2
masthead
V Praze, v úterý dne 19. února 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí set
v Praze v adninisl
n r la . . . . S K —
pšs. “ drojí denátk
ve aliaác: 2 K so
sa nlsís . pošton
nn . .
an d sai-
n:.: kei
Praha
adninisl můj r le
6
article
v drobném prodelie
Ve nlialkách na venkeaváo
skpolednt
7
article
raas čulo. . . . . . . . 9 k
Inser a ty
platí se hoto vě rapb
Předplacení lnserty piijemá dniini
Tam nacháznjí se tež redskce.
tiskárna a ozpedica „ Národnich Listů“.
Rakopliy ze novrnoe í
8
article
Nejde to!
Nejde to!
Nejde to patrně — nejde našim nepřá
telům a škůdcům, jak si myslili: jinak by
se přece tak mrzutě netvářili na »ostatcícha
letošního masopustu, jak se tváří. Učiněný
šťovík. Žehrají a hubují na celý svět; nej-
více ovšem prožehnávají nás, že prý jsme
nejzavilejšími úkladníky a nejpotměšilejšími
šibaly pod sluncem, ale také na Poláky psí
hlavu strkají, že prý taktéž jsou falešnými
hráči, nesvědomitými sobci a moderními
»Wallenrody« ve fraku, již chtějí ze zmatk
a svárů německo-českých kořistit jen pro
sebe, jako jezovitští klerikálové alpští . . .
Ano, kamkoliv zraku obrátí ti dobří.
šlechetní a věrní vlastenci z německé levice.
všude jen špatní lidé na světě, a pouze on
jsou hodni, pouze oni to myslí s dynastií,
s Rakonskem a národy jeho upřímně: Ti
Bärpreitherové a Stürgkhové, ti Chlumečtí
Funkové, ba i ti Wolfové. Pradové, Bareu-
therové, Irové a Schönererové. 1 tito jsou
poměrně lepšími, spolehlivějšími Rakušany.
nežli Slované, neboť všickni mají sto chut
»pracovat« pro zvelebení hmotných poměrů.
pro rozvoj a pokrok tohoto státu, a nežádají
za práci svou žádné přemrštěné mzdy; pou-
hou maličkost, státní němčinu a zajištěnou
hegemonii Němců v tomto státě. Jak snadno
by jim k ní mohla rozumná vláda dopomoci.
Polák
Wallenrod
Stürgkh
Wolf
Pradová
Barea
Irová
Schönererová
Rakušan
Slovan
Němec
Chlumecký Funk
9
article
Či by nedovedla Poláky a německe
klerikály komandovat na levo, ku
pomoci německým levičáků m
Toť celý problém. »Ale vláda Körbrova
buď toho neumí — neb nechcel«
A proto ani s ní nejsou němečtí hege-
moni spokojeni, proto i ji podezřívají přese
vše, co byla za posledních měsíců pro Němce
v Čechách učinila, z obmyslův Němcům ne-
příznivých !l
»Nic nemůže trapněji dojímati než tento
stav neupřímnosti« — reptá v nejmrzutějsí
náladě vídeňský »N. Tagblatt«. »S pravdou
ven a přiznat barvu! Chcete nebo ne-
chcete míti dělný parlamet? Otázkat
neplati pouze Čechům, obviňovaným
stále z tajné obstrukce, která však není na-
prosto tajna, ježto přece Češi při každé pří-
ležitosti označují podmínky, za jichž splnění
jsou ochotni pracovati. Leč podobá se, ja-
koby zcela jiným činitelům do-
konce na tom nezáleželo, ab
učinili parlament tentodělným.
