1
masthead
Ročník XXXXVIll.
2
masthead
V Praze, v úterý ll. února 1908.
Praha
4
article
ou ailaeb s sifos ce
5
article
No vanut a odpol. Histy
nv nae
předplání nei
v Praza v adninistrai
na měede
na čtvrt leta . . .
s dvoji donáškeu
na čivit leta . . . . 7 K 60 k
ve stch: 2 K ao
na mětko.
Poštout
ns vtánk
3kei
Petert kis! . . .
s dvojí vásilko
raj o
r at
6
article
Hrozivý mrak na Východě.
Hrozivý mrak na Východě.
Zatím co zřetel Evropy byl upjat k nej
západnější končině evropské pevniny, k ma-
lému to Porlugalsku, vyvstal nenadále nad
nejkrajnějším Východem hrozivý mrak —
války Turecka s Ruskem! Z Tiflisu
stihly do Petrohradu zprávy opravdu pře-
kvapující: V celém Kavkazsku panuje prý
postrach z blízkého nájezdu Turkův na ruské
území k vůli Persii. A že tu nejde snad
jen o liché pověsti, neb o tendenční bur
sovní zprávy, svědčí dopis tiflisského do-
pisovatele listu tak vážného, jakým jese
»Novoje Vremja«, který uvádí tyto pozoru-
hodné skutky:
»Vojenští úřadové na Kavkaze nelají
sobě, že situace jest vážná, že hrozí Rusku
srážka s říší osmanskou. Boje započnou
asi již v březnu. Na rusko-tureckých
hranicích došlo již ke třenicím. Časopisy tu-
recké přinášejí již jmenování čelnějších dů-
stojníků osmanských plukovními veliteli » pro
případ války s Ruskem«. — Gubernátor Kav
kazu hrabě Voroncov Daškov projevil se vůči
mnoha hodnostům, že nemá sám dostatečné
energie, aby troufal se ujati vrchního velení
nad vojsky kavkazského bojiště; pobočník
jeho generál Šatilov vydal se pak doprovázen
náčelníkem ženijního sboru pevnosti batum-
ské do Petrohradu, aby na rozhodujících
místech podal o stavu pevností ruských v Za-
kavkazsku zevrubnou zprávu. Turecko hro-
madí v pohraničních krajích neustále větši
a větší spousty svého vojska, jehož pohyby
proti hranicím ruským nedají se více ukrýti.
Turkův
Voroncov
Šatilov
Evropa
Turecko
Rusko
Tiflis
Petrohrad
Persie
Kavkaz
Novoj Vremja
7
article
Jest zřejmo, že turecká akce v Persi
k tomu čelí, aby obešla náš ruský
bok. Tyto pohyby tureckého vojska zahajují
jen nájezd Osmanův proti nám a s tohoto
hlediska lze celou akci ihned pochopiti.
V provincii karské mohamedánské oby-
vatelstvo nadšeně těší se na oče-
kůvanou valku, kterouž mullahové
turečti již veřejně hlása jí.
V krajích daghestanském a batumském
vládne dosud smýšlení klidnější. Co se pak
tkne našich ruských válečných sil na Kav-
kaze, bylo by lze se na ně spolehnouti, pakliže
budou vedeni nadanými a ráznými voje-
vůdci. Při tom jest však svrehovaná toho
potřeba krýti náležitě týl naší kavkazské
armády. Neboť domorodé obyvatelstvo kav-
kazské nemá nás Rusů rádo, i mohlo by
tajně a ükladně pomáhati nepříteli, čímž by
chom se ovšem octli v postavení velice ob
tížném. Každý bodák, o nějž bychom osla-
bili naše kavkazské posádky, každý muž.
