1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 266. ze dne 30. záři 1903.
2
masthead
Ve středu 30. září.
3
masthead
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Král
Praha
národní divadlo
4
masthead
O 3. hod. odpol.
5
article
= K afféře Bonmartini-Murri oznamuje se z Bo-
logni: Těchto dnů doručen pěti obžalovaným ze za-
vraždění hr. Bonmartinia obžalovací spis. Tullio
Murri jest obviněn, že spolu s drem. Naldím ubodal
hr. Bonmartinia dýkou. Hraběnka Linda Bonmarti-
niová, její milenec dr. Secchi a její důvěrnice Bonnetti-
ova jsou obviněni, že vrahy najali, po případě že
jim pomáhali. Z obžalovaných toliko Tullio Murri
částečně se přiznal. Nezapírá vraždu, ale tvrdí, že
jednal toliko v sebeobraně. Jeho sestra Linda popírá
všecko. Nechce vědět o ničem a s velkou duchapří
tomností po mnoho měsíců držela se vůči vyšetřují
címu soudci. Také dr. Secchi prohlašuje, že je nevi-
nen. Ale cizoložnému párku stal se osudným pokus
otráviti hr. Bonmartinia. Žaloba vypravuje o tomto
pokusu otravy ještě následující: V červenci 1902
meškala hraběnka Linda Bonmartiniová se svým
milencem drem. Secchim v Curychu. Odtud odebrali
se do Darmstadtu a zde opatřil Secchi jakožto do
cent universíty v Bologni v jakési chemické továrně
různé jedy, mimo jiné také kuraru, kterýžto jed,
byl-li člověku vstříknut, způsobuje rychlou smrt, aniž
by stopy jeho bylo lze mrtvole dokázat. V dopisech,
jež psala Linda svému milenci a svému bratru, mluví
se často o kuraře, anebo »léku« s narážkami, k jichž
rozluštění přispěli dr. Naldi a Rosa Bonnettiova. Dr.
Secchi spolu s Tulliem Murriem podnikl četné pokusy
na zvířatech s kurarou. Na to odevzdal učenec
Murriovi injekční stříkačku s potřebným množstvím
roztoku kurarového. Tullio Murri odebral se do Benátek
ke svému svaku, spřátelil se s ním opět a pokoušel
se při té příležitosti vstřiknout mu kuraru. Avšak hr.
Murri
Linda
doktor
Secchi
Bonnetti
Tullio Murri
Linda Bonmartiniová
Naldi
Bonnettiův
Tullie Murrie
Bo
Curych
Darmstadt
Bologna
Benátky
6
article
Bonmartini měl se na pozoru. Tušilť bezděčně, že
Murri mu ukládá o život. Jednoho dne vyzval Tullio
Murri svého svaka k zápasu. Doufal, že bude moci
při této příležitosti provést vraždu. Avšak hr. Bonmartin
byl silnější a Tulliu Murriovi se nepodařilo užíti roz-
toku kurary. Teď měla zakročit Rosa Bonnettiova. Bylo
smluveno, aby se snažila hraběte Bonmartinia k sobě
přilákat. Tullio Murri měl být zatím na číhané
vrhnout se ve příhodné chvíli na hraběte a usmrtit
překvapeného vstřiknutím jedu. Avšak hrabě ani ted
nešel do pasti. Bylo tudíž smluveno, že si na něj
počíhají při jeho návratu do Bologni. Hraběnka Linda
zpravovala svoje spoluvinníky o cestovních záměrech
hraběte telegramy smluveného obsahu. Tullio Murri
měl také v den vraždy, 24. srpna 1902, při sobě
stříkačku s jedem, ale v poslední chvíli patrně se
rozhodl, že se spolehne raději na dýku než na jed.
Myšlenku ke zločinu zosnovali patrně hraběnka
Linda, její bratr Tullio a její důvěrnice Bonnettiova,
tři lidé, o nichž obžaloba praví, že »byli k sobě pou-
táni chorobnou náklonností.« Dr. Secchi a dr. Naldi
byli od nich pohnuti a při zločinu byli nápomocni.
Dr. Secchi se několikráte pokoušel, vyprostit se z osi-
del hraběnky Lindy, ale psala mu, »že ho čeká še
redná čtvrthodinka s jejím bratrem Tulliem Murrieme
a slaboch vzdal se ihned všeho odporu, opatřil jed
a peníze a činil vše, co mu jeho milenka ukládala
— Líčení proti vrahům počne bezpochyby v listo-
= O zkáze francouzské poštovní lodi »Admirá
Genydon« oznamují se následující podrobnosti: »Ad-
miral Gueydon«, loď o 5000 tunách, opustila počátkem
července Marseille a plula do Kočinu. Parník vezl
padu.
