1
masthead
Ročník XXXXVIII.
3
masthead
oV sv i s voa v o
4
masthead
V Praze, v pátek 3. ledna 1903.
Praha
5
masthead
oe pt ol l to vdea oonoa l llon
7
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí se:
v Praze v adminisfrael
na měsíe . . . . .
na čtvrt lets . . . . 6 K —
s droji čonáškou
na měsie. . . . .
na dint lh . . . . 7 K 50
ve tlIalRšckr
na něste . . . . . . 2 K 30h
Poštou:
na jtyt kia . . . . 9 K o0h
s drojí zisilkou
na vočsíc . . „ .
. . . IKan
ne čtvrt ota
KIA
Praha
8
article
Strachy na Lachy.
Strachy na Lachy.
Novoroční projevy politické rozmnožily
v uečtém smyslu zásobu příprav k německo-
českým smiřovačkám. Z Němců to byl tento
kráte bývalý ministr krajan Prade, jenž své
smiřovací názory podepřel odvážnými hroz
bami, jak oproti státu tak oproti našemu ná-
rodu českému. Jeho exekuční klausule vy
rovnací zní takto: »Nepodaří-li se ohlášené
teď vyrovnací dílo, pak může nastati recidiva
německé obstrukce na českém sněmu i na
říšské radě. Škodu byl měl jen a jedině stát.
kterýž by byl zadržen ve svém vývoji. Na-
rodní boj v Čechách by zuřil dále a skonči
by vítězstvím hospodářsky mocnějšího něme-
ckého lidu, protože 60 milionů Němců zna
mená více v boji národa, než šest milionů
Čechů.«
Takováto předehra smiřovací jest opravdu
nejvhodnějším prostředkem, aby srazila
v obranný šik nejen všecky Čechy, ale ve
škeré neněmecké národy soustáti.
Především plyne z hrozeb Pradových.
že posavadní vychovávací methoda barona
Becka minula se u zdejších Němců naprosto
s veškerým účinkem. Stojíť doposud na témz
terroristickém stanovisku jak vůči státu, tak
vůči nám Čechům, na něž se postavili v r
1897. Ani uklizení sporu Vídně s uherskou
koalicí, ani zavedení všeobecného práva hla-
sovacího a obrozený jím parlament, ani skon-
cované rakousko-uherské vyrovnání nic ne-
změnilo na terroristických choutkách něme-
ckých politiků rázu Pradova.
Lach
Němec
Prade
Čecho
Beck
Čechy
Vídeň
9
article
Ovšem jest ustavičně couvání vlád ví
deňských před německou zvůlí velmi nedo
statečný prostředek, naučiti Němce povin
nosti, dbáti zákonů a pohybovati se v jejich
kolejích. Nešťastné, ve slabé chvílce vídeň
ské přiznané jim »veto« krouží Němcům
stále v hlavách a činí je zaslepenými jak
proti zájmům státu, tak proti rovnému právu
neněmeckých národů.
Ale jest také vychovací methoda nynější
vlády a bar. Becka podle toho, aby přepychu
německého přibývalo. Soudní přehmaty na
př. v Chebu a chování se vlády k nim, jsou
jen jedním článkem nekonečného řetězu udá-
losti a případů, v nichž výkonná moc vlády
a její rámě spravedlnosti pozbyly všeliké
bybnosti.
Ale nejen že vláda takovou chabostía
mdlobou více a více navnaďuje zdejší Němce,
aby pokračovali ve svých útocích na práva
národů německých, ona i v říšsko-německých
časopisech vychloubá se pomocí svých dů-
věrníků, jak tato její methoda podlamuje
sebevědomí neněmeckých národů. Tak čteme
na př. ve »Voss. Ztgu. «.
»Nebudiž to považováno za znehodnocu
jící posudek o národech českém a uherském,
zaznamená-li se skutečnost, že musil nastat
jakýsi úbytek odvahy a znatelný politický
ústup mezi těmito národnostmi, aby moh
nastati lepší obrat ve věcech rakouských
Jakkoliv spočívá mnoho zdatnosti jak v tomto
tak v onom národním kmeni, přece bylo
možná pozorovati v obou táborech přeceno-
vání se a zneuznávání skutečných poměrů.
