1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v úterý 22. září 1908.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
předplácí se
v Praze v administraei
na čtvt lets. . 8 R —
s dvojí donálkou
na něse
na vt l4a . . . . 7 K 50
ve nlislkách: „ K 3o
na měckc .
Pešton:
na měsic. . . . . .
nčtvrt leta . . . . 9 K eo
s dvojí zisilkoa
něs
k e
n tri ota
Praha
5
article
Lež a šalba jejich zbroj!
Lež a šalba jejich zbroj!
BIlá Lublaň zbrocena krví halí
se ve smutek a nevýslovné rozčilení pro-
chvívá veškeru Krajinu... Naši slo-
vinšti bratři v Ptuji, Mariboru
Celji pociťují německou pěst, ale vídeňský
frivolní tisk píše o »slovanské politice ka-
menováni«, nechápe, jak budou moci po-
slanci »znásilňovaných Němců« sedět po-
spolu ve vládní většině se slovanskými ná-
silníky, a žehrá na vládu, že prý posílá
vojsko a četnictvo ku ochraně Němců proti
nám »vždy příliš pozdě«: v Lublani jako
— v Kašperských Horách.
Však což by konečně sešlo na lžech
a infamiích vídeňského tisku: než co říci,
když této neděle konaly se ve dvacet
zněmčených městech pošumavských — pro-
testní sehůze proti výtržnostem
— — Čechůkašperskohorských
Schůze, navštívené prý hojně německými
sedlaky, kteří prý vášnivými výkříky proti
Čechům si ulevovali, když ctihodní řečníci
jim líčili, jak vražedně Češi v Kašperských
Horách přepadli tamní německé klidné oby
vatelstvol
Zejmena v Prachaticích dosáhla — dle
referátů německých listů — záštiplná štva
nice proti českým menšinám a českým úřad
níkům bodu varu. Schůzi, navštivené prý
všemi měšťanosty a četnými delegáty z již-
ních Čech, obcovali též říšský poslanec
Grössl a zemský poslanec Reitterer-
První líčil události v Kašperských Horách
jako zločinné provinění Čechů, a docílil veli-
kého řečnického efektu tím, že zvěstoval
shromážděním smrt kašperského výtržníka
Němec
Čecho
Čech
Grössl
Reitterer
Ptuj
Maribor
Lublaň
kašperský hora
Prachatice
Čechy
Bilá Lublaň
6
article
Němce Haase. »Bouřné výkřiky hněvu za-
duněly při tom sálem., Na to vyzýval ně-
mecké ženy, aby se ze všech si
účastnily obrany proti českém
řájezdu. »Následky událostí ka-
šperskohorských« — hrozil poslane
Grössl — budou takové, že m
Němci obmezíme činnost sněm
českého, ba v případě nutnost
i daně odepřeme, pakliže vláda
ústřední jakož i místodržitel-
ství neprovede Němci požado-
vaná opatření ihned (sofort) a mě-
rou nejširší.«
Druhý německý poslanec Reitterer
horlil neméně vášnivé proti »neustálému za-
tlačování a poškozování Němců v Čecháche
se strany naší i volal:
Rakousko musí býti německ
a zůstati německým, jinak neob-
stojí! Němci nepůjdou k vládě o pomoc
žebrat; nýbrž — nenahlédne-li vláda,
jaké bezpráví se jim děje, a ne-
zařídíli vše, aby spáchanou křivdu na
pravila a opětování takových případů zame-
zila: zjednají si Němci právo jim
náležité sami. (Bouřná pochvala a vo-
lání »Heile !)
Jakýs Pollauf z Vídně vyřizuje Pra
chatickým pozdrav německy cítící Vídně.
ostře tepal vládu Beckovu pro její chování
se k Němcům ve všech zemích Rakouska.
»Podobá se přímo« — horlil — »jakoby
vláda držela s protivníky Němectva aza
jedno s nimi pracovala k utlačení ně
meckého lidu. Kéž se tedy Němo
v vodlne mbe nollelse
Němec
Haas
Reitterer
Rakousko
Vídeň
Beckov
Heile
9
article
vzchopí opět k téže ráznosti, jako za časů
Badenových.«
Konečně majitel knihtiskárny z Č. Bu-
dějovic Pohl, požálovav nad německou
oběti kašperskohorskou, po níž prý asi ná-
sledovati budou ještě oběti justice, jakož
nad stálým prý počešťováním německých obeí
v Pošumaví, navrhl tuto strohou resoluci
»Konané dnes proteslní shromáždění v Pra-
chaticích, pojednavši o velice politování hod-
ných událostech kašpersko-horských, pi ro te-
stuje proti počínání si českých státníeh
úřadníkův a požaduje zcela rozhodně: aby
z německých měst Šumavy odstraněn
byli veškeří čeští státní úřad
nlci a češtl soudcové i nahražen
německými.