jejž bychom od nich odeslali na jih do pole
proti Turkům, znamenal by posílení a pod
nícení odbojného ducha mezi horskými kmeny
kavkazskými proti nám. Nechť se prot
neprodlěvá a nepromešká ani
dne s vydatným sesilováním branné moci
Ruska v Kavkazu. Spojitost zadního voje
bojující armády naší v Zakavkazsku s ostatní
Rusí musi býti naprosto zabezpe-
čena a kavkazské obyvatelstvo musí býti
střeženo dostatečnou mocí brannou.« —
V zápětí těchto tiflisských sensačních
zvěstí a jako patrně potvrzení jich podstaty,
stihla včera z Petrohradu zpráva, kterak
výbor ruské dumy, rokující o vojenské
obraně říše ruské právě za velice vla
stenecké nálady povolil vládě carské
onae doladoste lisslt
Osmanův
Rus
Turek
Rusko
Kavkaz
Zakavkazsko
Petrohrad
8
article
prostředky na vyslání 60.000 mužů
vojska k ochrané ruskos ture-
ckých hranic. —
Přes všechno to nelze nalézti dosti váž
ných a bezprostředních příčin, pro něž by
Turecko tak náhle odhodlalo se k vůli Persi
riskovati válku se sousedem ruským. Vždy
Rusko, majíc samo sebou co činit, neohro-
žuje ani Turecka, ani Persie, a není také
slechu, že by Peršané byli v Cařihradě zá
dali o zastání a pomoc tureckou proti »ne
bezpečí ruskému«. Sledujeť Rusko v Persii
pouze cíle obchodní, hledajíc tam trhy pro
své zboží a zakládajíc tam své banky po-
dobně jako činí Anglie a Německo
Dalo by se tedy myslit, že ten či onen
z těchto soků Ruska popouzí sousední Tu-
recko, aby jim prokázalo dobrou službu
konkurentu ruskému zastoupilo cestu do se-
verní Persie. A tu ovšem padá v první řadě
stín podezření na konkurenta německého,
který tajnou, však úsilovnou prací během dvou
desítiletí dosáhl na vládu tureckou vlivu
jako nejdůvěrnější její rádce vojenský, jako
finanční její přítel a stavitel dráhy bagdad-
ské. Kterak ale Němcům na Persii záleží,
za jakými dalekosáhlými záměry německá
diplomacie a německý finanční svět v říši
šachově se nese — postihl již před deseti
měsíci berlínský zpravodaj londýnského listu
»Standardu«. Tehdejší obsáhlý telegram jeho
způsobil světovou sensaci a všechna vášnivá
námaha »Kölnische Zeitungu« o seslabení
jeho údajů minula se účinkem.
Peršan
Němec
Turecko
Rusko
Persie
Cařihrad
Anglie
Německo
Kölnische Zeitung
9
article
»Německá orientální banka« oznamoval,
zabývá se myšlenkou založiti v Tehe-
ranu banku německou, která by se bud
přidružila k nově zřízené národní bance per-
ské, anebo jako samostatná filiálka vedle ní
působíc, hleděla si dobývati v Persii koncesí
všelikého druhu. Vliv ředitelů Orientální
banky Wittinga a Gutmanna dokázal jmeno-
vání německého generálního konsula Stem-
richa vyslancem při perském dvoře a něme-
cký ten vyslanec jedva se v Teheranu ohiřál,
již nabádal vládu berlínskou, by neprome-
škala ani okamžiku, ale rázně klestila ně-
meckým podnikům v Persii dráhu.
Gutmann
Tehe
Persie
Wittinga
10
article
Na to byl ihned syn ředitele Gutmanna po-
slán do Persie. — Jiný krok berlínské vlády
záleží v tom, zjednati německému obchodu
oporu v zálivu perském a sice získáním
pobřeží a území u Bushiru, které by slou-
žilo za středisko německému loďstvu obehod-
nímu podél břehů Persie a ke spojení jeho
s Německem. Však tím není ještě plán pro
zvelebení německého obchodu s Peršany
vyčerpán: Ale německá ta banka v Te-
heranu bude se domáhati na vládě též
koncesi ke stavbě drah od Teheranu ke
hranicím tureckým, aby tak zjednala
spojení s velikými svatynémi sekty Šiah
v Kerbele a Hilehu, jižně od Bagdadu, jednak
aby bagdadskou dráhu dostavila až k sa-
mému moři. Celý program směřuje k tomu,
aby stala se německá banka v Persii t ak
mocnou jako jest dnes německá banka
v Turecku. Jedním z hlavních toušů, kterými
doufají Němci v Teheranu vyhráti bude ná-
rodní hnutí perské za heslem . »Persie Per
šanům !«
Chytří Němci vydávati se budou lidu
perskému za jeho nejlepší přátele, kteří jej
chtějí chránit proti obmyslným a výbojným
záměrům Anglie a Ruska!!
Nuže, potvrdí li se sensační zprávy
z Kavkazu o hrozícím nájezdu Turecka na
Rusko, nebude-liž dovoleno tušiti za tímto
hazardním činem vlády turecké — radu
berlínské politiky orientál ní?