Bonmartini
Tullio Murri
Bonmartinio
Linda
Tullio
Bonnettiův
doktor
Secchi
Naldi
Tullie
Kočina
Bologna
Marseille
Admirat Genydon
7
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
mimo poštu ještě sedm cestujících. Veplutí jeho do
průplavu suezského bylo řádně oznámeno, ale od té
doby, 22. července, nebylo o něm zpráv. Do Adenu
se nedostal. Vlády francouzská a anglická činily vše
možné, aby tajemnou věc vysvětlily, ale nepodařilo
se nalézt nijaké stopy po lodi. Dne 24. září ráno
přibyl do Adenu ruský parník »Truvor« s pasažéry
parníku »Admirál Gueydon« a veškerým mužstvem,
vyjma jednoho plavce. O příhodách jejich přináší
»Daily Mail« z Adenu obšírnou zprávu. O půlnoci na
30. července byla loď vzdálena as 40 mil od ostrova
Sokotry, když kotel vybuchl a parník se vzňal. Jeden
z plavců byl při tom usmrcen. Druhého dne ráno
snažil se parník dostihnouti Sokotry, ale pro vítra
prudce vzedmuté moře bylo to nemožno a plameny
vzmáhaly se vždy hrozivěji. Tak hnána hořící lod
k pobřeží arabskému a konečně byl kapitán nucen,
spustit zbývající ještě dva čluny, načež za značných
svízelů přistál v zátoce Kuria Muria. Tam rozbili
stany a žili ze zásob, jež byly z lodi zachráněny.
Gueydon
Murio
Aden
Sokotra
Daily Maila
8
article
Po 46 dnů trávili takto pod chatrnými stany, vydáni
žáru slunce na poušti. Na štěstí bylo lze dostat pit-
nou vodu a Arabové se k nim chovali vlídně. Sultán
markatský propůjčil jim konečně i dvoustěžňovou
arabskou plachetní loď a na té se pokusili, dostat se
do Markatu. Po čtyřech dnech spatřili parník »Afgha-
nistan«, konající službu v Perském zálivu pod angli-
ckým kapitánem Hudsonem. Proti tomuto kapitánu
vznáší kapitán »Gueydonu« neobyčejně těžkou obža-
lobu. Tvrdíť, že se svou arabskou lodí přistál k boku
anglického parníku a oznámil jeho kapitánovi, v jaké
tísni se nalézá. Přes to odepřel kapitán Hudson po-
skytnouti jakékoli pomoci. Tři dny po tomto setkání
s parníkem »Afghanistanem« objevil se ruský parník
»Truvor«, jenž námořníky přijal a dopravil je do
Adenu. Předpokládá se, že parník »Admirál Gueydon«
jest nadobro ztracen.
Hudson
perský záliv
Afghánistán
Aden
9
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 24. září 1903: Petrusová Magdalena, 5ýv
hospodyně, 78 roků, 548—II. Datlová Marie, manželka
řezníka, 28 roků, 248—V. Broncova Jaroslava, dcera
montéra, 51/2 měsíce, 125—VI. — Ve všeobecné
nemocnici: Morávková Marie, manželka dělníka,
40 roků. Střížková Josefa, šička, 30 roků. Volfová
Antonie, manželka dělníka, 48 roků. — U Milosrd-
ných bratří: Klička Antonín, sladovnický pomoc-
ník, 40 roků. Mikolanda Arnošt, holičský pomocník,
22 roky. — U Miiosrdných sester: Vocílková
Marie, vdova po dělníku, 73 roky. Soukupová Anna.
vdova po dělníku, 60 roků. — V josefovské ne-
mocnici: Ullmann Váciav, truhlář, 54 roky. — Ve
městském chudobinci: Reinhartz Jan, býv.
kanc. assistent, 80 roků.
Marie
V Broncův
Jaroslav
Josef
Volfová
Antonia
Mikolanda
Soukupová
Anna
Praha
Petrusová Magdaléna
Morávková Marie
U Milosrd
Klička Antonín
Vocílková Marie
Ullmann Váciav
Reinhartz Jan
10
article
Švandovo divadlo na Smíchově
Švandovo divadlo na Smíchově
Ve středu 30. září.
