1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 3. května 1904.
Praha
4
article
Ka ranut a odpol. 1ist
přulpdácí se
v Praze v alninislna
as nrěade
rrt lels
na měate 5 trojli čenkklo
n nir ti i oe
na měo : 2 K o
e P°eštoas
ne
r ii. : : :
rojí slk
n:2
Praha
5
article
NAROj
NAROj
v arobném predejí:
tanní číslo o solě . . . za s
odpolodní
za 2 k
ve sllalkšck za veskort
sdpolední. . . . . . . . s e
Inseráty
platí se hotové sepřel
Přečplacení a lnzerty přijímá dmint-
slrace v Marianské ulici č.a
Tam nzcházejí se tež rrásk
tskárna a erprdíce „Národnich Liks“.
Bsloyty so aevnes
Národnich Liks
7
title
Onešní čislo pro Prahu le o 10 stranácl.
Praha
8
article
Válka.
Válka.
Z TTokta, 2. května. (C.- B.) Kapitán
lodi »Maya« oznamuje: Oddělení
loďstva, sestávající z křižákův
»Hayada »Uji«, jakož i torpedového
loďstva, jelo proti proudu dne 1
května a střílelo po nepříteli. Když
se vracelo, napadlo ruské dělostře-
lectvo torpedové lodice ostrý m
ohněm. Tyto odpověděly a po
půlhodinné obapolné palbě dělo-
střelectvo ruské umlčely. Celé od-
dělení na to vrátilo se beze ztrát
do Yonampe. Naše ozbrojené
baikasy dosáhly Antunu téhož dne
a donutily jak pěchotu tak dělo-
střelectvo ruské po půlhodinné
palbě k ústupu. Bylo viděti, že ve
městě vypukl oheň. Jedeu domo-
rodec sdělil, že nepřítel město opu-
stil, dříve oheň založiv.
Z Londýna, 2. května. (C B) »Rent.
kancelář« sděluje z Petrohradu
Obrněnec »Orel«, jenž měl býti
v nejbližší době úplně vyzbrojen.
vjel věera na Névě na mělčinu a
uvízl. Jelikož jeho uvolnění je ne-
smírně obtížné, vypraven bude
z Kronštatu »Jermak«, jenž má
býti nápomocen ostatnímu loďstva
na uvolnéní „Orla« právě praeu-
jícím.
Z Vídně, 2. května. (C.-B.) Zdejší
japonské vyslanectví uveřejňuje o
včerejším hlavním boji na Jalu
tuto oficiální zprávu: Za úsvitu
1. května napadla první naše ar-
máda nepřítele, jenž měl v moci
Kiulienčen a umlčela střelbu nepřá-
telského dělostřelectva v 7 hodin
ráno. Na to počaly všecky divise
naše postup a zmocnily se mezi
84—9. hod. Kiulienčenu a severně
od něho ležících výšin.
Dvojí nový útok nepřítele byl
po rozhořčeném boji odražen, při
čemž ukořistili jsme 20 děl, koně
a vozy a asi 20 důstojníků a ně-
kolik poddůstojníků zajali. Boje
zúčastnila se z ruské strany třetí
divise střelecká, druhý pluk šestě
divise a jízdecká brigáda generála
Miščenka se 40 dély velkými a 18
menšími. Nepřítel ustoupil směrem
na Fenčuan.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Jermak
Miščenka
Mayo
Londýn
Petrohrad
Vídeň
C B
9
article
Polské prostřednictví.
Polské prostřednictví.
Kdežto německo centralistické listy ob den
odzvánějí smiřovačkám pana ryt. Jaworského
umíráčkem, tento polsko rakouský veterán po-
kračuje přese všechno ve své smírčí prác
s horlivostí ctižádostivého mládce a s neomrze-
lostí Svsifa.
