1
masthead
Ročník XXXXVIII
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 23. dubna 1908.
Praha
4
article
Na ranní a odpel. list,
přsdpláeí ser p
v Praze v adminíštraei
a něsie . . . . .
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí donánka
avt 1a .. . . 7 K 50i
ve sllanách a K n0o
na měs síe .
Peštou:
. . . . . 3koi
na čivrt leta
s dvojí zásilkou
a měsk
árrt ta . . . . n K ao
Pešta
Praha
5
article
První vlaštovka neudělá jara.
První vlaštovka neudělá jara.
Konečně možno nám pozdraviti prvn
vlašťovku — vracejícího se právního pořádku
do anarchie a vzpoury, trpěné nezkáraně od
loňského podzimu u celé řady »německých
soudů« — v království českém.
Jak známo, odmítl ještě 7. t. m. —
tedy týden po známé konejšivé řeči mini
sterského předsedy — c. k. okresní sou
v Karlových Varech českou upomí
nací žalobu české firmy kralohradecké zhola
od prahu svého, »poněvadž není sepsána
v jazyku zemském, u zdejšího soudu
obvyklém.« Proti tomuto stejně urážli
vému jako nezákonnému odpírání práva
Čechu v Čechách podal právní zástupce od-
mrštěné strany české odvolací stížnost
k vrehnímu zemskému soudu pro
království české, nuž a tento rozhodnutím
svým ze dne 18. t. m. karlovarskému
c. k. okresnímu soudu správně a
rázně nařídi!: »Žaloba budiž podle
zákona vyřízena! Neboť — tak zní odů-
vodnění c. k. vrchního zemského
soudu: Že u všech soudů v království
českém použíti lze obojího jazyka zemského,
plyne z článku I. uvoz. zák. k civ.
soud. řádu (§ 13. všeob. ř. s.), z čl. 19.
zákona ze dne 21. prosince 1867
čís. 142 ř. z a z § 1. nařízení ze dne
19. dubna 1880 čís. 14 z. z. pro Čechy.
Dle toho nemůže jediná okolnost ta, že ža-
loba shora vytčená podána byla v jazyce
českém tvořiti důvod pro zamítnutí téže
Bylo proto po smyslu 88 74. org. z ák
a 409. čís. 1. ř. J. naříditi, jak svrchu
uvedeno.«
Čech
Karlová Vary
Čechy
6
article
Tak vida! Co tu bylo sporů a hádek
o to, máli vrchní zemský soud a ministr
spravedlnosti právo a moc naříditi všem těm
revoltujícím německým soudcům prostě
krátce, že jsou povinni přijímati a vy
řizovati po česku česká podání,
jak to zákony zemské, ba i říšské.
výslovně káží. Pořád že prý to nejde, že
prý by to bylo sáhnutím na posvátnou ne-
odvislost soudců a tedy vymýtáním čerta
dablem, bezpráví bezprávím, k čemuž se ani
právnická cnost p ryt. Wesselého, ani stát
nická rozšafnost pana ministra justice ne-
chtěla odhodlat. Marně naši nejlepši právníei
dovozovali, že to jde, zcela dobře a správně
jde, jen kdyby se chtělo — ano se tu ne
jedná o žádné zkrácení soudcovské neod-
vislosti, která jest a musí zůstat nedotknu
telnou v meritorním výkonu spra
vedlnosti, ale nesmí a nemůže býti z
to ztrpěna libovůle soudců, když nena-
dále na povel škůdců vlasti vybočí tak da
leko, že směle šlape platné zákony
a odpírá právo občanům domácím
kteří ho pohledávají u soudů v zem
české svým českým mateřským
jazykem, jenž od nepaměti jest zde
uznaným prvním jazykem zem
ským
Všechen svět věděl, že jde tu o ob
myslný schvál, o politický nájezd nepřáte
7
article
našeho národa, podniknutý za účelem roz-
dvojení Čech, na části česko-německou
a »ryze německou«, čili tak zvané
uzavřené německé území, z něhož by vše
což české bylo stůj co stůj bezohledně vy-
tlačeno a vypuzeno. Také vláda ministra
Becka to dobře věděla. Poněvadž pak ve
všech svých posavadních prohlášeních mini-
sterský předseda baron Beck kladl důraz na
svou rakouskou barvu (»Mojí stranou
jest Rakousko«) mohlo se soudit, že pro-
hlédne bystře velikost nebez
pečí, jaké by Rakousku vzniklo z ta-
kového utvoření německého Tren-
tina na severu Čech: — nebezpečí
pro budoucnost říše nepoměrně větší a osud-
nější nežli hrozí z rozdvojení Tyrolskaa
ustavení v něm italského Trentina.
