ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 9bb36c90-7128-11dc-94d3-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 18, person 57, org 4, work 1
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 3. května 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 123.
4 article
Ka ranut a odpol. 1ist přulpdácí se v Praze v alninislna as nrěade rrt lels na měate 5 trojli čenkklo n nir ti i oe na měo : 2 K o e P°eštoas ne r ii. : : : rojí slk n:2
Praha
5 article NAROj
NAROj v arobném predejí: tanní číslo o solě . . . za s odpolodní za 2 k ve sllalkšck za veskort sdpolední. . . . . . . . s e Inseráty platí se hotové sepřel Přečplacení a lnzerty přijímá dmint- slrace v Marianské ulici č.a Tam nzcházejí se tež rrásk tskárna a erprdíce „Národnich Liks“. Bsloyty so aevnes
Národnich Liks
6 title
NILIS
Nilis
7 title
Onešní čislo pro Prahu le o 10 stranácl.
Praha
8 article Válka.
Válka. Z TTokta, 2. května. (C.- B.) Kapitán lodi »Maya« oznamuje: Oddělení loďstva, sestávající z křižákův »Hayada »Uji«, jakož i torpedového loďstva, jelo proti proudu dne 1 května a střílelo po nepříteli. Když se vracelo, napadlo ruské dělostře- lectvo torpedové lodice ostrý m ohněm. Tyto odpověděly a po půlhodinné obapolné palbě dělo- střelectvo ruské umlčely. Celé od- dělení na to vrátilo se beze ztrát do Yonampe. Naše ozbrojené baikasy dosáhly Antunu téhož dne a donutily jak pěchotu tak dělo- střelectvo ruské po půlhodinné palbě k ústupu. Bylo viděti, že ve městě vypukl oheň. Jedeu domo- rodec sdělil, že nepřítel město opu- stil, dříve oheň založiv. Z Londýna, 2. května. (C B) »Rent. kancelář« sděluje z Petrohradu Obrněnec »Orel«, jenž měl býti v nejbližší době úplně vyzbrojen. vjel věera na Névě na mělčinu a uvízl. Jelikož jeho uvolnění je ne- smírně obtížné, vypraven bude z Kronštatu »Jermak«, jenž má býti nápomocen ostatnímu loďstva na uvolnéní „Orla« právě praeu- jícím. Z Vídně, 2. května. (C.-B.) Zdejší japonské vyslanectví uveřejňuje o včerejším hlavním boji na Jalu tuto oficiální zprávu: Za úsvitu 1. května napadla první naše ar- máda nepřítele, jenž měl v moci Kiulienčen a umlčela střelbu nepřá- telského dělostřelectva v 7 hodin ráno. Na to počaly všecky divise naše postup a zmocnily se mezi 84—9. hod. Kiulienčenu a severně od něho ležících výšin. Dvojí nový útok nepřítele byl po rozhořčeném boji odražen, při čemž ukořistili jsme 20 děl, koně a vozy a asi 20 důstojníků a ně- kolik poddůstojníků zajali. Boje zúčastnila se z ruské strany třetí divise střelecká, druhý pluk šestě divise a jízdecká brigáda generála Miščenka se 40 dély velkými a 18 menšími. Nepřítel ustoupil směrem na Fenčuan. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
Jermak Miščenka Mayo Londýn Petrohrad Vídeň C B
9 article Polské prostřednictví.