Badenův
Pohl
Č . bu
Pošumaví
Šumava
10
article
»Ježto nemůže německé oby va
telstvo pošumavské za nynějších
poměrů považovati se na sv
zděděně hroudě již nikterak bez
pečným, žádáme znovu důtklivě, aby vláda
spravedlivým požadavkům naším, po odstra
nění českých soudců a úřadníků konečně vy-
hověla. —
»Za pochopitelného rozčilení veškerého ně
meckého obyvatelstva jest splnění těchto na-
šich přání naléhavou nutností, sice by dalš
udržování nynějších pro Němce nesnesitelných
poměrů vedlo k následkům ned
zirným. — Němcům kašpersko
horským vyslovujeme za jejich sta-
tečné počínání s i nejpilnější uznání
ubezpečujeme je, že v budouenosti budeme
jim svorně pomáhati při odrážení podobných,
každému civilisovanému státu k hanbě slou
žicích případů. — Německé poslance pak žá-
dáme, aby bez ohledů strannických rázně za
kročili za provedení těchto nejspravedlivějšíel
požadavků našich a na rychlé splnění jejieh
naléhali.«
Jak se samo sebou rozumí, byla tat
rosoluce za bouřného volání »Heil« jedno-
myslně přijata. My však ji přibíjeme in me
moriam, jako nejlepší doklad pro celou tu
podlou taktiku, obracející drze pravdu na
ruby, falšující skutky a události, pracující
lží a šalbou nejnestoudnější, jen aby ně-
mecký lid. byl rozpalován k fu-
roru teutonskému, z něhož by
vlády vídeňské dostávaly re
spekt na naši škodu a ujmu
Němec
11
article
»Vzchopme se my Němci opět k té divoke
obstrakci, jakou jsme porazili vládu Bade-
novu!« — bouří jeden štváč; druhý diktuje
z Prachatic Rakousku: »Buď budeš něme-
ckým anebo — nebudeš le; třetí pak hroz
snedozírnými následky«, nebu-
dou-li ihned veškeří češti úřadnici a soudci
z Pošumaví vyhnáni . ..
Avšak, snad že v jiných méně za
bořilých krajích a shromážděních ně
meckých panuje jiný tón? — Ano, panuje
Téže neděle sjelo se do Štyrského Hradce
34 německo-liberálních poslaneů
za účelem těsnějšího semknutí se německých
nacionálů, pokrokářův a radikálů v parla-
mentě. Sjezdu toho zúčastnili se též mini-
stři němečtí Marchett, Prade a Derschatta.
Tedy pravá německá »smetana«. Než kdo
tu zatápěl až smetana překypěla? Pověstný
štváč K. H. Wolf! Vyličoval hrůzostrašným
způsobem prolhaně a šalebně u da-
losti v Kašperských Horách
v Sušici i v Lublani, a to slavné
shromáždění německých intelligentův?
Nejen že se v něm nenalezl jediný pravdy-
milovný muž, který by se byl tomu křivení
pravdy, tomu překrucování událostí srdnatě
opřel, alebrž naopak celé to slavné shro-
máždění dalo se prolhaným žamputářem
strhnout »do nejhlubší nevole« proti Slovin-
cům i nám Čechům, až tě si pání přísahali
že »s německé strany musí byt
všude provedena odveta, poně-
vadž Němci v Rakousku jsou dnes vy-
dáni v šane nejhorší zvůli a bruta-
litě slovanské! Kde všichni milují —
jakž by tu mohli scházeti pánové Bach-
mann a šl. Eduard Stranský?
Prvější vyhrožuje v »Bohemii«, nepří
jme-li sněm jeho famosní návrh na rozdě
lení zemského výboru slejným dílem
mezi Němce a Čechy, k čemuž by
též sněm musil být rozdělen v národní
kurie a země česká rozdvojena hranicem
národnostními: — nepříjmem li poslušn
tento návrh milostpánů, pak že prý oni
»uloží« český sněm k ledu.