Beck
Čechy
Rakousko
8
article
Dalo se tedy očekávat, že veškerou stát-
nickou energií svojí opře se všem agitacím
zdejších německých irredentistův, pracujících
tak úsilovně a okatě o vypuzení předně
všech českých úřadníků ze zněm-
čených krajův Čech za heslem: »My Němei
chceme býti souzeni a spravování pouze ně
meckými úřadníky« — a potom za prohlá-
šení všech rakouských c. k. soudůva
úřadův ve zněmčeném území české vlasti
za úřady a soudy německé, z nichž
čeština jest vypuzena a vyhla-
zena do poslední písmeny jako ze soudů
a úřadů pruských polština. Jestli která na-
cionální a politická agitace sahá Rakousku
na hrdlo, jest to věru tato, a proto věděl
předchůdce Beckův, rakousky cítící státník
baron Pavel Gautsch, ač nebyl dokonce
naším přítelem, dobře, co činí a proč ne-
vyhověl ve svém jazykovém nařízení
Němcům zdejším do té míry, aby byl zrušil
jazykové nařízení Stremayrovo pro zněmčené
okresy Čech, nýbrž proč je doslovn
pojal znovu do nařízení svého
Beckův
Pavel Gautsch
Němec
Čechy
Rakousko
9
article
Postihoval, že chrání tím nej-
vlastnější interes říše i dyna-
stie, když nedá starobylé domovské právo
národa a jazyka českého potlačit na
c. k. soudech a úřadech ani v nejněmečtější
chebské nebo rumburské končině českého
království, alebrž setrvá pevně na zásadném
stanovisku deklarovaném na sněmu če-
ském ústy dosavadního místo-
držitele král. českého hr. Coudenhova
dne 17. ledna 1898, jež znělo:
»Vláda vychází z náhledu, že v krá-
lovství českém oba jazyky zemské v úřade
úplně rovnoprávny jsou. Z toho
plyne, že každý obyvatel království če-
ského uvnitř hranic země jes
oprávněn, aby právo své u všech
zeměpanských úřadů buďsi v ja-
zyku českém nebo v jazyku německém
vyhledával a nalezl. A jako zásady tyto
pro vládu nezvratně platny jsou, trvat
bude vláda bez výjimky také na
jednotě země, jakoži na jednotě
správy a úřadnictva « — V mezích
zásad těch hleděl bar. Gautsch vyjíti oběma
národům vstříc svým za nedlouho po tom
vydaným nařízením jazykovým, které co do
Coudenhove
Gautsch
10
article
zevní služby úřadův a soudů zachovávalo
princip úplně rovnoprávnosti obou zemských
jazyků v celých Čechách, avšak co do
vnitřní služby úřadní rozlišovalo oblast
okresů německých, národně smíšených a če-
ských; v první oblasti měla býti vnitřním
úřadním a služebním jazykem pouze něm-
čina; v několika smíšených okresech něm-
čina i čeština; v českých konečně až na
styk s úřady centrálními čeština. —
Pro tuto vnitřní úřadní češtinu
zlítil se však teutonský furor do divoké
obstrukce na radě říšské, až také státní
autorita před ním kapitulovala, Gautschova
nařízení zrušila a ordonancí ministrů Clarya
a Kindingera dekretovala, že až do pořízení
řádného jazykového zákona má v Čechách
a na Moravě jazyková praxe úřadův
soudů navrátiti se k normám plativším před
vydáním jazykového nařízení Badenova. Ji-
nými slovy: byli jsme po druhé oloupen
o těžce dobytou vnitřní úřadn
češtinu a nezůstala nám než ta rovn-
právnost v zevním úřadování se
strana mi.
Po desíti letech však usilují nás němečti
hakatistě zdejší oloupiti v třetině
Čech i o tutol
Jak by vůči tomuto atentátu na po
slední pozůstatek odvěkého dobrého práva
svého v rodné vlasti své neměl se bouřit
cit všeho českého národa? A jak by si tu
měla počínati rakouská vláda, chtějící slout
spravedlivou a prozíravou?