čímž se škodilo nejen celku, ale i dotyč-
ným národnostem. I brdost západních Slo
vanů zasáhla rána, když nadešly porážky
Ruska v Mandzursku, tak že »bohatý strý
deev etí ob avaeloa
Němec
Nešťastná
Beck
Voss
Cheb
Rusko
Mandzursko
10
article
ček«, jak Havlíček označil Rusko, nebyl s to
učiniti něco více pro své menší příbuzné na
Západě a na Jihu. Také byli Čechové hou-
ževnatou a důslednou politikou bývalého
předsedy ministerstva Arnošta z Körbrů od-
kázáni do svých mezí; neboť on neochvějně
— a to proti politické praxi po
dvacet let trvající — stál na zásadě.
že nesmí býti učiněny nijaké národní ústupky.
leč za shody zúčastněných národností (roz-
uměj: řídil se německým vetem). Ačkoliv
pak Körbrovi samému nepřátelstvím Čechy
proti němu vzbuzeným bylo překaženo do-
čkati se úspěchů svého působení, prospívá
jeho činnost nástupcům jeho, a to nejméně
potud, pokud neochvějně trvají na jeho poli
tickém hledisku.«
Jako v zrcadle jeví se tato vídeňská
politika, zastrašená Němci, poslušná jejich
veta a upjatá proti ostatním národnostem,
jimž ponechává jedinou cestu podrobení se
německým povelům, což libozvučněji nazývá
»shodou zúčastněných národností«.
V tomto osvětlení stává se nám prů-
hlednou i nejnovější protistátní hrozba býva-
lého německého ministra krajana.
Nám Čechům přiznává však Prade oči-
vidně více sebevědomí a pevnosti — než
Vídni. Proměňujeť se proti nám obratem
fráse v řečníka, pověřeného mandátem všech
středoevropských — říšských i rakouských
Němců — a staví jich 60 milionů proti nám
— osamoceným! Hospodářsky prý nás
udolají.
Havlíček
Čecho
Arnošt
Němec
Rusko
západ
Körbr
Čechy
Vídeň
11
article
Zde mluví bývalý ministr vídeňský, jako
by mezi říší německou a rakousko-uherskou
již nebylo nijakých hraničních sloupů, jako
by zdejší Němci byli provedli sjednocen
Německa v letech sedmdesátých, a jakoby
na světě a v Evropě nebylo již nikoho než
Němci a my Čechové.. . Nám Čechům bez
Slováků ubral při tom na půl druhého mi
lionů příslušníků, a připočteme-li i Slováky
ubral nám více než půl čtvrta milionů; by
loť nás dle výpočtu prof. Florinského dohro
mady koncem roku 1906 přes 9 9 mil. ,a
do konce roku 1907 jsme zajisté zaokrouhlil
na celých 10 mil.
Ale shrnul-li kde jakého Němce do bo
jovné pósy proti nám, mohli bychom násle
dovati jeho příkladu a vytasiti se také se
všemí Slovany sousedních států, a tu by se
nás dle prof. Florinského k Novému roku
letos nashromáždilo na 150 milionů.
Dle toho statistika Pradova není pr
nás tak zdreující, jak by si asi rozhodně
Ale možno i jinou ještě statistiku sesta-
viti. Oněch 60 mil. Němců má složitější účty.
než jsou české; má zejména na severu i na
západě a zvláště v zámořské Anglii velmi
uvědomělé a nebezpečné soupeře, a domnívá
se opravdu, že všicci založí ruce v klín
My víme, že pouhý polský hospodářský zá-
pas stojí Němce jako velká válečná výprava.
a zápas ten jest vlastně na počátku a vedl
se do nedávna pouze zlomkem polského ná-
roda . ..
Ostatně nemíníme zapomenouti, že an
v říši německé nejsou všichni lidé rázu Pra-
dova; připomínáme jen nedávnou epištolu
Delbrückovu, který radil zdejším Němcům.
aby již vystřízlivěli. Jiný, neměně věhlasny
říšský Němec, dr. Vosberg Rekow, jde ještě
přál.
