ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 9c401770-75a2-11dc-a05b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 44, person 57, org 4, work 2
1 masthead
Ročník XXXXVIII
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek 23. dubna 1908.
Praha
3 masthead
Číslo 112.
4 article
Na ranní a odpel. list, přsdpláeí ser p v Praze v adminíštraei a něsie . . . . . na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí donánka avt 1a .. . . 7 K 50i ve sllanách a K n0o na měs síe . Peštou: . . . . . 3koi na čivrt leta s dvojí zásilkou a měsk árrt ta . . . . n K ao
Pešta Praha
5 article První vlaštovka neudělá jara.
První vlaštovka neudělá jara. Konečně možno nám pozdraviti prvn vlašťovku — vracejícího se právního pořádku do anarchie a vzpoury, trpěné nezkáraně od loňského podzimu u celé řady »německých soudů« — v království českém. Jak známo, odmítl ještě 7. t. m. — tedy týden po známé konejšivé řeči mini sterského předsedy — c. k. okresní sou v Karlových Varech českou upomí nací žalobu české firmy kralohradecké zhola od prahu svého, »poněvadž není sepsána v jazyku zemském, u zdejšího soudu obvyklém.« Proti tomuto stejně urážli vému jako nezákonnému odpírání práva Čechu v Čechách podal právní zástupce od- mrštěné strany české odvolací stížnost k vrehnímu zemskému soudu pro království české, nuž a tento rozhodnutím svým ze dne 18. t. m. karlovarskému c. k. okresnímu soudu správně a rázně nařídi!: »Žaloba budiž podle zákona vyřízena! Neboť — tak zní odů- vodnění c. k. vrchního zemského soudu: Že u všech soudů v království českém použíti lze obojího jazyka zemského, plyne z článku I. uvoz. zák. k civ. soud. řádu (§ 13. všeob. ř. s.), z čl. 19. zákona ze dne 21. prosince 1867 čís. 142 ř. z a z § 1. nařízení ze dne 19. dubna 1880 čís. 14 z. z. pro Čechy. Dle toho nemůže jediná okolnost ta, že ža- loba shora vytčená podána byla v jazyce českém tvořiti důvod pro zamítnutí téže Bylo proto po smyslu 88 74. org. z ák a 409. čís. 1. ř. J. naříditi, jak svrchu uvedeno.«
Čech Karlová Vary Čechy
6 article
Tak vida! Co tu bylo sporů a hádek o to, máli vrchní zemský soud a ministr spravedlnosti právo a moc naříditi všem těm revoltujícím německým soudcům prostě krátce, že jsou povinni přijímati a vy řizovati po česku česká podání, jak to zákony zemské, ba i říšské. výslovně káží. Pořád že prý to nejde, že prý by to bylo sáhnutím na posvátnou ne- odvislost soudců a tedy vymýtáním čerta dablem, bezpráví bezprávím, k čemuž se ani právnická cnost p ryt. Wesselého, ani stát nická rozšafnost pana ministra justice ne- chtěla odhodlat. Marně naši nejlepši právníei dovozovali, že to jde, zcela dobře a správně jde, jen kdyby se chtělo — ano se tu ne jedná o žádné zkrácení soudcovské neod- vislosti, která jest a musí zůstat nedotknu telnou v meritorním výkonu spra vedlnosti, ale nesmí a nemůže býti z to ztrpěna libovůle soudců, když nena- dále na povel škůdců vlasti vybočí tak da leko, že směle šlape platné zákony a odpírá právo občanům domácím kteří ho pohledávají u soudů v zem české svým českým mateřským jazykem, jenž od nepaměti jest zde uznaným prvním jazykem zem ským Všechen svět věděl, že jde tu o ob myslný schvál, o politický nájezd nepřáte
7 article
našeho národa, podniknutý za účelem roz- dvojení Čech, na části česko-německou a »ryze německou«, čili tak zvané uzavřené německé území, z něhož by vše což české bylo stůj co stůj bezohledně vy- tlačeno a vypuzeno. Také vláda ministra Becka to dobře věděla. Poněvadž pak ve všech svých posavadních prohlášeních mini- sterský předseda baron Beck kladl důraz na svou rakouskou barvu (»Mojí stranou jest Rakousko«) mohlo se soudit, že pro- hlédne bystře velikost nebez pečí, jaké by Rakousku vzniklo z ta- kového utvoření německého Tren- tina na severu Čech: — nebezpečí pro budoucnost říše nepoměrně větší a osud- nější nežli hrozí z rozdvojení Tyrolskaa ustavení v něm italského Trentina.