Nicméně prošlo pět měsíců než jsmes
dočkali první vlaštovky, z níž možno s na
čerpati naději, že se konečně učiní přitr
této spoustě příkoří a bezpráví.
Pravíme snad: neboť jistoty po sud
žádné není. Uvidíme, zdali němečtí re
voltující soudcové zanechají své vzpoury
podrobí se platným zákonům ! —
Gautschův
Clarya
Kindinger
Badenův
Čo
Čechy
Morava
11
title
Ministr m. s. dr. Pacák o „tajném
paktu“,
doktor
Pacák
m . s
12
article
Došel nás tento přípis:
Došel nás tento přípis:
Slavná redakcel
Čekal jsem, zdali se prohlásí pan ministn
Prášek sám, aby se s ním mluviti mohlo přímo
Neboť boj za plentou, kde se může říci »já
nemohu za noviny«, je boj nestejný, na jedné
straně jméno, na druhé anonýmita
Nuže dnes po publikaci ministrově mohu
mluviti.
J. E. pan ministr Prášek praví, že sou-
hlasi v podstatě s tím, co »Venkov« uvedl n
základě »svých zvláštních informací«. Pan
ministr Prášek mi odpustí, když tu mně seház
víra, neboť co on mluvil v parlamentární ko-
misi, poslední před naším rozehodem, to skoro
do slova nalézá se ve »Venkovu« v oněch o
haleních o »tajném paktu«. Tu tedy lze inspi
ratora snadno poznat.
Co nám tedy vyčítá? Cituji do slova:
»Jak víme určitě, když na stolce mi
nisterské povoláni dr. Pacák a dr. For t, t
dokonce uzavřen s německý m
vůdci tajný pakt — tedy písemná smlouva.
Čekal
Prášek
doktor
Pacák
13
article
jejíž podstatný obsah byl tento: Němci po tichu
dovoli, aby v českém územi uváděla se via
faeti vnitřní řeč česká, Čoši za to přistupují
na to, aby místa u soudů a pošty obsa-
zována byla dle klíče 62: 38 a to nejen při
jmenování nových soudcovských sil, ale též
při každém postupu všech soudcůa
poštovních úřadníků vůbee.
Byl jsem dychliv, čím to »Venkov« dokáže.
Nevěděl jsem sám o podobném paktu ničehož
a česká veřejnost se nyní přesvědčila, jak
lehkomyslné obviňování to bylo
Ani jedno, sni druhě, ani třetí není a ne-
bylo a nebude prokázáno a nemůže býti. Do
voláváno se spisů u ministerstva obchodu. Aeo
vyšlo na jevo? Že v zájmu a prospěchu
českém, když mezi několika sty navrženými
aspiranty žádal se s německé strany poměr
50: 50, podařilo se Fořtovi a mně dosíci spra-
vedlivějšího poměru 62 : 38 — a tím českým
aspirantům jsme získali značný počet míst. Je-
to hřích v očích kohokoliv, tu beru jej milerad
na sebe a to s upřímnou hirdostl.
A nyní k soudcům.
Byl jsem při dvou jmenováních jako mi
nistr účasten.
Poprvé v květnu 1907 při povýšeníd
VIII hodnostní třídy, kdy povýšeno celkem 72
českých (tři z nich pro německá města) as
německých adjunktů.
Němec
14
article
Po druhé v říjnu 1907, kdy do IX. třídy
jmenováno 126 českých a 37 německých
auskultantů.
I při prvním i při druhém jmenování jedna
jsem s našimi vedoucími kruhy i s organisací
soudců. Jakmile druhé jmenování bylo na obzoru
ihned jsem během sněmu i během císafské
návštěvy vstoupil opět v jednání s výkonným
výborem naší strany i organisací soudní, jež
obě jmenovaly členy komise, která by věci se
mnou projednávala.
A také vedení naše z Prahy a z Vídně
i organisace soudců vstoupily za přitomnosti
císaře v Praze v jednání s předsedou ministerstva
k jeho pozvání a já neučinil jsem an
krok, jejž nobyly by obě tyto orga-
nisace uznaly za správný.