jakoby jim ani za námahu nestálo, aby přes-
ným vytčením skutečného pracovního
programu, a rozhodným vystoupením vzbu-
dili důvěru stran. Pouhé nabádání ku pra-
covitosti nestačí, nýbrž slovům musí odpo-
vídat i skutky; bez činů nemůže vzniknouti
žádná důvěra, žád ná chuť a radost ku práci«,
Polák
Körbrův
Němec
Čecho
Čech
Čechy
10
article
Vláda Körbrova by se o odpověď nato
právem mohla německých hegemonů otázati
jako Markétka Fausta: »Což jsem již pro
tebe neučinila dosti?« — A neméně dů-
vodně mohla by jim vrátiti výčitku, že
to rozhodně špatně osvědčují svou ochotu
k positivní národohospodářské a finanční
práci pro stát, když hned na prah sněmovny
vrhli svévolně paličskou smolnici národních
svárův, chtějíce slovanské národy oloupit
o rovné právo jazyků jejich v poslanecké
sněmovně království a zemí této poloviny
říše. Svědčí to o nějakém duchu smířlivém,
svědčí to o nějaké ochotě ku práci parla-
mentní, či nezeje spíše z toh
všech ohledův prázdné sobectví
německo-nacionální, které das
dbá o dělnost parlamentu, ale jemuž jde jen
o vítězství svého pychu a schválu? Však
což teprv ta uchystaná petarda ná-
vrhu na uzákonění státní něm-
činy? Tou chce se také přispěti k děl-
nosti parlamentu ?1
Faust
11
article
Tak by mohla na ráz ve lži postihnout
a zahanbiti ty německé farisejce sebevědomá
rakouská vláda, ale ovšem jen ta, ktera
by nebyla sama dříve spustila tu shudbu
sfér« o nutné »jednotě jazyka správního« ...
a které by šlo o více, než o pouhé rychlé
promrskání zákona o rekrutýrce, o schválení
rozpočtu a — 40millionové půjčky na pěti-
leté prý — »investice «.-
Pan Körber byl by zajisté rád, ba po-
kládal by se za šťastna, kdyby se mu poda-
řilo aspoň pro tyto potřeby své sehnati
v parlamentě sebe skrovnější většinu. Leč
i ta jest dnes ještě »u boha«.
Nebot nikdo mu není přítelem slepě od-
daným, nikdo ho nemiluje v tom parlamentě
až k sebezapření. Ani polské kolo ! A čím
popudil si Körber Poláky proti sobě ? Dle
»Pester Llovdu« svým centralisticko-
byrokratickým dokročováním
na autonomii Haliče. Dal prý se
stálým poštíváním německých levičákův, vy-
čítajících, že »moc vlády vídeňské sahá jen
po hranice haličské a tam přestává«, při-
měti k tomu, aby ve svém minister-
stvu vnitra zřídil zvláštní od-
bor pro dohled na administraci
Haliče, proti čemuž ovšem Poláci i místo-
držitel haličský jsou vzhůru, bráníce auto-
nomie své vlasti žárlivě u vědomí, co by se
z té kontroly vídeňské časem vyvinulo.
Körber
Polák
Halič
Pester Llovd
12
article
Jsou-li však Poláci podrážděni proti vládě
Körbrově, což teprv Jihoslovanel
Těm zasadil regime Körbrův skoro tolik
ran, jako nám Čechům; Slovince zůstavil na
pospas Němcům, Dalmatince hospodářsky na
pospas Maďarům. Však ani Vlachů tyrolských
neusmířil a nemůže tedy bezpečně počítati
ani na pomoc jejich, ani na Poláky, nad tož
na Jihoslovany. Čím jest ale potom Němcům?
Oni potřebuji ministra, který by jim do
služeb přivedl nejen celou německo-katolickou
stranu, aby tato otrocky slepě fedrovala hnutí
pangermánské, třeba toto se nadouvá za
heslem »Pryč od Říma!e a »Blíž ku Berlínu!«,
nýbrž ještě i kolorty rabů slovanských
ochotné bíti se za věc Němců proti nám
Čechům.
Poněvadž ale režisér Körber tu t
»scénu« nedovede jim vystavit
poněvadž nemůže jim tuto nadlidskou úlohu
vykonat: proto jsou dnes němečtí hege-
moni v takové hanebně špatné náladě, proto
žalují na povážlivý obrat situace a trhaj
roucha svá.
My se ale tážeme všech myslících lidí
Bylo by Rakousku zpomoženo, bylo by v něm
spokojenosti, pořádku, klidu a blahobytu.
kdyby Poláci a Tyrolané, svedeni vládou.
nás zradili a přešli k německé levici ? Č
by potom teprve nepřiostřila se
krise, či by potom teprve neroz
trpčily se mysli národů do mír
nejvyšší, či by potom teprve ne
bylo nesnesitelně z le?
