1
masthead
Ročník padesátý třetl.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 9. října 1913.
Praha
4
article
m ranní a večerní llsty
předplácí se
V Praze v administrasi
na měsle. . . . . .
ns čtvrt lsta
s dvojí donáškou
a města. . . .
na čtvrt leta : . . . 7 K 62h
ve Glialkách
na měsie . . . . . 1 K 80
Pošton.
na měsle,
na čtvrt feta : . . . 9 K e0
s dvojí zásilkou
a mésle
vrliet :: :kel
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Prahu jest o 3.
s přílohou pro venkov o 12 stranách.
Praha
6
article
Ke krisi uherské.
Ke krisi uherské.
Včera sešla se opětně uherská sně-
movna a první svou schůzi odbyla, aniž by
bylo došlo k mimořádným událostem, jakéž
se snad očekávaly dle toho, že sesíleny byly
v okolí sněmovny stráže a do Pešti-Budína
povoláni byli ve značnějším počtu četníci.
Ulice pešťská zachovala klid, a ve sně-
movně samotné z počátku byla přítomna
pouze vládní strana, a teprve když se jed-
nalo o ustanovení pořadu schůze nejbližší,
vešla do zasedací síně nově utvořená ústav-
ní strana v čele se svým tvůrcem a vůdcem
hr. Andrássym. Strany Košutova a Justho-
va, jakož i lidová se nedostavily, a ježto
sněmovna, jakmile vyřídí volby výborůa
zapisovatelů, se odročí asi na dvě neděle.
aby výbory mohly projednati vládou po-
dané osnovy zákonů, sotva zatím uchystají
vládě nějaké překvapení.
Dle všeho není v kruzích oposice více
podnikavosti nyní, kdy na její vrub se
zmohla strana ústavní, prozatím také opo-
siční, než jí bylo dříve, než železná ruka
hr. Tiszy učinila konec její jednotvárnéa
duchamorné obstrukci.
Andrássy
Košutův
Just
Pešť
Budín
7
article
Vůdce strany ústavní, hr. Andrássy,
přihlásil se o slovo, a dovozoval, že ústavní
strana pokládá za svou povinnost při za-
hájení poslanecké sněmovny vyložiti důvo-
dy, proč nemůže se zúčastniti porad sně-
movny. On a celá oposice stojí na stano-
visku, že nový jednací řád je neplatný. Nut-
no zdůrazňovati zásadu, že jednací řád ne-
smí býti pozměněn násilím. Druhým důvo-
dem však, že oposice se nezúčastní jednání
je, že nebylo dosud odčiněno porušení jed-
nacího řádu a že byla zavedena „vlast
zachraňující instituce“ — parlamentní
stráže. Nelze přece od pokojných poslanců
kteří přicházejí beze zbraně do sněmovny
očekávati, aby se vydávali útokům vojáků
ozbrojených revolvery a šavlemi. Aby ve-
řejné mínění v Uhrách a snad také v Evro-
pě vidělo, v jakém stavu je parlamenta-
rismus v Uhrách, chce vyložiti celou pova-
hu věci. Myslí, že není vážného politikav
Evropě, který by uvěřil, že parlamenta-
rismus v Uhrách klesl tak hluboce. Na to
se ohradil ostře proti zavedení parlament-
ní stráže, proto jen, že jeden poslanec ne-
dovedl se ovládnouti a útočil na předsedu.
Z tohoto ojedinělého skutku nevyplývá je-
ště, aby bylo nutno stabilisovati vojenskou
parlamentní stráž. Vláda a její strana
krátké době způsobily zemi mnoho škod.
Andrássy
Nut
Uhry
Evra
Evropa
poslanecký sněmovna
8
article
Zavedení parlamentní stráže ohrožuje sou-
lad mezi králem a národem. Oposíci roz-
trpčuje, vidí-li, že byla osoba králova za-
tažena do boje proti ní, ačkoliv smýšlí
tak dynasticky jako většinaa
chce pouze jiným způsobem
sloužiti králi. Poškozuje to všaki
vážnost armády a sympatie pro vojsko, po-
užívá-li se důstojníků k policejním službám
v parlamentě. Poslanecká immunita byla
úplně obětována stráži parlamentní, po-
něvadž stráži této bylo dáno jednostranně
právo, aby si zjednala ihned i krvavé za-
dostiučinění za případné urážky. To jest
zavedení pěstního práva v parlamentě.
Řečník prohlásil konečně: Kdyby při-
šel ministerský předseda, jenž by chtěl
zjednati opět pořádek, nikoliv násilím, ný-
brž způsobem zákonným, podaří se mu to
— o tom jest přesvědčen — velmi rychle
Dokud však není tomu tak, jest boj ne-
zbytný.