Polské prostřednictví. Kdežto německo centralistické listy ob den odzvánějí smiřovačkám pana ryt. Jaworského umíráčkem, tento polsko rakouský veterán po- kračuje přese všechno ve své smírčí prác s horlivostí ctižádostivého mládce a s neomrze- lostí Svsifa. U nás v Čechách od prvopočátku sledo- váno toto »rašení nové mízy« ve starém halič- ském diplomatu s pochopitelnou nedůvěrou neh aspoň pochybností Politická minulost p. Jawor- ského, jeho upjatost vůči snahám českého ná- roda nedala u nás vzniknouti důvěřivému do- mnění, že by tento opatrný politik chtěl svou akcí pomoci nám Čechům z tí sn tuhého boje za právo, jak Němci rozhlašovali. nýbrž my prostě usuzovali, že jde vůdci kol polského jedině o to, aby vytáhl parlament cislajtánský z »mohačského bahna« předně za- žehnáním obstrukce, budsi změ- nou jednacího řádu jeho nebo ja- kýmkoli příměřím česko-něme- ekým, aniž by mu na obsahu tohot hrubě záleželo. Na počátku ovšem — v polovici března — měla zahájená akce kola polského ráz dosti sympatický a utěšený. Podobalo se, že vůdcové polští jsou přesvědčeni o naprosté spra- vedlivosti a splnitelnosti obou našich známých požadavků a pod- mínek, po jichž předchozím po- ctivém splnění — ale jen po něm — bylo by nám možno se ctí zaměniti zbraň ob- strukce za meč opposiční a vejíti ve vyjednávání s Němci o politické příměří v našich vlastech.
Jaworský Jawor Čecho Němec Čechy
10 article
Tehda znělo heslo polského kola: »S mi- rem českoněmeckým k opravě jedna- cího řádu pro parlament,« a polské listy do- tklivě dokazovaly Němcům, jak mírny a slušny jsou oba ty požadavky naše. Ba sám polský poslanec a bývalý císařský komoří p. Gniewosz dne 17. března řekl císaři: »Bylo by žá- doucím, aby se nyní také na Němce působilo, poněvadž Češi se ve svých požadavcích již tak uskrov- nili« Dle tehdejších zpráv polských jako víden- ských listů panovník prý k těmto slovům při svědčivě pokyvoval hlavou. Avšak k žádoucímu tomu nátlaku na Němce patrně jakživo nedošlo. neboť oni podnes stojí na svém prvotním, příkře odmítavém a zpupném stanovisku, jakému dal výraz na svém německo pokrokářském sjezdu brněnském a které dnes znovu orgán Grossův a D'Elvertův (brněnský »Tagesbote«) tímto zpupným tónem vyjadřuje: »Pokud Češi setrvají na své podmínce, že prvé nežli upustí od ob- strukce, musí vláda způsobem záv az- ným vysloviti se na prospěch je- jich hlavních požadavků pro zřízení české universíty na Moravě a pro zavedení vnitřní úřadní češtiny v Čechách — potud jest každákoliv možnost něja- kého dohodnutí vyloučena. Na slo- hové úpravě těchto podmínek českých naprosto nesejde: u Němců rozhoduje toliko o b s ah, nikoli zevní šat tohoto požadavku českého. Bye i postulát Čechů byl jim předveden v nejsvůd- nějším úboru, Němci nemohou ho při- »Jde-li Čechům o to, aby dospěli s námi k nějaké dohodé, pak musejí se, at chtějí nebo
Němec Gniewosz Čech Grossův D Elvertův Čecho Morava Čechy Tagesbote
11 article
nechtějí, toho zříci, aby jim byla če- ská universita moravská a vnitřn čeština vyplacena napřed jako zá- loha, i musejí se tomu podvoliti, aby o bě tyto otázky byly zašinuty zpět na postranní koleje ostatních vyrov nacích otázek. Toliko pak, když se pan- stvo české odhodlá přivésti celý soubor sporu národního před smiřovací komisi, bude Němcům poskytnuta možnost, aby také otázku universinn a otázku vnitřní úřadní řeči české — v z a v úvahu.« »Panstvo německé« osobuje si tedy podnes drze právo zakazovati nám, domor- dému národu pro naše syny universitu našeho jazpka na Moravě (vedle pěti německých v Cislajtanii) a zapovídati vládě, aby se neopo. vážila přiznat ve správě vlastí našich jazyku českému rovné právo a jazykem německé men- šiny. Potomci německých přistěhovalců se směšnou arrogancí »zlámaných vrchností« feudál- ních zakazují rakouské vládě aby byla práva českému národu a plnila vůči němu příkaz státních základních zákonův. — A vláda Körbrova? Minulého čtvrtka zvě- děli Poláci z úst jejího náčelníka, jak dalek jest toho opříti se tomuto neslýchaně bezpráv nému stanovisku německých levičáků a postaviti se vzhledem k národu našemu dle své po vinnosti přísežní na stanovisko práva zákona. Vyšli prý od audience u Körbra vůdcov polští neobyčejně rozhořčeni, shledavše, jak sto zcela na straně německých levičsků a raděj chce parlament rozpustit, než by se vzmuži proti nemravnému »vetu« německých terrorist a našemu právu vyhověl.