U nás v Čechách od prvopočátku sledo-
váno toto »rašení nové mízy« ve starém halič-
ském diplomatu s pochopitelnou nedůvěrou neh
aspoň pochybností Politická minulost p. Jawor-
ského, jeho upjatost vůči snahám českého ná-
roda nedala u nás vzniknouti důvěřivému do-
mnění, že by tento opatrný politik chtěl svou
akcí pomoci nám Čechům z tí sn
tuhého boje za právo, jak Němci rozhlašovali.
nýbrž my prostě usuzovali, že jde vůdci kol
polského jedině o to, aby vytáhl parlament
cislajtánský z »mohačského bahna« předně za-
žehnáním obstrukce, budsi změ-
nou jednacího řádu jeho nebo ja-
kýmkoli příměřím česko-něme-
ekým, aniž by mu na obsahu tohot
hrubě záleželo.
Na počátku ovšem — v polovici března —
měla zahájená akce kola polského ráz dosti
sympatický a utěšený. Podobalo se, že vůdcové
polští jsou přesvědčeni o naprosté spra-
vedlivosti a splnitelnosti obou
našich známých požadavků a pod-
mínek, po jichž předchozím po-
ctivém splnění — ale jen po něm —
bylo by nám možno se ctí zaměniti zbraň ob-
strukce za meč opposiční a vejíti ve vyjednávání
s Němci o politické příměří v našich vlastech.
Jaworský
Jawor
Čecho
Němec
Čechy
10
article
Tehda znělo heslo polského kola: »S mi-
rem českoněmeckým k opravě jedna-
cího řádu pro parlament,« a polské listy do-
tklivě dokazovaly Němcům, jak mírny a slušny
jsou oba ty požadavky naše. Ba sám polský
poslanec a bývalý císařský komoří p. Gniewosz
dne 17. března řekl císaři: »Bylo by žá-
doucím, aby se nyní také na Němce
působilo, poněvadž Češi se ve
svých požadavcích již tak uskrov-
nili«
Dle tehdejších zpráv polských jako víden-
ských listů panovník prý k těmto slovům při
svědčivě pokyvoval hlavou. Avšak k žádoucímu
tomu nátlaku na Němce patrně jakživo nedošlo.
neboť oni podnes stojí na svém prvotním, příkře
odmítavém a zpupném stanovisku, jakému dal
výraz na svém německo pokrokářském sjezdu
brněnském a které dnes znovu orgán Grossův
a D'Elvertův (brněnský »Tagesbote«) tímto
zpupným tónem vyjadřuje: »Pokud Češi setrvají
na své podmínce, že prvé nežli upustí od ob-
strukce, musí vláda způsobem záv az-
ným vysloviti se na prospěch je-
jich hlavních požadavků pro zřízení
české universíty na Moravě a pro zavedení
vnitřní úřadní češtiny v Čechách — potud
jest každákoliv možnost něja-
kého dohodnutí vyloučena. Na slo-
hové úpravě těchto podmínek českých naprosto
nesejde: u Němců rozhoduje toliko o b s ah,
nikoli zevní šat tohoto požadavku českého. Bye
i postulát Čechů byl jim předveden v nejsvůd-
nějším úboru, Němci nemohou ho při-
»Jde-li Čechům o to, aby dospěli s námi
k nějaké dohodé, pak musejí se, at chtějí nebo
Němec
Gniewosz
Čech
Grossův
D Elvertův
Čecho
Morava
Čechy
Tagesbote
11
article
nechtějí, toho zříci, aby jim byla če-
ská universita moravská a vnitřn
čeština vyplacena napřed jako zá-
loha, i musejí se tomu podvoliti, aby o bě
tyto otázky byly zašinuty zpět na
postranní koleje ostatních vyrov
nacích otázek. Toliko pak, když se pan-
stvo české odhodlá přivésti celý soubor sporu
národního před smiřovací komisi, bude Němcům
poskytnuta možnost, aby také otázku universinn
a otázku vnitřní úřadní řeči české — v z a
v úvahu.«
»Panstvo německé« osobuje si tedy podnes
drze právo zakazovati nám, domor-
dému národu pro naše syny universitu
našeho jazpka na Moravě (vedle pěti německých
v Cislajtanii) a zapovídati vládě, aby se neopo.
vážila přiznat ve správě vlastí našich jazyku
českému rovné právo a jazykem německé men-
šiny. Potomci německých přistěhovalců se
směšnou arrogancí »zlámaných vrchností« feudál-
ních zakazují rakouské vládě aby byla práva
českému národu a plnila vůči němu příkaz
státních základních zákonův. —
A vláda Körbrova? Minulého čtvrtka zvě-
děli Poláci z úst jejího náčelníka, jak dalek
jest toho opříti se tomuto neslýchaně bezpráv
nému stanovisku německých levičáků a postaviti
se vzhledem k národu našemu dle své po
vinnosti přísežní na stanovisko práva
zákona.