V těch poradách zúčastnili se velmi mnoz
pánové a prosím je, uchyluji-li se někde o
pravdy, aby to jen veřejně konstatovali.
Praha
Vídeň
15
article
Po mnohých poradách dáno mně j edn -
myslným usnesením toto vodítko:
1. Jmenování musí se díti dle statusua
kvalifkace a nesmí býti nikdo přeskočen z do-
vodů národnostních. Byl-li by některý zadn
jmenován, musí býti jmenování také všichn-
žádající a kvalifikovaní žadatelé druhé národ-
nosti až do jmenovaného.
2. Národnostního kliče při jmen o ván
úřadnictva jen tehda mohlo by býti užito, kdyby
po úplné dohodě národů užívalo se ho
při všech úřadech a kategoriích úřadů a sice
nejen nižších, nýbrž i vyšších a nej-
vyšších v zemí i centrálních úř
dech ve Vídni a sice nejen v Čechách
nýbrž i na Moravě i ve Slezsku a aby po každém
sčílání lidu klič znova se stanovil.
3. Stanovisko, že do tak zvaného uzavře-
V drobném prodejír
ranní číslo o sobě . . . za 8h
. . . . na zh
Ve slialkách na venkově:
ranní číslo. . . . . . . . 10h
odpulodní . . . . . . . . 4 l
Inseracv
plati se hotově napřel.
Přadplacení a inserty přijímá sdmínl-
sirace v Marlanské slici č.3.
Tam nacházejí se běž redaskce
tiskárna n ezpedíe „Nárednich L.řsti“
odpoledni
Eukopisy se novraevjí.
Inseracv
Vídeň
Čechy
Morava
Slezsko
Nárednich L
16
article
ného německého území musí se připustit jenom
soudcové německého původu, je nepřijatelné
4. Vnitřní řeč česká mus! vládou sou-
časně s otázkou úřadnickou býti vyřízena.
Tohoto voditka jsem se držel houževnatě,
vytrvale a pevně a J. E. panu ministru
Práškovi nejlepší o tom mohl by dáť svědectví
mně i jemu nyní blízký spolupracovník, na jehož
práci s vděkem vzpomínám.
Bohužel, nepodařilo se mně vše, jak jsem
si přál.
Dohoda o zásadách žádná se
nestala a stát nemohla, poněvadž zástupcové
národů ani ku poradě se nesešli a ani povoláni
nebyli.
Uvnitř ministerstva dály se porady takto:
Nejprve o radách nejvyššího soudu, pak o vrch-
ních radách. Potom, ježto se při sekretářich
i radech českých i německých objevily velik
obtíže — přikročilo se ke jmenování adjunkta
a dohodnuto se o 126 českých a 37 německých,
tak že do posledně jmenovaného Němce jmeno-
vání všichni Češi a ani jeden Čech nebyl pre-
terován mimo diskvalifkované neb diseiplino-
vané. Až dotud jsem pracoval jako ministr. V tu
dobu jsem byl donucen politickými poměry podat
demisi a v klubu našem jsem pro-
hlásil, že od toho dne žádnou zo-
povědnost na sebe neberu a žáda
jsem výslovně, aby toto moje pro-
hlášení do klubovního protokolu
bylo zanešeno.
Protokol ten den vedl poslanse L. Čech,
který tedy nejlépe může udat den, kdy se to
stalo.
Prášek
Němec
Čech
Čo
L Čo
17
article
Já jsem tedy nebyl při poradě o jmeno-
vání některých českých i německých radů
sekretářů a 2. při jmenování auskultantů a prákti-
kantů, poněvadž jsem nebyl již ministrem.
I. Při prvním jednání (jmenování radů
sekretářů českých i německých) jsem byl při
prvnim počátku přítomem, a jelikož jsem
rožhodně se vzpíral zásadě: »jen Němci do ně-
meckého územ!« — věc odložena.
Musím přiznati, že tu jsem měl velmí těžké
postavení, poněvadž do celé řady německých
měst ani češti žadatelé se nehlásili a vzbledem
k nepřesaditelnosti soudců bez žádosti nikoho
přece dosaditi nelze.
Snad se mnozí, s nimiž jsem o tom jednul,
pamatují, jak jsem si na to trpce stěžoval, jakož
i na to, že všickni čeští úřadníe
z tak zvaného uzavřeného ú ze m
žádají pry č.