Učiniv toto prohlášení, hr. Andrássy
odešel i se svou stranou, nevyčkav odpo-
vědi předsedy ministerstva, hr. Tiszy.
Z prohlášení Andrássyova jest vlastně
nejvýznačnější, že by jinému předse-
dovi ministersltva se podařilo
zjednatipořádek prostředky zákon-
nými. Již když nedávno v programové řeči,
kterouž zahájil činnost nové ústavní strany
hr. Andrássy vypustil z programu dávný
svůj požadavek ve příčině znárodnění uher-
ské části armády, poukazovalo se na to,
že hr. Andrássy chce býti možným jako
budoucí předseda ministerstva. Ani v dneš-
ním prohlášení se nedotýká toho, že v roce
1912 byl branný zákon vyřízen formálně
v nesouhlase s tehdejším jednacím řádema
výtky své obmezuje na okolnosti a události
jiné: na nový jednací řád a parlamentní
stráž, a na žádost za odstranění hr. Tiszy
Andrássy
9
article
To jsou zajisté mezi oposičními sku-
pinamí smluvené proposice, za jakých pod-
mínek by se oposice vrátila do sněmovny
Dokud nebudou vyřízeny zmatky na Bal-
káně, sotva se asi oposice dočká splnění
jejich, ač není vyloučeno, že za dočasného
odročení schůzí sněmovny se bude dále vy-
jednávati a že oposice se vrátí, i když
všeho na ráz nedosáhne.
Hrabě Tisza zakládá si na tom, že
se mu podařilo provésti branný zákon, než
vypukly balkánské nesnáze a to připoušti
mlčky i hr. Andrássy. Hrabě Tisza na
výtky vůdcem strany ústavní odpověděl
tak, jako před tím na programovou řeč
jeho. Odhlasování změny jednacího řádu
považuje za záchranu uherského parlamen-
tu: stalo se sice za nepřítomnosti oposice,
ale za porušení zákona je považovati nelze
že se použilo síly proti poslancům.
kteří překáželi jednání, odpovídá ustano-
vení zákonů z roku 1848 o moci předsedy
sněmovny, jemuž bylo volno použíti ná-
rodní gardy k udržení pořádku ve sněmov-
ně; byla to tedy také sněmovní stráž.
Jinak jest národní strana práce či ny-
nější vládní většina ochotna vyjednávati
s oposicí, aby jí umožnila účastniti se prací
sněmovních, o případných změnách jak
v organisaci stráže sněmovní, tak jednacího
řádu, jež by považovala za opravu — spá-
chaných formálních chyb.
Spokojí se oposice nabídkami takte
obmezenými?
Tisza
Andrássy
Bala
10
title
Nebezpečí třetí války balkánské
11
article
Ze srbsko-albanského bojiště.
Ze srbsko-albanského bojiště.
Z Bělehradu, 6. října.
Boje s Arnauty jsou, přísně vzato, ukončeny
Nynější bitky jsou buď zajímání rozprášených
albánských sborů, buď jsou to ofensivní utkání
Srbů na albanském territoriu.
K prvnímu druhu patří bitka u Manastirice ze
dne 4. t. m. Asi 1000 Arnautů učinilo tu pokus.
probíti se srbským řetězem a hledati spásu v ro-
klinách Šar-planíny. Ale pokus skončil úplnou
porážkou albanské kolony a zajetím asi 400 Ar-
nautů. O srbských ztrátách není zpráv, ač byly
jistě značné, neboť bitka trvala více hodin
Arnauté útočili zoufale.
K druhé kategorii náležejí bitvy v okolí Pr-
zrenu i Piškopeje.
Postup proti Prizrenu proveden byl Srby ve
dvou proudech: od Prizrenu i od Tetova. Koncen-
trace má nastati v okolí Ljumy a v okresu gor-
ském, kde se nachází centrum albanské síly. Cílem
této akce je v prvé řadě zajištění města Prizrenu
a v dalším okupace území mezi Černým a Bilým
Drimem.
Došlo tu k několika bitkám, velmi tuhým, ne-
boť Arnauté byli ve svých posících dobře opev-
něni. Postup Srbů byl zdržen tím, že posily přichá
Srba
Prizren
Černá
Bilá Drim
Bělehrad
Tetov
Ljuma
Prizren
Šar
Ara
12
article
zely pomalu, a proti srbským četám stála mísly
značná přesila arnautská. Větší boj veden byl v
okoli Vraniště,
Dle dnešních zpráv dosaženo je kombinova-
ným postupem Srbů úplného obklíčení Arnautů.