Gutmann
Peršan
Němec
Persie
Bushir
Německo
Bagdád
Turecko
Anglie
Rusko
Kavkaz
11
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 10. úporá. (K volební re
formě v Uhrách.) Dle pešťské korespon
dence „Kelet. Ert.“ osnova zákona o všeobee
ném volebním právě v Uhrách jest v minister
stvě vnitra již úplně vypracována. Ministr hr
Andrássy předloží ji ministerské raděl) v nej
blíže příští schůzi. Také dlosetičlenné komisi
která má znova vzíti v úvahu změnu jednacího
řádu, podá ministr vnitra zprávu o svém návrhu
Volební právo v Uhrách bude prý vskutku vše
obecné a množného hlasování nebude. Hlasovae
právo bude míti každý 24letý občan, který um
čísti a psáti. Zájmy maďarstva zabezpečíse
novým rozdělením volebních okresů. V této věc
ministr si vyžádal dobrá zdání stoličných úřadů
a dle jejich pokynů přistoupil k sestavování vo-
lebních okresů. Nový volební řád uherský ne-
zadá prý v ničem říšskému volebnímu řádu ra-
kouskému.
V Praze, 10. února. (Resignace dra
Demla.) Hlavní sloup německého liberalismu
na Těšinsku, říšský poslanec dr. Demel, re
signoval, jak známo, tyto dni na úřad těšínskéh
starosty, kterýžto úřad byl v rodině Demlů dé
dičný po několik desetiletí. Dr. Demel neod-
chází však se etí ze svého úřadu; jeho resignaee
jest počátek jeho politické smrti, která nastoupí.
Andrássy
Deml
doktor
Demel
Praha
Uhry
12
article
až se vzdá také říšského mandátu, což se stane
asi dosti brzy. Dle „Dzien. Cieszyň.“ Demlova
resignace jest důsledek finanční tísně, v níž se
octnul už před delší dobou a z niž se nýní vy-
prostil na útraty země. Zemský výbor zřizuje
pro Těšínsko polepšovnu. Osobní přátelé Demlo-
vi chopili se této příležitosti a přiměli zemský
výbor, aby koupil od Demla stavební pozemek
jejž sám Demel nedávno nabízel za 68.000 K
za okrouhlou cenu 200.000 K. Přes to, že slo
vanští poslanci na sněmě slezském protestoval
proti koupi tak nápadně předraženého pozemku
smlouva sněmem schválena a Demel vytrhnu
z nejhorší tísně. Ale zištné jednání Demlovo od
souzeno i německým obyvatelstvem těšínským
a postavení jeho zvikláno tak, že byl konečně
nucen vzdáti se hodnosti purkmistrovské. Posla-
neckého mandátu se dosud nevzdal, ale dlouho
jej neudrží, načež dýšínský německý mandáí
přejde asi v ruce křesťanských sociálů. Tak p-
daji poslední sloupy německého psoudolibera-
lismu v tomto státě jeden po druhém.
Demlův
Deml
Demel
Posl
Těšínsko
Demt
13
article
Ze Záhřeba, 6. února (Volební práv
železničních úřadníků.) Stalo se ve
třech volebních okresích chorvatských, že želez-
niční úřadníci byli škrinuti z volebních listn
z toho důvodu, že dle výroku dra. Wekerla
nejsou úřadníky státními, nýbrž jen zřízene
státního podniku. Na podané odvolání nejvyšš
soud chorvatský rozhodl, že železničním úřad
níkům v Chorvatsku volební právo příslu st,
poněvadž úřadníky uherských státních drah
nutno uznávati za společné uhers ko
chorvatské úřadníky a těmto volební
právo přísluší, i když nejsou příslušníky někter
chorvatské obce. Chorvatský vrchní soud zaujal
tedy v otázce železničních úřadníků totéž sta-
novisko, které proti uherské vládě na směnu
pešťském hájili chorvatšlí koaliční poslanci, žá-
dajíce, aby železniční úřadníci, jakožto společní
mjsí z az zobalmed si e a stánte
Záhřeb
Chorvatsko
14
article
úřadníci státní, byli povinni úřadovati
Chorvatsku výhradně chorvatsky, jak stanoveno
uhersko-chorvatským vyrovnáním z r. 1868
Chorvatsko
15
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 10. února.
Účin Aehrenthalova výkladu na mezinárodu
politiku.
V „Daily Telegraphu“ petrohradský dopiso
vatel zaznamenává jakožto nejdůležitější fak
v přítomném mozinárodním politickém životě
že Rusko rozchází se s Rakouskeu
v otázee politiky na Balkáně a že
se nedávní spojenei brzy rozejdou
Řečí Aehrenthalovou dohoda mürzstegská je
zničena a třeba očekávati, že dojde na nove
seskupeni velmocí v otázce makedcn-
ských reforem, při čemž Rakousko zůstane s N
meckem a Rusko přimkne k Anglii
Franeji.
