Strana 2.

NÁRODNÍ LISTY.

21. února 1905.

Číslo 52.

s ukvapeností, nýbrž s náležitou rozvahou a opatrně. Na námitku, že by Uhry tak brzo nebyly hotovy ani s příslušným aparálem k celní rozluce, odpovědělo se mi, že ve směru tom přípravy již se konaji a že na základě kompetentních sdělení ve čtyrech měsících bylo by vše hotovo, čeho zapotřebí k etablování samostatného cel- ního území uherského. Však přes všechnoto nezdá se mi býti nebezpečí rozluky celní a ho- spodářské zvlášť hrozivé. Strany vítězné mají té doby plno práce s uspořádáním poměrů vnitřních, tak že jim na úvahy o tom, jak věc zaříditi, aby dospělys neb aspoň přibližily se ke splnění svého programu, pokud jde o poměr k monarchii, v tomto oka mžiku ani času nězbývá. A v té velké otázce, jak zříditi vládu z jakých živlů, nalezl jsem u vedoucích politiků povážlivou nejasnost. Nehledě k národnostním rozdílům, zavládly nyní v Uhrách obdobně poměry jako v Cislaj- tanii. Mnoho stran, ale žádná, jež by represen tovala většinu. V Cislajtanii s vděkem přijal zimomřivý parlament vládu úřadnickou, taková ale v Uhrách naprosto je nemožna. Jak tedy vyváznout z povážlivé situace? Zřízením vlády koaliční, ovšem pouze z oněch stran, jež spojily se ku poražení vlády a strany liberální. V tomto směru nesly se návrhy A ndrás- syovy a rovněž oblíbený Wekerle prý ci- saři předložil na základě tom hotové návrhy.

Toť se ví, že by vláda nová musila být prodehnuta ideami osmačtyřicátníků, neméně pak by strpěla, aby utvořena byla většina z dissi- dentů. Koruna — tak mi souhlasně bylo ř- čeno — musí nepokrytě akceptovati obrat ve vnitřním politickém proudění uherském a stranu liberální pokládati za definitivně poraženou. Strana tato vyvolala rozpuštění parlamentu musí tedy plnou mírou odnášeti důsledky svého díla. Se stranou tou vyloučen je každý kom- promis. Však i eventuální ministerstvo koaliční nemůže býti pokládáno za definitivné. Zřízením ministerstva takového krise by nebyla odčiněna, kabinet ten mohl by býti pokládán jen za pro- zatímný, jemuž by snad většina parlamentu z útrpnosti povolila tak zvané státní nezbyt- nosti, ovšem jenom za vydatné kon- cesse ve věcech vojenských. — —

Dopisovatel váš obmezuje se prozatím na toto sdělení, čerpané v rozmluvě s muží z předu označenými, ovšem jen potud, pokud dovoluje diskretnost, v některých věcech mu uložená. Jen tolik ještě budiž připomenuto, že řeč, kterou měl ve vídeňském parlamentě hr. Sylva- Taroucca v rozpočtové debatě, působila na pány ze strany neodvislosti velmi nemile, zejmena byl to Košut, jenž ostře se o ní vyslovil. Nemůže prý pochopiti, jak mohou proti M ďarům štváti právě ti, již předstírají, že mají s nimi společný eil a kteří by tedy vítati měli vhodnou příležitost ke své státoprávní emancipaci. Košut se mýli ve dvou směrech. Jednak nelze přece obranu hospodářských zájmův nazývat »štvaním«. Jako Maďaři doznávají a v ohledu tom vyslovil se oproti mně hrabě Appony i velmi upřímně, že ne z důvodů ideálných v touze po samostatném státě, nýbrž z příčin velice prakti- ckých nesou se Maďaři snahou po hospodářské samostatnosti, právě tak imy máme příčinu há- jiti v ohledu hospodářském svou kůži. Potom nemůže býti hrabě Sylva-Taroucca, přes to, že si jeho přátelství k národu našemu ceníme, po- kládán býti za Čecha dle národnosti. Za pro- jevy jeho český národ zodpověden není. Košut vůbec byl velmi zdrželivým a pokud souditi se dalo z jeho chování, zvláštních něja- kých sympatií k našim snahám nemá. Mám za to, že krise skončí Uím, že Madař dobudou opět značných ústupků a že jako vždy i tenkráte stane se to v ohledu hospodářském na účet této poloviny říše. Pokud jde o národ- nostní práva jejich v armádě, jsou sympatie naše, jak přirozeno, na jejich straně.