Polák
Körbrův
Čecho
Slovinec
Němec
Dalmatinka
Maďar
Vlach
Jihoslovan
Körber
Tyrolan
Řím
Berlín
Rakousko
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 18. února. (Prohnilos
rakouské ústavy.) Poslední trůnní řeč
zavdala německo-liberálním listům podnět k ce-
lým chvalozpěvům na rakouskou ústavu ak
opětovanému tvrzení, že na této, pro rakouské
národy blahodárně ústavě nesmí se změníti ani
čárky. Vídeňská »Sonn- und Monlags- Zeitung-
přináší dnes věrný obraz této nedotknutelné
ústavy a ovšem také nezbylný závěr, k němuž
musí dojíti každý nepředpojatý pozorovatel blah
jež tato ústava přinesla rakouským národům.
Pisatel ukazuje v stručných dějinách, jak se
tato »nedotknutelná« ústava mnohokrát měnila,
jak z říjnového diplomu r. 1860 vznikla r. 1861
únorovka, jak byla platnost její r. 1865 za hr.
Belereda zastavena, jak r. 1867 po oddělení
Uher od Rakouska vznikla nová ústava prosin-
cová a tato protiústavně změněna r. 1873 ně-
meckou většinou, jež prostou většinou hlasů
odňala sněmům právo obesílati říšskou radu
zavedla přímé volby, ač k takové změně ústavy
bylo třeba dvoutřetinové většiny; ukazuje dále,
jak tuto ústavu od samého začátku neuznávali
rakouští národové, nejprv Maďaři, pak Čechové,
z části i Poláci a jak rakouský parlament do-
vedla šťastně tam, kde se nachází dnes, kdy
jediným spásným heslem parlamentarismu se
stalo: Jen žádnou většinu! jen žádnou parla-
mentní vládu! »Za všeobecného, vášnivého
národnostního a jazykového boje — pokračuje
pisatel — nepomohou žádné palliativy ; každý
optimismus v tomto směru povede jen k urvch-
lené záhubě. Proti tomuto marasmu
jest jen jediná pomoc: nov
ústava, která národnostní a jazy-
kový boj vyloučí z ústřed níh
parlamentu a přeloži jej tam.
kam patří — do zemských sněma.
Maďar
Čecho
Polák
Praha
Uhry
Rakousko
Sonnund MonlagsZeitung
14
article
Aby pak národní menšiny nemohly býti od vět-
šiny na sněmech znásilňovány, nutno opatřiti
vydatné ochranné prostředky. Takovými mohou
býti kurištní vota, jak dokázal způsobem pře-
svědčivým již dr. Adolř Fischhoř. Takový
ústřední parlament, v němž by národnostní boje
byly nemožny, a takové sněmy, z nichž by
znásilnění menšin bylo vyloučeno, opatřené nad
to jednacím řádem, mařícím už předem každou
násilnou obstrukci: zkrátka nová stavba, zalo-
žená na spravedlivém volebním
řádě, taková parlamentní instituce mohla by
jedině nejen udržeti ústavní řády v Rakousku,
nýbrž také je upevniti. Je však taková ústava?
táže se na konec pisatel. — Ano! Jeji ela-
borát nachází se už delší dob
na rozhodujteím místě.«
V Praze, 16. února. (Neněmeck
dotazy a polské kolo.) Polské kolo koná
schůzi za schůzí, vydává o svých poradách
dlouhé zprávy, ale ani slůvkem se nezmiňuje
o tom, jaké stanovisko hodlá zaujati k otázce
noněmeckých dotazů. Nad touto podezřelou za-
mlklosti polského kola pozastavují se i polské
listy. Orgán lidové strany podezřívá dokonce
kolo, že je s to, vyhověti i tentokrát požadavku
německé levice. »A přece — píše »Kur. Lvov.«
— otázka rovnoprávnosti při jednání řišské rade
jest otázka veliké důležitosti. Obyvatelstvo n-
může se zajímati o to, je-li jeho jazyk srozumí-
telný předsedovi sněmovnímu, neb libí-li se panu
doktor
Adolř Fischhoř
Rakousko
Praha
Lvov
15
article
Wolfovi. Obyvatelstvo musí státi na tom stano-
visku, že ve státě, jejž udržuje, má míti právo
užívati svého jazyka všude, zejmena tedy
nejvyšší korporaci zákonodárné . . . Na tom
stanovisku stojí polšti poslanci lidoví spolu
s Čechy, Slovinci, Vlachy atd. A co dělá kolo
polské? Ono podporuje něme ck
choutky. Va schůzích kola nestala se o věci
této ani zmínka. Bude tedy třeba optatis
p. Jaworského a společníků z polského kola.