Němec Körbrův Polák Morava
12 article
Nuž mohlo by se za to míti, že po takém pořízení vzpřímila se v polských šlechti eích konečně staropolská poctivost a hrdost mužná, takže ustanou za takých okolností od marného prostředkování a poznavše v Körbrovi takého zjevného patrona německých hegemonův. takého vysloveného odpůrce rovnoprávnost Slovanův, jemuž nejde ani o parlament, aní o ústavnost, ani o budouenost Rakouska nýbrž jen o vlastní ministerskou jeho prebendu že vypovědí mu dalsí přátelství Poláků a zvednon proti němu s ostatními Slovany rakouskými o hodlaně boj. Avšak na místě toho nastal pravý opak- p. Jaworski, patrně zaleknut Körbrovou hrozbou rozpuštěním parlamentu, spěchá v tábor německý, a slibuje tam, že se přičiní, a by nás Čechy přiměl ještě ke slevě s našich po- žadavků, t. j. že se vynasnaží, abychom se konformovali přáním Němců a upustili o obstrukce i bez předchozího vyplnění nám po žadavků našich, abychom sešli se s Němciu stolu konferenčního a tam dle přání Körbrova dohodli se s nimi jednak o koncessi vnitřní češtiny a moravské university, jednak o rozdělent českých krajů dle národnosti a zřízení něme ckých, českých a smíšených krajských hejtman ství, jak si toho Plenerové, Ulbrichové a všickn němečtí parceláři přejí a žádají.
Slovanův Polák Jaworský Čecho Němec Plener Ulbrich Rakousko moravský univerzita
13 article
Tak aspoň dle líčení s německé strany vy znívaly přípovědi páně Jaworského na posled- ních jeho poradách s německými pohlaváry. Nemohlse ovšem nikterak za ručit, že Češi se kdy k tomu pod- volí, ale sliboval v ten smysl na nás působit takže »Slovo polskie« důrazně ho okřikuje, aby se pamatoval a nátlakem podobným neobstaráva prospěch Němcův! Vůči takým divným a kormutlivým pově- stem máme zajisté právo žádat, aby poselstv naše neváhalo ani chvíli, a upřímně zpravilo národ svůj o celém stavu věci, k čemu tu ja- kých tajemností a ohledův? Nechť zvědi ne- přátelé národa našeho, že nenajde se jediný poslanec lidu českého, jenž by přistoupil na podobnou kapitulaci nečestnou, jaké oni o něho žádají a čekajl.
Jaworský Čech Němcův
14 article Říšská rada.