Řeč bar. Aehrenthala — píše dópisovate
dál — vzbudila všude vážné obavy o budou
cnost. Jestiť pouze jedna politická myšlenk
schopná rozplameniti dřímající nadšení ruského
národa, slíti všechny politické strany v jednotný
celek a pozdvihnouti sjednoeený tak národ k vy
plnění svého dějinného poslání na blízkém Vý
chodě. Myšlenka ta jest: osvobození slovanskýeh
národností ode všeho jak politického, tak sociál-
ného nebo duchovného otroctví. Rakousko skrze
svého zahraničného ministra citelně se dotklo
hlavní politické struny v duši ruského národa.
Rusové v řeči té uviděli nejen roztržení mürz-
stegské dohody, nýbrž také, že Rakousko za po-
slední tři leta za zády Ruska pracovalo na Bal-
káně proti Rusku, několi se slavně zavázalo, že
tobo neučiní. A aj, nyní bar. Aehrenthal urbi e
orbi prahlašuje, že Rakousko bez vědo
mí Ruska vyjednávalo se sultánem
aby dal koncesi rakouským železnodražným plá-
lve n
nům na Balkáně.
Aehrenthalův
Rus
Praha
Rusko
Balkán
Rakousko
Anglie
Bala
Daily Telegraph
16
article
Dopisovatel přisvědčuje ruskému názoru, že
rakousko uherský projekt má hlavní službu pro-
kázati Německu, a sám pronáší domněnku, že
Rakousko-Uhersko jednalo dle návodu Německa.
jež je poučilo, že se sultánem je výhodnější se
smlouvat, než se přít. Rusku nyní nezbývá nie
jiného, leč pokládati zrušení můrzstegské do
hody za dokonanou událost a připojiti se ko
společné politice Nnglie a Francie a spolu s nim
pračovali proti r'akouskému vlívu v Caři
hradě, kde vliv německý je prozatím tal
pevný, že se zlomiti nedá.
Popis končí tím, čím začíná: předpovědi
že makedonská otázka vinou Rakouska způsobilr
v mezinárodní politice velikou změnu.
ei a
Enoyklopedie slavistiky.
Na sjezdě ruských filologů, v dubnu roku
1903 v Petrohradě konaném, bylo usneseno vy-
dávati encyklopedii slavistiky, vědy o Slovanech
Oddil ruské slovesnosti při carské Akademii po
žádán, aby dílo bez prodlení zabájil. Akademie
požádala svého člena profesora Vatroslava. J -
giče ve Vídni, aby převzal redakcic eneyklopedie-
a Jagič souhlasil. Když na podzim r. 1903 ma-
teriálná stránka na nejbližší dobu byla zabezpé-
čena, bylo přikročeno k hledání spolupracovní
ků. Tyto přípravy trvaly dvě léta. Koncem r. 1905
Jagič poslal zprávu carské Akademii o výsled
eích korespondence se spolupracovníky z oboru
slovanské filologie. Ačkoli vyjednávání s nim
docela neuspokojilo ani samého redaktora, ko
nečný zdar přece mohl býti pokládán za zabez-
V drobném pa vucjit
ranni čtslo o sobě . .
odpolední
na ii
Vatroslav
J gič
Jagič
Německo
Rakousko
Uhersko
Rusko
Francie
Petrohrad
Vídeň
17
article
Ve Hlialkách na venkovi
raneí čulo. . . . . . . . 10h
vdpolodní . . . . . . . . 4k
Inserát
plati se hotové sapřel.
Přelplacení a inserty přijíná zdmlni
strače v Mariamské ulici č. a
Tam nachárejí se též redake
Uiskárnn n eapedice „Narodlnich Liste“
Rukopisy se avvracsjí-
pečený. Byl tedy vytištěn prospekt podniku se
jmeny všech spolupracovníků. Tu řečeno, že
úplný objem všech tří oddílů encyklopedis vy-
počten dohromady na 240—300 tickových
archů.
Revoluce ruská zdržela zahájení tohoto dů-
ležitého vědeckého podniku. Nyní konečně vyjde
1. seš. o 10 tiskových arších. Prof. Vatroslav
Jagič, aby se mohl slovanské eneyklopedii úplně
věnovati, opustil kathedru na vídeňské universitě
a v tyto dni vsloupil do výslužby. Bezpochiyby
tak učinil i z toho důvodu, že se chce vysvu-
boditi z vlivu tak zv. „dvorského slavismu“ ví-
deňského.