k jaké národnosti oni náležejí ? Naše společnost
pak si zapamatuje 1 tuto »zásluhu« polskéh
kola.«
V Praze, 16. února. (Censura h .
Vettra.) Vzhledem k povyku na německé le-
vici, způsobenému pro vypuštění některých slo
z dotazu Hannichova, otiskuje »Reichswebr«
z »instrukce«, kterou spojená levice vypracoval
pro posl. Prada pro případ, bude-li zvolen před-
sedou sněmovním, onu část, jež se dotýká in-
terpellací. Tam se praví, že právo, činiti do-
tazy, nesmí se zkracovati; jsou-li však v do
taze místa nebo slova, jež předseda pokládá za
nepřípustná, má provésti své právo
censurní aneb požádati sněmovnu v tajné
schůzi za rozhodnutí, má-li býti závadné misto
přečteno také ve schůzi veřejné. Tím tedy, že
hr. Vetter užil »práva censorského« a škri
část dotazu Hannichova, jednal úplně dle intencí
německých liberálů na levici !
Wolf
Vlach
Jaworský
Hannichův
Vetter
Čechy
Praha
Prado
16
article
Z Nového Sadu, 14. února. (Památ-
ník Mileti čovi.) Na podnět některých
srbských vlastenců z Vršce utvořil se výbor,
jenž si obral za úkol sbírati přispěvky na dů-
stojný památník Svetozara Miletiče. Není po-
chyby, že by zámožní Srbové uherští v brzku
sebrali dostatečný peníz na památník prvého
svého vůdce. Ale jiná jest otázka, připustí-li
uherská vláda postavení památníku a nezacho-
vá-li se v tomto případé tak, jako se zachovala
k památníku vůdce rumunského Janka. Sebralat
prostě peníze na jeho památník shromážděné.
Maďaři pokládají Miletiče, jako Janka za zrádce
maďarské věci. To ukázali tyto dni, když chtěli
novosadského starostu Popoviče přinutiti, aby
dal strhnouti smuteční prapor, vyvěšený na
radnici v den pohřbu Miletičova. Protože pak
starosta nepovolil, vzbudi-li proti němu discipli-
nární vyšetřování, viníce jej, že ve své úřadní
funkci jako starosta vyvěšením praporu oslavo-
val památku muže, který byl pro zločin, smě-
řující proti integritě Uherska, ve smyslu zákonů
uherských odsouzen. Může se tedy státi, že
se v Novém Sadě dočkáme nového vydání po-
věstného processu báňsko-bystřického proti vl-
stencům sv.-martinským.
Miletič
Srba
Maďar
Janko
Popovič
Miletičův
Nový Sado
Vršac
Uhersko
17
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 18. února.
Král Alexaudr a kníže Nikola
po smrti Milanově.
Král Alexandr oznámil úmrtí svého otc
knížeti Nikolovi následujícím telegramem : Se
smutkem v srdci oznamuji Vaší král. Výsosti.
že můj milý otec dnes zemřel ve Vídni. Kníže
odpověděl telegraficky: Upřímně s Tebou cítím
Tvůj hluboký zármutek. Nezapomenutelna jest
ona vroucí, bratrská jednota, která mne s Tvým
nebožtikem otcem spojovala r. 1876—1877 —
v oné době zkoušek, muk a bojů srbských za
svobodu. Jmenem oněch citů, jmenem dobra
a společných našich zájmů osvědčuji Ti dnes
svou bratrskou lásku a věrné přátelství. Král
Alexandr odtelegrafoval následujícího dne: Hlu-
boce dojat Tvou přátelskou depeší, kterou jsi
můj veliký zármutek poněkud zmírnil, prosím
Tě, abys přijal výraz mých nejupřímnějších díků
na bezpečení mého věrného přátelství.