Němec
Bade
Derschatt
Wolf
Čecho
Bach
Eduard
Prachatice
Rakousko
Pošumaví
Štyrský Hradec
kašperský hora
Sušice
Lublaň
Slovinsko
Bohemia
12
article
Pan šl. Stránský je však ještě ráznější
Nedostanou li Němci do středy německého
aktuara pro sněm, hned prý přikročí k ob
strukci. Ale na tom nedosti. Dokud jim d
úřadoven zemského výboru nenasadíme přes
třetinu Němců neznalých slova českého, ne
dopustí vůbec žádné sněmovní činnosti, dě
se co děj. — —
Takový žhoucí dech zpupnosti a záští
sálá nám dnes z německého tábora v tvář.
A proti němu, nastojte, jaké pověst
neuvěřitelné trousí se v táboře na
šem?! Čeští agrární poslane
prý vedením ministra Práška vyjedná
vají potají o dohodu s německý-
mi agrárníky předně stran povinného
pojišťování, ale pak prý také o jiných
otázkách rázu politického, i dou
fají prý, že k námluvám těm přiváb
též spojence své, svobodomyslné poslance
české
Kdo dal J. E. ministru Práškovi zmee
nění ku podobným námluvám s německými
agrárníky, spřeženýmí co nejtužeji s něme-
ckými pokrokáři, nacionály a radikály v je-
den svaz, tihnoucí úsilovně k roztržení země
české. To bychom si vyprosili, aby se věr-
nosti k všenárodnímu program
českému takhle rozumělo; aby jednotlivá
strana k vůli svému stavovskému zájmu
směla vyskočiti z bojovného našeho šikua
prostřed bitvy smlouvati se s nepřítelem
národním o speciální svoje prospěchy. Jsme
tu opravdu dychtiví brzkého světla. Prozatím
však dovídáme se k upokojení svému i celé
veřejnosti naši, že vůdčí kruhové n árodn
strany svobodomyslné o nějakém
podobném vyjednávání českých poslaneů
s Němci zhola praničeho nevědí, nad
tož aby kdo z nich nějakých porad takových
byl se účastnil
Stránský
Němec
Prášek
den svaz
13
article
Demonstrace a krveprolití
v Lublani.
Demonstrace a krveprolití
v Lublani.
Německé listy, přinášejíce první zprávy
o lublaňských výtržnostech, tvrdily ihned jedno
Lublaň
14
article
myslně, že Slovinci byli k výtržnostem poštván
na páteční schůzi v Městském domě, v níž pro
testováno proti nedělním udalostem ve Ptuji.
Máme dnes před sebou podrobný referát
o lublaňské protestní schůzi a shledáváme
v něm, že oba řečníci, kteří na schůzi promlu-
vili, totiž dr. Triller a dr. Oražen ne
toliko ani slovem nevyzývali k výtržnostem, ný
brž naopak výslovně varovali slovins ky
lid před násilnostmi, doporučujíce pou-
ze heslo „Svůj k svému“ a radice, aby Slovine
a zvláště slovinské ženy nezanášeli své trpce
vydělané peníze německým obchodníkům. Dr
Triller pravil na sehůzi doslovně (dle refe
rátu „Slov. Naroda“): „Chceme-li dosíci úspě
chu, schůze nesmí skončiti poulič
nou demonstrací, která je pro nás dvou
sečný meč, pod nímž potom krvácí celý slovinsk
národ. Všichni ptujští Němci nejsou hodni, aby
se za ně stala obětí jediná slovinská hlava ..
Slovinec
Triller
doktor
Slovine
Němec
městský dům
15
article
Dr. Oražen mluvil zase: „Ve Ptuji tekla slo
vinská krev; Slovinci, kteří se přišli poradi
jak zachrániti svou mládež od poněmčení, byl
všichní od prvého do posledního napadeni. Vím.
že krev má magiekou silu, jež působí, i když
se o ní stane jen zmínka. Přes to vám doporou-
čím chladnokrevnost, aby se bar.
Schwa«zovi (zemskému presidentu) ne-
dala příležitost, použiti četníků
vojska, jež svolal na ochranu zdej-
šich Něme. My jim odpovime na poli ná-
rodohospodářském...“ Pak radil posluchačům
aby nezanášeli své úspory na německé spoři
telny a kupovali své potřeby jen u slovinských
a slovanských obchodníků.