Poněvadž nelze se nadíti, že by se Arnauté i v téte
kruté posici vzdali, očekává se tuhý boj v těchto
krajích ve dnech 6.—7. října.
Arnauté tito jsou od Albanie úplně odříznuti
Riza bej místo aby jim přispěchal na pomoc, vída
nebezpečnou sítuaci, nařídil ústup. Tím však vzbu-
dil proti sobě vzpouru, v níž, jak se zdá, byl zabit
Z okolí Debru jsou také Arnauté vytlačen
v posledních dnech. V Debru jsou uvedeny zase
srbské úřady. Ústup tento způsoben byl hlavně ob-
sazením Píškopeje Srby, čimž hrozilo Arnautům
debarským obklíčení, zejména když dne 4. října
Srbové přešli v okolí Piškopeje Černý Drim.
Piškopeja byla vzala Srby dne 2.—3. řijna po
velmi krvavé bitvě. Ztráty Arnautů byly ohromné.
Srbové ukořistili spousty repelýrek i munice.
Srba
Arnautý
Albánie
Piškopea Černá Dri
13
article
Současně veden boj i u vesnice Džaka. Poražen
Arnauté prchli k Drimu, kde pomýšlejí na posledn
odpor
Vůdce debarských Arnaulů Isa Boljetinac, jak
se doznalo od raněných Arnautů, je rovněž raněn.
Nalézal se ve vesnici Lieš-Kale, odkud byl násled-
kem dalšího postupu Srbů odnesen hlouběji do
nitra Albanie.
Na další pohraniční čáře je všude klid.
Řekové postoupili až ke Lješ-Kale. Jsou tedy
ve stvku s operacemi srbskými.
V celém území vojenských operací je prohlá-
ža oválečný stav.
an
le
Zajímavo je, že celá Gorská nahije i okoli mlu-
ví i dnes srbsky. Před 70—80 lety byli tu sam
Srbové. Teprve s poslupem Arnautů před padesáti
lety přijalo obyvatelstvo islam i obyčeje arnaut-
ské, zejména oděv. Jazyk jim však zůstal.
Tito srbsky mluvící „Arnautáši“ jsou dnes
předmětem hrozné msty Arnautů. Vesnice jsou jim
spáleny a kdo neprchl, byl zavražděn.
Ani muslimané, kteří nejsou Arnauty, nejsou
ušetřeni zloby arnautské, takže musí hledati úto-
čiště na srbském území.
Srba
Řek
Gorská
Lieš
Kala
Albánie
Arnaulu Isa Boljetinac
14
article
Řecko-turecké vyjednávání.
Řecko-turecké vyjednávání.
Z Athén, 8. října. (K. k.) („Ag. d'Ath.“
Ode dneška bude ministerská rada v něko-
laka schůzích zkoumati zevrubně turecké ná-
vrhy a sdělí na to otomanským zmocněncům
schválená definitivná usneseni, jež mají být
základem vyjednávání. Turecké návrhy dluž-
no prozkoumati proto, že obsahují v někte-
rých částech, jež byly považovány za upra-
vené, pronikavé změny, týkající se dokonce
otázky církevních, ba změny, které čelí — jak
noviny sdělují — ke změně suverenních práv
Řecka.
Býv, cařihradský vyslanec Gry par i
zúčastní se patrně vyjednávání, jež bude
zdlouhavé, poněvadž plně mocí otomanských
delegátů jsou omezeny:
Z Cařihradu, 8. října. (K. k.) Pojednávaje
o řecko-turecké otázce, píše „Terdžuma-
ni Hakikat“: Dokud nějsou rozřešeny
otázky, týkající se Makedonie a Albanska.
nemůže býti mezi Tureckem a Řeckem mír
obnoven. Turecko, jež se nezúčastnilo buku-
rešťské konference, není vázáno jejími usne-
seními a považuje je za neexistující. Poněvadž
i londýnská smlouva pozbyla své ceny, Řecku
musí očekávati rozřešení ostrovní otázky od
své síly.
Bulharská informace.
Ath
Atény
Řecko
Cařihrad
Makedonie
Turecko
15
article
Ze Sofije, 8. října. (K. k.) („Ag. Tel
Ze Sofije, 8. října. (K. k.) („Ag. Tel
Bulg.“) Srbské vojsko pobořilo všechny bul-
barské a albanské vesnice v okresu kičev-
ském, delerském a ochridském, jejichž pokoj-
né obyvatelstvo bylo bez milosti pobito. Ve
většině spustošených vsí nebylo ani povstalců,
ani nějakého hnutí proti úřadům.