Vyšli prý od audience u Körbra vůdcov
polští neobyčejně rozhořčeni, shledavše, jak sto
zcela na straně německých levičsků a raděj
chce parlament rozpustit, než by se vzmuži
proti nemravnému »vetu« německých terrorist
a našemu právu vyhověl.
Němec
Körbrův
Polák
Morava
12
article
Nuž mohlo by se za to míti, že po takém
pořízení vzpřímila se v polských šlechti
eích konečně staropolská poctivost a hrdost
mužná, takže ustanou za takých okolností od
marného prostředkování a poznavše v Körbrovi
takého zjevného patrona německých hegemonův.
takého vysloveného odpůrce rovnoprávnost
Slovanův, jemuž nejde ani o parlament,
aní o ústavnost, ani o budouenost Rakouska
nýbrž jen o vlastní ministerskou jeho prebendu
že vypovědí mu dalsí přátelství Poláků a zvednon
proti němu s ostatními Slovany rakouskými o
hodlaně boj.
Avšak na místě toho nastal pravý opak-
p. Jaworski, patrně zaleknut Körbrovou hrozbou
rozpuštěním parlamentu, spěchá v tábor německý,
a slibuje tam, že se přičiní, a by nás Čechy
přiměl ještě ke slevě s našich po-
žadavků, t. j. že se vynasnaží, abychom
se konformovali přáním Němců a upustili o
obstrukce i bez předchozího vyplnění nám po
žadavků našich, abychom sešli se s Němciu
stolu konferenčního a tam dle přání Körbrova
dohodli se s nimi jednak o koncessi vnitřní
češtiny a moravské university, jednak o rozdělent
českých krajů dle národnosti a zřízení něme
ckých, českých a smíšených krajských hejtman
ství, jak si toho Plenerové, Ulbrichové a všickn
němečtí parceláři přejí a žádají.
Slovanův
Polák
Jaworský
Čecho
Němec
Plener
Ulbrich
Rakousko
moravský univerzita
13
article
Tak aspoň dle líčení s německé strany vy
znívaly přípovědi páně Jaworského na posled-
ních jeho poradách s německými pohlaváry.
Nemohlse ovšem nikterak za
ručit, že Češi se kdy k tomu pod-
volí, ale sliboval v ten smysl na nás působit
takže »Slovo polskie« důrazně ho okřikuje, aby
se pamatoval a nátlakem podobným neobstaráva
prospěch Němcův!
Vůči takým divným a kormutlivým pově-
stem máme zajisté právo žádat, aby poselstv
naše neváhalo ani chvíli, a upřímně zpravilo
národ svůj o celém stavu věci, k čemu tu ja-
kých tajemností a ohledův? Nechť zvědi ne-
přátelé národa našeho, že nenajde se jediný
poslanec lidu českého, jenž by přistoupil na
podobnou kapitulaci nečestnou, jaké oni o
něho žádají a čekajl.
Jaworský
Čech
Němcův
14
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna-
Schůze 257
Z Vídně, 2. května.
(Původní a teleť zpráva »Nár. Listů«.)
Na konci dnešní schůze odehrála se epi-
soda, jež jest dokladem, k jak trapným dů-
sledkům dospívají poměry, nepostupuje-li dele-
gace českého národa v jednotné m šiku.