1150 rýnských, z čehož kamenník Jan Jachym za dodaný kámen a za postavení pomníku ob- držel částku 200 rýnských s přídavkem 10 korců žita. Roku 1859 zakoupila obec pražská Letnou aby na jejím svahu a hřbetu časem zřízeny byly procházky pro obecenstvo. Před tím prodala obec státu Novoměstskou radnici, bez věže, za 50.000 zlatých. Zajímavý dům hr. Wallise v Nových alejích, na nároží Uršulinské ulice, koupil r. 1859 majitel továrny na puškové zápalky (čili kapslíky) Jan Bellot za 143 000 zlatých r. m. Ke konci téhož roku zahájeno bourání ne- řestných domků uprostřed Dobytčího trhu čili Karlova náměstí. Obec skoupila celý komplex těch baráků s určením, že po jich sboření také na dolejší polovině náměstí veřejný sad bude zřízen. Jenom jedna chatrč byla ještě v soukro- mém majetku, ježto vlastník její za ni žádal na tehdejší dobu zrovna nestoudný obnos 3000 a později dokonce 5000 zlatých. Obec cenů tuto zamítla, očekávajíc, že barák se sříti, jakmile jeho opory, sousední chatrče, budou sbo- řeny. Pražané měli radost, že ty schátralé domky nyní rychle zmizí a že se pak ihned přikroči k upravení parku na severní části ná- městí, ale provedení tohoto projektu protáhlo se několik let a připadlo již novému, valnou větši- nou českému zastupitelstvu, v jehož čele stál purkmistr František Pštross.

Poslední leta pátého decennia minulého sto- letí byla vůbec plodna na projekty, jež buď vů- bec projekty zůstaly aneb teprve po letech pro- vedeny byly. Abych — kromě sadové úpravy Karlova náměstí a Letné — příklad uvedl, připominám, že se již v letech 1857 a 1858 horlivě pojednávalo o projektech na prokopání Letné buď tunelem nebo zářezem pro nové re- čiště Vltavy, projekty o zřízení vorového při- stavu, o zastavení Císařské louky ald. Projek- tanti zde byli, ale scházelo zastupitelstvo, jež by velké opravné návrhy bylo dovedlo provésti. Proto začala se Praha moderně zvelebovat te prve v době konstituční.

Pumový attentát na velkoknížete Sergěje v Moskvě Hlasy listů ruských i jiných o za- vraždění velkoknížete Sergěje. „Svět“: V stěnách starobylého Kremlu. uprostřed věrné Moskvy podle zavražděn carův strýc, veliké kníže Sergěj Alexandrovič. Leto- pis naší smutné doby zanáší na své stránky ještě jednu hanebnou skvrnu. Bezuzdí anarchisté tyto divoké odpadky zmatené společenské my- šlenky, nespí. Politické vraždy množí se k ra- dosti našich domorodých revolucionářů, dávno pozbyvších ponětí jak o národní cti, tak i mě- řítka zdravého rozumu. V každém jednání,at dobrém nebo zlém, musí býti nějaký cíl a účel, třeba hnusný. Ale komu třeba bylo zavražditi velikého knížete Sergěje Alexandroviče? Čeho chtěli dosíci vrahové? V době své strašné smrti veliké kníže Sergěj vzdal se již politické čin- nosti, ponechav si pouze hlavní velitelství nad vojsky moskevského okruhu. Smrť velikého kní- žete podle mínění našeho je dílem náhodné volby. Anarchisté, připravení k své činnosti hlá- sáním negace všeho a zvláště státního pořádku.

jakož i velebením „bosáctva“, hledali, koho by ubili z carské rodiny. Viděli, že žádnými revolu- cemi, žádnými vzpourami nejsou s to otřásti po- stupným pohybem Ruska v před a že násle- dovně činnost jejich bude marna. Pochopili — a byl vydán rozkaz všelikým bosákům-anarchi- stům, bosákům ducha i myšlenky, aby vykonali zločin, který by mohl vyvolati reakci. A bude-li reakce, hádali vůdcové hnutí, reakce se strany vlády, krvavé zločiny budou se množiti, nade- jde všeobecná panika, zkalí se čisté vody ná- rodního vědomí. A v kalných vodách snadno rybu lovit. Výpočet pochybený. Smrť velikého knížete Sergěje rozhořčí srdce carovo, žalost carovu z lásky k němu sdíleti bude celá Rus, ale nic se nezmění. „Na jevišti ducha nelze nám ustupovati,“ pravil veliký básník náš, a ani Ru- sko, ani jeho samodržavný mocnář neustoupí a se nepoddají. Zkroceny budou, jak se podobá.