Němec
Čecho
Slovák
profesor
Florinský
Delbrückův
doktor
Vosberg Rekow
Německo
Evropa
Anglie
Pradov
12
article
dále a radí docela i říšským Němcům, aby
svou mohoucnost nepřeceňovali — zejména
ne ve věcech hospodářských. Ve svých srov
navacích politických a hospodářských studiích
(Nation Welt, Berlin 1907) radí svým kra-
janům: učme se pilně a měřme na skuteč
ných poměrech, v nichž se nalézáme k ostat-
ním, aby vlastní přeceňování a neznalost věcí
nám nepřipravily náhlé probuzení z příjem-
ného snu. Stali jsme se s novou velkou říší
velkými a nám samým se zdá býti velikým,
co se z nás stalo. Ale nikoliv všem; jestit
jich mnoho mezi námi, kdož mají za to, že
druhdy byl politický, sociální a duševní život
našeho národa cennější; a nás označují jako
pouhé epigony nejen oné velké duby vzniku
říše, ale i duchovního rozkvětu a hnutí vol-
nosti, pomocí jichž rozumová práce osm-
náctého století se vtělila u nás ve skutečnos
kol polovice století 19. My mladší jsme
ochotni míti za to, že konec tohoto hnut
nadejde teprve v budoucnosti, my máme ny
nější stav za stav velikého, nádherného roz
květu. Ale jsou u nás politikové a psycholo
gové národní, kteří dovozují, že nikdy v dě
jinách jeden a týž národ nedosáhl dvojiho
období rozkvětu.
Němec
Berlín
Nation Welt
13
article
Možná, ba snad i pravděpodobno, že
tyto názory jsou správné. — Dále pak praví
Naše země jest chudá a fundus, s nímž ho
spodaříme, jest přece jen skrovný. Dle stavu
věcí již nám nepřipadne první úkol v ob
vodu kulturních národů. Spokojme se my
šlenkou, že není nejšťastnější ten, kdo toho
nejvíce na sebe strhne, kdo jest v držení
největšího množství moci, ale ten, komu se
podaří, plně užíti schopností přírodou po
skytnutých a takto harmonicky utvářeti zá
klady vlastní podstaty. —
Jak různí se názory tyto od hrozeb Pra
dových!
Skoro při každé příležitosti připomínaj
Němci zdejší a jejich nohsledové, že my
ostatní Slované máme se nyní poddati jejich
diktátům, protože Rusové neměli úspěchu na
dálném Východě. Mnoho se již nabájila ně
mecká žurnalistika o tom, co vše v Rusku
nastane, a dosud se její předpovědi neosvěd
čily. Proč máme právě my a jen my západní
Slované podlehnouti takovýmto německým
suggescím?
Nebylo by už u nás na čase, abychom
si zapověděli takové úskočné německé dů
vody a připomenuli jim, že zde se jim vy
rovnáme téměř ve všem a předčíme je v
mnohém.
A tu snad neškodí vypomoci si ruskou
útěchou: Když bůh nedá — svinja nesjest
Němec
Slovan
Rus
Rusko
14
article
Rakousko-uherská říše
r. 1907.
Rakousko-uherská říše
r. 1907.
III.
Rakousko
15
article
Uhersko.
Uhersko.
Politické udalosti v Uhrách vyvíjely se za
koaliční vlády Wekerle-Košutovy a za shody
s chorvatskou koalicí od počátku roku 1907 až
do poloviny května úplně klidně. Říšský sněm
uherský, který se po vánočních sváteích sešel
10. ledna, vyřídil do 23. ledna rozpočet
1. února byl již přijat finanční zákon. Rušivou
episodou v lednu bylo neočekávané zakročen
Košutův
Uhersko
Uhry
16
article
tcr loav tr osne r áon booro
17
article
býv. pešťského starosty Halmoše proti mi
nistru spravedlnosti Polonyovi, jehož Hlal
moš obvinil ze zištných skutků v době, kdy by
val členem městské rady pešťské. Žaloby Hal
mošovy sesílil posl. Lengyel celou řadou ob-
žalob, rázu dosti špinavého a výsledek byl ten,
že Polonyi byl nucen podati demisi a novým
ministřem spravedlnosti jmenován dne 2. února
dr. Ant. Günther ze strany neodvislosti.
V únoru uherská sněmovna vyřídila zá-
kony rekrutské a zákon o nemocenském
a úrazovém pojišťování dělníků. Malý
konflikt s rakouskou vládou vznikl, když národo
hospodářský sněmovní výbor přijal v zásadě
autonomný celní tarií uherský. Pro
střednictvím bar. Aehrenthala spor uklizen
úmluvou, že uherská vláda nepřipustí, aby se
autonomný celní tarií vyřídil říšským sněmem
uherským dřive, než bude smluveno nové vyrov-
nání rakousko-uherské, poněvadž v předčasném
parlamentním vyřízení celního tarifu Rakousk
by musilo spatřovati porušení reciprocity.