Bylo námi již oznámeno, že smluvena byla
dnešní schůze na odpoledne na 3. hodinu. Tato
přípověď byla porušena. Na nátlak něme-
ckých stran položil hr. Vetter schůzi na 11.
hodinu dopolední. V ten čas však nebylo ve
sněmovně ani 60 lidí. Klobouky jejich počítány
a počet rostl velice pomalu. Bylo 412., když
uvedli předsedu na jeho křeslo. Rozhlédl se
v pravo, rozhlédl se v levo, rozhtédl se do
centra, všude zela na něj prázdnota. Zvonil
oběma, nikdo však nepřicházel. Proto právem
volali na něj někteří Všeněmci: Nenamáhejte se,
jest to marné! Rafle posunula se na hodinu
polední. Tu povstal předseda a dovolávajese
§ 47, jednacího řádu, ve kterém jest stanoveno,
že nemůže-li zjistiti, že sněmovna jest k usnášení
způsobilou, dá vyvoláváním poslanců dle jmen
konstatovati presenci, povolal hr. Vetter na tri-
bunu zapisovatelskou dra. Ferra, který jal se
předčítati skutečně jména poslanců. Od r. 1861
tento případ ještě se nestal, a by
ve sněmovně poslanecké četla se
jména členů jako v nějaké školce.
nebo při kontrolním shromáždění.
Vetter
Rafl
Ferra
Vídeň
poslanecký sněmovna
15
article
Telefonováno rychle pro německé velkostatkáře,
jichž přišlo 14 husím pochodem. Do zasedaci
sině vešel ministerský předseda dr. Körbera
pozeptav se úřadnika, co se děje, mrzut odešel
Za toho čtení jmen několik opozděnců při
hlásilo se u míslopředsedy Kaisra, mezi nimi
také ministr Pietak, klerý jména jejich napsal
na zvláštní list. O čtvrt jedné hodině předseda
mohl vyhlásiti, že celkem přihlásilo se — všichni
vyjma jediného Poláka volali německé »hier« —
101 poslanců. Vzhledem na to, že před zahá-
jením četby jmen odhadovalo se maximum při
tomných poslanců na 86, ozvaly se u národních
sociálů a českých agrárníků prudké hlasy od-
poru a pochyb.
Jde o věc na první pohled formální. Nen
však takovou. Jde o věc taktickou, ba poli
tickou. Německé strany, tak zvané ku práci
ochotné vůbec, vynutily dnešní schůzi proti po-
slancům českým, aby je potrestali, s a m
však nepřišli. Dr. Körber měl tisíce příčin
odejíti ze sněmovny hněvivě, neboť s takovými
lidmi nelze vládnouti, ještě méně pak potírati
obstrukci jakoukoliv. Minimum, které lze žádai
doktor
Körber
Kaiser
Pietak
Polák
husí pochod
16
article
na přátelich, jest, aby vzácnými svými tělesy
byli ve sněmovně.
Ale skutečně tuto nejskrovnější službu přá-
telskou německé strany, konservativní velkostatek
a páni z klubu polského mu nekonají. Několik
lidí nalezlo se dokonce na levici, kteří radostí
a plesem tleskali, že ze 300mužové armády
vládní sehnala se právě třetina. K nějaké ra-
dosti, ještě méně pak hrdosti důvodů nebylo
žádných, k hanbě však věru.
Volby do kvotové deputace byly dnes vy-
konány. Úskokem a lstí. Proto žádný
z poslanců českých se jich nezúčastnil. Děly
se za stejné, třebas nikoliv tak hlučné scenerie
a za stejného násili, jako volby do delegací.
Hr. Vetter hrál při tom žalostnou roli loutky,
kterou tahají na drátcích rozliční Kopečtí. Tento-
kráte jej dirigoval předchůdce jeho na křesle
presidentském, bar. Chlumecký, jeden z hlav-
ních osnovatelů protičeského obratu v r. 1899
a hlavní protektor dra. Körbra.
5. Hr. Vetter jest člověk, jenž má každý den
o nejjednodušších věcech jiné mínění. Ještě
27. dubna zastával názor, že volby do kvotové
deputace j so u předmětem jednacího pořadu
když protestováno proti vykonání jejich, nedal
je provésti. 2. května měl opačnou víru. Tu
vnukl v pátek bar. Chlumecký za schůze posla-
necké sněmovny panu Skenovi a ten ji vnukl
p. Vettrovi. A tu má ještě president odvahu
namlouvati sněmovně, že jedná z iniciativy
vlastní!
Volba tato byla ještě nedůstojnější nežli
při delegaci. Již také proto, že byla kratšl.