některé buřičské výbuchy, ale věc ruská půjde svým směrem dále. Krev pak ubitého padne ne- jen na nesvědomitého vraha, nýbrž i na ty, kdož bludným jazykem svým, podkoupeni ja- kýmsi, dosud ještě málo známým nepřítelem Ruska, sejou zmatek v ruské mysli a vyvracejí ruskou myšlenku z přírozené ko leje. „La Patrie“: Naši socialisté zavražděn velikého knížete Sergěje nejen ospravedlňují nýbrž i omlouvají, neboť i oni si osvojili pověst- nou zásadu: Účel posvěcuje prostředky. Orgán, favorisovaný „combismem“, píše o vraždě na Kremlu jako o „zákonitém nátlaku“. Jaures a jeho přátelé chtějí zříditi ve Francii konservatol kralovražedné demagogie; veřejně otvírají škol „nihilismu mstitele“. V Paříži chov aj vrahy pro hromadné vraždění. Vra- hové moskovšti budou p. Anatolem Francema p. M. Pressensem oslavováni jako dobrodinei lidstva, potom jako mučenníci. Bude-li vláda Rouvierova a diplomacie Delcasséova trpěti tyto výstřednosti, brzy budou přervány všecky svazky mezi francouzskou republikou a státy monarchi- cekými. Revolucionáři ve francouzské sněmovně vidí v nihilistické pumě „trest pro autekraci moskevskou“. Mezitím ale dynamitář operují stejně i v naší republice.

Ale jestli pumy francouzské ničeho nezměnily na našem způsobu vlády, zdaž pumy ruské po- řídí něco v Rusku?... Co je nejodpornějšího ve výjevech tragických, které se odehrávají na březích Něvy a Moskvy, to jest mluva li- stův anglických. Naši kollegové za manš- ským průlivem, kteří ctí svého krále, pokládají za zcela přirozené, jestli ruští anarchisté trhají dynamitem strýce carova! Šíleně k tomu tle- skají. Zurnalisté angličtí mohli by se aspon trochu styděti! Co by tomu řekli, kdyby podobný csud potkal jejich krále Eduarda VII. na březích Temže? Věru, při tomto případě je třeba polo- žiti si otázku: komu prospívá tento zločin? Zajisté nikoli ruskému národu, nýbrž národu anglickému spojenci krutého a krvežíznivéh mikada. „Novoje Vremja“ přirovnává nihili- stický terror v Rusku středověkým „tajným sou dům“ v Německu. Je to pěstní právo nejšered- nějšího druhu. List se diví, že nihilistické zlo- činy dosud se mohou v Rusku díti, po dobu ce- lých desítek let. Nihilisté se organisují, veřejně tisknou proklamace, uveřejňují ve svých orgá- nech „ortely“ a jich „exekuce“, vědí vše, co se děje ve vládě; ale po celé desítky let nebylo ani jediného případu, aby ruská policie byla pře- kazila spáchání nějaké vraždy, jako kdyby t nebylo v moci člověka. Skoro se chce srovnati policii nihilistickou s policií státní. Je zřejmo. že organisace jak státních, tak společenských sil u nás strádá ohromnými nedostatky. Obě tyto síly, místo aby pracovaly společně, působí různo. Totě hlavní naše nemoc, hlavní zlo ... Zhynul syn cara Osvoboditele, zhynul touž smrti, jak otec. Stín Alexandra II. bezděky vstává před námi s těmi dobrými a velikými skutky, které vykonal pro Rusko a které dokončiti zabránili mu vrahové. K životopisu velkoknížete Sergěje Alexandroviče.