V březnu dostaly se na jednací pořad sně
movní pověstné Apponyovy osno v
školních zákonů s tendencí pomaďařovac
a národnostem uherským výslovně nepřátelskou
Poslanci národnostní všemožně mařili projed
nání těchto osnov, ale podlehli zdroující většině
maďarské, která 18. března odhlasovala prvou
osnovu, týkající se škol státních, a po svátefeh
velikonočních 25. dubna druhou osnovu o ško
lách konfesijních, jež učitelstvo těchto škol vy
dala úplně v ruce maďarské vlády, které při
znáno právo odstraniti všechny učitele, kteříse
budou zdráhati pomaďařiti svěřenou jim mláde
slovanskou neb rumunskou.
V posledních dnech dubnových přijata Ko
šutova předloha investiční a dodatečni
schváleny některé výdaje na společné potřeby
říšské, vyplacené předešlými neústavnými vlá
dami bez svolení parlamentu.
Hal mošův
Polonyi
doktor
Antonín
Günther
uherský sněmovna
18
article
Chorvatská delegace na sněmě pešťském
držíc se loňských úmluv s koaliční vládou, pod
porovala dosud všechny vládní předlohy, anel
jim aspoň nečinila oblíží (jako při zákonee
školních). Poněvadž však uherská vláda stále
otálela splniti starší, zejména jazykové požadav
ky chorvatské, jež dříve sama uznala za opráv
něné, Chorvaté se sami přihlásili a zahájeny kon-
ference mezi vládou uherskou s jedné, vládou
chorvatskou a poslanci chorvatskými s druh
strany. Chorvaté domáhali se zejména uzná-
ní, že na území království chorvatsko-
slavonského může býti jazykem státním a tedy
i jazykem společných úřadů pouze jazyk srbsko-
chorvatský. Požadavek tento mířil proti stále se
vzmáhajícímu šíření maďarštiny v úřadech chor-
vatských, zvláště na poštách a železnicích.
Uherská vláda nabízela Chorvatům různé
výhody hospodářské, jako podíl v lihovém kon
tingentu, podporu průmyslu atd., ve vzhledě ja
zykovém, pak chorvatské názvy na železnicíel
a poštách před maďarskými, zevní chorvatsko
úřadování na drahách, dvojjazyčné tiskopisy po
štovní, dosazování Chorvatů i do společných
úřadů atd. Práv maďarštiny na území chorvat
ském vzdáti se však nechtěla.
Do rozhořívajícího se sporu chorvatsko-
uherského nalil oleje min. obchodu Fr. Košut
když dne 14. května podal sněmovně návrh že-
lezniční pragmatiky, upravující platya
úřadní jazyk železničních úřadníků a ukládajíeí
též úřadníkům při železnicích chorvatských po-
vinnou znalost maďarštiny. Chorvatě v osnově
Chorvat
Košut
Francie
19
article
Košutově spatřovali právem porušení úmluvy
Košutově spatřovali právem porušení úmluvy
V drobném paodejí?
ranní číalo o sobě . . . za 8h
odpeleční . . . . . . . za 2 h
Va flialkách na vonkově:
ranní čislo. . . . . . . . 10 h
odpolední . . . . . . . . 4 b
Inserály
platí se hotově napřež.
Předplscení a lnserty přijíná ndmlsl-
stracu v Marlanské ulici č. 3.
Tam nachárají as též redakee
tiskirna a ezpsdice Národnicha Listl“
Bukoplsy se novnacsjí.
Košutův
Bukoplsa
Virginie
Marlanský ulice
20
article
uzavřené loni mezi Chorvaty a maďarskou ko-
alicí a spolu porušení platného uhersko-chorvat-
ského vyrovnání z r. 1868, jež na území chor-
vatském zná pouze jeden úřadní jazyk a sice
chorvatský. Uherský výklad, že železniční
úřadníci nejsou úřadníci státní, nýbrž jen
zřízenci státního podniku, Chorvaté neuznali.
Právě, když Košutova pragmatika dána na
jednací pořad sněmovní, přibyl do Pešti panov-
ník, aby byl dne 8. června přítomen při oslavě
40letého jubilea uherské koruno-
vace. Oslava tato byla nápadně prostá. Zále-
žela ve slavnostní mši v chrámě sv. Matějea
v přijeti předsednictva obou sněmoven uher-
ského říšského sněmu. Pozornosti neušlo, že
následnik arcikn. Frant. Ferdinand zdržel se za
této příležitosti v Pešti pouze jeden den. Pa-
novník opustil Pešť 11. června.