Tvrzení, že z těchto jmenovaných soudeů
utvořeny senáty, jež nyní české žaloby zamitají,
je fantastický výmysl. Já naopak četl jsem
jméno jednoho z těch Němeů, proti němuž př
prvním nedokončeném jednání jsem se vzpíral,
pod platebním rozkazem českým, jenž na českou
žalobu byl vydán.
Rovněž fantasií je, že Feyerer již dříve
vydával na české žaloby německá vyřizení a ž
se to umlčelo. Kdo to umičel ? Snaď já s Fot-
tem? Či Klein s námi oběma? Či p. Wessely
Ostatně Feyerer ještě týden před tím vyřizoval
česká podání česky. — Česká strana, jež by
byla německá vyřízení dostala, jistě by ani mi-
futu s tím nebyla mičela.
Němec
Klein
Wessel
Český strana
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Božidar Karaďorděvič.
Ve svých papírech musím míti někde ruko-
pis biografie, již r. 1893, kdy sepsal jsem te-
prve dvě knihy, napsal prine Božidar Karador-
děvič pro „Carillon“. Ne proto chytám se
péra, abych dávnému příteli vrátil roztomilosti.
jež tehdy o mně psal, ale proto, že zdá se m
povinností říci, jakým kouzelníkem byl tento
slovanský prine a k jakému pojmu životnímu
dospěl elegantní mladík, jenž, vyšed ze zlatéh
života svých velkoměstských blíženců, onoh
dne, kdy vrácen trůn členu jeho rodiny, zůsta
radějí tím, čím se stal loyálnosti a počestnost
umělcem a dělníkem.
Jako lyceista, zamilovaný do Sáry Bornhar
tovy, stal se především, z lásky k ní, hercem
vyprávěl mi, že „debutoval“ na divadle v Be
sanconu. A po prvé, co jsem četl jeho jméno
bylo to při Fedoře Sardouově. On byl zkrva
vělou mrivolou manžela, na jevišti, nad níž s
tragédka v slzách zalévala. Pamatuji se, jak
čta jako jinoch tento detnil u svých rodiče
v Illustration nebo v Monde illustr
byl jsem jím rozhořčen: princ, a tak se snížitili
Na podzim roku 1891 v Paříži šel jsem pozdra-
viti do jistého hotelu na levém břehu Pierra L
tiho, jenž dočetl právě moji Aegyptiaq ue
Vysoký a jemný mladík, blondýn, vstoupil. Prin
Měl přelíbezný hlas; možno-li o hlasu Sary
Bernhardtovy říci, že jest zlatý, musíme jeho
nazvati stříbrným. Představení. Okamžité přá-
telství po vypravování o mé cestě po Černé Hoře
z níž jsem se právě vracel. Korespondence. V zi
mě 1892—93 vídal jsem jej v Paříži denně.
Karadjordjevič
Karador
Carillon
Bornhar
Sardouův
L ti
Sary
Bernhardtův
Paříž
19
article
V létě téhož roku ve Veroně žádal, abychom
tytkali. Můj přítel Marcel Montandon, on a jí
cestovali jsme po Dalmacii a Černé Hoře, kde
se nám dostalo od nynějšího panovníka, prineů
a potomního krále srbského přijetí nejrozto-
milejšího. V cestě jsme pak pokračovali, já sám
s Božidarem K. přes Albánii a Makedonii. T
na tomto zpátečním pochodu vyvedl onen po-
věstný, nepředložený krok v Topole, později jej
k velkému zděšení Obrenovičů sám ve Figaru
popsal. Zimu 1893—94 trávili jsme spolu ve
Vídni, částečně ve starém domě, jejž vyslídi
o jejž jsem popsal na začátku své Fillette
Slovaque, kam často přicházel nás navštívií
po čas jeho častých pobytů ve Vídni. Na víden-
ské universitě sedával s námi v pondělní večery
na přodnáškách starého Brueknera o harmonii.
Montandon
Verona
Černá hoře
Albánie
Makedonie
Topol
Vídeň
starý dům
20
article
Jednou doprovázel Mistra a H. Wolfa do Berlína
Pozván panem Vrchlickým, zastavil se na zpá-
teční cestě v Praze. Od té doby pak vídali jsme
přicházeti II. Wolfa do Johannesgasse . ..