Veliké kníže Sergěj Alexandrovič už roku 1877 jako 20letý jinoch vyznamenal se juná- ctvím ve válce s Turky. Za odvahu a chrabrost, osvědčenou dne 12. října 1877 při obhlídce Černého Lomu blíž Koševa obdržel řád sv. Jiří IV. st. Moskevským generálgubernátorem byl jmenován carem Alexandrem III. r. 1891. při čemž byl povýšen na generála-poručíka. R. 1896 byl jmenován velitelem vojsk moskov- ského vojenského okruhu. Za 14 let, co spra- voval Moskvu, živé účastenství měl ve všem, co se týkalo zvelebení prvé ruské residence. Pod jeho dozorem byl zbudován na Kremle pře- krásný pomník otci jeho, caru Alexandru I. Veliké kníže neunavně sledoval jeho budován a dával svým spolupracovníkům cenné pokyny. Za dobu svého vládnutí v Moskvě obdržel šest- krát projev nejvyšší spokojenosti za svou čin- nost. Od r. 1894 byl členem státní rady. Měl živé účastenství v mnohých vědeckých a dobro- činných spolcích a ústavech. R. 1881 zřídil „Palestinský spolek“, v němž přijal předsed- nictvo. Spolek ten zřídil v Palestině ruskou ne- mocnici, školu a hötel. Dále ho zajímaly otázky ruské archeologie, dějin umění a architektury Archeologické ústavy v Petrohradě a Cařihradě. také spolek historického maliřství osiřely smrtí Sergěje Alexandroviče, zbaveny svého protek- tcra. Když začala válka s Japonci, veliké kníže podporoval společenský ruch ve prospěch vdov a sirotků po padlých vojinech. Kromě toho za- jímala ho činnost pravoslavných bratrstev, mo- skevské duchovní akademie, církevních škol spolku pro rozšiřování mravných knih. Byl čest- ným členem carské akademie věd a akademie umění, moskevské duchovní akademie, moskov- ské a petrohradské university, historického spolku v Oděsse, archeologického musea v Ro- stově, mn. j. vědeckých a dobročinných spolků.

K rehabilitaci velkoknížete Pavla Alexandroviče. Přinesli jsme ve včerejším listě zprávuo rehabilitaci velkoknížete Pavla Alexandro- viče, mladšího bratra zavražděného velkokní- žete Sergěje. Krátce po attentátu obdržel velko- kníže Pavel, žijící tou dobou v Paříži, telegram carův: »Jmenuji tě generálním pobočníkem.« Povolání velkoknížete Pavla v hodnost bratra jeho Sergěje považuje se za naprostou jeho re habilitaci a za vrácení práv, kterých byl svého času zbaven po messalianci s Annou Valerií Karnovičovou. V kruzích berlinských přijata zpráva o rehabilitaci, jak »Berl. Tagbl att- oznamuje, s uspokojením. Afféra tehdejší na- dělala dosti hluku. Velkokníže Pavel byl velmi oblíbenou osobou u carského dvora a také dle toho karriéra jeho šla rychle ku předu.

Ve čtyřiceti letech byl již generál-poručíkem, generálním pobočníkem, velicím generálem gar- dového sboru a chéfem asi šesti ruských cizozemských pluků. Ztrátiv po dvouletém man- želství s princeznou Alexandrou řeckou chot svoji při narození syna, stal se ještě oblíbeněj- ším u dvora, kde snažili se, aby na svůj bol zapomenul. Po nějakém čase překvapeny byly dvorské kruhy nemálo jeho rozhodnutím, že se opět ožení a to s dámou z kruhů občanských, s paní provdanou, však rozvedenou od muže, Olgou Valerií Karnovičovou. Pokusy rozmluviti mu tuto volbu selhaly a velkokníže Pavel proti vůli dvora v Livornu s ní slavil svatbu. Krátce p jeho sňatku vyšel carský ukaz, v němž nové manželství velkoknížete Pavla prohlášeno za ne- platné, jelikož se stalo proti právům a povin- nostem členů carské rodiny. Současně zbavi jej car všech vojenských hodností a důstojno- sti. V zápěti potom i v seznamu pruské ar- mády jméno jeho škrinuto a zbaven čestného majetnictví pluků. Od té doby velkokníže Pavel žil se svou choti jednak v Paříži, jednak v Ri- viéře a teprve minulého roku na podzim poda- řilo se mu usmířiti se poněkud s rodinou, když prine regent bavorský vyznamenal choť jeho titulem »hraběnky z Hohenfelsu«. Povoláním velkoknižete nazpět vrací se mu opětně hodnost jeho vojenská i práva velkoknížecl.