Beck Čechy Rakousko
8 article
Dalo se tedy očekávat, že veškerou stát- nickou energií svojí opře se všem agitacím zdejších německých irredentistův, pracujících tak úsilovně a okatě o vypuzení předně všech českých úřadníků ze zněm- čených krajův Čech za heslem: »My Němei chceme býti souzeni a spravování pouze ně meckými úřadníky« — a potom za prohlá- šení všech rakouských c. k. soudůva úřadův ve zněmčeném území české vlasti za úřady a soudy německé, z nichž čeština jest vypuzena a vyhla- zena do poslední písmeny jako ze soudů a úřadů pruských polština. Jestli která na- cionální a politická agitace sahá Rakousku na hrdlo, jest to věru tato, a proto věděl předchůdce Beckův, rakousky cítící státník baron Pavel Gautsch, ač nebyl dokonce naším přítelem, dobře, co činí a proč ne- vyhověl ve svém jazykovém nařízení Němcům zdejším do té míry, aby byl zrušil jazykové nařízení Stremayrovo pro zněmčené okresy Čech, nýbrž proč je doslovn pojal znovu do nařízení svého
Beckův Pavel Gautsch Němec Čechy Rakousko
9 article
Postihoval, že chrání tím nej- vlastnější interes říše i dyna- stie, když nedá starobylé domovské právo národa a jazyka českého potlačit na c. k. soudech a úřadech ani v nejněmečtější chebské nebo rumburské končině českého království, alebrž setrvá pevně na zásadném stanovisku deklarovaném na sněmu če- ském ústy dosavadního místo- držitele král. českého hr. Coudenhova dne 17. ledna 1898, jež znělo: »Vláda vychází z náhledu, že v krá- lovství českém oba jazyky zemské v úřade úplně rovnoprávny jsou. Z toho plyne, že každý obyvatel království če- ského uvnitř hranic země jes oprávněn, aby právo své u všech zeměpanských úřadů buďsi v ja- zyku českém nebo v jazyku německém vyhledával a nalezl. A jako zásady tyto pro vládu nezvratně platny jsou, trvat bude vláda bez výjimky také na jednotě země, jakoži na jednotě správy a úřadnictva « — V mezích zásad těch hleděl bar. Gautsch vyjíti oběma národům vstříc svým za nedlouho po tom vydaným nařízením jazykovým, které co do
Coudenhove Gautsch
10 article
zevní služby úřadův a soudů zachovávalo princip úplně rovnoprávnosti obou zemských jazyků v celých Čechách, avšak co do vnitřní služby úřadní rozlišovalo oblast okresů německých, národně smíšených a če- ských; v první oblasti měla býti vnitřním úřadním a služebním jazykem pouze něm- čina; v několika smíšených okresech něm- čina i čeština; v českých konečně až na styk s úřady centrálními čeština. — Pro tuto vnitřní úřadní češtinu zlítil se však teutonský furor do divoké obstrukce na radě říšské, až také státní autorita před ním kapitulovala, Gautschova nařízení zrušila a ordonancí ministrů Clarya a Kindingera dekretovala, že až do pořízení řádného jazykového zákona má v Čechách a na Moravě jazyková praxe úřadův soudů navrátiti se k normám plativším před vydáním jazykového nařízení Badenova. Ji- nými slovy: byli jsme po druhé oloupen o těžce dobytou vnitřní úřadn češtinu a nezůstala nám než ta rovn- právnost v zevním úřadování se strana mi. Po desíti letech však usilují nás němečti hakatistě zdejší oloupiti v třetině Čech i o tutol Jak by vůči tomuto atentátu na po slední pozůstatek odvěkého dobrého práva svého v rodné vlasti své neměl se bouřit cit všeho českého národa? A jak by si tu měla počínati rakouská vláda, chtějící slout spravedlivou a prozíravou? Nicméně prošlo pět měsíců než jsmes dočkali první vlaštovky, z níž možno s na čerpati naději, že se konečně učiní přitr této spoustě příkoří a bezpráví. Pravíme snad: neboť jistoty po sud žádné není. Uvidíme, zdali němečtí re voltující soudcové zanechají své vzpoury podrobí se platným zákonům ! —