Od této doby byl prine Karaďorděvič pra-
covníkem téměř úplně vybaveným z pout své-
táckých. Navštěvuje svého času přednášky zpěvu
a deklamace na konservatoři pařížské, maluje
s Bastien Lepagem a Marií Baškircevnou, kter
dlouze o něm mluvila v originální versi svéh
Denníku (pečlivě ostříhaném její matkou)
tak také ve Vídlni jal se učiti hře na klavín
Často zpívával ve vyšších společnostech a stáva
se propagatorem děl svých francouzských přátel
hudebníků. To jisté činil i pro H. Wolfa. Před
cházející zimy v Paříži jsem sám jej pohnu
k tomu, aby psal, a přivedl jej do styku s Guil
laumem, který vydal první jeho pokus v Bam
bou; nemýlím-li se, jest mi věnován. Odt
pak psal prine francouzsky všude, kde psal
jsem sám, a anglicky podepisoval v Magazi
of Art, své krásné studie o soudobých uměl-
cích, kteří přivedli Johannesgasse do pravidelne
korespondence s tolika velkými mistry a velký
mi spisovateli všech zemí. Pro Guillauma pře
kládal Tolstoje a Jokaie. Své první akvarely vy
stavoval na Champ de Mars.
H Wolf
Vrchlický
Wolf
Johannesgass
Bastien Lepag
Marie Baškircevný
pře
Tolstoj
Jokaie
Berlín
Praha
Paříž
Champa jít Mars
Magazi of Art
21
article
To v Indii od domorodých umělců nauči
se dovednosti zpracování kovů. Z télo cesty při
nesl mimo to krásnou knihu. Ač pod velkým
vlivem Lotiho, jehož velmi miloval, má pře
svou individuální notu, dle mého mínění ale ni
kterak dosti slovanskou. Svým životem v Petro-
hradě, Bukurešti, Paříži, Vídni a Londýně stai
se dokonalým kosmopolitou. Srbsko, s Franei
jediná země, na níž držel, bylo mu přísně uza-
vřeno a to právě dodalo jeho nebezpečnému po-
bytu v Topole, pohřebišti velkých předků Kara-
ďorďů, podoby téměř heroické. Vrátiv se z Indie
do Paříže, vrhl se do proudu renaissance uměno
průmyslového. Pojednou zprotivily se mu tyt
kratochvíle a chtěl se důkladně naučiti zlat-
nictvi. V incognitu ještě vstoupil jako učednik
do jistého krámu dělnické Paříže. V posledním
listě, jenž jsem od něho obdržel, dává mi adrosu
tohoto učedníka... Uvykl si tráviti svá léta na
Chaumont nad Neuchátelem, v salaši, již
mu společní přátelé, ke kterým jsem jej byl
uvedl, dali k disposici. Tam vařil úplně sáma
do města scházel se sítkou v ruce pro zásoby.
Viděl jsem jej naposledy a k mým rodičům do-
cházel ještě na návštěvy. Vraceje se do Švýcar,
nacházel jsem stopy jeho tamních pobytů: jednou
podložku z tepané kůže, vlastní výroby, již dal
mé malce. jindy visitkovou tobolku, poslední te
upomínku, již mi sestra, vetupujíe do řad milo-
srdných sester, zanechala.
Švýcar
Indie
Petrahradit
Bukurešť
Paříž
Vídeň
Londýn
Srbsko
Neuchátel
22
article
A nyní jest všemu konec... Mnoho prožil
velmi byl zmítán, pak našel klid v práci a ve
svých přátelstvech. Z přátel, jichž měl ve všeni
koutech světa, byl nejnáruživějším. Nepoznal
záští národní, až na Maďary. Ošklivili se mu.
ale to mu nevadilo, aby neocenil dle zásluhy
Jokaie. Jelikož žil všude, byly jeho vzpominky
nevyčerpatelny. Totéž nadšení jako pro sro
přátele cítil pro polohy v přírodě nebo pro po
míky a býval u vytržení nad vlastními inter
pretacemi, které považoval za vystihující. O kaž
dé byl přesvědčen, že jest tak podařena, že ni-
kdy již neudělal by něco podobného. A mnehdy
bylo to velmi dobré, méně však, než si to sám
představoval. Před jistou tureckou branou solun
ských hradeb, kde se div nepotrhal, aby jen po
ložil nejkrásnější tóny své akvarelové krabiee
na papír, jenž koncem konců zůstal matným,
zaslechl jednou, jak doprovázející nás Levan
tinec se ho táže, „zda se zejtra sem nevráti
aby to položil barvou“. Jeho zuřivus
byla tehdy skutečně až komická.