Přes to, že účastníci protestní schůze byl
výslovně varováni, aby se vystřehli uličných
demonstrací a tento varovný hlas byl posluchač
stvem přijat s pochvalou a souhlasem, na de-
monstrace došlo. Tyto demonstr ace
však nebyly aranžovány ne pro-
testní sehůzi, také ne účastníky
schůze, nýbrž osobami zcela jiný-
mi, patrně takovými, jimž na tom záleželo,
aby výtržnosti v Lublani nastaly a zahlušily ve
veřejnosti hnusný dojem brutálností ptujských.
Lublaň
16
article
Liberální „Slov. Narod“ píše o demonstra-
cích v sobotním čísle: Nemůžeme takových de-
monstraci schvalovati, nýbrž odsuzuje me
je a odsuzujeme také ony činitele, kteří tyto
demonstrace mohli znemožniti, ale snad to ne-
chtěli učinili. Takovým činitelem je naše
c. k. vláda... Vláda měla po ruce četnictvoa
vojsko a mohla dáti v čas obsaditi všechna kl
tická nísta, takže by na demonstrace vůbee ne
došlo.
Stejně odsuzuje výtržnosti klerikálný „Slo
venec“, jenž praví, že vytloukáním oken nic se
nedokáže, naopak německá posice výtržnostm
se ještě více posíli. Surovosti plujských a cel-
ských, hospodářsky upadajících Němců nesměj
býti Slovincům vzorem. Slovinská Lublaň po
třebuje kulturního, pokojného rozvoje. Na pokřil
německých časopisů pak odpovídá, že Něme
sami se mají udeřiti v prsa. Stačilo by, aby
lublaňští Němci upozornili své soukmenovce
v jižním Štyrsku, aby tam strun nepřepínali.
Staresta Iv. Hribar vydal hned v sobolu
ráno provolání k obyvatelstvu, aby se vystříhalo
všech výtržností. Současně byla ve slovinských
večerních listech sobotních tučným písmem vy-
tištěna výstraha, že vojsko při sebe menším
odporu má rozkaz ihned na ostro stříloti do lidu.
Přes to všák, že obě politické strany slo-
vinské odsoudily výtržnosti a varovaly před jieh
V drobném prodejíi
ranní číslo o sobě . . . za
odpolední
. . . za 2k
Ve slialkách na venkovše
ranní číile. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4b
Inseráty
plati se hotově rapřei
Předplacení a inserty přijímá admínl-
strace v Marianské slici č. a
Tam nacházejí ne táž redakee
Uiskárna s ezpedice „ Národnich Listěs
Dukopisy se nevracsji.
Němec
Slovinec
Nout
Iva
Hribar
Lublaň
Štyrsko
Národnich Listěs
17
article
následky, v noci se soboty na neděli slovinská
krev tekla přec. Jsou již mrtví, jsou těžce zra-
nění. Kdo zodpovídá za tuto marně prolitou
krev?
Projev městské rady.
Z Lublaně, 21. září. Městské zastupitelstva
mělo dnes mimořádnou schůzi, ve které usnesen
smuteční projev. Dále usneseno, uložiti maji-
telům domů, by vyvěsili smuteční prapory. Stalo
se tak neprodleně na veřejných budovách a záhy
potom na četných domech soukromých.
Starosta Ivan Hribar rozhovořil se ve
schůzi o událostech lublaňských, zejména o pří-
krém vystoupení vojska, načež usneseno jednak
poznovu veřejnými návěštími žádati co nejdůtkli-
věji obyvatelstvo, aby se na ulicích nesrocovalo
u nepořádalo demonstrace, jednak žádati odvo-
lání vojska a ponechání bezpečnostní služby
městské stráži. Členové rady městské sami se
rozhodli působiti na lid, aby zbytečně nevysta-
voval svá prsa bodákům a kulkám.
Volání Němců vídeňských po vými-
nečném stavu pro Lublaň.
Z Vídně, 21. září. Jesi zajisté zajímavoa
pozoruhodno a pro nás Čechy a Slovany vůbee
velice poučno, že německý tisk, který se
zove liberální, volá jednomyslně po vý-
minečném stavu pro Lublaň. Můžeme
doložiti však hned, že volání to zůstane marným.
