1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 25. ze dne 26. ledna 1900.
3
article
= R. D. Blackmore. Z Londýna se ozna-
muje: Slavný anglický romanopisec, Richard Dod-
dridge Blackmore, narodil se r. 1825 v Longworthu
v Berkshiru, kdež otec jeho byl duchovním. Po skon-
čených právnických zkouškách na universitě oxford-
ské stal se r. 1852 advokátem. Uveřejňoval pod
pseudonymem Melanter básně, z nichž první »Fran-
klin« r. 1860 zůstala skorem nepovšimnuta. R. 1862
vydal metrický překlad Virgiliny »Georgiky« pod
názvem »The farm and fniit of old«, jenž r. 1871
vyšel úplný pod titulem »The Georgies of Virgil«.
Také první tjeho román »Clara Vunghan« r. 1864
nevzbudil značné pozornosti, avšak již jeho »Crad-
ock Novel« r. 1866 vzbudila značnou pozornost svou
svěží, svéráznou, mnonoslibnou silou, ovšem dosud
nevykvasenou, což autor sám uznával, vydav knihu
tu r. 1873 úplně přepracovanou. Nejsilnějšího úspěchu
dosáhl svým románem »Loma Dovne« jenž odr.
1869 dočkal se čtyřiceti čtyř vydání a jímž rázem vy-
šinul se mezi nejpřednější romanopisce anglické.
Povzbuzen svými literárními úspěchy, oddal se úplně
literatuře. Následovaly »The Maid of Sker« r. 1872,
»Cripps the Carrier« 1876, »Mary Anerley« r. 1880,
»History of Sir Thomas Upmore« r. 1884. »Spring-
haven« r. 1885 atd. Romány jeho vyznamenávají se
poutavým líčením a bohatou vynalezavostí. Dramati-
cké znázornění událostí a povah i ryzí humor jsou
hlavní předností jeho románů, z nichž českému čte-
nářstvu znám jest z překladu nejslavnější jeho ro-
mán »Loma Dovue«, onen, jenž vyšel v Ottově
»Anglické knihovně«.
Blackmore
Dod
Melanter
Fran
Claro Vunghan
Lom Dovne
Maro Anerley
Thomas Upmore
Lom Dovue
Ottův
Londýn
Longworth
Berkshir
Cripps the Carrier
the farm and fniit
the Georgies of Virgil
the Maida of Sker
Histor of Sira
Springhaven
4
article
= O šířce ulic předních měst světa. Nej-
širší třída celého světa je hlavní avenue z Paříže do
Versaillu v délce 100 m. Šířka pařížských boule-
vardů páčí se na 35 m., vídeňské »Okružní třídy-
57 m., berlínské části »Pod lípami« 65 m., »Václav-
ské náměstí« v Praze v hořejší části 58.5 m. v dolejší
45 m., pešťská ulice Andrassyova 43 m.; šířka hlav-
ních ulic a avénuí newyorských obnáší 25—45 m.
washingtonských až 50 metrů. Londýnské ulice jsou
přes rozsáhlost britské metropole a přes počet oby
vatelstva úzké. »Strand« měří toliko 12—15 m., »Pie
cadilly« 16—17 m., »Charing Cross Road« 18 mi
»Northumberland avenue« 25 m. šířky. Jediná ulice
»White Hall«, která »Trafalgar Square« spojuje s bu-
dovou parlamentu, je 38 m. široká.
= O útěku hr. de Castellane, o němž jsme
již přinesli zprávu, oznamují se z Paříže následující
další podrobnosti. Dluhy hraběte páčí prý se nejméně
na tři milliony franků a těchto dnů měl být
exekvován pro nezaplacenou směnku. Věřitelé hraběte,
jichž je celkem osm, doufají, že se hraběti a jeho
manželce, kteří, jak jsme již oznámili, odjeli do
Ameriky, podaří sehnati peníze. Miss Gouldova, pro-
vdavši se za hr. de Castellane, dostala věnem 75
millionů franků, jež však nebyly vyplaceny jejímu
manželi, jenž bere toliko úroky z této sumy, něco
více než čtyři milliony franků ročně. S takovouto
částkou by mohl v Paříži i kavalír jakž takž stačit,
ale hraběnka de Castellane, jež chtěla přepychem
překonat své bývalé družky z Pátě avenue new-
vorské Čity, měla velmi nákladné choutky. Dala si
v boulognském lesíku postaviti palácek po způsobě
versaillského Trianonu, aby zastínila rekonstrukci
zámku bloisského, již dal provést mr. Vanderbilt.