Gautschův Clarya Kindinger Badenův Čo Čechy Morava
11 title
Ministr m. s. dr. Pacák o „tajném paktu“,
doktor Pacák m . s
12 article Došel nás tento přípis:
Došel nás tento přípis: Slavná redakcel Čekal jsem, zdali se prohlásí pan ministn Prášek sám, aby se s ním mluviti mohlo přímo Neboť boj za plentou, kde se může říci »já nemohu za noviny«, je boj nestejný, na jedné straně jméno, na druhé anonýmita Nuže dnes po publikaci ministrově mohu mluviti. J. E. pan ministr Prášek praví, že sou- hlasi v podstatě s tím, co »Venkov« uvedl n základě »svých zvláštních informací«. Pan ministr Prášek mi odpustí, když tu mně seház víra, neboť co on mluvil v parlamentární ko- misi, poslední před naším rozehodem, to skoro do slova nalézá se ve »Venkovu« v oněch o haleních o »tajném paktu«. Tu tedy lze inspi ratora snadno poznat. Co nám tedy vyčítá? Cituji do slova: »Jak víme určitě, když na stolce mi nisterské povoláni dr. Pacák a dr. For t, t dokonce uzavřen s německý m vůdci tajný pakt — tedy písemná smlouva.
Čekal Prášek doktor Pacák
13 article
jejíž podstatný obsah byl tento: Němci po tichu dovoli, aby v českém územi uváděla se via faeti vnitřní řeč česká, Čoši za to přistupují na to, aby místa u soudů a pošty obsa- zována byla dle klíče 62: 38 a to nejen při jmenování nových soudcovských sil, ale též při každém postupu všech soudcůa poštovních úřadníků vůbee. Byl jsem dychliv, čím to »Venkov« dokáže. Nevěděl jsem sám o podobném paktu ničehož a česká veřejnost se nyní přesvědčila, jak lehkomyslné obviňování to bylo Ani jedno, sni druhě, ani třetí není a ne- bylo a nebude prokázáno a nemůže býti. Do voláváno se spisů u ministerstva obchodu. Aeo vyšlo na jevo? Že v zájmu a prospěchu českém, když mezi několika sty navrženými aspiranty žádal se s německé strany poměr 50: 50, podařilo se Fořtovi a mně dosíci spra- vedlivějšího poměru 62 : 38 — a tím českým aspirantům jsme získali značný počet míst. Je- to hřích v očích kohokoliv, tu beru jej milerad na sebe a to s upřímnou hirdostl. A nyní k soudcům. Byl jsem při dvou jmenováních jako mi nistr účasten. Poprvé v květnu 1907 při povýšeníd VIII hodnostní třídy, kdy povýšeno celkem 72 českých (tři z nich pro německá města) as německých adjunktů.
Němec
14 article
Po druhé v říjnu 1907, kdy do IX. třídy jmenováno 126 českých a 37 německých auskultantů. I při prvním i při druhém jmenování jedna jsem s našimi vedoucími kruhy i s organisací soudců. Jakmile druhé jmenování bylo na obzoru ihned jsem během sněmu i během císafské návštěvy vstoupil opět v jednání s výkonným výborem naší strany i organisací soudní, jež obě jmenovaly členy komise, která by věci se mnou projednávala. A také vedení naše z Prahy a z Vídně i organisace soudců vstoupily za přitomnosti císaře v Praze v jednání s předsedou ministerstva k jeho pozvání a já neučinil jsem an krok, jejž nobyly by obě tyto orga- nisace uznaly za správný. V těch poradách zúčastnili se velmi mnoz pánové a prosím je, uchyluji-li se někde o pravdy, aby to jen veřejně konstatovali.