Vrah velkoknížete Sergěje. HB. Z Petrohradu, 20. února. Vrah velko- knížete Sergěje je muž 30—35letý. Jeho tvár je plna vrásek. Výraz obličeje není zvlášť in- telligentní. Z Kolína n. R., 20. února. »Köln. Volkszlg-« oznamuje z Pelrohnadu: Vrah jest prý synem vyššího ruského hodnoty. Okolnost tato se tají. Mrtvola velkoknížete Sergěje na katafalku. —ch. Z Moskvy, 20. února. Na vysokém katafalku v jednoduché rakvi leží od soboty zohavená mrtvola velkoknížete Sergěje v kapl čudovského kláštera. Zde téměř neustále konají se slavně zádušní mše, aby jak vojsko, tak občanstvo mělo příležitost projeviti svůj smutek. V kapli, jež jest velmi malá, může zaujmouti místo jen nepatrný počet věřících. Pohled n rakev není nikterak příjemným. První, co do oka padá, jest nepatrná délka rakve. Velkokníže byl statný muž, přes 5 stop vysoký, rakev však jest pouze 4 stopy velká. Ostatky jeho uložené v rakvi vůbec nemají ani podobu lidského těla. Jsou to sebrané části těla, jež uloženy do ge- nerálské, zlatem bohatě zdobené uniformy Hlava však úplně schází. Ruce, jež jsou zkří- ženy, jsou z vosku. Professor Šernov, jemuž svěřeno sestavení těla, měl velmi těžkou úlohu. Vzpoura mezi gardovým plukem? Z Hamburku, 20. února. »Hamb. Nach- richten« (kterým za pravdivost přenechá- váme plnou zodpovědnost) dovídají se z Petro- hradu: V kasárnách gardového pluku v pátek večer po attentátě rozhozeny byly letáky, v nichž prohlašovalo se zavraždění velkoknížete Sergěje za další krok na cestě k svobodě. Policie jest na stopě široko roz- větvenému a zorganisovaném spiknutí v gardovém pluku. Když došlo k zatčení domnělého hlavního vinníka, vzbouřili se (?) vojáci a vzpoura jen s velikou námahou byla potlačena. ( )

Ústavní záměry carovy. Z Kolina n. R., 20. února. »K öl n. Ztg.« oznamují z Petrohradu: Gener. Trepovem navržená repressivní opatření byla carem na celé čáře zamítnuta. Car vyslovil se rozhodně pro zastoupení lidu. Vřelou pří- mluvkyní pro konstituci jest carevna. Také ca- revna-vdova vyslovila se proti návrhům Trepova jako nelidským. Z rodinněho života velkoknížete. —ch. Z Paříže, 20. února. »Petit Pa- risien« sděluje čelné podrobnosti ze života zavražděného velkoknížete a zmiňuje se mimo jiné, že manželství jeho z počátku nebylo šťastné a že Alžběta Feodorovna často prchala ke svým rodičům. V pozdější době poměr je- jich byl klidným. Carský dík. Z Petrohradu, 20. února. (C.-B.) Car vy- slovil srdečný dík za soustrast nad smrtí velko- knížete Sergěje vyslovenou bursovním kupectvem moskevským. V carské rodině. Z Londýna, 20. února. Veškeré petrohrad- ské zprávy zdejších listů shodují se v tom, že moskevský altentát způsobil v carské rodině takřka paniku. Prvním činem carovým bylo po- voláni velkoknižete Pavla, mimo Rusko dlícího a jmenování jeho carovým pobočníkem. Obava o bezpečnost carské rodiny bude asi příčinou, že pohřeb velkoknižete Sergěje se odloží. Bude prozatímně pochován v Moskvě v Kremlu a te- prve za několik měsíců, až poměry se uklidní. má býti převezen do Petrohiradu. Příbuzní z Německa. Z Darmštatu, 20. února. Velkovévoda a velkovévodkyně hessenská odebrali se dnes večer do Moskvy. Smuteční bohoslužby ve Vídni. Z Vídně, 20. února. Za velkoknížete Sergěje konají se v kostele zdejšího ruského vyslanectví smuteční bohoslužby ve čtvrtek dne 23. února o půl 12. hodině polední.