»laač IIporopna« v nekrologu Milanovi
rozpřádá myslenku, obsaženou v soustrastném
telegramu knižete Nikoly a praví: Vzpomínajíce
si oněch historických dní, vzpomínajíce si onoho
elementárného národního nadšení, které nás
spojovalo a uchvacovalo na bojištích od Lov-
čena do Avaly, vzpomínajíce si společných
útrap a obětí, musíme přiznati, že kniže Milan
byl tehdy naším věrným spojencem, a proto
přejeme mír popelu jeho a věčný pokoj duši
jeho. A mladému králi přejeme, aby v této
jeho veliké synovské žalosti všichni Srbové
z jeho země i mimo ni osvědčili mu lásku
oddanost, aby mohl rázněji a úspěšněji splniti
svůj veliký úkol. Zvlášť očekáváme od Černo-
horců, kteří meškají v Srbsku, aby se zachovali
podle tohoto našeho přání; a nechť vědí, že
budeme považovati a ceniti jejich lásku a od-
dannost ku králi Alexandrovi právě tak, jakoby
projevena byla našemu vznešenému hospodáři
knížeti Nikolovi.
Nikola
Milanův
Kníže
Hla
Milan
Srba
Alexandrov
Nikolov
Praha
Vídeň
Srbsko
18
article
Spojenství franko-rusko-španělské.
Spojenství franko-rusko-španělské.
Člen anglické sněmovny poslanecké, pan
Bowles, jenž se vrátil nedávno z Gibraltaru,
vydal u londýnského knihkupce Sampsona bro-
žuru sensačně psanou, ve které svým krajanům
vykládá o nebezpečenství, jež prý ohrožuje
Gibraltar. Ve skutečnosti jsou opravdu nově
zřízené ochranné posice středomořské pevnosti
anglické přiliš vydány ohni baterií postavených
na území španělském. (Algesíras.) Než pro p.
Bowlesa není jediné nebezpečenství pro Gibraltar
v této exponované posici strategické, nýbrž o
snesl četné a zdánlivě neochvějné důvody pro
to, že prý byla uzavřena tajná smlouva
mezi Španělskem, Francií a Ru-
skem, jež prý má učiniti konec an-
glické nadvládě v moři Střed -
zemním.
Bowles
Sampson
Gibraltar
Španělsko
Francie
anglický sněmovna
19
article
Potomci pruského „vítěze“.
Potomci pruského „vítěze“.
Krátká telegrafická zpráva oznámila sebe,
vraždu poručíka gardového pluku dragounů-
bar. Mantenfſla. Tento mladý, sotva 20 let číta-
jící muž, byl vnukem známého polního mar-
šálka Manteuffla, pozdějšího místodržícíhov
Elsasku, kde se tento stal neblaze proslulým
svou brutální germanisací. Tento Manteuffel ze-
mřel r. 1885 v Karlových Varech, zanechav
po sobě dceru a dva syny. Jeden z těchto ze-
mřel svobodný ve Východní Africe a druhý,
Job, bývalý, rytmistr a pobočník svého otce,
Manteuffel
Karlová Vary
Afrika
Elsasko
20
article
promrhav veškeré svě jmění v životě plném
výstředností, hledal svého štěstí v cizině.
Job měl pět dětí, které opustil v největšl
bídě. Těchto se ujal elsaský velko-průmyslník
p. Schlumberger a dal jim vychování přiměřené
dědovu jmenu. Nejslarší z nich byl Edwin bar.
Manteuffel, jenž se připravoval ke karriéře vo-
jenské. A ten učinil konec dnům svého života
kulí z revolveru. K této haluzi rodu Mantenffa
upírala rodina a její přátelé své zraky jako
k jediné naději. A i ta rozplynula se v niveč.
Smýšlení v německé říši.