Říšská rada. Poslanecká sněmovna- Schůze 257 Z Vídně, 2. května. (Původní a teleť zpráva »Nár. Listů«.) Na konci dnešní schůze odehrála se epi- soda, jež jest dokladem, k jak trapným dů- sledkům dospívají poměry, nepostupuje-li dele- gace českého národa v jednotné m šiku. Bylo námi již oznámeno, že smluvena byla dnešní schůze na odpoledne na 3. hodinu. Tato přípověď byla porušena. Na nátlak něme- ckých stran položil hr. Vetter schůzi na 11. hodinu dopolední. V ten čas však nebylo ve sněmovně ani 60 lidí. Klobouky jejich počítány a počet rostl velice pomalu. Bylo 412., když uvedli předsedu na jeho křeslo. Rozhlédl se v pravo, rozhlédl se v levo, rozhtédl se do centra, všude zela na něj prázdnota. Zvonil oběma, nikdo však nepřicházel. Proto právem volali na něj někteří Všeněmci: Nenamáhejte se, jest to marné! Rafle posunula se na hodinu polední. Tu povstal předseda a dovolávajese § 47, jednacího řádu, ve kterém jest stanoveno, že nemůže-li zjistiti, že sněmovna jest k usnášení způsobilou, dá vyvoláváním poslanců dle jmen konstatovati presenci, povolal hr. Vetter na tri- bunu zapisovatelskou dra. Ferra, který jal se předčítati skutečně jména poslanců. Od r. 1861 tento případ ještě se nestal, a by ve sněmovně poslanecké četla se jména členů jako v nějaké školce. nebo při kontrolním shromáždění.
Vetter Rafl Ferra Vídeň poslanecký sněmovna
15 article
Telefonováno rychle pro německé velkostatkáře, jichž přišlo 14 husím pochodem. Do zasedaci sině vešel ministerský předseda dr. Körbera pozeptav se úřadnika, co se děje, mrzut odešel Za toho čtení jmen několik opozděnců při hlásilo se u míslopředsedy Kaisra, mezi nimi také ministr Pietak, klerý jména jejich napsal na zvláštní list. O čtvrt jedné hodině předseda mohl vyhlásiti, že celkem přihlásilo se — všichni vyjma jediného Poláka volali německé »hier« — 101 poslanců. Vzhledem na to, že před zahá- jením četby jmen odhadovalo se maximum při tomných poslanců na 86, ozvaly se u národních sociálů a českých agrárníků prudké hlasy od- poru a pochyb. Jde o věc na první pohled formální. Nen však takovou. Jde o věc taktickou, ba poli tickou. Německé strany, tak zvané ku práci ochotné vůbec, vynutily dnešní schůzi proti po- slancům českým, aby je potrestali, s a m však nepřišli. Dr. Körber měl tisíce příčin odejíti ze sněmovny hněvivě, neboť s takovými lidmi nelze vládnouti, ještě méně pak potírati obstrukci jakoukoliv. Minimum, které lze žádai
doktor Körber Kaiser Pietak Polák husí pochod
16 article
na přátelich, jest, aby vzácnými svými tělesy byli ve sněmovně. Ale skutečně tuto nejskrovnější službu přá- telskou německé strany, konservativní velkostatek a páni z klubu polského mu nekonají. Několik lidí nalezlo se dokonce na levici, kteří radostí a plesem tleskali, že ze 300mužové armády vládní sehnala se právě třetina. K nějaké ra- dosti, ještě méně pak hrdosti důvodů nebylo žádných, k hanbě však věru. Volby do kvotové deputace byly dnes vy- konány. Úskokem a lstí. Proto žádný z poslanců českých se jich nezúčastnil. Děly se za stejné, třebas nikoliv tak hlučné scenerie a za stejného násili, jako volby do delegací. Hr. Vetter hrál při tom žalostnou roli loutky, kterou tahají na drátcích rozliční Kopečtí. Tento- kráte jej dirigoval předchůdce jeho na křesle presidentském, bar. Chlumecký, jeden z hlav- ních osnovatelů protičeského obratu v r. 1899 a hlavní protektor dra. Körbra. 5. Hr. Vetter jest člověk, jenž má každý den o nejjednodušších věcech jiné mínění. Ještě 27. dubna zastával názor, že volby do kvotové deputace j so u předmětem jednacího pořadu když protestováno proti vykonání jejich, nedal je provésti. 2. května měl opačnou víru. Tu vnukl v pátek bar. Chlumecký za schůze posla- necké sněmovny panu Skenovi a ten ji vnukl p. Vettrovi. A tu má ještě president odvahu namlouvati sněmovně, že jedná z iniciativy vlastní! Volba tato byla ještě nedůstojnější nežli při delegaci. Již také proto, že byla kratšl. Trvala necelou minutu. Vládní poslanci, také konservativní velkostatkáři, sběhli se jako divoši do středu zasedací síně a naházeli do koše hlasovací lístky, kde jaké popadli.