Žádná pessímistická nálada.
Z Bělehradu, 8. října. (K. k.) Tisková
kancelář prohlašuje: Zprávy cizozemských
novin z Bělehradu o pessimistické náladě
Srbsku, vzhledem k řecko-tureckému
kontliktu neodpovídají pravdě. Úřadní
kruhy troufají, že konflikt ten bude vyřízen
příznívě.
Tel
Bělehrad
Srbsko
Sofij
16
article
Boj Černohorců s Albancí.
Z Cetyně, 8. října. (K. k.) Dne 6. t. m
podnikli Albanci útok na levé křídlo černo-
horského vojska u Gusině, načež Černo-
borci podnikli protiútok. Boje, které trvaly
ještě včera, byly prudké. Černohorské vojsko
nepřítele odrazilo a pronásledovalo
jej. Černohorci měli 2 mrtvé a 6 raněných
Ziráty Albanců nejsou známy.
Plukovník Petev před vojenským soudem.
Ze Solije, 8. října. (K. k.) Jak se proslý.
chá ze zpraveného pramene, začalo dnes před
vojenským soudem přelíčení s plukovníkem
Petevem, který jako velitel brigády stál v poli
u Lahny proti Řekům. Jest obžalován, že za
boje opustil své místo a způsobíl nepořádek
mezi svým vojskem, jež následkem toho bylo
prý donučeno k ústupu.
Řečtí agitátoři v Bulharsku.
Ze Solije, 8. října. (K. k.) Dle bezpečných
zpráv zatkla policie ve Varně řeckého agitá-
tora, jenž příšel do Bulharska, aby Řeky vy
zýval k vystěhovalectví do Řecka. Druhý agi-
tátor, jemuž se rovněž přišlo na stopu, uprchl
Řecký král se štábem a mínístr Repulís do
Soluna.
Z Athén, 8. října. (K. k.) („Ag. d'Ath. 9
Král Konstantin odjede nejspíše zejtra do
Soluna s části svého štábu, Česta jeho po-
trvá — nenastanou-li nepředvídané okolnosti
asi dvanáct dní.
Ministr vnitra Repulis odjede dnes do
Soluna a převezme zatím místo hlavního gu-
vernéra makedonského, uprázdněné demisí
Dragumisovou,
Černohorec
Albance
Černo
Petev
Řek
Ath Král
Konstantin
Repulis
Cetyně
Lahn
Bulharsko
Řecko
Atény
Solij
17
article
Americký dopis.
Americký dopis.
Ve Spoj. státech, v září 1913.
Zasláno páně Burianovo v „Českém Slově
jest psáno takovým tónem, že jako muží se mi
opravdu hnusí k něčemu podobnému odpovídatí
ale poněvadž se v něm- vyhrožuje soudem.
bude-li takový Man někde v Americe
k mání, jsemi nucen jako americký občan odpo-
věděti a jako zpravodaj „Nár. Listů“, které pan
Burian bez příčiny hrubě uráží, vysvětliti, oč vlastně
šlo a jde. Jsem dalek toho, abych kritisoval umění
páně Burianovo neb kterého jiného českého umělce
a také jsem se nikdy ničeho podobného nedo-
pustil. My, čeští Američané, vítáme vždy s nadše-
ním ty, kteří k nám přes okeán přijíždějí šířiti v
cízlně slávu českého jména a českého umění. Jména
Dvořák, Hlaváč, Kubelik, Kocián, Destinnová.
Burianův
Burian
Američan
Dvořák
Kubelik
Kocián
Destinnová
Amerika
18
article
Mucha a j. v. jsou nám právě tak drahá, jako kra-
janům ve vlasli. Český lid a český tisk v Americe.
pokud jim jen možno bylo, přispěly vždy svou
hřivnou k zajištění úspěchů českých umělců na
této straně Atlantiku. Tím, co jsem psal o uměl-
cích a humbugu, jsem myslil jen takové umělce.
kteří jedou do Ameriky pouze mezi své krajaný
na honbu za dollarem. Stává se totiž v poslední
době často, že veličiny, které ve vlasti jíž svou
úlohu dohrály, přijíždějí sem mezi nás do Ameriky
zde se nechají heraldovati českým tiskem jako
světoví umělci a umělkyně, vydávají se za něco.
čím nejsou a nikdy nebyli, a co nejhoršího, na kone
nedají našemu lidu ani to nejlepší, čeh
jsou sami schopni.