Když po jubilejní slavnosti sněmovna zahá-
jila opět svou činnost, Chorvaté počali
obstruovati Košutovu pragmatiku. Na vy-
zvání Wekerlovo, aby bán hr. Pejačevič
působil na chorvatské poslance a odvrátil je o
obstrukce, hr. Pejačevič odpověděl de-
misí, jež byla bned přijata a novým bánem
27. června jmenován v Záhřebě nenáviděný býv.
státní zástupce a potom předseda nejvyššího
soudu dr. Alexandr Rakodez av.
Dne 3. července, vida, že proti chorvatské
obstrukci své pragmatiky v parlamentě nepro-
vede, Košut odvolal celou předlohu
a ž na prvý paragraf, do něhož vložil
ustanoveni o znalosti maďarštiny i v Chorvatsku.
Chorvatská delegace podala dne 4. července
proti tomuto úskoku ústy posl. Supila protest
a odešla ze sněmovny, načež maďarská většina
zákor dne 5. června přijala v 3. čtení. Podobně
zachovali se chorvatští delegáti ve sněmovné
magnátské, jež Košutovu pragmatiku schválila
dne 11. června. Téhož dne se říšský uherský
sněm odročil do 10. října.
Chorvat
Košutův
Matěje
František
Ferdinand
Wekerlův
Pejačevič
doktor
Rakodez
Košut
Pešť
Záhřeb
Chorvatsko
21
article
Letní prázdniny sněmovní byly vyplněny
vleklým vyjednáváním obou vlád o nové vyrov-
nání, které dne 8. října podepsáno. V den za-
hájení sněmu socialisté uspořádali v Pešti, Zá-
hřepě i ve všech větších městech venkov-
ských velikou manifestaci ve pro-
spěch moderní volební opravy,
jež provedena všude s důstojným klidem.
Den na to prvé zasedání říšského sněmu zakon-
čeno a královským reskriptem zahájeno hned za-
sedání nové, které počalo 12. října. Do presidia
kromě stálého předsedy dra. Justha ze strany
neodvislosti zvoleni opět za stranu ústavní
Navay a za stranu lidovou Rako v sz k y.
Dne 16. října min. předs. Wekerle před-
ložil sněmovně zákony o vyrovnání a min. vnitra
hr. Andrássy osnovy záruk ústavno-
sti. Zárukami těmito rozšiřuje se pravomoe
správního soudu, zřizuje se zvláštní nejvyšší
soud pro řešení sporů o kompetenci úřadů, zru-
šuje se starý zákon Szapáryův, jimž postátněno
stoliční úřadnictvo a stoliční úřadníci se srovná-
vají v platech a právech s úřadníky státními.
Předlohy o vyrovnání, zejména zvýšení
uherské kvoty o 2% a odročení semostatné ce-
dulové banky uherské měly za následek exodus
některých členů ze strany neodvislosti s Edm.
Barthou v čele. Celkem vystoupilo ze strany asi
20 poslaneů, kteří pak utvořili zvláštní oposiční
klub.
Když dne 8. listopadu sněmovna přijala zá-
kony, zaručující ústavnost a počala projednávati
zatímní rozpočet. Chorvaté chopili se
opět obstrukce, mluvíce dlouhé, chorvatské řeči.
Justh
Andrássy
Chorvat
Pešť
Zá
Rako
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
JosefFoerstor.
(K prvnímu výročí jeho úmrtí.)
Then theres kope a grrat nanle memer
my outlive nls life iialf a pear
Hamlet.
Syn venkovského učitele, jenž nevyšel z
slínu kostelní věže své rodné vísky, oeitl se
čestnáctiletý v Praze. Velké město, o němž byl
tolik vábného slýchal a četl, leželo před ním
tajemné a plné kouzla. V chudičké dílně ševcov-
ské mistra, u něhož jej byl ubytoval pečlivý ale
jmění prosty otec, sedával s knihou v ruce
eny jehoesly se za cílem tak vysokým, tak
vzdáleným a nedostupným, že si jej pouze sám
sobě přiznával ve chvílích nejsmělejšího rozpjet
sil: neztratiti se v tom moři jako vlna, jež pře-
letí lehce po hladině, nýbrž jako taková, která
vystoupivši a vznesši se nad jiné zčeří hladinu,
vytryskne a tříští se v tisíce skvělých slzí.
z nichž v každé zaskví se slunce v celé své
vznešené kráse.
A ten chudý hoch mohl právem tak sníti.