Vetter Kopecký Chlumecký Sken Vettr Hradec
17 article
Hr. Vetter před volebním aktem, což vý- slovně zde konstatujeme a co jest také konsta- továuo v úřadním protokole, odepřel slovo jak posl. Stránskému, tak posl. Práškovi, ba podotkl tomuto, což tolikéž protokolováno, »dr. Stránský hlásil se před vámi o slovo a neudělil jsem mu ho.« Předseda stál za této minuty na svém křesle, zsinalý ve tváři a třesa se na celém těle. Byl tento strach způsoben zlým svědomíma nepotlačitelným vědomím: 1. ze jest směšným figurantem; 2. že zase spáchal surovost, jako tenkráte, když dělal pochopa Všeněmcům a vy- obcoval český jazyk z protokolu; 3. že by surovost mohla býti splacen také surovostí. Když odevzdány způsobem vyličeným hla- sovaci—lístky a zapisovatelé začali skrutinium, president slovo dru. Stránskému dal. Misto- předseda klubu poslanců českých rozhodným způsobem protestoval proti opětnému brutálnímu jednání předsedy, vylíčil jej jako nevolníka le- vice a vyzval jej, aby násilností svých konečně nechal. Když povstal Prášek, vedoucí duch českých agrárníků, myslili jsme, že připojí se. k ohražení ostatních poslanců českých. Ale zmýlili jsme se. Nenamířil také rány své zvláště proti vládě, ani proti levici, ani proti hr. Vettrovi, nýbrž proti poslancům českým. Mezi řádky ob- viňoval je, že se smluvili propustiti klidně a a hladce volby do delegací s vládou a jinými stranami. Obvinění to dvakráte opakoval. Potom, když dr. Stránský, ujav se po druhé slova, toto nařčení nazval utrhačstvím a. když ukázal, jakou měrou pan Prášek prováděl obstrukci, tu tento agrární poslanec vytýkal, že-
Vetter Stránský Prášek doktor Hradec
18 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Drama staré i nové. [živá plastika. Nové jevy.j“) Drama musí předvádět jistý děj jako při- tomný, před našima očima se odehrávající. Tím se liší od básně výpravné, která líčí děje jako příběhy v minulosti dokonané. Než jednání samo k dramatu nestačí. Co je teprv dramafem činí, jest rozpor: střet zájmů, náraz ideí, srážka vůlí, zápas sil. Zájem musí čelit zájmu, idea idei, vůle vůli, síla síle. Čím směr obou stran protichůdnější, tím živel děje dramatič- tější. Jsou-li směry rovnoběžné, neb rozbíhavé, není drama. Za ideou, vášní, vůlí, musí arci ná- sledovati projev její: čin, kterým každá strana věci své průchodu zjednati se snaží. Prostřed- kem k tomu jest její síla, moc, hmotná (fysická. hospodářská, politická) neb mravní (rozumová. citová), energie. S čím větším úsilím každá strana snahu svou uplatňuje, tím děj dramatič- tější. Čin neb řada činů není ještě drama, nýbrž teprv čin proti činu, zkrátka spor, zápas, boj- Bez živlu boje jest každé představování dějů jen živým obrazem, pouhou hrou, jako jsou hry pašijové, kusy výpravné, fčerie aj. Každý boj je drama: válka, souboj, soudn proces, zápas vědce se záhadou, člověka se zvl- řetem neb živlem, na př. plavce s vlnami, lodi s bouří mořskou. Jen že živly, tak jako nadpři- rozené moci, nedají se jako jednající sily na je- viště uvést. Toliko zápas člověka s osudem (kde není viditelného soka), jest jeviště schopný, at už osud přičítáme sběhu okolností řízenému ná- hodou nebo vůlí vyšší mocí (řecká tragedie). Též zápasy se zvířaty. Zápasy býči ve španělských a s šelmami v římských arénách jsou dramatické scény. Jako druh básnictvi jest drama ovšem toliko zápas líčený, k němuž zvířat užiti nelze.