Události v Marokku.
Mulej Hafid počiná si velmi rázně,
skoro vyzývavě ve své agitaci po Marokku. Tak
zaslal řadě marockých vážených osobností, ze-
jména hodnostům, dopisy, v nichž jim vyhro-
žuje, že dá zatknouti jejich rodiny, dlici v
Fezu, a konfiskovati jejich statky, neposlou-li
bez meškání prohlašení, že se podrobují Muleji
Hafidovi. Dotyční hodnoslové předložili dopisy
Torrésovi, zástupei starého sultána v Tangeru,
žádajíce ochranu. Torrés jim nemohl nic slíbit
omezil se pouze na neurčité hrozby proti zrád
cům. Proti Fezu je zatím vláda malomocná.
V Tangeru příšlo se na stopu tajně organisace
přívrženců Hafidových.
V Rabatu je situsce makhzenova celkem
uspokojivá. Ale trpí nedostatkem prostředků
hrozí mu nebezpečí, že se rabatská mehall
rozuleče, poněvadž nedostává žold.
profesor
Vatroslav Jagič
Hafid
Hafidový
Mariamský ulice
Maroko
Tanger
18
article
Dopisovalel »Daily Mai!« uveřejňuje
rozmluvu s kaidem Mae Lesnem, který mu
ličil své zajetí u Rnisula. Byl vyslán k němu
ve jménu sultána, aby ho přiměl k cesté do
Fezu. V El Kearu našel synovce lupičova, který
ho ujistil, že Raisuli je odhodlán jiti s ním do
Fezu, ale musí býti dřive ubezpečen, že mu ne-
hrozi nijaké nebezpačí. Raisuli pak přijal
Mae Leana s neobyčejnou vlídnosti a přísahal
mu při všem, co mu bylo nejsvětějšího, že chová
k němu pocity zcela loyální. Ale jakmile s
oetl na jeho území a v jeho táboře, tu k své
hrůze a hanbě poznal kaid, že vlezl do pasli.
Byl zajat. Jako pouliční stradotelo. Způsobil
suliánovi nové nepřijemnosti a vzal si to k srdci
tak, že se chtěl zabit, aby Raisuli nemohl téžit
z jeho zajeti.
Mac Lean nemohl být vyprostěn, poněvadž
Raisuli si diktoval tak přepjaté podminky, že
všechno vyjednávání se zhatilo. Sultán sělil tedy
k moci, Bagdadí a El Mroni dostali rozkaz, aby
vzali útokem posice Raisulovy, ale neměli
úspěchu Mac Lean vylíčil své kruté strádání
v zajetí a pravil, že mužstvo Raisulovo se skládá
ze zločinců a banditů, odhodlaných ke všemu.
Konečně se podařilo britské legaci zjednat po-
mínky propuštění kaidova. Raisuli dostal vý-
kupné 500 000 franků, byla mu slibena britská
ochrana a řadě jeho přívrženců, držaných v za-
jeti maghizenově, byla dána svoboda.
Jaurésova interpelace o Marokku.
Z Paříže se telegrsfuje, že v dnešní schůzi
sněmovní podal vůdce socilistů Jaurés do-
taz ve příčině posledních události v Marokku,
zejména o bitkách u Settatu. Jaurés vidí
Francii na neodvratné cestě do vnitrozemí ma-
rockého. Jinak nebude možno obnoviti pořá-
dek. Postavení Francie stane se směšným a ne-
bezpečným, obrátí-li se její ehráněnec Abduí-
Aziz na velmoci, podepsavší smlouvu algeciraskou,
Mae Lesn
lupičův
Raisout
Mae Lean
Mac Lean
Bagdadí
Jaurésův
Jaurés
El Kear
Maroko
Paříž
Francie
Daily Mai
El Mroň
19
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Suzanne Despres v Praze.