Politické zprávy domácí. V Praze, 19. února. (Ministerská krise v Uhrách.) Ani sobotní opětné slyšení hr. Jul. Andrássye neposunulo krisi uherskou k rozřešení. Situace, jak sděleno z Vídně i z Pešti, se ve Vídni nezměnila. Hr. Andrássyovi se prý sice podařilo v období mezi prvýma druhým slyšením odstraniti různé difference, tak že na poli vnitřní politiky a v otázce hospo- dářských reforem není již nijakých růzností mezi ním a stranou neodvislosti. Ale hlavní ob- tíž — difference mezi stanoviskem koruny a stanoviskem košutovců stran otázek vojen- ských — zůstala dosud nepřekonána. Hrabě Andrássy jel prý do Vídně s novými návrhy spo- jených opposičních stran. Návrhy ty nebyly panovníkem schváleny, ale nebyly také odmit- nuty a limine, poněvadž hr. Andrássyovi uloženo vyjednávati dále s opposičními stranami. Po- daří-li se mu ukliditi i tyto vojenské překážky. pak by nepřekáželo již nic, aby se hr. Andrássy stal hlavou nové uherské vlády. Nepodaří-li se však rozřešiti krisi v krátkém čase, pak bude utvořeno, jak již sděleno, zatímné ministerstvo, prý s drem. Ign. Darányem v čele, jehož úkolem bude vyříditi nejnutnější státní nezbyt- nosti, aby v Uhrách přestal stav ex-lex, načež by se utvořilo teprve nové ministerstvo definitivní. Kombinace s drem. Darány em v čele vstoupila dle zpráv, došlých dnes z Pešti. do popředí. Hr. Andrássy konferoval v neděl dvě hodiny s Fr. Košutem a drem. Weckerlem, aby je získal pro myšlenku zatímního kabinetu. Košut po poradě se svými stoupenci sdělil hr.

Andrássyovi, že by utvoření přechodného kabi- netu pokládal za možné s podmínkou, že do tohoto kabinetu nebude pojat nikdo ze členů ka- binetu Tiszova, ani z dosavádních státních se- křetářů, a že se nové ministerstvo bude zabý- vati výlučně jen nejnutnějšími státními nezbyt- nostmi a nedotkne se otázek politických, tedy ani změny volebního řádu a sněmovního řádu jednacího. Někteří členové strany neodvislosti byli by za takových podmínek hotovi vstoupiti do přechodného kabinetu. Po rozhovorech s Ko- šutem a drem. Weckerlem hr. Andrássy vyhledal dra. Daránya a požádal ho, aby se postavil v čelo přechodného kabinetu. V Praze, 19. února. (Předsednictvo uherské sněmovny.) V úterní schůzi po- slanecké sněmovny uherské bude se voliti před- sednictvo. Spojené strany opposiční kandidují za předsedu sněmovny Julia Justha ze strany neodvislosti, Bolgara z dissidentů a Ra- kovszkého ze strany lidové, kdežto liberá- lové kandidují za předsedu Bělu Talli ána, jenž byl v minulé sněmovně místopředsedou,a za místopředsedy Dokuše a Isseku tze. Přes to, že liberálové mají s Chorvaty v nové sněmovně jen 198 hlasů proti 255 hlasům ostat- ních stran, budí úterní volba některov pozor- nost. O tom, že Justh bude zvolen za před- sedu, sotva lze pochybovati; také volba Bolga- rova jest asi zabezpečena. Ale pochybnou jest velba Rakovszkého, který jako klerikál ne- těší se valné oblibě mezi liberálními členy spo- jené opposice. A protože volba se děje tajně hlasovacími lístky, očekává se, že čásť liberál- ních opposičních poslanců mu nedá hlasu přes to, že Košut v poslední schůzi opětně vybízel spojenou opposici, aby při volbě předsednictva hlasovala svorně.