Václav
Pius
Castellane
Gouldův
Vanderbilt
Paříž
ský náměstí
Praha
pešťský ulice
Andrassyov
White Hall
Amerika
Charing Cross Road
Northumberland avenue
Trafalgar Square
5
article
Takovýmto způsobem ovšem nelze vystačit s rocním
důchodem čtyř millionů. Mimo to také hr. de Castel-
lane býval velmi štědrý, kdykoli šlo o agitace ve
šlechtické čtvrti Saint-Germain.
= Záletný pan professor. Sensační zprávy
o minulosti prof. Alberta Morrisona, který v Mount
Vernonu zastřelil manželku, když prý se mu zdálo
o lupičích, přiměly policii k tomu, že zavedla vyše-
třování. Paní Archerová z New Yorku tvrdí, že Mor-
rison jmenuje se vlastně. Frederick Gordon a že se
před 18 lety v Jersey City oženil s její dcerou Lil-
lií. Dále tvrdí, že Gordon svou manželku před 4 roky
opustil a usadil se v Mount Vernonu jako učitel
různých řečí. Před týdnem zastřelil Morrison v Mount
Vernonu svou manželku a zármutkem byl téměř
zdrcen. Jak udal, zdálo se mu o lupičích a dle všeho
musil ve spaní vystřeliti z revolveru, neboť když se
probudil, držel zbraň v ruce, kdežto jeho manželka
v kaluži krve vedle něho ležela. Záhy na to ze-
mřela, avšak ještě před smrtí potvrdila vše, co Mor-
rison udal. Policie zavedla vyšetřování a byla na-
kloněna uvěřiti všemu, co Morrison tvrdil a to tím
spíše, že sousedé prohlašovali, že Morrison a jeho
manželka žili v nejlepší shodě a k žádnému sporu
neměli tudíž příčinu. Nyní se náhle vyskytne man-
želka číslo 2, která tvrdí, že se před 18 lety za
Morrisona provdala. Její matka pak prohlašuje, že
Morrison svou zákonitou manželku bez příčiny opu-
stil, avšak ji občas penězi podporoval. Mimo to ji
písemně a ústně ujišťoval, že se žádnou ženštinou
nežije. To vše oznámila paní Archerová, matka man-
želky Morrisona č. 2, policii a koroneroví v Mount
Vernonu a zavedeno další vyšetřování.
Castel
profesor
Morrison
Archerová
Mor
Frederick Gordon
Gordon
SaintGermain
New York
Mount Vernon
Mount Vernon
Jersey Cita
6
article
= Žebrákovo nájemné. Jakýsi Pařížan,
usedlý v Antwerpách, jda onehdy obvyklou cestou
do své kanceláře, byl nemálo překvapen. nespatřiv
u vrat jistého domu žebráka, jemuž běhém celého
roku každodenně v tu dobu dával po jednom sou.
Ohlížeje se spozoroval žebráka, jenž se na něho
usmíval, u vrat na protější straně ulice. Přistoupil
k němu a tázal se ho, proč změnil svoje místo.
»Bylo mi to tuze drahé,« odpověděl. »Domovník
žádal ode mne za to, že jsem směl stát v jeho
vratech, měsíčně 12 fr. Zde potřebuji platit toliko
šest franků.« — Tato ukázka stinnýci stránek
antwerpského života — připomíná k tomu paříž-
ská»Illustration« — vysvětluje s dostatek, proč
v ulicích antwerpských nalezáme poměrně málo
žebráků.
= Krvavé drama v železničním kupé.
Z Paříže se oznamuje: Rychlík, jenž těchto dnu
večer vyjel z Paříže do Marseillu, minul právě sta-
nici Tonněre, když dán z jednoho vagonu poplašný
signál. Dříve ještě než vlak zastavil, ozval se z je-
dnoho kupé první třídy velký hluk a zazněl výstřel.
V kupé nalézaly se čtyry osoby, manželé Jaujquovi
a dva mladíci. Manželé Jaujouovi spali a byli pro-
buzeni prudkou hádkou. Spatřili, kterak jeden z obou
mladíků ohrožoval svého soudruha revolverem. Pan
Jaujou chtěl mladíka odzbrojit, aby se nestalo ne-
štěstí, ale útočník zatáhnuv lano poplašného signálu,
obrátil se proti nevítanému prostředkovateli. V tom
vyšla rána a p. Jaujou střelen do hlavy. Nešťastník
klesl mrtev na sedadlo, právě když vlak zastavil.