Zejtra večer tedy ji uvidíme na prknech
Národního divadla, mladou a vzáenou umělkyni,
která jakoby ani nepřicházela z Paříže: vždyt
její herectví je nejpruděím opakem oně
skvělé routiny, která velké většině francouzských
protagonístů dopomáhá k hlučným úspěchůs
Suzanne Despres je teprve asi deset le
dramatickou umělkyní. Život, který žila před
touto dobou, byl z počátku dosti střízlivý a těž-
ký. Její otec (chudý dělník při Východní dráze)
nemohl dceři připraviti pohodlnou budouenosti
a tak nenalézajíc jiné cesty, rozhodlav se Su-
zanne, že nastoupí život dělnice. Leč její mladá
duše byla plna zábadných snů. Zatím co denně
vlekla pravidelné okovy vysilující práce, její
zraky toužébně hleděly přes střechy činžáků
továren, tam někam, kde po boulevardech hu-
čela Paříž, rozněcující každý večer v záplavo
světel své neodolatelné vlnobití. Těžko se pra-
covalo mladé ženě, jež cítila touhu po životě.
velkém a hlubokém. A zatím co v duši spřádala
své touhy, smutně odkvétala její mladistvá od-
vaha, vysílená těžkým bojem o kus chleba: ne-
bylo naděje, že bude lépe. Leč touha, živená
neuhasitelným plamenem hladové duše, explodo-
vala náhle odvážným skutkem: mladé děvč
uteklo z domova a vskočilo střemhlav do života
pařížské bohémy. Bylo to v dobách mont-
martresské renaissance, kdy pařížští bohémiens.
opustivše krěmy v Quartier latin, rozbili svůj
tábo r na montmartresských výšinách. Bývalo
tehdy živc v Cafěs na Place-Pigalle, neb Place-
Blanche, kde umělecký proletariát ohlušoval
každé noci svou bídu a své bolesti ironickým
pathosem, rozpustilým vtipem neb geniální ne-
zbedností. A Suzanne Despres překvapenaa
omámena novým světem s divokou chtivosti
pokouší se žít dle zákonů bohémské svobody
plnými doušky pije z volného proudu života.
Despres
Pigalle
Praha
Paříž
Blanche
národní divadlo
20
article
Trpi hlad a má své lásky. S naivním pocitem
opojné svobody nedbá bídy a nevidí propastí
cíti pouze, že nalezla, po čem toužila: vroue
a sytou aimosferu »kutečného, nespoutaného žl
zo ta. Avšak mladistvá Despres naslouchá už
také jinému evangeliu. Duše její zároveň jest
zasažena uměleckými dojmy. Stojí mode
lem známému pařížskému pastellistovi, je dů
věrně spřátelena s „malou Fanny“ (nejproslu
lejší modelkou Montmartru, jejíž měkkou a něž
nou krásu zvěčnil Léandre ve známém albu)
navštěvuje cabarety Tréteau de Tabarin a Boite
Fursy, a přichází do kruhů, v nichž zneuznaní
geniové při sklence absmthu ironicky debatují
o hudbě a literatuře. Mladé Suzanně otvírají se
tu pojednou nové perspektivy; umění stává se
jí vůdčí hvězdou a ukazuje cestu na jasné vy-
šiny tvůrčí umělecké práce. Jakmile duše její
přeplněná dojmy, pokrytá jizvami bolestí a záři-
cími políbky vášní, konečně si uvědomila, že
život nebývá vždy posledním účelem naší exi-
stence, nýbrž pouze látkou, která pod dotekem
tvůrčí ruký stává se uměleckou hodnotou, od
té chvíle pociťuje Despres neuhasitelnou touhu.
aby bohatství citů a myšlenek, nastřádaných na
Montmartru, mohla přejít a přecítit v projevy
ryzího umění.
Fanny
Tabarin
Boit Fursa
Despres
Montmartre
21
article
Bývalo tehdy zvykem, že na zkouškách a
premiérách divadla L'Oeuvre vždy byla pří
tomna téměř všecka obec bohémů. Neboť tat
intimní scéna byla vedle Antoinova „Thoatre
libre“ ohniskem nového jevištního umění. Umě-
leckým vůdcem tohoto odvážného podniku byl
Lugné-Poč, znamenitý herec a jeden z nejnada-
nějších zakladatelů nové regie. Z počátku pěsto-
val na svých prknech mladý naturalismus, hrál
Zolu, Strindberga, Björnsona, Haupmanna a sou-
stavně propagoval (za přispěni hraběte M. Pro-
zora) i dramata Ibsenova. Nestal se však „kon-
sekventním naturalistou“, nýbrž se stejným
nadšením rozžehl později na svých prknech
pochodeň mladého symbolismu, uvedl na fran
couzská prkna Maeterlincka a první se odvážil
ke scénické produkci Wildeovy „Salome“. Lugné
Poč byl vždy naklonén bojovati po boku rodí-
cího se umění proti ztrnulým tradicim. Nen
divu, že jeho jméno, populární zejména po krč-
mách umělců montmartresských, připoutalo
k sobě i pozornost Suzanninu, a dovedlo vzbu-
diti v její duši hlubokou lásku k jevištnímu tve-
ření.