„Ale protenlidv Americeje to do
dobré — —“, jest mottem, které v poslední době
vešlo v platnost u těch, kdož sem přijíždějí ne pro
umění, ne k vůli tomu, aby svým krajanům po-
skytli něčeho, čeho sami nemají, nýbrž s tou je-
dinou snahou, dostati jejich dolary. To jedině jsem
nazval humbugemí Proti tomu jsem jako Ame-
ričan a Čech protestovali Z týchž pohnutek jsem
psal též své doby zprávu o přednáškách poslance
Klofáče, o kterém dobře víme, že nám mohl dát
mnohem víc, nežli dal, a nač se náš lid upřímně
těšil. Byl jsem si plně vědom zodpovědnosti za to
Mucha
Čo
Klofáč
Amerika
19
article
V drobném prodejla
ranní čislo » sobě
aa e
večerni
nl
Ve fliálkách na venkove
ranní čislo
večerní.
lnaerátv
platí se hotově nupřed.
Předplacení a inserty přijíme
administrace v Marianské ul., a
Tam nacházejí se těš
ředakce, tiskárna a ezpedlee
„Národních Listu“
Rukopisy se nerraceil
20
article
co píši. Pro mne by bylo mnohem výhodnějším,
kdybych pochválil a polichotil. Učinil jsem pouze
to, co jsem považoval za svou povinnost. Jest pouze
jediná cesta a jediný způsob konání povinnosti —
jednati správně a nebáti se pravdy.
S politováním pozoruji, že i u Vás v Čechách
panují v žurnalistice takové poměry, jako u nás
v české Americe, Člověk, který by se odvážil na-
psati pravdu, vystavuje se tím osobní persekuci.
„No, ti Vám zas dalí, četl jste?“ — „Ne. Což, do-
kázali, že jsem neměl pravdu?“ — „To ne, ale
nadali Vám.“ Lid má z takového „nadání“ pekelnou
radost, na předmět samotný se zapomene a pak se
žehrá na demoralisaci tisku. Opakují znovu, že
massy našeho českého lidu v Americe, který sem
vělšinou přišel z nejchudšich krajin českého ven-
kova, nemají sice potřebné znalosti a pochopení
výše umění, ale ten lid, když se dopracoval hmot-
ných prostředků, snaží se poctivě a upřímně se po-
vznášeti, „ušlechtiti“, zdokonaliti i v tomto směru,
a obětuje na to ochotně své tak těžko vydřené
peníze. Jedině proto jsem prosil české umělce,
aby k nám jezdili též v zájmu umění, a nikoli
jen v zájmu svých vlastních kapes a aby k vůli
mízernému dollaru nesnižovali sebe a své umění
k nízkému humbugu. Upozorňoval jsem ty, kteří
ještě nyní přijedou, na faktum, že jest zde pole
velmi pokaženo tim, že byl náš lid příliš často
klamán a humbugem zmýlen a ztratil v tyto umělce
z Čech všechnu důvěru. Učinil jsem tím něco zlého.
za3 bych měl býli pranýřován a kaceřován? Spa-
chaly tím „Národní Listy“ zločin, aby se psalo o
jich „desolátní šílenosti“? Již to, co napsal p.
Čechy
český Amerika
Amerika
Spa
Lido
21
article
Burian v „Českém Slově“, dokazuje, že jsme měli
smutnou pravdu
Dokazuje dále ještě něco jiného, že totiž pan
Burian rozumí dobře humbugu. Soud —
žaloba — sensace — to jsou oznámky lepší než
umělecké plakáty. Panu Burianovi jest volno proti
mně zakročiti soudně. „Národní Listy“ mu dají před
jeho odjezdem do Ameriky moje plné jménoi
adresu. Já, jako americký občan, jsem hotov zod-
povídati se před soudem z každého slova, které
jsem napsal, ale radím panu Burianovi jako krajan
a Čech, aby se raději nedělal směšným. Bylo to
pouhé konstatování téhož, co psaly snad všechny
českosamerické časopisy i některé velké americké
žurnály, když sem došla zpráva o odsouzení p. Bu-
riana saským soudem. Doufám, že dovede p. Buriaa
tuto záležitost uspokojivě vysvětliti vystěhovale-
ckému komisaři v New Yorku, a že nebude míti
k vůli tomu obtíží. Ale, byl-li opravdu o d-
souzen pro svedení cizí ženy, jak oznamoval
lelegram Spojeného tisku, dopustil se zločinu, který
dle našeho zákona značí „mravní otupělost
[moral torpitude) a nalezne proto bránu do Spoj.
států zavřenou. — Přeji jemu i českému umění z
srdce, aby se mu podařilo snadno ji otevříti. Jeho
zasléno v „č. Sl.“ mohlo by mu býti přitěžující
okolností. Pro soudného čtenáře jest plod jeho
ducha postačitelným důkazem viny, poněvadž na-
dávky nejsou nikde v celém světě po-
važovány za důkaz mravní vyspělosti.
ani kdyby byl člověk tisíckráte c. k. dvorníma
komorním pěvcem. — Tolik jednou pro vždy.