Začátek o 7. hod
Ve prospěch divadelního strojmistra Jos. Koukala.
U otce Prokopa.
Veselohra o 1 jednání. Napsal B. Jakobson. Přeloži
J. Kubík.
On nežárlí.
Veselohra o 1 jednání. Napsal A. Eix. PřeložilJ
Venbryl
Damoklův meč.
Koukal
Prokop
B Jakobson
J Kubík
A Eix
Přeložilj Venbryl Damoklův
Smíchov
Švandův divadlo
11
article
Nový clown.
Fraška o 3 dějstvích. Anglicky napsal H. M. Paull,
Přeložil Karel Mušek. Režisér Karel Mušek.
OSOBY: Lord Cyrill Garston, R. Kafka. Kapitán Jack
Trent, F. Matějovský. Tom Backer, clown, K. Mušek.
Mr. Dixon, majetník a ředitel cirku, R. Inneman. Mr.
Pennyquick, J. Havelský. Billy, silák, Fl. Steinsberg.
Mr. Lamb, majetník pobřežní hospody, P. Řada.
Figgis, písař advokátní firmy Talton Comp., Eug.
Viesner. Constabl, R. Polák. Maud Chestertonova,
L. Dostalova. Winnie Chestertonova, Isa Grégrova.
Rosie Platt, krasojezdkyně, Dixonova neť, A. Červená.
Hoch, M. Matějíčkova. Personál v cirku Dixonově,
A. Hlaváček, J. Karásek, E. Myslivcova. Sluhové.
Stolbové v cirku. — I. dějství v hospodě na břehu
Temže. II. a III. dějství v cirku Dixonově. Děj ne-
daleko Londýna.
Ve středu 30. září
289. hra v předpl.
(1. čtvrtka.)
Fraško
H M Paull
Karel muška
R Kafka
Trent
F Matějovský
Backer
Mister
Dixon
R Inneman
Pennyquick
Bill
Steinsberg
Lamb
Figgis
Viesner
Maud Chestertonův
L Dostalův
Chestertonův
Grégrův
Dixonův
A Červená
M Matějíčkův
A Hlaváček
J Karásek
Temže
Londýn
Cyrill Garston
Talton
Rosia Platt
13
article
Opera o třech dějstvích se sedmi obrazy. Složil Petr
Iljič Čajkovskij. Text dle Puškina od M. Čajkovského,
přeložil V. J. Novotný. Dirigent Karel Kovařovic.
Režisér Robert Polák.
OSOBY: Heřman, R. Figar. Hrabě Tomský, V. Vi-
ktorin. Kníže Jelecký, Fr. Šír. Čekalinský, Ad. Krös-
sing. Surin, E. Pollert. Čaplický, H. Švejda. Narumov
R. Polák. Pořadatel, B. Bohuslav. Hraběnka, H. Fel-
denova. Elisa, A. Slavíkova. Pavlína, G. Horvátova.
Vychovatelka, H. z Towarnických. Maša, M. Kodetova
V mezihře:
OSOBY: Chloe, V. Hajková. Dafnis, K. Fabianová
Plutus, E. Pollert. — Chůvy, vychovatelky, kojné, lid
pouliční, hosté, děti atd. Děj v Petrohradě na konci
věku 18. Tance pastýřské a sarabandu v mezihře
tančí K. Fabiánová, V. Hajková a sbor baletní.
Po druhém obraze přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 10. hod.
Petr
Iljič
Čajkovský
Puškin
M Čajkovský
V J Novotná
Kovařovic
Robert Polák
Heřman
R Figar
Tomský
Jelecký
Šír
E Pollert
Čaplický
H Švejda
Narumov R
Bohuslav
H Fel
Elisa
Pavlín
G Horvátův
M Kodetův
Chloé
V Hajková
Dafnis
K Fabianová Plutus
K Fabiánová
Francie
Surin
Slavíkov
Maša
Petrohrad
Ada
14
article
Lidové divadlo „,Urania“ v VII. části Prahy
Lidové divadlo „,Urania“ v VII. části Prahy
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru
Ve středu 30. září.
Začátek o 7. hod.
Po čtvrté: Paragrafy na střeše.
Praha
lidový divadlo
15
article
Aréna na Smíchově (bliže Palackého
Aréna na Smíchově (bliže Palackého
mostu).
Palacký
Smíchov
16
article
Ve středu 30. září.