Antoinův
Thoatre
libre
Lugné
Zola
Strindberg
Björnson
Haupmann
Ibsenův
Maeterlinck
Wildeův
Salome
Uma
premiéra divadlo L ' Oeuvre
22
article
Jednoho dne navštívila Suzanne Lugně-
Poča a tvrdošijně se dožadovala zkoušky. Bylo
jí vyhověnc a mladá uchazečka deklamovala ja-
kýsi monolog, prý naprosto pochybeně, ale k
konci vyšlehla pojednou z jejích slov podivu
hodná vlna citového bohatství. Poznav její na
dání, dal jí Lugné-Poš vycvičiti na konservatoři
a když ani stenému Wormsi nepodařilo se po
kaziti její vlohy, vrátila se Despres, technicky
vyevičena a debutovala na divadle L. Oeuvre ve
hře Maeterlinekově. Odlud její umělecký vývo
se již prudce zdvihá od úspěchu k úspěchu. P
způsobu pařižských hereček vystřídala záhy ně
kolik předních scén: hrála na „Theštre Antoin“
„Gymnase“, „Port-Saint-Martin“ a nějako
dobu byla i členem „Thoatre Franenis“. Nejvěl
ších vítězství dobyla jako Gervaisa, Routička
Petra a Nora. Rovněž i ve hrách Bernsteinových
dovedla si vynutiti nadšené applausy. Přod ne
kolika lety vdala se za svého uměleckého vůdeo
a náleží nyní k ensemblu svého chotě. R. 1907
odhodlala se ku prvnímu towrnée do ciziny, ktero
i u berlínské zlomyslné krítiky (Th. Wotl
Holzbock a j.) způsobilo stopy upřímného a vře-
lého obdivu. Konečné přichází i k nám, a Ná
rodní divadlo první ze slovanských scén pr
půjčuje prkna tomuto zajímavému uměleckému
1r
zjevu.
Suzanne Lugn
Poč
Lugné
Poš
Despres
L Oeuvre
Thoatre Franenis
Petro
Bernsteinův
SaintMartin
Maeterlinekov
Theštre Antoin
Gymnas
Ná rodný divadlo
23
article
V x srentiatna v zoteiz
V x srentiatna v zoteiz
Despres je umělecký antipod
který jednoduchostí stylu, přiro-
zeným pojetím a tvůrčí primitiv-
ností protestuje a překonáv
vnější virťuositu pařížské stars
školy, jak jsme ji typicky vtělenou poznali
ve výkonech Bernhardtové, Granierově, Réja-
nové, Hadingové nob Bartetově. Ačkoliv úspěchy
těchto div pobouřily kdysi obeeenstvo stnrél
i nového světa, přec celá tato skupina má p
stránce umělecké značně dutý zvuk a znamen
(po velké epoše Talma Coquelin) pro vývoj fran
couzského hercetví nebezpečné zplošení a změl-
čení jeho myšlenkových proudů. Neboť tyto
dámy, vyučené na duchaplném dialogu Seribe
a Dumasa a literárně živené bezcennými kome-
diemi Sardoua a Feuilleta, pohybují se v živote
i na jevišti výlučně jen v salonním ovzduší cizo
ložných dramat neb koketních veseloher a ne
znají ze života nic, než parfum galantních frás
a rozředěnou sladkost boudoirních polibků
Oblékají roby podivuhodně komponované u Don
cota neb Pacquina, překvapují noblessou slova
i gesta, jsou však nekonečně vzdáleny hrůz
zmatků života. Neníto styl, ale manýra
která je pojí v jednu skupinu.
A proti této generaci, jež úzkostlivě pěsle
vala kult dislinguované a napudrované krásy
bojuje Suzanne Despres svým uměleckým
návratem ku přírodě a jednodu-
chosti. Vyrostši z generace jevištních natur
listů a jsoúe nějen pravé ditě lidu, nýbrž i pln.
krevnou bohěmkou, vskočila na prkna, aby tvo
řila opět přirozené a sytě životné ženy a vaš
nivý tlukol svého srdce vyzpívala v prostých
ale vysoce pravdivých slokách. Jsoue však rovně
umělkyní s jemně vyvinutým smyslem pro kri
su, nestala se „konsekventní naturalistkou“, ný
brž vytvořila si svůj individuální styl, podivu
hodně jednoduchý a přirozený, leč živený
prvky nejčistšího idealismu.