Burian
Čo
Buriaa
Amerika
New York
22
article
By the way: — Resoluce, zaslaná sjezdem
americké Nár. jednoty sokolské v Baltimore Náro d-
ní radě v Čechách, kterou přinesly „N. L.“ dnes do
Ameriky došlé, připomněla mi jedno, o čem jsem
zapomněl referovati ze sjezdu česko-a me-
rických žurnalistů v Chicag u. Tam byl
totiž též podán návrh na podobnou resoluci, ale
byl bez připuštění debaty prohlášen za „nemístný“,
poněvadž českým redaktorům v Americe „po ta-
kových věcech nic není“ a jejich sjezd se koná jen
za účelem založení stavovské organisace, recte:
vymožení lepšího platu. Suspendování ústavy v Če-
chách neuznáno za hodné debaty. Z lidí v Čechách
známých zúčastnili se sjezdu: dr. J. E. Salaba-Vo-
jan, jenž byl v užší volbě proti vydavateli „P. Z.-
z Omahy p. Václ. Burešovi zvolen předsedou. dá-
doktor
Salaba
Václ
Bureš
Baltimore Náro d
Čechy
Amerika
Chicago
Omaha
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z evropské grafiky.
»Veraikon« je časopis, nesený jistě víc
horlivou snahou, pílí a obětavostí skupiny
vydavatelské nežli pozorností a přízní obe-
censtva. Ne pouze proto, že je svým thema-
tem — grafikou — odkázán přirozeně na
kruhy vybrané a užší, ale že i ty jsou
dosud příliš počtem chudé. Tak nezbývá
podniku než býti propagačním al informačním
zároveň a, vypraven vážně a vkusně, ano
i bohatě, plní vskutku tento úkol ze všech
sil. Při tom je si zřejmě též vědom, že mu
připadá vychovávati si vedle obecenstva
také spolupracovníky literární a vědecké.
Zmužile podniká svůj druhý ročník a zároveň
pořídil i zvláštní výstavu grafiky, modernía
evropské, to jest, která v dýchavičných
výškách Obecního domu vykládá na po-
učenou a odiv ukázky grafiků několika
evropských národů. Bylo by snadnou hrač-
kou vyrojiti skvělou řadu jmen, která tu
chybí, jmen a zjevů dnešní grafiky, jež jsou
jejími sloupy nebo klouby, a kdyby pořada-
telstvo bylo mínilo nám v Obecním domě
poskytnouti přehled evropské grafiky dneška,
stěží by mohlo takové mezery opodstatniti.
O to však patrně nešlo. Jde jen o výběr
ukázek ode všad, ukázek dobré kvality,
pokud zásilky a místo stačily.
Nemíní-li grafiky dnes dále sloužiti za
přehlížený přívěsek uměleckých výstav, jako
bývalo druhdy, a vystupují-li se stejnou
váhou a důležitostí jako samostatní vysta-
vovatelé, jako obrazy, dává to už zevní
doklad nového vzrůstu a uměleckého vý-
znamu umění grafického, jež neblahou sho-
dou okolností bylo se zapletlo do síte
pouhé reprodukce, odkud šťastným a silným
obecní dům
24
article
rukám podařilo se je vyprostiti a postavit
znovu na pole samostatné tvořivosti, kde
maliř a grafik v jedno nerozlučně splývají.
Hlava a ruka pracují v jednom dechua
souhlasném pohnutí. Vidění a jeho výtvarně
zobrazení jsou články a poly jedinéhoa
jednotného procesu tvůrčího. Moderní gra-
fika vrátila se k slavným tradicím velkých
peintre-graveurů minulosti, rozmetala tuhé
zdi mezi malířem a ryjcem postavenéa
provedla vyrovnání sil obou těchto činitelů
vždy v jedné a téže osobě umělcově. Oži-
vení starých tradic arci není úplné. Mědiryi
Mantegnův a Dürerův zůstal mimo a rydlo
nedotknuto; jenom lept a jehla přišly ke cti
a ty také na výstavě hrajou přírozeně prim,
jen slabě doprovázený skrovnými záblesky
dřevorytu, jemuž daly vzory primitivn
řemeslnosnosti nebo žaponské mistrovství
a pak litografie, sice výrazově dost omezené.