Trvala necelou minutu. Vládní poslanci, také
konservativní velkostatkáři, sběhli se jako divoši
do středu zasedací síně a naházeli do koše
hlasovací lístky, kde jaké popadli.
Vetter
Kopecký
Chlumecký
Sken
Vettr
Hradec
17
article
Hr. Vetter před volebním aktem, což vý-
slovně zde konstatujeme a co jest také konsta-
továuo v úřadním protokole, odepřel slovo jak
posl. Stránskému, tak posl. Práškovi, ba podotkl
tomuto, což tolikéž protokolováno, »dr. Stránský
hlásil se před vámi o slovo a neudělil jsem mu
ho.« Předseda stál za této minuty na svém
křesle, zsinalý ve tváři a třesa se na celém těle.
Byl tento strach způsoben zlým svědomíma
nepotlačitelným vědomím: 1. ze jest směšným
figurantem; 2. že zase spáchal surovost, jako
tenkráte, když dělal pochopa Všeněmcům a vy-
obcoval český jazyk z protokolu; 3. že by
surovost mohla býti splacen
také surovostí.
Když odevzdány způsobem vyličeným hla-
sovaci—lístky a zapisovatelé začali skrutinium,
president slovo dru. Stránskému dal. Misto-
předseda klubu poslanců českých rozhodným
způsobem protestoval proti opětnému brutálnímu
jednání předsedy, vylíčil jej jako nevolníka le-
vice a vyzval jej, aby násilností svých konečně
nechal. Když povstal Prášek, vedoucí duch
českých agrárníků, myslili jsme, že připojí se.
k ohražení ostatních poslanců českých. Ale
zmýlili jsme se. Nenamířil také rány své zvláště
proti vládě, ani proti levici, ani proti hr. Vettrovi,
nýbrž proti poslancům českým. Mezi řádky ob-
viňoval je, že se smluvili propustiti klidně a
a hladce volby do delegací s vládou a jinými
stranami. Obvinění to dvakráte opakoval.
Potom, když dr. Stránský, ujav se po
druhé slova, toto nařčení nazval utrhačstvím a.
když ukázal, jakou měrou pan Prášek prováděl
obstrukci, tu tento agrární poslanec vytýkal, že-
Vetter
Stránský
Prášek
doktor
Hradec
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Drama staré i nové.
[živá plastika. Nové jevy.j“)
Drama musí předvádět jistý děj jako při-
tomný, před našima očima se odehrávající.
Tím se liší od básně výpravné, která líčí děje
jako příběhy v minulosti dokonané. Než jednání
samo k dramatu nestačí. Co je teprv dramafem
činí, jest rozpor: střet zájmů, náraz ideí,
srážka vůlí, zápas sil. Zájem musí čelit zájmu,
idea idei, vůle vůli, síla síle. Čím směr obou
stran protichůdnější, tím živel děje dramatič-
tější. Jsou-li směry rovnoběžné, neb rozbíhavé,
není drama. Za ideou, vášní, vůlí, musí arci ná-
sledovati projev její: čin, kterým každá strana
věci své průchodu zjednati se snaží. Prostřed-
kem k tomu jest její síla, moc, hmotná (fysická.
hospodářská, politická) neb mravní (rozumová.
citová), energie. S čím větším úsilím každá
strana snahu svou uplatňuje, tím děj dramatič-
tější. Čin neb řada činů není ještě drama, nýbrž
teprv čin proti činu, zkrátka spor, zápas, boj-
Bez živlu boje jest každé představování dějů
jen živým obrazem, pouhou hrou, jako jsou hry
pašijové, kusy výpravné, fčerie aj.
Každý boj je drama: válka, souboj, soudn
proces, zápas vědce se záhadou, člověka se zvl-
řetem neb živlem, na př. plavce s vlnami, lodi
s bouří mořskou. Jen že živly, tak jako nadpři-
rozené moci, nedají se jako jednající sily na je-
viště uvést. Toliko zápas člověka s osudem (kde
není viditelného soka), jest jeviště schopný, at
už osud přičítáme sběhu okolností řízenému ná-
hodou nebo vůlí vyšší mocí (řecká tragedie). Též
zápasy se zvířaty. Zápasy býči ve španělských
a s šelmami v římských arénách jsou dramatické
scény. Jako druh básnictvi jest drama ovšem
toliko zápas líčený, k němuž zvířat užiti nelze.