Před nedávnem, kdy zemřel jeden z nej-
větších německých malířů, slavný Böeklin, obrátil
se jeden z našich výtvarníků na svého bývalého
professora, mnichovského malíře, s dotazem po
příležitostných publikacích a tiskových zprávách
o velkém zesnulém mistru. Tázaný vyhověv
ochotně, v odpovědi doložil následovně: »V ča-
sopisech nebylo mnoho obzvláštního, ovšem
jinak by bylo, kdyby byl Böcklin býval gene-
rálem! Pak zajisté by všude na vše strany se
bylo hlučněji troubilo do světa o významu jeho,
ale u umělce se to nevyplácí. Z Berlína vychá-
zející, či vlastně tam pevně zakořeněný milita-
rismus jako polyp vystrkuje mohutné své spáry
na všechny strany a zadrápl se bohužel již i v
Bavořích tak, že všecka přirozená bodrost mnizl.
Jsme zmítáni od Německa k Velko-Prusku. Jsem
rád, že jsem již stár.« Tolik upřímně doznává
dobrosrdečný Bavor, Němec-intelligent, zajisté to-
časově charakteristické. Naším Němcům mohlo
by sloužiti k poznání, kde že jest příčina od-
poru a proč dlužno činiti rozdílu mezí Němci
a Němci zvlášť u nás
bar
Manteuffel
Böcklin
Bavor
Němec
Berlín
Bavory
Německo
Velko
Prusko
21
article
Sok Anglie v perském zálivu.
Značné rozčilení se zmocnilo imperialisti-
ckých kruhů londýnských na zprávu, že byla
zavedena jízda parníkův ruských mezi Černým
mořem a zálivem perským. První loď tohoto
druhu »Admirál Kornilov« projela již Darda.
nellami.
Dodatky k úřadnímu sčítání
v území smíšeném.
Do rubriky křivd a násilností, jež se strany
německé na našich spolubratřích ve smíšeném
území při sčítání úřadním byly páchány, připo-
jujeme několik ještě závěrečných ukázek, jež
doplniti a částečně i objasniti mají některé dří-
vější naše zprávy.
Kornilov
Anglie
perský záliv
22
article
Zvláštním způsobem vyřízen byl protest,
podaný z české strany v Krumlově na.
místodržitelství proti tomu, že o českých pří-
slušnících činěny do archů popisných toli ko
německé zápisy. Mistodržitelství totiž vrátilo.
tuto stížnost krumlovskému hejtmanství s pří-
kazem, aby o ní »konalo úřad«. A hejtmanství
vydalo následující rozhodnutí: »V Krumlové se-
sčítání lidu děje pomocí archů popisníchi na ten-
způsob, že sčilaci komisaři se mají stran na -
potřebná data vyptati a že pak tato data se do
archů popisních zapisují. Zanášení do
archů popisních jest vnitřní úřadní
záležitostí a stranám nepřísluší
tedy nijaká ingerence na způsob
tohoto zanášení. Následkem toho
se stížnost tato zamítá.«
Tak posilují se snahy nesvědomitých ger-
manisátorů, kteří nemajíce dosti na dosavadních
svých »hrdinských činech« ještě naše krajany
smýkají bahnem svých plátků a zasypávají nej-
surovějšími útoky a denunciacemi, aby ohrozivše
tak jich existenci, vyrazili jim z ruky zbran,
jíž za přirozené právo své a pravdu bojují.
Sdílí i c. k. místodržitelství názor pana
hejtmana krumlovského?
Výsledek úřadního sčítání v Čes. Krumlově
doposud jest přísným tajemstvím, ale jsme již
připraveni »za trvajících poměrů« na smutná
pro nás data.
Na Kaplicku Čechů ve skutečnosti
přibylo, ale »úřadně« jich ubylo. V Kaplici
z 500 lidí naších napočtěno jich jenom asi
183. Ovšem tento úbytek jde z valné části též
Krumlov
Kaplicko
Kaplice
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—. Čím chcoš býti? Ne bez příčiny
naříkají věci zkušení lidé na nedoslatek idea
lismu u naší mládeže. Je pravda: tací hoši
jací jsme byli my v době mládí, už se nerodí.
Co nám bylo postavení, co budoucnost, co pe-
níze? Těch vzpomínali jsme naposled, z pra-
vidla když už bylo pozdě. Měli jsme jiné věc
na starosti a mohu tvrditi bez nadsazování, tín
že nemálo přispěli jsme k rozvoji naší národ-
nosli a k tomu, že nyní mladí potomci nas
sklizejí ovoce se stromů, jež jsme nasázoli.