za to však vábně tichých vnadností tam,
kde se na ní nežádá více, nežli seč je jeji
přirozenost. Šedavě nadechnuté litografie
C. H. Shannona, rapidní črty H. Böttingera,
impresionismus palčivých čar J. L. Foraina,
sametové sny a vidiny Fantin Latouraa
E. Carrira a někde i malá furiosa J. Mehof-
fera vytěžují z její křídově grafiky a povaby
náčrtově kresebné, co jen v dobrovolné
plnosti může a chce podati. Pozoruhodno,
kterak se tyto litografie uhýbají obrazovým
účinkům a drží se na poli kresby nejen co
do techniky, nýbrž také její pozornosti a
výraznosti. Fantin Latour a Carričre i do
jisté míry J. Toorop vedou si jinak; arci
jim slouží litografie za plnou náhradu a
někdy také transponovanou reprodukei
vlastních obrazových celků.
Pro obmyslné primitivnosti a násilné
rustikalnosti v dřevorytu schází mi patrně
smysl, jehož mocí bych mohl dosíci unáši-
vého nebo otřasného požítku u J. Váchala
Mědiryi Mantegnův
Dürerův
Shannon
H Böttinger
Forain
Latouraa
E Carrira
J Mehof
Pozoruhodno
Latour
Carričre
J Toorop
J Váchal
25
article
nebo Steinhagena a ještě více pociťuji tento
osobní nedostatek vůčí předůmyslným čára-
nicím skupiny »Sturmu« a domnívám se, že
tu vskutku pro stromy lesa nevidět. Žapon-
ský dřevoryt, na jehož půdě buduje si W
O. J. Nieuwenkamp. J. G. Veldheer a C
Thiemann svoje xylografie, žije jen v kon-
tuře, vyžívá se její ornamentálností. Pole je
tak úzké a těsné, že slabší umělecké po-
vahy utkvivají v pouhém napodobení i této
linie a její komposice. Prostě žaponisují.
Jenom Nieuwenkamp rozpomíná se (i ve
svých leptech) při tom na své předchůdce
staronizozemské rodu. Peetera Brueghela,
sdileje s nimi potěšení z mnohosti delallu
Hojná řada technicko-grafických mož-
ností leptu vede logicky k hojným odliše-
ním v jeho produkci. Ne pouze po stránce
kresebné nebo malebné: také individualná
barva umělcova co do zření, citu a výrazu
rozvinuje se tu s radostnou volností a pří-
padností. Nade všemi vznáší se ochranně a
povzbudivě svatý duch velikého Rembrandta.
Jeho dilo leptové drží v sobě veškerou
estetiku a schopnost leptu po stránce du-
ševní a výtvarné; všechny jeho zákonya
mohutnosti jsou v něm uloženy a vyrojují
se z něho; celé generace sytí svojí stravou
a není rysu v polomním a dnešním leptu,
zdánlivě sebe novějším, jenž by neměl ko-
řeny své zapuštěné v jeho přeúrodné půdě.
Kamkoli pohlédnete v této malé internacio-
nale výstavní, do kterékoli země nahléd-
nele, u kteréhokoli akvafortisty se zasta-
víte, všude zaslechnete varhanové znění
jména Rembrandt. V tomto znamení událu
se také všechna a celá obroda dnešního
leptu postupem od reprodukce Ch. Waltnera,
W. Ungera a Ch. Koepinga k původnímu
leptu F. Braguemonda a Seymoura Hadena.
W O
J Nieuwenkamp
Veldheer
Thiemann
Peeter Brueghel
Rembrandt
Waltner
W Unger
F Braguemonda
Seymour Haden
26
article
Tento poslední vysvětluje také, že anglický
lept vesměs, při tuhé konservativnosti a tra-
dičním smyslu v zemi, stojí v těsné blízko-
sti u holandského mistra a zároveň nejlo-
gičtěji rozpřádá jeho popudy a nejorthodox-
něji drží se jeho techniky a výrazové mluvy.
