1
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 23. ledna.
Praha
2
masthead
K číslu 22.
Čislo v Praze za 2k
a na venkově za 4
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpdlední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K' —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
6
article
Telefonické zprávy Nár Lista a
Telefonické zprávy Nár Lista a
Vojenská porada u císaře.
Z Vídně, 23. ledna. Zejtra koná se u cí-
saře obvyklá vojenská rada, které se
zúčastní společný ministr vojenství Schč-
naich, chef generálního štábu Conrád
z Hötzendorfu, nebo některý jeho zástupce,
vojenští dozorci bar. Albori a hr. Úxküll-
Gvllenband, představený presidiální kance-
láře v ministerstvu vojenství Kusmaneka
jednotliví gemerální dozorci jednotlivých oddílů
vojenských. Arcivévoda František Ferdi-
nand přítomen nebude. Projednávány
budou všecíky pozoruhodné události vojenské za
poslední doby. Inspektoři referovati budou
zkušenostech svých a podle nich učiní své
návrhy. Klomě toho přetřásány budou osobní
záležitosti generality. Naposled pak záležitosti,
které se týknají armády samě.
Mandát v generální radě rakousko- uherské
banky.
Z Víčě, 23. ledna. O mandát člena ge
nerální rady rakousko-uherské
blanky, uprázdněný úmrtím Bedřich
Süsse, hlásí se nyní též antisemité, trva-
jicí na stanovisku prazvláštním a ničím neodů-
vodněném, že totiž všechna místa v generální
rade cedulowé banky náležejí Vídeňanům. Jest
pravdou, že tato místa byla dosud výhradnou domé-
nou němedkých liberálů ve Vídni bydlících nebo
zaměstnaných, avšak Čechové nejsou dokonce
ochotni uzniati, že tento usurpovaný monopo
musí býti prodloužen a petrifikován, a zacho-
vají se opuit dle toho.
List
Conrád
Ferdi
Süss
Vídeňan
Čecho
Vídeň
Hötzendorf
Víč
rakouskýuherský banka
7
article
Srážka národních a zionistických židovských
studentů ve Lvově.
Ze Lvova, 23. ledna. Včera za příčinou
výročního dne povstání polské h
uspořádali židovští posluchači vysokých ško
národně smýšlející smuteční slavi nost
k níž přidíružili se i polští studenti. Než zioni-
stičtí studenti také se shlukli, vnikli do templu
a chtěli smuteční siavnost zmařiti, zpí-
vajíce při tom zionistickou hymnu. Polským ná-
rodním židům se podařilo zionisty vytlačitiz
templu na ulici, kde teprve došlo k vel m
prudké srážce obou ži dovských
Lvov
na ulice
8
article
táborů. Celá tato událost působila trapným
dojmem na širší kruhy veřejnosti a zejmena
ve Vídni vzbudila pravou sensaci.
Dr. Lueger.
Z Vídně, 23. ledna. Stav dra. Luegr
jest pořád špatný. Na včerejšek trávil noc velmi
neklidně. Tím se náramně zhoršii všeobecný
stav jeho choroby. K polednímu trpěl silnějším
bolestmi hlavy, které potrvaly několik hodin.
Chuť k jídlu se nezlepšila. Odpoledne se při-
družily ještě silné bolesti měchýře.
Kníže Jiří Czartoryski.
Ze Lvova, 23. ledna. Kníže Jiří Czar
toryski velmi nebezpečně onemocněl. Stav
jeho jest povážlvý vzhledem na vysoký věk.
Jeť 80 let stár.
Stolypin prý odstoupí.
Z Vídně, 23. ledna. »Zeitu« se telegrafuje
z Petrohradu, že ministerský předsed
Stolypin chce odstoupiti a že jeho
nástupcem se stane nynější ministr financí Ko-
kovcev, který má zároveň zůstati i ministrem
fi nancí.
Generál Kuropatkin před vojenským soudem.
Z Petrohradu, 23. ledna. »Slowo« uveřej-
ňuje sensační zprávu, že generál Kurop at-
kin s celým svým štábem po skon-
čeném procesu Stösslově posta-
ven bude před vojenský soud, poně-
vadž prý vědomě v procesu tom učinil u dán
nepravá, která jsou v přímém odporu s ob-
sahem jeho referátů, jež z bojiště carovi za-
sílal.
doktor
Lueger
Czartoryský
Czar
Stolypin
Zeit
Kuropatkin
Slowo
Stösslův
Vídeň
Lvov
Petrohrad
9
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z úřadního věstníku.