Despres
Bernhardtová
Granierův
Réja
Talma
Sardou
Feuillet
24
article
Despres je umělecká individualita, jež sebe
védomě vzdorujíc hřichům rafinované rassy, ne
pozbyla ženského vkusu a gallské krasechuti
Není podobného zjevu ve francouzském herectví
Neboť duše fancouzské ženy, přesycená na je-
višti zářící machinerií složité vnější, techniky
ralinovanými nuancemi slova i těla, vyslovil:
v Despres poprvé touhu po návratu ku pro-
stému výrazu, k neumělé, ale vysoce umělecké
primitivnosti. Uprostřed nervosního dneška, je-
hež ženství, předrážděné a zrafinované, pokouži
se na jevišti o výrazy nejsložitější psychologie
a psychopathie pomoci uměle kombinovaných
pohybů a impresionisticky viděných barev zvu-
kových, uprostřed oslňujíeí záře podivně lám-
ného scénického svěfla, dráždivě parfumovaný eli
nálad, sensací a hypervirtuosních hereckých
triků — stojí Despres v anticky jednoduché
půse a podává se zcela bezprostředně, nediva-
dolné, v klasieky prostých tónech a jednosl-
bičně výmluvných čarách. Není herečkou jevišt-
ního ornamentu, přetékající drobnokresby
činoherní koloratury: rozevírá naopak na jevišti
svou duší s pocitem dětské důvěry a kresli i nej-
složitější duševní stavy kouzelně výmluvnými
konturami. Vždyť nenávidí routinu, pathos a lež.
a mituje prostou krásu přírody. o
Leč ačkoliv miluje pravdu a přirozenost.
přec zůslává vyslovenou herečkou lyri
oko u Neboť je přílis ženou, aby nečerpnla sve
Despres
25
article
nejvyšší tvůrčí sny z citových ložisek své duše
Avšak její lyrismus není románsky temperamen
ní, hýřicí prudkymi výkřiky a dramátickou po
hyblivostí. Nekulminuje v koloritu a rhytmech
Neplýtvá barvani a nenásobí tělesnou rušnost
Miluje naopak noblessu umělecké šedí a výrazy
stručné pasivity. Sanguinická rušnost gallského
plemene klesá v její hře do kamenně klidnýeh
forem, jež ve volném tvůrčím rhytmu vyjadřujo
všechny prvky důševního života nikoliv okamži
tými, oslepujícími výbuchy, nýbrž dlouhými
lyriekými požáry tlumených barev a mrazivě se
chvějicích plamenů. Její výkony jsou prozářeny
oním uměleckým klidem, jímž odpoutává tvůree
zmatené a udýchané životní postřehy od nízku
skutečnosti a povznáší je do průzračně nehyb-
ného vzduchu umělecké vise. Svěžím půvabem
této lyriky jest podivuhodné bohatství citu, rdou-
sené bolestné němou pasívitou výrazu. N
klidné hladině její hry zrcadlí se ocelovým le-
skem nuka i hoře inferpretovaných osob, jichž
profily bývají oblěvány vyrovnaným zvukem ná-
lady, jakoby jediným proudem stříbrného světla.
26
article
Je prostě obdivuhodné, jak tato umělkyně do-
vede z tlumené hudby svého náladového a cit -
vého ženství učiniti si doprovod k melodim
svých výkonů
Je ovšem samozřejmé, že tento styl nehod
se ke všemu. Nieméně Despres, přes všechny
výtky francouzské kritiky (že neni dosti elegani-
ní a temperamentní) náleží přec mezi nejpozoru-
hodnější zjevy francouzského herectví. Vždyt
sama Eleonora Duseova, jsoue kdysi přítomna
v Paříži její Noře, napsala jí po představení tato
vznešená slova: Sibelle! Sibelle! S
bellel (Jak krásná!) Je tai suivie eha-
que parole, ame ame — ot je sujs
tout tremblante et si heurese — et
tellement a toi! (Sledovala jsem Tě při
každém slově, moje duše šla s Tvou — a chvěji
se ještě na celém těle, a jsem tak šťastna —
náležím úplně Tobě).
llsseny v
Myslím, že si Despres i u nás najde rychle
cestu k chápajícím srdefm. Neboť má ryze slo-
vanskou zadumanost a měkkou pasivitu naši
rasy. Jakoby ani nebyla Francouzkou. . .
Jan Jaroslav Bor.
Despres
Vždyt
Duseův
Sibelle
Francouzka
Jan
Jaroslav
Bor
Paříž