Praha Vídeň
15 article
Po mnohých poradách dáno mně j edn - myslným usnesením toto vodítko: 1. Jmenování musí se díti dle statusua kvalifkace a nesmí býti nikdo přeskočen z do- vodů národnostních. Byl-li by některý zadn jmenován, musí býti jmenování také všichn- žádající a kvalifikovaní žadatelé druhé národ- nosti až do jmenovaného. 2. Národnostního kliče při jmen o ván úřadnictva jen tehda mohlo by býti užito, kdyby po úplné dohodě národů užívalo se ho při všech úřadech a kategoriích úřadů a sice nejen nižších, nýbrž i vyšších a nej- vyšších v zemí i centrálních úř dech ve Vídni a sice nejen v Čechách nýbrž i na Moravě i ve Slezsku a aby po každém sčílání lidu klič znova se stanovil. 3. Stanovisko, že do tak zvaného uzavře- V drobném prodejír ranní číslo o sobě . . . za 8h . . . . na zh Ve slialkách na venkově: ranní číslo. . . . . . . . 10h odpulodní . . . . . . . . 4 l Inseracv plati se hotově napřel. Přadplacení a inserty přijímá sdmínl- sirace v Marlanské slici č.3. Tam nacházejí se běž redaskce tiskárna n ezpedíe „Nárednich L.řsti“ odpoledni Eukopisy se novraevjí.
Inseracv Vídeň Čechy Morava Slezsko Nárednich L
16 article
ného německého území musí se připustit jenom soudcové německého původu, je nepřijatelné 4. Vnitřní řeč česká mus! vládou sou- časně s otázkou úřadnickou býti vyřízena. Tohoto voditka jsem se držel houževnatě, vytrvale a pevně a J. E. panu ministru Práškovi nejlepší o tom mohl by dáť svědectví mně i jemu nyní blízký spolupracovník, na jehož práci s vděkem vzpomínám. Bohužel, nepodařilo se mně vše, jak jsem si přál. Dohoda o zásadách žádná se nestala a stát nemohla, poněvadž zástupcové národů ani ku poradě se nesešli a ani povoláni nebyli. Uvnitř ministerstva dály se porady takto: Nejprve o radách nejvyššího soudu, pak o vrch- ních radách. Potom, ježto se při sekretářich i radech českých i německých objevily velik obtíže — přikročilo se ke jmenování adjunkta a dohodnuto se o 126 českých a 37 německých, tak že do posledně jmenovaného Němce jmeno- vání všichni Češi a ani jeden Čech nebyl pre- terován mimo diskvalifkované neb diseiplino- vané. Až dotud jsem pracoval jako ministr. V tu dobu jsem byl donucen politickými poměry podat demisi a v klubu našem jsem pro- hlásil, že od toho dne žádnou zo- povědnost na sebe neberu a žáda jsem výslovně, aby toto moje pro- hlášení do klubovního protokolu bylo zanešeno. Protokol ten den vedl poslanse L. Čech, který tedy nejlépe může udat den, kdy se to stalo.
Prášek Němec Čech Čo L Čo
17 article
Já jsem tedy nebyl při poradě o jmeno- vání některých českých i německých radů sekretářů a 2. při jmenování auskultantů a prákti- kantů, poněvadž jsem nebyl již ministrem. I. Při prvním jednání (jmenování radů sekretářů českých i německých) jsem byl při prvnim počátku přítomem, a jelikož jsem rožhodně se vzpíral zásadě: »jen Němci do ně- meckého územ!« — věc odložena. Musím přiznati, že tu jsem měl velmí těžké postavení, poněvadž do celé řady německých měst ani češti žadatelé se nehlásili a vzbledem k nepřesaditelnosti soudců bez žádosti nikoho přece dosaditi nelze. Snad se mnozí, s nimiž jsem o tom jednul, pamatují, jak jsem si na to trpce stěžoval, jakož i na to, že všickni čeští úřadníe z tak zvaného uzavřeného ú ze m žádají pry č. Tvrzení, že z těchto jmenovaných soudeů utvořeny senáty, jež nyní české žaloby zamitají, je fantastický výmysl. Já naopak četl jsem jméno jednoho z těch Němeů, proti němuž př prvním nedokončeném jednání jsem se vzpíral, pod platebním rozkazem českým, jenž na českou žalobu byl vydán. Rovněž fantasií je, že Feyerer již dříve vydával na české žaloby německá vyřizení a ž se to umlčelo. Kdo to umičel ? Snaď já s Fot- tem? Či Klein s námi oběma? Či p. Wessely Ostatně Feyerer ještě týden před tím vyřizoval česká podání česky. — Česká strana, jež by byla německá vyřízení dostala, jistě by ani mi- futu s tím nebyla mičela.