Maďar
23
article
Nechci se zde dát strhnout k vyprávění
anekdot. — Prošed všemi možnými kruhy spo-
lečenskými právě tak jako všemi zeměmi, ne-
ignoroval téměř ničeho, ani ne dovednosti mlče-
ní „avec propos“. Bujný od přírody, umě
býti vtělenou diskretností. Nemluvil nikdy o po-
litice, avšak vypravování o pobytu u dvora
Alexandra III. anebo u knížete černohorského
rovnala se dobrodružstvím divadelním v kon-
servatoři nebo s vesnickým lidem bretoňským
nebo skandinavským. Byl polyglottným; na
svých cestách ulovil, abych se tak vyslovil, cizt
řeč, jako my ulovíme nakažlivou chorobu. Jsa
nenápadné elegance, dostával šatstvo hotové od
srbského krejčíka v Banátu, jenž si vzal jeho
míru jednou pro vždy. Znal všechny celebrity
pařížské a téměř všechny evropské. Bídu poznal
právě tak, jako nadbytek a vzpomínám si, jaké
zděšení námi zalomcovalo, když jednou o di
ner u paní Judith Gautier vyznal společnosti.
rozmlouvající o nočních asylech, že sám tam již
spal. Ba spával i v domech rozbouraných ..
Z vyvrhelů tak jako z nádhery Paříže nic mi
nezůstalo neznámo, a můžeme věru říci, že uží-
val života jako muž, jemuž nic lidského nebyl
cizím. Jsa rybářem na březích bretoňských, jak
byl někdy hercem, utikal se tam po jistou část
roku, dávaje se poznati jako prine („zaklelý
prine“, říkali lidé) teprve na konec. Umínil-li
si získati si někoho nikdo neodolal.
Gautier
Banát
Paříž
24
article
Jsa osvědčené zmužilosti k sobě samému
pro své přátele uměl býti v hrůzách až hysteri
ckých... Když jednou v Latinské čtvrti
jíž jsme r. 1893 obývali, vypuklo jakési jitření
vzal nás k sobě na Avenue du bois de
Boulogne a nedovolil se nám vrátiti, poku
domnělé nebezpečí neminulo. Na cestách by
vždy hotov odvážiti se nejpodivnějších dobro-
družství, spáti pod širým nebem, svěřiti se ban-
ditům, jísti lidová jídla, která obyčejně bývala
výtečná, a vždy měl pravdu. On mnoho přispě
k tomu, že jsem se stal lhostejným vůči zná
mému „co tomu lidé řeknou“. Byl- tolik pomlou
ván, tolik absurdit vypravovalo se o něm! A tak
se mu i protivila všední žurnalistika, tak jako
se vyskytuje v Paříži, a s neznámými, kteří za-
mýšleli jej interviewovati, zacházel hezky s vy-
soka. Měl ostatně tolik intimních nepřátel, jako
přátel.
Ostatně vnímal spíše a podivuhodně odráže
osobnosti těch, jež připustil, aby se v něm zhli-
želi. Měl velmi přím, smysl pro praktický živoi
a jeho osvědčená poetivost, k smyslu tomu při-
pojená, byla by z něho učinila v pravdě muže
činu, kdyby jeho ubohý život byl býval méně
zmitán a se normalně vyvíjel.
Zanechává-liž nějaké dílo? Sebere-li kdo
některé z jeho poněkud významných dopisů, stu-
die literární a umělecké, v nichž se rozptytoval?
jít Boulogne
Paříž
25
article
Vyskytne-li se kdy v některé výstavě sáleček.
věnovaný jeho nejlepším pracím? Dokonalý ty
někdy umělce amateura — podařilo-li se mu
definitivně naučiti řemeslu zlatnickému, jemuž
se, poslednímu, věnoval? Myslím, že pod vli
vem Sáry Bernhardtovy zkusil nejprv sochal
ství a u toho, jenž měl se státi později srbským
králem, viděl jsem v Cetinji dvě medaile (pro-
fily přírodní velikosti našeho hostitele a jeh
zesnulé choti princezny Zorky), „sochaře v mlá-
dí zemřelého“, řekl mi s úsměvem, a to jes
vše, co z této první doby jest mi v tom oboru
o něm známo. Co se týče malby olejové, mám
zde některá z jeho mořských pláten bretoňských.