19 article
Zápas (útok na útok, neb aspoň obrana) vzbuzuje v diváku napjetí, vzrušení, očeká- vání výsledku a v tom právě vězí tajemství dra- matičnosti, jíž proto užívá i román. Napjetí budí ovšem i vše tajemné i může býti náhrazkem dramatického živlu (zápasu), jako v Maete- linekových hrách, kde nadsmyslné moci dáva tušiti přitomnost svou smyslnými úkazy, jich příčinu však smyslově pojmouti nelze, na p. *) Ze soutěže feuilletonů. dveře se samy otevrou, slyšet tiché kroky a nikdo tu: v tom kdosi z přítomných skonává — to tu byla smrt. To je zdokonalené mysterium. Řecké mysterium předvádělo v příbězích mytho- logických božstva v osobnosti a rovněž středo- věké křesťanské v příbězích biblických a legen- dárních anděly, čerty, smrť. Jak známo, my- sterie a pastýřské hry, jež ovšem měly už i dra- matický živel (zápasy o lásku pastýřky), daly vznik dramatu řeckému, na němž spolehá naše. Leč mysteria umění nestačila i jest vlastním dra- matem teprv drama lidských činů, v němž na- pjetí vzbuditi lze jen zápasem. Jako každé umění, má i divadelní (živá pla- stika) stránku formální a věcnou.
20 article
Formálnou! Drama řecké vyvinulo monu- mentální stavbu dějovou, kterou podrželo i t. zv- klassické (starší špaň., fr., angl., něm.). Děj ode- hrává se v pěti aktech, jimiž líčí se jediný ve- liký zápas, jeho vznik, průběh i výsledek. V prv- ním básník rozestavuje figury na šachovnici, se- znamuje se stranami a prostředím (exposice) v druhém zavádí spor (zápletka), v třelím jej vy- vádí na vrchol (zauzlení), ve čtvrtém připravuje se rozhodný boj (peripetic) a v pátém se uze rozetne porážkou jedné strany (katastrofa). Čtvrtý není právě nutný a ostatní dají se zhustiti v menší počet. V celku a velku však nebylo dodnes nic formálně dokonalejšího vymyšleno. Jednotu času a místa arci dávno ku přednostem nečítáme. Toto klassické drama skládá také, v tra- gedii po výtce, úlohu jedné ze zápasících stran na bedra jedné mohutné osobnosti, reka, kdežto druhou stranu tvoří více méně ostatní prostředí, za nímž v řeckém dokonce stojí božstvo a jím řízený osud. Proto postava rekova, aby držela rovnováhu, vyrůstá do rozměrů gigantických, heroických, nadlidských, odkudž také voli se k tragedii látky a osoby v řeckém skoro výlučně mythické, v křesťanském mythické (Mackbeth, Ilamlet), velehistorické a jinak vzne- šené. V tragedii rek nutně podlehá a mře. (Viz níže). Řecké drama zná jen tragedii a komedii, románské a germánské už i drama střední, kde rek sice podlehá, ale nemře (činohra), na př. Shylock v Kupci. Rozumí se, že v poutech této formy se- šněrováno, není-li právě látka sama pro ni jako ulita, drama proti zákonu historické přirozené prav d y hřešiti musl.