Praha
23
article
Byloť v jeho nitru vzácné bonatství velikého na-
dání r nescházela mu energie, aby dovedl bojo-
vati a trpěti až by břivnu sobě svěřenou náležitě
uplatnil. Ty trpké doby studia v chudobě a bídě-
v dusné dílně za dlouhých zimních večerů, kdy.
jak často vyprávěl, světlo procházející koulemi
naplněnými vodou jen skrovně ozařovalo knihu.
v niž četl sedě za zády učedníka za stolem pra-
cujícího! Té únavné práce jinocha, jenž již po
třech letech vyšel jako premiant z ústavu učitel-
ského i varhanické školy! V obou ústavech stal
se miláčkem ředitelů. V Budči zamiloval si jej
dr. Karel Amerling, ve škole varhanické ředitel
Karel Pietsch. První poznal záhy jeho sehop-
nosti paedagogické i jeho vzácneu píli, druhý
ocenil skvělé nadání hudební, jež se projevovalo
nejzřetelněji při volné improvisaci. Bylo určeno,
že mlad, varhaník zůstane v Praze, ale v rodin-
né radě uzavřeno jinak. Tak ocitnul se sotva
ze školy vyšlý v klášteře vyšobrodském jako var
haník, de pod dozorem strýce, kněze řádu ci-
stereiáckého, žil plných pět voků. V tichu klá-
štera ve styku se členy učeného řádu, užívaje
výhod rozsáhlé a bohaté knihovny, poměrně
zolný, pracoval pilně na svém vzdělání, ale přes
doktor
Amerling
Pietsch
Budeč
Praha
24
article
to cítil vždy určitěji, že zde v té samotě a od
loučenosti nedojde nikdy k onomu cíli, kterýs
byl vytknul.
A tak vidíme jej, když byl po pěti letech strý
zemřel, vracejícího se do Prahy a zde záhy za-
městnaného. Otcovští přátelé Amerling a Pietscl
opatřili svému žáku, jehož byli nezapomněli,
místa učitele hudby na paedagogiu a varhaník
v kostele u sv. Mikuláše na Malé straně. Také
řada soukromých hodin se časem nalezia, tím
spíše, jelikož mladý hudebník nevynikal jen
jako dovedn, varhaník a výborný theoretik, ale
i jako pianista skvělé techniky a vzácnější bu-
debnosti. V jedné z těchto hodin našel ve svě
žákyni svoji nevěstu a rozhodný ve všem, za
rok pojal ji za chot. Záhy nastala starost o r-
dinu. Ale zdá se, že čím více přibývalo povin-
ností, tím více přibývalo i síly a nadšení. Z var-
haníka stal se ředitel kůru, z učitele hudby na
„ústavě čekatelů“ profesor na konservatoři
hudby. Byly to tehdy ovšem jen titule, varhanik
požival plných 10 zlatých měsíčního platu
stejně veliká suma vyplácena byla mladému pro-
fesoru konservatoře první den každého měsíce.
Již tehdy zahájil Foerster svoji reformator-
skou činnost vypracováním a vydáním sbírky
duchovních písní. Naplnilo jej bolestí, když byl
nucen v Praze doprovázeti krásné naše zpěvy,
zkomolené melodicky, nechápané harmonicky.
Amerling
Pietscl
Mikuláš
Foerster
Praha
25
article
To venku v rodné vísce zpívalo se jinak. Tam
dbal otec, přísný učitel a vážený v celém okolí
hudebník, jeden ze starých našich učitelů vzor-
ných, ovládající téměř všechny hudební nástroje.
aby písně kostelní byly dětem vštěpovány ve svě
čistotě a ryzosti. A mladému nadšenci nedalo
pokoje, pokud nevyhledal spolehlivé prameny,
neopravil písně v jejich původní znění melodické
a jako výborný znalee starých tónin, nezpracoval
i harmonický podklad jednotlivých zpěvů. Tak
vznikla sbírka „Katolický varhanik“, jež způs -
bila blahodárný obrat a zlepšení vkusu, tak uči-
něn první krok pozdějšího reformátora kostelní
hudby.
V téže době objevily se z péra Foersterova
první články v našich hudebních listech, první
jeho hudební referáty, vynikající znalostí a věe-
ností, vzácným rozhledem i formou vždy ušlech-
tilou.
Zatím vědělo se již v Praze, že kůr u sv.