Vrah pokusil se o ůtěk, ale jedva opustil vagon, byl
personálem vlaku odzbrojen, spoután a doveden do
služebního kupé, kdež dva cestujíci dobrovolně se
Pařížan
Jaujqu
Jaujou
Jauja
Antverpy
Paříž
Marseille
7
article
nabídli, že jej budou střežit. V Dijonu byl mladík
odevzdán policii. Při výslechu udal, že se jmenuje
Etienne Martin, že se chtěl toliko bránit, poněvadž
prý jej chtěli zavraždit. Doznal také upřímně, že
uprchl z domu svých rodičů ve Versaillu, poněvadž
prý rovněž ukládali o jeho život. Ačkoliv se zatčený
choval velmi klidně a na všechny otázky odpovídal
zcela rozumně, bylo přece patrno, že to člověk sti-
žený utkvělou představou, že je pronásledován. Hledí
často strnule před sebe a mručí nesouvislá slova.
Chování jeho ve vlaku na počátku jízdy nebylo ni-
kterak nápadné. Až ke stanici Laroche, kde byla
pětiminutová zastávka, nehnul se s místa. Teprve po
b e
půl hodině počal zuřit.
= Resolutní panička. Soudce Zabriskie v Ha-
ckensacku, N. J., odsoudil onehdy paní Lizzii Rutte-
rovu z Kingslandu, N. J., na dva měsíce do vězení,
poněvadž svému panu manželi důkladně napráskala.
Den před tím byla Rutterová uznána vinnou útoku
na manžela, 55letého Thom. Ruttera. Ona jest 30letá
a druhou manželkou Rutterovou. — »Jest to již po
čtvrté, co pro podobnou žalobu přede mnou stojíte,«
pravil soudce. — »Ne, vaše ctihodnosti, to jest již po
páté,« odpověděla obžalovaná drze. — »Nechcete se
polepšiti?« — »To nemohu napřed slibit, neboť vše
bude záležeti na mém manželi, jak se bude chovati.
Etienne Martin
Zabriskie
Rutt
Thom
Rutter
Rutterův
Dijon
Manche
Kingsland
8
article
Nebude-li způsobný, dostane zase co proto.«
= Strašidla ve dvacátém století. Venkov-
ský jeden časopis francouzský uveřejňuje zcela vážně
následující zprávu: »Celé okolí obce Brothomu jest
právě postrašeno fantastickými zjevy, tak že ženy,
jakmile se setmí, neodvažují se opustit příbytek.
Tyto zjevy nabývají různých tvarů. Brzy lze pozo-
rovat na pokraji lesa obrovského jelena s povznese-
nými parohy, jenž chvílemi stojí nepohnut a při nej-
menším šramotu zmizí. Brzy koulí se ohromné
ohnivé koule všemi směry s příšernou blysknavou
září. Mimo to pozorovány bílé příšery a bezhlaví
jezdci, uhánějící s báječnou rychlostí. Několik od-
vážných mužů organisovalo stíhání příšer a střílelo
na týto zjevy, ale bohužel zcela bez úspěchu. Na
místě, kde byl viděn příšerný jelen, nalezeny však
stopy lidských kroků.« — Bylo by ovšem divné,
kdyby tomu bylo jinak. Bylo zavedeno policejní vy-
šetřování.
9
article
Zemřeli v Praze.
Zemřeli v Praze.
Dne 21. ledna 1900: Algeierová Františka,
soukromnice, 74 roky, 1035—I. Hrázský Václav, býv.
c. k. poštmistr, 81 rok, 1877—II. Kohnová Julie,
manželka továrníka, 40 roků, 1954—II. Tumova
Karla, dcera nádenníka, 14 roků, 120—VI. — Ve
všeobecné nemocnici: Dymáčkova Antonie,
služka, 30 roků. Vojtíšková Marie, 40 roků. Pohlová
Marie, posluhovačka, 68 roků. — U milosrd-
ných sester: Čepela František, domovník, 61 r.
Bezouška Josef, kovář, 76 roků. Bartošová Barbora,
nádennice, 72 roky.
Dne 22. ledna 1900: Kubínová Marie, man-
želka c. k. místodržitelského účetního revidenta na
odpočinku, 70 roků, 426—III. Aleš Jindřich, syn děl-
níka, 14 měsíců, 216—V. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Michal Josef, sluha, 34 roky. Hirschlová
Barbora, nádennice, 54 roky. — U milosrdných
bratří: Šmejkal František, obuvnický pomocník,
21 rok. — U Alžbětinek: Kneblová Josefa, sou-
kromnice, 78 roků.