Formálný Mackbeth Ilamlet Shylock Kupec
21 article
Drama nové, šetříc tohoto zákona a těží látky i ze života obecného, veřejného i soukro- mého, nutně rozbilo starou formu. Končí zápas už také nerozhodně, nebo pouhou perspek- tivou, nedopovídajíc všecko. Dílem roztříštilo též starý jednotný zápas na řadu drobnějších půtek. válku na guerillu (jak i strategie), tak že na- mnoze každý akt, ba i scéna je více méně samo- statným dramatem, jedno pokračováním neb pendantem druhého, bez vyvrcholení i rozhodné srážky: z organického celku stala se řada dra- matických obrazů, jen zevně souvisících. pročež i počet aktů jest volný. Je to defek formy, avšak věcně povinností, kde historická pravda jinak nedá (typ: Jiráskův Žižka) a prá- vem, kde básník měl volnost, jako při látkách občanských, neboť i tu má právo, předváděti sku- tečný život, i méně dramatický (ruské hry), ba i nedramatický, pouhé živé obrazy ze života (do- mácnosti, noclehárny, trhu), umí-li jen mocí své plastiky vzbudit v diváku libost a zájem (typ: Gorkého hry). Jen zápas dělá drama, arci. Ale kdo říká, že musíme na jevišti míti jen drama?
Jiráskův Žižek Gorký
22 article
Ne! Nýbrž jeviště obrážej v sobě všecek život jen kolik je dramatického v životě, budiž i na jevišti. Nesneseme ani v umění neustále vzru- šení, chceme také poodpočinout a krom toho pořád platí věčný zákon: změna baví. Jako pla- stika, tak i divadlo od velikých historických plá- ten a heroických skulptur, pojavši v obor svůj i přítomnost, po velkých jevech jejích sestupuje až kgenru, až k momentce a sestoupí po svém způsobu až k pouhé podobizně, hledíc ob- sáhnouti život ve všech jeho různých jevech formách. Plastika živá jde ruku v ruce s plasti kou mrtvou, nebo za ní. Dále drama nové neuznává už nutnost hlav ního hrdiny a roli jeho skládá i na osobu hro- madnou, dav, massu interessentů (typ Hauptmannovi Tkalci), nebo ji také rozděluje mezi více jednotlivců. To je povinnost, kde pravda toho žádá a vždy právo. Účinnosti nestal se tím žádná újma a pravda získala. Týmž prá- vem ale lze stavěti na obou stranách reka proti reku. Nositeli idei, snah, vášní, jsou tu massy. onde jednotlivci s pozadím davovým, prostředím více méně uvědomělým. Jiná, nejpronikavější novota, stojí jednou nohou už v oboru stránky věené. Staré drama staví stranu proti straně, ale Tolstého Vláda tmy. těžíc jinak ze všech formálních předností staro
Tolstý
23 article
faktury, nemá stran, má jen člověka a překládá zápas do jeho nitra, místo zevního mezi stranou a stranou dosazuje zápas vnitřní mezi zlou a dobrou mravní stránkou rekovou, zápas čist mravní. Tu už nebojuje člověk s lidmi, ale sám s sebou. Co ve staré tragedii bylo jen pákou děje, zde je osou. První mohla to zmoci jen ustá- lená síla ruské psychologie a ruského křesťan- ství. Koriolán na př. též chvilku zápasí v sobě, má-li poddati se prosbám matčiným a Říma še- třit, ale dějový zápas jde o to, zvítězí-li Koriolán či Řím. Ale Nikita nemá odpůrců, leč hlas svého svědomi. Při prvním zločinu ozývá se jen ne- směle, při posledním se už brání a po něm se mu „ta bolest hluboko do srdce zahryzla, nedo- staneš ji ven“. V staré tragedii by se rek pro- bodl, aby tragické spravedlnosti učiněno bylo zadost. Ale pravé rusky křesťanské duši to neod- povídá: utéci sobě smrtí dovede i nestatečný, ale ruská duše, pocítivší vinu, se kaje. Nikita se neoběsí, nýbrž unebáv se lidí, jde se klanět pravoslavnému lidu a vyznávat před ním své hrozné viny. A jak ty balvany se srdce svého sva- luje, ulehčuje se i mysli divákově. Tma puká, hrozná tma, která tu stála nehnutě jako skála a vyráží proud živého světla: strašnou silou roz- razil skálu člověk.