Z Lublaně, 18. února. (Celjské gym- nasium.) V posledních dnech přiostřil se opět spor o místo, na němž se má stavěti nová budova pro slovinské gymnasium v Celji. Štyršti Slovinci trvají na tom, že gymnasium má zů- stati uvnitř města Celji; celjští Slovinci byli by však ochotni přijati vládní návrh, aby se nová budova vystavěla v předměstí Gaberji. Vláda zakoupila nedávno v Gaberji louku, na níž gymnasium se má stavěti. Proti tomu vznikl od- por mezi ostatními Slovinci a nedávný slovinský sjezd v Mariboru vyslovil se rozhodně pro po- nechání gymnasia v samém městě. Byla tehda zvolena komise, které uloženo vysvětliti stano- visko štyrských Slovinců vládě v Štyr. Hrade i ve Vídni. Deputace ta, sestávající z dra. Sernce, dra. Hrašovce a Roše byla již u místo- držitele hr. Clara, jakož i u bar. Gautsche a mi- nistra osvěty dra. Hartla. Od hr. Clara deputace zvěděla, že vůdce celjských Slovinců dr Dečko nečinil námitek proti stavbě nové bu- dovy v Gaberji a podobně informoval ve Vídni vládu posl. ryt. Berks, také jako mluvěr celj- ských Slovinců. Vláda prý teprve po jich sou- hlasu zakoupila staveniště v Gaberji. Maribor- ský „Slovenski gospodar“ vyzývá nyní poslance dra. Dečka i ryt. Berksa, kteří jednali s vládou proti přání štyrských Slovinců, aby složili man- dáty a v témž smyslu vyslovilo se již také ně- kolík slovinských spolků v jižním Štyrsku. Z Pešti, 18. února. (Klub národnost- ních poslanců.) Devět poslanců uherského sněmu, volených na program národnostní, usta- vilo se dnes jako samostatný sněmovní klub. Předsedou zvolen Rumun dr. Theodor Mi- halyi, zapisovatelem Slovák dr. Mil. Hodža. Čtrnáct Sasíků ze Sedmihrad drží se strany libe- rální a vlašský národnostní poslanec za Rěku. Rich. Zanella, jde s dissidenty.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 20. února. Před válkou o Balkán. »Slovanský Jih« píše: Rakousko rozvinuje zimničnou činnost v Novopazarsku, spějíe ku svému eíli — k východu do solunského zálivu. Je to velmi přirozeno, neboť cesta k Solunu vede přes Staré Srbsko a Makedonii, ale je to cesta — trnitá. Novopazarský sandžak leží mezi Černou Horou a Srbskem a jest oby- dlen týmž srbským národem, který obývá oba srbské státy. V tom je silná překážka rakou- ského pochodu přes Balkán. Aby obalamutil obyvatelstvo sandžaku, rakoušti agenti mu na mlouvají, že Rusko, jsouc zaměstnáno na Dál- ném Východě, vzneslo na Rakousko ochranu balkánských křesťanů od Turků a jakoby Ra- kousko jako křesťanský stát bylo Rusku slíbilo, že tu úlohu na sebe vezme. V poslední době rakouská agitace v Novopazarsku dosáhla nej- širších rozměrů. Přípravy k řeckým volbám sněmovním. Přítel našeho listu píše nám z Pirea: Ač- koliv volby se budou konati teprve po třech ne- dělích, pracují obě politické strany náruživě, by si zjednaly přívržence. Vydržují obyčejně zvláštní jednatele, jejichž práce jest potloukati se po krěmách a kupovati hlasy. Dva z těchto, náležející k různým stranám, sešli se v neděli v jedné vinárně a jak se samo sebou rozumí, povstal mezi nimi brzo ostrý spor, který skončil tím, že jeden z nich vytáhl revolver a zastřelil na místě druhého. Podotknouti třeba, že revol- very a nože platí zde za nejlepší prostředky, pře- svědčiti voliče o správnosti politických zásad.

Dříve, než přišla policie, zmizel vrah se svým druhem, který ho provázel a tím ji ušetřil nepří- jemnosti, jelikož vrah agituje prc vládního kandidáta a policisté by si uškodili, kdyby ho byli zatkli. V Trikallu byla volební agitace týž den ještě živější. Několik set voličů obou stran srotilo se na náměstí a započali pravidel- nou bitvu revolvery. Policie a četnictr neosmělili se zakročiti proti nim a zjednati po- řádek; teprve, když deset lidí bylo raněno, skrotli demonstranti sami a zmizeli, načež poli- cisté se dostavili, by sebrali raněné a odnesli je do nemocnice a do bytů. Není pochyby, že ny- nější volby budou vyžadovati mnoho obětí na životech, neboť od výsledků jejích závisí existen- ce několika tisíc úřadníků, kteří několik let hla- dověli. Pařížský »attentát-. Španěl Garcia, kterýž v sobotu večer při pokusu hoditi pumu proti mexickému vyslane- etvu, sama sebe zranil, trpí dle všeho stiho- mamem. Tvrdí, jak již stručně v depeších naznačeno bylo, že byl vládou mexickou oloupen a chtěl se proto pomstiti. Odebral se o 6l3 hod. večer před vyslanectvo s pumou, naplněnou pouze střelným prachem, ale puma upadla a vý- buchem její utrženy mu tři prsty. Strážník při- kvapivší viděl útočníka státi u vědra s vodou a umývati si krvácející ruku. Zatkl ho ovšem ihned. Policie celá byla ihned na nohou a její náčelník podal ihned ministru, jenž byl na plesu v radnici, zprávu o vykonaných prohlidkách. Dle všeho nejde ale tentokrát o žádný čin anar- chistický, nýbrž o čin osobní odvety neb do- konce jen choromyslnosti.