Vojtěcha v Jirchářích, jak se fehdy ještě po starén
Foersterův
svatý . Vojtěch
Praha
26
article
českém způsobu říkalo, vyniká krásnými výkony
že mladý jeho ředitel provozuje pouze skladby
hudebně cenné a vkus neurážející. A jelikož
Foerster stál již tehdy v samém středu hudeb-
ního cechu, nebylo divu, když se na kůru obje-
vovali i vzácní hosté. Na větší svátky zpívali
o velké u sv. Vojtěcha snad všichní naši velcí
pěvci a prostorami chrámu zněly dojemné zvuk
všech nástrojů, vyluzované nejlepšími pražský
mi umělci. Vecko a Souček, Sebesta a Paleček
Lev, Čech, Vávra, dámy Siltová, Čermáková
Hebdová, Fibichová, Alizarová, Ehrenbergová
Bennewitz-Miková, v pozdějších dobách i čle-
nové mladé generace až po Bertu Lautererovou.
z hudebních umělců Bennewitz, Pisařovie,
Hegenbart, König, Staněk, Sládek vystřídali se
a pultů svatovojtěšských. Byli zde hosty i Bedřieh
Smetana a Blodek, přicházel Zvonař, Lukes
Heller, Rozkošný a Šebor, a tehdy ještě neznámý
Antonin Dvořák byl dokonce varhaníkem u sv
Vojtěcha. A zavítal-li slavný světový umělec do
Prahy, stalo se nezřídka, že byl návštěvou i na
kůru u sv. Vojtěcha.
Foerster
Vojtěch
Vecka
Souček
Sebesta
Paleček
Lev
Čo
Vávra
Čermáková Hebdová
Fibichová
Alizarová
Miková
Lautererová
Bennewitz
Pisařovie
Hegenbart
König
Staněk
Sládek
Bedřieh Smetan
Blodek
Lukes Heller
Rozkošná
Šebor
svatý Vojtěch
svatý . Vojtěch
Praha
Ehrenbergová Bennewitz
27
article
Nejednou prosil jsem, aby všechny ty vzáe-
né vzpomínky na nejdůležitější dobu českého
umění hudebního byly sepsány. Otec můj byo
jedním z těch, kdož žili ve stálém a přátelském
styku s prvními našimi umělci, viděl první kroky
Smotunovy i Dvořákovy, byl jedním z oněch.
kdož podepsali památnou listinu pro Smetanu
proti tehdejšímu ředitelstvi českého divadla
z těch, kdož přivítali v Praze Berlioze, Liszta
Wagnera, přítel Bülovův, Joachimův, Wuer-
stův, Wittův... Nestalo se a dnes je pozdě že-
... Nejen jako zpravodaj, ale i jako vý
konný umělec zúčastnil se Foerster hudebního
ruchu. Oblíbiv si harmonium snažil se získati
tomuto málo známému a dosud nedoceněnému
nástroji širší kruhy. Z té příčiny pořádal po ně-
kolik let koncerty, v nichž přednášel na barmo-
niu celý velký pořad prací klasických i moder
ních, jež byl pro nástroj svůj upravil. Bach
Beethoven, Mozart, Dusík, Schubert a Schuman
byli hlavními prameny, z nichž čerpal vedle n
rodní písně. Také v těchto koncertech vystupo-
vala řada našich vynikajících umělců, s nichž
chovám zvláště dvě nezapomenutelné pěvkyně
u vděčné paměti: sl. E. Bubeníčkovu a pí. Marlu
Procházkovou.
leti.
Smotunův
Dvořákův
Berlioz
Liszt Wagner
Bülovův
Joachimův
Wittův
Foerster
Bach Beethoven
Mozart
Schubert
Schuman
E Bubeníčkův
Procházkův
Praha
Wuer
28
article
Zatím pronikla i k nám reforma hudby
chrámové a Forster byl prvním, jenž se ji jal
prakticky prováděti. A tak došel kůr u sv. Vo-
těcha nové slávy. Rada vynikajících pěvců, mez
nimi i všichni členové slavné „Kytary“, pod-
volila se pod řízením nadšeného vůdce úmorným
zkouškám po několik měsíců, a odměnou byly
výkony vzorné. Není jistě hudebníka z té doby,
jenž by si byl nikdy nezašel do chrámu sv. Voj
těcha, kde během několika roků provedena byln
všechna vynikající vrcholná díla staré periody
kontrapunktistů s Palestrinou v čele, i skladby
moderní, komponované v duchu reformačním
A jako za dob hudby instrumentální při-
cházeli i nyní nejvzácnější naši hosté do staré
svatyně v Jirchářích. Mezi jinými byl zde Ca-
mille Saint-Saens, a úsudek, který tehdy pro-
nesl, zůstal všem v milé paměti a pýchou ře-
ditele i sboru sv.-Vojtěšského kůru.