— 128 —
I Hrázský
Václav
Tumův
Karel
Pohlová
Marie
Bezoušek
Josef
Bartošová
Aleš Jindřich
Michal Josef
Barbora
Praha
Algeierová František
Kohnová Julie
Dymáčkův Antonia
Vojtíšková Marie
Čepela František
Kubínová Marie
Šmejkal František
U Alžbětinka
Kneblová Josef
10
article
Až posud Polly stále jen plakala, avšak nyní vzpla-
nula vášnivou pýchou a hněvem.
»To je lež!« zvolala. »Já nemám chudých a nízkých
příbuzných a nepotřebuji ničí pomoci. Můj přítel jest
gentlemanem, tak gentlemanem jako kdokoliv zde —a
já vám mohu říci jeho jmeno, je-li libo. Bydlí ve svato-
jakubské ulici a jest lord —«. »e-
»Zadržte děvče!« řekl kanovník hlučným hlasem.
»Nemůžeme připustiti, abyste kompromitovala pána, jme-
nujíc jej v jeho nepřitomnosti.« ,lu o
Jan přistoupil k radnímu stolu a vzal brožuru, jež
zde ležela. Byla to výroční zpráva z Vinice Martiny, se
seznamem ředitelstva a přispěvatelů.
slalo
»Dívka se propouští,« řekl předseda a vztáhnuv
ruku po matronině knize, podepsal ji a vrátil.i 5nonok
»To,« řekl kanovník, »jeví se býti případ pro Mateř
ský dům paní Kallendrové v Sohu a se svolením rady
žádám kaplana, aby to ihned oné dámě sdělil.« s 1v
Jan Storm slyšel, avšak neodvětil; převracel listy
v brožuře.-
Kanovník si odkašlal. »Mary Alžběto Love, « / řekl,
»vy jste poskvrnila tento ctihodný a až posud bezůhonný
ústav, avšak já doufám a věřím, že za krátko a než se
vaše nemanželské dítě narodí, uvidíte, že máté proč býti
vděčna za naši shovívavost a dobročinnost. Co mne se
týče, přiznám se, že mne to velmi zarmoutilo a myslím,
že to způsobí bolest tomu, jenž měl vaše duševní blaho
na starosti (zde vrhl pohled na Jana), že jste si, zdá se,
neuvědomila postavení hanby, v němž se nalezáte. Vždy
jsme se učili považovati ženu za něžnou a upřímnou a
nevinnou; za bytost, zasvěcenou naší sympatii nejsvětěj-
ším spojením, jež stává se drahou naší lásce nejněžněj-
— 125 —
Jan
Martino
Kallendrová
Storm
Maro
Alžběta
Love
Polla
jakubský ulice
Vinica
Soho
11
article
spočívá ve hříchu dívčině, ne ve spravedlivém a nevy-
hnutelném trestu.«
»Přiveďte ji,« řekl předseda. Matrona pošeptala cosi
sluhovi a on opustil pokoj.
»Odpusťte, pane,« řekl Jan Storm; »nadějete-li se,
že jest na mně vyptávati se dívky na její hřích, jak
kanovník děl, já to nemohu učiniti.«
»Nemůžete ?«
»Nuže, já nechci.«
sv »A to jesta vaše idea o vaší povinnosti kaplanské?«
»To jest povinnost matrony, ne kaplanova —«
»Matrony ! Matrony! To jest vaše farnost, pane —
vaše farnost. Velký veřejný ústav jest v nebezpečí po-
tupného skandálu a vy, jenž jste zodpověden za jeho
duševní blaho — opravdu, pánové —« jeob
Kanovník opět povstal se smířlivým úsměvem.
n»Myslím, že rozumím svému mladému příteli,« řekl,
»a vaše milost a rada ocení jeho city, jakkoli nesouhlasí
s jeho míněním. Které šlechetné srdce nesympatisovalo
by s cituplným duchem mladistvého duchovního, který se
leká pohledu na vinu a hanbu mladé a snad krásné
ženy? Avšak kdyby to pomohlo, vaši milosti, z rozpači-
tého postavení, jsem ochoten —« ba se
»Děkuji vám,« řekl předseda a tu přivedli dívku.
do komnaty v průvodu sestry Allworthy.
Měla sklopenou hlavu a snažila se, zakrýti si obličej
rukama.
10l0 a(5b » onl
bo »Jak se jmenujete, dívko?« řekl kanovník.
»Mary Alžběta Love,« zajíkala se.
oteso vd
»Vy víte, Mary Alžběto Love, že naše výborná
shovívavá matrona (tu se uklonil zavalité dámě, jež se-
děla ve volném místě) byla přinucena k trapné povinnosti
Klestnn.
Jan
Storm
Allworthy
Maro
Alžběta
Love
Maro Love