Němec Klein Wessel Český strana
18 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Božidar Karaďorděvič. Ve svých papírech musím míti někde ruko- pis biografie, již r. 1893, kdy sepsal jsem te- prve dvě knihy, napsal prine Božidar Karador- děvič pro „Carillon“. Ne proto chytám se péra, abych dávnému příteli vrátil roztomilosti. jež tehdy o mně psal, ale proto, že zdá se m povinností říci, jakým kouzelníkem byl tento slovanský prine a k jakému pojmu životnímu dospěl elegantní mladík, jenž, vyšed ze zlatéh života svých velkoměstských blíženců, onoh dne, kdy vrácen trůn členu jeho rodiny, zůsta radějí tím, čím se stal loyálnosti a počestnost umělcem a dělníkem. Jako lyceista, zamilovaný do Sáry Bornhar tovy, stal se především, z lásky k ní, hercem vyprávěl mi, že „debutoval“ na divadle v Be sanconu. A po prvé, co jsem četl jeho jméno bylo to při Fedoře Sardouově. On byl zkrva vělou mrivolou manžela, na jevišti, nad níž s tragédka v slzách zalévala. Pamatuji se, jak čta jako jinoch tento detnil u svých rodiče v Illustration nebo v Monde illustr byl jsem jím rozhořčen: princ, a tak se snížitili Na podzim roku 1891 v Paříži šel jsem pozdra- viti do jistého hotelu na levém břehu Pierra L tiho, jenž dočetl právě moji Aegyptiaq ue Vysoký a jemný mladík, blondýn, vstoupil. Prin Měl přelíbezný hlas; možno-li o hlasu Sary Bernhardtovy říci, že jest zlatý, musíme jeho nazvati stříbrným. Představení. Okamžité přá- telství po vypravování o mé cestě po Černé Hoře z níž jsem se právě vracel. Korespondence. V zi mě 1892—93 vídal jsem jej v Paříži denně.
Karadjordjevič Karador Carillon Bornhar Sardouův L ti Sary Bernhardtův Paříž
19 article
V létě téhož roku ve Veroně žádal, abychom tytkali. Můj přítel Marcel Montandon, on a jí cestovali jsme po Dalmacii a Černé Hoře, kde se nám dostalo od nynějšího panovníka, prineů a potomního krále srbského přijetí nejrozto- milejšího. V cestě jsme pak pokračovali, já sám s Božidarem K. přes Albánii a Makedonii. T na tomto zpátečním pochodu vyvedl onen po- věstný, nepředložený krok v Topole, později jej k velkému zděšení Obrenovičů sám ve Figaru popsal. Zimu 1893—94 trávili jsme spolu ve Vídni, částečně ve starém domě, jejž vyslídi o jejž jsem popsal na začátku své Fillette Slovaque, kam často přicházel nás navštívií po čas jeho častých pobytů ve Vídni. Na víden- ské universitě sedával s námi v pondělní večery na přodnáškách starého Brueknera o harmonii.