Forster
svatý
Palestrina
Ca
SaintSaens
29
article
„Konečně slyšel jsem Palestrinu tak, jak
jej představují. V Italii zpívají jeho hudbu v ta-
nečním tempu, u nás ve Francii jej nesnesitelně
vlekou, zde má jeho hudba duši.
K tomuto výroku francouzského mistr
dlužno poznamenati, že staří skladatelé nepsali
do partitury žádných údajů ve příčině tempa
a dynamiky, že tedy pojetí a pochopení jejich
skladeb vyžaduje samostatné umělecké indivi-
duality.
Roku 1887 povolán Foerster za ředitele
chrámové budby na dóm sv. Víta a je s dostatek
známo, že zde dostoupily dokonalost provozo-
vání i výcvik sboru vrehole. Zde povstala i velká
řada skladeb, zde největší a nejpokrokovější jeho
dílo „Missa solemnis“. „Skladby Foersterovy
náleží k nejznamenitějším výkvětům, jež kom-
posice doby reformní vůbec vypučela, majíce
i v literatuře zahraniční málo soupeřův““, píše
o nich Karel Stecker ve svých dějinách hudby.
A stejně neskrblili kritikové němečtí, píšíce
činnosti Foersterově nejvyšší chválou.
Na konservatoři odchoval celé generace če-
ských hudebníků a nesčetní žáci vzpomínají
vděčně svého přísného, ale dobrého učitele-
přítele. Výchovná činnost na tomto ústavu při
měla Foerstera ke sepsání „Nauky o harmonii“,
díla ve svém oboru vynikajícího. Po plných dva
a čtyřicet letech vzdal se starý umělec učitel-
ského místr na konservatoři s těžkým srdcem.
Ale uvyklý činnosti, jal se studovati vlaštinu
Palestrina
Foerster
svatý . Vít
Foersterův
Stecker
Francie
Misso
30
article
V mužném věku, chápaje, že jen skladatel v du-
cha jazyka vniknuvší může se zdarem pracovati,
osvojil si latinu, stařeček obrátil se k řečí hudeb-
Jednoho jest co nejvíce litovati, že Foerste-
ovo vynikající umění improvisatorské nezacho-
valo se přes moderní vynálezy. Komu je známo,
jak vzácný a od skladatelského nadání odlišný
je tento dar nebes a jak poměrně zhusta se do-
sud vyskytuje mezi našimi hudebniky, pochop
význam přání, jež zde pronáším. Zachovejte
potomstvu improvisaci Steckerovu, Kličkovu,
Treglerovu, když již jsme musili ztratiti v tomto
oboru umělecké výkony Foersterovy, Smolíkovy
a Hartlovy.
Takořka do posledního dne byl vyplněn
život Foersterův prací. Ač choroba zabraňovala
úsilovnou činnost, sledoval přece vývin moderní
hudby až do její nejmladších hnutí se zájmem
nezmenšeným a porozuměním, jež při jeho věku
překvapovalo. Tak jako se při studiu theorie ne-
uzavíral novým proudům, ale pilně a vážně pro-
četl Helmholtze a Riemanna, Skuherského
Strouhala, tak, nemaje síly navštévovati kon-
certy, obíral se doma novými zjevy na poul
skladby. Jeho staří učitelé a přátelé Amerling
a Pietsch byli mu životními vzory. Ještě několik
měsíců před smrtí pracoval na poslední skizze
a do posledních dnů všímal si krásné literalury.
S velkou zálibou četl zvláště Jiráska a Raisa,
již oživovali v jeho srdci tisíce krásných vzpo-
mínek z mladosti.
Odešel tiše, jak byl žil, vzorný muž, karak
ter, duše krásné a srdce ryzího.
Steckerův
Kličkův
Treglerův
Foersterův
Smolíkův
Hartlův
Helmholtz
Riemann
Skuherský
Strouhal
Amerling
Pietsch
Jirásek
Raisa
31
article
Vedle mne tiše, jakoby z minulosti, bijí
malé anglické hodiny, ty, jež měřily svým mír-
ným, ale neúprosným hlasem poslední dny toho
drahého života. A oči mé zasněné čtou slova
Hamletova, jež jsem vepsal v čelo článku. „Tak
tedy jest naděje, že památka velkého muže snad
přečká jeho živobytí o půl roku.“ Leč nyní,
kdy jsem ve vzpomínce znovu prošel tím živo-
tem tak bobatým prací i výsledky, nepociťuji
již jejich trpkosti. Vždyť vím, že byl drahý můj
otec z těch vyvolených, kteři jako učitelé i
umělci sili ímě budoucích úrod.
Hamletův