jeden švědský vodopád, na nějž obzvláště držel.
a z akvarelů břehy Seiny, Loingu, kout onsy
Biskra, kostelík bretoňský, a most v Mostaru.
jejž mi udělal speciálně, „aby mě potěšil, že
jsem si zlomil ruku“ v Hercegovině. Nej-
krásnější jeho akvarely jsou z Benátek a z Te-
poly. Tyto poslední musil si ponecbati, jelikož
představují: hrob velikého předka s věncem,
znesvěcení, dle něho, a příčina cesty, jejž tam
byl položil král Saša, a druhý představuje koste-
lík, obsahující onu hrobku, poutnické to místo
všeho lidu srbského. Ale o jeho akvarely z Be-
nátek se roku 1894 v Salonu du Champ de
Mars div nepoprali. Serie z Biskry, reproduko-
vaná u Guillauma, byla majetkem jeho kníže
matky.
Sára Bernhardtův
Zorka
Saša
Guillaume
Seina
Mostar
Hercegovina
Benátky
Be
Champa jít Mars
Biskr
26
article
Upřímně bohabojný, zůstal věrně oddán svému
pravoslaví. O velikých svátcích navštěvoval ru-
ský kostel v Rue Daru. Na Athosu přijímal se
vším zápalem poutníka. Ač toužil nikomu bo-
lesti nezpůsobiti, vždy odrekl svou přitomnost
při sňatku výlučně civilním, nebo na pohřbu
bez kněze. Ostatně došel k jakési dobročinné
humanitě, jež byla povýšena nad hádky národ-
nostní a vyznání náboženská. Na ulicích sesbíra
žebráky, přiváděl je k sobě do bytu a když i ne-
měl ničeho, uměl vždy dáti chudšímu než byl
on sám. Docela přirozený a bez nadutosti, do-
vedl se baviti s ničím, jako dítě. A ku přátelům
měl slzy pro jejich boly, a dar posilující rady.
27
article
Domnívám se pevně, že B. Karaďorděvi
je z nejromanesknějších postav naší doby, a že
jednoho dne zmocní se ho román, drama, b
i hislorie. Žije, měl již své pověsti. Nevykonal t
veliké věci, k nimž se zrodil, myslím, že příčinu
toho musíme viděti v životě pařížském a v po-
třebě jeho mobility, jež mu nedovolovala zů-
stati dlouho při jedné a téže činnosti, aniž zů-
stati déle na jednom místě. Byl živen kozim
mlékem a tomu faktu připisoval, více než slo-
vanskému temperamentu, svoje svědění po čin-
nostech kontradiktorních a po stěhování. Ač byl
pln bujarosti, ducha, půvabu, bravury, ač nadán
nejvážnějšími vlastnostmi srdce, přec společnost
jeho na konec unavovala neobyčejně. Ani na
chvíli nedovedl býti klidným. Jediný způsob
nechati vás s pokojem byl u něho: odejíti. Věr-
nost v přátelstvu slučoval s ustavičnými pře-
stávkami, co upomjnalo na stabilitu majáků
s otáčivými světly.
Zajisté, jest to nyní poprvé, že zůslává klid-
ným ubohý prine slovanský, jenž chtěl dobývati
svůj chléb jako dělník. Nejkrutější věci, již mu
kdo mohl říci, bylo, že klienti jeho nepřicházeli
pro drobné předměty, vyšlé z jeho rukou zvláště
pro jejich cenu, ale pro jejich knížecí půvol,
právě jako boty Tolstoje nedostávají se na nohy,
ale do skleněných skřínek sběratelů. Neméně
obdivuhodným zůstává u něho, že ve své situaci
tvrdošijně zamítl zhanobiti se nějakým bobatým
sňatkem, a že před jakýmikoliv kompromisy a
smlouvami s kýmkoliv dal přednost práci svých
deseti prstů, a stavu, jenž mu dovoloval navště-
vovati umělce a přátele vlastního výběru.
William Ritter.
Tolstoj
Ritter