19
article
Zápas (útok na útok, neb aspoň obrana)
vzbuzuje v diváku napjetí, vzrušení, očeká-
vání výsledku a v tom právě vězí tajemství dra-
matičnosti, jíž proto užívá i román. Napjetí budí
ovšem i vše tajemné i může býti náhrazkem
dramatického živlu (zápasu), jako v Maete-
linekových hrách, kde nadsmyslné moci dáva
tušiti přitomnost svou smyslnými úkazy, jich
příčinu však smyslově pojmouti nelze, na p.
*) Ze soutěže feuilletonů.
dveře se samy otevrou, slyšet tiché kroky a
nikdo tu: v tom kdosi z přítomných skonává —
to tu byla smrt. To je zdokonalené mysterium.
Řecké mysterium předvádělo v příbězích mytho-
logických božstva v osobnosti a rovněž středo-
věké křesťanské v příbězích biblických a legen-
dárních anděly, čerty, smrť. Jak známo, my-
sterie a pastýřské hry, jež ovšem měly už i dra-
matický živel (zápasy o lásku pastýřky), daly
vznik dramatu řeckému, na němž spolehá naše.
Leč mysteria umění nestačila i jest vlastním dra-
matem teprv drama lidských činů, v němž na-
pjetí vzbuditi lze jen zápasem.
Jako každé umění, má i divadelní (živá pla-
stika) stránku formální a věcnou.
20
article
Formálnou! Drama řecké vyvinulo monu-
mentální stavbu dějovou, kterou podrželo i t. zv-
klassické (starší špaň., fr., angl., něm.). Děj ode-
hrává se v pěti aktech, jimiž líčí se jediný ve-
liký zápas, jeho vznik, průběh i výsledek. V prv-
ním básník rozestavuje figury na šachovnici, se-
znamuje se stranami a prostředím (exposice)
v druhém zavádí spor (zápletka), v třelím jej vy-
vádí na vrchol (zauzlení), ve čtvrtém připravuje
se rozhodný boj (peripetic) a v pátém se uze
rozetne porážkou jedné strany (katastrofa).
Čtvrtý není právě nutný a ostatní dají se zhustiti
v menší počet. V celku a velku však nebylo
dodnes nic formálně dokonalejšího vymyšleno.
Jednotu času a místa arci dávno ku přednostem
nečítáme.
Toto klassické drama skládá také, v tra-
gedii po výtce, úlohu jedné ze zápasících stran
na bedra jedné mohutné osobnosti, reka, kdežto
druhou stranu tvoří více méně ostatní prostředí,
za nímž v řeckém dokonce stojí božstvo a jím
řízený osud. Proto postava rekova, aby držela
rovnováhu, vyrůstá do rozměrů gigantických,
heroických, nadlidských, odkudž také voli se
k tragedii látky a osoby v řeckém skoro
výlučně mythické, v křesťanském mythické
(Mackbeth, Ilamlet), velehistorické a jinak vzne-
šené. V tragedii rek nutně podlehá a mře. (Viz
níže). Řecké drama zná jen tragedii a komedii,
románské a germánské už i drama střední, kde
rek sice podlehá, ale nemře (činohra), na př.
Shylock v Kupci.
Rozumí se, že v poutech této formy se-
šněrováno, není-li právě látka sama pro ni
jako ulita, drama proti zákonu historické
přirozené prav d y hřešiti musl.