Bar. Beck a bar. Bienerth výminečný stav
pro hlavní město krajinské nevyhlásí prostě
proto, že nemohou. Bar. Beck ví, že by mu mi-
nisterské nařízení, výminečný stav zavádějící,
nepodepsali ani Fidler a Prášek, ani Pradea
Derschmtta. Kromě toho bar. Beck ví, že takové
opatření, které by se musilo schváliti poslane-
ckou sněmovnou, narazilo by tam na nejprudší
odpor 88 sociálních demokratů, 108 Čechů,
všech Slovinců a Chorvatů, všech Rusů a celé
polské lidové strany.
Německý tisk o událostech
lublaňských.
Hribar
Němec
Čecho
Beck
Bienerth
Fidler
Prášek
Prade Derschmtt
Chorvat
Rus
Lublaň
Vídeň
Slovan
18
article
Jak se dalo očekávati, svolává německý tisk
na Lublaň za pouhou její odpověď na německé
násilností ve Ptuji síru a oheň. Poukazuje, ja-
koby dobodnut, na „lublaňské hnízdo panslavi-
stických rejdů“, vyzývá vládu k nejostřejším
represáliím a k vyvinutí největší energie. Roz-
umí se samo sebou, že při těchto vzteklých vý-
levech nemůže nevzpomenouti Prahy, jakožto
druhého ohniska a vlastně střediska šíření zášt
proti Němcům.
Tak večerní list „N. F. P.“ v obsáhlém
úvodníku píše: „Případ lublaňský, pokud týče
se jeho rozsahu a trvání, možno srovnati jen
se dny hrůzy, které zažili Němci v Praze po
pádu ministerstva Badenova a po povolání mini-
sterstva Gautschova. Také tenkráte byly něme-
cké ústavy vyučovací zpustošeny (!) a v trosky
obráceny (1!); také tenkráte, jako později
při zločinném útoku „gegen die deutsche
Sparensse“ (jak dojemné to doznání o t. zv.
„České spořitelně“), se ukázalo, čeho obávati
se musí německé menšiny v Čechách.“
Týž list zaznamenává, že „všeobecně“ roz-
šířen jest názor, že během zejtřejšího dne, totiž
dneška, prohlášen bude nad městem výminečný
Také ostatní listy nezůstávají za tímto zbož-
ným přáním pozadu a vřele se přimlouvají z
vyhlášení výminečného stavu.
stav.
Roza
Němec
Badenův
Gautschův
Lublaň
Praha
Čechy
Český spořitelna
20
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
+ Odjinud. Tři aktovky. Napsal Felin
Salten. Preložil Bedřich Hlaváč. Režisér Ja-
roslav Kvapil.
Osud, rozmarný autor! V komedii života.
od kolébky do hrobu, dovoli si s hrdinou člo-
věkem mnohý vtip, dobrý i špatný. A komiku
s tragikou vždy jen na krok od sebe drži. Tr
sktovky snaží se všední pravdou nevšedními při
klady ilustro at co možná drasticky!
Číslo první: Hraběl
Několik měsíců po svatbě šťastná komtes
Helena jednoho dne dovidá se hroznou věe
Její milovaný choť, hrahě Max Festenberg, ideá
muže, dokonalý kavalir není — hrabě! Je člo
věk zcela nízkého rodu, bývalý sklepnik, jmé
nem Josef Veselý! A všecko je vyloženo, doká
záno, nelze o ničem pochybovat. Je podvedena.
Co nevidět zakroči policie. Nezbývá než rozvod
Několika minut poslední lhůty užije obvi-
něný, aby se bránil.
Felin Salten
Hlaváč
Kvapil
Helena
Veselá
21
article
— Nezapírá nic! Je bývalý sklepník, al
nepodvedl nikoho. Citi se aristokralem! Sám
z vlastní schopnosti povýšil se do kruhu uroze-
ných, uvedl svoji osobu, přesvědčil nové okol
o své hodnotě, získal lásku mladé šlechtičny
důvěru jejího otce. Je důvěry hoden. Jméno nie
nemění. Před chvilí hrabě Max Festenberg, ted
Josef Veselý, či to není táž osobnost? Měl-l
muž svoji cenu před chvili, proč by ji měl
ztratit s výměnou jména? Osud lak upřádá své
nesmyslné hříčky, aristokrata povahou i duchem
učiní sklepníkem, jindy zas štolbu citem a smý
šlením nechá přijít na svět v okolnostech knl-
žecích! Je to nespravedlnost! Třeba opravo
vati přehmaty osudu. Josef Veselý prostě vy-
konal svou povinnost, skorigoval svůj osud.
A proto že by byl méně lásky hoden?
— Co myslíš, má Heleno?