17
article
Začátek o 7. hod.
Novinka
Kráska z Nového Yorku.
Nový York
18
article
Pištěkovo lidové divadlo vavhraneon
Pištěkovo lidové divadlo vavhraneon
na Král.
Ve středu 30. září.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení za poloviční ceny.
Král Václav a jeho kat.
Romantická činohra o pěti jednáních s předehrou,
upravil Dolenský.
22063
Král
Václav
Dolenský
Pištěkův lidový divadlo
19
article
Byl to pes velmi živé letory, měl bílou srst a na levém
oku černou skvrnu.
Slečna Valentina nepromluvila již ničeho, pohroužena
v požívání nápoje a v hořké dumy.
»Život můj,« pomyslila si vážená slečna, »podobá
se této kávě. Káva a smetanka — utrpení a práce, tot
jeho tresť a jako skleněná nádoba nedovoluje tekutině
rozlévat se, tak i moje ovládání sebe brání výbuchům
vášní. Sotva jsem skončila vyučování, už tu mám psa . ..
Škaredé zvíře, které roznáší blechy po celém domě . ..
Ale — snášejme dále svoje tísnivé bolesti a povinnosti.«
V tom si vzpomněla, že v kávě jest též cukr. Což
by i její život měl kdy být oslazen? Čím?.. . snad ně-
jakým vřelejším pocitem?
V neobyčejně živé obraznosti slečny Valentiny ony
»vřelejší city« vytvořily sobě určitý symbol, jenž ovšem
během času se měnil. Kdysi (když poprve si vyjela na
ves) měl podobu mladého a hezkého majitele statku.
Když se vrátila do města, hezký majitel statku
ustoupil statnému sie, ale — vážně smýšlejícímu lékaři.
Později bylo mnoho jiných symbolů, ve kterých
z této příčiny setřely se osobité rysy a — vznikla idea
čistá. Idea tato musila míti zkrátka více než střední věk,
neobyčejně dlouhý vous, slavnostní vzezření a kroucený
knír plný důstojnosti. Zajímavý zjev tento ukazoval se
obyčejně slečně Valentině, kterak jest obklopena množ-
stvím šedě oděných žaček, náležejících vyššímu pensionátu
pro dívky — a stykem s pomocnými silami učitelskými.
Bez plnění těžkých, avšak krásných povinností učitelských
neměl život, třeba ocukrovaný vřelým citem, pro slečnu
Valentinu již nijakého půvabu.
Valentinos
Valentina
20
article
»Ani bavit se mi nedovoluje a píše jen: »dosti
dobře«, pomyslila si. »Za nedlouho již slunce zajde . ..«
Dáma přitáhla k sobě knížku.
»Naučíte se«, pravila, »od „Velké knížectví toskán
ské (starobylá Etrurie) . . .“ až do . . .«
Převrátila dva listy.
»Až do: »staly se součástí království ital-
ského ! . . .«
A okousaným nehtem učinila na označeném místě
křížek
Pak si odkašlala a pronesla vlídným hlasem:
»G v jazyku latinském a v jazycích od něho po-
cházejících před a, o, u vyslovuje se jako k. Opakovala
jsem to nejednou. Vychování tvoje, Andělko, jest velmi
zanedbáno a jest ti již třináct let. Musíš mnoho pracovat,
abys dohonila jiná děvčata, jež jsou ve tvém věku.«
Andělka vyslechla napomenuti toliko jedním uchem.
Chvíli potom pohlédla úkradkem na zelené haluze lípy,
šelestící v otevřeném okně a — sáhla rukou po knížce,
majíc v úmyslu uložit ji.
»Ještě není čas!« pravila učitelka.
Dívka přesvědčivši se, že rafije hodin ukazuje dvě
minuty před pátou, usedla. Oči její nanovo nabyly barvy
safírové a později blankytné — rty pěkně vykrojené po-
otevřely se. Po mnohohodinném učení chtěla již vyběhnouti
do zahrady a ono ještě dvě minuty do páté ! . ..
Stěny pomerančového pokoje zářily od proudů světla
jako kovové, bílé pokrývky lůžka Andělčina, stojícího
v koutě, oslňovaly oči, zrcádko na stolku třpytilo se jak
hvězda. Z lípy voněl med a z vesnice zaléhalo kokrhání
křiklavých kohoutů. Cvrlikání ptáčat mísilo se s bzučením
včel a tichým šelestem starých stromů zahrady.
Andělka.
Andělčin