Formálný
Mackbeth
Ilamlet
Shylock
Kupec
21
article
Drama nové, šetříc tohoto zákona a těží
látky i ze života obecného, veřejného i soukro-
mého, nutně rozbilo starou formu. Končí zápas
už také nerozhodně, nebo pouhou perspek-
tivou, nedopovídajíc všecko. Dílem roztříštilo též
starý jednotný zápas na řadu drobnějších půtek.
válku na guerillu (jak i strategie), tak že na-
mnoze každý akt, ba i scéna je více méně samo-
statným dramatem, jedno pokračováním neb
pendantem druhého, bez vyvrcholení i rozhodné
srážky: z organického celku stala se řada dra-
matických obrazů, jen zevně souvisících.
pročež i počet aktů jest volný. Je to defek
formy, avšak věcně povinností, kde historická
pravda jinak nedá (typ: Jiráskův Žižka) a prá-
vem, kde básník měl volnost, jako při látkách
občanských, neboť i tu má právo, předváděti sku-
tečný život, i méně dramatický (ruské hry), ba
i nedramatický, pouhé živé obrazy ze života (do-
mácnosti, noclehárny, trhu), umí-li jen mocí své
plastiky vzbudit v diváku libost a zájem (typ:
Gorkého hry). Jen zápas dělá drama, arci. Ale
kdo říká, že musíme na jevišti míti jen drama?
Jiráskův Žižek
Gorký
22
article
Ne! Nýbrž jeviště obrážej v sobě všecek život
jen kolik je dramatického v životě, budiž i na
jevišti. Nesneseme ani v umění neustále vzru-
šení, chceme také poodpočinout a krom toho
pořád platí věčný zákon: změna baví. Jako pla-
stika, tak i divadlo od velikých historických plá-
ten a heroických skulptur, pojavši v obor svůj
i přítomnost, po velkých jevech jejích sestupuje
až kgenru, až k momentce a sestoupí po svém
způsobu až k pouhé podobizně, hledíc ob-
sáhnouti život ve všech jeho různých jevech
formách. Plastika živá jde ruku v ruce s plasti
kou mrtvou, nebo za ní.
Dále drama nové neuznává už nutnost hlav
ního hrdiny a roli jeho skládá i na osobu hro-
madnou, dav, massu interessentů (typ
Hauptmannovi Tkalci), nebo ji také rozděluje
mezi více jednotlivců. To je povinnost, kde
pravda toho žádá a vždy právo. Účinnosti nestal
se tím žádná újma a pravda získala. Týmž prá-
vem ale lze stavěti na obou stranách reka proti
reku. Nositeli idei, snah, vášní, jsou tu massy.
onde jednotlivci s pozadím davovým, prostředím
více méně uvědomělým.
Jiná, nejpronikavější novota, stojí jednou
nohou už v oboru stránky věené. Staré drama
staví stranu proti straně, ale Tolstého Vláda tmy.
těžíc jinak ze všech formálních předností staro
Tolstý
23
article
faktury, nemá stran, má jen člověka a překládá
zápas do jeho nitra, místo zevního mezi stranou
a stranou dosazuje zápas vnitřní mezi zlou
a dobrou mravní stránkou rekovou, zápas čist
mravní. Tu už nebojuje člověk s lidmi, ale sám
s sebou. Co ve staré tragedii bylo jen pákou
děje, zde je osou. První mohla to zmoci jen ustá-
lená síla ruské psychologie a ruského křesťan-
ství. Koriolán na př. též chvilku zápasí v sobě,
má-li poddati se prosbám matčiným a Říma še-
třit, ale dějový zápas jde o to, zvítězí-li Koriolán
či Řím. Ale Nikita nemá odpůrců, leč hlas svého
svědomi. Při prvním zločinu ozývá se jen ne-
směle, při posledním se už brání a po něm se
mu „ta bolest hluboko do srdce zahryzla, nedo-
staneš ji ven“. V staré tragedii by se rek pro-
bodl, aby tragické spravedlnosti učiněno bylo
zadost. Ale pravé rusky křesťanské duši to neod-
povídá: utéci sobě smrtí dovede i nestatečný, ale
ruská duše, pocítivší vinu, se kaje. Nikita se
neoběsí, nýbrž unebáv se lidí, jde se klanět
pravoslavnému lidu a vyznávat před ním své
hrozné viny. A jak ty balvany se srdce svého sva-
luje, ulehčuje se i mysli divákově. Tma puká,
hrozná tma, která tu stála nehnutě jako skála
a vyráží proud živého světla: strašnou silou roz-
razil skálu člověk.