Vývody pana Veselého sice páchnou silně
školou a literou, ale paní Helena vskutku vroucně
milovala oleganlního pana Maxe. Hrabě sklepník
měl by zpola vyhráno. Také hraběl otec cití dost
lidsky. Už k vůli lidským řečem! A věc, na
štěstí, dala by se spravit. Je tu někde nějaký
etarý, sešlý hrabě, jménem Festenberg ! Tenby
Festenberg
Veselá
Helena
Veselý
Max
22
article
pana Josefa Veselého za malou náhradu rád
přijal za svého. Muž bude mit zase své jméno
a všem požadavkům světa bude vyhověnol
— Tedy vyhledat slarce ! Jen rychle l
V tom se otevrou dvéřel
Policie! Pozdě! Odvádějí — delikventa. —
Druhý obrázekl
»O život !«
Vládní rada doktor Hopfner býval vycho-
vatelem mladého statkáře, svobodného pána
z Neustiftu, nežli pojal sestru jeho za manželku.
Povýšen společensky, pokládá se za muže veliké
zásluhy, jenž za všecko vděčí své silné povaze.
Je nesnesitelný egoista, mluví neustále o sobě
a sebe za vzor vynáší. Svého švakra na potkán
mentoruje. Oba muži nikdy se neměli rádi
Něco je dělilo jako hluboká propast. ° Za okol.
nosti zvláštních propast se provall.
Mladý muž pozval svého švakra na lékař
skou poradu. Neeltí se nějak. Ať jej švakr lé-
kařsky prohlédne! Ať mu poví plnou pravdu.
Je na vše připraven. A doktor si nedá dvakrá
říkat. Vysloví pravdu bez obalu. Je strašná.
Nejdéle za půl roku bude s mladým mužem
konec.
— Vždycky jsem tě varoval ! Teď je
pozdě ! .
Chvíle ustrnutí. Potom, malomocný výbuch
zoufalství u nešťastníka.
— Vzpruž se! napomíná mentor. Muž
nesluší si zoufat! Třeba sebrat svou mravn
sílu, třeba hledět smrti statečně do tváře 1 ..
První náraz minul. Chvíle resignace a pak
je vidět, neštastný muž se uslanovil na jistém
záměru. Na stole ležel revolver. Chopí se ho.
Veselý
Hopfner
23
article
— Dobrá! Chci hledět smrti statečně do
tváre. Ale nedovedu to sám. Mám k tobě po-
slední prosbu . .
Uzavřel všecky východy a namiří zbraň na
muže silného karakteru:
— Je rozhodnuto. Nevyjdeš odtud živý
Hneš-li se, budeš-li volat, vejde-li někdo, za-
střelím tě. Na všechen způsob odejdeš se světa
dříve než já. A teď žádám, ukaž mi, jak má
muž hledět smrti stalečně do tváří . ..
Překvapení, pokusy pósy, vzdoru, hrozby
Ale situace náhle zvážněla. Napřažený revolver
nežertuje. Ještě malý otřes a bídná omitk
mravního hrdinství se sype. Zbyla nahá podoba.
Bestie, zmltaná pudem, zachovat sebe. Maž
»velké mravní slly« začal blabolit, pak prosl.
škemrá banebně, sopli a na konec přemožen
děsem a třasem, bez vlády klesne.
— Tak jsem si vždycky představova
mravní sílu! praví si mladý muž, kandidáí
smrti, odkládaje revolver. A s jistou divadeln
afektací zapaluje si papírosu. —
Třeti obrázek »Z mrtvých vstání !« je méně-
pochmurný.
Pan Konstantin, mladý blahobytník, pře
časně uvržen na smrtelně lože, v posledním
tažení pojme kajíený úmysl.
Někdy před devíti lety měl poměr s mla-
dou dívkou, který nezůstal bez následků. Nez
umře, chce napravit svůj poklesek. Dá zavol
svou někdejší milenku, dá se s ní oddat a di
těti jejímu vrátí ztraceného otce.
Až sem bylo by vše v pořádku.
Konstantin
Dobrá
24
article
Leč, odbyv posvátný obřad a poležev si
ještě čtrnácte dnů, nemoený, poloodešlý ze
světa, znenadání — se uzdraví.
A to je chyba! Aspoň veliká neprozřetel-
nost! Neboť mrtvý, který se vraci do života
může na všechen způsob přivodit veliký zmatek
Živí maji své zájmy a konečně jisté právo.