Z Vídně, 23. ledna. »Wiener Zeitung«
oznamuje: Císař jmenoval děkana a faráře ve
Warnsdorfě Josefa Funka kanovníkem kathe-
drální kapituly v Litoměřicích.
Z Vídně, 23. ledna. »W. Ztg.« oznamuje
Císař udělil zlatý záslužný kříž so korunou
vrchním komisařům finanční stráže I. tř. Josefu
Weilboldoví ve Vimperku a Josefu Skle-
nářovi na Smíchově, kteří k vlastní žádosti
dáni byli do výslužby.
Funk
W Ztg
Josef Weilboldový
Josef sklo
Vídeň
Litoměřice
Vimperk
Smíchov
Wiener Zeitung
10
title
Nové zprávy o srbském následníku.
11
article
(Pův. dopis „Nár. Listů“)
12
article
Srbský princ následník měl v tisku špatnou po-
věst. Nutno říci, že ji zaiuhoval. V jeho jinošství
bylo málo, co by mluvilo v jeho prospěch. Byl di-
voký, brutální a svéhlavý, hrozné to vlastnosti u člo-
věka, jenž může nabýti moci, aby provedl svoje vr-
tochy. Byl neobyčejně pánovitý a jeho obdivovatele
říkali, že spojí všechny srbské země pod svým žezlem
— ale že zavede vládu hole. Nyní však jeví se vše to
jako výstřelky dětského ducha, jehož výchova byla
poněkud zanedbána a mladý muž jest vážnější.
Ovšem nelze ještě činiti bezpečné předpovědi na zá-
kladě tohoto nového pozorování, ale když se uvedly
všechny jeho špatné vlastnosti, mohou se nyní uvésti
také vlastnesti dobré. Cizi diplomaté i srbští státníci,
kteří mu dříve nepřáli, hovoří o něm nyní jinak.
Především se u něho konstatuje s překvapením
velmi správné pochopení politické situace, kterou jeho
otec, jak se zdá, nechápal, totiž pokud se týče po-
měru ke kralovrahům, proti nimž rozhodně vystu-
puje. Celé neštěstí pro novou dynastii dle něho jest,
že vstoupila na trůn po zločinu a že se stala soli-
dární s kralovrahy. První okolnost jí uškodila v Evro-
pě, druhá ji učinila nepopulární v zemi. Prohlašuje
otevřeně, že se necítí nijak zavázán vůči kralovra-
hům. I. kdyby bývali nezavraždili krále Alexandra
nastoupil by na trůn vzhledem k tomu, že král Ale-
xandr neměl dětí a po jeho smrti by se trůn uprázd-
nil. Jeho otec snad by nevládl, ale on by se dostal
k vládě jistě a proto není vrahům ničím povinen.
Evra
13
article
Přátelství s vrahy kompromituje naopak dynastii a
trůn před národem a není jiného prostředku, aby se
dynastii opět získala popularita, než vystoupiti proti
vrahům. Slova tato donesla se jednomu vynikajícímu
členu z družiny kralovrahů, jenž odpověděl: „Je to
pravda, ale dynastie se neodváží vystoupiti proti
nám.“ Tou měrou, co vzrůstá princův vliv, jsou vra-
hové vzdalováni ode dvora. Tak vypudil do ciziny
Nenadoviče a teprve nedávno odstranil ode dvora
důstojníka, jenž v krvavé noci otevřel vrahům dvéře
paláce.
Pří této snaze, sprostiti se kralovrahů, jeví ná-
sledník respekt vůči ústavě. Není žádným tajemstvífn,
že kamarilla kralovrahů kolem krále a zvláště Nena-
dovič jest pro diktaturu. Jednoho dne vrátil se Nena-
dovič ze zasedání skupštiny a bouříl proti ústavě,
vybízeje krále k odvážnému činu. Princ následník,
jenž byl tomuto výjevu přítomen, neříkal ničeho.
Brzy na to byla jakási slavnost a řečník před králem
a celým obecenstvem velebil skupštinu. „Pokaždé“,
pravil, „když zasedala skupština, bylo to štěstím pro
Srbsko. První skupština byla v Topole (první po-
vstání) a vyšla z ní myšlenka srbské neodvislosti.