Nikita
Ruska
Řím
24
article
Rozpor mezi dobrem a zlem, jejž v staré
tragedii zastupují dvě strany lidské společnosti,
vedou tu dva živly v duši člověka. Tolstý je
práv. Neboť člověk hromadný je jen obdobou
člověka jedince a ten jest principem. V staré
tragedii rek padal, byť byl hájil i dobro a to
rmoutí; zde však dobro vítězí, poražený rek je
spolu i vítězem. „Sám nad sebou neměl slito-
vání.“ Nikita bere trest porážky, ale i odměnu
vítězství a to potěšuje srdce člověka, kterési
žádá spravedlnosti: zákon tragické spravedlnosti
tu dovršen.
Stránka věcná. Každá hra, živá plastika,
jako každé umělecké dílo, musí diváka uspoko-
jovat. Především má uspokojit jeho mysl, po-
těšit, bavit (proto je to „hra“ = kratochvíle),
budit libost, což byl vždy první úkol uměnía
čemuž přezděli tvořit krásno: tedy hovět smyslu
pro krásu. To však je celá kapitola.
Hra musí uspokojit i divákův r oz u m, sie
nedělá dojem pravdy, nebudí illusi skutečnosti,
životnosti. Co se zvlášť dramatu týče, z povahy
jeho jako zápasu jde, že výsledek nesmí být už
napřed zcela jistý, pro jednu stranu zhola bez
nadějný. Mezi kocourem a myšičkou není možný
zápas. Jsou-li zbraně různé, nerozhoduje ovšem
velikost a síla sokův: včela, vosa, zmije může
účinně bojovat i s tigrem. Je-li látka historická
a výsledek zápasu tudíž známý, nicméně musí
básník i stranu, jež dle historie podlehnouti musí,
vyzbrojiti tak, aby mezi hrou výsledek jevil se
nejistý: divák jest napjat, jak předurčený vítěz
přes to vítězství docilí. Výsledek musí být za-
ložen takřka vědecky, být se zřetelem na divá-
kovu kapacitu logický a psychologický, přiměře-
nou výslednicí vyvinutých sil stran a prostředí
či dle zamýšleného výsledku musí básník už pře-
dem upravit poměr sil. Čím vzdělanější divák,
tím tíže dá se oklamat, tím objektivněji vědecké
musí být dílo.
Tolstá
Nikita
25
article
Hra konečně musí uspokojit i divákův
mravní cit, jenž v tragedii a činohře jeví se
jako cit spravedlnosti. Proto klassická tragedie,
v níž rek vždy padá a mře, žádá, aby věc jeho,
byla-li dobrá, vítězila, aspoň v perspektivě. Jen
vinu stíhej trest a buď přiměřený vině. Život
arci řídí to druhdy i jinak a s ním nutno se smí-
řit. Kde však básník život volně upravuje, ved
ho k lepšímu. Umění jest zdokonalování života,
kde však vázáno jest známou a jistou pravdou,
drž se jí: smiřujeme se s pravdou, ne však
s každou — smyšlenkou. Z toho jde: k dramatu
historickému ber jen látku samu v sobě drama-
tickou; nikdy jí nedělej hrubého násili; není-li
dramatická, nedělej z ní drama, ale podej pla-
stický historický obraz; představuj život i histo-
rický i současný reálně, tak, jak je: co drama,
drama, co ne, ne. Jeviště divadla — jevišta
života.
Řecké drama od mysteria přešlo k mythu,
heroům. Heros nějakým činem, volby nevolky,
vídky nevídky popudil na se božstvo a za to ne-
zbytně hyne. Uspokojovala tato osudová tragedie
tehdáž?
Křesťanská tragedie převzala od řecké vli-
vem tradice smrť rekovu za zákon. Rek stojí
proti ostatnímu prostředí, prý proti „obecnému
řádu“, to jest prý jeho tragická vina i musí
umřit. Ani Shakespeare už se nám nezdá bohem
a na jeho prestol tlačí se božstva nová. Sic transi
gloria ... Klassická tragedie už je přežilá, má
už jen cenu starožitnosti, divadelní tradice udrží
ji ještě čásek na jevišti, avšak doby bývalé slávy
jsou už na věky ty tam a nižádná moc je ne-
navrátí více. Zahučaly hory ...
Shakespeare
Reka
Zahučala hora