čekat, kdo jednou umřel, aby víckrát — ne-
vstával z mrtvých. A slečna Marta, když při-
stupovala k loži někdejšího svého milence, aby
se s ním dala oddat, byla úplně přesvědčena,
že hodný muž je už tolik jako mrtev. A ne-
směla být ani jinak přesvědčena, protože od ně-
kolika roků, když ji první byl opustil, odevzdala
se milenci jinému. Je dobromyslná osoba.
nechce být nikomu nevěrna a teď jsou tu na
jednou muži dva, je tu živý a zdravý manžel.
který spadl s nebe a je tu milenec, který ma
také svoje práva a zasluhuje, aby mu nebyl
ubliženo. A dceruška jeji má najednou dva
otce, jednoho, kterému zvykla a druhého, kte-
rému má teprv zvyknout ..
Celkem, pěkně nesnáze. Chtěli byste se
jim chutě zasmát, kdyby jen něco nepřekáželo
Komika situac přepíčelá! A to mají společného
všecky tři kousky pana Saltena! Máte pocit, že
se tu všude hlásí ke slovu něco křečovitě chtě-
ného, nějaký lichý tón, klerý brání, aby stese
mohli plné odevzdat dojmu. Jen virtuosní sou-
hra mohla by vás snad ještě na chvilku okla-
mati. Pan Seiferl, paní Hübnerová, p. Sedláček
snažili komiku sitoace zschrániti. V prvnln
Mars
Salten
Seiferl
Hübnerová
Sedláček
25
article
kousku úloha sklepníka hraběle velmi vhod při
léhá urozenostním náklonůstkám páně Schlag
hamrovy manýry. Ve druhé aklovce p. Žslenský
zřetelně označil moralistného mluvku, nechut-
ného vnucovatele svého »jáství«. Choulostivá
role mladého odsouzence, který by se chtěl na
učit pohledu do tváře smrti, připadla p. Hašle-
rovi. Předpokládá virtuosa, klerý dokonale ovládá
celou klaviaturu prostředků odatiňovacích. Mla-
dému interpretu zbývá ještě nějaká lhůta k tomu
stupni.
Schlag
Hašl
26
article
Hudba.
Hudba.
+ X. výstavní koncert. Poslední filharmonický
koncert jubilejní výstavy (v sobotu 19. září) byl hu
dební událostí. Gustav Mahler osobním ří zením
provedl tu poprvé svou novou symfonii a jest při
světovém jeho jmeně jako dirigenta i skladatele po-
chopitelno, že zraky širého hudebního světa, v prvé
řadě ovšem německého a židovského, kterýž poslední
dnes obzvláště vyniká hudebním smyslem obracely
se loho dne ku pražskému výstaviští, Šul-li Mahler.
jemuž otevřeny jsou hlasnější tribuny, s prvotním
provedením své novinky do Prahy, lze v tom spa-
třovati nejen milou reminiscenci na působiště, kde
rodák kalištský (od Humpolce) dosáhil prvých většíeh
úspěchů a svým prováděním děl Wagnerových založi
si dirigentskou slávu, nýbrž i uznání slarých hudeb
ních tradic pražských, dobré pověsti pražského obe
censtva, vycházejícího s pochopením vstříc novým
hudebním zjevům. V tom se také nezklamal a jeh
symfonie, ač přináší mnoho nezvykléno a výstřed-
ního, překonávajíc v tom ohledu ještě symíonie jeh
předehozí, přijata byla uznale, ba po druhé a čtvrté
větě vřele.
Mahler
Wagnerův
Praha
Humpolec
27
article
Sedmá symfonie Mahlerova, E-moll, jest do t
míry pravorodou sestrou předešlých, že činí rovněž
enormní požadavky na orchestr a že výrazové pro-
středky a formální volnosti hudby programní přenáší
v hudbu absolutní. Pouze prvá jeho symfonie byl
čistě formální, ale též pouze jeho třetí, »Co vypra
vuje mi příroda«, čistě programní. Ve všech ostat.
ních jest to právě křížení obou principů, v něm
Mahler hledá svou původnost. Tak i nová jeho sym-
fonie nemá sice určitého programu, ale není lo také
skladba, jež by z formální architektoníky vyrůstala.
