
Čecho
V Novák
Král
Zeman
Syllaba
Uchytil
Kršík
Berák
Trégr
Záhoř
Kunz
Janč
Haering
Trapl
Pechač
Spilka
Burián
Val