Montandon Verona Černá hoře Albánie Makedonie Topol Vídeň starý dům
20 article
Jednou doprovázel Mistra a H. Wolfa do Berlína Pozván panem Vrchlickým, zastavil se na zpá- teční cestě v Praze. Od té doby pak vídali jsme přicházeti II. Wolfa do Johannesgasse . .. Od této doby byl prine Karaďorděvič pra- covníkem téměř úplně vybaveným z pout své- táckých. Navštěvuje svého času přednášky zpěvu a deklamace na konservatoři pařížské, maluje s Bastien Lepagem a Marií Baškircevnou, kter dlouze o něm mluvila v originální versi svéh Denníku (pečlivě ostříhaném její matkou) tak také ve Vídlni jal se učiti hře na klavín Často zpívával ve vyšších společnostech a stáva se propagatorem děl svých francouzských přátel hudebníků. To jisté činil i pro H. Wolfa. Před cházející zimy v Paříži jsem sám jej pohnu k tomu, aby psal, a přivedl jej do styku s Guil laumem, který vydal první jeho pokus v Bam bou; nemýlím-li se, jest mi věnován. Odt pak psal prine francouzsky všude, kde psal jsem sám, a anglicky podepisoval v Magazi of Art, své krásné studie o soudobých uměl- cích, kteří přivedli Johannesgasse do pravidelne korespondence s tolika velkými mistry a velký mi spisovateli všech zemí. Pro Guillauma pře kládal Tolstoje a Jokaie. Své první akvarely vy stavoval na Champ de Mars.
H Wolf Vrchlický Wolf Johannesgass Bastien Lepag Marie Baškircevný pře Tolstoj Jokaie Berlín Praha Paříž Champa jít Mars Magazi of Art
21 article
To v Indii od domorodých umělců nauči se dovednosti zpracování kovů. Z télo cesty při nesl mimo to krásnou knihu. Ač pod velkým vlivem Lotiho, jehož velmi miloval, má pře svou individuální notu, dle mého mínění ale ni kterak dosti slovanskou. Svým životem v Petro- hradě, Bukurešti, Paříži, Vídni a Londýně stai se dokonalým kosmopolitou. Srbsko, s Franei jediná země, na níž držel, bylo mu přísně uza- vřeno a to právě dodalo jeho nebezpečnému po- bytu v Topole, pohřebišti velkých předků Kara- ďorďů, podoby téměř heroické. Vrátiv se z Indie do Paříže, vrhl se do proudu renaissance uměno průmyslového. Pojednou zprotivily se mu tyt kratochvíle a chtěl se důkladně naučiti zlat- nictvi. V incognitu ještě vstoupil jako učednik do jistého krámu dělnické Paříže. V posledním listě, jenž jsem od něho obdržel, dává mi adrosu tohoto učedníka... Uvykl si tráviti svá léta na Chaumont nad Neuchátelem, v salaši, již mu společní přátelé, ke kterým jsem jej byl uvedl, dali k disposici. Tam vařil úplně sáma do města scházel se sítkou v ruce pro zásoby. Viděl jsem jej naposledy a k mým rodičům do- cházel ještě na návštěvy. Vraceje se do Švýcar, nacházel jsem stopy jeho tamních pobytů: jednou podložku z tepané kůže, vlastní výroby, již dal mé malce. jindy visitkovou tobolku, poslední te upomínku, již mi sestra, vetupujíe do řad milo- srdných sester, zanechala.
Švýcar Indie Petrahradit Bukurešť Paříž Vídeň Londýn Srbsko Neuchátel
22 article
A nyní jest všemu konec... Mnoho prožil velmi byl zmítán, pak našel klid v práci a ve svých přátelstvech. Z přátel, jichž měl ve všeni koutech světa, byl nejnáruživějším. Nepoznal záští národní, až na Maďary. Ošklivili se mu. ale to mu nevadilo, aby neocenil dle zásluhy Jokaie. Jelikož žil všude, byly jeho vzpominky nevyčerpatelny. Totéž nadšení jako pro sro přátele cítil pro polohy v přírodě nebo pro po míky a býval u vytržení nad vlastními inter pretacemi, které považoval za vystihující. O kaž dé byl přesvědčen, že jest tak podařena, že ni- kdy již neudělal by něco podobného. A mnehdy bylo to velmi dobré, méně však, než si to sám představoval. Před jistou tureckou branou solun ských hradeb, kde se div nepotrhal, aby jen po ložil nejkrásnější tóny své akvarelové krabiee na papír, jenž koncem konců zůstal matným, zaslechl jednou, jak doprovázející nás Levan tinec se ho táže, „zda se zejtra sem nevráti aby to položil barvou“. Jeho zuřivus byla tehdy skutečně až komická.