Otec Syvelonův. Otec Syvetonův poslal vrchnímu státnímu zástupci dopis, v němž protestuje co nejostřeji proti tomu, že bylo zastaveno vyšetřování pro zavraždění syna jeho zavedené, a v němž útočí se nejostřeji na soudce, na vdovu Syvetonovu i její dceru. Jaké důsledky list míti bude, nenl dosud známo. Potrestaná bestiálnost proti africkým domo rodcům. Agent belgického státu konžského Sanyes odsouzen byl k smrti pro opětovné ukrutnosti proti černochům. Dva důstojníci téhož státu, Massart a Runger, jsou postaveni před soud z téže příčiny. Povinné soudy smírčí. President Roosevelt chce okolnost, že ame- rický senát zmařil jeho podnět smlouvy smírčí se státy evropskými, vyvážiti tím, že usiluje, aby II. haagská konference prohlásila zásadní souhlas všech státův s povinným uchy- lováním se k smírčím soudům při všech sporech. Příští řešení právních nárokův sporných neb výklady smluv byly by tedy obligátní záležitosti haagského soudu smír- čího neb jiných zvláštních soudův. Jednati proti tomu bylo by tolik, jako porušiti přímo právo mezinárodní. Internacionální unie míru chce veřejnost v tom směru zagitovati ještě před se- stupem II. konference haagské, na niž ovšem před ukončením nynější války nedojde.

Denní zprávy. — Přihlásili se. Náš nekrolog k úmrt prof. Ferd. Schulze, resp. některé jeho věty, nesetkaly se se všeobecným souhlasem, pokud ke všeobecnosti počítati nutno žurnál realistický a páně Rašínův pondělník. Napsali jsme o ze- snulém, že v posledních dobách mezi jiným nejčastěji horlil proti demonickým vlivům sofisti- ckých svůdců, proti vypáchnutí národní relace z umění zvlášť literního i záleželo nám zvlášt na tom, abychom položili důraz na zásluhy ze- snulého, slaveného již tehdáž, kdy se světu ještě ani nezazdálo o mnohých problematických existencích, kteréž hledají slávu v posměchu stáří a jichž doživotní práce hodnotu vyvážil zhusta měsíc práce kmeta Schulze. Psali jsme úplně správně, i dostalo se nám ověřené kvi- tance. »Vliv sofistických svůdců« potvrdil nám realista, který doslovně napsal: »Hnutí, vzbu- zené českou universitou, nalezlo v něm náruži- vého odpůrce«, neměl patrně nie jiného n mysli, jen že my vyjádřili se přesně, tak že není lze pochybovati, které hnutí mělo v ze- snulém náruživého odpůrce. Také problematické existence, kteréž hledají slávu v posměchu stáří, přihlásily se. Je to právě na slovo vzatý list pon- dělní, kterýž včera nám vytkl, že jsme si neod- pustili »několik jizlivých a neslušných vět«, jimiž chtěli jsme prý přímo provokovali nad hrobem

Schulzovým lidi, »kteří se s ním vypořádali a dovedli vypořádat již za života«. Nikoli, za své jizlivě, neslušné výsměšky stáří se lidé pondělnl nikdy se zesnulým nevypořádali. Poněvadž ná- ležel k nejstarším a poněvadž nabyl kmetských let a zásluh, kteréž by vyplnily život několika řádných, pracovitých a mimořádně nadaných lidy a poněvadž měl nároky na největší úctu a uznání i těch nejmladších, je přirozeno, že se ho výtka stáří velmi citelně a přímo osobně dotýkala. »Což ti pánové se domnívají, že ni- kdy nesestárnou?« říkával po takových ponděl- ních invektivách tónem, jaký by byl pohnul