Veliké problémy sociální jsme ovšem ne-
řešili. My mladí pošetilci jsme za to měli, nato
že odvážiti se může jen člověk nejdůkladnějšího
vzdělání a při tom neobyčejně zkušený. Tak
jsme starším a starým nenadávali, jakkoli jsme
co mladá krev ve mnohém jiného byli mínění
než oni, naopak, ctili jsme je a bez odmluv
vykonali ihned, co nám nařídili. A tak jsm
jako pravi bojovníci Páně vytloukali okna ně-
meckého kasina, aranžovali tábor na Pankráci,
trhali s domů, ba i z bytů vyvěšené německé
prapory a pořádali k vůli střídání taneční zá-
bavy, výlety, divadelní představení a podobné
věci, jimiž se národ náš ne pouze bavil, nýbrž
jimiž zároveň též se sílil a připravoval pro váž-
nější práci. Tu i tam napadla nás myšlenk
ovšem zbrklá.
Pankrác
24
article
Kdysi se nám uzdálo, že zásada, dle niž
rozhoduje majorita, je nesprávná, ba více než
to, že je šosácká a v jakémsi temném tušení
příšt obstrukce usnesli jeme se na tom, ž
v našem spolku — toť se ví, že tehdy byl
každý slušný mladík, jenž nechtěl propadnouti
výsměchu a opovržení, aspoň ve třech tajných
spolcích — rozhodovati bude ne brutální převah
číselná, nýbrž moc fysická, jará síla, jinými
slovy, že odpůrci pustí se po athleticku do sebe
a že ten, který druhým o zemi mrští, stane s
vítězem a jeho návrh že se přijme. Náš spolek
konal takovéto zápasy za vyšehradskou branou,
tam asi, kde nyní k nebi trčí třípatrovž dům,
jenž má býti proto sbourán, poněvadž byl vy-
staven bez svolení c. k. vojenského eráru, jenž
prý by v případné válce s Bavory nebo Fran-
couzy překážel. Byl jsem na neštěstí tehdy malý
a slabý, tak že mé návrhy houfně propadaly.
Časy se změnily. Teď mladá krev se ne-
křížkuje, nýbrž navštěvuje Ferdinandku za tou
příčinou, aby si tam v čas vyhlédla bohatou
nevěstu a pomocí její peněz nemusila po cel
život nie dělat.
Jeden pražský učitel, dobrý můj přítel, b
tak ochotným zapůjčiti mi na chvíli sbírku do-
mácích prací malých žáčků, jimž bylo uloženo
napsali, čím by nejraději býti chtěli a toto přán
své stručně odůvodniti
Doznávám, že dlouho již neměl jsem v ru-
kou četbu tak zajímavou a zábavnou jako tento
kráte. V téchto úlohách poznal jsem mládež
Zjevem nápadným bylo, že téměř třetin
nadějných vlastenců neměla jiné touhy, než
státi se konduktory u tramwaye. Vl bůh, proč
toto zaměstnání vzbuzuje u našich hochů tako-
vou přítažlivost. Snad proto, že takový kon-
duktor po celý den se vozí.
naši.
Bavor
Fran
25
article
Všimněmež si argumentace mladých pánův.
Jeden z nich touží po konduktorské slávě k vůli
tatínkovi. Napsal dobrosrdečně: Konduktor o
rána do večera sbírá peníze, tak že jich má
houf, když večer domů přijde. Můj tatínek je
ale pokaždé od maminky hubován proto, že jich
přinese vždycky málo. Druhému zase je nade
všecko skákat s vozu a na vůz a pískat.
Necbyčejně zdravý a praktický názor životní
prozradil klouček, jenž otázku mu danou zod-
pověděl slovy: »Chtěl bych být uzenářem.
Morddie! to by bylo vuřtůch. Ze samého na-
dšení pro »vuřty« utrousil do úlohy charakteri-
stický pražský genitiv pluralis na ch, začež mu
uloženo bylo napsat dvacetkrát sklonění pod
statného jmena mužského rodu dle vzoru dub
Chudáček — synek advokátního písaře.
Jednou za týden dostane k suchému chlebu půl
párku, divte se mu, že věnec uzenek má pro
něho větší cenu než šňůra perel.
Jiný, dle všeho velmi drbaný klouček chtě
být nemenším pánem než ministrem. Proč?