Maďar
23 article
Nechci se zde dát strhnout k vyprávění anekdot. — Prošed všemi možnými kruhy spo- lečenskými právě tak jako všemi zeměmi, ne- ignoroval téměř ničeho, ani ne dovednosti mlče- ní „avec propos“. Bujný od přírody, umě býti vtělenou diskretností. Nemluvil nikdy o po- litice, avšak vypravování o pobytu u dvora Alexandra III. anebo u knížete černohorského rovnala se dobrodružstvím divadelním v kon- servatoři nebo s vesnickým lidem bretoňským nebo skandinavským. Byl polyglottným; na svých cestách ulovil, abych se tak vyslovil, cizt řeč, jako my ulovíme nakažlivou chorobu. Jsa nenápadné elegance, dostával šatstvo hotové od srbského krejčíka v Banátu, jenž si vzal jeho míru jednou pro vždy. Znal všechny celebrity pařížské a téměř všechny evropské. Bídu poznal právě tak, jako nadbytek a vzpomínám si, jaké zděšení námi zalomcovalo, když jednou o di ner u paní Judith Gautier vyznal společnosti. rozmlouvající o nočních asylech, že sám tam již spal. Ba spával i v domech rozbouraných .. Z vyvrhelů tak jako z nádhery Paříže nic mi nezůstalo neznámo, a můžeme věru říci, že uží- val života jako muž, jemuž nic lidského nebyl cizím. Jsa rybářem na březích bretoňských, jak byl někdy hercem, utikal se tam po jistou část roku, dávaje se poznati jako prine („zaklelý prine“, říkali lidé) teprve na konec. Umínil-li si získati si někoho nikdo neodolal.
Gautier Banát Paříž
24 article
Jsa osvědčené zmužilosti k sobě samému pro své přátele uměl býti v hrůzách až hysteri ckých... Když jednou v Latinské čtvrti jíž jsme r. 1893 obývali, vypuklo jakési jitření vzal nás k sobě na Avenue du bois de Boulogne a nedovolil se nám vrátiti, poku domnělé nebezpečí neminulo. Na cestách by vždy hotov odvážiti se nejpodivnějších dobro- družství, spáti pod širým nebem, svěřiti se ban- ditům, jísti lidová jídla, která obyčejně bývala výtečná, a vždy měl pravdu. On mnoho přispě k tomu, že jsem se stal lhostejným vůči zná mému „co tomu lidé řeknou“. Byl- tolik pomlou ván, tolik absurdit vypravovalo se o něm! A tak se mu i protivila všední žurnalistika, tak jako se vyskytuje v Paříži, a s neznámými, kteří za- mýšleli jej interviewovati, zacházel hezky s vy- soka. Měl ostatně tolik intimních nepřátel, jako přátel. Ostatně vnímal spíše a podivuhodně odráže osobnosti těch, jež připustil, aby se v něm zhli- želi. Měl velmi přím, smysl pro praktický živoi a jeho osvědčená poetivost, k smyslu tomu při- pojená, byla by z něho učinila v pravdě muže činu, kdyby jeho ubohý život byl býval méně zmitán a se normalně vyvíjel. Zanechává-liž nějaké dílo? Sebere-li kdo některé z jeho poněkud významných dopisů, stu- die literární a umělecké, v nichž se rozptytoval?