Druhá skupština byla v Takovu (druhé povstání)a
vzešlo z ní uskutečnění srbské neodvislosti.“ Řečník
pokračoval tímto tonem a následník, obrátiv se k Ja-
šovi Nenadoviči, pravil, takže to diplomaté slyšeli:
„Nuže, Jašo, slyšíš, co řečník praví?“ Jaša byl ne-
Nenadovič
Takov
Jaša
Srbsko
Topol
skupština
15
article
Sultán Abdul Aziz.
Sultán Abdul Aziz.
Pařížské sensační listy líčily sultána Muleye Ab-
Gula Aziza, jenž se svým dvorem přesídlil do Rabatu
a nyní byl ve Fezu prohlášen za sesazena, jako pa-
novníka skoro evropské fysiognomie. Činily z chrá-
něnce francouzské republiky jakéhosi boulevardiera.
chválily jeho elegantní frančinu a charmantní rozto-
milost, s jakou vyznamenává vyslance Regnaulta při
hostinách u své tabule. Dopisovatel „Correspondencia
de Espaňa“ podává ve svém líčení rabatského dvora
některá sdělení, jež staví obraz sultána do méně umě-
lého osvětjení, za to však mají v některých rysech
ráz větší iatimity.
Abdul Aziz zná prý z frančiny a angličiny jen
několik slov a nemá také příležitosti osvědžiti znalost
moderních řečí při hostinách v hovoru s Evropany.
Aziz
Muley
Gula
Regnault
Correspondencio Espaňa
Evropan
16
article
Nemůže se totiž ani žádný Maročan chlubiti, že by
byl někdy s pánem věřících stoloval. Sultán jí vždy-
cky sám, nanejvýše jednou v roce ve společnosti
některé z tuctu nejvyvolenějších žen. Dva eunuchové
obsluhují při stole a jiní dva otroci přinášejí před
jídlem a po jídle vodu k mytí rukcu. Nejvyšší pán
nepožil pasud nikdy vína ani nápoje, který by obsa-
hoval alkohol. Zachovává tento náboženský příkaz
tak přísně, že jednoho dne, když chtěl píti limonádu
a na výslavnou otázku mu sdělili, že se šumivá voda
připravuje se zcela nepatrnou přísadou alkoholu, dal
ihned rozkaz, aby přístroj, který ku prípravě limonád
schválně z Evropy objednal, byl bez milosti rozbit.
Při svém dvojím denním jídle počíná si Abdul
Aziz nejinak než každý prostý občan marocké říše
neboť také on jí prsty, pěti prsty pravé ruky. Levá
je totiž dhe koranu nečistá a bylo by velkým hří-
chem, levicí se dotknouti pokrmů. Prsty bere si tudíž
drůbež, maso a zeleninu, prsty sáhá do mísy s ná-
rodním pokrmem alouzkuzem, dělá z něho malé ku-
ličky a hájzí je obratně do úst. Po jídle pije panovník
čaj, který si sám připravuje a pak jde po své záhavě.
Maročan
Aziz
Evropa
17
article
Často předvádí svým ženám kinematograf, jindy
baví je fonografem nebo hracími hodinami. Ve svém
paláci ve Fezu měl sbírgu více než 50 hracích hodin
jež hrály nejrůznější hudební kusy od Wagnera az
k nejjednodušší arabské písni. Jeho vychovatelé hle
děli vždy k tomu, aby panovník nepřivykl vážné du
ševní práci a zvláště aby se příliš nezabýval politi-
ckými záležitestmi. Při tom jest sultán povahy klidné
dobromyslný a zachoval si v mnohém vlastnosti dí-
těte. Tak na příklad spatří-li něco, co se mu líbí, ve-
zme si to bez dlouhého ptaní a podrží. Vše, co mu
padne do rukou, pokládá za svůj majetek, třeba by
vlastník neměl v úmyslu mu to darovati. Když mu
kaid Maclean jednoho dne ukázal skvostné zlaté ho-
dinky, strčil je Abdul Aziz hned zcela klidně do
kapsy.