Proto že ho pan kmotr do toho nutí. Říká
prý: kluku, ministrem se musíš stát, mi
nistr má zlatem vyšívaný frak a velkou pensi.
Hošík neobyčejně skromný neznal jiné
touhy než stát se — panem učitelem. A to
proto, že by potom měl »opravdovský« katal
a že by mohl nechávat nedbalé kluky po
škole.
Morddie
Chudáček
26
article
Zlomyslník, jemuž radost působí jiné týrat.
Má velkou budouenost před sebou, neboť lidé
tohoto druhu v životě se noztratl.
Oko se mi slzou zalilo, když dočetl jsem
drobounkým, čistým písmem napsanou odpo-
věď na učitelův všetečný dotaz:
»Chtěl bych býti panem doktorem. Mám
doma nemocnou sestřičku a té bych rád po-
mohl, ale bojím se, že než se doktorem stanu,
sestřička umře.
Dobré srdéčko. Kéž bys byl zachován pro
dobu, kdy budeš pánem vůle své. Je tak málo
soucitu dnes a tak poskrovnu těch, již dovedou
v zájmu trpíeích obětovati prospěch svůj.
Jak docela jinak vypadalo to v klukovské
duši, jenž bez dlouhého asi rozmyšlení od-
pověděl:
»Chtěl bych mít koně a fiaker, ale n
šimly. Chtěl bych to proto mít, že tatínek má
koně a drožku a proto, že se musí šiml po-
řád mýt.«
Skromnost vychovaná v konfrně a při tom
tklivá korrektnost, temperovaná pouze touhou
po nepatrném pokroku z drožky na fiakra. Dal
než na nějaký domek ve čtvrti, kde mají stáje,
to, hochu, nepřivedeš.
Jedna z úloh byla nápadně dlouhá, a tím
vzbudila mou pozornost.
Vypracování její znělo následovně:
»Rád bych měl ke snídani kávu s dvěma
rohlíky nebo čaj se suchary. V deset hodin přál
bych si posnídat u pana Patsche gulaš nebo
papriku s dvěma čtvrtkami vína, potom se proji
trochu po Ferdinandce. Potom oběd, po obědě
trochu se prospat, pak si vyjit do kavárny na ku-
lečník, odtamtud zase na Ferdinandku, potom
k večeři a po večeři na plzeňské. Po dvanácté
pak domů«.
Talentovaný mladík zůstal za to dvakrát
po škole a k tomu dostal horší známku z mravů,
poněvadz vyšlo na jevo, že si tento epikurejský
Patsch
27
article
program života napsati dal svým starším bra-
trem, jemuž tento »tric« způsobil náramnou
legraci.
Dole a téměř poslední v balíku nalezala
se pocuchaná a drobet pomaštěná čtvrtka pa-
píru, na níž bylo napsáno:
»Chtěl bych být princem z pohádky. Chtě
bych zabít draka a vysvobodit tím krásnou prin-
ceznu a potom jako mocný král po jejím boku
dlouho a dlouho panovat.«
Jediný romantik mezi těmi »střizlivci v dět-
ských punčoškách«.
»Uvidite ho,« pravil učitel. »Přinese mi
sem za chvilenku sešity.«
A skutečně se nedlouho na to otevřely
dvéře a v nich objevil se »princ« — špinavý
a při tom jako tráva zelený hrbáček.
Podivná mládež! zahučel jsem a zavrtě
hlavou
Zdravá, praktická mysl nastoupila dědictv
po chorobném prý idealismu. A tuto zdravou,
praktickou mysl osvědčují u nás již déti v pe-
řince. Těšme se na příští generaci. Není po-
chybnosti, že než mine padesát let, budou
všecky domy na Příkopech a ve všech repre-
sentačních ulicích v našich rukou a že ve správ-
ních radách všech velkých bank zasedati budou
výhradné čeští kapitalisté a všechny selské cukro-
vary dostanou se opět do našich rukou. Česká
spořitelna, kterou zatím dostaneme do svých
rukou, bude přispívati ročně dvěma milliony
k účelům národním.
Jaci jsou to pošetilci, kteří domnívají se,
že je to neštěstí, mizí-li v nás idealismus.
Jak
Český spořitelna