jít Boulogne Paříž
25 article
Vyskytne-li se kdy v některé výstavě sáleček. věnovaný jeho nejlepším pracím? Dokonalý ty někdy umělce amateura — podařilo-li se mu definitivně naučiti řemeslu zlatnickému, jemuž se, poslednímu, věnoval? Myslím, že pod vli vem Sáry Bernhardtovy zkusil nejprv sochal ství a u toho, jenž měl se státi později srbským králem, viděl jsem v Cetinji dvě medaile (pro- fily přírodní velikosti našeho hostitele a jeh zesnulé choti princezny Zorky), „sochaře v mlá- dí zemřelého“, řekl mi s úsměvem, a to jes vše, co z této první doby jest mi v tom oboru o něm známo. Co se týče malby olejové, mám zde některá z jeho mořských pláten bretoňských. jeden švědský vodopád, na nějž obzvláště držel. a z akvarelů břehy Seiny, Loingu, kout onsy Biskra, kostelík bretoňský, a most v Mostaru. jejž mi udělal speciálně, „aby mě potěšil, že jsem si zlomil ruku“ v Hercegovině. Nej- krásnější jeho akvarely jsou z Benátek a z Te- poly. Tyto poslední musil si ponecbati, jelikož představují: hrob velikého předka s věncem, znesvěcení, dle něho, a příčina cesty, jejž tam byl položil král Saša, a druhý představuje koste- lík, obsahující onu hrobku, poutnické to místo všeho lidu srbského. Ale o jeho akvarely z Be- nátek se roku 1894 v Salonu du Champ de Mars div nepoprali. Serie z Biskry, reproduko- vaná u Guillauma, byla majetkem jeho kníže matky.
Sára Bernhardtův Zorka Saša Guillaume Seina Mostar Hercegovina Benátky Be Champa jít Mars Biskr
26 article
Upřímně bohabojný, zůstal věrně oddán svému pravoslaví. O velikých svátcích navštěvoval ru- ský kostel v Rue Daru. Na Athosu přijímal se vším zápalem poutníka. Ač toužil nikomu bo- lesti nezpůsobiti, vždy odrekl svou přitomnost při sňatku výlučně civilním, nebo na pohřbu bez kněze. Ostatně došel k jakési dobročinné humanitě, jež byla povýšena nad hádky národ- nostní a vyznání náboženská. Na ulicích sesbíra žebráky, přiváděl je k sobě do bytu a když i ne- měl ničeho, uměl vždy dáti chudšímu než byl on sám. Docela přirozený a bez nadutosti, do- vedl se baviti s ničím, jako dítě. A ku přátelům měl slzy pro jejich boly, a dar posilující rady.
27 article
Domnívám se pevně, že B. Karaďorděvi je z nejromanesknějších postav naší doby, a že jednoho dne zmocní se ho román, drama, b i hislorie. Žije, měl již své pověsti. Nevykonal t veliké věci, k nimž se zrodil, myslím, že příčinu toho musíme viděti v životě pařížském a v po- třebě jeho mobility, jež mu nedovolovala zů- stati dlouho při jedné a téže činnosti, aniž zů- stati déle na jednom místě. Byl živen kozim mlékem a tomu faktu připisoval, více než slo- vanskému temperamentu, svoje svědění po čin- nostech kontradiktorních a po stěhování. Ač byl pln bujarosti, ducha, půvabu, bravury, ač nadán nejvážnějšími vlastnostmi srdce, přec společnost jeho na konec unavovala neobyčejně. Ani na chvíli nedovedl býti klidným. Jediný způsob nechati vás s pokojem byl u něho: odejíti. Věr- nost v přátelstvu slučoval s ustavičnými pře- stávkami, co upomjnalo na stabilitu majáků s otáčivými světly. Zajisté, jest to nyní poprvé, že zůslává klid- ným ubohý prine slovanský, jenž chtěl dobývati svůj chléb jako dělník. Nejkrutější věci, již mu kdo mohl říci, bylo, že klienti jeho nepřicházeli pro drobné předměty, vyšlé z jeho rukou zvláště pro jejich cenu, ale pro jejich knížecí půvol, právě jako boty Tolstoje nedostávají se na nohy, ale do skleněných skřínek sběratelů. Neméně obdivuhodným zůstává u něho, že ve své situaci tvrdošijně zamítl zhanobiti se nějakým bobatým sňatkem, a že před jakýmikoliv kompromisy a smlouvami s kýmkoliv dal přednost práci svých deseti prstů, a stavu, jenž mu dovoloval navště- vovati umělce a přátele vlastního výběru. William Ritter.
Tolstoj Ritter