Wagner
Maclean
Aziz
18
article
= Námořnická pověra. Již ode dávna mají ná-
mořníci pověst, že u nich pověra kvete bujněji než
v jiném povolání. Přechod od plachetních lodí k par-
níkům nezměnil na tom ničeho, neboť i dnes nevy-
plují na příklad z novoyorského přístavu skoro nikdy
v pátek parníky, poněvadž by se jim cestující ne-
svěřili, pátek jest totiž „nešťastný den“. Ve válečném
námořnictvu také ještě pověra silně bují, jak bylo
opět viděti, když admirál Evans vyplul se svými šest-
nácti bitevními loďmi do Tichého oceánu. Na pa-
lubě těchto lodí jest totiž neméně než šedesát „mas-
cotů“, t. j. zvířat, která mají své lodi přinášeti štěstí.
Při vyplutí bylo napočteno 25 koz, 32 psi, 2 prasátka
a 1 osel. Jsou to vesměs dary, většinou byla tato zví-
řata hned na počátku svého života umístěna na lodi
a těší se největší péči námořníků, kteří by jistě byli
trápeni pochybami o bezpečnosti lodi nebo zdaru
plavby, kdyby takový „mascot“ pošel. Když pak zvíře
stářím zahyne, panuje na palubě smutek, až se najde
zase nový „mascot“, který přináší štěstí. Největší
vážnosti požívá na americké eskadře „San Juan“
obrovský kozel, jenž v Deweyově loďstvu prodělal
bitvu u Manily a choval prý se velmi statečně. Nej-
chytřejší je prý „Pedro Guantanamo“, rovněž kozel
jenž se smí na „Virginii“ volně procházeti a produ-
kuje se dvanácti uměleckými výkony.
Evans
Deweyův
Guantanamo
Tichý oceán
Virginie
Sana Juan
19
article
= Židovská opera. Z Londýna se sděluje: Fein-
mannova operní a divadelní společnost provozuja
v divadle v Mile Endu „jiddisch“ operu, vlastně melo-
drama s hudbou, jež dochází nadšeného přijetí. Text
pojednává o židovském národním hrdinovi Šimonu
Bar Kochbovi, jenž, jak známo, Byl vůdcem Židů
v hrdinném, ale nešťastném povstání proti římským
utiskovatelům sedmdesát let po zboření Jerusalema.
Zločinnou osobou kusu jest samarský obchodník
s diamanty Papus, jenž miluje tutéž dívku jako Bar
Kochba a zradí Židy římskému vojevůdci. Hrdina
jest zajat, ale roztrhá okovy, pronikne skrze stráže
a konečně se spojí se svou milenkou. Osoby mluví
židovským jargonem a jen ve vrcholných bodech
jednání zasahuje hudba, komponovaná Goldfadenem.
Při premiéře byl dům přeplněn a obecenstvo, sestá-
vající většinou ze Židů, projevovalo své nadšení
tím, že hrdinu hlučně uvítalo a zrádce proklínalo.
Rozčilení bylo tak veliké, že na počátku jednání s
nemohlo ani hráti a někteří příliš nadšení diváci
musili býti z divadla odstraněni.
Šimon
bar
Kochba
Žid
Papus
bar Kochba
Londýn
Jeruzalém
Fein
20
article
= Činnost kanceláře pro sebevrahy, jež byla asi
před rokem založena armádou spásy v Londýně, lze
nyní přehlédnouti v první zprávě, z níž je viděti vý-
sledky této nové instituce. Vůdčí myšlenkou bylo při-
spěti radou zoufalým, kteří se chtěli dobrovolně zba-
víti života. Neméně než 1125 mužů vyžádalo si toto
přispění minulého roku v hlavní kanceláři londýnské
a tomu odpovídá také počet radu hledajících v kan-
celářích v Novém Yorku, Chicagu, Berlíně a Mel-
bournu. Mezi zoufelými byli duchovní, důstojníci, lé4
kaři, advokáti, obchodníci, herci, učitelé, úřadníci a
technikové. Nižší stavy se ku podivu mezi kandidáty
sebevraždy nevyskytují. Žen žádalo o přispění jen
90, zdali při tom rozhoduje větší síla a trpělivost
v utrpení a ranách osudu nebo větší ostýchavost žen-
ské povahy, nelze určiti. Z příčin přesycení životem
tvoří schudnutí 54 procent, neštěstí, nemoci a pod.
21 procent, opilství 9 procent a melancholie rovněž
9 procent. U žen jest melancholie ve mnohem čet-
nějších případech příčinou omrzelosti života, pijáctví
tvoří třetinu. V 75 procentech se armádě spásy po-
dařilo zadržeti zoufalce od posledního kroku a přis
spěti jim zadou i skutkem.
Londýn
Nový York
Chicago
Berlín
Mel