Spíše suita než symfonie, nedává svým pěti větám
ani povstávati z příčinné spojitosti, z jednoty moti-
vické, ani zase ve vyšší organickou jednotu splývati,
přitaďujíc je k sobě volně. Co je přece k sobě pojí
nejsou prvky hudební a formální, nýbrž jakási urči
těji nevyslovená idea, cosi programního, co se ve
všech těch větách tají a slále jich náladovostla
způsobem zpracování, nezapírajícím manýry a ten
dence moderní hudby programní, ba často ani její
šablony, se vám připomíná.
S tohoto hlediska lze pětivělou symfonii E-molu
rozděliti na tři hlavní díly: I. Soumraky, II. Hudba
Mahlerův
Mahler
28
article
noci, III. Hudba dne. Prvou část tvoří úvod a první
věta. Soumraky duše, plné chmur a dissonancí, roz-
porů a hrůz; běsové se tu honí, rozpory duše s je-
jimi pochybami, nadějemi a touhami, vždy znovu
zklamanými. Díl drubý obsahoval by dle tohoto po-
jmutí větu druhou až čtvrton, dvě andante se scher-
zem jako kontrastem uprostřed. Noc se svými polo-
hlasy a polosvity, s lahodou svého chladu a ticha,
s fčeriemi svých rozkoší a milostnými tužbami no-
vým vznětem naplňuje hruď umělcovu, tiší jeho boly.
slibuje mu nové požitky a vnady, ukazuje nové pů-
vaby a v soulad uvádí ho s přírodou. Na konee
ukáže srdci jeho visi nové lásky (andante amoroso)
a s tou i možnost nového života. A teď může na-
stali den. Jásavé finální rondo — část třelí — ho
hlásí. Je to hudba přicházejícího dne, zářícího slunce,
vítězství duše nad sebou samou, rozptýlení všeho,
co tižilo a sráželo, triumf umělcův.
Nechci nikterak tento výklad vyďávat za aulen-
tický. Je můj subjeklivní a někdo jiný bude pojímat
věc jinak. Snad především sám skladatel, uzdá-li se
mu jednou vyvésti vykladače z pochyb. Neboť, jak
jsem již pravil, vysloveného programu tu není. Čhre-
me-li symfonii sledoval jen čistě hudebně, mohli by-
chom ji nazvati spochodovou symfonil«. Není věty,
aby se z ní neozvaly rythmy pochodu, ať je to po-
chod válečný, pochod zápasu a boje, který ozývá s
z prvé věty, orgiastický pochod nějakých nočních
blouznivců, ve scherzupittoreskní tápání skřetů, ve
finale pochod vítězství. Úvod zaujme smělou malbou
dissonantních zvuků, jichž protínání se jest jen při-
ostřeno charakterislikou instrumentační, svěřenou
žestům.
ČhreIli
29
article
Hlavní slovo vede tenorový roh, jenž chmurnému
thematu dodává zvláštní soumračné zádumčivosti.
I ve dřevech volba hlubokých a temných barsv pro -
půjčuje prvé větě až démonický kolorit, jejž lahodné
kantilény houslí marně snaží se rozptylovati. Andante
sempre sostenuto věty druhě, prvá to hudba noci,
převádí nás zvuky svých rohů a šalmají, echy
vzdálenými zvonci stád v lesní horskou idyllu. Je tu
plno zdařilé přírodní zvukomalby, a již zde, jako
v obou větách přiléhajících, hlásí se Mahlerův sklon,
v němž je cosi schubertovského, k thematům prosto-
národního rázu, ke křepkým rylhmům tanečním
skladatel neleká se ani iriviálních náběnů, jimž
ovšem vždy v čas zlomi choulostivý důsledek, totiž
pád s umělecké výše. Instrumentace vyniká ducha-
plností; svědkem za vše stůjž vlipná závěrečná
pointa. Scherzo má bizarrní pittoresknost, směšující
svět skřetů a vidin s tancechlivou skutečností. An-
dante amoroso, druhá hudba noci je rozkošná se-
renada, jež milostné vzdechy své rozděluje mezi sč-
lové housle, střibřilé tóny mandoliny a kytaru, pro-
zpěvujíc si nocí na kolébavých rythmech, s notnou
dávkou rafinovanosti při veškeré zdánlivé prestatě,
Věta, lahodná, graciosní a přístupná, zalíbila se po-
sluchačstvu premiéry nejvíce. Na finalním rondua
jeho jásavých fanfarech leží cosi meistersingrovského
odlesku.
Neuspokojí vás ve všem symfonie Mahlerova
je v ní mnoho úmyslného, hledaného a také různo-
Mahlerův