Nikita Ruska Řím
24 article
Rozpor mezi dobrem a zlem, jejž v staré tragedii zastupují dvě strany lidské společnosti, vedou tu dva živly v duši člověka. Tolstý je práv. Neboť člověk hromadný je jen obdobou člověka jedince a ten jest principem. V staré tragedii rek padal, byť byl hájil i dobro a to rmoutí; zde však dobro vítězí, poražený rek je spolu i vítězem. „Sám nad sebou neměl slito- vání.“ Nikita bere trest porážky, ale i odměnu vítězství a to potěšuje srdce člověka, kterési žádá spravedlnosti: zákon tragické spravedlnosti tu dovršen. Stránka věcná. Každá hra, živá plastika, jako každé umělecké dílo, musí diváka uspoko- jovat. Především má uspokojit jeho mysl, po- těšit, bavit (proto je to „hra“ = kratochvíle), budit libost, což byl vždy první úkol uměnía čemuž přezděli tvořit krásno: tedy hovět smyslu pro krásu. To však je celá kapitola. Hra musí uspokojit i divákův r oz u m, sie nedělá dojem pravdy, nebudí illusi skutečnosti, životnosti. Co se zvlášť dramatu týče, z povahy jeho jako zápasu jde, že výsledek nesmí být už napřed zcela jistý, pro jednu stranu zhola bez nadějný. Mezi kocourem a myšičkou není možný zápas. Jsou-li zbraně různé, nerozhoduje ovšem velikost a síla sokův: včela, vosa, zmije může účinně bojovat i s tigrem. Je-li látka historická a výsledek zápasu tudíž známý, nicméně musí básník i stranu, jež dle historie podlehnouti musí, vyzbrojiti tak, aby mezi hrou výsledek jevil se nejistý: divák jest napjat, jak předurčený vítěz přes to vítězství docilí. Výsledek musí být za- ložen takřka vědecky, být se zřetelem na divá- kovu kapacitu logický a psychologický, přiměře- nou výslednicí vyvinutých sil stran a prostředí či dle zamýšleného výsledku musí básník už pře- dem upravit poměr sil. Čím vzdělanější divák, tím tíže dá se oklamat, tím objektivněji vědecké musí být dílo.
Tolstá Nikita
25 article
Hra konečně musí uspokojit i divákův mravní cit, jenž v tragedii a činohře jeví se jako cit spravedlnosti. Proto klassická tragedie, v níž rek vždy padá a mře, žádá, aby věc jeho, byla-li dobrá, vítězila, aspoň v perspektivě. Jen vinu stíhej trest a buď přiměřený vině. Život arci řídí to druhdy i jinak a s ním nutno se smí- řit. Kde však básník život volně upravuje, ved ho k lepšímu. Umění jest zdokonalování života, kde však vázáno jest známou a jistou pravdou, drž se jí: smiřujeme se s pravdou, ne však s každou — smyšlenkou. Z toho jde: k dramatu historickému ber jen látku samu v sobě drama- tickou; nikdy jí nedělej hrubého násili; není-li dramatická, nedělej z ní drama, ale podej pla- stický historický obraz; představuj život i histo- rický i současný reálně, tak, jak je: co drama, drama, co ne, ne. Jeviště divadla — jevišta života. Řecké drama od mysteria přešlo k mythu, heroům. Heros nějakým činem, volby nevolky, vídky nevídky popudil na se božstvo a za to ne- zbytně hyne. Uspokojovala tato osudová tragedie tehdáž? Křesťanská tragedie převzala od řecké vli- vem tradice smrť rekovu za zákon. Rek stojí proti ostatnímu prostředí, prý proti „obecnému řádu“, to jest prý jeho tragická vina i musí umřit. Ani Shakespeare už se nám nezdá bohem a na jeho prestol tlačí se božstva nová. Sic transi gloria ... Klassická tragedie už je přežilá, má už jen cenu starožitnosti, divadelní tradice udrží ji ještě čásek na jevišti, avšak doby bývalé slávy jsou už na věky ty tam a nižádná moc je ne- navrátí více. Zahučaly hory ...
Shakespeare Reka Zahučala hora
26 article
Ninus Karv