Zrovna v monumentální formě, silným pa-
thosem forem a temnosvitu, dekorativnou
důrazností linie a tonu rozrůstá a bují —
ale v ovládaně mohutnosti — v obrazových
leptech Franka Brangwyna. Je přímo úžasné,
zároveň však pro naše desolatní poměry
ilustrativní, že výstava Brangwynových leptů
kdysi u Topiče setkala se u nás s velko-
panským — ne, nutno říci: s chlapeckým po-
hrdáním. Kdo zná a prožil vášnivě planoucí
koloristiky Brangwynových maleb, může před
těmito magistralnými listy pro sebe znova
objeviti zákonnost, která řídí převod intensiv-
ního a bohatého dojmu barevného v černo-
bilou mluvu grafiky vůbec a leptu zvlášt
Není divu, že mocný a efektní zjev a tech-
nická úžasnost Brangwynova svodně působí
nejen doma (H. Brewer), nýbrž i v cizině (F.
Franco Brangwyna
Brangwynový
Topič
Brangwynův
H Brewer
27
article
Chlapelli). Marius Bauer, Holanďan — ne Ně-
mec — zří musulmanský Orient, procházeje
jej ve skutečnosti, přece jen jasnovidnýma
očima Rembrandta jako svět fantastickýa
črtá jeho spleti také Rembrandtským způ-
sobem s velkou intensitou malebného citu.
Na Rembrandtovi staví až germansky vážný,
ano ponurý Alfons Legros, na jeho sporosti
a lapidarnosti; na něm své prudké, salopní,
ale sugestivní črty M. Slevogt; na něm své
plasticko-literární důmyslnosti M. Klingera
své subtility W. Leibl; na něm vybudoval M.
Švabinský svou pružnou, vábnou a malebnou
grafickou mluvu, v níž nyní v duchaplných
náčrtcích podává své letní dojmy z polía
venkova. Jejich zdánlivá hravost drží v sobě
nabyté mistrovství. Vedle něho českou gra-
fiku representují bratří Strettiové, Viktor
litografiemi z Londýna a Jaromir leptyz
Bauer
Holanďan
Rembrandt
Legros
M Klinger
W Leibl
M Švabinský
Stretti
Viktor litografie
Londýn
28
article
Rouenu, v nichž usiluje o efekty třesavého
Rouenu, v nichž usiluje o efekty třesavého
a v rozechvění zmírajícího šera, F. Šimon
výrazově bohatý jako vždy a F. Kupka
espritním ilustračním doprovodem a dekora-
tivními glossami k rozpustilé Lysikratě.
I na omezeném výběru počtu a ukázek
ve výstavě možno vyšetřiti úhrnné rysy ná-
rodních skupin: rovnoměrnou a vyrovnanou
zdatnost a zdravost v pojímání a prožívání
přírodných zjevů u Angličanů — J. Bourde-
ley, M. Meupes, Ch. Holroyd, W. Strang —
myšlenkovost a těžkokrevnost ne-li těžko-
pádnost u Němců — Klinger, Kollwitzová,
W. Leistikow — domácí tradicionalnosta
láskyplnost v Holandsku u Hoghemy, Jana
Vetha, Veldheera — duchaplnost pohledu a
rysu, malebnou a socialní vtipnost, čilosta
hybnost u Francouzů, v nerozlučném spo-
jení s technickou hotovostí, jistotou a ob-
sáhlostí tak velikou a bezpečně založenou,
že mohou beze vší újmy podělovati jí na
vše strany, jak patrno na E. Chahinovi.
Šimonovi nebo P. Hermannovi, a stačí uvé-
sti ještě tanečnice Legrandovy. krajiny
Raffaeliho, grafické momenty Lepěrovy, by-
strosti Steinlenovy, dekorativnosti, v lito-
grafii jako v leptu, Rivirovy, nebo i také
jaksi příležitostné lepty Rodinovy a Bes-
nardovy, aby bylo zřejmo bohatství tváří
fysionomií.
Tato revue vypravuje ještě o jiném.
Ukazuje obsáhlost grafického umění. Ob-
vodní hranice jejího území předmětnéhoa
látkového jsou zajisté širší nežli vlastn
malby v témž poměru, v jakém je větší
sugestivná schopnost a mohutnost umění
linie a tonu vůči konkretní imitativno sti
malovaného obrazu. Moc grafické a kra-
sebné nápovědi je tak silná, že je s to s
stejnou důtklivostí přesvědčovati oko jako
vehementně rozvířiti fantasii a unésti ducha
ve sféry imaginarné a abstraktní.
Karel B. Mádl
F Kupka
Angličan
J Bourde
M Meupes
Ch
Holroyd
W Strang
Němec
Klinger
Kollwitzová
W Leistikow
Veth
Veldheer
Francouz
Chahin
Šimon
P Hermann
Legrandův
Raffaeli
Lepěrův
Rivirův
Rodinův
Bes
Mádl
Rouen
Holandsko
Ob